#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 204. ze dne 27. července 1905.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Nový „hrahě Monte Christo“ na útěku z trest-
nice v Subenu. Skoro příliš romantická a fantastická
zpráva, upomínající na útěk la hrabě Monte Christo,
oznamuje se z trestnice v Subenu. Trestník Lang,
který odpykává si tam trest čtrnáctiletého vězení za
pokus vraždy, jest hrdinou této příhody. Továrna na
modlitební knihy J. Pasteta zaměstnává v trestnici
značný počet vězňů výrobou modlitebních knížek
Každé soboty za přítomnosti několika dozorců na-
kládají se v počtu mnoha set modlitby do velikých
beden, v nichž pak povozem se odvážejí do skladu
ve městě. Také dno 22. t. m. konala se obvyklá
expedice. Několik trestníků smluvilo se s La.gem, že
mu pomohou k útěku a také skutečně v nestřeženém
okamžiku Langa do jedné bedny vstrčili. Bedna byla
k usnadnění útěku zvlášť připravena. Jedna její stěna
dala se otevírati a mohla býti držena jen pomocí pro-
vazu, který uvnitř byl upevněn. Jakmile Lang
v útrobách její zmizel, táhl za provaz seč síly měl.
Bedna s ním vynesena na dvůr a naložena mezi
ostatní na vůz. V tom však jeden trestanec zpozo-
roval, že „dvířka“ bedny trochu se pootvírají i chtěl
je nepozorovaně přivříti, aby „kollega“ Lang se ne-
prozradil. Ale špatně mu posloužil. Dozorce v dom-
nění, že chce propašovati nějaký list z trestnice, po-
drobil bednu bližší prohlíoce a tu nalezl k nesmír-
nému svému úžasu v bedně místo modlitebních kní-
žek — trestníka Langa... Pasažér, který chtěl do-
stati se inkognito z kriminálu, byl z bedny vytažen
a zjištěno, že uchystal si již pro pobyt na svobodě
civilní šat, který ukradl dílovedoucímu Hahnovi a pak
lisované zlato na ořízky modliteb v ceně 100 K.
Kromě potravy pro první čas nalazena u něho dýka a
dláto. Rozsáhlé vyšetřování v trestnici bylo zavedeno.
= Král Leopold belgický — hotelierem v Pa-
říži! Z 365 dnů, jež čítá rok, stráví belgický král
Leopold II. nejméně 200 dnů mimo obvod své říše.
Není snad jediného měsíce, aniž by král, provázen
svým sekretářem a pobočníkem, nepodnikl malý vý-
let do Paříže. Také obyvatelé Babylonu nad Seinou
jsou zvyklí vídati jej na závodištích, v divadlech,v
nádherných restauracích boulevardů anebo setkati se
s ním v háji boulogneském. Také ve foyeru Velké
Opery, kde dovoleno jest v meziaktí starým abonen-
tům baviti se a flirtovati s baletkami, jest Leopold
osobností často vídanou a váženou. Avšak Leopold
II. nevstupuje pouze do rychlíků k Paříži výhradně
za zábavou. Jak známo, jest výborným finaněníkem
a spekulantem a téměř bez ustání hraje na pařížské
burse ... Téměř současně, když druhá jeho dcera
hraběnka Štěpánka Lonyayová byla nucena
klenoty své veřejně vydražiti, vyhrál na burse bá-
ječné sumy peněz. Když zemřela exkrálovna Isabella
španělská, královna, jejíž život snad ještě celé gene-
raci dramatických spisovatelů poskytne bohaté látky
k sepsání rozmarných operett, ukázalo se, že v její
pozůstalosti passiva značně převyšují aktiva. Jmění
mladého krále španělského Alfonsa XIII. nestačilo ni-
kterak k zjednání rovnováhy finančních poměrůa
tak nezbývalo než z pozůstalosti rozmařilé krá-
lovny prodati, co právě v této cenného zbylo.
V prvé řadě byl to její dům v avenue Kléber,
s hrdým nápisem »Palais de Castille«, který obývala,
zbavena byvši trůnu a kde pařížští lokálkáři tolikráte
měli příležitost zaměstnávati se románovitými episo-
#4
alto_textblock
#4
dami, jež se tu sběhly. Ale všechny pokusy španěl-
ské vlády dům ten dobře prodati se ztroskotalya
nezbylo než sáhnouti k poslednímu prostředku —
prodati palác ve veřejné dražbě. Stalo se tak těchto
dnů a kupcem jeho byl právě v Paříži
prodlévající správce perského šacha.
Pařížanům od prvního okamžiku kupec tento byl ná-
padným, ale záhy hádanka byla rozřešena: Král Le-
opold II. to byl, jenž koupí získal Palais de Castille.
