#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 145. ze dne 27. května 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Příjemné překvapení. Na letošní výroční ho
stině anglického spolku žurnalistů »Newspaper Press
Fund« za předsednictví lorda Burnhama v londýn-
ském hotelu Metropole oznámena byla zpráva velm
příjemná. První přípitek platil ovšem spolku žurnali-
stů, jehož úkolem, jak předseda prohlásil, jest po
máhati žurnalistům, jejichž síly nestačí namahavému
povolání a kteří konečně v boji podlehají. Zodpo-
vědnost žurnalistova, vykládal předseda, v posledních
40 letech značně vzrostla a požadavky, jež se kladou
na výkony žurnalisty, vysilují tělo i ducha. V době
několika let prožil žurnalismus takřka století. Dříve
bývalo povinností žurnalisty podávati zajímavé udá-
losti v obmezeném oboru takřka fotograficky. Dnes
však musí jako každodenní biograf sledovat s nej-
upjatější pozorností neustálý ruch všeho člověčen-
stva i rozvoj věd a věrně je zaznamenávat. Že mnohá
síla při tom podlehne, není divu a cit soustrasti
k těmto slabším bratřím v péru jest u vdovy zná-
mého žurnalisty sira Campbella Clarka tak mocný.
že požádala předsedu, aby doručil spolku na pro-
spěch schudlých žurnalistů dar 10.000 l. st. Šlechetná
dárkyně, jež ostatně je sestrou lorda Burnhama, spo-
jila s tímto značným darem jedinou podmínku, aby
tato suma byla uložena tak, aby úroky umožňovaly
vyplácení dvanácti ročních pensí po 30 l. st. Tyto
pense buďtež pojmenovány »pense Campbell Clar-
kovy.« — Předseda oznamoval dále, že podpůrný
fond kromě těchto 10.000 1. st. dosáhl výšky 40.000
I. st. Úroky tohoto fondu obracejí se zejmena na
prospěch vdov a sirotků. Dar mrs. Campbell Clar-
kovy umožňuje spolku vypláceti 42 roční pense na
místě dosavadních třiceti. Netřeba teprve připomínati
že zpráva o tomto šlechetném daru přijata byla
s nadšením.
= Výprask za dobré doporučení. Přítel našeho
listu píše nám ze Smyrny: Řekové, žijící v Turecku,
zaměňují obyčejně své poddanství, jak to právě jejich
osobní zájmy vyžadují. To jest velmi lehké, nebot
turecké úřady nemají seznam obyvatelů a když ně-
kterému z nich policie hledí zvědavě na prsty a ten
se vidí proto nucena zaměniti pole své blahodárné
činnosti, zaopatří si buď turecký nebo řecký průvodní
list, odebere se do jiného města, kde si pod jiným
jménem, třeba-li mu toho, vymůže uznání svého pod-
danství. Řecké konsuláty jdou všem v té věci na
ruku, toliko turecké úřady dělají jim někdy obtíže.
Minulý týden nechtěly uznati jakéhos Řeka za ře-
ckého poddaného. By toho dosáhl bez bakšiše, požá-
dal o přímluvu učitele dětí místodržitelových pana
Torela, který zase na přímluvu jakéhos obchodníka
jeho přání vyhověl, dav mu pro tajemníka místo-
držitele svou navštívenku, na které napsal: »Prosím,
račte přiznati pana X. za Řeka, t. j. za šibala.« Je-
likož obálku navštívenky dobře nezalepil, otevřel ji
Řek dříve, než navštivenku odevzdal a překvapen ta
kovým doporučením vyhledal anglického učitele,
který právě seděl ve společnosti v jakés kavárně. An-
gličana nepřekvapilo pranic, když mu Řek ukázal na-
vštivenku a chladnokrevně přiznal, že to jest jeho
mínění o Řecích, ale Řek počal ho tlouci, tak že ho
musili přítomní vyboditi z místnosti. Tím nebyla
však záležitost vyřízena, neboť se jí ujalo mnoho
jiných Řeků a druhého dne několik jich přepadlo
Angličana v jiné kavárně a bijíce ho, zádali od něho
#4
alto_textblock
#4
zadostučinění za urážku jejich národní cti. Avšak
pan Torel stojí na svém přesvědčení a odvolává se
na mínění millionů jiných lidí! Z té příčiny ho ne-
může Řek žalovati; mimo to byl by potrestán, po-
něvadž otevřel svěřené sobě psaní. Že by to Angliča-
novi místodržitel, v jehož službách stojí, zazlíval,
nelze se nadíti, neboť Řekové nejsou právě u něho
v milosti.
