ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d97b52e0-71f0-11dc-bb65-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národnich Listů“ k číslu 127. ze dne 7. května 1904.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy. = Znají se. Z Londýna se oznamuje: Proči čle- nové sněmovny poslanců se vyhýbají vážné prácia jaká vlastně jest příčina jejich lenosti a neschopnosti ku práci — tyto důležité problémy přetřásány těchto dnů lékařskými a vědeckými autoritami sněmovny v debattě velmi zábavné. Jeden z řečníků zjistil pře- devším faktum, že sněmovna je místo, kde jdelvšecko páté přes deváté, prázdně a nudně. Vysvětlováno to závadami ventilace, špatným vzduchem, způsobeným sousedstvím. Originální návrh na oživení ruchu ve sněmovně poslanců, podaný jedním z poslanců, za- kládal se v tom, aby si parlament objednal z Japon- ska osm gejší (tanečníc) v národním kroji, jež by přisluhovaly u vchodů a zouvaly poslancům obuv, jakož se děje v říši mikadově, dříve než někdo vejde do domu. Podávaly by poslancům skvostné měkounké japonské trepky, v nichž by mohli chodit po siních, aniž by pošpinili koberce. Jiného poslance pohoršo- valy neparlamentární hovory u telefonu, jež možno slyšet i od »starých, šedovlasých státníků«. Je prý to řeč, je prý musí míti znemravňující účinek i na slu- žebnictvo. Dále přetřásána důležitá otázka, zdali má býti ponechána mříž, ohražující galerii pro dámy. Ja kýs nepřítel žen chtěl, aby se učinila přítrž hroz- nému hospodářství ženských, jež toliko přicházejí aby poobědvaly a požívaly čaje a jahod na terasse sněmovny. »Pečujte o členy sněmovny a ponechte ženským, ať se obejdou samy.« Někteří poslanci žá- dali nějakých tisíc liber na pořízení pokud možno elegantního salonu pro kuřáky. To zdálo se jim nej důležitější částí budovy, na niž se musí již něco vě- novat. Byli též poslanci, kteří se dost poctivě vyznali, že nikdo nejde do zasedací síně, nechce-li právě pro- mluviti řeč = Sedmdesát dvě hodiny pod sněhem. Při strži laviny u Pragelata, dne 19. m. m., o níž jsme při- nesli telegrafické zprávy a při níž zahynulo na sedm- desát lidí, byl první stižen dělník Antonio Monettiz Benátek, jenž šel před dílovedoucím. Když se vzpa- matoval ze svého omráčení, ocítil se s dílovedoucím v úzké štěrbině plné spoust sněhu a cítil, že utržil těžkou pohmožděninu na levé paži. Dílovedoucí ležel nad ním se skrčenýma nohama a jeho střevíce, hře- bíky pobité, tísnily čelo Monettiovo. Když Monetti poznal, že dílovedoucí je patrně smrtelně raněn a že jest naprosto nemožno, uniknouti ze skuliny, napsal do zápisníku potmě, jak to právě šlo, závěť na pro- spěch své manželky. Mnoho hodin potom slyšel Mo- netti nad sebou na sněhu četné lidi a dle jich sou- měrného kroku soudil, že to jsou vojáci. Křičel seč byl, ale neslyšeli ho a nastalo opět ticho. Záhy však zaslechl zvuk motyček. Volal znovu o pomoc a tento krát zaslechl jej důstojník. Ale trvalo ještě dlouho, než silná vrstva sněbu byla odstraněna a Monetti vytažen ze sněhového vězení, v němž byl strávil 7 hodiny. Dilovedoucí byl zatím zemřel. Monetti nezdál se příliš vysílen, ale patrně utrpěl otřesení mozku neboť volal neustále, aby mu odstranili s hlavy stře- více dílovedoucího Japonka utekla s Řekem. Z Athén se nám oznamuje: Před několika dny přijela sem četná ja- ponská divadelní společnost, by uspořádala několik představení v městském divadle. K vůli reklamě pro- jiždějí členové v národním kroji, nebo správněji ře- čeno v starém kroji japonských šlechticů, který dříve
