#1
alto_textblock
#1
že ptactvo živící se potravou v zimě těžko
zaopatřitelnou nás spíše opouští než ono, jež
má stůl stále krytý. Právě svrchu jmenovaní
ptáčci jsou drobných rozměrů a malé množství
oné potravy jim dostačí, dále drobným svým
zobáčkem a malým tílkem snadněji vniknou do
skrýší svých zvířat lovných.
Dobu odletu dlužno pozorovati vzhledem
k době roční a době denní a vzhledem
k individuím dospělým a mladý m.
Rorýs, kukačka, mandelík, žluva opouštějí
nás sotva mladých odchovali, již tedy v měsících
letních, kdy potravy jest hojnost, kdy i světelné
a temperaturní poměry jsou na nejvýš příznivé.
Jich mláďata potulují se ještě nějaký čas po
kraji rodném, aby rovněž za příznivé ještě po-
větrnosti nás opustila. Skřivan, konipas, čer-
venka, rehek odlétají až při prvých téměř
mrazech a to staří jen o málo dříve mladých.
Zdá se, že po prvé jmenovaní jsou hosty, kteří
k nám pouze pohnízditi přišli a jimž naše po-
měry světelné — dlouhý letní den — oproti
stejnoměrně krátkému dni krajů teplých jsou
nutnou podmínkou výchovy mláďat. Na ně zcela
jistě nemůže se vztahovati theorie o znenáhlém
opouštění krajů zvolna chladnoucích, z nichž
nedostatkem potravy byli vyštváni. Druzí pak
spíše mohou být považováni za ptáky, jež jen
nepříznivé poměry naučily stěhování se, a to tím
spíše, ježto mnozí z nich pokoušejí se u nás
přezimovati.*)
Velká většina všech ptáků stěhuje se v noci.
Důvody pro tento úkaz jsou na snadě. Jednak
neubude tím času k vyhledávání potravy, jednak
ujde tím drobné ptactvo hromadnému proná-
sledování od dravců a konečně nezvyšuje sálání
tepla slunečného ve velkých z pravidla výškách
se stěhujícímu ptactvu zvýšené již teplo tě-
lesné, namáhavou prací trvalého letu vyvinuté.
Volní a vytrvalí letouni, jež pravidelně nachá-
zíme mezi ptáky většími a tím i bezpečnějšími
proti útokům, stěhují se z pravidla ve dne.
A právě cesta ptáků těchto trvá déle než
oněch, ježto nemohou k pouti své vynaložiti
celý den, jehož části potřebují k vyhledávání
potravy. Dobou vzletu bývá první přítmí po
západu slunce, zapadnutí děje se ještě za
šera ranního, výjimkou v hodinách dopoledních
(skřivan).
Odlet podzimní má také svůj určitý tvar
podle účelu, jehož má dosíci. Opouštějíce nás
ptáci letí ne pobádáni nezbytně v nejbližší
době majícími nastati poměry důležitými
(plození na př.), nýbrž vyhledávajíce volně
místa méně důležitého pobytu, jichž dostihnouti
jim není nutno v těsně omezené době. Nejlépe
toho důkaz vidíme na mladých, kteří dlouho
ještě otálejí s odchodem, stále jaksi lákáni ještě
příznivými poměry klimatickými, až pak rázem
železná nutnost nadobro je zažene (špačci).
Obraz domoviny, již jedině znají, jest příliš
svůdným svou hojností potravy a zvyklými by-
dlišti a potlačen bývá jen tvrdými prostředky
donucovacími.
Návrat děje se obdobně. Ti, kteří nej-
časněji nás byli opustili, přicházejí i nejpozději.
Zmínění s vrchu hnízdní hosté až tehdy, kdy
již poměry k rozplozování byly se co nejvýhod-
něji utvářily. Ti pak, kteří dlouho u nás me-
škávají, přilétají již s prvými známkami pro-
bouzející se přírody a tím i otevírajících se
pastvišť. Samci vždy před samicemi, a to staří
ptáci dříve, tak že mladí samci ještě se dosta-
vují, když již samice první se objevily. Jako
uhel černý, tedy jistě víceletý, jest vždy bez-
pečné rehek, jenž první k nám přiletěl, světlejší
jsou exempláře ostatní. Mezi pěvci — au
těchto právě nejrázovitěji fáse stěhování jsou
zřetelny — samci zaujmou vhodná, ponejvíce
loni se osvědčivší stanoviska a lákají samice —
jakožto slabší a méně zkušené — k zabrání
vhodného a prozkoumaného již terrénu.
