#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 14. srpna 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 221.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. listy
předhy lácí ne
v Praze v administrari
na měsln
. . .
na čtvrt Irta . . . .
s dvojí donážkee
na měsíe
. .
na čtvit leta . . .
ve nilislkáj ck
na měsíe . . . . .
Poštont
na měníe
. ..
1ei
ns čtvrt lela . .
s dvojí ziušlkou
s
za věsí
. .
:: . k s
na čtvrt leks
#6
alto_textblock
#6
2 K so
#8
alto_textblock
#8
V úrobném prodejit
raaní číslo o solě . . . n
odpoladní
n 2i
Ve nlialkieh na venkevě.
n0
rasní číele
sd poledne
. . . . . . . B
#9
alto_textblock
#9
Inseráty
platí se hotevě popřel
Předplageni a inssrty přljemá zdminš-
strace v Marlanaké nlici č.a
Tam nacházejí se též po dakee
tiskáran v expedice , Národnieh Liata-
Hakepiry ss nevracsjí
#10
alto_textblock
#10
Kterak to asi skončí?
Veškerá vojenská hierarchie musila náhle
přerušit své letní prázdniny a shromáždit se na
rychlo ve Vídni, aby tam v potu tváři luštila
starou, ale vždy hlavolomnou hádanku: »jak
nasytit vlka, aby koza zůstala celá?« Vlkem
jest zde Maďarstvo — kozou jednota společné
c. a k. rakouskouherské armády. S tím »ak
to za vlády Tiszovy začlo, nyní to dospělo ke
krušnému sb«. Němečti centralisté, epigoni to
oněch německých centralistův z doby Beustovy,
kteří z hamižného sobectví schválili v prosinci
r. 1867 rozdvojení říše habsburské na slát
madarský a německo-rakouský, aby si aspon
v polovině cislajtánské zachránili své privilego-
vané nemravné panství nad námi Slovany: titíž
němečtí centralisté, jejichž Chlumečtí a Giskrově
dolézali k Maďarům, prosíce je, by jim pomá
hali bořit a podvracet naše snahy státoprávní,
politické a národní: — titíž tváří se dnes
velice rozčilenými z postupu Maďarův a hrají si
po celé té své 36leté hříchuplné minulosti na-
jednou na kajícné obránce jednoty říše i armády
ale na obránce tak zvláštní, tak podivně a
zdatně, jako byl asi onen přílel dobrý, jenž
spícímu soudruhu chtěl sehnat mouchu s nosu
tím, že po ní praštil kamenem.
Trnou o sjednotu« armády, aby prý
nebyla »protržena znárodněním pěti ar-
mádních sborův uherských« (z palnácli), trnou
zejmena o osud jednotné panujíci armádní řeči
německé, poněvadž se bojí, povolí-li se Ma-
darům při jejich plucích maďarská slu-
žební řeč, že musí se pak slušn
také povolit nám Čochům pro české pluky če-
ská a Polakům pro polské pluky polská řeč
služební. — Avšak bojt se, že mají Maďaři už
partii téměř vyhranou a proto v pessimistické
svě náladě zvoní na poplach a křičí: Vše již
ztraceno, teď jde jen o zachránění vlastní kůže,
o zachránění německého Rakouska! Bu-
dova dualismu se kácí pod ranami seker maďar-
ských, tož dbejmež »my Cislajtánci« o rychlé
konsolidování této poloviny říše, aby po rozvá
zání dosavadního státoprávního a hospodářského
svazku s Uhry, tedy za personáln
unie udržela se na svém dosavadním německo-
centralisttekém fundamentu jako pevná, samo
stalná, všemi atributy státní svrchovanosti opa
třená imposantní budova státní, s německou ar-
mádní řečí ve svém vojsku, s němčinou panu
jící ve veškeré státní správě, s vlastní hospo
dářskou a celní politikou, a s novou něme-
ckou zemí na severu Čech.
Tak zní přátelská rada a pomoc něme
ckých centralistův, pokrokářův, jako nacionálův,
Derschatty, Prada jako Schückera, kdežto vše-
němečti »přátelé« Rakouska — Sehönere-
rovci jako Wolfiáni jsou pro odloučení Haliče
i Dalmacie od německých buntovních zemí, pro
nastolení státní němčiny a ostatní zůstavují
s Tůrkem — pruským kano nýrům.