#4 alto_textblock #4
nesměl prostý lid nositi a který jest velmi malebný ulicemi a vzbuzují tím větší pozornost, poněvadž Řekové přejí od srdce japonským zbraním v nynější válce, ač se veřejně jinak tváří. Ve volných chvílích scházejí se Japonci a Japonky v divadelní kavárně, kde se obyčejně zdržují všichni lidé, náležející k di- vadlu, s kterými se, jak se samo sebou rozumí, dle hereckého zvyku hned seznámili a spřátelili. Při té příležitosti zadívala se jedna šikmooká, žlutopletá dcera vycházejícího slunce svýma malinkýma očka- ma hluboko do bezedného srdce jakéhos kučeravého Řeka a ačkoliv on neumí japonsky a ona nezná řecky, srozuměli se přece oba a ukázali společnosti a Athénám patý. Na neštěstí jest krásotinka říše chrysanthemů ženou jakéhos herce a ten na místě, aby se radoval, že si ušetří výlohy za její cestu do své vlasti, jest všecek zběsilý a žádá na policii svou ženu. Ta však nemůže jeho přání vyhověti, nebot předně neví, kde jeho žena jest a za druhé nemůže ji zákonně k návratu přinutiti a její svobodu obme- ziti. V té věci panuje zde neobmezená svoboda, které však Řekyně neužívají, ač by tím prokázaly mnohému manželu velkou laskavost. Jelikož společ- nost za několik dnů odjede, bude pan manžel nucen, ponechati svou drahou a věrnou polovici řeckému Hektorovi, ale Řecko nemusí se obávati, že mu proto Japonsko vypoví válku, jak učinili Řekové pro krás- nou Helenu, neboť v Japonsku možno si lacino ta- kých krásotinek nakoupiti neb najmouti. Zvláště nyní klesly tam v ceně, jelikož statisíce mužů od- plulo do Koreje a všude panuje nouze a bída. = Deset mil s mrtvolou na klíně. Dr. Iška, známý ze svých přednášek z Nov. Yorku, tou dobou cestuje v Texasu, pořádaje přednášký na různých místech. Těchto dnů, když po své přednášce v Sunny Sid opouštěl ono místo, proděla! zvláštní dobrodružství, o němž zaslal do chicagské „Svornosti“ následující zprávu: „Majitel hotelu v Hempsteadtu, pan Limps- comb, jenž zároveň je šerifem pro Waller County, byl požádán svým přítelem p. Holíkem, aby mne k nim do Sunny Side přivezl, což se také stalo. Pan Limps- comb byl ještě tak laskav, že na mne zase počkal. Večer na zpáteční cestě, sotva že jsme asi angl. míli ujeli, potkali jsme na koni jedoucího tryskem černo- cha s puškou a s krvácející rukou. Šerifovi jen v rych- losti sdělil, že u černošského kostela byla rvačkaa zase hned dále uháněl, prý k doktorovi. Šerif Limps- comb zastavil pak ještě jiné dva černošské povozy a zvěděv, že jedou z kostela, vyptával se jich, co se tam stalo. Ti v patrných rozpacích odpovídali, až konečně ohlásili, že ještě tam leží snad zabitý běloch. Jeli jsme tedy jak kůň stačil ke zmíněnému kostelu a dospěvše tam, spatřili jsme před vchodem ležeti asi 45letého statného muže, v němž p. Limpscomb poznal svého dobrého přítele, p. Tuckera Pinckneye, jehož bratr je kongresníkem. Na první pohled jsme poznali, že máme před sebou již jen vychladlou mrtvolu. Limpscomb se rozjel po vůkolí, aby pro mrtvolu ob- jednal přístřeší a stráž. Vrátil se vždy bez výsledku. Mezitím se úplně setmělo. Nabízel jsem se, že u mrtvo- ly počkám, až by p. Limpscomb přijel z Hempsteadu s pomocí. Týž mně však vysvětlil, že Hempstead je ještě 10 angl. mil vzdálen a bude nejlépe, nehrozím-li se toho, když sami mrtvolu naložíme do našich „boggy“. Stalo se tak. Přisedl jsem k ní a jednou ru- kou přidržuje hlavu ubohé oběti řídil jsem druhou rukou koně a jel jsem krokem za p. Eimpscombem,
