#1
alto_textblock
#1
1907
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měšíc 3 K 80 h
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v úterý dne 16. července.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 194.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#9
alto_textblock
#9
Zatímní rozpočet.
#10
alto_textblock
#10
Z Vídně, 16. července. O půl 10. hodině
dopolední sešel se rozpočtový výbor, aby dodě-
Jal zatímný rozpočet. Také minist. předseda bar.
Beck, který vrátil se ráno z Karlových
Varů, se dostavil. Záležeti bude nyní na státní
tiskárně, kdy ve sněmovně počne druhé čtení
předlohy té. Bude-li lze vytisknouti a rozdati po-
slancům za dnešní schůze zprávu rozpočtového
výboru o zatímním rozpočtu, bude lze položiti
ji na jednací pořad zejtřejší schůze, protože dle
jednacího řádu každý referát musí v rukou po
slanců nalézati se 24 hodiny.
»N. F. P« uveřejňuje stať nadepsanou
»Wittek a Fořt«, ve kteréž ukazuje k tomu,že
dr. Wittek jest jediný z bývalých ministro
který veřejně posuzuje činnost nástupců svých
a užívá parlamentních a koncesních svých práv
zcela podle vzoru anglického.
Rozpočtový výbor měl zajisté zvláštní ra-
dost, vida Wittka jako kající Magdalenu.
Kdo pak má tolik hřichů na právech parla-
mentních, na ústavě a na státních základních
zákonech na svědomí jako pan Witte k?
Myslil vždycky, že stát lze ovládati psacím stro-
jem, který vyrábí císařská nařízení, včera však
vyzýval vládu, by nařízení o telefonních po-
platcích, vydané bez parlamentu, zrušila, což
jest zcela slušným radikalismem pro ministra,
vládnuvšího paragrafem čtrnáctým.
Bývalý ministr dr. Wittek resoluci svoj
podstatně změnil. Nežádá již, aby se nařízen
o poplatčích telefonních, telegrafních a poštovních
zrušilo, nýbrž aby se jen ve smyslu zmírnění
poplatků těch změnilo.
#11
alto_textblock
#11
Státní finance.
#12
alto_textblock
#12
Z Vídně, 16. července. „N. F. P.“ sděluje
„V parlamentních kruzích jest rozšířena zpráva.
že ministr financí překvapí poslaneckou sně-
movnu za druhého čtení zatímního rozpočtu sdě-
lením o skvělých cifrách státních
příjmů.
#13
alto_textblock
#13
Bouřlivá schůze staroruských důvěrníků.
Ze Lvova, 16. července. Včera konala se
v Národním domě ruském schůze důvěr-
níků staroruských o postavení staro-
ruských poslanců na říšské radě a platnosti
staroruského jazyka jako jazyka v zemi ob-
#14
alto_textblock
#14
vyklého. Poslanec dr. Korol hájil staro-
ruské poslance pro jejich vstup do společného
ruského klubu ve sněmovně poslanecké, pravě
že poslanci jednali tak, soudíce, že zastupují
ruský národ jako celek a nikoli pouze stranu ně
jakou na říšské radě.
Sotva tato slova pronesl, počali starorušt
studenti bouřit. Nastal ohlušující lo m oz.
za kterého studenti volali na poslance: „Zrád-
ccvé! Hanba, že jste se vydali ukrajinským šo-
vénům na milost a nemilost.“ Za tohoto hluku
poházeli poslance dra. Korola a P. Davi-
daka shnilými vejci. Několik jich za-
sáhlo také předsedajícího dra. Dudykěvi če.
Bylo by došlo k řežbě. Srážky trvaly skoro
hodiny. Když pak nastal pokoj, část účast-
níků odešla. Rozprava trvala celých 8 hodin.
Naposledy přijata byla resoluce, jíž se tři
ruští poslanci, kteří ve společném ruském klubu
zůstali: dr. Korol, P. Davidak a Kury-
lovič, vyzývají, by z klubu toho vystou-
pili a s poslanci Glěbovickým a drem.
Markovem založili zvláštní klub.
Celému presidiu poslanecké sněmovny vy-
slovena nedůvěra, protože odňalo dru. M ar-
kovu slovo a protože odpovědělo způsobem
státnímu právu odporujícím, doslo-
vem poslance Glěbovického vysloveny
však díky poslancům dru. Kramářovi, K lo-
fáčovi, Práškovi, Hribarovi a oněm
českým listům, které hájily rusky jazyk. Poslan-
cům Glěbovickému a dru. Markovu,
kteří vystoupili ze společného klubu ruského
uspořádány byly pocty. Všech pět staroruských
po slanců vrátilo se večer do Vídně.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
#16
alto_textblock
#16
Z úřadního věstníku.
#17
alto_textblock
#17
Z Vídně, 16. července. (K. k.) »W. Ztg.«
oznamuje: Císař udělil rozhodnutím z 10. čer
vence státnímu zástupci v VI. hodnostní třídě
v Praze Adolfu Morstadtovi titul a cha-
rakter dvorního rady s prominutím poplatků.
Z Vídně, 16. července. (K. k.) »W. Ztg.
oznamuje; Ministr obchodu jmenoval poštovní
správce Jana Šestá ka v Lounech, Bedřicha
Kaldaraze v Mělníce, Antonína Stingla
v Horním Litvínově, Václava A lbre chitla v
Rychnově n. Kněžnou, Václava Patzaka v Plzni,
Karla Tomšova ve Vysokém Mýtě, Františka
Procházku v Čáslavi, Maxe Gös chu ve
#18
alto_textblock
#18
Frýdlandě, Emanuela Karasa v Rumburce.
