ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d916a680-92d2-11dc-825f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 9
#1 alto_textblock #1
22. května 1901
#2 alto_textblock #2
Císlo4.
#3 alto_textblock #3
NHUČNÝ OBZOP.
#4 alto_textblock #4
ZVLÁSTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
#5 alto_textblock #5
LIs
#6 alto_textblock #6
k číslu 140.
#7 alto_textblock #7
Některé fysikální zjevy ve vyšších vrstvách atmosfery. Napsal dr. Vlad. Novák, docent fysiky na české universitě. Professor Alfred Cornu, vice president akademie věd v Paříži, sestavil něko- lik velmi zajímavých pokusů, kterými lze před- vésti některé zjevy atmosferické s překvapující podobností. O těchto pokusech, které ony zjevy zároveň vysvětlují, budiž tu podána krátká zpráva. Vzduchový obal zemi naši obklopující často bývá přirovnáván hlubinám oceanu. Žijíce na povrchu země, pohybujeme se na dně atmosfe- rických těch hlubin a pátráme ve vyšších sfé- rách právě tak, jako při skutečném moři zají- mají nás jeho hlubiny. Mnohé úkazy meteoro- logické, které se dějí při povrchu země, jsou často velice odchylny od těch současných zjevů, které se dějí ve větších výšinách ovzduší. Ná- sledkem toho povstávají při povrchu země me- teorologické děje, často neočekávané a překva- pující. Prostředky, kterých meteorologie moderní užívá k pozorování zjevů ve vysokých sferách vzdušného moře, jsou jednak pozorovací stanice na vysokých horách, jednak výstupy v balonu, vyzbrojeném měřícími přístroji v rukou zkuše- ných pozorovatelů. Právě tak jako hladina moře neustále jest neklidna a častými bouřemi zmí- tána, tak také vyšší vrstvy v atmosfeře v ne- ustálém jsou pohybu a v neustálé změně tlaku teploty a vlhkosti. Často jest směr větru ve větších výšíeh jiný, někdy i zcela opačný tomu, který vane blízko při povrchu země, jak se můžeme po- zorováním pohybu mraků a vlajícího praporce na žerdi upevněného přesvědčiti. Také v tlaku, temperatuře a vlhkosti nalézáme změny značné. Tlaku do výše ubývá. Je-li při hladině moř- ské tlak normální 76 cm. (t. j. tlak měřený váhou sloupce rtuťového 00 a 76 cm. vysokého), pak jest ve výši 2 kilometrů pouze 59 cm., ve výši 5 kilometrů jen 40 cm. a ve výšce 10 kilo- metrů, t. j. asi nejzazší mezi, které odvážní vzduchoplavci dostoupili, pouze 21 cm. Temperatury také do výše ubývá, na 1 km výšky asi 5°, tak že ve výši 2 km panuje tem- peratura tajícího ledu, 0°, když při povrchu země jest + 10°. Dne 4. prosince roku 1894 Berson vystoupil v baloně do výše 9150 m a pozoroval temperaturu — 479. Rozmanité proudy vzduchové ve vyšších sférách unášejí vzduch různě vlhký, značně ochlazené páry vodní srážejí se na drobné krů- pěje vodní, z počátku velmi jemný to prach vodní — mlhu — nebo na přejemné jehličky ledové, které jsou příčinou rozmanitých úkazů v atmosfeře. Velmi známými z těchto zjevů jsou kola a kruhy kolem měsíce. Lidé na venkově ří- kají »zejtra bude pršeti, měsíc má studánku«. Měsíc — na př. v úplňku — nejeví se jako čistě zářivá a přesně ohraničená kruhová deska na temném nebi, ale okraje jeho jsou neurčity a kolem přilehají duhově zbarvené kruhy. Úkaz tento vysvětlil správně na základě ohybu světla v atmosféře mlhou naplněné již Arago, který na základě měření průměrů kruhů kol měsíce vypočítal, jak veliké jsou průméry droboulin- kých kapek vodních, které úkaz ten podmiňují. Úkáz tento může býti následujícím pokusem jedno- duše předveden. V pokoji temném postavme na stůl rozsvícenou svíčku a do vzdálenosti několika metrů silnou desku skleněnou, kterou jsme po- prášili plavuní nebo polili mlékem a osušili. Díváme-li se na desku proti plamenu svíčky. spatříme kolem plamenu barevné kruhy. Dro- bounké prášky plavuně nebo uschlé částečky z mléka zastupují malinké krůpěje vodní v atmosféře. Méně častým úkazem jest veliké duhové kolo kolem měsíce, o poloměru 22° s červena- vým okrajem uvnitř a fialovým zevně. Toto měsíční »halo« povstává lomem paprsků jem-