#5 alto_textblock #5
jenž na koni mi ukazoval v úplné tmě cestu; stězí jen rozeznával jsem místy stromovím porostlými ob- rysy jeho koně Když ujeli jsme asi půl hodiny, za- stavil šerif u jednoho stavení a namáhal se voláním probuditi jeho obyvatele, ale marně. Pokračovali jsme v cestě a čas poměrně dosti nám ubíhal. Ne že bych byl seděl pohodlně; přirozeně zaujaly stuhlé údy mrtvoly větší část uzkých boggů a já mohl do nich jen jednu nohu svou vměstnati, druhá visela mi ven. Také mezi jízdou svezla se několikrát úzká pokrývka s hlavy mrtvoly a prsty mé dotkly se studených tváří nebo zavadily o vlasy, hrůzy jsem však žádné nepo- cítil, jen „chudáčku“ jsem zašeptal a zase do svých myšlenek se pohřížil. Asi 2 míle před Hempsteadem přišly nám vstříc úřadní osoby; složily mrtvolu do zvláštního vozu a odvezly ji do soudní budovy. Tím skončil můj dobrovolný úkol. Byla to smutná, trapná
#6 alto_textblock #6
příhoda.
#7 alto_textblock #7
Zemřelí v Praze.
#8 alto_textblock #8
Dne 30. dubna 1904: Madle Eduard, soukrom- ník, 76 roků, 521—II. Kadlec Václav, syn krejčího, 5 neděl, 785—I. Vejrostkova Karolina, 14 r., 1717—II. Chválová Jindřiška, manž. úřadníka, 31 r., 688—VII. Chalupová Marie, vdova po akad. malíři, 75 roků, 1484—II. — Vevšeobecné nemocnici: Komár- ková Anna, manželka dělníka, 48 roků. Skokálek Jin- dřich, sluha, 31 rok. — U Milosrdných sester: Loulová Marie, vdova po šafáři, 64 roky. Zahálková Karolina, manželka dělníka, 42 roky.
#9 alto_textblock #9
Dne 1. května 1904: Kasalovský Vladimír; soukromník, 25 roků, 32—I. Jandera František, nýv. stavitel kočárů, 62 roky, 504—I. Hlaváčková Marie, vdova po malíři pokojů, 68 roků, 715—1. Bernard Jiří, syn dělníka, 1 den, 805—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Dvořákova Albina, industr. učitelka, 20 roků. Kuklík Antonín, dělník, 59 roků. Polanská Antonie, hospodyně, 56 roků. Beranová Barbora, man- želka zedníka, 28 roků. Roubal Jakub, tkadlec, 69 roků. — U Milosrdných sester: Kadeřábková Bar- bora, vdova po dělníku, 68 roků. Kapitánová Marie, manželka krejčího, 68 roků. — V josefovské ne- mocnici: Englová Ludmila, vdova, 87 roků. Prau- sová Františka, kuchařka, 46 roků.
#10 alto_textblock #10
Dne 2. května 1904: Tachan Hynek, sou- kromník, 65 roků, 186—V. Růžková Karolina, man- želka c. k. poštmistra, 44 roky, 49—VIII. Mareš Bohumil, syn krejčího, 3 roky, 272—III. Chocholou- škova Marie, dcera posluhovačky, 2 roky, 18—IV. Kurková Josefa, vdova po obchodníku, 52 r., 521—II. Fischerová Marie, soukromnice, 67 roků, 804—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Beránkova Terezie, služka, 29 roků. Jindráková Marie, dělnice, 62 roky. Kuklová Anna, manželka tesaře, 711/2 roku. Vašátkova Liboslava, dcera po obchodníku, 16 roků. Svoboda Leopold, zámečník, 40 roků. Kříž Ferdinand, syn slu- žebné, 51/2 měs. — U Milosrdných sester: Lexová Ludmila, manželka sluhy, 32 roky. Holzhau- serová Petronila, posluhovačka, 32 roky. Janeček Fr.; nádenník, 66 roků. Kučera Josef, ozdobník, 26 roků. Suchánek Václav, dělník, 52 roky. — U Alžběti- nek: Fialová Kateřina, vdova po krejčím, 73 roky. Borková Anna, učitelka, 28 roků. — V městském chorobiaci: Kulmanová Johanna, chovanka, 79 r.
