#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 14. května.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 134.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
#9
alto_textblock
#9
a na venkově za 3h
#10
alto_textblock
#10
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#11
alto_textblock
#11
Válka.
#12
alto_textblock
#12
Oprava japonské zprávy.
#13
alto_textblock
#13
Z Petrohradu, 14. května. Zpráva japon-
ského generála Kurokia, že četní Rusové
v lesích fenvančenských se vzdali, dle spo-
lehlivých informací je výmyslem. Rusové
uveřejnili úplný seznam ztrát. Nevzdal se
ani jediný Rus. Pouze ranění padli do
rukou Japonců a důstojníci jen mrtví. Naproti
tomu dopravili též Rusové několik raněných Ja-
ponců, gardových vojínů, do Fenvančenu.
#14
alto_textblock
#14
Vyznamenaní ruští vojíni.
#15
alto_textblock
#15
sotně poraněn. Dne 10. května byl K u an d ja-
cian nepřítelem opuštěn a naši m
kozáky obsazen.
Dne 9. a 10. května zpozorovány nepřá-
telské tábory v údolí řeky Unsianjho ne-
daleko osady Tajuči, 25 kilom. na východ od Siu-
janu, jakož i v Sedzechohe, kdež říčky Tajanho
a Šatsyho v jednu splývají. Dne 10. května
hnulo se japonské vojsko počtem asi 10.000
mužů pěchoty s 50—80, ponejvíce horskými
děly ze Salicajhudze ku předu na Siujoan.
Čentajtse a Takušan jsou Japonci obsazeny. Ja-
ponští zvědové byli dne 11. května zpozorováni
ve vzdálenosti as 50 kilometrů na jih nad Siu-
joanu. V obvodu města Inkaua bylo dne
11. května docela ticho.
#16
alto_textblock
#16
kyně celého národa, byla povolána nazpět ku
práci pro celou říši, strana, která dovede také
nadále všelikou zdárnou práci mařiti. Potom
autor dospívá k závěru, že ani dr. Körber,
ani levice nechce normálních po-
měrů ve sněmovně poslanecké, po-
něvadž se shodují v tom, že má býti rakousko-
uherské vyrovnání skoncováno § 14; vládaz
té příčiny, že neví jistě, najde-li většinu; Němci
pak z toho důvodu, aby mohli si potom
doma mýti ruce a nadávati jiným.
Hr. Trauttmannsdorff varuje právě Němce, zvláště
pak Němce ústavověrné před následky režimu
na základě § 14. a praví na konec, že sku-
tečná náprava poměrů ve vídeňské sněmovně
zjednána býti může toliko dorozuměním česko-
německým.
#17
alto_textblock
#17
Z Petrohradu, 14. května. Předevčírem byli
vojíni 11. a 12. pluku, kteří se vyznamenali
1. května v boji na Jalu, poděleni křížem sv.
Jiří. Denní rozkaz, kterým se vyznamenánít
udělují, končí slovy: »Dostane-li se vám bohem
štěstí, že se vrátite domů, vypravujte svým dě-
tem a ve stáří svým vnukům, kterak jste bojo-
vali na výšinách kiuliočanských proti přemoci
šesteronásobné.«
#18
alto_textblock
#18
Japonci na postupu.
Z Petrohradu, 13. května. (C.-B). Uřadní
zpráva. Za svítání dne 11. května zahájil
Japonci postup z Fenhvančenu po
velké silnici na Liaojan. Jejich přední
voj, který se na Seljudžan pohybovaj, sestával
z 1 pluku pěchoty se 4 děly a z 1 pluku jízdy.
V Seljudžanu nalezal se oddíl kozáků. Soutěska
u Čancialinu byla obsazena dvěma sotněmi ko
záků. Dvě setniny japonské pěchoty postoupily
na Seljudžan a obešly naše pravé kří-
dlo. Kozáci zůstali v Čancialinu až nepřá-
telští střelci do průsmyku vnikli
a naše pravé křídlo v nebezpečí uvedli. Potom
zad.želi svojí palbou nepřítele a u sto upil
pak do průsmyku u Vafuntunu
dále do soutěsky nedaleko osady
Tkumnce, kdež zaujali postavení.
Při tom byli dva kozáci, zabiti a velitel jedné
#19
alto_textblock
#19
Americká válečná loď v Čifu.