#8 alto_textblock #8
nými krystalky ledovými, o jichž tvoření dříve byla učiněna zmínka. Cornu sestavil velmi pěkný pokus, jímž halo může býti de- monstrováno. Skleněnou nádobu naplnil na- syceným roztokem kamence a osvětliv ná- dobu silným zdrojem světelným, promítl čočkou obraz kruhového otvoru na stinítko, tak že kruhový obraz podobal se svítícímu měsíci na tmavé čisté obloze. V jiné nádobě připraven měl alkohol a to čtvrtinu objemu roztoku pře- dešlého a nalil alkohol do roztoku kamence. Poněvadž se kamenec v alkoholu nerozpouští, utvořily se v roztoku drobounké krystally, jež se v kapalině vznášely, zároveň pak ukázal se na stinítku duhový kruh, rozložený kolem svě- telného kruhového obrazu, představujícího zářící měsíc. Cestovatelé v Alpách rádi sobě připomínají nádherné letní večery v horách a neobyčejný úkaz záření ledových vrchol ků a lpských (»Alpenglühen«). Překrásný zjev tento vysvětluje Amsler zakřivenou drahou paprsků slunečních, procházejících vrstvami vzduchu nestejně oteplenými a tudíž také různě světlo lámavými. Dokud jest slunce nad obzorem a vzduch v údoli prohřátý, jest dráha paprsku slunečního zakřivena obráceně než povrch zemský; po západu slunce však, když vrcholky Alp padnou již do stínu, vzduch v údolí ochladí se velmi rychle a dráha paprsků slunečních zakřiví se ve stejném smyslu jako jest zakřiven povrch země — tím se ovšem vrcholky ledovců ozáří znovu. Jakkoli název »křivých« paprsků překva- puje, jest možno jednoduchým pokusem přímo křivé takové paprsky pozorovati. Do dlouhé ná- doby tvaru hranolovitého (malé hloubky ale značné délky) se skleněnými sténami podělnými a postranními nalije se koncentrovaný roztok chloridu zinečnatého, zbarvený trochou fluore- sceinu a na vrch velmi opatrně vody nebo zře- děného glycerinu stejně zbarveného. Po delší době utvoří se v nádobě v klidu ostavené diffusí kapalin různě lomivé vrstvy a paprsek poněkud šikmo postranní stěnou vpuštěný za- křiví se buďto vypoukle nebo vydutě podle toho, zda-li k vodorovné rovině dopadá šikmo z dola nebo s hora. Pozorujeme-li pouhým okem oblohu nebeskou, jeví se nám oběžnice jako stále a neproměnně sví- tící body, naproti tomu mnohé stálice zdají se barvu svou měniti, probleskujíce brzy barvou zelenou, modrou nebo načervenalou. Úkaz tento nazývá se scintilací hvězd a byl poprvé vysvětlen Aragem. Příčinou jeho jsou jednak ohromné vzdálenosti stálic od naší země, které způsobují, že vidíme stálice i velikými daleko- hledy pouze jako body, jednak potom neustále změny ve vyšších vrstvách atmosfery, zvláště pak změny temperaturní. Paprsky světelné z téhož zdroje vycházející mohou interferovati, jakmile dráha jednoho jest větší nežli dráha druhého. Temperaturní změny, které pozměňují lámavost vzduchu, mohou způsobiti takovou změnu ve dráze, tak že paprsky některého druhu světla se interferencí ruší; toto světlo pak v bílé záři bvězdy chybí a proto se jeví hvězda zabarve- nou. Pozorujeme-li stálici spektroskopem ukáže se zmizení určitého druhu světla velmi pěkně ve spektru objeví se totiž tmavý pruh. Průběh scintilace ukazuje se pak jako pohyb tohoto tmavého pruhu. Scintilaci lze znázorniti pokusem následu- jícím. Čočkou a hranolem přímohledným t.j. takovým, který složen z několika hranolů, světlo na barevné součásti rozkládá, ale neuchy- luje, utvoříme ostré spektrum. Blízko za hranol, kde paprsky jsou téměř ještě pohro- madě, postavíme stinítko s otvorem, jejž čočkou promítneme na stěnu projekční. Právě tam, kde vzniká ostrý obrázek otvoru, pověsíme u stěny malou stříbrnou kuličku, která představovati má jasně zářící hvězdu. Kulička odráží světlo bílé, neboť čočka projekční spojila barevné paprsky v jediné místo, tudíž složila je ve světlo bilé
