#1
alto_textblock
#1
Strana 14.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LKSTY-
#3
alto_textblock
#3
31. prosince 1905.
#4
alto_textblock
#4
Císlo 359.
#5
alto_textblock
#5
k rekrutům a posádka v Nancy nearanžovala
náhlou mobilisaci na zkoušku . ..
Celkem však lze věřit, že nynější klid na
Západé není ličený. Pan Rouvier i Sir Camp-
bell-Bannerman jsou nám dostatečnou zárukou,
že minulo nebezpečí, jež se náhle vyskytlo v
létě, kdy německé šavle citily, že jsou příliš
nabroušeny a německý prach, že je příliš suchý
kdy mezi Berlinem a Paříží i mezi Berlínem
Londýnem nastalo krajní napjetí.
Delcassé a Balfour odstoupli s jeviště, n
němž by byli málem inscenovali politickou tragi
parádu. Jejich plán, osamotniti Německo, v po-
slední chvili se zhatil. Vilém Il., tento neunavný
cestovatel a řečník, by těžce nesl sebe splendid-
nější »isolation«. Ale jisto jest, že též byl
v čas zastoupena cesta příliš etižádostivým plá-
nům Německa. Hegemonie Německa je neusku-
tečnitelná, dokud potrvá »entente cordiale« mezi
Francil a Anglil. A tak nejen sen Deleasséův.
osamotniti a oslabití Německo, se rozplynul,
tentýž osud stihl i sen Bismarkův.
Uzavření dohody franko-anglické 8. dubna
1904 není sice událostí nejnovějšího data, ale
stále svěžího významu, zejmena vzhledem k na-
stávající konferenci v Algecirasu. Že znamenité
dilo Deleasséovo i v nynější vládě anglické na-
chází náležité porozumění, tomu nasvědčuje již
převážný frankofilský směr kabinetu, za nějž
ručí sám premiér ministr, i Sir Grey a zejmena
John Morley.
»Entente cordiale«, již našla nadšeného
souhlasu u všech politiků francouzských, pro
niž již dříve pracoval předvídavý Paul Descha-
nel, již schválil stejně vůdce internacionalistů
Jaurěs, jako vůdce nacionalistů Déroulěde
s níž nesouhlasila pouze hratka chauvinisti-
ekých anglofobů z okoli »La Patrie« a poslanee
Millevoye, je výsledkem positivní, reelní, stří-
zlivé politiky. Francie a Anglie jsou určeny,
aby stály vedle sebe a nikoli proti sobě. Francie
nemůže si znepřáteliti Anglii, která od ní od-
bírá ročně za 2 milliardy, a kterou musí být
v dohodě, chce-li uskutečnit svůj koloniální pro-
gram.
Tato koloniální politika frahcouzská, v jejíž
čele stojí Etienne, zavdala jaksi podnět k tomu,
že byl opuštěn směr, daný zahraniční politice
francouzskéJulem Ferrym a Hanotauxem, kteři
chtěli přátelství s Německem, a že konečně na-
stalo vyjasnění poměru anglo francouzského.
Deleassé, muž snad značných osobufch
vad, dificilní, domýšlivý a ctižádostivý, ale ne-
poplratelného talentu, byl již se odvrátil od Ber-
lina k Londýnu. Zajímavé je, že když r. 1898
zahájil svou činnost na nábřeží d'Orsay, byl snad
nejméně oblíbeným Francouzem v Anglii a nejča.
stěji v »Punchi« karrikovaným. Fachoda způso-
bila známé nedorozumění. Ale právě, když Del-
cassé za fiasko fachodské hledal náhradu v ji-
ném úspěchu kolonialní politiky a obrátil své
zraky k Marokku, seznal, že musí nalézti pro
své záměry souhlasu a podpory v Anglii. Nežli
zajel do Londýna a se svým obratným spolu-
pracovníkem vyslancem Cambonem sosnoval
úmluvu s Anglií, vypracoval dříve se Silvelou
smlouvu Španělsko-francouzskou ohledně Marokka.