#11 alto_textblock #11
—
#12 alto_textblock #12
392
#13 alto_textblock #13
—
#14 alto_textblock #14
389
#15 alto_textblock #15
I pokračoval pak: »Když jsem přišel opět ke komandantu Tardinovi, zvěděl jsem o vašem odjezdu, jakož také o tom, že byl nábytek paní mé zapečetěn, když byla si policie dovolila vykonati v něm diskretní prohlidku . . . Ostatně prohlídka ta neměla výsledku . .. Nenalezli v bytu ničeho zajíma- vého, naprosto ničeho . Starý hrabě, manžel Juanin, byl dopraven do ústavu pro choromyslné, neboť i tak již jsa potrhlý, byl zachvá- cen šilenstvím zuřivým, když zvěděl o náhlém odjezdu své ženy. Chtěl zardousiti správce domu. Personál hra- běnčin byl propuštěn a nyní Chartier, kollega náš, střeží peleš tu. Má se tam pěkně asi, není liž pravda ? Dům celý a on v něm sám !. U bankéře Verbockena byly pak zabaveny cenné papíry, tvořící jmění hraběnčino, a s nimi sebrán Verbo- cken otec i syn!« »Sebrání oba?« »Ano!... Už si hoví v chládku!« »Ach ... Jsou zatčeni! Hezky se ty věci vyvijí Ti se asi tvářili!« »Ano, hodně kysele!.. . Prohlédnuty dále také ko- nírny na boulevardu Gouvion-Saint-Cyr. Tak vypátrán pověstný onen oř, kteréhož měl jsem já se — jak víte — dopátrati.« »A kočí, jenž usmrtil . . .« »Po kočím ani památky . ..« »A dále? .. »A dále . . . Komandant Tardin koupil pro mne cely kroj anglického střihu a vyslal mne, abych vás vyhledal s jeho rozkazy.
#16 alto_textblock #16
Rochemond vzal dopis a četl: »Milý panel Přijel jsem právě z Paříže i musím s Vámi mluviti o záležitosti, jež jest Vám povědoma. Chtěl byste mi dáti dostaveničko na dnešek odpoledne ?« List nebyl podepsán, ale pan Beryllon naznačil Ro- chemondovi potají, že dopis ten souvisí zajisté s vyzvě- dačskou afférou.« A potom zavolav číšníka, tázal se: »Muž ten čeká na odpověď ?« »Ano, pane !« »Řekněte mu, že se zastavím v kanceláři své a při- neste mi účet.« Beryllon zaplatil a opustil s Rochemondem kavárnu. Když ocitli se venku, poněkud zaraženi třeskutým mrazem lednového dne toho, elegantní kočár se skvostnou přípřeží jel právě kolem. Rochemond zastavil se náhle a bezděčným pohybem, aniž ale i jen slova pronesl, chytl soudruha svého pevně za rameno. »Co jest?« tázal se tento. »Neviděl jste ?« »Nikoli.« »Neviděl jste ji ve voze, jenž právě kolem nás přejel ?« »Koho ?« »Juanu Boccinellovou !« Byla to skutečně hraběnka, jejíž elegantní postava mihla se jak přízrak rychle pomijivý za nadzvednutými skly kočáru, ale stále bdělému oku Rochemondově neušla. Ale ve vzrušení svém náhlém Rochemond nepovšiml si jiného vozu, vozu najatého, kterýž ve vzdálenosti asi třiceti metrů sledoval vůz maitressy Stackovy. Zaprodáni nopžitel.
#17 alto_textblock #17
98