ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d9e18ec0-71f0-11dc-a820-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 26. května.
#3 alto_textblock #3
K číslu 144
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#5 alto_textblock #5
NARU
#6 alto_textblock #6
N
#7 alto_textblock #7
LSIY
#8 alto_textblock #8
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3
#9 alto_textblock #9
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#10 alto_textblock #10
Válka.
#11 alto_textblock #11
Postup japonského vojska.
#12 alto_textblock #12
Z Petrohradu, 25. května. (C.-B.) Telegram generála Kuropatkina, zaslaný císaři, oznamuje; V celkovém stavu věcí kolem Fen- vančenu a na pobřeží zálivu Liaotunského nestala se žádná změna. O postave- ních, jež nepřítel zaujímá, bylo zjištěno toto: U Fenvančenu je soustředěno asi 40.000 mužů japonského vojska; u Pia- mynu nalezají se 4 řadové pluky s 50 děly. Malé oddíly japonského vojska postupují od Fenvančenu na Siujan. Postup ku předu děje se velmi zvolna a s velikou opatr- ností. Na levém břehu řeky Tajanha zaujala čásť tohoto vojska, totiž 3000 mužů řa- dové pěchoty a 3 škadrony gardové jízdy, stup- ňová postavení mezi osadami Sediahojea Salidzajpudze na cestě k Siujanu. Zároveň bylo dnes zjištěno, že nepřítel také od Fenvančenu a Piamynu k dolnímu toku řeky Tajanho směrem na Luanmiau postupuje. Oddíly jeho předního voje přepravily se na pravý břeh Tajanha. Dne 22. května obsadil jeden z těchto oddílů, který asi 3 set- niny pěchoty a jednu škadronu jízdy obsahoval, průsmyk Liaolinský, 14 verst na jihu od Siujanu, na cestě, vedoucí k Taku- šanu, jakož i okolní vesnice Ualasy a Kuan- šafu. Dále obsadil oddil, čítající prapor pěchoty a škadronu jízdy dne 22. května Pehemi so na pravém břehu řeky Tajanho, na cestě k Ta- kušanu, deset verst od Lajdrapudze. Japonské hlídky u Mukdenu. Z Mukdenu, 25. května. (C.-B.) Zpráva »Reuterovy kanceláře«. Na severovýchodní straně Mukdenu ukázaly se malé vy zvědové oddíly japonského voj- ska, avšak stanuly ve značné vzdále no- sti od města. Větší nepřátelská vojska tam zpozorována nebyla.
#13 alto_textblock #13
Vojenské lazarety v Japonsku. Z Tokia, 25. května. (C.-B.) Zpráva »Reu- serovy kanceláře«. Císařův lékař dr. Hašimoto, jakož i doktoři Sato i Kikuchi, nejpřednější ran lékaři Japonska, byli pověřeni vrchním dozorem nad vojenskými lazarety v Tokiu, Hirošimě av Macujamě. Lazarety, ve kterých japonští i rušt ranění léčeni budou, velmi pečlivé se zařizují (Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#14 alto_textblock #14
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#15 alto_textblock #15
K výkladům finančního ministra.