Nuž ti jsou aspoň otevřenější a upřím-
nější, kdežto Farizejci německo pokrokářští a la
Schücker halí se v synedriu. »Neue Freie Pressee
pořád ještě v pokryteckou černožlutou togu
lkajícího Rakušanství a zvou nás k laskavému
vespolnému dorozumění se o zednickou práci
při přestavbě Cislajtanie na německé »Švéd-
s ko«, kdyžtě již maďarské »Norskoe
nechce s námi jinak žíti, nežli v pouhé
osobní unii.
Rádi věříme, to by páni brali! Jen žeto
pokolení starých, důvěřivých zedník
českých již dávno u nás vymřelo a ny-
nější generace, zmoudřelá z trpkých zkušenoste
a bolestných zklamání oteův, naprosto není tak
naivní, aby v případě rozluky Cislajtanie s Uhry
na troskách dualismu pomáhala stavět německým
hegemonům a vídeňským byrokratům novo
německou, ba ještě němečtější,
scentralisovanou Cislajtanii jak
si přejí a jak po ní dnes touží. Tak poše-
tilými »ty národnosti neněmecké« již ne
#11
alto_textblock
#11
budou, aby pomahaly si stavět nové státní
žaláře pro sebe: nýbrž ony v případě tom
s veškerým důrazem obnoví sv
staré volání: aby došlo ku proni-
kavé změně ústavní, aby byla
historickým královstvím a zemím
vrácena potřebná svézákonnosta
správní samostatnost zemská,
ústřední vládě a ústřednímu sboru zákono-
dárnému, složenému spravedlivě vše-
obecným rovným hlasovacím prá-
vem národův, aby byly vyhrazeny toliko
některé záležitosti opravdu všem zemím
společné a ne jak nyní jest taková spousla
důležitostí nespolečných, cizího poruč-
nictví nepotřebujícic h.
Tak se ozvou veškeří slovanští národové
za své dobré přirozené právo sebeurčení v tu
chvili, kde prasknou pouta dualismu, a běda
Rakousku, nebudou-li správcové jeho dbáti jieh
stejně spravedlivých jako rozumných a důvod-
ných tužeb a žádostí v dějinně osudnété
ehvili.
Než, jsme jí skutečně tak blízci, jakse
na pohled podobá?
Rakousko jest říší pravděnepodobnosti. Ve
chvilích nejvážnějších dopadá v něm rozhodnutí
zvykle docela jinak, než jak se logicky vše-
obecně hádá a očekává. Trebas se tedy dnes
všeobecně tvrdilo, že dojde k »r a dli kál-
nimu a definitivnímu rozřešene
krise uherské«, t. j. tedy po česku, že
bude po vůlí Maďarům protržena jednota spo-
lečné c. a k. armády rakousko-uherské a tím
rozlomen vlastní svorník dualismu: my — ne-
věří miel
Tak daleko ještě věci nedozrály. Po na-
šem soudu vyhovi se Maďarům asi po-
tud a na tolik, čeho se domáha
v poslední »kandidátní« řeči své předseda uher-
ské sněmovny poslanecké hr. Vojtěch Ap-
ponyi, jenž jest dnes miláčkem opposice
na zejtří asi bude ministerským předsedou uher
ským.
Budou to vzhledem na smýšlení nejvyšších
kruhův vojenských, pobouřených své doby tak
nesmírně pouhým tím českým »zde« našich
záložníkův — ústupky poměrně veli kéa
vzácné, na něž právem bude moci opposice
Košutova ukazovati, jako na slavné své trofejei
avšak jednota a pospolitost e. a k. armády ne-
bude jimi pořád ještě roztržena, nýbrž naopak,
veškerá officiósní pěra budou nás radostně pře-
svědčovat, že zůstala šťastně nedotčena, nepo-
rušena a zachráněna a s ní dualismusa
vyrovnání mezi Szellem a K ör-
brem o sylvestrovské noci sjed-
nané. Odkud to víme?
Z dnešních projevů officiósních listů ma
darských »Magyar Nemzetu« i »Pester Lloydu«,
které s velikým potěšením, jako prý důkaz na
dějného střízlivění Maďarův otiskují zdejs
úřadní listy.
