Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

27. číslo.

Odborové společné organisace na pod- kladě sociálně demokratickém skytají ženám stejnou oporu, podporu i ochranu jako mužům, proto nemohou se na nic vymlouvati. Při nynější zdokonalené výrobě strojové stoupá počet dělnic a proto tím naléhavější stává se otázka organisování žen, nemají-li ženy býti přítěží a soutěží organisacím mužů. Jest se obávati špatného chodu ve výrobě průmyslové, jest se proto také obávati útoku zaměstnavatelů na dělnictvo a právě tu by ne- organisované dělnice mohly nejcitelněji boj ten poškoditi svou neorganisovanosti a lhostejností. jest nutno získati též ženy pro organisace od- borové, které jsou jedinou a vydatnou oporou dělnictva. Ženy, dělnice, konejte drobnou agitační práci v továrnách, dílnách, získávejte členky, pamětlivy jsouce slov Lassalla: „Organisace od- borová jest pevnou skálou, na níž vybudován chrám dělnictva“.

Náboženství — věc soukromá. August Dodel. (Pokrač) Jiní jsou toho názoru, že náboženství jest postavení člověka k neznámu. A opět jiní, a myslím, že tito mají pravdu, jež považují za náboženství vědomý, citový poměr myslicí vo člověka k ostatním lidem, ku všemu živoucímu a ostatní přírodě, to jest jak se staví k zevnímu světu a kterak přírodou, světem jest určován a ve svém myšlení i jednání jest veden. Slovo náboženství, jest svazek života myšlenkového s přírodou a dějinami. Dle toho má každý myslící člověk nábožen s tví. Jenom lidé nemající zdravého rozumu nejsou schopni nábožensky cítit a myslit. Pojem boha nemá s náboženstvím nic co dělat, a jest mylno pojem bezbožný zaměňovat s pojmem beznábo- ženský. Víra v jednoho, dva, tři, sto, tisíc bohů není měřítkem pro náboženství. Naše nábo- ženství nemá s bohem ať v jednotném neb množném čísle nic co dělat. Dosud se nikomu nepodařilo dokázati jsoucnost nadpřirozené by- tosti. Všechny tyto důkazy vyzněly na prázdno. Právě ony vědy, jako přírodověda, čím dále tím více nás o přijmutí jednoho nebo více bohů vzdalovaly. Nemůžeme míti vztahu k nadpřirozené by- tosti, bohům, již jsou jen v obrazivosti lidské, již se obmeškali vziti přírodu a vývoj světový za to, čím sou, za něco nezničitelného, jež v pořádku se pohybuje, protože jinak to bjti

nemůže. Jelikož k nadsmyslnému nemám vztahy což vůbec žádný přírodozpytec, filosof o jsouc- nosti jeho nedokázal, proto nejsem bez ná- boženství. Jsem-li si vědom vztahu své osoby k zevnímu světu jenž mé myšlení, cítění, chtění a činy určuje. Myslící atheista (nemluvím o atheistovi, jenž se tím chlubí) jest více náboženský člověk, ten, jenž má klekáním rozedřená kolena, který volá pane, pane, Allah. Víra není podstatou náboženství. Článek víry není jádrem nábo- ženství, nýbrž opakem, červ který užírá ovoce myšlení, rozežírá též nejkrasší jádro náboženství. Pryč s vírou, jen tak může žíti náboženství, pravil Bedřich Vischer při vzpomínce na nábo- ženské války. Kostely, synagogy, mešity jsouť ony poměry víry, jsou svatostánky nevědomosti, krásných i šeredných snů a naděje. Pro slabé, choré, osudem stíhané jsou pramenem útěchy. V tom spočívá mocné kouzlo kostelů, synagog a mešit. A s tím kouzlem jest nám počitati. Pokud bude nevědomých, mrzáků, pokud bude slabých, potud bude věřících, kteří z ne- dostatku něčeho lepšího budou sahat po tom, co je utěšuje, po illusi dogmat. Pro zdravě, pro normální, pro silné, myslící, pro přátele pravdy, pro zmužilé, pro ty jest článek víry něco mrtvého, na jehož místo nastupuje bohatý vnitřní život, pravda děje přírody a světa. Tito silní neuctívají člověku rovné bohy, oni se přidržují jednoho, co věčně obstojí, i kdyby všichni bozi umřeli a na obloze tisíce světů se rozpadlo: pravdy jež jest jedinou jejich bohyní i tehdy, když v nedostatečných obrysech ze závoje bytí prosvítá. Zde jsou ti již „boha hledají“, nebo kdo hledá pravdu a jí se klaní ten hledá „boha“ ne aby útěchy, odplaty nalezl, ale pravdy poznání ve vývoji světa. Ti budou pravi bo- jovníci! Toť jádro budoucího náboženství. Stávající náboženství byla vyznání, to jest učebné systémy, vyznáním článků víry, dog- mata, jež od času k času, od národů k ná- rodům, od generace ku generaci, od lidstva k lidstvu se obsahově a barevně mění. Každý článek víry jest výrazem, domněnkou, fantasií, souhrnem toho všeho. Proti článku víry stojí článek poznání co výraz vědě ní. Vira a věda jsou nesmiřitelné protivy. Proto čím omezenější vědění, tím větší víra, čím větší, obsáhlejší věda, poznání, tím menší víra. Zde a nikde jinde jest příčina nepřá- telství mezi bohoslovím a přírodovědou.