#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Márodní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou;
na měsíc 3 K 20h
s dyojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek dne 26. srpna.
#8
alto_textblock
#8
K číslu 235.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
álka.
#11
alto_textblock
#11
Od Ljaojanu.
#12
alto_textblock
#12
Z Petrohradu, 25. srpna. Dle zpráv z hlav-
ního stanu generála Kuropatkina přešli Japonei
včerana území východní armády k útočné m
postupu, zahájivše pochod po hlavní cestě
na Ljaojan. Ale počin jejich byl celkem mdlý;
zúčastnilo se v něm jenom osm setnin. Na
ruské posice u Tunsinpu učině
byl útok. S jakým výsledkem, není dosu
známo. V boji se dnes pokračovalo.
Z Říma, 26. srpna. Zde se oznamuje, že
generál Kuropatkin očekává ještě zásilku 120
děl, která mu budou odeslána a že pak za-
bájí útočný postup na Japonce.
Z Londýna, 25. srpna. »Daily Express
aveřejňuje tento telegram z Nučvanu ze dne
23. srpna: Japonský velitel v Hajčenu stáhl
k sobě nazpět všechno volné vojsko. Mužstvo
toto rozděluje na malé kolony a posílá je
na sever. Na západní straně železné dráhy
prošlo tímto směrem nejméně
20.000 mužů. Tu a tam svádějí se s Rusy
kolem Anšanšanu menší boje. Všechno nasvědčuje,
že sla tu provádí velký bokový po-
hybk západní straně Ljaojanu. —
Ruský vrchní velitel generál Kuropatkin
zasilá ustavičně reservní zásoby
dlo Mukdenu pro případ, že by Japonci
Ljaojanu dobyli dříve, než by on s bezpečnou
nadějí na úspěch rozhodující bitvu svésti mohl
a profo na Mukden ustoupiti nucen byl.
Z Ljaojanu, 26. srpna. Po delším klidu
zbraní Japonci dali se včera na bojišti mandžur-
ském na další postup. Ruské přední stráže u Tan-
sipa se postavily proti nim. Strhla se bitva, ve
které se dosud pokračuje. Výsledek není dosud
znám, ale Rusové udrželi své posice a jak se pro-
slýchá, Japonci se dávají na ústup. Došly zprávy,
že 2. a 12. divise japonská byly sem vyslány na
#13
alto_textblock
#13
posilu.
#14
alto_textblock
#14
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 26. srpna. Z Říma se sdě-
luje: Po přestávce několikadenní přišly posi-
tivní zprávy o operacích u Port Arturu. Jak se
zdá, chystají se Japonci ke koneč-
nému útoku. Sto japonských děl
chrlí stále oheň, ale také ruské
pevnůstky statečně jim odpoví-
dají. V Tokiu doznávají se, že obojí vojska
utrpěla značně ztráty a že celková ztráta
bude největší všech, jaké byly od
bitvy u Sedanu za znamenány. Jinak
dekorují již v Japonsku ulice a staví sla vo-
brány, chystají prapory a oslavování velké
národní radosti dobytí Port Arturu.
Z Londýna, 25. srpna. (»Agence Havas«.)
»Standardu« sděluje se ze Šangaje, že dle
informací došlých z pramene japonského Japonci
chtějí bombardovat Port Art ur
pouze ještě týden a pak podniknou
všeobecný útok na všechna opevnění
portarturská najednou a bez ohledu
na to, kolik jich padne.
#15
alto_textblock
#15
Neúspěch Japonců.
#16
alto_textblock
#16
Z Berlína, 26. srpna. Plukovník Goedke
sděluje »Berliner Tagblattu« z Ljaojanu, že
byla před několika dny jižně od Šaolinsu, 7 ho-
din východně od Ljaojanu, svedena bitva, v
které sbor generála Ivanova Ja-
ponce zahnal. Tito utrpěli velké
ztráty.
#17
alto_textblock
#17
Podezřelí Číňané.
#18
alto_textblock
#18
Z Londýna, 25. srpna. Z Tjencina ozna-
muje se, že činský generál Ma se svou armá-
dou zase provádí všelijaké pohyby, jež vzbu-
zují zvědavost a obavy. Hlásí se, že se
jeho armáda soustřeďuje na ně-
kolika místech mezi Šanhajkva-
nem a Kinču podél císařské činské železné
dráhy. Pět tisíc od evropských důstojníků vy-
cvičených vojáků přibylo do Kupantse a velky
čínský oddil táboří u Sanhajkvanu sama, uvnit
#19
alto_textblock
#19
velké stěny. Mezi Číňany je mnoho
japonských důstojní ků.
