ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 d941d530-92d2-11dc-bd8e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 7
#1 alto_textblock #1
dosíci, obnáší do 12 až 13 gr. ozónu na 1 mi vzduchu. Dle Ohlmüllera není však třeba k bakteri- cidním účinkům přílišné koncentrace; ta řídí se stupněm znečistění vod, resp. úhrnným množstvím látek ústrojných ve vodě. Po pracích bar. Tyndalla, vystavených r. 1895 na hygienické výstavě pařížské, setká- váme se doposud se dvěma předními systémy sterilisace vod ozónem: Systém Ottův a systém Marmier Abrahamův. Ozonéry franc. inž. Otto nemají dielektril a jsou dvojího typu: 1. s rotační elektrodou, 2. s elektrodami pevnými, kde se rotač ními deskami buď elektrický tok vzbuzuje nebo vzniklý tok přerušuje. Ozonér Ottův s hybnou elektrodou jest dutý, vytočený válec ležatý nebo stojatý, jehož osou položen jest hřídel se segmenty z ocelo- vého plechu, šroubovitě za sebou položenýmia oddělenými litinovými deskami. Segmenty ple- chové jsou na obvodu sříznuty v ostrou hranu, jejíž vzdálení od vnitřní obliny válcové obnáší as 30 cm. Segmenty tvoří jednu, válec druhou elektrodu. Čelné stěny válce jsou skleněné desky. Vzduch přivádí se po jednom konci válce a vychází, prostoupiv prostorem mezi hranami segmentů a stěnou válce elektrickým tokem, po straně druhé. Při ozonérech s vyvoláváním toku jsou elektrody v takovém vzdálení od sebe, že na- stává tok teprve otáčením kotouče, tvořícího elektrodu druhou. Při ozonérech s přerušováním toku jsou elektrody blízko sebe, že za normálních po- měrů nastává tok. Mezi oběma elektrodami otáči se skleněný kotouč, při obvodu vybraný, jímž povstalý tok se přerušuje. Veškerá tato opatření Ottových ozonérů mají účel jednak vyhnouti se co možno dielek- trickým hmotám a rotace užita proto, aby event. vzniklá krátká spojení ihned se přerušila. Sterilisatory Ottovy. — Otto navrhl také několik způsobů mísení vody s ozó- nem za účelem sterilisace, které založil na emulsi. Pro nesnadnou kompressi ozónu nedá se pouhého čeření vody ozónem s prospěchem užíti a i když se to podaří, není sterilisace tak vydatnou, což dokazuje právě nepřítomnos fosforescence. Z té příčiny užil Otto injektoru vodního, kde proudem tlakové vody, jež má se čistiti, strhuje se ozón a celek tvoří pak směs nejjem- nějších kapiček vody s ozónem. Že při tomto způsobu dosáhne se těsného styku molekulár ného a účinek sterilisační jest mocný, toho dů- kazem jest jasná fosforescence. Injektory tyto nazval Otto emulsory. Tato emulse pojí se ještě s dalším míse- ním ozónu s vodou, buď na deskách, kde voda v mělkých vrstvách jest rozestřena, že stýká se s ozónem po značné ploše (t. zv. sterilisator deskový), nebo při větších množstvích vody spadá voda z emulsorů na tyče různých forem, na nichž se opětně rozprašuje a tím znovu mísí s ozónem (sterilisační galerie). (Pokračování.)
#2 alto_textblock #2
Zprávy.
