Strana 2. Číslo 272.

KATOLICKÉ LIETY.

Dne 4. října 1900.

úsudkem nepropadlo české státní právo žádné prae- skripci; před Bohem a před svědomím nemá tato praeskripce žádné platnosti. I kdybyste, vážený pane, byl namítnul, že blaho Rakouska vyžaduje zrušení tohoto práva, ocitnul byste se v odporu s katolickou mravonkou, protože »non licet facere mala, ut eveniant bona« nesluší se, činiti něco zlého, aby dosaženo bylo něčeho dobrého. Naše státní právo ne- činí však Rakousku žádné škody, naopak silné král. české, bylo by nejpevnější oporou proti Pruskua protiváhou proti Úhrám. Bylo by škodlivo jenom tenkráte, kdyby Čechy chtěly se odtrhnouti od Ra- kouska. Při obnovení českého království zůstalo by však toto následkem vzájemně ujednané a za nutnou považované úmluvy s Rakouskem spojeno. A neško- dilo by (státní české právo) ani. Němcům, poněvadž si přejeme takové království, ve kterém bychom do- spěli k potřebné záruce pro ochranu obou národností. Ve hmotném ohledu měli by Němci v Čechách jen prospěch. Jsou to zajisté, vysoce vážený pane, spra- vedlivé a s katolickým učením souhlasící zásady. Propůjčeme proto výrazu naší lítosti, že Vaše Blaho- rodí, ve kterém spatřovali jsme pravého katolíka, od- chyluje se od zásad katolické mravouky a že kato- liotví v Čechách je tím poškozováno, poněvadž bu- doucné nebudeme moci tvrditi, že katoličtí Němci jsou vůči nám spravedlivi, leda že bychom se těšili tím, že jenom dr. Ebenhoch uchýlil se od zásad ka- tolických.« Výroky sedmihradského biskupa. Hr. Majlath, ndp. biskup sedmihradský, zavítav těchto dnů do Bystřice, doznal na tamním nádraží velko- lepého uvítání. M. j. dostavily se také deputace roz- ličných vyznání. Na oslovení reformovaného duchovního správce odpověděl hr. Majl ath: »Učení Kristovo spojuje nás a máme-li na zřeteli slova, jež Vykupitel promluvil o lásce, můžeme také nadále v pokoji a svornosti pracovati ku blahu naší drabé vlasti.« Deputaci židovské obce odpověděl biskup: »Nepociťuji ve svém srdci ani antipatie ani nenávisti vůči jinému náboženství. Není to však zásluhou mou, nýbrž je to zásluhou Toho, jehož jsem skromným sluhou, Ježíše Krista, jenž mne obdařil těmito vlast- nostmi. Od Něho učíme se lásce a všem ctnostem, kteréž vedou ku štěstí našich duší. Modlete se, pá- nové, kteří neznáte naučení Kristových, k věčnému Bohu, abychom společně mohli pracovati ku blahu naší drahé vlasti.« Zástupcům církve »řecko - vý- chodní« odpověděl biskup: »Modleme se společně k dobrotivému Bohu, aby zúplna pominula ta malá protiva, kteráž trvá ještě mezi našimi církvemi, aby- chom na konec úplně se spojili v lásce Kristově.« Na oslovení presidenta soudu, jenž představil deputaci státních úředníků, odpověděl hr. Majlath: »Kříž jest symbolickým znamením víry, naděje a lásky. Veliké tyto tři ctnosti učinily naši tisíciletou vlasť velikou a mocnou, až pak opět nadejde čas, v němž kříž za- září ve svém plném lesku nejen na svaté koruně na- šeho krále, nýbrž i ve znaku našeho národa a v celé společnosti, stane se vlasť naše opět šťastnou, velikou a mocnou. Můžeť podle mého přesvědčení člověkem v pravdě charakterním býti pouze ten, v jehož srdci tkví pevným kořenem ideální obraz kříže.