Dál-li se odlet v noci, v téže době děje se
i návrat a vždy právě v hodinách ranních zji-
stíme prvního navrátivšího se poutníka. Ve dne
odlétající ptactvo (čápi, jeřábi) vrací se rovněž
ve dne.
Návrat jarní jest spěchání za určitým a
veledůležitým cílem, za aktem rozmnožovacím,
jenž jen v určité, přesně omezené „době jest
možným. Proto děje se také s největší rychlostí
a cestou co možno nejkratší (viz dále u »směru«)
Jistě že oživuje tu představa loviště tak dobře
#2
alto_textblock
#2
*) Červenka i u nás časem tak činí a nebývají
to individua mladá snad, nezkušená, nýbrž právě
staří ptáci. Kos navykl si ve větších městech pře-
zimování pravidelnému a to jak samci — kteří vůbec
spíše přezimují, tak na příklad u pěnkavy — tak
s samice a letošní ptáci.
#3
alto_textblock
#3
známého, pohlavních rozkoší, již loni prožitých
a znovu se vracejících, či teprve — působením
ústrojů účelně změněných, zmohutněním varlat
a vaječníků — tušeným.
(Dokončení.)
#4
alto_textblock
#4
Hlídka zeměpisná.
#5
alto_textblock
#5
Výpravy za polárním krubem. Píše
dr. Václav Švambera. — Jest velikou zásluhou Nan-
senovou, že právě ve chvíli, kdy zájem o polární
věci zdál se klesati na nulu, dovedl docíliti výsledků.
jež podnítily k novým pokusům. Od 20 let nepamatu
jeme, že by přezimovalo za polárním kruhem najed
nou tolik výprav jako letos. Zde stručný přehled
V polárních krajích, sousedících se Severní Amerikou,
dlí 3 výpravy: Peary, Sverdrup a Stein.
Amer. inženýr Peary náleží k nejvytrvalejším
cestovatelům polárním; ztrávil již 7 let na ledu
grónském a v cestování se sáňkami jest dnes snad
největší autoritou. Nynější jeho výprava má za cí
zjistiti nejsevernější končiny Grónska a odtud sáň-
kovou výpravou dosíci pólu. Peary opustil 2. čer-
vence 1898 New-York na lodi »Windward«, již mu
byl zapůjčil známý anglický mecen Harmsworth. Vý-
prava byla zásobena na 3 léta a čítala z počátku
pouze 3 členy: Pearyho, lékaře a černého sluhu
Hensona, jenž dosud Peara na všech výpravách
provázel. Ve Smith Sundu přibráno ještě 5 dvou-
členných rodin eskymáckých a 60 psů. Pomocná lod
»Hope« přeložila zásoby uhlí na »Windward« a vrátila
se koncem srpna 1898 na N. Foundland. »Windward«
měl dovézti výpravu až na Fjord Sherard Orborne na
82° s. š. a vrátiti se ihned do Ameriky, odkudž pak
měl každoročně přivážeti nové zásoby. Avšak po-
měry ledové byly příliš nepříznivé a loď již dne
18. srpna 1S98 zamrzla na 79° 30 s. š. v Allmann
bai na vých. pobřeží země Grinellovy. Odtud podnikl
Peary cestu na sever a dosáhl ještě v prosinci 1898
Fortu Conger, odkudž přinesl originální záznamy.
jež tu výprava Greelyova r. 1883 musila zanechati
Při nové sáňkové výpravě ze zimního přístavu
»Windwardu« na západ pohyboval se Peary v kon-
čině dosud neznámé a zjistil, že země Grinnellova
souvisí v jihu se zemí Ellesmere. Při tom spojií
Peary výzkum svůj s Lockwoodovým z r. 1883.
