#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc. 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 31. srpna.
#5
alto_textblock
#5
JDNl
#8
alto_textblock
#8
K číslu 240
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
álka.
#11
alto_textblock
#11
Bitva u Ljaojanu.
Z Petrohradu, 30. srpna. Dle zpráv z Muk-
denu rozpoutala se a je v plném prou-
du veliká bitva u Ljaojanu. Pokusy Ja-
ponců, zničiti železniční dráhu a přerušiti Ru-
sům spojení s Mukdenem, byly zmařeny.
—ch. Z Ljaojanu, 30. srpna. Rozhodu-
jící bitva začala dnes o 4. h. ranní.
Od té doby otřásá vzduchem
zemí ustavičné hřímání děl, pro-
vázené neochabujícím, se všech
strandoléhajícím třaskotem pušek.
Výšiny kolem Ljaojanu podobaj
se oheň chrlícím sopkám. Japonci za-
hájili bitvu útokem na ruské posice na východní
straně Ljaojanu, ale útok tento se nezdařil. Nyní
útočí dělostřelectvo hrůznou kanonádou a vojsko
všelikými pohyby na jižní a jihozápadní ruské
posice. Kuropatkin vysílá do ohně pluk za plu-
kem. Rozpoložení ruského vojska je výborné.
Z Londýna, 30. srpna. O 5. hodině ranní
zahájena byla bitva, o níž se očekává, že
ukončí válku s Mandžurskem. Střelba
z děl trvala od 5 do 9 hodiny ranní bez pře-
stání a pravé krupobiti šrapnelů sneslo se nad
ruskými obhjci. Z daleka bylo vidět plaménky
vybuchávajících granátů a šrapnelu, odrážející
se od temného pozadí křovin v horách. C'ely
tento obraz byl hrůzně velkolepý
pro pozorovatele přicházejícího z Ljsojanu. Ja-
ponci ráno celý terén důkladně prozkoumali.
Stříleli na čtverce přesně vytčené, při čemž na
několik minut střelba všech děl byla soustře-
děna jenom na jediný čtverec. Potom páleno
opět na jiné místo.
Ruské ztráty, jak se z Ljaojanu sděluje,
jsou poměrně k této palbě skrovné. Po střelbě
z těžkých děl následoval na celé čáře vše-
obecný postup Japonců proti Rusům.
V 10 hodin dopoledne střelba Japonců povo-
lila, ale Japonci postupovali stále. Očekává
se rozhodnutí ve středu ráno. Ruso v
kladli tuhý odpor a bojovali s nej-
větší odhodlaností.
Minění ruského generálního štábu jest, že
se z Ljaojanu dá vytvořiti druhý iPort Artur.
#12
alto_textblock
#12
poněvadž je opevnění všude výtečné a zásob
bylo mnoho dovezeno. Japonci však myslí, že
pádem Ančančanu pozbyli Rusové nejsilnějšího
opevnění ljaojanského a že nyní obhájit Ljaojan
je nemožno. Že Japonci soustředili včera palbu
svých děl jenom na jižní posice ljaojanské, vy
světlují Rusové tím, že měly býti ruské batterie
donuceny k boji, aby mohlo býti přesně určeno
jich stanoviště.
Telegram z Mukdenu odeslaný sděluje,
že od počátku včerejší bitvy přibylo
z bojiště 18 zvláštních vlaků s ra-
něnými. Jedenz raněných vypra-
voval, že zcela dobře viděl, jak v nejbli žš
blízkosti generála Kuropatkina
vybuchl granát. Kuropatkin sám jím sice
zasažen nebyl, ale několik důstojníků kolem
něho stojících padlo. V bitvě u Anpinu ztratili
Japonci 2000 mrtvých i raněných.
Z Paříže, 30. srpna. Dle telegrafických
zpráv z Ljaojanu shromáždilo se již za svítán
obyvatelstvo městai okolínastře-
chách domů a navázaných vysokých hasič
ských žebřících a sledovalo odtud, pokud roz
hled stačil, průběh boje. Asi o 9. hodině přišel
rozkaz, aby obecenstvo tato pozorovací stano
viska opustilo. Na několik málo verst od Ljao-
janu bylo totiž kusy z roztrhaných granátů za-
bíto anebo poraněno několik osob, jež se na-
lezály na obilních dopravních vozech. K 10h.
otřásalo jilž hřímání děsné dělo
střelby domy v Ljaojanu. Do měst
přivezen první transport raněných. Bylo jich ně-
kolik set a skoro všichni jsou těžce poraněni.
