#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 130. ze dne 10. května 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
— Marconiova telegrafie bez drátů. Dle zprávy
z Londýna setkává se snaha Marconiova, získati kon-
cesi k zasílání telegrafických zpráv pro společnost,
kterou založil v poslední době, s úspěchem. Očekává
se, že záhy bude podepsána smlouva, dle které se
dovoluje společnosti Marconiově dopravování depeší
ve spojení s poštovními úřady telegrafními. Za těchto
okolností zmocnilo se akcionářů anglických kabelo-
vých společností na novo pochopitelné znepokojení
jež jest tím značnější, jelikož Marconi sám prohlásil
že spojení bez drátů Anglie s Kanadou a Spojenými
státy nestaví se v cestu ani technické ani jiné pře-
kážky. Jakmile připravovaná nyní smlouva bude pode-
psána generálním poštmistrem Austenem Chamberlai-
nem a zástupcem společnosti, bude zaná jena telegrafní
služba bez drátů s Kanadou a Spojenými státy. S ka-
nadskou vládou uzavřena již prozatímní smlouva dle
které poplatky za depeše budov mnohem nižší než
u kabelových společností, totiž 5 penny za slovo oby-
čejných depeší a 21/2 penny za depeše pro časopisy
Obavy z toho vznikající, pokud se týče dalšího trván
kabelových společností, vyvrací mr. Carson, výkonný
ředitel anglicko-americké telegrafní společnosti, jenž
tvrdí s veškerou určitostí, že společnost Marconiov
nikdy nebude s to, provésti podobné celkové výkony
v telegrafní službě, jaké dopouští dnešní technikaa
organisace kabelových podniků. Poukazoval k tomu.
že za jediné odpůldne toliko na linii jeho společnosti
zasláno bylo 4500 zpráv. Z toho nakupí se 2096 zpráv
na dobu mezi 3. až 7. hod. odpol. Za hodinu sešlo
se 797 depeší, to jest za minutu asi 13 depeší prů-
měrně o 6 slovech. Celkem jest zapotřebí 14 kabelo-
vých vedení, aby bylo možno obstarati dopravu
zpráv mezi Evropou a Amerikou. Za těchto okolností
tedy sotva as třeba se obávati, že by pokus společ-
nosti Marconiovy, zříditi pravidelné zasílání depeší
přes Atlantický oceán, značnější měrou mohl poško-
diti zájmy kabelových společností.
= Jubileum „Félibrů“. Příští velikonoční pondělí
bude tomu právě padesát let, co Frederi Mistral spolu
se svým učitelem Josefem Roumanillem a mladými
básníky Theodorem Aubanelem, Jeanem Brunetem,
Pavlem Giérou, Anselmem Mathieuem a Alfonsem
Tavanem založili v zámeckém sadu ve Font-Segugno
blíže Avignonu spolek „Félibrů“ (znalých písma).
Znovuzrození provencalské musy, jež od válek albi-
genských nalezala se v hlubokém spánku, přerušova-
ném toliko vzdechem vzpomínky, bylo cílem snah
těchto nadšenců. Již r. 1854 vydali první proven-
calský kalendář „Armana Prouvencan“, jenž se záhy
stal velmi populárním a vzbudil hned na počátku
ohromné nadšení. Malý spolek velmi rychla se vyvíjel
a záhy utvořil literární bratrstvo, rozšířené po celé
jižní Francii a čítající dnes na tisíce členů. Nynějši
náčelník spolku „Félibrů“, Peire Devolny, zve ve-
škeré „Gai Counfraire na svatodušní pondělí k oslavě
padesá tiletého jubilea do parku Font-Segugno. Mistral,
všeobecně zbožňovaný zakladatel družiny „Fělibrů“,
slibil, že se ke slavnosti dostaví, rovněž jediný vedle
něho dosud žijící ze sedmi prvních zakladatelů, Alfons
Tavan, nar 1833. Poněvadž možno očekávati ke slav-
nosti ohromný nával příchozích, upozorňují se účast-
níci slavnosti, aby vzali s sebou potřebné zásoby po-
krmů a nápojů — po způsobu apoštolů. Účastníci slav-
nosti shromáždí se o polednách a pak, praví provo-
#5
alto_textblock
#5
lání, „nechať pod týmiž stromy, jež viděly vznik
spolku, vzplane posvátný plamen nadšení znovua
nechať na půdě otců nový nezapomenuteiný den svato-
dušní sešle svatého ducha lásky k domovině a ku
poesii do rozradostněných srdcí poutníků.