Okolnost ta zavdala podnět k různým kombinacíma
pověstem, z nichž neposlední byla verse, že hodlá
vzdáti se trůnu ve prospěch svého synovce prince
Alberta. Jak se však zdá, ani v nejmenším nepo-
mýšlí ctihodný monarcha na odložení žezla vladař-
ského, nýbrž dle zpráv nejnovějších zakoupil býva-
lou residenci veselé královny španělské ze spekulace.
Hodlá prý tu zříditi hotel a restaur ant
prvního řádu... Při jeho podnikavosti a štěstí v ob-
chodech jest pravděpodobno, že královský hotelier
rozmnoží jenom tím způsobem svoje soukromé
příjmy.
= Útrapy velikých zpěváků a zpěvaček. Druhá
strana lesklé oné medaille života slavných zpěváků
a zpěvaček, o jichž štěstí, slávě a zlaté odměně často
noviny se rozepisují, není nikterak záviděníhodna,
jak v anglickém listu jednom se sděluje. Údělem
téměř všech těchto zbožňovaných pěvců jest zakou-
šeti pravá muka nervů. »Toto nervové rozechvěnía
utrpení,« pravila Marcellina Sembrichova, »jest
ve skutečnosti opravdovou chorobou; každoročně do-
stavuje se nejen u mně, nýbrž i u mých kollegyů
a kollegů. Předovším už myšlenka, že musím večer
zpívati, jest takovou duševní tíhou, že žádný potlesk
ani sláva nemohou ony trapné hodiny před vystou-
pením nahraditi. Z pravidla trpívám velice a okolnost
tato donutí mne asi dříve nebo později, že z jeviště
ustoupím úplně do ústraní.« Primadonna tato hle-
dala pomoci u všech lékařů evropských, prodělala
všemožné kury, počínajíc studenou vodou a končíc
hypnosou, ale zcela bez výsledku. Jediné úlevy nachází
prý v dlouhých procházkách. Také Emma Calvéova
od nějaké doby pronásledována jest nervosou před
vystoupením a nucena byla ve dnech, kdy večer zpí-
vala, odříci všechna pozvání do společnosti a přijí-
mati návštěvy, jež vyžadovaly více času než několik
minut. Příčinu tohoto chorobného stavu shledává jak
Sembrichova, tak Calvéova v tísnivé obavě, že večer
připraví ji o přízeň obecenstva a o světovou
pověst. Oddech a zotavení dostaví se, jakmile
opona posledního jednání spadne a umělkyně octne
se v záhonech podaných jí věnců a kytie.
Slečna!Bauermeisterova tvrdí, že u ní vzbu-
zeno bylo toto rozechvění obavou, že některá její
riválka zpívati bude snad stejně dobře, anebo snad
ještě lépe nežli ona. »Nevěřte nikdy žádnému
umělci« pravila Kristina Nilsse nova, »když vy-
chloubá se, že nezná trémy, nebo že nikdy nebyla
není rozčilen před svým vystoupením. Zapírá toho.«
Aby tomuto nervosnímu rozechvění se ubránila, po
tvrzení jistého anglického listu přestala Lilli Le h-
manova jísti úplně maso a střežila se pití všech
rozčilujících nápojů, čaje i kávy, tak že mluvilo se
až o její spartánské střídmosti. Ale přece ozvaly se
její nervy, ač prý v míře mnohem menší nežli kdy
dříve. Madame Nordica byla »pravou mučennicí
svých nervů«. — »Nemohu ani vylíčiti, jak velice
jsem zkoušela ve chvílích, kdy oblékala a líčíla jsem
#5
alto_textblock
#5
se v garderobě. Šla jsem na jeviště jako ve snách
a brzy projížděla celým mým tělem zima, brzy
horko. Utišení nervů se dostavilo u ní, když mezi
představením napila se — šampaňského. Ovšem, že
v míře nejmenší. Adéla Pattiová, Melba, Tu-
rolla — všechny mohou vyprávěti o svých zkouš-
kách, jež ztrpčovaly jim život. Avšak nejen dámy
znají tyto bolesti a svízele s nervy. Sám Eduard
de Reske, ačkoliv jest zosobněné zdraví a nejméně
tisíckráte veřejně vystoupil, vždy jest velmi nervos-
ním, má-li zpívati večer. Celou hodinu přechází z místa
na místo a nepostojí ani dvě minuty klidně. »Když
jsem poprvé na jeviště vkročil«, pravil, »byl jsem
klidnějším u porovnání k stavu, ve kterém se nyní
nacházím. A každým rokem jest hůř a hůře.« Bratr
jeho Jean de Reske jest ještě dráždivějším. V
dnech, kdy zpívá, nevydrží ve svém pokoji a utíká
ven do přírody.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 21. července 1905: Chlumská Marie,
manželka krejčovského mistra, 47 roků, 1769—II.
Veselý Oldřich, syn dělnice, 11/2 měs., 1177—II.
