#1
alto_textblock
#1
skeptikem. Témuž osudu propadla svého času
massáže, elektrisování a j., a j., než to, co do-
brého, s nezvratnou silou vynikne a stane se
nepostrádatelnou zbraní každého lékaře.
Nedivme se tedy, když tím větší zmatek
názorů, tím větší nejistota ovládá široké obe-
censtvo, které potácí se na scestí.
Na jedné straně udíli rady řada zkušených
a vyléčených lidí, kteří v těch neb oněch lázních
ztraceného zdraví nabyli, s druhé strany celá
řada nevěřících Tomášů vidí v lázních jen
místa moderního luxusu, kde se utrácejí darmo
peníze, okazují toilety a zapřádají milostná dobro-
družství. V tento rozpor zavznívá ohlušujícím
hřmotem buben reklamy a tisíce ženou se do
místa, které stalo se »moderním«. Spekulanti, vi-
douce, že podobné místo jest zlatým dolem,
zakládají nová a nová léčební místa, nemajíce
na mnoze ani zdání o skutečných potřebácha
povinnostech řádného léčebního místa.
Někdy podaří se svésti reklamou obe-
censtvo i tam, kde se mu ničeho nedostane,
než trochu problematické zábavy. Snad šťasinou
náhodou zavítá tam některá hvězda společnosti,
zálibí se jí; snad pobaví se tam několik rodin,
naváží se zajímavé styky — a máme zas
o jedno »moderní« místo lázeňské více.
Vedle něho živoří a zajde mnohé místo
přírodou léčivými silami obdařené, ježto majitel
nezná jich ku prospěchu chorých použiti a ku
»modernosti« nepomůže mu, tak jako prvnějším,
štěstěna.
Zdají se snad naše slova přehnanými —
ale nejsou. Kdo nepředpojatým chladným okem
vnikne v tajiny tak mnohého oblíbeného místa.
ten částo diviti se musí, kde se libí a č ím
se léčí naše zhýčkané obecenstvo.
Jsou to proudy a víry duševního vlivu
a řekl bych nákazy, která mocněji, než tušíme
vládne námi, celou naší veřejností — vším
rod
a vším!
Než běda člověku vskutku chorému, který
svěsti se dá sireniným hlasem a putuje tam,
kam ho právě vládnoucí proud strhne. n
A dvakráte běda, když jest to chorý ne-
majetný, jehož doma s touhou očekává choť
dítky, když na jeho zdraví závisí štěstí a exi-
stence rodiny. Casto dá mu zapomenouti pestrý
kaleidoskop lázeňského života na nemoc, která
ohlodává kořen jeho života; než záhy s prud-
kou silou vrací se choroba opět. Téžce nastřá-
daný groš se rozplynul a místo radosti a naděje
vidí v očich těch, které miluje, starost a zá-
rmutek.
Veselí a mírná zábava jsou kořením, které
síly a výrazu dodávají každému léku a též život
lázeňský má jich s dostatek poskytovati.
Než ony nejsou účelem místa lázeňského
a jest nevýslovnou nesvědomitostí, když jimi se
zastírají nedostatky léčení lázeňského, jest ne-
svědomitostí, když láká se choré obecenstvo po-
mocí falešných hesel, když z podniku, jenž má
sloužiti v první řadě ku pomoci chorým, stává
se vykořisťovací ústav, kde nemocnému s po-
slední nadějí vydírá se i poslední groš z kapsy
Chápeme-li se péra ke svrchu nadepsaněmu
pojednání, tu vedeni jsme pouze jedinou dírek
tivou: chceme na základě dnes dokázaných fakt
a nepopíratelných zkušenosti širšimu obecenstvu
podati aspoň názor o tom, jak a čím léčen
lázeňské trpícímu člověku prospěšno býti může
a při tom hodláme i zhruba narýsovati potřeby
a povinnosti takového místa lázeňského, ktere
jmena toho hodno býti hodlá.