V létě 1899 připlul k Pearyovi parník »Diana« s no
vými zásobami a vrátil se zároveň s »Windwardem
uprostřed září do Ameriky. V létě 1900 vyplul »Wind-
ward« znovu, aby výpravu, jež měla tentokrát přezi-
movati na grónském břehu v Etah na Portu Foulke
odvezl dále k severu. Dosáhl-li »Windward« Pearyho
nevíme; poslední zpráva o této lodi jest datována
10. srpna 1900 z Godhavnu v Grónsku. Zatím však
dostali jsme ještě v listopadu 1900 neočekávaně
zprávu o Pearyovi. Přinesla ji velrybářská loď »Eclipse«
jež se zastavila ve Smith Sundu. Tam došel od Pea-
ryho dopis datovaný v březnu 1900 ve Fortu Conger
v němž oznamuje, že sem převedl celou svoji vý
pravu, aby v létě 1900 učinil rozhodný pokus smě-
rem k polu. Nezdaří-li se, chce jej opětovati r. 1901
Od té doby není z těchto končin žádných zpráv. Vý
prava Pearyova umožnila ještě jinou menší výpravu
na zemi Ellesmere, kterou již od r. 1893 projektoval
amer. geolog dr. Robert Stein. Ten vstoupil pro-
vázen pouze rakouským lékařem drem. Leop. Kaanem
a S. Warmbathem v létě 1899 na loď »Dianu« a da
se vysaditi na břeh země Ellesmere.
Chtěl zde prozkoumati celé dosud neznámé zá-
padní pobřeží a vrátiti se r. 1900 s »Windwardem«.
Zatím však přivezla v listopadu r. 1900 »Eclipse
pouze dra. Kaana, jenž se se Steinem rozloučil dne
9. června 1900 na misu York a ve Smith Sundu
vstoupil na loď »Eclipse«, s níž přivezi zmíněné již
zprávy o Pearym. O výpravě Steinově nesdělil do-
sud ničeho, proslýchá se však, že na více exkursích
značně rozšířil známost země Ellesmere.
Skutečnou konkurencí, jež v Americe vzbuzovala
velikou nevoli, jest pro Pearyho výprava Sver-
drupova. Statečný velitel Nansenovy lodi zamýšlí
tentokráte oplouti celé Grónsko, z něhož dosud ne-
známe severovýchodní břeh. Sverdrup chce prodrati
se na »Framu« Smith Sundem a Robeson Chan-
nelem k nejsevernějšímu cípu Grónska a zaměřiti
pak podél východního břehu k jihu. Na celé cestě
má se prováděti podrobný výzkum oceanografickýa
přírodovědecký. Ostatně jest loď vystrojena jako
meteorologická stanice prvního řádu a zásobena na
5 let. Stát norský poskytl loď »Fram«, jež byla přa-
stavěna, ostatní náklad nesou 3 norští soukromníci.
Štáb Sverdrupův jest poměrně velký: podvelitel nám.
poručík Baumann, zoolog Edv. Bay z Kodaně, lékař
a zároveň meteorolog dr. Svensen, topograf a geodet
por. Isachsen, geolog dr. C. Schei a botanik dr. HH. G.
Simmons. Výprava opustila koncem června 1898
Norsko a vnikla do Smith Sundu o málo později,
než Peary. Avšak »Fram« nemohl ani tak daleko
proniknouti jako »Windward« a musil ztráviti zimu
1898—99 u ostrova Cocked Hat, 50 mil jižněji, než
Peary. Zde zemřel lékař Svensen. Výprava sama prý
tu přispěla poněkud k výzkumu země Ellesmere.
Na jaře 1899 uchýlil se »Fram« k ostrovu Little-
tonu. Vyhlídky pro plavbu na sever byly prý kon-
cem léta 1899 nepatrné. Od té doby nedošly o vý-
pravě Sverdrupově žádné zprávy. V polárním vý
zkumu nelze býti prorokem, avšak, pokud se vý-
pravy Sverdrupovy týče, zdá se nám, že statečný
kapitán stal se následkem neobyčejně šťastné plavby
»Framu« trochu sanguinikem. Plán jeho postrádá
vědeckého podkladu, jaký měla cesta Nansenova.