Tuto smlouvu pokládal bývalý předseda španěl
ského kabinetu za největší dílo své a trpce nesl,
že nebylo náležitě oceněno a pochopeno. Anglie
byla však znepokojena tím, co se dělo mezi
Delcasséem a Silvelou a francouzský ministr za-
hraničních věcí pospišil si ji uchlácholiti a tak
zahájil své námluvy v Londýně, jež skončily
smlouvou ze dne 8. dubna 1904.
Pak nastaly známé události. Německo bylo
stále nervosnějším. Jeho žurnály kasaly se na
Francii i Anglii. Nastala jedna z nejprudších
novinářských válek. Na zpupnost německou od-
povídal. John Bull neomalenými vtipy a útoky
»Daily Mailu« i rázností »Timesu«:. Murocká zá-
ležitost se přiostřovala. Německý císař si zajel
na své vachtě až k Tangeru. Francouzský vy-
slanee Saint-Reně-Taillandier odebral se do Fezu
s plánem oprav. Německý vyslanec hr. Tatten-
bach mu neunavně a vydatně překážel. Situnce
byla stále horší. Konečně propukla historie
anglo-francouzské smlouvě válečně a Německo
bylo nanejvýše podrážděno. A tak Delcassé
musel se poděkovati. Odešel jako ten mouřenín,
jenž vykonal svou povinnost.
Ale zanechal svému nástupci Rouvierov
po čertech nepříjemné dědictví. Obratný finančník
Rouvier osvědčil se též jako ministr zahraničníeh
věcí. Francouzská diplomacie nepodlehla. Rou-
vier byl stejně snášenlivý jako neústupný, stejně
umíněný jako rozhodný a »Žlutá kniha« a po-
slední řeč Rouvierova znamenají úspěch Francie
v Marokku.
Oproti této řeči jeví se nejnovější prohlá-
šení knížete Bülowa poněkud vydrážděným.
Ovšem německému kancléři se jednalo především
o povolení nových válečných úvěrů a proto
musil trochu »zakaliti horizont«, aby spíše ulo-
vil nějaký ten million na děla a válečné lodi.
A zajímavo je, že v nynější době spolků, kdy
Francie s důrazem prohlašuje neochvějnost
svého přátelství s Ruskem, uzavírá smlouvu se
#6
alto_textblock
#6
Španělskem, dohodu s Anglil, dorozumění
s Italit, pronesl kníže Bůlow o trojspolku, že
sice trvá pevně a stále, ale že Německo musí
býti připraveno, aby se mohlo uhájiti samo, bez
pomoci spojenců !«
Ve prospěch míru vyzněla řeč anglického
premiera Sira Campbell-Bannermana, jež dává
jaksi direktivu a náladu anglické politice na
rozhraní roku.
Řeč etihodného státníka anglického byla pro-
nešena v duchu tak svobodomyslném a míru-
milovném, že nadchla i Jaurěsa, který v ní zřel
souhlas se svými antimilitaristickými zásadami.
Sir Henry Campbell-Bannerman mluvil o ušlechtilé
úloze, kterou by mohla hráti Anglie, kdyby se
postavila v čelo ligy míru, mající za cil, omeziti
zbrojení.
Clemenceau, ironičtější nežli Jaurěs, neod-
dává se illusím, jež ve vůdci socialistů vzbudila
řeč anglického chefa kabinetu. Připomíná, že
o konferenci a lize míru blouznil též ruský ear,
který pak způsobil jednu z nejstrašnějších válek
a revolucí pokroku doby. V mír nelze věřiti
když jej hlásá pouze jeden a Clemenceau s ne-
důvěrou pohlíží za Rýn.
#7
alto_textblock
#7
Česká literatura belletristická
#8
alto_textblock
#8
v roce 1905.