#3 alto_textblock #3
K desátému výročí založení sibiřské že- leznice ruské listy přinášejí některé zajímavé po- drobnosti, z nichž vysvitá důležitost a velkolepos tohoto obrovského podníku. Základ k sibiřské želez nici položil, jak známo, nyní panující car ruský Mikuláš II. dne 19. května 1891, když jako následník trůnu na své dvouleté cestě po Východě navštívi též Vladivostok. Od té doby zahájeny pravidelne práce pod dozorem více než 6000 úřadníků. Na trati pracovalo současně *0.000 dělníků. Délka mostů z nichž jest 9 železných, měří přes 45 verst. Mimo to zřízeno vodovodů na 300 verst. Váha mostního železa určuje se na 3,500.000 pudů, kolejí a nýtů spojovacích přes 20,000.000 pudů. Spotřeba cementu přesahuje 6,500.000 pudů. Železniční budovy zaují- mají 70.000 čtverečních sáhů. Pražců položeno 9,000.000 kusů. V celku ke stavbě bylo potřebí vykáceti les na 40.000 desjatinách. Veškeré práce vykonány z ruského materiálu domácími dělníky v drsném ponebí, nezřídka při výminečně obtížných podmínkách míst- ních. R. 1891 zahájena byla stavba jiho-ussurijské linie a každého roku postupně přistupováno vždy k nové části sibiřského traktu železničního, který loňského roku doplněn byl i sítí navigační, tak že po uply- nutí necelých devět let bylo umožněno parní spojení přes celou Sibiř, od Čeljabinska k Tichému oceánu, při čemž doprava železniční byla přerušena pouze na dvou místech: jezerem bajkalským, kde vlaky převážejí se na zvláštním prámě, zřízeném podle amerického způsobu, a řekami Šilkou a Amurem. V nynější době dostavuje se pouze čásť u bajkal- ského jezera, délkou as 290 verst. Rychlost, s níž vykonána stavba sibiřského traktu a jeho pěti větví
#4 alto_textblock #4
jekatěrinburgsko - čeljabinské, tomské, irkutsko-baj- kalské a dvou větví, zabezpečujících spojení s vý- chodočínskou linií, v celku kol 5612 verst, — nemá v dějinách příkladu. První kanadská dráha pacifická, měřící 4380 verst a podobající se síbiřské podmínkami i dobou stavby, jest tímto výkonem zastíněna. Hned při zahájení dopravy na první části trati sibiř- ské roku 1895 ukázalo se, jakou ohromnou důleži- tost má tento nový komunikační prostředek. Nával zásilek překonal všecko očekávání. Nyní výměna ná- kladu mezi Ruskem a jeho východními zeměmi ur- čuje se ctihodnou číslicí 170 millionů pudů. Důležitá jest též doprava osobní: kolem 41/2 millionu osob. Význam železnice pro mobilisační plány Ruska vy- svitl při čínských nepořádcích měrou dostatečnou, což ostatně dosud jest v živé paměti. Záhy však vy- jasní se i světový význam této železnice, až po ukon- čení východočínské linie otevře se Evropě nová cesta pro obchodní spojení s dalekým Východem. Nesnadno nyní určiti rozměry transitního obchodu sibiřského pro nejbližší budoucnost, ale třeba jen míti na mysli, že sibiřskou dráhou cesta z Paříže do Vladivostoku po souši bude vyžadovati pouze 31/2 neděle místo dosavadních 6 neděl oklikou přes Suez a přístavy východní. — nin. O majácích a jich osvětlování. Historie majáku sahá do mythického starověku. Již v dobách, kdy člověk ponejprv svěřil se na primitivní lodí vlnám moře, objevují se ne sice majáky v nynějším slova smyslu, ale analogická jim zařízení, jež vlastně měla účel týž. Čím jiným než majákem byl na ostrově rhodském ohromný onen kolos, jeden ze sedmi divů světa, představující rozkročenou postavu nad průpla vem přístavu s pánví v ruce, na níž