#16 alto_textblock #16
Z Vídně, 26. května. Ve zdejším tisku včerejší výklady ministra finane dra. Böhm. Bawerka, podané v rozpoč- tovém výboru cislajtánské delegace o finanč- ní stránce nových, velkých 100 millionových úvěrů, neučinily do- brého dojmu. Jenom oficiosní »Frem- denblatt« je spokojen, ještě vlce pak hlavní oficiosní orgán křesťanskosociální. — »Deutsche Zeitung«, která dokonce správci státního pokladu vzdává díky! Při tom nemůžeme pominouti mlčením zjev, na který opětně jsme ukázali, který opětně jsme vytkli: že totiž »Fremdenblatte české projevy oklešťuje, zkracujea takým způsobem znetvořuje. To činí také ře- čem dra. Kramáře a dra. Stránského dnes, zajisté s jediným úmyslem, aby na roz- hodujících místech, kde tento list se čte, skutečné tresti če- ských osvědčení nepoznali. Tento- kráte je věc dvojnásobně křiklavou. Jednak proto, že sama úřadní »Wienler Zeitung« řeči obou českých delegátů podává doslovně, táž »Wiener Zeitung«, která jinak bývá velmi zamlklou, kde běží o projevy opposiční, jinak z té příčiny, že právě výtky obou místopřed- sedů českého klubu byly ze všech včerejších odpovědí, dr. Böhm-Bawerkovi daných, nej věcnější a nejvíce sáhly na jádro samo. Referát, budící veselost, má »Vater land«. Tento žurnál uveřejňuje totiž pouze t. zv. exposé dra. Böhm-Bawerka, řeč však ani jednu. Komentár ke včerejším událostem v dele gacích rakouských zakončuje »Zeit« sprostou podlostí a ničemností, kterou tuto za- znamenáváme. Praví: »Zástupcové největšího poplatníka, německého lidu, musí v těžké hodině nynější ukázati, že jsou s velký svůj úkol Bez parlamentu žádná půjčka! Jen s touto klausulí mohou býti úvěry povoleny. Ale sen dra. Kramáře po restauraci revolverové a postulátní politiky (!) nesmí být splněn. Musí-li již národové krváceti, musí jim býti dopřáno poctivého a trvalého uzdravení parlamentu. Ale německý lid nemůže si dát vyprazdňovat kapsy současně od vojenské správy a — českých tak- tiků.« () Tak časopis »Zeit«, který začal vycházet s největším sebovědomím a aplombem, klesl na
#17 alto_textblock #17
mizerný plátek, který v ničem nedostihl »Neue Fr. Pr.«, již chtěl zatlačiti, leč bídáctví m, se kterým hlásá písmem i kresbou darebáctví »Neue Fr. Presse«, že my Čechové máme ruce v cizích — rozuměj německých — kapsách. Naše odpověď na to je krátká. Zloděj obyčejně křičí: chyťte ho! a my máme přísloví staré, vždy osvědčené: kdo v té peci sedá, jiného tam hledá. My Čechové jsme Němcům ničeho nevzali, také jsme nikomu jeho právo na uplat- nění se ve státě nepopírali. To činili Němcia perné bylo proneseno kdysi v kuloarech parla- mentních slovo: Německá država je to, co ulou- pili národům neněmeckým. Také »Neue Fr. Presse« zakončuje svou stať zmínkou o české taktice a praví: »v delegacích dostane vláda všechno, kanony, lodi, podmořské čluny a cokoliv žádá, rozhod- nutí však stane se na říšské radě. Jenom tam může ministerstvo parlamentním schválením vymoci si plnou moc k půjčce. Tam se ukáže, zdali Čechové jsou ještě vůbec pří- stupni politickému rozumu. Vynutit a vyvzdoro- vati nemohou žádných národních ústupků. Ovšem mohou způsobit, aby Rakousko se vykrvá- celo obstrukcí, aby říšská rada, která pozbyla svého práva budžetního, která se obchází také při uzavírání smluv obchodních a která neusta- novuje již ani poměrnou kvotu k Uhrám, po- zbyla posledního zbytku zákonodárného vlivu.« K tomu stručně pravíme: Z čeho »Neu Fr. Presse« Čechy viní, páchali Němci. Jich smutnou zásluhou a jich historickou vinou jest, že rakousko'uherské vyrovnání musilo býti aktivováno § 14., že parlament po- zbyl práva kollaudačního na rozpočet, tak že se v Rakousku odvádějí rekruti také jenom na zá- kladě § 14.
#18 alto_textblock #18
Z delegace.
#19 alto_textblock #19
Z Pešti, 26. května. Sedm řečníku včera promluvilo po dru. Böhm Bawerkovi: dva Němci, oba velkostatkáři a pět Slovanů. Těchto pět Slovanů representuje většinu národů rakouských a těchto pět Slovanů vyslo- vilo se jednohlasně proti každé- mu pokusu nějakým podloudným šmejdem opatřiti stomillionové úvěry na vojsko. Dnes promluviti hodlá německý lidovec Dobernig a německý po- krokář dr. Pergelt. Na konec debaty odpoví ještě dr. Böhm Bawerk na výtky a dotazy učiněné včera. Očekává se, že také s německé strany budou naň vzneseny interpellace.
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
Bída.
#22 alto_textblock #22
Napsal Jo s. V. Závěta.