#2
alto_textblock
#2
1. O léčebních činitelích všem
lázním společných.
Jsou jistí léčební činitelé, kteří nemají an
s vodami, ani s koupelemi, ani s klimatem nic
společného a kteři přece vážně zasahují v průběh
choroby.
Jsou to okolnosti, které mají vliv na du
ševní život nemocného a jeho životosprávu.
Pomysleme si, že sami jsme nemocn
dlouholetou chorobou a ubíráme se do lázní.
Doma, krom denních starostí, jichž dost
pro člověka zdravého, tíží nás nesnesitelné okovy
choroby. Jak těžko žiti nemocnému uprostřed
zdravých!
Ten soucitný pohled, útrpné slovo, přečasto
místo úlevy přináší horoucí bolesť, jest nám
hlasatelem naší tělesné neb duševní neschopnosti.
Než kolikrát takový nebožák potká se s němou
či zřejmou výčitkou, že není s to konati ten
úkol, který mu osudem přidělen!
Více, mnohem více, než utrpení tělesné
hlodají tato muka duševní.
A každý zkušený lékař vám dosvědčí, že
nálada duševní jest jazýčkem na váze, kde zdraví
#3
alto_textblock
#3
vyvažuje chorobu. Snad sami jste svědky byli,
jak radostná novina přinesla příznivý obrat v cho-
robě nemocného, nebo jak zármutek urychli
těžký konec —
A nyní pomyslete si, že lékař doporučí vám
nějaké lázeňské místo a slíbí vám, že pobyt
lázeňský vám, ne-li uzdravení, aspoň znamenité
zlepšeni přinese.
Odjíždíte z domova. Ty tam jsou vaše
denní starosti; zmizela tíha vašeho povolání,
pobledly strohé rysy rodinných zákonů.
Plno nových dojmů zaměstnává vaši duši.
Kolem vašich oči mihají se krajiny, stýkáte se
s novými lidmi, přicházíte do zcela nových
poměrů.
A v lázeňském místě samém?! Co zde
uvidíte lidí více nemocných než vy! A vědomí,
že jiný jest bědnějším vás, snímá s vás polo-
vinu břemena osudem vám uloženého.
A k tomu naděje, že záhy vám lépe bude.
Na kolik jen tyto, zdánlivě tak nepatrné
okolnosti přispějí, že život, jenž včera nám
trýzní byl, stává se dnes drahým, že oko ve-
seleji hledí budoucnosti vstříc a choroba jes
na půl zapomenuta.
A k tomu přistoupí jiné věci.
Doma denně Vám kázal lékař: »Žijte tak
a tak«. Snáze řečeno, než vykonáno. Průměrný
člověk jest otrokem nesčetných povinností a zá
vazků, které častokráte i nejlepší předsevzet
přivedou ve zmar.
Váš pohyb tělesný, Vaše strava, Vaše du-
ševní i tělesné zaměstnání závisí na tolika či-
nitelích!
Jinak tomu v lázních. Zde vaším cílem
jedinká věc: svědomitě plniti předpisy lékařské
A kdežto doma vše se vám v cestu staví.
zde tomu naopak. Strava odpovídá vašim po-
třebám, pravidla, jimiž se denní život řídí, zbu-
dována jsou na předpisech lékařských, které zde
jsou prvním, všeobecně uznávaným zákonem.
Jak jinak za podobných poměrů se léčení
vytváří! Zde odstraněno vše, co často domácímu
lékaři jako nezdolná bašta v cestu se staví.
Zde možno někdy v málo dnech docílili úspěchů,
jichž doma při nejlepší vůli nestihneme ani z
mnoho týdnů.
o Abych krátee hlavní rys léčení lázeňského
označil, tak mizí aneb aspoň zmenšují se pře-
kážky léčení v cestu se stavící a mohutní lé
čební apparát, jímž lékař proti nemoci bojuje.