#9 alto_textblock #9
Mezi čočku projekční a otvor, který se promítá, vsuneme dále ohybovou mřížku se vrypy široce od sebe vzdálenými. Stane-li se tak, objeví se kulička zabarvenou; vložíme-li dále k čočce projekční polovičku čočky rozptylné, tak aby se jen čásť paprsků jí zachycovala, pak se půso- bení obou čoček na místě zruší a vedle barevné kuličky objeví se na stinítku spektrum prostou- peno temnými pruhy, tedy úplně podobný zjev, který pozorujeme při spektrálním rozboru scin- tilace hvězd. Vedle některých těchto úkazů atmosféry klidné uvedeny tu buďtež úkazy dynamické, které povstávají projevem energie mechanické tepelné a elektrické. Zjev meteorologicky velmi důležitý jest mechanický pohyb vzduchu v atmo- sféře, vání, vítr, vichřice, orkán a pod. Vítr působen jest patrně různým tlakem na různých místech v ovzduší. Dle toho zdálo by se, že směr větru jest udán spojením místa, kde jest tlakové maximum s místem tlakového minima. Ve skutečnosti není tomu tak, směr větru jest poněkud šikmý ke směru uvedenému, vítr krouží kolem míst maximálního i minimál- ního tlaku. Na severní polokouli děje se toto kroužení kolem minima ve směru obráceném chodu ručiček hodinových, na jižní polokouli jest tomu naopak. Kolem maxima krouží vítr obráceně než kolem minima. Všeobecný pohyb vzduchu v atmosféře jest tedy vířivý, cyklo- nický. Vídáme často malé takové víry v zá- koutí ulic na rozvířeném smetí, nebo i ve volném prostoru na silnici na rozvířeném prachu. Po- dobný vír nastane, nalejeme-li do větší nálevky vody až ke kraji a ponecháme pak vodu vy- tékati. Na prachu úmyslně na hladinu vhozeném pozorojeme kruhový pohyb, který nabývá větší rychlosti; zároveň povrch kapaliny se v prostřed prohlubuje, vířící voda strhuje s sebou vzduch, takže někdy vířící vzduch pronikne až k místu, kde voda vytéká. Vířivý pohyb atmosféry jest přirozenější než pohyb postupný, americká »tornada« nejsou tedy úkazy zvláštními, nýbrž obecnými, zvláštní okol- ností jest pouze neobyčejná mohutnost, se kterou se vyskytují. Příčinou vířivých pohybů atmosféry jest jednak otáčení se země, potom teplo sluneční, které ohřívá jinak vzduch v blízkosti povrchu země a mračen a jinak v prostoru volném. Zahřátý vzduch vystupuje do výše, způso- bují se víry kolem osy vodorovné. Takovýmto vírem s osou horizontální Ame- ričan Frank W. Very hleděl vysvětliti tvo- ření se krup; zdá se však pravděpodobnějším výklad Jägrův, který předpokládá víry s osou vertikální, tedy vzduchovým smrštím podobné. Právě tak jako vodní vír, povstalý při výtoku vody z nálevky, strhuje s sebou vzduch a utváří ve své ose vzduchový vír, tak také vír vzdu- chový, blízko povrchu země povstalý, strhuje s sebou vzduch z hořejších vrstev, vzduch hlu- boko pod nullu ochlazený. Vane-li ve vrstvách nad vírem vítr směru vodorovného, pak se po- dobá celý úkaz vodnímu rozprašovači, jakého užíváme při postřikování květin. Tak jako proud vzduchový vodorovného směru zvedá v rozpra- šovači vodu v trubičce svislé až k její okraji, tak také vítr v hořejších vrstvách způsobuje proud v ose víru ve směru vzhůru. Tento proud pozvedá páry vodní od povrchu země, často i malé kaménky a četná zrnka prachu, která jsou nutnou podmínkou kondensace vodních par v kapky. Vířící kapky vody mrznou a udržovány jsouce vertikálním prou- dem ve výši, přibírají na svůj povrch nové vrstvy ledu, až teprve tíže ledových krup pře- koná mohutnost vzduchového proudu vzhůru a nastane krupobití. Pokusy laboratorními dokázáno bylo, že povstání víru vzduchového vyžaduje okolní atmosféry úplně klidné; s podmínkou touto sou- hlasí známý úkaz mrtvého klidu a ticha před velikými bouřemi s krupobitím spojenými. Že při tvoření krup také důležitý vliv má elektri- sace mračen a povrchu zemského, zdá se být