Počet děl, ježkolem Ljaojanu
palbu udržují, páčí se n a 700.
Z Paříže, 30. srpna. Dopisovatel časopisu
»Temps« telegrafuje z ruského hlavního stanu
v Ljaojanu: Dne 29. srpna hájil ruský zadní
voj posledních návrší na východn
a jižní straně Ljaojanu. Večer střílel
japonská děla přes vrcholy posledních kopců.
Se střech bylo vidět, jak granáty japonské vy-
buchaly. Přes 300.000 Japonců se 700 děly
ženou útokem na hlavní ruskou sílu v opevně-
ných posicích na jihu a východu u Ljaojanu.
Nepozoruji žádných známek, že by Rusové
Ljaojan chtěli opustit.
#13
alto_textblock
#13
Z Berlína, 31. srpna. »Berliner Tag-
blatt« sděluje z Petrohradu: Až do této
chvíle přišly z Ljaojanu jenom
zprávy příznivé. Na východní frontě ja-
ponský postup byl zastaven. 15. sibířský
sbor je v nejlepším pořádku. Smýšlení jev
Petrohradu nadějné.
#14
alto_textblock
#14
Z Petrohradu, 30. srpna. Dle depeše ze
Ljaojanu trvala japonská, včera
ráno zahájená kanonádla do sedmé
hodiny večerní. Palba japonských děl byla
řízena hlavně na přední ruské posice, kterých
hájily pluky třetího armádního sboru. Dosud
nedocílili Japonci žádných znač-
nějších úspěchů. Zdálo se dlouho, že
chtěli Japonci svou palbou především docílit,
aby jen ruské baterie odpovídaly
a tím svoje stanoviště vvzradily.
Z pohybu japonského vojska je patrným úmysl,
obejíti pravé ruské křídlo.
Z Tokia, 30. srpna. Japonská vojs ka
postupují a derou se za ustavič-
ného boje mocně ku předu. Celé
dvě japonské armády posunují se
vší silou k Ljaojanu. Zaujaly už po-
sice u Tanhozenu, 17 kilometrů na jihu o
Ljaojanu.
#15
alto_textblock
#15
Oblehání Port Arturu.
Z Londýna, 30. srpna. Zprávy z Tokia
oznamují, že se Japonci zmocnili vo-
dovodu šuejsinského. Dosah tohoto
úspěchu, jestli ho Japonci skutečně docílili,
nedá se pro tu chvíli změřiti. Avšak s velkou
pravděpodobností lze soudit, že obrancům Port
Arturu z něho vzejdou nové svíze le.
Baltické loďstvo ruské.
Z Londýna, 31. srpna. Ze spolehlivého
pramene se sděluje, že baltické loďstvo v nej-
bližší době odpluje do Středozemního moře.
#16
alto_textblock
#16
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#17
alto_textblock
#17
Telegrafcké zprávy.
Vlastnoruční list císařův.
#18
alto_textblock
#18
Z Vídně, 31. srpna. (C.-B.) Úřadní list uve-
řejňuje následující vlastnoruční list císařův ;
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Monoloa
pana Pavla, chotě skutečné učitelky paní
Julie Pevné.
#21
alto_textblock
#21
V Bystřici p. Host., 15. července 1920.
#22
alto_textblock
#22
Tedy zejtra máme prázdniny. —
Zejtra si zase moje žena pospí do desít
hodin, pak vstane, udělá toiletu, poobědváa
půjde, až přečte noviny, s dětmi na procházku.
— Nastanou prázdniny i mně. Úlohy se neopra-
vují a mám tedy po denní lopotě také chvilku
kdy si mohu naplést punčochy a přečíst noviny.
— Tak si vzpomínám, jak bylo před patnácti
léty! Tehdy přes odpor nepokročilců zrušen
celibát učitelek. (Tenkrát, vím to dodnes, dělali
mnozí vtipy o tom, překládajíce: coelibat, co
líbat, kolíbat; i takové nepodařené vtipy. se
mnohdy vyplňují.) — Má žena a já jsme se
o prázdninách poznali; byl jsem zámečnickým
tovaryšem, bez jmění, avšak měl jsem smysl pro
domácnost a milující srdce. Žena také jmění ne-
měla, měla však postavení — šestnáct set korun
ročně — naději, že se postavení v budoucnu
zlepší. Ke konci prázdnin měli jsme svatbu. —
O tehdy musil jsem ji vždy násilím v čas
z domu vypraviti do školy, ani se jí ode mne
nechtělo! (Ano, ano, dnes ji také musím ná-
silím vypraviti, můj bože, jaký div. Nervy, toli-
kerou prací a námahou léta trvající jsou roz-
rušeny, chudák, musí je nějak utišit. — Někdy,
když přijde později z klubu a já s dětmi již
spím, zapomene pověsit podvazky na pravou
lištu, pohodí pás, neb cos jiného, a já ráno mí-
#23
alto_textblock
#23
vám práci, než to všechno shledám.) — — Zle
mi bylo po svatbě. Mé kuchařské vědomosti vy-
kazovaly mnohou mezeru, avšak milující srdce
se na žaludek neohlíží. Posílali jsme si do ho-
stince a bylo po starosti. — Bylo však hůře.