Transarktický proud byl theoreticky zjištěn, prvé
než Nansen vyplul a jednalo se jen, aby se loď do
něho v určitém místě dostala. V končině severně od
Smith Sundu musí loď bojovati s nejhorším ledem,
jaký známe. Kolik cestovatelů a plavců stejně smě-
lých, jako Sverdrup, vedlo zde marně tento zápas!
Jediným vědeckým výsledkem, jejž jsme dosud
od zmíněných tří výprav obdrželi, jest Pearyova
mapa kraje, jenž tvoří přechod ze země Grinnellovy
na zemi Ellesmere. Jaká jest dnes situace těchto
výprav, nevíme. Vyslovují se sice vážné obavy, aby
se zde neopakovala pro případ, že by se »Wind-
#6
alto_textblock
#6
ward« nespojil s výpravou Pearyovou, tragedie
greelyská, máme však za to, že není příčiny k ta-
kým obavám a že ústup z těchto končin jest dnes
pro nejhorší případ zabezpečen.
V velikým zájmem dlužno sledovati výpravu
ruského barona Tolla v moři na sever od Asie.
Toll dlel již r. 1886 a 1893 na ostrovech Novo-
sibiřských a ty jsou také dnes hlavním předmětem
cesty, již nyní podnikl s podporou vlády a akademie.
Jeho loď »Zarja« opustila 21. června 1900 Petrohrad
a nalézala se 20. srpna v průlivu Jugorově. Moře
Karské zdálo se býti tehdáž dobře splavné. Toll
hodlal ještě v letě r. 1900 dosíci východního pobřeží
poloostrova Tajmyru a přezimovati v zátoce Cha-
tanga mezi 76° a 77° s. š. Přes zimu chtěl se věno-
vati výzkumu této dosud málo známé země a v letě
1901 zaměřiti přímo k severním ostrovům Novo-
sibiřským. Zde má býti dosaženo ostrova Sanikova,
jejž Toll r. 1886 z velké dálky byl spatřil. Ostrov
ten prý leží asi na 78° s. š., 150—200 km. od
ostrova Kotelnoje. U tohoto ostrova, po případě
u ostrova Bennettova hodlá znovu přezimovati a
v letě 1902 nastoupiti ústup podél východního břehu
ostrovů Novosibiřských a dosíci úžiny Beringovy.
Výprava jest tak zařízena, aby mohla opustiti i lod.
Štáb skládá se mimo Tolla ze 6 důstojníků a učenců,
mužstvo čítá 12 hlav.
Výpravu Tollovu má podporovati K. A. Volo-
sovič, jenž odjel 14. října 1900 z Petrohradu.
V Irkutsku měl se spojiti s geodetem Orlovem a v pro-
sinci býti s 2 kozáky a 8 Jakuty v Ustjansku při
ústí Jany. V dubnu 1901 má navštíviti ostrovy Novo-
sibiřské. Z ostrova Ljachova má Volosovič jíti na
ostrov Kotelnoj, Orlov na Novou Sibiř, zříditi tam
depot se zásobami a ohledati také 3 již zřízená zá-
sobiště. Také na Nové Zemlji přezimuje letos ruská
výprava. Poručík Borisov proplul v srpnu 1900
průlivem mezi oběma ostrovy Nov. Zemlje do moře
Karského a založil na východním pobřeží severního
ostrova zásobiště, jež mají býti oporou pro výpravu
na jaře roku 1901, jež má vyplniti poslední mezeru
ve známosti Nov. Zemlji. Také na polárním pobřeží
Evropy, totiž na pobřeží murmanském jsou Rusové
činni. V létě řídí zde výzkum moře biolog Knipo-
vič, v zimě dr. Breitfuss. Výzkum tento provádí
se již od 2 let a podařilo se Rusům důkladně pro-
zkoumati proudy mořské na pobřeží murmanskéma
v moři Barendzově. Na 74° s. š. nalezen dosud ne-
známý teplý proud. Východištěm tohoto výzkumu
jest Alexandrovsk.