= Million na vyšinutém vlaku. Z Port Chester,
N. Y., se oznamuje: Šest vozů a lokomotiva expres-
ního vlaku Federal na dráze Nový York, Nový Haven
a Hartford vyšinuly se záhy z rána u mostu přes
řeku Byram, na dělící linii mezi Port Chestrema
Connecticut. Vlak, jeda plnou parou, vyšinul se na
zatáčce z kolejí, při čemž zabiti byli strojvedoucí L.
Kunan z Dedham, Mass. a topič J. Howard z Bo-
stonu, Mass. Dva vozy byly rozbity. Na vlaku na-
cházela se obrovská suma peněz, páčící se při nej-
menším na půldruhého millionu dollarů a za tou
příčinou hlídány jsou nyní trosky vlaku silným od-
dělením policie. Tajemství, které snad nebude nikdy
objasněno, zahaluje okolnosti s vyšinutím vlaku spo-
jené a příčiny, jež vyšinutí zavinily, navzdor tomu,
že zdá se býti jisto, že nezavinila je ani práce lu-
pičů aniž nějaká překážka, v cestu vlaku vložená.
Všeobecně se věří, že vyšinutí zaviněno bylo příliš
rychlou jízdou na zatáčce. A tu zase docházíz
Greenwichu, Conn, sensační zpráva, že strojvedoucí
byl již mrtev, dříve než vlak k oné zatáčce dospěl;
věří se totiž, že by byl zcela jistělrychlost vlaku zmír-
nil, kdyby byl býval živ a smyslů svých mocen. Vy-
pravuje se, že když vlak projíždě! Greenwich, stro.
vedoucí visel hlavou z okénka lokomotivy velice po-
divným způsobem. Snad v té věci jakési vysvětlení
podá koronerovo vyšetření.
= Budíček Napoleona I. Z Paříže se oznamuje
O slavném císaři Francouzů bylo vypravováno, že
byl schopen probuditi se dle libosti na minutu, ve
kteroukoli hodinu bylo třeba. To snad bývalo v cí-
sařových mladších letech. Avšak od r. 1810 míval
s sebou budíčka, jenž ho upozorňoval, že jest čas
vstávat. Tento budíček nalezá se v pozůstalosti ze-
mřelé před nedávnem princezny Matildy Bonapartovy.
Byl dílem slavného pařížského hodináře Abrahama
Brégueta a byl zhotoven pro císaře r. 1810. Jest pra-
cován z pozlaceného ciselovaného bronzu a má ne-
méně než osm ciferníků, z nichž každý má svůj
zvláštní účel. Ukazují pravý čas, střední čas, čtvrti
měsíce, hodiny, minuty, vteřiny, měsíce a dny v roce.
Hodiny bijí čtvrtky a celé hodiny a mají malý teplo-
měr. Budíček tento provázel císaře ve válkách v Ru-
sku, Německu a Francii a konečně na Sv. Helenu.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 20. května 1904: Růžičkova Anežka
dcera obuvníka, 12 dní, 544—VII. Voss Louis, ředitel
staveb. kanceláře, 64 roky, 1744—II. Nováková Marie
manželka sluhy, 28 roků, 1151—II. Novák Antonín,
kloboučnický pomocník, 27 roků, 6 ostrov Velké Be-
nátky. Javor Jan, syn hostinského, 5 měs., 193—IV.
Hrdých Anna, dcera kočího, 41/2 roku, 776—VII. Ko-
hout Ladislav, syn účetního, 21/2 roku, 384—I. Sonn-
leitner Bedřich, vrchní kočí hraběcí, 50 roků, 468—III.
Hokešová Pavlína, pletačka, 32 roky, 207—V. — Ve
všeobecné nemocnici: Němečková Anna.
služka, 31 rok. Stainc František, komptoirista, 26 roků
Šedivá Anna, vdova po metaři, 50 roků. — U Alž bě-
#6
alto_textblock
#6
tinek: Tscherplová Josefa, manželka krejčího, 41 rok.
— V josefovské nemocnici: Sekeles Izák,
ošetřovanec, 79 roků.
Dne 21. května 1904: Vodičkova Pavlína;
dcera obuvnického pomocníka, 3 neděle, 229—I. Vo-
truba Hynek, bednář, 49 roků, 867—I. Fröhlich Ferdi-
nand, syn švadleny, 9 hod., 520—VII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Macháček Antonín, býv.
kamenník, 47 roků. Soukupová Kateřina, vdova po
soustružníku, 80 roků. Sklenářová Alžběta, žebračka;
55 roků. Čuba Josef, býv. kočí, 25 roků. — U Milo-
srdných bratří: Novák František, kamenotiskař-
ský učeň, 19 roků. — U Milosrdných sester:
Mesanyová Anna, vdova po strojníku, 43 roky. Peci-
novský Josef, řezník, 33 roky. Weyrauchová Anna,
manželka řídícího učitele, 55 roků. — U Alž bě-
tinek: Zahradníčkova Antonie, služka, 19 roků
#7
alto_textblock
#7
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 27. května.
191. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Dceruška hostinského.
Hradčanská povídka o jednom dějství. Napsal Karel
Mašek. Režisér Jar. Kvapil.
Oheň v dívčim ústavě.
Veselohra o jednom dějství. Francouzsky napsal
Theodor Barrize. Přeložil Bohdan Kaminský. Režisér
Alois Sedláček.
#8
alto_textblock
#8
Stará historie
Hra o jednom dějství. Dánsky napsal Marer. Přeložil
K. Dušek. Režisér Jar. Kvapil.
Po první hře přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
#9
alto_textblock
#9
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 27. května.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch režiséra p. Bohumila Kováře.
Poprvé: Niniche.
Fraška se zpěvy o 3 jedn. Napsal A. Henequin a
J. Miland. Přel. K. Veselý. Režisér B. Kovář. Dirigent
E. Starý.
#10
alto_textblock
#10
(blíže Palaokého
Aréna na Smichové 2 mostu.
V pátek 27. května.
Začátek o 7. hod
Novinka. — Podruhé
Rositta.
(La Fianceé en loterie.)
Komická operetta o 3 jedn. Napsali Ch. Adair a A.
Donave. Přel. V. Táborský. Hudbu složil A. Messager.
Režisér Josef Kubík.
#11
alto_textblock
#11
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnehracet.
V pátek 27. května.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Král se baví.
Drama o 5 jedn. od V. Huga. Pro české divadlo
upravil Jar. Lipnický.
#12
alto_textblock
#12
— 440 —
#14
alto_textblock
#14
437 —
#15
alto_textblock
#15
Verissen nebyl otevřel úst po celou dobu výslechu,
jemuž zkusili ho podrobiti i byl tudíž dopraven pod sil-
nou stráží přímo do Paříže.
Léčka nastražená vedla tudíž k cíli !
Soud, vyšetřování provádějící, měl nyní mimo zatčené
cizince v rukou svých i tři Francouze, kteří se byli pro-
vinili zaprodáním vlasti: Haigra, Bressiera a Solera.
Zbývalo jim ještě vypátrati útočníka z cesty bezon-
ské, nepřistižitelného napořád ještě Morela.
Zdálo se o něm, jakoby měl trestu nadobro již
uniknouti.
Dlel v cizině a naděje, zmocniti se ho, ubývalo
den za dnem.
A přece právě polapení jeho bylo pro soud na-
nejvýše žádoucí ! Tento pokládal Morela za nejtěžšího pro-
vinilce ze všech, kteří se byli nepříteli zaprodali. On to
byl přece zřejmě, jenž donesl Stackovi do usedlosti be-
zonské tajná akta vojenská číslo 96, kteráž byl odcizil
ze skříně plukovníka de Riverolles.
Od tohoto Morela mohl soud nad to obdržeti i
zevrubné zprávy o organisaci německého vyzvědačství ve
Francii.
#16
alto_textblock
#16
Verissen odvětil jen, šklebě se:
»Hlupáku !«
»Ne! Ne ! Slyšíte! Ne ... Jsem cokoliv chcete ...
Bídník! Prodal jsem vlast svoji! . .. Avšak toto ne, nea
ne! Vyhodit tvrz do povětří, všechny tyto nebožáky.
O, nikoli . . . nikdy !«
»Lotře!« zvolal Verissen, zuře. »Pusť mne !«
I snažil se vymknouti se mu.
Ale ruce poddůstojníka svíraly jej s celou silou.
Verissen zaklel hlasitě a potom silou, jakéž by nikdo
nebyl u něho tušil, trhl sebou prudce nazpět a strhl
s sebou i Solera.
Vrchní ohňostrůjce nepustil Němce, naopak přivěsil
se tím křečovitěji na něj.
Oba mužové váleli se po zemi, zápasíce spolus
divokou energií.
Převržená lampa uhasla.
V úplné temnotě nikdo nebyl by mohl ničeho viděti
ze strašlivého zápasu, který se tu sváděl mezi zrádcema
vyzvědačem.
Bylo jen slyšeti, jak těla jejich narážejí o bedny,
jak z úst derou se jim výkřiky nesrozumitelné i kletbya
jak prsa jich prudce oddychují.
Náhle hlas Solerův ozval se mohutně, až pronikl
i ven:
»Pospěšte si s otevřením! Pospěšte si ! . . . Držím
jej. Ale síly mé jsou již vyčerpány! . . . Chce zapáliti
prach a náboje! . . . Pospěšte si pro bůh !«
Zvuk hlasů zděšených odpověděl mu se strany těch,
kdož snažili se vypáčiti dveře.
Velitelský, ale jinak klidný hlas generálův naka-
Zaprodáni nepříteli.
#17
alto_textblock
#17
zoval:
#18
alto_textblock
#18
110