« Říšský uherský sněm musí v jedné ze svých nejprvnějších schůzí zvoliti na místě zesnulého Josefa Szlávyho nového strážce koruny. Týž musí býti dle předpisů zákona katolíkem, protože druhý strážce koruny, baron Radvanszky, jest prote- stantem. V kruzích poslaneckých se proslýchá, že na návrh vlády kandidovati bude pro toto místo na prvním místě hr. Julius Szapary. Volba bude vykonána ve společné schůzi sněmovny poslanecké a sněmovny magnátů. Spiknntí v ruském Polsku. Před nedáv- nem odsouzeno bylo vojenským soudem ve Varšavě 7 polských sociálních demokratů, kteří se co do smý- šlení svého blížili silně k anarchistům a také prý v zájmu svojí strany zavraždili jistého dílovedoucího a jistého strojníka. Car udělil odsouzeným milost, po- něvadž učinili vyznání o spoluvinících, tak že rozsu- dek jim byl zmírněn v doživotní, 20- a 15letou nu- cenou práci ale v zápětí nastalo nové rozsáhlé zatý- kání v ruském Polsku, jakož i ve vlastním Rusku. V kruzích vládních jsou prý rozsahem spiknutí ve- lice překvapeni. »Berl. Tagblatt« oznamuje, že spi- klenci měli namířeno dokonce i na život carské ro- diny. Jistý polský architekt, zaměstnaný při stavbě kathedrály v Carském Sěle dal prý tam zříditi tajné chodby, do nichž měl býti vložen potřebný dynamit a vedle něho bylo tam více dílovedoucích, kteří ku spiklencům náleželi. Se strany sociálně-demokratieké se tvrdí, že odsouzení byli nevinni a že z nich vy- znání bylo vynuceno týráním. Německý vojenský splnomocněnec v Pa- říži bude jmenován nyní, když rakouský vojenský splnomocněnec ujal se tam již svého úřadu, v nej- bližších dnech. Stane se jím nejspíše šl. Heinec- cius, major prvního gardového pluku polního dělo- střelectva.

Guvernér v německé východní Africe generál Liebert odstoupí a nástupcem jeho stane se německý konsul v Zanzibaru, svobolný pán Re- chenberg. Oprava fideikomisního zákonodárství v Prusku. Officiösní, této záležitosti týkající se sdělení praví: Vnitřní kolonisace, podporovaná zá- konodárstvím o důchodových statcích, má za účel, proměniti nevyplácející se latifundie v menší a pro- střední života schopné podniky zemědělské. Sleduje následkem toho vnitřní kolonisace účel ten, aby velko- statek zmenšen byl na prospěch menšího a prostřed- ního velkostatku. Ale bylo by chybno, domnívati se, že cílem vnitřní kolonisace je všeobecné na- hražení velkostatku selskýmiusedlo- stmi. Není nikterak úmyslu, také zemědělsky zdravé velkostatky proměniti v selské usedlosti. Mezi prostředky, aby života schopný velkostatek jako zdravý a mocný byl zachován, padá v první řadě na váhu jeho přetvoření v rodinný majetek cestou utvoření fideikomisu. Zamýšlená oprava fideikomisního zákonodárství, kterou snad za- bývati se bude již příští schůze pruského sněmu, má tudíž za účel vedle zabránění a znemožnění sociálně- nebo národohospodářsky škodlivých fideikomisních útvarů také jejich usnadnění v takových případech, ve kterých utvoření fideikomisů zdá se býti účelným se stanoviska obecního blaha. Židé v německé říši, těžce posiťující hrot antisemitismu, chtějí uspořádati všeobecný sjezd, po- mocí jehož má býti dosažena emancipace židovstva. Rozmluva s Crispim, uveřejněná včera na tomto místě, snadno mohla by zavdati podnět k do- mněnce, že tento mravně úplně zbankrotovaný stát- ník jest proti znovuobnovení trojspolku. Ale domněnku tuto nevyvrací nikdo jiný, nežli sám Črispi, a sice v delším článku, kterýž právě uveřejnil. Crispi hořce sice žaluje v něm na to, že Italie zaujímá ve spolku místo jen podřízené a vlastní vinou neskli- dila ovoce, v něž doufala, ale nevyslovuje se snad nikterak proti dalšímu trvání trojspolku, nýbrž proti politice volné ruky a osamocení. Spolek Italie s re- publikánskou Francii stal by se — praví Crispi — pro monarchii v Italii osudným. Vzpomeňme si jen, že Karel Emmanuel podepsal roku 1799 spolek s Francií, ale že již rok potom byl nucen se podě- kovati. Za těch 18 let, co trvá, dokázal trojspolek, že jde za mírumilovnými cíly, Také spolek rusko- francouzský není pro mír žádným