= Uvězněny v soše Svobody. Podivné dobrodruž-
ství zažily těchto dnů dvě mladé Američanky, miss
Johanna Luehrsova, dcera pastora z Jersey City a její
přítelkyně Gracie Tojettiova. Obě dámy daly se do-
praviti z Nov. Yorku na Liberty Island a vstoupily do
nitra obrovské sochy Svobody, aby s jejího vrchole
pokochaly se pohledem na velkolepé panorama pří-
stavu. Když se počalo stmívat, jaly se zvolna sestu-
povat, ale když se dostaly dolů, shledaly k nemalému
zděšení, že dvéře do obrovského pomníku jsou zamče-
ny. Vystoupily opět do výše prvního patra otevřely
zde okénko a chtěly již alarmovat malou posádku,
jež tvoří stráž pomníku, který, jak známo, jest záro-
veň majákem, když spatřily vojáka, konajícího hlídku.
Obávaly se, že by voják, kdyby na něho zavolaty, vy-
střelil, neodvážily se, volat o pomoc a byly zcela
zticha, domnívajíce se, že snad přece nějakým zá-
zrakem budou zachráněny. Ale zázrak se nedostavil
a když tma stále vzrůstala a počaly cítit zimu a hlad,
dodaly si odvahy a počaly z plných plic volati o po-
moc. Volání jejich bylo konečně slyšeno a obě za-
jatkyně vyproštěny ze své bezděčné vazby. Velitel
posádky, setník Buhnel, chtěl nabídnouti damám noc-
leh, ale jest mládencem a jeho byt tvoří toliko jediný
pokojík. Dovedl tedy obě dívky k manželce lékaře,
jenž mešká na Filipinách, jež je přijala velmi rozto-
mile a druhého dne dala je v bezpečném průvodu do-
praviti do Nov. Yorku, kdež byly již hledány jako po-
hřešované.
= Kanadská polární výprava. Kanadský kapitán
Bernier, jenž přibyl do Brém, aby převzal loď německé
antarktické výpravy „Gauss“, zakoupenou kanadskou
vládou, uspořádal tam přednášku o výpravě k severní
točně, kterou na této lodi hodlá podniknout. Popluje
kolem mysu Hornova do úžiny Behringovy, odkud
příštího jara započne vlastní výprava. Vezme s sebou
potravin na sedm let. Bernier doufá, že se bude moci
se severním proudem přiblížit k severní točně na vzdá-
lenost 150 angl. mil a hodlá pak pokračovati v cestě
na automobilných saních (?), jichž vezme s sebou4
kusy. Při tom předpokládá, že severně od 84. stupně
šířky nenalezne ledových ker, nýbrž hladký led. Aby
byl v neustálých stycích se svou lodí, vezme Bernier
s sebou přístroje pro telegrafii bez drátů a také balon
captif. Kapitán vyslovil se velmi sebevědomě o svém
záměru, ačkoli doznal, že ještě nikdy nebyl v arkti-
ckých mořích.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 3. května 1904: Polívka Karel, obchodn
příručí, 21 rok, 17—VI. Biehalová Emma, 28 roků
4—I. Lokeschová Regina, vdova po továrníku, 69 roků
1755—II. Kohn Adolf, kupec, 43 roky, 494—I. Freun-
dova Anna, dcera soukromníka, 3 hod., 934—I. Ster-
nová Berta, manželka lékaře, 52 roky, 1322—II. Netu-
šilová Alžběta, výměnkářka, 74 roky, 306—VIII. Stross
Matěj, býv. fiakrista, 89 roků, 1869—II. Svobodová
Anna, manželka truhláře, 36 roků, 1881—II. Sitteová
Julie, vdova po c. k. úřadníku, 69 roků, 1352—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Müllerova Rosa,
děvče z obchodu, 16 roků. Cenygr František, číšník,
48 roků. Gregorova Františka, herečka, 25 roků. Ha-
#7
alto_textblock
#7
velka Antonín, kočí, 26 roků. Hrdina Josef, dělník,
42 roky. Papírníková Františka, vdova po řezníku,
65 roků. Studničný Antonín, hostinský, 54 roky. Zankl
Jindřich, sluha u c. k. hl. pošty, 44 roky. — U Milo-
srdných bratří: Hlaváček Josef, sluha, 63 roky.
Novák František, obuvnický pomocník, 23 roky. Tu-
reček Karel, krejčovský pomocník, 24 roky. — U Mi-
losrdných sester: Kubát Josef, dělník, 27 roků.
Zavřelová Barbora, manželka dělníka, 39 roků. Železná
Adéla, vdova, 35 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
V úterý 10. května.
#10
alto_textblock
#10
179. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Smetanův cyklus VII.
Po 67.
Tajemství.
Komická opera o třech dějstvích. Složi! Bed. Smetana.
S textem od Elišky Krásnohorské. Dirigent. Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před půl 10. hod.
#11
alto_textblock
#11
Ve středu 11. května.
Tartuffe.
Ve středu 11. května.
Večer v předplacení.
Po prvé:
Stará historie.
Tvrdohlavá žena.
#12
alto_textblock
#12
Odpoledne.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V úterý 10. května.
