ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 db892ed0-71f1-11dc-aaaf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
V Práze, v sobdtu dne 2D. srpna.
#3 alto_textblock #3
K číslu 229.
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#5 alto_textblock #5
NA
#6 alto_textblock #6
UDN
#7 alto_textblock #7
LSIY
#8 alto_textblock #8
Čislo v Praze za 2h
#9 alto_textblock #9
a na venkově za 3
#10 alto_textblock #10
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#11 alto_textblock #11
Válka.
#12 alto_textblock #12
Japonci ustupují. Z Berlína, 20. srpna. »Local Anzei- ger« sděluje: Japonské vojsko ustupuje od Dapinošaku k Tančanu. V Kvančeslanu na pra- vém břehu řeky Jalu není žádných Japonců. Pravé křídlo Kurokiovo dle všeho ustupuje. Japonci, jak se zdá, upu- stili od postupu na Mukden. Také n jihu není pozorovati žádného postupu japon- ského. Stále silně prší.
#13 alto_textblock #13
Boje u Port Arturu. Z Londýna, 20. srpna. Dne 17. srpna po krátké přestávce začal opět tuhý boju Port Arturu. Jak sdělují uprchlíci z Čifu, utrpěli Japonci hrozné ztráty, ale přes to po- stupovali stále. Padlo jich 20.000 ne-li více. Hlavní útok Japonců směřoval na levé křídlo Vyzvání ke kapitulaci bylo generálu Stesslovi zasláno v noci, když palba trochu ustala. Po- tvrzuje se, že byl posádce nabidnu odchod se zbraněmi a vlajícím prapory do hlavního stanu Kuro- patkinova, kdežto všichni civilisté měli býti dopraveni na místa, určená japonským admirá- lem. Za to měli Rusové odevzdati Port Artur a všechny lodi. Patrně považovali Japonci roz- množení svého loďstva o tolik lodí za náhradu za posilu, které se na druhé straně mělo do- stati Kuropatkinovi propuštěnou posádkou port- arturskou. Když generál Stessel vyzvání dostal, pozbyo své obvyklé klidnosti a v největším rozechvění přecházeje chvatně po pokoji, vyrážel ze sebe slova: »Takový list může býti skutečně pova- žován jen za neomalený žert !«. S japonským důstojníkem generál Stessel jednal osobně co nejzdvořileji. Útok na to hned ještě 17. srpna začal znova a když poslední džunky odjížděly z Pore Arturu, zuřila již střelba na všech stranách. Ruští uprchlíci jsou přesvědčeni
#14 alto_textblock #14
ruské.
#15 alto_textblock #15
že se pevnost udrží. Posádka portartur- ská očekává prý, že do 14 dnů dostane posilu od armády Kuropatkinovy. Z Čifu, 19. srpna. Předevčírem bylo slyšet střelbu od Port Arturu. Po hřmění děl násle- dovaly strašné výbuchy, větší než rány z batterií. Včera při východu slunce, jak se zdá, střelba utuchala. Ruský úspěch u Port Arturu. Z Čifu, 19. srpna. (C.-B.) »Reuterova kan- celář« oznamuje: Dle činských zpráv dobyli Rusové zpět japonské posice u Pa- lunčenu, odkud Japonci v poslední době Port Artur a vnitřní tvrze prud- ce bombardovali. Japonci ustoupili prý do Šušijenu.
#16 alto_textblock #16
Nezdařená koupě lodí. Z Londýna, 20. srpna. Z Buenos Ai- res sdělují, že Rusko opětně chtělo zakoupiti od Argentinie 4 lodi, některé s podmínkou, že mají býti dodány teprve po válce. Argen- tinská vláda však nabídku zamítla s odůvodně- ním, že by tím porušila neutralitu, i kdyby se hledělo k oné podmínce.