#9
alto_textblock
#9
Politická kronika minulého roku vykazuje
pro nás více smutku než radosti — a bude to
zcela přirozené, pokusíme-li se nalézti náhradu
v ovzduší literárním, pohlédneme li zpět na
literární tvorbu minulého roku. Naše literatura
— a můžeme to směle říci — je na tom stupni,
že jsme povinni sestaviti si bilanci, právě tak
jako to činíme v záležitostech politickýcha
národohospodářských. Veliký trh knihkupecký,
větší než v minulých létech, dodává nám od-
vahy, abychom se považovali za rovny cizím
kulturám. Omezíme se při této celoroční revisí
na práce původní, neboť v nich jedíně odráží
se celkový stav domácí literatury; a nestačí nám
čas ani místo ku podrobnému sledování belle-
trie cizí a retrospektivní, která zvlášté hojně
byla zastoupena v knihovnách (»Světová
knihovna«, »Spisovatelé češtl XIX. věku«, »An-
glická knihovna«, »Vzdělavací bibliotéka« a j.).
Jen krátká poznámka o jejich působení, které
letos bylo zvlástě značné: překladevá literatura
rozšířila značně erudici čtenářů a často také
autorů; retrospektivní připoutala naši pozornost
ke tradici, upozornila nás na dráhu, kterou jsme
my i naši předchůdei urazili. Obě jsou tedy
měřitkem: jedna kvalitativním, druhá racovým.
V řadě původních publikací belletristických
minulého roku jest jich několik, jež zůstaví
nejen trvalý dojem u členáře, ale znchovají si
místo v literární historií. Napsal jsem právě
slovo tradice: je záhodno, abychom si uvědo-
mili jeho speciální význam pro nás. A tu budiž
krátce řečeno, že naše tradice je dvojí: husitská
a buditelská. Myslím, že naše literatura, zvláště
budoucí, bude spíše navazovati na druhou z nich.
Obě však nalezáme v historických skladbách
románových, jež v minulém roce vydal Alois
Jirásek. Prvou v Bratrstvu (II. díi), druhou
v Rozmaníté próse. V prvém z těchto
děl líči autor boje bratříků, s podrobnostía
pečlivostí jemu vlastní kreslí celou tu dobu
v mohutných rysech. Jeho historismus je věcný
i náladový, vystihuje dokonale ovzduší. Kdežto
prvý dll této trilogie podával počátky husitství,
je v »Bratrstvu« jeho pozvolný skon. Ještě jest
válčení vášní těchto davů, nedostává se však
již onoho ideového zanícení, které vedlo sbory
Žižkovy. Rozmanitá prósa je výběr z ma-
terialu, pečlivě sbíraného ku práci, jakou je
na př. »F. L. Věk« (a sem bylo by možno za-
řaditi publikaci divadelní hry Lucerna). Jsou
to fragmenty, které v mnohých bodech osvětluji
dobu buditelskou, půvab rokoka na české půdě
a myšlenkové proudy hnutí josefinského.-
Vedle Jiráska nemožno opomenouti Zikmunda
Wintra; historické období, jež zkoumá a líčí,
má užší meze než vídíme u Jiráska: jest to
šestnácté století, jehož zvyky a morální názory
prostudoval. Kdežto z většiny omezoval se dosud
na kulturní studie, podal v posledním roce za-
jímavou povídku Rozina sebranec, zalo-
ženou téměř románově, kde dokázal svoje
schopnosti napsat větší práci belletristi ckou.
Jeho práce vyníká věrností historického ovzduší,
morálně-sociálním motivem, tragickou pointoua
překvapující znalostí mluvy i syntaxe šestnáctého
století.