za bouří plál mohutný oheň? Čím byl Sigeion při vstupu do Hel- lespontu, čím Paros před přístavem alexandrijským, čím Piračus a jiných více? Po staletí mohutné t stavby lapidárností svojí budily obdiv a když ko- nečně podhlodány zubem času sesuly a ponořily se v moře, zachována tradice o nich až na časy naše, kdy pyšní se pobřeží moře a skaliska moderními štíhlými majáky, po způsobu rozhleden, honosícími se lehkou a smělou konstrukcí železnou. Jak berlínská úřadní zpráva, podávající seznam majáků a stanic signálových všech moří udává, nalezá se dnešní do- bou na mořích celého světa 6210 majáků. Uvážíme -li, že hladina moře zaujímá více než dvě třetiny po- vrchu zemského, a uvážíme-li, že jen v Čechách jest kostelních věží více než na celém světě majáků, do- spějeme k úsudku, že maják jest vlastně řídkostí, kterou viděti není dopřáno každému z nás. A mezi těmito šesti tisíci přerůzné výše, vý- stavnosti a polohy, zapsáni jsou opět mo- derní giganti: La Tour de Cordou an maják na skalisku v ústí Girondy do okeanu Atlant- ského, 65 m vysoký, jehož světlo viděti na vzdále- nost 27 mořských mil, Dungeness Cap na nej- zazší jeho východní špici Anglie, Bell Rock na východním pobřeží skotském naproti ústí řeky Tay 34 m vysoký a viditelný na 15 moř. mil, New Skerrypore rovněž na pobřeží Skotska, Swine- münde v přístavu Štětína, dále majáky Janova, Livorna, Civita Vecchie, dva majáky v ka- nálu suezském a několikráte po sobě se zřítivší Eddystone v kanálu La Manche. Neměně úzce s historií majáků souvisí jich osvětlování. S vývojem umělého světla vůbec, pokračováno iv osvětlování majáků a tu, když olej nahrazen později petrolejem a tento svítiplynem, přikročeno k nejmo- dernějším pramenům světelným, z nichž Drummon- dova světla, magnesiového a elektrického, sesíleného pomocí optických přístojů, parabolických čoček a re- flektorů za doby současné se užívá. Nejnovějí však konány pokusy s acetylénem a vedly k výsledkům, jež zabezpečují užívání tohoto zdroje světelného s větším zdarem, než všech předchozích. Kapitán Feracciu konal se světlem tímto pokusy na ma- jáku »Lanterna« v Janově a bylo je viděti z ma- jáku Tino u vzdálenosti 90 km, kdežto při opáčné zkoušce se světlem elektrickým z Tino v Janově nebylo ničeho pozorovati. Současně bylo vypočtěno, že náklad se světlem elektrickým spojený, jest dvacetkráte větší než u světla acetylenového. Nejvyšší hora v pohoří Taurus. Společ- nost pro podporování přírodovědeckého výzkumu Orientu ve Vídni vyslala r. 1900 dvakráte dra. F. Schaffera do Kilikie v Malé Asii. Účel cesty bylv první řadě geologický, mimo to však podařilo se dru. Schafferovi zjistiti a slézti nejvyšší horyv Tauru, o čemž píše v právě vydané šesté výroční zpravě zmíněné společnosti. Překročiv v průsmyku Dümbelek (2700 m.) pohoří toho jména, šel směrem na Nemrun. Dle výpovědí obyvatelů měly se nej- vyšší hory nalézati v horském massivu zv. Aidost. Tam zaměřil Schaffer v průvodu domorodého lovce a 13. září dospěl od Belbaši na nejvyšší špici, jíž změřil na 3560 m., tedy výše, než jsme dosud z to- hoto horstva znali. V upomínku na svého učitele nazval ji špicí Suessovou. O něco dále k severu vy- stoupil na stejně vysokou špici, jíž přiřkl jméno Mi- kuláše Dumby, mecenáše nedávno zemřelého. Odtud jest znamenitý rozhled na pásma Tauru i do nížiny Šv. lykaonské. V inkoustu nalezeno bylo bakterologickým zkoumáním velice