#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 138. ze dne 19. května 1904.
#3
alto_textblock
#3
Rüzné zprávy.
= Konec. pařížské školy žurnalismu oznamuje
»Gaulois«.. Byl to podnik, jenž svého času vzbuzo-
val značné naděje. »Škola žurnalismu« zahájena byla
9. září 1899 přednáškou publicisty Henrya Fouquiera
Počet zapsaných posluchačů přesahoval tehda dvě
stě. Učiněn dokonce též pokus, vydávati týdenník.
jehož první číslo vyšlo 11. března 1900, celkem pak
osm čísel. Pokus tento neměl praktického úspěchu.
Ostatně nebylo ani účelem podniku vychovávati
žurnalisty, nýbrž toliko studovati úlohu žurnalismu,
pokud se týče vývoje moderních idei a jeho vliv na
současné události. Následkem tohoto pochybeného,
poněvadž naprosto nepraktického směru ztenčoval
se počet posluchačů každým rokem.
= Potopení italského parníku. Z Cařihradu se
nám oznamuje: Silný proud ve zdejším přístavu pa-
nující, který vyžaduje zvláště při odjezdu lodí velkou
obe řetnost a opatrnost, jelikož tu lodi neposlouchají
kormidla, způsobuje každý rok mnoho neštěstí
ztráty životů. Této neděle padl mu za obět italský
parník »Lucia de Torenta« o 3800 tunách. Při svém
odjezdu, když vytáhl kotvu, obrátil ho náhle proud
tak, že nemohl upotřebiti parního stroje, jelikož by
byl vrazil do okolních lodí a způsobil velkých škod
a narazil na rakouský parník, zakotvený za ním.
Na neštěstí narazil bokem na ostrou přídu parníku
a naplnil se tak rychle vodou, že za několik minut
zmizel v hlubině moře. Posádka jeho, čítající 24
mužů, spasila se na loďkách, které jí přispěly rychle
se všech stran na pomoc. Způsobená ztráta páčí se
asi na 600.000 korun. Při té příležitosti bylo by
málem zahynulo několik lidí, kteří právě pluli v
kajku mimo parník, když se náhle potopil. Ohromná
vina totiž, způsobená potopením parníku, zachvátila
kajk a byla by ho strhla do hlubiny, kdyby ho ne-
byl nadpřirozenou silou a namáháním veslař obrátil.
= O zajímavé návštěvě v redakci vypravuje
»Krymskij Věstník« v Sevastopoli. Píšeť: »Do naší
reda na dostavil se dnes mladík, člověk to velmi
mladý, příjemného zevnějšku, v kozácké uniformě
s náhojnící, dýkou za pasem, s beranicí s červeným
dýnkem, jak se sluší a patří. Na pohled byl to mla
dík devíti až desítiletý, ve skutečnosti devítiletý. Po-
klonil se dvorně a pravil: »V »Krymském Věstníku«
je zpráva, že na stupních chrámu sv. Vladimíra
»jakýs hoch« podal admirálu Skrydlovu svatý obraz.
Rád bych vám vysvětlil, že nejsem »nějaký hoch«,
nýbrž kubánský kozák Petr Popov!« — »Těší nás!e
— »Můj zesnulý otec byl plukovníkem kubánských
kozáků. Podal jsem admirálu Skrydlovu obraz Matky
boží kazaňské, poněvadž je naší ochranitelkou a zá
štitou.« — »Děkujeme za laskavou zprávu!« — »Ad-
mirál přijal obraz, políbil mne a představil mne svým
dětem.« — »Výborně!« — »Dáte to do novin ?« —
»Ale milerádi !e— »Tedy na shledanou!« — Plníme
tím ochotně přání devítiletého kozáka Petra Ivano-
viče Popova a prohlašujeme slavně, že to není sně-
jaký hoch«.
= Chtěli uilouci reverenda. Z Akron se oznamuje:
Před nedávnem prohlásil veřejně rev. James B. Lemon
svůj úmysl, oženiti se s Pearl. Sullivanovou. On čítá
40 a Pearl 15 roků. Obyvatelstvo vesnice silně prote-
stovalo proti sňatku „prosince“ s „květnem“ a protes
ten byl tak silný, že ženitby lačný kněz nemohl v okolí
sehnati kollegu, který by jej s mladičkou nevěstou
#4
alto_textblock
#4
chtěl oddati. Avšak to reverenda neodstrašilo. Jako
navzdor celé obci objednal si soudce, najal si divadelní
místnost a pozval do ní celou obec, aby přítomna byl
jeho sňatku. Po svatebních obřadech, jež provedeny
byly na jevišti, proslovil „mladý“ manžel řeč ke shro-
máždění, ve které pronesl od plic náhled svůj o do-
savadních ovečkách svých. K vyjádření svých, ani dost
málo lichotivých pocitů, nevybíral slova, jež byla tak
„řízná“, že konečně v ovečkách vzkypěla žluč a hnaly
se na jeviště, aby milého pastýře svého náležitě po-
čechraly. On však nevyčkal, až by se mu dostali osad-
níci na kůži, nýbrž utekl postranními dveřmi i se svou
nevěstou, vskočil do kočáru a ujel z obce.