#20
alto_textblock
#20
Instrukce pro ruské dobrovolné
loďstvo.
#21
alto_textblock
#21
Z Londýna, 25. srpna. (C.-B.) Premier-
ministr Balfour prohlásil deputaci londýnské
obchodní komory, že vláda požádala Rusko za
podrobnou zprávu o přítomnosti křižáku »Smo-
lensk« ve vodách jihoafrických a že obdržela
odpověď, že ruská vláda nemohla dosud lodím
dobrovolného loďstva, jež způsobily poslední zá-
pletky, oznámiti příslušné instrukce. K žádo-
sti Ruska dala Anglie dvěma křižákům
rozkaz, aby ihned »Smolensk« vyhledalya
sdělily mu instrukce, aby přestal v dalších pro-
hlídkách.
#22
alto_textblock
#22
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#23
alto_textblock
#23
Telegrafické zprávy.
#24
alto_textblock
#24
Z úřadního listu.
#25
alto_textblock
#25
Z Vídně, 26. srpna. (C.-B.) Císař propůjčil
vrchním okr. lékařům císařskému radovi MUDru.
Janu Grohmannovi v Teplicích a MUDr.
Karlu Voigtovi v Sušici rytířský kříž řádu
Františka Josefa a okresním lékařům MUDru.
Jos. Tichému v Trutnově, MUDru. Frant.
Kulhavému na Vinohradech a MUDru. Mich.
Horničkovi na Smíchově zlatý záslužný
kříž s korunou, zemskému zdravotnímu inspek-
toru MUDru. Čeňku Slavíkovi v Praze titul
vládního rady s prominutím tax, vrchnímu okres-
nímu lékaři cís. radovi MUDru. Ignátu Hain-
zovi v Děčíně titul a hodnost zemského zdra-
votního inspektora a okresnímu lékaři MUDru.
Eduardu Quirsfeldovi v Rumburce titul
a hodnost vrchního okresního lékaře.
Císař propůjčil v uznání jich více než 50-
letých věrných služeb v jednom a témže závodě
předlákovi Josefu Kramářovi a soustružní-
kům kovu Eduardu Pavlátovi a Václ. Mit-
lehnerovi v priv. tannvaldské přádelně na
bavlnu, pak barvíři koží Janu Minaříkovi
v továrně na kůže firmy B. Goldschmidt
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
Bratři.
Bylo to na počátku války v roce 1866.
Na počátku oné války, v níž dle známého ma-
nifestu setkali se navzájem »němečtí bratři«,
v níž ale trpěli a krváceli v první řadě Slované.
Netrvala dlouho tato válka, však přece
děle než sedm dní, jak námluviti chtěli světu
ve svých hymnách pruští soudobí dějepisci,
přes to přihodilo se i v nedlouhé době, v mě-
síci červenci a srpnu zmíněného roku tolik
velkých a ještě více drobných událostí, že ský.
tati budou dlouho ješté, zajímavý materiál ke
studiu oněch událostí, jimiž po episodě šlesvicko-
holštýnské položen byl po řadě věků základ ke
velikosti a moci Německa i Němectva.
Chci zmíniti se o příhodě, jež hodila by se
spíše do sbírky dokumentův o velikosti a vzne-
šenosti duše lidské, než do rubriky zábavné, však
třeba že do jiné jsem ji zařadil přihrádky
než do té, do kteréž by právem náležela, čte-
náři mi to odpustí a sami učiní s příběhem, c
zasluhuje
Na samém pomezí českém, při slezských
hranicích stál na potoku mlýn Dnes přemě-
něn je na přádelnu, tehdy klepaly v něm veselé
odrážky dvou českých kamenů.
Ve mlýně tom hospodařil s rodinou svou
pan otec Jiří R., statný, asi pětatřicetiletý muž,
vysoké postavy, silný a svalnatý a zarostlý
dlouhým, černým plnovousem. Jemu pomáhal
jako stárek mladší bratr Václav, jenž svou po-
stavou i výrázem ve tváři tak velice se podo-
bal mlynáři, že zaměňováni byli i od lidí jim
dosti blízkých a že o tom vypravovala se ve
mlýně i v okolí mnohá veselá historka.