Současné události, myšlénková hnuti a ná-
zory nezůstávají bez vlivu na literafuru a my-
slím, že při revisi několika desítiletí bude naše
doba touto schopnosti vynikati: podá obraz
dnešních snah, snů a tužeb. A proto docela
právem můžeme nazvati historickým románem
doby přítomné Viktora Dyka Konec Hack en-
schmidův, který má vysoký zájem na tuž-
bách mladé generace z let devadesátých, z dob
hnutí pokrokového. Ličí události, které se sběhly
#10
alto_textblock
#10
před desíti či patnácti lety a společnost, která
pracovala k novým cílům. Staví se osobně proti
realismu, vyjadřuje bolest individua jako článku
národního celku. Hlavní rek, Hackenschmid.
stroskotává právě jako oběť ideových rozporů.
A vedle tohoto myšlénkového vlnění obsahuje
román Dykův historii velké, originální lásky. Je
potěšitelným zjevem, že tento román — ku
současné historie politické i národní — způsobil
množství referátů a polemik, jež znamenají vy-
tříbení kritických i polemických činitelů. Pri
tom je sám kritikou jednotlivce, na událostech
zúčastněného.
Také Václava Hladíka velký román Evže
Voldan je do jisté míry kritikou našich po-
měrů a zvláště kritikou společenského života.
Mluví-li Dyk o určitých událostech a určitých
lidech zřejmě, činí to Hladík v narážkácha
skrytě. Evžen Voldan vyjadřuje také auto-
rovy tužby, jeho opravdové přání, aby naše
kulťura a nás společenský život přijaly vliv zá-
padu, aby se staly jedním článkem velkého,
kosmopolitického řetězu. Jeho román kreslí si
tento sen již dosažený, a proto vidíme tu vše
ve větším měřítku než ve skutečnosti. Do ele-
gantního, rušného prostředí pražského staví ge-
niálního finančníka velkého stylu, svrchovaně
intelligentního, všestranného a rafinovaného po-
litika vybraného vkusu; když byl vyvinul hi-
storii jejich vášně k jedně a téže ženě, uvede
v konflikt lásku s vysokými cíli Voldanovými
e z tohoto konfliktu vytvoří tragický závěr. Jeho
druhá práce, Valentinovy ženy, je po-
dobného rázu, ač v ní motiv erotismu zaujímá
větší místo.
Cennou prací v oboru prósy výlučně umě-
lecké, bez vztahu k současným ideám, je kniha
Růženy Svobodové: Plameny a pla-
ménky, obsahující román a několik povídek.
Autorka podává jednoduchým a rafinovaným
způsobem svůj názor na jevy života, líčením
povrchu vniká do srdci svých postav a vrhá
tam světlo či stín a někde jemnou, skoro ne-
poznatelnou ironií se posmívá. Je to v podstatě
realita, ale několika fakty, zdánlivě bezvýznam-
nými a svým osobitým stylem sevzdušní autorka
tuto skutečnost a pronikne ji teplem uměleckého
procitění. Její forma je esteticky výrazná, světlá,
chvějná, má vnitřní lyrismus mluvy a schopnost
jemných odstinů, nitrně prociťovaných.
V románu vesnickém přinesl rok 1905
dokončení velké práce Aloisa Mrštika: »R ok
na vsi«. Není vlastně ani románem, jako spíše
kronikou událostí, které se odehrávají během
roku v moravské dědině. Vyniká velkým bohat-
stvím fakt, která dávají nám nahlédnouti do
duše těchto venkovanů: autor nezakrývá nikde
jejich chyby a jejich vášně. Jako podřadný,
ale hojně užívaný prostředek slouží mu zvyklosti
kraje a jeho náboženský život; v žádné knize
belletristické není snad nahromaděno tolik fol-
kloru jako zde. Zabývaje se v této kronice
stále těmiže postavami, vložil ausor do nich
tolik psychologické zajímavosti a tolik pravdě-
podobnosti, že celkem působí tato práce dojmem
věrnosti. Právě tak lze přičísti k účinným prv-
kům knihy přírodní lyrismus a časté užívání di-
alektů. — K. V. Rais, již velm dobře známý
svými pracemi, k nimž hledá látku rovněž ve
venkovském lidu, vydal Steble, zpola román.
z pola povídku, v níž nevyhýbá se kresbě re-
alistické, ale kde fabuli kombinuje sám, a pod-
léhaje vlastní sympatii k námětu, zidealisuje
někde i zjemní to, co dle původních disposie
mohlo vyspěti v drsné tóny.