Žena nesnesla kořeněných jídel, okurek atd. —
počala churavěti. Lékařka předepsala zadělávané
kuře, holoubě — — Avšak díky mojí staré
matce i to se spravilo (byla ze staré školy, sama
ještě otci vařila). Pak se sice žena poněkud po-
zdravila, ale nastala obtíž nová — nosila pod
srdcem! Pocity mé byly tehda nejisté. Tušil
jsem nové události, novou práci, o níž jsem ne-
měl potuchy. Dobrá matka i zde poradila, kolik
plínek, čepiček atd. do dětské výbavy a já tehdy
proseděl celé dni a noci u milé práce. Ale nová
lavina se valila. Žena po radě lékařky a dle plat-
ného zákona nemohla více vyučovati —
O, že tenkráte tak dopodrobna provedli heslo
rovné právo všem! Žena, jakmile přestala vyučo-
vati, dostala do školy substitutku a ta za ni vy-
učovala a brala i plat. Úspory se vydaly na nej-
potřebnější a peněz odnikud nebylo. — —
Tenkráte vzpomněl jsem si na slova písma
žebrati neumím, dělati se stydím.
A jak jsem také mohl ženu v těžké chvíli opu-
stiti! I z této obtíže vypomohl nám jeden ženin
známý z mladších let. — Pak nastaly doby, plné
radosti! Žena odpočívala u okna a studovala, já
smál se na děcko a opatroval je. Což to bylo
pro mne, nespati v noci! — — Čas pokračoval,
žena nastoupila vyučování, a nové obtíže mi při-
bývaly. Jak živit dítě? Pravda, žena mi cosi vy-
právěla o „Nestléově moučce pro děti“, „České
mouce pro děti“, „Ovesné mouce pro děti“ a
tak poptav se v lékárně, štastně jsem stravu pro
#24
alto_textblock
#24
děti obstaral. Nastaly však doby nejtěžší. Žena
se ve škole zlobila na zanedbané děti, naše dítě
bylo následkem toho nepokojné — kojilo se do-
sud, když vyučování dovolilo — moučky je pře-
sytily, dostavilo se dávení — onemocnělo, a tu
prvně slyšel jsem strašná slova: „střevní katarrh,
nedokrevnost“.
Co jsem vystál, dovedete, vy otcové, posou-
diti. Když však nouze největší, pomoc boží nej-
bližší — poslala mne žena k babičce domů (k té,
co byla ze staré školy) a tam dítě změnou
vzduchu (— ona chudák — babička — my-
slila, že změnou péče —) se dítě pozdravilo.
— I já jsem si trochu oddechl. Byl bych rád
déle zůstal, avšak nemohl jsem pro matčiny
slzy, jež nemohla potlačit, kdykoli mne viděla
— konečně vzpomněl jsem si na ženu, že asi
zase hospodskou stravu nesnese — a tak jsem
se s matkou asi na tři čtvrti roku rozloučil a
spěchal domů. Tak se věc ještě několikrát opa-
kovala. — —
Musím s pýchou doznati, že jsem v těch
věcech nabýval stále větší rutiny. Kojit jsem
ovšem nemohl, ale díky odborným spisům lé-
kařek a díky ženě, která byla nucena obcovati
s několika paními bez postavení, jež samy děti
vychovávaly, a od nichž tu a tam slovo o dětech
uslyšela, dovedl jsem hlavně starší děti dobře
vychovávati. — Bohužel, moji hoši nemají se
nic ke kuchyni (atavismus, najisto) a ani pevná
vůle a vytrvalá kázeň mé ženy nedovede jich
k ní připoutati. Za to mé dcery drží se zname-
nitě, věnují náležitou píli své úpravě, učeně
mluví, mnoho čtou, a tak doufám, že v nich
najdu oporu a podporu ve stáří. Dejž to Pánbůhl
—ký.