Brendlova Frant., dcera zámečníka, 1 hod., 292—VII.
Riss Antonin, syn dcery cestmistra, 1/4 hod., 774—VII.
Riss Frant., syn dcery cestmistra 1/4 hod., 774——VII.
Rozkošný Václav, pokladník, 71 rok, 504—VII. Šeb-
kova Anna, dělnice, 26 roků, 622—VII. Klouda Emil,
dělník, 20 roků, 283—VIII. Luštincová Anna, man-
želka zámečníka, 26 roku, 509—VIII. Mattauschova
Vilemína, dcera továrního mistra, 10 měs., 388—VIII
— U Milosrdnýcn sester: Homolová Terezie,
švadlena, 69 roků. Štěpánková Petronila, vdova po
sekerníku, 41 rok. — V židovské nemocnici:
Hrdina Václ., zedník 48 r. — Ve všeob. nemocni-
ci: Formánková Marie, manželka dělníka, 61 r. Hla-
váčková Anna, manželka zedníka, 79 roků. Novák
Antonín, pýv. sladovní, 38 roků. Rathouská Marie,
manželka rukavičkáře, 32 roky. Sýkorová Františka,
manželka učitele, 38 roků. Tádrová Anna, tovární
dělnice, 24 roky.
#7
alto_textblock
#7
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 27. července.
Začátek o 7. hod.
Poprvé: Zbloudilá ovečka.
Fraška o 4 jednáních. Napsali E. Grangé a V. Ber
nard. Z frančiny přeložil J. Kühnl.
Režisér V. Spurný.
#8
alto_textblock
#8
Aréna na Smichově (bliže Palaokého
mostu)
Ve čtvrtek 27. července.
Začátek o 7. hod.
Neviděli jste Bobeše?
Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H.
de Quidueaua »Caché-Caché« pro české divadlo
upravil V. Táborský. Hudbu složil R. Piskáček. Re-
žisér Josef Kubík.
#9
alto_textblock
#9
na Král.
ištěkovo lidové divadlo vinehradech.
Ve čtvrtek 27. července.
Začátek o 7. hod.
Pohostinská hra A. Bernardiho, umělce
proměn.
Před tím: Boža. Veselohra od L. Archleba.
Ke konci: Krasojezdkyně.
Veselohra od A. Pohla.
1610
#10
alto_textblock
#10
116
#11
alto_textblock
#11
113
#12
alto_textblock
#12
od slečny Woodovy, že tady bylo rozbaleno dítě, ktere
vůbec nemohl nikdo poznati a Mr. Taylor s paní jsou již
daleko na cestě k Swintonovům, práskl James Westfall
do koní a práhl již skoro tak po pomstě jako jeho žena.
#13
alto_textblock
#13
rychle provedl spletitou záměnu. Mr. MeLean se díval
chvíli udiveně ve zmatku na Virgiňana. Potom, když
se mu rozbřesklo, zavýskl vesele a skočil, aby mu po-
máhal.
A co takto oba horlivě byli zaměstnáni šálya
přikrývkami, tančili netušící rodiče vesele dále a sla-
boučké nahodilé výkřiky jejich dětí k nim nezalétly.
#14
alto_textblock
#14
Tam, kde se pekl býk na rožni, byl nyní rozprá-
šený popel chladný a bílý a MeLean, ucítiv ze spaní
změnu svítání ve vzduchu, usedl opatrně mezi spáči pod
širým nebem a budil svého souseda.
»Bude brzy den«, šeptal, »a musíme se odtud ztra-
titi. Nikdy dříve jsem netušil, že je v tobě skryt takový
dábel.s
»Někteří chlapíci budou asi zle vyvádět,« bručel
Virgiňan zálibně v teple svých houní.
»Povídám ti, že musíme upláchnouti,« řekl Lin
podruhé; a drbal Virgiňanovu černou hlavu, jež jedině
vykukovala.
»Pláchni si tedy,« zabručelo to ze vnitř »a drž se
pěkně za větrem, dokud nedovedou oceniti naše čtve-
ráctví,s
Jižan se zatáhl hlouběji do svého lůžka a Mr. Mc.
Lean, ujistiv jej, že je blázen, vstal a osedlal svého
koně. Z vaku u sedla přinesl balíček a položiv jej ti-
chounce vedle Holé Dýně, vsedl na kůň a byl ten tam.
Když Holý později se probudil, našel v tom balíčku pár
kvítkovaných pantoflíčků.
Počastovav nehybného Virgiňana názvem blázen, ne-
jednal MeLean sám věru chytře; vždyť nepřítomný
bývá vždy vinen.
Sotva mohl býti Lin asi míli na útěku, když je
všechny probudilo hrčení kol a již přijížděli Taylorovie.
#15
alto_textblock
#15
-Virgiňan“.
#16
alto_textblock
#16
29