Jako podnik naprosto dobrodružný musíme ozna-
čiti cestu něm. kapitána Bauendahla, jenž od-
plul 11. srpna 1900 z Hamburku na plachetní lodici
»Matador« (44 tun). Veškeré jeho mužstvo sestávalo
z kormidelníka a 5 plavců. Zamýšlel podél západního
břehu Spitzbergů dosíci okraje ledového a trhlinami
v ledu proniknouti s lodí co nejdále k severu, zane-
chati ji pak svému osudu, dosíci severního polua
po případě změřiti zemi, již snad na cestě tam ob-
jeví. Na zpáteční cestě chtěl se dáti nésti proudem
buď ke Grónsku nebo k zemi Františka Josefa.
Výprava byla viděna posléze 6. září 1900 zá-
padně od Spitzbergů na 76° 32 s. š., 13° 25' v. d.
Doufejme, že se výprava uchýlila k přezimování na
Spitzbergy, kdež snad velitel vystřízliví. Vésti dnes
při tak nedostatečné technické a vědecké přípravě
půl tuctu snad odhodlaných, ale nevědomých námoř-
níků do polárního ledu, není již nevinným sportem.
#7
alto_textblock
#7
Rakouská výprava do Brasilie. Nikde
nedobyli cestovatelé z tohoto státu vyšlí, mezi
nimiž bylo také několik vynikajících rodáků našich,
tak trvalých vavřínů, jako v Jižní Americe. Zvláště
znalost flory jihoamerické děkuje jim veliké pří-
spěvky. Těmito tradicemi vedena, vystrojila vídeňská
akademie výpravu, již vede dr. Wettstein, professor
botaniky na univ. ve Vídni (dříve v Praze). S ním
jdou dr. V. Schiffner, professor německé university
v Praze, dr. F. Kerner, adjunkt říš. geol. ústavu
(zároveň lékař) a vrchní zahradník botanické zahrady
A. Wieman. Výprava opustila 9. dubna Vídeň a hodlá
býti 3. května v Rio de Janeiro. Po 14denní za-
stávce vydá se do San Paolo a odtud dále do nitra,
kdež se bude věnovati výzkumu dosud neznámého
kraje, v první řadě ovšem jeho květeny. Počítá se na
pobyt šestiměsíční, jenž však může býti prodloužen.
Výstroj výpravy obsahující stany, zbraně, instru-
menty a proviant zaslán byl již před měsícem v 90
bednách do Ria. Brasilská vláda slíbila všemožnou
podporu. (Dle sdělení prof. Wettsteina v »Reichs-
wehr« 6. dubna 1901).
#8
alto_textblock
#8
Mezinárodní ústav pro hydrogra-
ficko-biologický výzkum moře. R. 1899
zasedal ve Stockholmu hydrograficko-biologický
kongres zástupců Švédska, Norska, Dánska, Německa,
Nízozemí, V. Britanie a Ruska, jenž se radil o pro-
gramu pro systematický hydrografický a biologický
výzkum severoatlantského okeánu a přilehlých částí
sev. ledového moře. Tento program také tehdáž čá-
stečně vypracován a doporučeno zříditi centrální
laboratoř. Nyní rozeslala vláda norská jmenovaným
státům pozvání k nové konferenci na den 6. května
do Kristianie, kdež má býti otázka centrální labora-
toře podrobně projednána. Ústav má býti vydržován
z příspěvků zúčastněných států. Norové by rádi vi-
děli tento ústav v Kristianii a Nansena jeho ředitelem.
Korunní princ slíbil pro tento případ mimořádný
příspěvek 10.000 korun.
#9
alto_textblock
#9
Řecká společnost zeměpisná. N
podnět některých učenců řeckých svolal professor
K. Rades poč. března t. r. schůzi přátel zeměpisu
do Athén, na níž usneseno založiti řeckou společ-
nost zeměpisnou.
#10
alto_textblock
#10
Sophus Ruge, professor geografie na tech-
nice v Drážďanech slavil 26. března své 70leté na-
rozeniny. Ruge vyníkl zvláště jako badatel o době
velkých objevů. Také o geografii Čech se zajímala
navštěvoval o prázdninách severní Čechy a Šumavu,
o níž také psal.