»Tak pevně založený syste m, tak vybudo
vaný organism, jakým jest s polečná armáda —
píše »Magyar Nemzet« — nelze z měnit
ráze m.
Uspokojení spravedlivé a slušné
části národních požadavkův nesmí znamenati
náhlou proměnu trvajících po-
měrův, nýbrž toliko postupně prová-
děný rozvoj.
Zásada a zřízení společné branné moci má
též pro Rakousko svůj účinek a význam. »Ob
novení zdatné práce parlamentní jest tedy jen
tehdy nadějné, stane-li se jednak vše
co se pro uplatnění národní ch
požadavků státi může, aniž by
tím však organismus společne
armády utrpěl těžkých otřesův
aniž by tím zásada pospolitosti branné moe
byla pobořena, jednak tím, budou-li přání a
požadavky po náhlých a jednostranných změ-
nách trvajících poměrů zredukovány na slušnou
míru.« —
#12
alto_textblock
#12
Tím, tušíme, nadhozena se strany řídícíeh
státníků maďarských vojenským kruhům ve Vídn
formule spásná, pomocí které naleznou svou hle-
danou »zlatou cestu prostřední«
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy domáci.
#14
alto_textblock
#14
Praha, středisko jihoslovanského studentstva.
Jihoslované mají velmi smutné zkušenosti
pokud se týče vysokých škol. Buď jich nemaji
nebo mají kusé, jako jest universita záhřebská
Od dávna bylo zvykem Jihoslovanů, že vyhledával
německé university ve Štyrském Hradei a Vídni
Avšak v těchto místech stává se jim pobyt o
roku k roku nesnesitelnějším, neboť studujíe
němečtí chovají se k nim a la Wolí a professo
la Mommsen. To, jakož i rostoucí národní vě
domi je nabádá, aby se poohledli po jiných vy
sokých školách, kde by našli družnější kollegy
ne naduté professory a přívětivé obyvatelstvo
s nímž by si rozuměli.
Je přirozeno, že oko jejich padlo na Prahu
a na zdejší vysoké školy.
Akademický spolek „Illirija“ v Praze vyda
provolání, kterým vybízi jihoslovanské abitu
rienty, aby se odebrali na vysoké školy do Prahy
Prahu doporučuje, že je zde pro studující laci-
nější živobytí než kde jinde, že se tu slovanský
student cítí mezi bratry, že pražské obyvatelstv
jest jeho myšlení příznivo, že v Praze a v Če
chách najde vysokou kulturu, hospodářskýa
politický pokrok a pozná důležitý slovanský ja
zyk, mající bohatou literaluru.
Krok tento dávno se měl stát. Není to pa-
triotické sobectví, z něhož pravíme, že jihoslo-
vanští studenti budou Praze vítáni, přijedou-
třeba v nejhojnějším počtu. Prospěch z toho je
na straně Jihoslovanů. Všichni jihoslovanšt
intelligenti strádají úžasnou rozháraností my-
šlenek, což je následkem toho, že se vzdělával
na školách národů cizorodých. Tam vssáli do
sebe nejrozmanitější a nejpestřejší myšlenky
jež pak zanášeji domů zapomínajíce, že my
šlenka jako člověk musí vyrůsti ze svých pod-
minek. Zkušenosť 30—40 let poučila Jihoslo-
vany bez rozdílu, že nejlepší, nejnadšenější, nej-
národnější pracovnici vraceli se jim z Čech a
z Prahy. Nebude tedy na jejich škodu, budou-li
do českých škol přihlašovati se hojněji. Tím
hojnější bude z toho užitek jejich národní věci.
#15
alto_textblock
#15
Štěpán Radič a Joset Pasarič před' soudem.
V pondělí bylo v Záhřebě zahájeno hlavn
přelíčení se známým chorvatským a českým
publicistou Štěpánem Radičem a bývalým od
povědným redaktorem „Obzoru“ Josefem Pasa
ričem. Ku přeličení došlo asi po tříměsíčné
vozbě.