Jos. K. Šlejhar nikdy nevyhýbá se ani nej-
drsnějším tónům. Jako všechny dřivější, tak
poslední jeho práce Peklo jest pessimistický
román, jehož děj jest velmi prostý: člověk ja-
kýsi, spěchaje v den svoji svatby domů, opustí
dříve továrnu, než je dovoleno a tak je příčinou
neštěstí, které se tam stane. Ale Šlejhar je spíše
básník zla, bolesti a mučivých myšlének, a tě-
mito prvky, k nimž stále se vrací svým lyrickým
slohem, v stálých viděních a přízracích, vyplni
svoji knihu.
Nyní ještě bychom se mohli zmíniti o řadě
praci původních, jako K. Červinky: Ejhle,
člověk, kde v několika povídkách líčí autor
vězeňský život a některé typy, s názorem lidsky
smířlivým; nebo zmíniti se o knihách ženských
autorů: Anny Marie (Na horách), B. Vikové-
Kunětické (Pán), Růženy Jesenské (Romá
dítěte). Konečně knižní vydání spisů Arbeso-
vých, sebrané spisy Sv. Čecha, Julia Zeyera, a
nová vydání knih, dříve vyšlých (J. Karásek ze
Lvovic: Gotická duše, a j.), doplňují nám
celkový pohled na románovou a novellistickou
produkci v jejích důležitých zjevech.
Poesie zdá se zilumena velkým rozvojem
prósy. Snad také veliký ruch politický, hospo-
dářský, sportovní atd. zaměstnává pozornost
naši; a konečně snaha býti současnými, má vol-
nější pole v próse než v poesii. Nejpilnější z na-
šich básníků, je Jaroslav Vrchlický, který vydal
tři knihy: Prchavé illuse a věčne
pravdy, Tiché kroky, a sbírku epiekých
básní E pisod y. Má stále svůj pevný verš, bo-
#11
alto_textblock
#11
hatý obrazy i rozmanitostí. Jeho poesie ještě vy-
píná se vzletem do výše, i tam, kde básník
mluví o smutku a únavě: tak, jakým jej známe,
jest básník i v knihách letošního roku. Jeho zá-
jem pro románské racy, pro historii renaissance,
její barvitost, její erotické cítění je nejlépe vi-
děti v jmenované sbírce Episody. — Také
Sebraných spisů Adolfa Heyduka vyšlo
letos několik svazků, ale jsou jednak již známy.
jednak psalo se o nich při letošních oslavách
básníkových a tudíž bylo by zbytečno zmiňovati
se zde podrobněji. Co je vskutku nového v poesii
české r. 1905, shrnuto je v několika knihách.
Růžena Jesenská vydala v nádherné úpravě
knihu Rudé západy, v níž opustila svoje
pole básnické, na němž dosud setrvávala: za-
nechává měkkých, sentimentálních tónů a nálad.
v nichž se pláče. Pokusila se především o eman-
cipaci formální, příklonivši se k dikci moderní,
v níž klade důraz na barvitost; a snažila se do
svojí poesie vložiti velkou, ohnivou touhu. Byl
to krok poněkud rychlý a někde eftíme ještě ne-
shodu mezi nitrem, které je tišší než rozbouřená
forma na povrchu. A to činí knihu zajímavou.
V lyrice upozorňují na se ještě kniha Jaro-
míra Boreckého a Josefa Holého. Jaromír Bo-
recký po dlouhé době, více než desíti let, jež
uplynuly od prvé knihy, předkládá veřejnosti
sbírku lyriky Básníkův kancionál.