= O výbuchu balonu v Paříži, o němž jsme již
přinesli telegrafickou zprávu, oznamují se následu-
jící podrobnosti: Příčina výbuchu balonu, sestoupiv-
šího v ulici Edouard Robert, jest dosud záhadna.
Znalci povolaní vyšetřujícím soudcem Leydetem, ne-
jsou ochotni přisvědčiti domněnce, že katastrofu za-
vinil nějaký kuřák na ulici nebo dokonce v okně.
Opírají se této domněnce větroplavců a obracejí
zřetel na jiné příčiny, jež dle nejnovějšího vědeckého
bádání přece jen jsou možny a jež zasluhují pozor-
nosti v kruzích větroplavců vůbec. Znalci poukazují
na nedávný článek pana de Fouvielle v odborném
časopise aeronautickém, v němž dokazuje možnost
náhlého vzejmutí se balonu při sestupu. Pan de Fou-
vielle vykládá tento výbuch na základě vědeckém.
Soudí, že příčiny podobných katastrof vůbec dlužno
hledati ve výkonech řidiče balonu a radí větroplav-
cům, aby po čas bouře ve výši oblékli kaučukové
rukavice, čímž se zabrání, aby při sestupu poblíže
záklopky vznikly elektrické jiskry. Také Georges Le
Cadet, astronom na observatoři lyonské přípomíná,
že nehoda může povstati snadno i za normálního stavu
elektřiny, tedy i za jarní pohody. Le Cadet připomíná
pokusy dra. Fr. Linka a považuje poměrně malou vzdá-
lenost jedva 6 cm za dostatečnou, aby při sestupu
mohl povstati spontánní výbuch plynu přeskočením
elektrické jiskry ze vzduchu. Poukazuje na bezpeč-
nostní opatření, učiněná olukovníkem Renardem, do-
spívá k závěrce, aby všecky elektricky vodivé sou-
části oalonu spojeny byly kovovým kabelem, jenž
musí ústiti do koše a ve chvíli sestupu docíliti spo-
jení se zemí. Tímto způsobem třeba docíliti výboje
balonových součástí, nabitých snad elektřinou. Jiný
učenec v tomto oboru, pan Max de Nasouty, dopo-
ručuje jako dr. Linke použití roztoku chloridu vápe-
natého k natření sítě a lanoví, aby povždy byly
vlhky a dobrými vodiči. Tato vědecká bádání a rady
zasluhují všeobečného povšimnutí. Soud hodlá dáti
názory znalců na prospěch větroplavectva přesně
stanovit, i kdyby nepředpokládal trestní zodpovědnost
za neštěstí posledních dnů. Den 12. května, kdy se
katastrofa v ulici Edouard Robert udála, jest osudný
pro větroplavectví. Dne 12. května 1902 zahynul
brazilský větroplavec Severo při výbuchu svého ba-
Jonu »Pax«, 400 metrů nad zemí a s ním zahynui
též mechanik Suché.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 11. května 1904: Crhova Jarmila, dcera
čalouníka, 5 měs., 703—I. Smíškova Emilie, dcera
truhláře, 9 ned., 884—I. Kaufmann Stanislav, syn
inkasisty, 3 ned., 431—II. Havlůj Štěpán, býv. ob-
chodník, 37 roků, 1334—II. Machova Julie, dcera pe-
kařského pomocníka, 1 rok. 239—V. Platil František,
#7
alto_textblock
#7
syn truhláře, 3 měs., 663—VII. — Ve všeobec né
nemocnici: Tvrdá Antonie, manželka obuvnického
pomocníka, 43 roky. Krejčí Ondřej, agent, 46 roků.
Kubeš Antonín, strážník, 45 roků. Milota Jan, dělník,
24 roky. Píč Josef, holičský učeň, 18 roků. Řezníčkova
Milada, modistka, 16 roků. Sládek Jan, zámečník,
26 roků. Zoubková Antonie, manželka kočího, 36 roků.
Zvolská Marie, vdova, 55 roků. — V městském
chudobinci: Schulzová Marie, vdova po staveb.
políru, 81 rok.
Dne 12. května 1904: Linhart Antonín, kovář-
ský pomocník, 78 roků, 279—II. Weigaudová Julie,
býv. kuchařka, 67 roků. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Matoušková Anna, manželka dělníka,
32 roky. — U Milosrdných sester: Dvořák
Václav, dělník, 58 roků. Dědková Marie, vdova po
obuvníku, 82 roky. Čermák Josef, syn truhláře, 8 roků.
Červenka Martin, býv. kupec, 75 roků. — U Alž bě-
tinek: Vykoukalová Františka, šička, 39 roků,
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 19. května.
185. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Na paměť Antonína Dvořáka.
#9
alto_textblock
#9
Rekviem
pro soli, sbor a velký orkestr složil Antonín Dvořák.