Radiče státní žalobee vmí, že svou řečí na
táboru lidu v Karlovci urazil maďarony a hledě
vzbuditi nenávist k státní správě a vládnoucímu
systemu, dále nenávisť k bývalému banu Khuenu
Iledervarskému atd., čímž se podle tvrzení stát
ního žalobce dopustil zločinu pobuřování, prot
veřejnému pokoji a řádu, pokusu zločinu veřej
ného násilí, přestupku pobuřování a podněcová
ní k nepřátelství.
Radič je 32letý, ženatý, otec dvou děti
Pro politieké příčiny vytrpěl už více trestů
r. 1893 4měs. vězení v Petrini, r. 1893 3 n
děle vězení v Záhřebě, r. 1895 10 dní tuhéh
vězení v Praze, r. 1902 6měs. těžkého žaláře
v Praze, r. 1903 měsíc tuhého vězení v Mi-
trovici.
Josef Pasarič je 43letý, politických trest
vězením a pokutou vytrpěl celou řadu.
Jakož bývá v Rakousko-Uhersku obyčejem
když se líčí pře politické, státní žalobce učini
návrh, aby přelíčení bylo tajné. Obžalovaní pro
testovali.
#16
alto_textblock
#16
Sjezd rabínů v Krakově.
Vážný dojem prvé schůze je ten tam. Po
rady rabínů jsou nyní neobyčejně bouřlivé. Jed
notliví rabíni se hádají, strkají, za brady tahají
#17
alto_textblock
#17
Ob čas se vzpamatují, že je to neparlamentnía
že to přijde do novin, a tu podávají návrhy, aby
schůze byla prohlášena za tajnou. Účelem tako-
vých návrhů je dostati ze synagogy novinářské
zpravodaje.
Přibylo nových sedm rabínů z Haliče
s tarnovským v čele. Tarnovský rabín několik
minut pokojně poslouchal rokování, načež při-
nlásil se o slovo. Haněl způsob rokování a pra-
vil, bude-li to tak, že se kongres rozbije bez
výsledku. Slova jeho vyvolala bouři, nastala
ohlušující vřava a z 57 rabínů stal se chumel,
z něhož šermovalo 114 rukou. Předseda marně
prosil, aby se páni mírnili. Konečně si pomohl
tím, že schůzi přerušil na 10 minut.
Potom se shromáždění poněkud umírnilo
přijalo jednomyslně návrh, aby židovské
děti nechodily do jiných škol, než
do vyznáňových židovských, za
učitele pak jejich byli ustanovováni Židé, o je-
jichž pravověrnosti obec židovská nemá žádné
pochybnosti.
#18
alto_textblock
#18
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 13. srpna.
#19
alto_textblock
#19
Persekuce Poláků v Prusku.
Mezi nesčetné prostředky, jimiž snaží se
pruská vláda zdolati polský živel ve východnich
zemích německé říše, zařaditi dlužno také pe-
níze, jež povolují se na osobní přídavky slouží-
címu v nich úřadnictvu. Úřady, jak sdělují ně-
mecké listy, nevyplácejí z tohoto obnosu osobn
přídavky všem úřadníkům, kteří mají na ně
nárok, nýbrž rozdělují z něho penize ve způ-
sobu prémil jen těm, kteří se dle pruského mě-
řítka dobře chovají. Že pak nejlepší a nejhlav
nější známkou na kvalifikačním vysvědčen
všech úřadníků ve východních zemích jest ne-
návisť k Polákům a Slovanům vůbec, netřeba an
uváděti. Časopisy, vycházející v Mezeříčí sdě-
lují, že vyplácení osobního přídavku tamějšímu
úřadnictvu železničnímu zpozděno bylo zkoumá
ním, kteři z úřadníků svým chováním si ho za-
sloužili. Nyní vyslýchají se železniční úřadníci
kteří nezúčastnili se voleb do říšského sněmu
německého a vytýká se jim, že svými hlasy měl
podporovati kandidáta německého.