Kniha není ucelená, nemá vůdčí myšlenku. Ale
její autor nadchnul se motivy rokokovými a re-
naissančními, tak, jak vyrostly na půdě středo-
věké Italie a Španělska, neb později ve Francii.
Je to kniha erotiky dílem rytířské, dílem vykrá-
šlené cítěním osmnáetého století. Je zajímavá
některými básnickými formami, z těch dob po-
cházejícími, které u nás jsou neznámy. Básník
ovládá je velmi zručně, jeho mluva je hudební
— a jeho básně jsou sice jen hříčkami, ale vy-
braného vkusu archaistického.
Nezbývá nám nyní, než pouze uvésti ně-
které sbírky lyriky, které rovněž přinesl r. 1905.
Jsou to: Fr. Kvapila: Když kvetly máky,
poesie B. Kaminského a Ant. Klášterského (prvý
vydal Na Viole d'Amour, druhý Snya
toulky), Rokytovu sbírku Pouta a pe-
ruti a j. Mladí básníci, a zvláště ti nejmladší,
přišli s velkým počtem svazků a svazečků, ale
to vše jsou jen pokusy, jen klíčení, jež záhy
zanikne; bilance poesie nejmladšich není v tom-
to roce právě nejslibnější. Z lyriků generace let
devadesátých tiskl Jos. Holý: Panenčiny
knížky, knihu sympatickou svým veršem,
který někde se blíží skoro lidové poesii a který
přece vyjadřuje pocity hořkosti s takovou jem-
ností, jaké je schopen jen duch intelligentnía
kultivovaný.
Nejvýznačnější místo v epice, skromně za-
stoupené, zaujímá Karla Légra Český ro-
mán, velká epická báseň, líčící osud moder-
ního českého člověka, jeho boj proti vlivu ci-
záctví na domácí půdě, jeho houževnatost a ne-
zdolnost v práci. — Zde možno se ještě zmíniti
o dramatické básni Jiřího Karáska ze Lvovie:
Apollonius z Tysny, jejíž děj vzat ze
známé fabule. Kdybychom chtěli dáti této práci
nějakou etiketu, nazvali bychom ji symbolickou.
Má barvitou, fantastickou seénu, pathos dialogu
i hloubku základní myšlenky. V poslední chvíli
vychází kniha veršů J. S. Machura: Vteřiny.
Poesie byla tedy celkem chudší než prósa,a
také obraz, který nám několik zde uvedených
svazků podává, nemá valné souvislosti se sou-
časným životem naším. Jestli někde jsou echa
jeho, jest to spíše v poesii satirické, a tu bych
uvedl dvě sbírky: Tři zpěvy dneškůa
zítřků od Ant. Sovy a Satiry a sarkas-
my od Viktora Dyka. Prvá z nich má poměrně
slabou a nehojnou vervu satirickou, ideově však
ostře se posmívá politickým i národním pomě-
rům. Za to druhá je plna humoru i sarkasmů,a
obsahujíc věci známé z literárních bojů, psané
svižně a vtipně, bude jednou pěkným doku-
mentem.
Dospíváme k oboru, který je u nás nejvíce
zanedbáván: literatura feuilletonistická a me-
moirová a literární historie. Omezíme se jen na
vypočtení děl, která sem spadají: Vzpomín-
ky Josefa Baráka, nejposléze vyšlá Hrst
belletrie od J. S. Machara, Kuffnerova
kniha Časy letí a j. Za to v literární historii
s chloubou můžeme registrovati třetí díl Laich-
terovy Literatury české XIX. století
a pokračování Vlčkových Dějin české li-
teratury, kteráž díla obsahují bohatý ma-
teriál literárně- historický.
A tu jsme u závěru, neboť vedlo by nás
příliš daleko, kdybychom zabočili na pole věde-
cké literatury. Vídíme řadu děl, která značí ne-
jen vývoj autorův, ale také vnitřní pokročilost
a kulturu obecenstva, na jejíchž nedostatek bylo
si kdysi u nás stěžováno. Zvláště určité úspěchy,
jichž docílila naše prósa, mohou nám býti dů-
kazem jisté vnitřní schopnosti racové, která
u nás jest a která snad v budoucích letech při-
nese nám ještě zralejší plody než v tomto roce.