nebezpečenstvím. Touha po odvetě ve Francii hasne, Elsasko-Lofrýn- sko jest pod novou vládou spokojeno (?). Italie může svým smlouvám zůstati věrna, s Francií však žít v dobré shodě také při tom. Komisař pro Krétu, princ Jiří řecký, kterýž přišel již na Krym na návštěvu carských manželů, odjede odtamtud nejdříve do Capo di Monte, kde zdrží se jako host králův po několik dnů. Potom odcestuje prine do jiných evropských hlavních měst, nejdříve dle všeho do Paříže. Účel této jeho okružní cesty vyložili jsme již včera. Volby do nové anglické sněmovny jsou v plném proudu. Sněmovna tato čítá celkem 670 mandátů. Liberálové doufali, že podaří se jim vydo- býti velikého počtu mandátu, ale dosavadní volební průběh je zklamal. Spoléhali hlavně, že značná vět- šina unionistův zdrží se voleb, ale nestalo se. Londýn zastoupen jest v dolní sněmovně 62 členy, z nichž však se hlásilo ku straně liberální pouze 9. Z nových kandidátů patří mezi nejzajímavější osobnosti kapitán Lambton, oslavovaný »osvoboditel Ladysmithu«, kterýž vystupuje nyní jako kandidát příkře oposiční. Námořní kapitán Lambton, vrátiv se po osvobození Ladysmithu do Anglicka, voděn byl i se svým muž- stvem z lodi »Terrible« u vítězoslavném průvodu po londýnských ulicích. Nyní pojednou vystupuje týž muž jako jeden z nejostřejších kritiků válečné strany a jeho bezohledná kritika armádní správy jest vlád- noucímu kabinetu nad míru nepohodlnou. — Kato- líci v Anglicku hlasují, jak jim bylo doporučeno od anglického episkopátu, správněji řečeno, od bi- skupů církevní provincie westminsterské, jen pro ta- kové kandidáty, kteří slíbili, že budou se zastávati jejich známých požadavků, týkajících se elementár- ního školství. Jsou to požadavky většinou rázu finan- čního. Podle poslední správy, kteráž do této chvíle došla nás o výsledku voleb, zvoleno bylo 178 kan- didátů strany vládnoucí a 54 kandidáti stran opo- sičních, mezi nimiž jest 18 Irčanů. Vládní strana získala 6, oposice 7 mandátů. V Manchestru zvolen byl opětně Balfour většinou 2454 hlasy; při po- sledních volbách měl jen většinu 766 hlasů. Poměry na Filippinách jsou pro Američany vždy neutěšenější. Skutečně drží Amerika, jak vý- borný znalec poměrů John Foreman praví, Lu- zon s nejhlavnější přístavy, řeku Pasig, Lakeef Bay a přilehlé obce. Z půdy archipelu, odhadované na 525.000 angl. čtver. mil, obsadilo vojsko ame- rické sotva pětistý díl a jest pánem jenom po tak daleko, kam až dolétají jeho střely. Výnos zeměděl-

ství klesl minulého roku o 50 proc. pod výnos re- volučního roku 1896 a největší plantáže produkují pouze zlomek výnosu, jehož bylo dosaženo za španěl- ské vlády. Co pak se týče »mravního vydobytí., bylo na ně úplně zapomenuto, ba, zdá se skoro, že Američané na ně ani nepomýšleli. Bylo politování hodným nedopatřením, že s křesťanským obyvatel- stvem na Filippinách bylo nakládáno jako s divochy. V Manile jest nyní na místě jednoho španělského hostince dvacet amerických, konají se tam orgie, do- chází na pouliční výstřednosti a dobrodruzi všaho druhu sestrojují tam od počátku amerického panství rvačky. Domy vážených rodin byly vydrancovány a nalezené v nich předměty byly svévolně roznešeny. Aby americké panství bylo zabezpečeno, zapotřebí jest nevyhnutelně silné stálé armády. Ame- rická soustava vládní všude ocitá se ve sporu s in- stinktem, ideami, tradicemi a aspiracemi Flippincův. Američany bez rozdílu strany omrzí na konec, vydr- žovati po dlouhá leta velikou armádu, jen aby šest milionů Asijcův bylo udržováno v šachu; a zajisté je omrzí to tím více, že jim za obromné oběti na jmění a krvi nekyne ani sláva ani hmotný zisk.