S tímto strannictvím vládních rogánů nejsou
ani Němci spokojeni. „Berl. Tageblatt“ na př
píše: „Žádný člověk nebude vládě upírati právo
aby žádala na úřadnících nacionální smýšlení
ale na druhé straně roztříďování národního smý
šlení a pojem o jeho stupňování, zaviníly na ně-
meckém východě již tolik zla, že třeba před nimi
varovati, by se zabránilo šplhounství. Mezeříčský
případ vyžaduje však zevrubnějšího vyjasnění
neboť se domníváme, že poznání, že „úřadníku
není možno přídavku poskytnouti“, musí přece
nezbytně úřadníka donutiti, by se z východních
zemí vystěhoval. K „odměňování smýšlení“ není
na východě zajisté žádného místa. Mohli bychom
se znovu dožiti, že dobrý (?) úmysl vlády mohl
by tím dospěti ke špatným důsledkům.
#20
alto_textblock
#20
Německá korunní rada.
#21
alto_textblock
#21
Za vlády císaře Viléma II. sešla se dnes do-
poledne po čtvrté dávno již ohlašovaná korunn
rada německá za předsednictví císařova. Prvá
svolána byla v březnu r. 1892, když předložena
byla poslanecké sněmovně osnova Zedtlitz-
Trützschlerova školského zákona. Na základěje
jího usnesení byla tato předloha, jež byla již
projednávána v komisi, odvolána. Druhá korunní
rada konala se v září r. 1896 na zámku Hu-
bortusstocku, na kterém dlel císař Vilém. Jed
nalo se tehdy o snížení úrokové míry říšskýel
a státních výpůjček. Dne 22. srpna 1899 konal
se třetí korunní rada. Poslanecká sněmovna za-
mítla průplavovou předlohu, čímž se politická
situace v Německu velice přiostřila. Korunn
rada se tehdy usnesla, by se proti konservativním
odpůrcům předlohy, kteří jsou zároveň státním
úřadníky, přísně zakročilo.
O nynější čtvrté korunní radě se psalo, že
#22
alto_textblock
#22
svolána bude, by zabývala se také otázkou říš-
ských financi, což však s vládní strany popí-
ráno. Jisto jest jen, že zabývala se povodnía
otázkou podpory pro postižené ji obyvatelstvo
východních zemí pruských a „Grand. Gesell.“
sděluje, že pro korunní radu vypracována byla
zvláštní zpráva, v níž uvedeny jsou všecky
škody, způsobené živelní pohromou ve východ-
ním Prusku. Za ministr-presidentství Bülowova
jest dnešní korunní rada první
#23
alto_textblock
#23
Výchova mládeže v Německu.
Vrchní president Pomořanska vydal poli-
cejní předpis, ve kterém hrozí se hostinskýma
výčepníkům, majitelům kořalen a obchodníkům
pokutou do 60 marek nebo vězením, kdyby pro-
dávali kořalku nebo nedenaturovaný lih osobám,
mladším 16 let. Těmto nemá se dále povoliti bez
průvodu nebo beze svolení rodičů, poručníků,
učitelů neb vychovatelů delší prodlévání v ho-
stincích a výčepech, které připouští se jen na vý-
letech a cestách.
#24
alto_textblock
#24
Obmezení přistěhovalectví v Anglii.
Královská komise anglická, zabývající se
úpravou otázky přistěhovalecké, uveřejnila, jak
jsme již sdělili, delší zprávu, v níž navrhuje, by
se dosavadní volnost stěhování do Anglie ob-
mezila velice přísnými opatřeními. Navrhuje, by
zřídil se přistěhovalecký úřad se samostatným
štábem, který by zabraňoval přistání nevhodných
přistěhovalců, trestaných a ku práci neschop-
ných osob. Průplavní společnosti, které by je do
Anglie přivezly, nuceny by byly svým nákladem
osoby tyto dopravili zpět.
Komise navrhuje dále, by se přistěhovalcům
zakázalo usazovati se v určitých obvodech
Anglie, by se tím zamezilo přelidnění těchto
území; všichni cizinci zapsáni býti musí do po-
licejního seznamu. Vypovězeni dle návrhu ko-
mise budou všichni cizinci, kteří odsouzeni bu-
dou pro přečin nebo zločin, dále kterým se v
dvou létech prokáže zločinný život, prostituce,
přechovávání osob nekalé pověstí a pod., jakož
i každý cizinec, který v průběhu dvou let po-
užije, nejsa nemocen, veřejné dobročinnosti
#25
alto_textblock
#25
Všeobecný sjezd hostinských
a kavárníků moravsko-slezských
v Třebíči.
