#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 13l. ze dne II. května 1904.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Jízda na želvě. V Londýně očekává se velká
událost, o níž se již z předu mnoho mluví. Jest to
jízda na želvě, kterou hodlá za nedlouho provésti
Louis de Rougemont, známý badatel australský ve
zdejším Hippodromu. Chce však učiniti tuto sensaci
též vědecky zajímavou a hodlá při své jízdě arenou
vykládati methodu, kterak lze přiměti ku poslušnosti
tyto živočichy, jimž přírodozpytci nepřiznávají val-
ných duševních schopností. Rougemont nesoudí, že
malá hlava musí nezbytně obsahovati málo mozku
a doufá, že jízdou na želvě osvědčí spíše duševní
převahu nad zvířetem, než sílu fysickou. Tvrdí, že
si dovede podmaniti tato zvířata vlivem hypnotickým.
Poznal prý též tajemství želví mluvy a tvrdí, že prý
dovede tlumočiti každý zvuk, který želva vydává.
Želvy, jichž Rougemont k jízdě hodlá užít, váží 322
a 310 liber. Chrup těchto obrovských zvířat je dost
nebezpečný. Želva potopí se, podobně jako pliskavice
ihned, jakmile se vynoří nad povrch vody. Násled-
kem toho musí se jezdec, sedící na hřbetu želvy.
pokaždé potopit s ní. De Rougemont hodlá při své
jízdě na želvě v areně, naplněné vodou, vypravovat
zároveň o svých dobrodružstvích v Australii. Také
jízda na krokodilu se chystá. Jakýs anglický sportsman
nabídl již vysokou sázku, že nedovede na želvě sjet
s vodopádu, zřízeného v areně, aniž by spadl.
= Stroskotání parníku. Přítel našeho listu píše
nám z Pirea: Tento čtvrtek odplul z Pirea parník
»Neapolis« společnosti Kurdzi se 147 cestujícími a
27 muži posádky do Cařihradu. Takřka všichni ce-
stující byli pobožní poutníci z Turecka, kteří sem
přijeli, by navštívili divotvornou rodičku boží na
ostrově Tynos a vyprosili si od ní uzdravení od růz-
ných nemocí, což, jak tamější popové tvrdí, nikomu
neodepře, kdo jí dobře zaplatí. Když parník o dvou
hodinách ráno dosáhl majáku Fasana na ostrově An-
dros, narazil na podmořské úskalí, které však přeplul.
Za několik minut narazil však na druhé úskalí, na
kterém zůstal vězeti s probitým dnem. Nárazem tím
byli vyburcováni všichni cestující ze spánku a opu-
stivše polonazí svá lůžka, vyběhli na palubu. Nastal
nesmírný poplach a zmatek, neboť nikdo nemohl si
učiniti jasnou a správnou představu o hrozícím ne-
bezpečí. Kapitánovi se však podařilo cestující upo-
kojiti a zjednati, pokud bylo možno, pořádek. Když
však spustil první člun do moře, vtlačilo se do něho
tolik lidí, že se u břehu překotil. Na štěstí mohly
tonoucím druhé čluny přispěti na pomoc a zachránili
je. Tak se podařilo zachrániti všechny cestující kromě
dvou, kteří se byli vrhli do moře a utonuli. Sotva
však přistáli u břehu, vybuchly kotle parníku a roz-
trhly jej, takže okamžitě před jejich očima se potopil.
Kdyby se byli jen o několik minut opozdili, byli by
nalezli všichni hrob v hlubině mořské. Jelikož v okolí
není žádné osady, rozdělali si na skalnatém pobřeží
oheň, by se osušili a vyčkali nějaký parník. O 8 ho-
dině spatřili anglický parník, který se jim podařilo
přivolati. Krátký čas potom minul též italský
parník »Serbia« na cestě do Pirea. Kapitáni obou
parníků poskytli jim všemožné pomoci a převzavše
je na lodi, dovezli je do Pirea, kde se jim dostalo
se všech stran podpory, by se mohli vrátiti domů.
Zdaž se více lidí, než vzpomenutí dva, utopilo, ne-
možno zjistiti, neboť v jednatelstvu paroplavební spo-
lečnosti panuje týž pořádek, jako ve státní přístavní
#4
alto_textblock
#4
správě a proto seznam cestujících není spolehlivý.