Ze Šanchaje, 13. května. (C.-B.) Americký
křižák »New Orleans« odplul do Čifu. Praví se,
že se mezi tamějšími Číňany jeví nepokoj
americké úřady považují za radno míti tam vá-
lečnou loď pro případ, že by Rusové Nučvan
opustili. Americký křižák »Raleigh« odpluje
zejtra do Činkjanu na Jance, kdež došlo dne
11. května k místním nepokojům.
#20
alto_textblock
#20
Ruská půjčka.
Z Paříže, 14. května. (H.) Jelikož Rusko
které z půjčky již 400 millionů obdrželo, dal-
ších peněz prozatím nepotřebuje, byla emisse
dalších 400 millionů od ložena.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#21
alto_textblock
#21
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Hrahě Trautimannsdorfi o situaci.
Z Vídně, 14. května. Ve »Vaterlandue
nedávno zvolený poslanec dědičný hr. Trautt-
mannsdorff uveřejňuje stať o situaci, ve
které předem lituje, že Němci maří reformu
jednacího řádu, namítajíce, že by pak byli Če-
chové vyvedeni z obstrukce. Němci, praví pi-
satel, přehlížejí, že by bylo nesmírnou výhodou,
kdyby velhá strana, stát zachovávající, zástup-
#22
alto_textblock
#22
Dr. Körber chce prý něco podniknouti.
Z Vídně, 14. května. »Slovu Polskémue
telegrafují o včerejší poradě parlamentní
komise kola polského s předsedou
ministerstva dr. Körbrem: »Chef
vlády prohlásil, že se sejde říšská rada teprve
pozdě na podzim. Protestoval však proti vý-
čitce, že chce obnoviti v Rakousku
absolutismus; naopak, za prázdně parla-
mentní prý vydá nařízení, která při-
vodí dorozumění Čechů s Němci a
tím uzdravění parlamentu. Členové
polského klubu nabyli prý z konference té do-
jmu, že dr. Körber za prázdnin něco podnikne,
aby českou obstrukci zažehnal, poněvadž ho
finanční tíseň tlačí k nějakému činu.«
(Zaznamenáváme, ale dodáváme německým
okřídleným slovem: temný je té řeči smysl!
Red.)
#23
alto_textblock
#23
Záležitost posl. Walewského.
#24
alto_textblock
#24
Z Vídně, 14. května. Ze Lvova sdělují:
V afféře posl. Walewského, který byl zvolen V.
kurií ve Stanislavově, svolána jest nazejtří do
Stanislavova voličská schůze. Patrně bude Wa-
lewski vyzván, aby se vzdal mandátu.
#25
alto_textblock
#25
FEUILLETON.
#26
alto_textblock
#26
První vystoupení.
Črta Ferd. Mačenky.
Když vystoupila na koncertní podium a ne-
směle přehledla veliké te množství známých
tváří, zvědavě na její útlý zjev dívčí obrácených,
zachvěla se neznámou úzkostí.
První její vystoupení!
Její průvodčí, mladý elegán, který ji dvorně
uvedl na podium, odešel, a slabounký šum v sále
ustal nadobro.
Bylo hrobové ticho.
Usedla k nástroji a chvějícíma se rukama
udeřila první akkordy. Kradmo vrhla pohled do
řady křesel pod podiem v dlouhém, mírném
oblouku postavených. Tam sedává „smetana
městské společnosti, místní honorace. Jej
úsudek je pro každého debutanta rozhodujícím.
Ona udává začátek i konec večera, ona dává
neb odnímá celému „domu“ i náladu. Komu se
zdaří získati ji pro sebe, nemine se jistě
s úspěchem!
Odborná znalost nerozhoduje tu ovšem.
Spíše známost osobní. Však slyšme:
„Co že to hraje slečna za valčík, paní ra-
dová? Není to od Smetany? Ach, ten člověk píše
krásné věci. Hraji doma jeho „Tyrolské elegie“
— rozkošné věci. Nevím, nevím, muž povídal již
doma, že to asi slečna skope. Víte — můj muž
je v tom odborníkem.
„Taky myslím, paní notářová. Ten valčík
je hrozně těžký. Kde pak! Ale prosím vás, jen
se podívejte na toho adjunkta u dveří, jak upřeně
hledí na lékárnici. Je to nestydatost, co?“
Paničky se naklonily k sobě a hovoří tlu-
meně o jakési pikantní historce, jejímž nešťast-
ným hrdinou je zmíněný pan adjunkt.