#26
alto_textblock
#26
(Původní zpráva »Národních Listůe)
#27
alto_textblock
#27
O den později než sjezd českoslovanských ho-
stinských v Pardubicích, konali moravsko-slezští ho-
slinšti a kavárníci všeobecný sjezd v Třebíči na Mo-
ravě. Proč zvoleno právě toto město, je na snadě; o
2. srpna jest tam olevřena pěkná, krajinská výstava.
Ranními a dopoledními vlaky sjel se do úlulného mě-
sta značný počet hostinských a kavárníků ze všech
koutů Moravy a Slezska, vedle nich i několik hostů
z Čech. Účastníky sjezdu na nádraží uvítal předseda
Zemské jednoty hostinských a kavárníků pro Moravu
a Slezsko p. Karel Moravec, načež odebrali se ku
prohlídce města, várečenského pivovaru, místní Kube-
šovy továrny k výrobě sodové vody a jiných, pozoru-
hodných míst v Třebíči a okolí. O půl 2. hodině odpol.
po předchozí poradě konal se ve dvoraně „Besedního
drmu“ vlastní sjezd. Rozsáhlá místnost byla úplně ob
sazena. Z moravských zemských a říšských poslanců
dostavili se pp. Kofránek, Cyr. Stojan a Šra
mota, dále celá městská rada třebíčská s měšťano
stou p. Kubešem v čele, četné deputace a delegáti
místních spolků a korporací a j.v
Schůzi sjezdovou zahájil předseda Zemské jednoty
hostinských a kavárníků pro Moravu a Slezsko pan
Karel Moravec, jenž pozdravíl přílomné poslance,
ro presentaci obecní a žurnalistiku, načež poukázal na
účel sjezdu a dotkl se trudných, neutěšených poměrů,
v nichž hostinští a kavárníci moravsko-slezští se na-
lézají. Vykonána potom volba čestných místopředsedů
a zvoleni I. pan Čeněk Svoboda z Přerova, II. pan
Oskar Binder. Po úvodních slovech předsedových
vyžádal si slovo zem. posl. p. Kofránek, jenž
jménem poslanců moravských ujistil, že všichni zá-
stupci Moravy na sněmu zemském sympatisují co nej-
vřeleji se snahami všeho živnostnictva a zejmena ho-
stinských, kteří skulečně nejkrutěji trpí slabinami živ-
nostenského řádu a zejmena nejasným výkladem a
zneužíváním § 38. z. ř. Arci záležitost, jakou jest
změna řádu živnostenského, vymyká se ze zákono-
dárné kompelence sněmu zemkého a spadá do oboru
působnosti živnostenského výboru na radě říšské;
#28
alto_textblock
#28
FEUILLETON.
#29
alto_textblock
#29
— a. V Praze, 12. srpna.
Jsou lidé, brumbabručálové, kteří naší mlá
deži, květu národa, plnému síly a vůně, nej
raději by na ruce i na nohy přikovati dali že
lezné spony a potom jej zavřeli do podzemníeh
žalářů špilberských, aby tam při chlebě a vodě
lamentoval v bolestně touze po ztracené svobodě.
Jsou skutečně taci murousové, jež vztek
popadá, vidí-li kluka mezi 6— 15 lety a kteř
upadají v psychopathické křeče, uslyší li děcké
vrnění . ..
Toť se ví, že jako nadšený přítel svobody
vezdy a všude jsem nejrozhodnější odpůree tako-
výchto lidí, naopak, u mne musí býti kluk jak
vrabec — uličník a ničema.
Že to zvláštní způsob vychování? Je, ne
popírám toho, však musí se díti všechno u nás
na jedno brde, musí býti každý z nás na vla
takovým, jakým je druhý? Proč by nemohl talík
se namáhati, aby vypěstoval něco docela zvlášt-
ního, když se namahá každý intelligentnější za-
hradník, vypiplati nějakou extra species.
A potom třeba také něčeho učiniti pro ty
na něž dosud nikdo ze zákopníků svobody a po
kroku si nevzpomněl, kteři v témž nehodném po-
měru úpí oproti tyranii větších a silnějších dnes
jako před tisíci léty
Proč nikdo dosud nepovznesl v modern
Evropě — že nestalo se to dávno již v Americe.
ani pochopiti nedovedu — mocného slova v zá-
jmu hospodářské i sociální emancipace našicl
— děti? A přece jsou poměry, jež v tomto směru
zavládly a průběhem věků se ustálily opravdu
hrozné.