#17 alto_textblock #17
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
#18 alto_textblock #18
Telegraflcké zprávy. Z úřadního listu. Z Vídně, 20. srpna. (C.-B.) Úřadní lis uveřejňuje propůjčení dědičného rakouského ba- ronství s prominutím tax generálnímu adjutan tovi a představenému vojenské kanceláře císa řovy polnímu zbrojmistrovi Arturovi Bolfra sovi z Ahnenburgu. Úřadní list uveřejňuje vyhlášku minister stva železnic ze dne 13. srpna 1904 ve příčině udělení koncese pro úzkokolejnou elektrickou malodráhu v Liberci. Předseda ministerstva jako správce mini sterstva vnitra schválil změnu stanov, usnesenou valnou hromadou akcionářů »Mirošovs ko- libušínsko-svatoňovické kameno- uhelné akciové společnosti« v Ro
#19 alto_textblock #19
kycanech dne 7. dubna, dle níž se překládá sídlo společnosti do Vídně a firma její bude napříště zníti »Libušinská báňská spo- lečnost«.
#20 alto_textblock #20
Jak postaráno je o bezpečnost Kar- lova Týna proti ohni. V dnešní době katastrofálního sucha a ve- der, jež vysušila všechno na padrť, daleko pří- zračněji než kdy jindy vystupuje zlomocný živel oheň. Požáry většího i menšího rázu jsou na denním pořadu a to jak u nás v Praze, tak po venkově, odkud docházejí neustále Jobovy zprávy o zkázách celých osad. Jakmile jednou chytí — marnou je lidská snaha a námaha ha- siti. Není čím, je naprostý nedostatek vody. A tu dlužno ventilovati otázku, jež živě se přetřásá v městysi Budňanech pod Karlovým Tý- nem. Občané tamější, poměrů místních doko- nale znalí, sdělují nám závažnou, po okamžité nápravě volající věc. Karlův Týn, tato nejdražší naše česká památka a živý pamětník časů slávy české za Karla IV., vydán jest úplně na pospas náhodě, neboť není nikterak postaráno o jeho bezpečnost proti ohni, tomuto největšímu nepříteli a nezod- povědnému ničiteli památných staveb. Jak známo, použito při restauraci hradu až příliš mnoho dřevěných konstrukcí, takže celkem dodáno bylo na dřiví materiálu za 80.000 K. Z dřeva stavěno zevně a uvnitř, takže dravý živel nalezl by tu vydatné potravy. Oheň ne- musil by vzniknouti právě uvnitř hradu. Stačilo by, aby vznikl v městysi Budňanech pod hradem, kde je značný nedostatek vody, anebo aby vzňala se vyprahlá a slunečním žárem na troud spálená suchá tráva a křoviska na stráni pod hradem. Trochu větší vítr, zalétnutí jiskry a neštěstí je hotovo. Na hašení v hradu nebylo by ani pomyšlení. Především cesta se stříkač- kami a voznicemi byla by velice nesjízdnou a pak, jak již podotčeno, naprostý nedostatek vody by každou záchrannou práci mařil. Jest známo, že hrad nemá pražádného opatření pokud se dodávání vody týče. Jedná se siceo
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
Pomalá jízda. Podtatranská črta. Napsal Jaroslav Hašek. Nikdy nezastříhal ušima, ani neryl bujnost do země, málokdy zařehtal, ale táhnout znal bez únavy. Takový byl koník Michala Bajuky z Nového Targu. Nikdy se neusmál, nemiloval dlouhých řečí. neopíjel se (lidé říkali, že hodně snese), ale pracovat znal a rád pracoval. Takový byl Michal Bajuka, povozník. Koník a Michal tvořili dvojici. Když večer ulehli, Michal Bajuka spal totiž s koníkem ve stáji, tu někdy, ale velmi zřídka, dal se Bajuka do hovoru s koníkem, který ležel na slámě. Mu- sila to být zvláštní příhoda, když o ní Bajukase zmiňoval svému Čiarnému. „Hej, Čiarný,“ řekl v sobotu Bajuka koní- kovi, pohodlně jsa natažen na houni u dveří stáje, „všiml jsi si, koho jsme to dnes vezli do Zakopaného. Ten pán i ta paní dali se z Targu odvézt zrovna v tu dobu jako dnes, již před 15 léty. Víš, co mně dnes dali? Patnáct rýn- ských. Bajuka chvíli mlčel, poněvadž se dlouhou větou unavil. „A pak se mnou mluvili,“ pokračoval Mi chal, „hej, Čiarný, vedli se mnou divné řeči. ten pán mně řekl...“ Michal se zamlčel. „Hej, Čiarný, byla to divná řeč,“ řekl po chvíli přemýšlení, „divná slova to byla. Ten pán mně řekl: „Vy jste založil naše štěstí.“ To je divná řeč, co, Čiarný?“ Michal Bajuka unaven dlouhou řečí, obráti se k vyhřáté stěně stáje a usnul. * * .