Také páni manželé jejich zaujati jsou dů-
ležitou rozpravou. Blíží se městské volby a pře-
#27
alto_textblock
#27
mílají se osudové známých kandidátů na purk
mistrovské křeslo. Hovor jejich není zrovna nej-
slabší — máť pan rada hluboký, silný hlas,a
již vážnost jeho úřadu ukládá mu, aby vůči
ostatní níže stojící společnosti nepočínal si snad
příliš umírněně.
„To je hrozné,“ ulevuje si za ním sedíc
mladý professor, „neslyším tu ani noty. Všechen
požitek a dojem ten tam! Pst, pst!“
„Viděl jste už tohle?“ nakloňuje se ve-
selý pan assistent ke svému sousedu, vyndavaje
z náprsní kapsy jakousi žertovnou drobnůstku.
„Hodí se to do sklenice piva, a z piva se
udělá punčovina. Báječná legrace! Tohle udělám
při bulce přednostovi. On nemůže punčovinu
ani cítit!“ A v předtuše „báječné legrace“ roze
smála se veselá dvojice na celé kolo.
„O, to je strašné. Pst! Pst!“ lamentuje pro-
fessor, „bude konec, a já nevím ani noty. Pst —
pssst!
Koncertistka skončila. Vstala od pianaa
slabě se uklonila.
Bouřlivý, ohlušující potlesk rozlehl se sá-
lem. První řada křesel dala určitý povel a zan
celá dvorana otřásá se pochvalou.
Lékárník, který je poněkud nahluchlý a do
čítal právě poslední zprávy z bojiště, složil no
viny do kapsy a tleskaje, volá zuřivě:
„Výborně! Opakovat! Opakovááát!“
Rád by si totiž přečetl ještě zajímavou sta
o podmořských člunech.
Mladé umělkyni točí se hlava závratí z opo-
jivého úspěchu. Úklání se uzardělá a sestupuje
za neutuchající bouře pochvaly do místnosti za
podiem, kde shromážděni jsou ostatní soliste
večera.
Tam vletěl též jiným vchodem pořadatel ve-
čera, elegantní švihák a lev ... ských „bulvárů“
Dojídal právě dole v kuchyni výtečné řízky, když
zaslechl salvu potlesku s hora, z koncertní míst
#28
alto_textblock
#28
nosti. Ve dveřích setřel ještě se rtů poslední
zbytky mastnoty a pokročiv tanečním krokem
k umělkyni, pravil nasládlým hlasem;
„Slečno, jsem uchvácen! Výtečný pokrm,
tyhle říz—, eh, ten řízný valčík — ovšem, du-
ševní pokrm. Rozkošný valčík! Dovoltež, spanilo-
myslná, abych vám jménem vašich ctitelů směl
políbiti zázračné ty prsty . ..
A znamenitý ten člověk shýbl se, aby po-
zvedl její ruku k ústům, ze kterých vycházel
ještě odeur vídeňských řízků.
Debutantka vyšla na chodbu, aby ukryla
poněkud svoje radostné pohnutí nad velkým
úspěchem. Tam ji zastihl pan rada, který si
v přestávce chodil ven zakouřit.
Přistoupil k ní a řekl svým hřmotným
basem:
„Gratuluji, slečno! Naše dámy se výtečně
bavily a děkují Vám za skvostný požitek, který
jste jim připravila. Pan notář vás chválil už
předem — víte, on tomu rozumí. On je v tom
odborníkem.
A ještě nedomluvil pan rada, když v tom
se přibatolil také nahluchlý pan lékárník a volal
na slečnu:
„Gratuluji, gratuluji. Výtečný kousek, ten-
hle valčík. A po druhé — pohrozil jí žertovně
prstem — také opakovat, když o to žádáme —
rozumíte, opakovat! Taková věc se musí slyšet
dvakrát, abychom více vnikli do díla.
A dobrý ten pán, odcházeje na druhý konec
chodby, vyňal opět noviny z kapsy a zabručel
pro sebe:
„Kde pak mám tu přílohu s článkem o pod-
mořských člunech? Ta muzika by člověka utej-
rala tak, že by zapomněl i na vojnu.“
Na protějším konci chodby stála tu uměl-
kyně sama, schlazujíc rozpálené tváře na chlad-
ném skle okenním... Byla tak rozčilena a r-
dostně rozechvěna... Nedivte se, debut ...