Jak ze všeho vysvítá, jest na neštěstí tom vinen
druhý kapitán, který měl v tu dobu stráž a zcela
zbytečně tak blízko břehu plul. Cestující nezachrá-
nili pranic ze svých zavazadel a přijeli do Pirea
většinou polonazí. — Velká nehoda zastihla parník
francouzské společnosti »Messageries Maritimes«,
který vezl ze Sudy na ostrově Krétě vracející se
námořníky ruské z Koreje za velení hrdinného
kapitána Rudněva. Nedaleko Dardanell narazil par-
ník na podmořskou mělčinu tak silně, že na ní zů-
stal poškozen vězeti. Z té příčiny odeslalo ruské
velevyslanectvo v Cařihradě hned malý parník, který
převzal ruské námořníky a dovezl je do Cařihradu,
odkud se jiným parníkem oné francouzské společno-
sti odebrali do Oděssy. Na mělčině uvíznuvší par-
ník neutrpěl velkého poškození, byl však teprve dru-
hého dne z mělčiny vyprostěn. V Cařihradě dostalo
se ruským hrdinům zvlaštní pocty. Příčina nehody
té byla hustá mlha.
= Komický omyl. Novoyorská policie vyslala
onehdy generální alarm po zmizelém tříletém Jiříku,
chlapci Tomáše Mc. Cartbyho, který se ve čtvrtek v 8
hodin večer ztratil. Mezitím co telegrafní drát ve
všech pěti částech pracoval, byl malý Jiřík na hlavní
policejní stanici v ochraně matrony Traversové.
Jakýs přítel rodiny Mc. Carthyho, který zarmoucené
rodiče po celou noc provázel na jejich poutích po
hospitálech a policejních stanicích, se dověděl, že ve
čtvrtek zabloudilo malé děvčátko a nalezá sev
ochraně polic, matrony. Na to odebral se k matroně
a žádal ji, aby mu nalezené děvčátko ukázala. Paní
Traversová přinesla dítě, které mělo na kučeravé
hlavě šedivou čepičku: Jakmile přítel dítě spatřil,
s velkou radostí zvolal: »Jste si úplně jista, ma-
dame, že jest to opravdu děvčátko?« Matrona
sebevědomě přisvědčila, avšak na naléhání občana se
s dítětem vzdálila, aby se ještě jednou přesvědčila,
že se nemýlí: hned na to se však vrátila a ve zřej-
mých rozpacích pravila: »Skutečně jest to hošík
Jaký to komický omyl!« Když se omyl tímto způso-
bem vysvětlil, bylo dítě občanu vydáno a on je do-
nesl zarmouceným rodičům. A celý tento omyl zavi-
nil policista Mc. Guire ze stanice východní 67. ulice,
který hošíka nalezl ve čtvrtek večer na nároží 3. ave
a 70. ul.; klouček stál u zdi a usedavě plakal. Poli-
cista přistoupil k hošíku a tázal se ho: »Co pak je
ti, maličký?« Avšak na místě odpovědi dal se hoší-
ček ještě do většího pláče. Tu konecně policistu na-
padlo, že dítě, o kterém se domníval, že je to děv-
čátko, zbloudilo, a proto donesl je na polic. stanici
ve vých. 67. ulici, odkud bylo posláno na hlavní po-
licejní stanici.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 4. května 1904: Schweuger Mojžíš, býv
obchodník, 65 roků, 1024—I. Vidrová Josefa, obchod-
nice s prádlem, 64 roky, 236—I. Hrdličková Anna,
vdova po majiteli domu, 75 roků, 518—I. Kainová
Antonie, vdova po kloboučníku, 81 rok, 52—I. Machova
Marie, 3 roky, 239—V. Horáčkova Klára, dcera stroj-
vůdce, 1 rok, 217—VII. Zelenka Jan, syn dělníka,
8 hod., 584—VII. Gradwohlova Jarmila, dcera stroj-
níka, 14 měs., 623—VII. Jelínek Frant., kustos Polit.
klubu, 73 roky, 606—II. Pospíšil František, c. k. nad-
strážník v. v., 41 rok, 796—VII. — Ve všeobecné
nemocnici: Klačko Lukáš, dráteník, 30 roků. Do-
#6
alto_textblock
#6
mažlická Františka, pradlena, 62 roky. Kačerovská
Marie, vdova po obchodníku, 72 roky. Šára Václav,
typograf, 27 roků. Zítek Antonín, plavec, 48 roků. —
U Milosrdných sester: Hejduk Josef, obuvník,
75 roků. — V c. a k. vojenské nemocnici:
Glovacki Gregor, vojín, 21 rok. Šijan Branko, chovanec
kadetní školy, 18 roků.
#7
alto_textblock
#7
Král.české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Ve středu 11. května.
O 3. hod. odpoledne.
Tartuffe.
Komedie o pěti dějstvích. Francouzsky napsal
Molire. Veršem přeložil Bohdan Kaminský. Režisér
Josef Šmaha
Ve středu 11. května.
180. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
#8
alto_textblock
#8
Poprvé:
Stará historie.
Hra o jednom dějství. Dánsky napsal Johannes Marer
Přeložil K. Dušek. Režisér Jaroslav Kvapil.
Tvrdohlavá žena.
Báchorka se zpěvy o třech dějstvích. Napsal Joser
Kajetán Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Dirigent
Moric Anger. Režisér Karel Mušek.