mnoho mikroorganismů a mezi nimi i zárodky choroboplodné, zvláště v inkoustech, nalezajících se v neuzavřených nádobách. Zárodky tyto vočkovány morčatům, myším a krysám, způso- bily u těchto zvířat po většině smrt v několika dnech. Z toho vysvětlíme si otravu krve u osob, které se pérem, namočeným do inkoustu bodly. Dle toho také uznáme, že je velice nebezpečno, vstrkají-li si děti péra do úst a olizujíli inkoust s per nebo olizují-li kaňku, učiněnou na papíře. Rodiče i učitelé měli by poučiti v tom ohledu co nejvíce děti. Děti duševné opozděné studoval Schen- ker, který vydal r. 1899 spisek o předmětě v Aarau. Autor jest dlouhá léta ředitelem ústavu pro dítky duševně nevyvinuté v Ribersteinu a ve spisku svém uvádí návrhy opírající se o vlastní pozorování a dlouhé zkušenosti. Pozorování jeho vztahují se k materiálu 182 př. Nejčastější příčinou byla vleklá otrava rodičů lihovinamí (v 41 případech), dále zá-
#5 alto_textblock #5
nět mozku a plen mozkových u dětí (v 29 případech), kretinismus rodičů a nejbližších příbuzných (22 př.) a duševní choroby v rodině (v 19 př.) Každouz uvedených příčin rozebírá autor o sobě. Co se léčení týká, doporučuje: 1. vydati zákony, které by zabrá- nily vstupovati v manželství osobám duševně cho- rým, epileptikům, na duchu slabým, alkoholikům, osobám s velmi pokročilou tuberkulosou; 2. dbátio rozumnou výchovu fysickou i duševní mládeže; 3. poučovati lid slovem i písmem o příčinách idiotismu a prostředcích proti němu; 4. děti málo schopné vy- chovávati ve zvláštních školách a slabomyslné ve zvláštních ústavech; 5. děti úplně výchovy neschopné chovati ve zvláštních asylech.
#6 alto_textblock #6
Literatura.
#7 alto_textblock #7
* Zikmund Winter: Doktoři a lékaři v XVI. věku v Čechách. Lidové rozpravy lékařské, roč. II. č. 4. Pořádá doc. dr. L. Haškovec. Doktoři v XVI. století a lidové přednášky lékař- ské? S otázkou utkvěl i referent na titulní straně, ač jako horlivý ode dávna čtenář Wintera dobře ví, jak tento kulturní historik dovede i širokým vrstvám psátí. Než počal jsem čísti — zprvu se zájmem, pak s celou duší a naposled s velikou radostí. Ja- kého to mluvčího nalezl předmět, jenž stejně za- ujme historika jako lékaře. Nežádejte ode mne obsahu spisku. Neveliký sešitek náleží ke spiskům, které bylo by třeba opsati od první do poslední řádky, kdyby měl být vystižen. Vezměte a čtěte sami. Těsný rámec, který je mi tu ponechán, nedovoluje bohužel exkurse o tom, jak si myslím, že se mají psáti stati z dějin lékařství. Tak jako Z. Winter nikdo druhý toho v Čechách nedovede. Žijete, pokud čtete, v mi- lieu XVI. století. I ve vzpomínce na četbu zbývá vůně a barva mistrovského kousku. Jen jednu cennou morálku přál bych si, aby čtenář nikdy nezapomně! z četby spisku Winterova, že se dnes obecenstvo vůči lékařům a šarlatánům chová právě tak, jakov XVI. století. Píšeť Piečka Smržický proti sa- mozvaným lékařům: »Domníváme se, že žádného učeného muže nepotřebujeme a že na těch shnilých svodnických a proklatých babách (— jak silně se uměli vyjadřovati staří! Dnes mluvíme akademicky nebo míčíme nadobro! —) také barvířích nebo apa- tykářích, kteříž lékaři rádi by slouti chtěli a sotva pravých lékařů kuchtíkové býti mohou, dosti máme, tak že u nás o žádném dobrém, učeném, zkušeném doktoru takměř nic nevíme. A proč? Protože učených, lékařů od neučených rozeznati a jednoho od druhého právě odděliti neumíme, než umíme, když jest leda- jakýs žid, neučený pop aneb jiný zkušený lékař, ledajakás baba, kteráž dojde nějakých knih a někdy nenadále jeden neb dva nemocní sami od sebe se zhojí, tehdy že hned znamenitým doktorem, zname- nitou doktorkou jest, a on pak bude lehkomyslným lidským mordéřem a ona proklatou hadačkou. My zdraví svého svěřujeme lecjakým pa- douchům, kterýmž bychom ani zlá- maného peníze svěřiti neměli.