Toť se vl, že když došla zvěst o vypové-
#28
alto_textblock
#28
zené válce, konána ve mlýně porada o tom, co
počíti. Ženské plačíce nalehaly, aby, co se dá
sebrat, bylo naloženo na vozy a odvezeno s ro-
dinou do kraje. Ostatní aby bylo ve sklepě
zakopáno.
Leč bodrý mlynář, a s ním souhlasil též
jeho bratr, nesdíleli náhled, že by plán ten byl
dobrý a rozumný, nýbrž na tom trvali, aby ro-
dina klidně zůstala doma, hájila, pokud se dá,
majetek svůj a vyčkala, až bouře válečná se
přežene.
Při tom také zůstalo.
Než minul týden, byl kraj až po samé
hranice obsazen vojskem rakouským. Jednoho
dne zastavila se před mlýnem setnina mysliveů
a velitel kázal, aby pokud možno ubytovalo se
mužstvo v mlýnské budové a k ni přísluš-
ných hospodářských staveních, v protější ho-
spodě a ve vesnici, asi dva kilometry vzdálené.
Hrůza pojala mlynáře a všechny obyvatele
horského zákoutí, když vyslechli rozkaz. Věděli,
že Prušáci nalezají se zcela na blízku aže
dojde snad právě u mlýna k řeži.
Netajili se tím důstojníkovi a týž učinil,
zejmena na noc, opatření, aby malé jeho od-
dělení, jež tvořilo předvoj silnější moci, as
hodinu vzdálené, nebylo překvapeno. Rozestavi
stráže všude kolem mlýna a dal rozkaz, aby
mužstvo ulehlo oblečené a se zbraní po ruce
by na první výstřel bylo pohotově.
Zdálo se již, že noc mine klidně.
Chýlilo se již k ránu, když mlynář, jenž
pro veliké rozčilení, jak pochopitelno, nebyl
oka zamhouřil, se zvedl a v myšlenkách zabrán
vyšel si ke splavu po malém, dlouhém ostrůvku,
jejž tvořil potok s tak zvanou struhou jalovou.
Byla to pravidelná jeho procházka v době
klidné a šťastné.
Byl již u samého splavu, když spatřil
#29
alto_textblock
#29
před sebou asi na tři sta kroků v paprs-
cích vycházejícího slunce lesknouti se přilby
Prušáku.
Jakoby smrt ho ovanula mrazivým dechem
svým. Zastavil se, chvíli uvažoval, pak ale ne-
blahou zmámen myšlenkou se obrátil a dal se
na útěk směrem ke mlýnu.
Než tam doběhl, padla rána a po ní druhá.
Prušáci po něm stříleli. Však šťastně unikl.
Ranami ale avisováni byli vojáci ve mlýněa
v sousedstvu dříve, než on donésti jim mohl
zvěsť o blížícím se nebezpečí. Když doběhl ke
mlýnu, stálo rakouské oddělení již v řadě, při-
praveno Prušáky uvítati.
»Schovejte se! Schovejte, kam můžete !«,
zněl povel komandanta a mlynář s rodinoui
s chasou uchýlili se do malého přístavku,v
němž stál před lety stoupník, však dávno již
odstraněný.
Rakouské odděleni bránilo se pruské přesíle
jak mohlo, však po střelbě asi čtvrt hodiny
trvající bylo nuceno ustoupiti.
Prušáci opanovali mlýn.
Řádili v něm divoce. Byli rozezleni na člo-
věka, jenž jim šel naproti, jenž u splavu se
obrátil, prchal ke mlýnu a byl dle jejich do-
mnění příčinou, že nepodařila se jim válečná
lest, nepřátelské oddělení překvapiti a bez boje
je zajati.
»Kde je ten silný s černým plnovousem ?«
— zuřil pruský major. »Což tu z civilního
obyvatelstva ve mlýně nikoho není?«
A ostatní vojáci po svém veliteli stejně si
vedli. Rozbíjejíce, co se dalo, hledali »velkéhos
tmavým dlouhým vousem«.
Ve přístěnku to slyšeli a hrůzou mřeli,
očekávajíce okamžik, kdy pod ranami pažeb roz-
letí se dvéře a rozvzteklená soldateska vrhne se
na mlynáře. Žena tulila se k svému muži, jako