Po první hře přestávka.
Začátek o 7. hod.
#9
alto_textblock
#9
Konec před 10. hod.
#10
alto_textblock
#10
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#11
alto_textblock
#11
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 11. května.
Začátek o 3/48. hod
II. hra organisace strany národně-sociální v Karlíně.
Po páté:
Gavaut, Minard a spol.
Veselohra o 3 jednáních od E. Gaudineta. Přeložil
K. Veselý. Režisér B. Kovář.
#12
alto_textblock
#12
Aréna na Smíchově (bliže Palackéh
mostu).
Ve středu 11. května.
Začátek o 7. hod.
Cyklus frašky (III.)
Malý vévoda.
Komická operetta o 3 jedn. Text od Meilhaca a Halé-
vyho. Přel. E. Züngel. Hudbu složil Ch. Lecoca.
Režisér Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
10783
#13
alto_textblock
#13
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnohrácecn
Ve středu 11. května.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 25. Kněžna Pepička.
Obraz ze života pražského se zpěvy o 5 jedn. Slova
i hudbu napsal O. Faster.
Ve čtvrtek 12. května.
Začátek o 1/24. hod.
Po čtvrté: Dobrodruzi.
Ve čtvrtek 12. května.
Začátek o 7. hodině
Poprvé: Velkostatkář.
1074
#14
alto_textblock
#14
400
#17
alto_textblock
#17
397
#18
alto_textblock
#18
Juana vzala lístek a čtla ho:
»Nyní však odejdětež a především nestopujte mne.
Neodpustila bych vám to nikdy !«
Nahlas pak a s chladně zdvořilým úsměvem dámy
jež zná mrav a způsob, hraběnka dodala:
»Na shledanou, pane, na shledanou !«
Mladý muž uklonil se uctivě Juaně i odtušil rovněž
prostě:
»Na shledanou, madame.«
Hraběnka obrátila se k mladému muži zády i za-
mířila opět k příručímu, kterýž v korrektní vzdálenosti
čekal konec rozhovoru.
René de Riverolles vrátil se k vozu svému a když
byl pohled jeho naposled utkvěl na obchodu »Modes de
Paris«, dal kočímu svému adresu a odjel.
#19
alto_textblock
#19
Hraběnka Boccinellová setkala se za půl hodiny na
to v hotelu se Stackem, kterýž dokončoval objemnou
korrespondenci.
Slyše kroky Juaniny obrátil k ní hlavu a viděl
rozmrzelost, jež zračila se v obličeji jejím.
Povstav a políbiv ji, tázal se:
»Co jest ti? Proč tak mrzuta? Přihodilo se ti
něco nepříjemného?«
Juana hodila lístek Renéův před ním na stůl
a děla prostě:
»Čti !«
Stack vzal papírek smačkaný, rozbalil jej a přelétl
jej rychle.
Hned na to zvolal již, provázeje slova svá za klením:
#20
alto_textblock
#20
V tomtéž okamžiku, kdy vcházela do krámu, muž
jakýs přecházel napříč třídou »Pod lipami«.
Před tím dal zastaviti povoz svůj v nevelké vzdá-
lenosti i postavil se před výkladní skříň, prohlížeje si
tam na pohled horlivě zboží pochybného vkusu, kteréž
ale majitelé obchodu vydávali za pravé výrobky pařížské.
Nebyly to však ni krajky ni klobouky a různé
hříčky toaletní ve výkladní skříni, jež poutaly pozornost
muže toho.
Oči jeho sledovaly sklem naskrz hraběnku, jež
pyšně a pohrdlivě shlížejíc na úslužnost příručí, zamířila
do pozadí krámu.
Zmizela za celými stohy nahromaděných látek a za
věšáky, pokrytými plášti a kožíšky; muž venku ale stál
před krámem a díval se dále dovnitř.
Skupina důstojníků vzdalovala se nyní, smějíc se
a opětujíc výrazy obdivu nad zjevem zmizevší dámy;
řinkot ostruh a třesk šavlí, o chodník narážejících, zalehal
ale ještě až ke krámu.
Chodci přicházeli a odcházeli, aniž muž před krá-
mem čekající jich se všímal.
Na okamžik vrátil se muž ten až k povozu, na
něj čekajícímu, potom ale zaujal opět místo své u vchodu
krámu.
Čekal půl hodiny, aniž, jak zdálo se, všímalsi
mrazu ostrého, kterýž vítr ledový ještě zvyšoval; potom
vyňav zápisník, napsal na jednu stránku jeho několik
slov, sbalil papír a drže ho v ruce zavřené, vstoupil
rovněž do závodu »Modes de Paris«.
Na úsluhy příručího zdvořilého, kterýž jej přijal,
odpověděl špatnou němčinou:
Zaprodáni nepříteli.
#21
alto_textblock
#21
100