#23 alto_textblock #23
Michal Bajuka měl dobrou pamět. Před patnácti léty stál vedle jeho vozíku osmnáctiletý gymnasista Zwadowski ze Lvova a smlouval s ním, zač by ho odvezl do Zakopa- ného. Měl velmi málo penéz, poněvadž si v No- vém Targu nakoupil mnoho drobnůstek, hůl s vyřezávanou sekyrkou a podobné drobotiny. Na náměstí bylo jenom několik góralů s po- bitými pasy a halenami. Před těmito se Zwa- dowski nestyděl smlouvat. Ale tu stala se věc pro něho nepříjemná. Přes náměstí blížila se k vozu mladá dáma Byla to slečna Kasia Debičova, která bydlela v Zakopaném v témže hötelu se svým strýcem kde Zwadowski bydlel se svým otcem. Přiblížila se ke gymnasistovi a řekla: „To je hezké, my jsme v Zakopaném sousedé, po- jedeme tedy spolu. Považte si: strýček se mně ztratil.“ „Jest to neobyčejně smutné,“ odpovědě gymnasista, zbledlý strachem, neboť nevěděl jak nyní jeho smlouvání s Michalem dopadne Styděl se. „Strýček šel se mnou na výlet za Nový Targ, on rád sbírá národní vyšívání, zanechal mne v Patku v hostinci a když se nevrátil, ode- šla jsem bez něho. Nebudu přece spát v Patku na slámě. Aspoň ho jednou vytrestám. „To jste, slečno, neměla dělat,“ řekl vážně Zwadowski, „způsobíte panu strýčkovi úzkost a strach.“ „Ale kde pak,“ smála se slečna, „on se mně již často ztratil a jednou jsem musila pře- nocovat na slámě. Proto ho potrestám. Seběhla jsem do Nového Targu, poněvadž vím, že vždy někdo známý pojede do Zakopaného. A hle, na- šla jsem vás. Svezu se sl vámi.. Slečna Kasia sa usmála: „Já nemam pe-
#24 alto_textblock #24
níze, všechno má strýček u sebe, musíte mně zapůjčit.“ Gymnasista svíral v kapse své studentské uniformy křečovitě poslední dvě zlatky. Ruka se mu třásla, neboť Kasia vyskočila vesele na vozík. „Jak vám říkám, víc vám nemohu dát,“ obrátil se Zwadowski na Michala, „nežli dva zlaté.“ „Nejedu,“ odvětil Michal klidně. „Přidejte mu zlatku,“ šeptala Kasia gymna- sistovi do ucha. „Rád smlouvám,“ odpověděl Zwadowski, pokoušeje se usmívati se. „Přiteli,“ řekl k Michalovi, „víc vám ne- dám, nežli, jak jsem řekl, dva zlaté. Za dva zlaté můžete nás odvézt, nesmíte vydírat. „Za dva zlaté nejedu,“ odpověděl klidně, jako dřív Michal. Dva zlaté je málo!“ „To jest interessantní,“ šeptala si Kasia. „Málo to není,“ řekl Zwadowski, „nikde nepojede a když nechcete, půjdu ... Zarazil se, neboť rychle si uvědomil, že je na voze slečna. „Půjdu jinam,“ pravil, „každý nás za dva zlaté odveze. „Nikdo,“ odvětil Michal „nikdo v celém světě.“ Chvíli se zamlčel. „Jen já vás odvezu,“ řekl pak, „ale pojedu tak pomalu, tak líně, že do Zakopaného při- jedeme až pozdě v noci.“ Odmlčel se na chvíli, vzpomínal a pak po- kračoval pomalu, jakoby chtěl znázornit, jak pejedou: „A pak — pak je — veliká tma. Po- jedeme kolem Dunajce — spadneme — všichni. Už se — mnoho — utopilo. Rychlá voda.) „Tak jedeme za dva zlaté, tu máte,“ vy- křikl radostné Zwadowski, usedaje naproti slečn na vozík.