Ovšem že zapotřebí k tomu, aby lékař
náležitě znalým byl všech prostředků, jichž
užíti možno a věděl, jak a kde jich užíti má a
za druhé, aby pak místo lázeňské štědře skytalo
všeho, čeho k léčení třeba.
Bohužel není vždy požadavkům těm vyho
věno — než princip zůstává nezvratným a ne-
dotknutelným.
Kdyby léčení lázeňské neskytalo zhola ni
čeho jiného, než uvedených léčebních momentů,
pak s dostatek by ze lži a mělkosti usvědčen
byli ti, kteří neuvažujíce a neznajíce, pro-
hlašují léčení lázeňské prostě za »švindl«.
Než ukážeme v črtách dalších, že, krom
povšechné této charakteristiky, léčení lázeňské
jest v mnohé příčině lékem nepopíratelně půso-
bícím a dosud ničím jiným nenahraditelným.
A abych sociálnímu jeho významu vyhověl, po-
potýkám, že není jen údělem vrstev zámožných,
ale, díky moderním opatřením, přístupno i ne-
majetným.
#4
alto_textblock
#4
O racích.
#5
alto_textblock
#5
Píše A lex. Seribani, úřadník dráhy.
#6
alto_textblock
#6
Jako rybaření ve volné přírodě, v slunném
zdravém vzduchu u vod, kde bývá ovzduší nej-
čistší, tak i méně známé rakaření působí z těchto
příčin blahodárně na zdraví lidské, cvičíc mimo
to i ve svaté trpělivosti a vytrvalosti. I toto
amatérství není snad jen tak ledabylou hračkou.
jak by se mnohý laik domnívati mohl. I ono
vyžaduje čviku, zkušenosti i jakési zručnosti
poskytujíc zajisté tolik zábavy jako sport
rybářský, ne-li více. A naše české vody slynuly
v dobách ještě nedávných bohatstvím chutných
raků, již chytáni a prodáváni na kopy. Ted
ovšem není tomu všude již tak; celkem raků.
těchto nejužitečnějších korýšů, rok za rokem
ubývá a zvláště vzmáhajícím se průmyslem na
mnoze rak na pokraji vyhubení se nachází.
A přece náleží rak mezi hledané
dobře placené pochoutky, takže
hojné osazení vod jimi se dobř
zpeněží a mnohý nepatrný luční
potůček se výhodně využit ko-
vati dá.
#7
alto_textblock
#7
Přes to nalezneme ještě dnes potůčky raky
téměř se hemžící. Jsou to čisté vody, vesele
tekoucí, továrními výtoky a rakům škodlivými
splašky nekažené. Jsouť do dneška potůčky
s dutými jílovitými břehy, kde hojnost olšového
a vrbového kořání rakům bezpečné úkryty skytá
a kde každoročně vychytá se na sta kop raků.
O jich doplňování stará se příroda sama
hojným plemeněním. Jelikož však raci u po-
rovnání s ostatními vodními zvířaty zvolna
rostou, je pochopitelno, že člověk k řídnutí
jich řad také mnoho přispívá a že stálým chy-
táním stávají se velcí raci pořáde vzácnějšími.
Není ovšem úkolem těchto řádků nabádati
pouze k lovu, my pod slovem rakaření míníme
i šíření rakařství, napomáhání, aby se rak množil
v našich vodách, aby se i umělé potůčky za-
kládaly, olšemi a vrbami osazovaly, což do-
poručovali bychom zvláště držitelům letních
sídel, jichž návštěvníci moření často dlouhou
chvilí k omrzení, nalezli by takto osvěžující
zábavu ve svěžím vzduchn.