Tatik smí dělati se svým dítětem co se mu
zlíbí. Tělesný trest je již všude odstraněn. I z věz
#30
alto_textblock
#30
nic a ze žalářů, i z vojska, však i ten nej
prostší tatik má právo, bez předběžného vyše
třování, bez obeslání k úřadům, bez proveden
řádného přelíčení, bez apellace ihned kluka
přehnouti a mu vysázeti ran v hrozném
barbarismu, jak sám z pravidla dozná, »co se
jich do něho vejde«. Kdo druhého někam zavře
a tím ve svobodné vůli ho obmezuje, dopust
se zločinu, však kolikrát — s hrůzou na
to vzpomínám, mne zavřeli a dokonce přivázal
k noze u stolu, aby tak hodně, hodně stlačil
lidskou důstojnost. A proč? Protože jsem by
klukem a mým tyranem — tatínek. Rakouský ob
čanský zákonník — tak slyšel jsem několikrát
— prý ve všem straní dítěti. Zahrnuje je právy.
kdežto naopak tatíka jen samými povinnostmi
Ale rakouský občanský zákonník činí tak jen
naproti dětem zvlášť privilegovaným — naproti
dětem nemanželským. Nu, táži se vysocectěné
společnosti a těch, kteří za ni mravně jsou zod
povědní, jak by to u nás vypadalo za padesá
let, kdyby ti, kteří mohou, vyvodili z toho pří
slušné důslednosti?
Bylo by věru již na čase, aby se našich
dětí, těch ubohých, odstrkovaných, ve právech
přirozených i psaných zkracovaných děti někdo
energicky ujal. Jen do té doby, než co by kluei
stali se učedníky a holky chůvami, neboť potom
za pomoci práva spolčovacího ubrání se spole-
čenským ústrkům a křivdám sami. Aspoň mn
slze polily, když jsem onehdy přečetl si výroční
zprávu spolku učedníků ze čtrnáctého víden
ského okresu.
Nemůže býti pochybnosti, že mezi nadějnou
drůbeží naší nalezly by se energické zjevy, jež
by dovedly čeliti nepřátelským úkladům na bez-
cestí zbloudilých rodičů, však rázné inicintivě
v tomto směru třeba podpory z kruhů těch
kteří z náležitých svobod již se těši.
#31
alto_textblock
#31
Proč mají býti zastoupeni v zákonodárnýcl
i jiných sborech jen ti, již starší jsou čtyřiadvacet
let a ne také ti, kteří stáří toho dosud nedo
sáhli? Je to snad nějaká zásluha neb přednost
býti starším?
Dá se vyvoditi rozumným způsobem z vět
šího počtu prožilých let také větší počet práv
K smíchul
Jak je ustrojená pokroková pyramida lid-
stva? Mladší stoupá na ramena starším. Nebe
dotýká se tedy jen mládí. A tomu diktujet
za pokutu stokrát za sebou napsat: »Já X. Y
jsem osel«, aneb se domníváte, že ho polep-
šíte, když mu dáte v poledne místo oběda kus
suchého chleba. Co dnes maminka vařila
Hrách. Haha! Mládež ho beztoho nejí, mládež
vůbec hrách nejí.
Hodní hošíčkové, hodné dcerušky, jen se
hezky bavte. Nejušlechtilejší ze všech legra
je bez odporu bombardovati se na vzájem ka-
mením. Co se vám může při tom nanejvýš
stát? Že jeden druhému vyrazite oko. Nu
to by byl rámus, vždyť jedním okem také se
dobře vidí.
Ostatně jsou isolátory na telefoně a tele
grafu velmi vhodným terčem pro athletické cvi
čení naší milé mládeže. Co na tom, když jieh
několik rozbijete?
Druhého dne přižene se z města pán s ve
likou taškou, vyleze na sloup, dá tam novou
»lampičku na elektriku«, zasakruje trochu az
týden přijde zase.
A máte vidět, jakou to dělá starým zá
bavu, jak se chechtají, když »lampička« sletí.