Začátek o 1/28. hod.
Pořádá kroužek dobrodinců v Žižkově ve prospěch
vdov a sirotků k vánočnímu podělení.
Pohostinská hra paní Jeny Hlavové-Císle rové.
Na šenavské píle.
Hra o čtyrech jednáních. Napsal dr. Josef Císler.
Režisér B. Kovář.
#14
alto_textblock
#14
(bliže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý 10. května.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch Mary Groszo vé.
FATINICA.
Komická opereta o třech jednáních. Text napsali
F. Zell a Richard Genné. Přeložil E. Züngel. Hudbu
složil František šl. ze Suppé. Režisér Josef Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
10701
#15
alto_textblock
#15
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vrhrkienk.
V úterý 10. května.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po třetí.
Dobrodruzi.
Po třetí.
Činohra ve třech jednáních. Napsal Em. Bozděch.
#16
alto_textblock
#16
— 396 —
#18
alto_textblock
#18
393
#19
alto_textblock
#19
laté Flamonky až po Sasku, jež jevívá vkus delikátnějšía
#20
alto_textblock
#20
jemnější.
Jedině Vídeňanky a některé Italky přispůsobují se
rychle eleganci Pařížanek; Rusce, květu východu, vštěpo-
vanému však na stonek drsnější, nedaří se to též, leda ná-
leží-li k nejvyšším třídám aristokracie. A nad to, i přes
napodobení nejdokonalejší, cizinky nedovedou si osvojiti
to jemné kouzlo Pařížanky, to kouzlo, jež tak nesnadno
lze vystihnouti, jež svádí i poutá, kouzlo, jež tvoří úsměv,
stužka vkusně umístěná neb jediné milé hnutí rukya
ladný pohyb těla, jakým nelze se naučiti.
Hraběnka Juana nebyla ni Francouzkou ni Ruskou
ni Vídeňankou a vlastně ani Italkou, náležela všem zemím
i žádné; kosmopolitism její, družící se k jejímu zjevu
elegantnímu a k její kráse, učinil z ní zvláštní typ ženy,
neobyčejné a vytoužené, v němž veškeré pozoruhodné
stránky různých rac pojily se libě, aby vytvořily typ ne-
obvyklý, řídký, jenž poutal ihned na se pozornost.
#21
alto_textblock
#21
»Ty jsem skutečně čekal! Nuže rcete, jaké jsou to
rozkazy?«
»Zde jsou !«
Ficelle podal Rochemondovi širokou obálku, kterou
vyňal z kapsy, přišité ke vnitřní podšívce vesty svojí.
Ficelle otevřel oválku, přelétl zrakem list i jal se
pak čísti nahlas:
»Pan Rochemond nesmí spustiti s oči obě osoby,
jež jsou mu již povědomy a musí zjistiti i totožnost Mo-
relovu. Dávám mu ve příčině té plnou moc. Doručitel
tohoto rozkazu bude k jeho disposici i jest mu povinen
poslušností slepou a naprostou oddanosti.
Za daných okolností pak Rochemond jednati bude
dle nejlepšího uznání svého, dokud by nových rozkazů
neobdržel i bude posílati informace své prostřednictvím
osoby, jež mu byla označena v depeši předchozí.
Pan Rochemond nesmí zapomenouti, že bylo by na
nejvýš důležito, kdyby mohl dosíci, aby
osoba, již zná, stala se nám na dále ne-
škodnou; musí ale především vyvarovati se všem zá-
pletkám; jednati bude na vlastní zodpověd-
nost svou a na něm bude, aby se mu věc zdařila.
Pozdější rozkazy mu budou doručeny osobou touž,
jež byla označena v depeši předchozí.«
#22
alto_textblock
#22
Hraběnka Jnana sestoupila s kočáru.
Její zjev, jenž zanechával za sebou parfum jemný,
pohnul skupinu důstojníků, jež kolem kráčela, aby ihned
po ní otočila hlavy své.
Vlas majíce pomádou ulízaný, knír navoskovaný,
nadouvajíce se v domnění o své důležitosti a u vědomí
své převahy absolutní, stanuli důstojníci ti na ráz as
monokly v očích a s dotěrnou důvěrností jali se prohlížeti
si neznámou.
Juana, aniž prokázala jim nejmenší pozornost, přešla
lehkým krokem chodník a vešla do závodu s nadpisem
»Modes de Paris«.
#30
alto_textblock
#30
Když Rochemond dočetl, otázal se soudruha svého:
»To nebyl komandant Tardin, jenž napsal sem ty
rozkazy?«
»Nikoli, komandant to nepsal — z opatrnosti, aby
se vyhnul všeliké příhodě, ale vložil sám rozkazy ty do
obálky a také mně je osobně doručil.«
Zaprodáni nepřiteli.
#31
alto_textblock
#31
99