« Ba, ani kočku . .. Naposled skromně promluvil autor. »Dnes splynul lékařský titul skoro docela s doktorským. Doktorů, a dovedných doktorů máme v Čechách dost, skoro o něco víc nez uost Tekarska věda i umění činí netušené, ohromné pokroky, ale lidská hloupost, která přijímá zázračný lék z rukou všelijakých, nevymřela ani do dvacátého století, co den oznamují se novinami zázračné mediciny a lidé je kupují, dosavad lékaření rozumí každý člověk a nerozumí-li, aspoň dovede v něm poraditi.« Zlatý autor. Dr. J. L. * Prof. dr. M. Jovanovič-Botut: Porod a šestine- dělí. Ze srbské sbírky »Knihy pro lid« přeložil dr. K. Bulíř. Lidové rozpravy lékařské, ročník II. číslo 5. (číslo běžné 17). Pořádá doc. dr. L. Haš- kovec. Knížka tvoří se spiskem od téhož autora, v loni v téže sbírce a překladem téhož lékaře vy- daným: »Žena těhotná«, souvislý celek. Tato vnitřní jednota pochopitelná vzhledem k tomu, že je autorem obou spisků týž lékař, vybízí čtenáře, aby četli oba spisky jedním dechem. Nebudou je čísti jako román. To je těžká strava. Má-li ze spisků býti prospěch, třeba, aby čtenář, či lépe čtenářka četla je ne jed- nou, nýbrž mnohokráte. Poznámkou »těžká« strava nemá snad býti naznačeno, že je to četba těžce srozumitelná. Nikohi! Právě naopak. Vše je tak jasné, srozumitelné, jednoduché, každému, i těžce chápavému přístupné. Ale podobné pravdy, zvláště je-li jich mnoho najednou, snadno se zapomínají a měly by se jim čtenářky, zvláště ony, které očekává těhotěnství, učiti nazpaměť. Při četbě těchto aforismů, jako rady rozumné matky znějících, prostých vší učenosti, ale přece k vědecké pravdě přilehajících, přesvědčivých, vyplývajících zřejmě z hlubokého, dlouhými zkušenostmi opřeného vědění odborníka vystupuje postava autorova sympaticky a důvěry- hodně. Soudím sice, že lid, pro nějž je kniha psána, je ještě hodně zatemnělejší lidu českého, jak nám to dovozují lékaři a lékařky, které v krajích těchto praktikují nebo praksi prováděli, ale přes to dočte se i česká čtenářka v spise mnohé prospěšné rady, neboť i naše ženy z lidu a ještě více i dámy z lep- ších kruhů ve věcech těchto jednak z ješitnosti, jed- nak z nevědomosií (také vinou neintelligentních ba- bíček a zaslepených matek) mnoho chybují. Učinil jsem s knihou prof. Jovanoviče pokus. Vyzval jsem známou dámu, matku několika dítek, aby si ji přečetla a potom podala mi »kritiku«. Učinila tak a kajícně vyznala, že sama chybovala, jak teprv nyní poznává a že ji kniha dovedla o tom přesvědčiti. To mi dostačuje. Takové knihy jsou skutečné li- dové rozpravy lékařské. Pokud není u nás osob, které by spisek takový napsati chtěly (že by ne- dovedly, nevěřím !), třeba překládati. A překládati možno, neboť zvláště literatury světových národů mají mnoho pěkných spisků populárních, jichž překlad by dobře v Čechách posloužil. Překlad dr. K. Bulíře, lékaře v Heřmanově Městci, dobrého znatele jazyka a literatury srbsko-chorvatské, je plynný, vskutku český. Dr. L.. H.