Dirigent Moric Anger-
Po osmém čísle přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
#10
alto_textblock
#10
V pátek 20. května.
#11
alto_textblock
#11
186. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Na pamět Antonína Dvořáka.
#12
alto_textblock
#12
Čert a Káča.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Ve čtvrtek 19. května.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch paní Antonie Košnerové.
Poprvé: Tosea.
Činohra o 4 dějstvích. Napsal V. Sardou. Přeložil
V. Budil. Režisér V. Spurný
#14
alto_textblock
#14
(bliže Palaokého
Aréna na Smíchově
mostu)
Ve čtvrtek 19. května
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch Jozy Hadrbolcové.
To jisté »něco !
Vaudevill-operetta ve 3 jednánícb s proměnou. Na-
psali Viktor Leon a L. Stein. Hudbu složil K. Wein-
berger. Přeložil Vilém Táborský. Režisér Josef Kubík.
#15
alto_textblock
#15
na K
Pištěkovo lidové divadlo vinohrace
Ve čtvrtek 19. května.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch p. Jaroslava Tišnova.
Poprvé
Král se baví.
Drama o 5 jednáních od V. Huga. Pro české divadle
upravil Jar. Lipnicky.
#17
alto_textblock
#17
420 —
#18
alto_textblock
#18
417
#19
alto_textblock
#19
Soler vrátil se do své jizby, sňal šavli zavěšenou a
přehodil přes sebe plášť, načež takto vyzbrojen a vystro-
jen polibil ženu a odešel.
Dvacet minut na to byl Soler již dal rozkazy své a
opatřil i doprovod vojenský.
Pravil pak, zakončuje opatření svá, jednomu pod
důstojníku:
»Nuže, platí tedy! Vy jste nejstarší a převezmete
velení. A setkáte se se mnou opět v Patte-d'Oie-d'Ermont,
kdež jest, jak vite, malá krčma »U bílého koně«. Budu
tam čekati na průvod vojenský.«
»Dobrá !«
»Buďte přesným !«
»Neobávejte se ničeho! Budu tam spíše o něco ještě
dříve.-
Kůň Sorelův, jejž voják držel za uzdu, hrabal ne-
trpělivě kopytem, nemoha se již dočkati, až se vrátí
do stáje.
Soler vyšinul se v sedlo, vyjel z tvrze a když byl
ocitl se mimo obvod její, popohnal silně koně.
Noc byla chladná a jasná.
Hvězdy ve vesmíru nebes zářily nesčetné a skvěle
tak jak je byl bůh Stvořitel rozhodil na modré báni.
Všude klid, rušený jen dupotem kopyt koňskýcha
řinčením šavle, narážející na třemen.
Vítr nadzvedl plášť jezdce jako dvě křídla temnáa
za výparem, vystupujícím jak mráček z chřípí koně,
tyto dvě postavy, muž a jeho oř, zdály se připomínati pod
jasem hvězd zjev legendární a fantastický, kresbu nějakou
Gustava Doréa, v život uvedenou.
Soler přejel již místo, kde si byl dal dostaveníčko
s vojenským průvodem a potom, dav se cestou příční,
#20
alto_textblock
#20
Stár jsa dvaatřicet let, mohl by za dvě léta opustiti
službu svou.
Za účast svou v bojích v Tonkinu měl medailia
statečností svou při výpravě do Dahomeje získal si kříže.
Nyní nalézal se v místě, jež mu bylo záviděno, jež
bylo příjemné i pohodlné a těšil se důvěře ba vážnosti
představených svých.
Před čtyřmi již lety oženil se Julius Soler s dívkou
kraje, s dceruškou lesníkovou, jež byla bez jmění a velmi
hezoučká.
Miloval ji vroucně a měl s ní již dvě dítky.
Mohl tedy Soler prostě zatím žíti klidně a čekati na
příjemném místě tom chvíle, kdy měl býti propuštěn ze
služby vojenské a kdy vedle pense jeho, kteráž mu ky-
nula při propuštění, dostati se mu mělo místa již slíbe-
ného při celnici.
Soler ukončil obchůzku svou po dílnách a skladi
štích, nad nimiž svěřen mu byl dozor.
I vrátil se domů, do příbytku svého, kterýž nalezal
se poblíž vchodu do tvrze a chystal se již dáti se s chutí
do večeře, přinesené již na stůl, když tu kdosi zaklepal
na dveře.
Žena Solerova kvapila otevříti a vrátila se, prová-
zena jsouc poddůstojníkem dragounským, jemuž portefeuille
pro korrespondence určen.
Když byl vojensky pozdravil, dragoun vyňal obálku
a podal ji Solerovi.
Zároveň děl:
»Od velitele !«
Na to se opět po vojensku vzpřímil a čekal.
Soler vzal obálku, vstrčil ji do kapsy svého vojen-
ského kabátce a vydal potvrzení poddůstojníku, jenž odešel.
Zaprodání nepřítel.
105