#23 alto_textblock #23
bolestí svíralo, na ňadrech seděl upír — — — Zašla sem do parku a sedla si stranou hne u kraje, nevyhledávajíc pohodlí. Seděla zamy šlena, bleda a v oku svítila se jí slza — — — Náhle zaharašil písek ve stromořadí. Ne Venku je dusno nesnesitelné! Jakoby tělo dbale, spíše ze studu, že pláče, než ze zvěda vosti, pozdvihla oči. Důstojník vysoké postavy bylo plno ostrých jehliček, tak dotěrně působ vyžilého obličeje, mlátě kordiskem o zemi, blíži žhavá atmosféra letního vzduchu. I ptáček, jenž před chvílí ještě vesele šveholil, znaven jsa se k ní. ostrým palem slunečním, umlkl. Strom znaveně „Aaa — to je krásné; holubička zaletěla kloní listečky povadlé a jako sestárlé. Tak žha- sem do koutka a nyní si tu oči vypláče. Co pak ji bolí, co? Či nemůže odtud? Já ji po- vými pruhy svírá slunce celý svět! Písek na mohu! — —“ a již přikročiv k Běle sahal po cestičkách v parku jakoby hořel pod nohoua její bílé ručce, jíž si byla oči zastínila. Prudce lavice dřevěné sálají žárem nezkrotitelným vyskočila a ruku jeho odhodivši, prchala pryč — proto každý skryl se v mohutný stín kaštanů. Dlasitý, chraptivý smích ji doprovázel. Jenom tam v koutě na lavičce, kde vzduch vy- Hlava jí hořela rozčilením, srdce pukalo lí- hřátý oku jako jemný, sotva viditelný kouř se testí. Zoufat chce si, zoufat a svět má pro ni jevil, seděla ona, ubohá Běla, jakoby právě vý- jenom úsměšky, pustý smích a nestoudné po- jimku, či vzdory slunci činiti chtěla. Nedbala n známky. Hořkost nevýslovná sevřela jí ústa — — nic. Byla nešťastna a osud dnes již příliš krutý Domů nemůže, takto se nevrátí. Sklonila upla- doháněl ji k zoufalství. — kané oči do bílých dlaní, sehnuta poněkud na Studovala; chudičká matka vydržovala ji opěradlo lavice. Zdálo se jí, že usíná — — Němý ze svých mozolů. Vystudovala konečně a chtěla klid vládl vůkol; po nebi byly roztroušeny sem nějakou službičku, neboť chtěla se stařičké matce, tam bílé mráčky a uprostřed hořelo dosud žhavé upracované, ustarané odvděčiti za tu lásku, s kte- slunce. Běla usnula. Zapomněla na chvíli na své rou pracovala do úmoru, jen aby dceři lepší život zajistila. Schodila však již půl světa a zaměstnání boly a byla šťastna. Jen mocné vlnění ňader nenašla. Přišla sem a nedbajíc únavy, hladu a svědčilo o rozrušení mysli. Slunce pokročilo již o značný kus své dráhy žízně chodila, doptávala se, prosila, slibovala poctivost, snahu, píli. Vše nadarmo! Srdce se jí když procitla. Slabě se zapýřila, jakoby se styděl
#24 alto_textblock #24
za svou slabost, povstala, urovnala se, poopra- vila rozcuchané vlasy a upřevši své čekankově modré oči do modra nebes, zamyslila se. „Co nyní?“ A větřík s jakous ironií opakoval: „Co nyní?“ Trpký vzdech vydral se jí z prsou; již vychrliti chtěl milliony výčitek a jimi zasypati svět i lidstvo, když zaharašil opět písek pod lidskými kroky ve stromořadí. „Proč pláčete, dušinko?“ zaslechla pojednou vedle sebe dosti příjemně a soucitně znějící hlas. Pohledla na tázajícího se. Byl prostřední postavy, s hnědým knírem, potrhanými rysy v obličeji, vý- středním životem předčasně sestárlém. Hnědý knírek pod nosem a malá, bradka dodávaly po- stavě jeho vážnosti. Okem znalce měřil štíhlou, ale přece plnou postavu dívčinu a dechem vášně ssál její vnady. Líbila se mu úplně. Viděl, že smutek jakýsi kalí její život, proto hned od po- čátku nutil se k soucitu. — — Běla chvíli neod- pověděla, až pak, vidouc tvář soucitnou, otevřela mu upřímně celou svou mladou duši. Dobrá myšlenka projela mu hlavou. Vyňal zápisník, napsal něco tužkou na lístek papírua podal jej Běle. „Asi doporučení“ pomyslila si a vděčně naň pohledla; poděkovavši neznámému pánovi, spěchala naznačeným směrem. Hleděl se zalíbením za ní, dokud nezmizela ve vedlejší aleji — — Jeho mamá ji jistě přijme — již k vůli němu —. —