#12
alto_textblock
#12
HUDEBNÍ NOVINKY:
FR. SPILKA
#13
alto_textblock
#13
Sny atouhy
#14
alto_textblock
#14
Cyklus písní pro střední hlas s průvodem klavíra.
#15
alto_textblock
#15
Se zvláštním zřetelem ku potřehě ústavů pěveckých.
#16
alto_textblock
#16
SEŠIT I.
Oral v poli, pohvízdával. — Ve stínu. — Uko-
lébavka. — Hej, jaká radost v kole. — Tichá
láska. — Jak sladko.
— Za 2 K. —
#17
alto_textblock
#17
Vyznamenány cenou Klemení Kalašové.
#18
alto_textblock
#18
Věnec písní
#19
alto_textblock
#19
patnácti českých skladateliv.
#20
alto_textblock
#20
OBSAH
BENDL K., Jak démant skví se
Pověz mi, Jeníčku!
FIBICH ZD., Pomoc pro náramnou lásku.
FRIML RUD., Pro Vásl
Marná láska.
CHVÁLA EM., O, jak jsi krásnál
JINDŘICH J., Divná duma.
KOVAROVIC K., Ty hvězdičky tam na nebi.
Tak často mně to připadá
KUCHYNKA V., Fialky.
MACAN K. EM., Máme se rádil
NOVOTNÝ V. J., Poutník.
WEIS K., Ty naše hodiny.
VYMETAL AL. La., Hubičky.
Kdybys, milý, věděl.
Za 4 K.
#21
alto_textblock
#21
Za 4 k.
#22
alto_textblock
#22
Nakladatel
#23
alto_textblock
#23
Fr. A. Urbánek,
český knihkupec a hudební nakladatel v Praze,
vedle Národního divadla.
Račte žádati třeba ukázkou nejnovější české
písně! Seznamy zdarma a frankovaně!
261so
#24
alto_textblock
#24
Nikdo
#25
alto_textblock
#25
nebude na světě
#26
alto_textblock
#26
opuštěn, kdo získá velkole-
pou knihu Václava Fuchne
#27
alto_textblock
#27
bez
#28
alto_textblock
#28
„Všeobecný slovník
rad pro každého
#29
alto_textblock
#29
a 5000 radami, v nichž
každý člověk bex ror-
dilu stavu a povolání najde
nezbytná praktická poudení v
vánch potřebách života! Draho-
cennou knihu tu o mnoha stech
stranách obdrží každý zdarma
jako jubilejní dar pro X. ročník
1906 všeobecně oblíbeného, ro-
dinného, poučného i zábavného
časopisu
27411
#30
alto_textblock
#30
raí
#31
alto_textblock
#31
„Svět zvířat
v Praze, nad Klamovkou,
kdo na list ten pošle celoroční
předplatné i s premií dohromnady
10 korun poštovní poukázkou,
na Jejíž okraj přilepí vystřižený
a vyplněný dolejší listek objednaci
#32
alto_textblock
#32
pomoci
#33
alto_textblock
#33
Objednací lístek
#35
alto_textblock
#35
Pan . . .v
#36
alto_textblock
#36
pošta
#37
alto_textblock
#37
objednává timto časopia
„Svět zvířat“ na rok 1906
s velkolepým jubilejním Vše-
obecným slovníkem rad pro
každého,(5000 rad) zasílaje sou-
časně 10 K r.č.
#38
alto_textblock
#38
zůstane
#39
alto_textblock
#39
néeecce
#40
alto_textblock
#40
Čtenářům tohoto list
#42
alto_textblock
#42
zvláště
#43
alto_textblock
#43
příchozím do Prahy
#44
alto_textblock
#44
doporučnjí se následají
závody, ohchody a hostanee.