Dokud jsem nevniknul v hloubi duše lidu toho.
domnival jsem se mít právo, okřiknout hochy
Však důraznými slovy bylo mi vysvětleno, že
mi do toho jednak nic není, a potom, že t
#32
alto_textblock
#32
politování hodná ubožátka nějakou zábavu, přeee
míti musí.
Uznal jsem pokorně tíhu tohoto argumentu
a nyní, když jdu po silnici kolem hromady ka-
mení a vidím u ní zevlujíeího kluka, sám je
pobádám ke kratochvíli: »Což, hošíčku, nie
Nic? Práskni tam do ní!«
Posoudí-li se to kolem a kolem, zůstane
to na konec záslužným činem. Co příčinou ny
nější děsné sociální bídy? Nedostatek práce
Rozbijením elektriekých isolatorů práce se roz
hojňuje a tím bída mírní. Kluci tedy se baví
zároveň plní důležilé hospodářské poslání.
Onehdy jsem potkal na silnici naříkajícího
výměnkáře, jenž před třiceti lety vysázel podl
svých poli třešně a za těch třicet let nemě!
dosud příležitosti se přesvědčiti, jaký že tam
vysázel druh, zda-li janovky, černé nebo čer
vené ehrupky nebo do konce amarele. Proč
Nedaří se jim, zmrznou před uzráním? Chrat
bůh! Kluci mu je zpravídla ještě za zelena
omláti.
Číhá na ně, honí je, však kluci se mu
posmívají a drou nebohé stromy jako rasíci
Když s nebohé třešně, na niž padnou, slezou
vypadá, jako by byla rozbita padesátidekagra-
movými kroupami.
Nalezli se hlupáci, kteří to dětem těm z
zlé vykládali. Má takové venkovské dítě k dis-
posici Ovocný trh a na něm pod velkými pa-
raplaty báby? Má v kapse krejcary, aby
třešně od takověto báby mohlo koupiti? Nemá.
Jak si má tedy, nebohé, třešní zaopatřiti? Ozvele
se, kdo z vás tak tvrdého srdce, aby nedopřá
dítěti požitku toho
Kdybyste je nechali a nepronásledovali je,
odřely by strom slušně, však jste-li jim s holí
v patách, tu ovšem nemohou dávati pozora
#33
alto_textblock
#33
s každou větvičkou a ratolistkou se piplati. Po-
volíš-li, dobrá, nepovoliš-li, rye! Tak to jde
v krutém boji života. Byla by to tedy největší
nespravedlivost a nejsobečtější hltounství, závi-
děti dětem třešně, neb dokonce jim jich odpíra.
Jest přirozeno, že děti venkovské, dět
zbožných rodičů, kteří, když již »jdou si do
cizího pro něco«, vždy si k tomu v povinné
úctě předem zvoli páně farářovo pole, páně
farářův les či louku, vynikají do jisté míry reali-
sticky zbarvenými názory, že ničeho se neštíti,
před čím by člověk jiného druhu a jiného vy-
chování prchal, a že jest jim vlastní jistého
druhu humor, toť se vi, že svérázný a samo-
rostlý.
Mohl jsem se onehdy ukuckat smichy, když
jsem zpozoroval, co mi mládež provedla.
Máme na břehu řeky — která to je, n
tom nesejde — boudy na svlékání. Boudy tyto
zeela přirozeně jsou mládeži, jež vše doved
spíše pochopiti než bezúčelnost, trnem v oku.
Nač ty boudy? Což se nedovedou Pražáci
svléci a obléci bez nich, jako my ? Pražák musí
míti vždycky něco extra.
A nemají-liž děti pravdu?
Aby nám pak daly na jevo svou svrcho-
vanou nespokojenost, co nevyvedly?
Sestoupily se v ring — zjistil jsem, že
v šestičlenný — zasedly v úzkém kruhu kolem
mé boudy na bobeček a zanechali my tam ve
věnečku památku, po níž tam heřmánek pravý
(Matricaria chamomilla) a řebříček obecný (Achil-
lea millefolium) budou dojista neobyčejně bujeti,
však co nebývá obvyklou garniturou koupacích
Nebraňle mládeži, když se bav
#34
alto_textblock
#34
bud