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes je sv. Františka Serafínského, který se narodil r. 1182 v Assisi z bo- haté kupecké rodiny a jmenoval se původně Gio- vanni Bernadone. Otec jej přezval Francesco pro jeho hbitost v řeči francouzké. Ve svém mládí byl lehkomyslný, avšak vždy zachoval sv. čistotu. V 25. roce se úplně obrátil, zřekl se dědictví, vzal na sebe žíněné roucho a živil se almužnou, z níž opravil tři kostely, mezi nimi též chrám Porciunkuly. Založil řád Minoritů čili sv. Františka. Osobní věstník duchovenský z diecése budějovické. Čestným konsistorním radou jme- nováu byl vdp. Ferdinand Ritter, biskupský notář a osobní děkan v Hosíně. Biskupským vikářem do- mažlickým jmenován byl dp. Lambert Ludvík, správce vikariátu domažlického a farář v Mrákově. Biskup- skými vikáři jmenováni byli: dp. Tomáš Rejzek, ři- ditel bisk. chlapeckého semináře v Č. Budějovicích a dp. Vojtěch Lexs, farář v Jilovicích. Expositorium canonicale obdrželi dpp.: Jan Hanzl, farář v Bohu- milicích, Kašpar Hopfinger, farář v Pohnání, Au- gustin Kaplický, farář ve Zhůří, a Alois Winter, farář v Mouřenci. Synodalia obdrželi vpp.: Karel Lapka, kaplan ve Vitějicích, a Štěpán Sponar, kaplan v Prachaticích. C. a k. vojenským kaplanem 2. třídy v záloze jmenován byl vp. Václav Švec, výpomocný kaplan v Hlavatcích. Ve správě duchovní ustanoveni byli vpp.: František Hamr, farář v Cudrovicích, za faráře v Ondřejově, Vít Zeman, I. kaplan ve Vim- perku, za faráře v Husinci, Václav Kroupa, kaplan v Nové Bystřici, a Karel Linhart, kaplan v Písku, za kooperátory v Třeboní, Vojtěch Vávra, kaplan v Jistebnici, za kaplana v Rychnově n. Malčí, Jan Bartík, kaplan v Č. Křemži, kaplanem ve Zlaté Ko- runě. — Konkura vypsán jest na obsazení fary v Cadrovicích do 2. listopadu 1900. Jmenování. Sv. Otec jmenoval vsdp. kapitu- lára kantora Jurije Luščanského, bývalého rektora lužického semináře, administratorem budyšín- ské diecese v Sasku za příčinou nemoci děkana bu- dyšínského a biskupa drážďanského dra. Ludvíka Wahla, který již delší dobu jest nemocen a dlí v děkanském zámku Širachově. Pro drážďanskou die- cesi jest jmenován administratorem kanovník Karel Maaz, preses konsistorní v Drážďanech. Úmrtí Z Ústí nad Orlicí se nám telegrafuje: Dp. František Krása, farář v Morašicích, zemřel v Ústí nad Orlicí. Pohřeb koná se v sobotu, o 10. hodině dopol. Zesnulý narodil se 30. června 1829 v Ústí nad Orlicí, na kněze posvěcen 25. července 1857. Byl vyznamenán expositoriem kanovnickým. R. i. p.l Průvod ku hrobu sv. Václava. Katolická Jednota Svatováclavská pořádala v neděli, 30. září průvod ku hrobu svého patrona sv. Václava na hrad pražský. Hned po třetí hodině odpolední počal se plniti jak členy tak i zbožným lidem chrám P'áně u sv. Tomáše na Malé Straně, kde vystoupil na ka- zatelnu dp. farář Norbert Hráska, aby povzbudil člen- stvo i věřící, aby víry po otcích zděděné pevně há- jili a pod praporem Svatováclavským až do své smrti věrně vytrvali. Po promluvě seřadil se průvod, v jehož čele nesen prapor Katolické Jednoty Svatováclavské, za ním v čtyrstupu nepřehledná řada mužů a jinochů; družička nesla kříž, pak byl znázorněn sv. růženec všech tří tajemství bílými, červenými a žlutými rato- lestmi. Za duchovenstvem ubírala se nepřehledná řada věřících na 1500 osob za zpěvu písně k sv. Václavu. U příchodu do kaple Svatováclavské podával předseda Jednoty vsdp. dr. Frant. Krásl věřícím ostatky sv. Václava k líbání, načež udělil věřícím sv. pože- hnání. Po modlitbě u hrobu svatých patronů ubíral se průvod zpět do chrámu Páně k sv. Mikuláši, kdež