Kdo má někdy pokdy a místo sezení v za-
čazené hospodě okusil jen jednou lovu na raky
a zachytal si raky ať již skřipcem na žábu,
neb na drátěné kruhy, síťkami, nebo do vršía
pástí či z nedostatku jiného přistroje vypomohl
si také třeba jen stéblem slámy, na něž navlékl
dešťovku, nejlepší to vnadidlo, ten jistě rádsi
zase zaračí. Nejvhodnější jsou k chytání po-
zdější hodiny odpolední. Jeť rak zvířetem nočním,
skrývaje se za dne jako poustevník ve stínu
v děrách břehu nebo zalézaje pod kameny. Žáru
slunečního nemůže snésti.
Špatně se račí po prudkém lijáku; rovněž
i při velké a kalné vodě. Tiché, parné nebo
bouřlivé počasí je pro lov raků velice příznivo.
Zkusme tedy svoje štěstí! Počněme s tou
mile rozčilující zábavou a zasedněme nebo po-
stůjme zde u zátočiny, kde pod pařezem olšo-
vým vytvořena je hlubší tůnička s mírně prou-
dící vodou a zahoďme si drátěný kroužek, tak
zvané oko, na němž je dešťovka navlečena, do
vody. Kruh zvolna se potápí — již dopad] dna.
Mine chvíle bedlivého pozorování, pak rozhlížíme
se do zelena lučiny, jíž dolů vine se potůček
vroubený křovím, nasloucháme zpěvu ptactva ...
však co to? Dech se nám zatajuje — kroužek
pohybuje se ve vodě sem a tam, až se voda
kalí a k tomu ještě od protějšího břehu druhý
obrněný rytíř-klepetáč spěchá k vnadidlu. Samé
okamžiky příjemně rozčilující. Již chytli se oba
klepety za kroužek, jejž chce přibylý společník
zatáhnouti někam do úkrytu. Tiše vezmeme prut
na břeh položený a zvolna táhneme oko, na
něm motouzem uvázané, vzhůru. Lehké chvění
projíždí naší rukou — na oku dva klepety za-
chycené raky zříme pod hladinou. Zde pod-
jedeme je siťkou, poněvadž u povrchu vody rádi
vnadidlo pustí a lapené dopravíme na břeh. Jaká
radost ze šťastně ulovené kořisti ! —
V tišších vodách možno chytati raky na
pruty 119 m. dlouhé, dole u špičky ořezané. Na
spodní konec upevní se vnadidlo: žába, rybka
neb dešťovky a hrot ten zapíchne se po nástrahu
do dna. Dotýká-li se rak vnadidla, pozná rakar
po pohybu protu, který tenkým koncem z vody
vyčnívá.
Chytati raky rukama mělo by býti zaká-
záno. Nešetřiť se ani matek s vajíčky, ničí se
račí díry, čímž způsobuje se jim škoda a brá-
nícím se rakům velmi často vytrhují se konče-
tiny. Mnohý z laskavých čtenářů má zajisté
z dětských let zkušenost, že nemohl raka z díry
vytáhnouti. Co toho příčinou? Rak opřel se
hrotem krunýře o hořejší stěnu díry a pustil
spíše úd, za který byl vytahován, nežli by vy-
lezl a násilí se podal.
Zvláštností raků je, že jim dorůstají utr-
žené končetiny, avšak údy ty nedosahují již
nikdy prvotní velikosti.
Při chytání dlužno vždy račic a ráčků
kratších 10 cm. šetřiti a velké samce vždy od-
straňovati, jelikož má rak tu nectnost, že na-
padá i požírá i slabšího sourozence.
Dle místodržitelského výnosu z roku 1885
nesmějí se raci chytati od 1. listopadu do 15
května. Toto ustanovení však mělo
by býti prodlouženo do první polo-
viny července, neboť od 15. května až
do počátku července líhnou se nejvíce ráčata
z vajíček a již starým rakařům platila doba
k chytání pouze od sv. Markéty do sv. Václava.
Kdo by si o způsobech chytání do sítěk,
vrší, pastí a lapáků, jakož i o nasazování raků
více věděti přál, nalezne zvláštní pojednání od
pisatele této stati v I. a II. ročníku »Zemského
rybářského věstníku«.