#45
alto_textblock
#45
J. Rowalski.
#46
alto_textblock
#46
Rolnický vzájemné pořšíovaci ústav,
založen roku 1869, ve vlastním domě v Praze
70
Žitná ulice číslo 53-II.
#47
alto_textblock
#47
Pravé ruské
galoše
všvsní
znamká, Avezka
„PROWODNIKT, Rloa,
jsou nejlepší.
#48
alto_textblock
#48
3 V rejstřík zanešená
#49
alto_textblock
#49
ochranná známka.
#50
alto_textblock
#50
Masopust 190e.
#51
alto_textblock
#51
Václav Říha, závod hračkářský
v Praze, Spálená ul., 102, jediný speciální závo
26157
toho druhu v Praze.
#52
alto_textblock
#52
Pravě Jen s
známkou
„Hvězda“
Továrna ruči
za trvanllvost
#53
alto_textblock
#53
Hotel Imperial
#54
alto_textblock
#54
v Duhrovníku (Dalmacie)
#55
alto_textblock
#55
Zimní sezona 1906 za nového ředitelství (František
Ertl z Opatie). Výtečná kuchyně. Mírné pensijní uspo-
26710
řádání a denní ceny.
#56
alto_textblock
#56
Chuí povzbuzující a chutní
#57
alto_textblock
#57
eluňkový lker.
#58
alto_textblock
#58
Lékařsky mnohostranně
doporučený!
K dostání v obor spadajloleh obobe-
dech, kavárnáců ste.
Poštovní bedničky na zkonšku po
aneb s lItr. po K 5.80 frko.
Továrna na likáry Pokorny,
Záhřeh. Založeno 1862
#59
alto_textblock
#59
Celohedvábné pongis ve všech plesových
barvách 55 kr. Čelohedvábné pongis s me-
salinovým leskem 85 kr. Celohedvábné
Luisiny ve všech plesových barvách 80 kr.
Celohedvábné Paillety ve všech pleso vých
barvách 90 kr. Celohedvábné Mesaliny ve
všech plesových barvách 90 kr. Satin de chi-
ne, Regent a veškeré látky hedvábné, Ple-
sové roby. Novotiny vlněných a pracích lá-
tek. Krajky, stuhy, labutěnky, zboží pod-
šívkové a veškeré potřeby krejčovské ve
všech plesových barvách nejlevněji
v obehodním do mě
#60
alto_textblock
#60
. NO
#61
alto_textblock
#61
a moderní oděvy občan-
Lbsdl uor) ské v cenách mírných
obdržíte u české odborné firmy Josef Hachmann
voj. a občan. krejčí ve Vladislavově ul. č. 21a,
25451
proti zahradé Mésť. besedy v Praze.
#62
alto_textblock
#62
J. . Brandels
c. a k. dvorní a komorní dodavatol v Praze, Ha-
viřská ulice čis. 4, doporučuje v největší zásob
a v nejpěknějším výběru své české hry a hračky
sport, šumavské dřevěné zboží k malbě
#63
alto_textblock
#63
Vídeňská pojišť. společnost.
Generální jednatelství v Praze, Hybernskánl
21183
čís. 7.
#64
alto_textblock
#64
26156
#66
alto_textblock
#66
První světová známkat
#67
alto_textblock
#67
v Praze,
Vodičkova ulice-
#68
alto_textblock
#68
Psací stroje Remington.
#69
alto_textblock
#69
Nejnovější modely. 22745
Demonstrace všuďe zdarma
GLOGOWSKI a SPOL., PRAHA, Přikop, I7.
#70
alto_textblock
#70
Zástupee pro Prahu a okolí: 23288
A. Deutsch, Praha, Marianská ul., 51.
#71
alto_textblock
#71
250es
#72
alto_textblock
#72
Janouškovce
e. k. pov. kancelář vojenských zále-
žitosti v Praze II, Eliščlna třída č. 1080.
2615s