Antonína Schütze v Králové Dvoře, Jindř.
Zappa v Trutnově, Václava Raucha v
Praze, Antonína Mencla v Mostě vrchními
poštovními správci. Ministr obchodu jmenoval
poštovního správce Josefa Saala v Nym-
burce vrchním poštovním správcem v Trutnově.
#19
alto_textblock
#19
Schůzka sv. p. Aehrenthala s Tittonem.
#20
alto_textblock
#20
Z Desia, 15. července. (K. k.) O 4. hod odpol.
přijal sv. p. Aehrenthal zde prodlévající žurna-
listy, kteří byli mu představeni ministrem zahra-
ničních záležitostí Tittonem. Svob. p. Aehrenthal
projevil svoji rádost nad uvítáním, jehož se mu do-
stalo a prohlásil, že jest šťasten, že u příležitosti svojí
návštěvy může projeviti svoje přátelství a sympatie
pro Italii, jakož i svoji úctu vůči králi. Sv. p. Aehren-
thal vyslovil svoje uspokojení nad tím, že dostalo se
mnu příležitosti stisknouti ruku svěmu příteli a ko-
legovi Tittonimu. Žurnalista Vettori děkoval
sv. p. Aehrenthalovi jménem svých kolegů. Ministři
odebrali se na to se svými tajemníky povozem do
radnice. Cestou byli hlučně pozdravování velikými
zástupy lidu. Mnoho balkonů bylo okrášleno pra-
pory. O, 9. hodině bude nastoupena cesta do Tu-
z Říma, 15. července. (K. k.) Jihoitalské časopisy
uvažují co nejpřátelštěji o schůzce v Desiu, o níž
uveřejňují obšírné depeše.
Z Říma, 15. července. (K k) Pojednávaje
schůzce v Desiu, vyslovuje „Gicrnale ď Italia
přesvědčení, že důvěrná výměna myšlenek, k níž tam
došlo, bude míti blahodárné následky. Dohoda mezi
RakouskoUherskem a Italií poskytuje takové záruky
míru, že oba státy stejně jako mocnosti ostatní
přijmou s uspokojením tuto dohodu.
„Italia“ praví: Rozhovory obou ministrů byly
naplněny největší srdečnosti. Oba vědí, že jednají
v dohodě a že mohou spoléhati na vzájemnou
loyalitu. Porady mohou tedy míti jenom prospěšný
výsledek pro Italii.
„Tribuna“ píše: Komuníké o poradách obou
ministrů dokazuje, že chtěli oznámiti veřejnému mí-
nění obou slátů, že úplná dohoda není jenom ná-
hodnou nebo okamžitou, ani že se nevíže na osoby
obou ministrů, nýbrž že obsahuje všecky praktické
možnosti budoucnosti a všecky eventuality, na nichž
by mohla Italie nebo Rakousko-Uhersko míti zájem.
Země zajisté bude sdileti uspokojení obou ministrů
a schválí jejich dílo, jestliže výsledek porad se pro-
jevi v oboru mezinárodních událostí.
#21
alto_textblock
#21
rinu.
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
Krádeže klenotů.
#24
alto_textblock
#24
V poslední době způsobily značnou pozornos
velké krádeže klenotů a při tom se připomínají různé
praktiky, jakých zloději klenotů užívají. Tak vycvičila
elegantní pařížská dáma z polosvěta svého psíka, aby
spolknul drahokamy, které jeho krásná velitelk
v nestřeženém okamžiku v klenotnickém krámě obrat-
ným pohybem ruky shodila na zem. Doma byl pak
chytrému Jollyovi dán silný počišťovací prostředek
a zlodějka zmocnila se touto poněkud neobvyklou
cestou vžácných kamenů. Jiná její kolegyně opero-
vala následujícím způsobem: Vyhloubila vysoké pod-
patky svých elegantních botek a vyplnila je smolou.
Když pak se jí podařilo některý z kamenů, předlože-
ných k výběru, nepozorovaně shoditi na zem, šlápla
na něj, vtlačila jej do podpatku a hleděla se pod vhod-
nou záminkou vzdáliti. Dříve nebo později bývají
však nejobratnější zloději klenotů dopadeni.
Nejvíce štěstí měl mezi elegantními zloději ne-
pravý „kníže Lahovary“, jinak Georges Manolescu.
Tisícerými otázkami učinil klenotníka, jenž cizince
bystře pozoroval, nervosním, dal mu hned vážiti ká-
men, hned zase hledati k němu pendant, žádal bílý
kámen a hned na to barevný, až obchodníka tak
pomátl, že nedovedl rozeznati bílé od černého. Pak
přišel vhodný okamžik, aby dal zmizeti kamenu,
který si znaleckým okem vyhlédl. S cynickou ote-
vřeností líčí ve svých memoirech svůj system. Jak
vypravuje a jak také ukázal kriminalistům, kteří byli
jeho obratností uvedeni v úžas, vzal Manolescu ká-
men palcem a ukazováčkem a zkoušel jej, současně
však držel třetím prstem na dolejší části palce jiný
kámen. Viditelný kámen přiblížil pak nenápadně
k ústům, aby jej, jak se zdálo, zkoušel dechem, při
tom však nechal skrytý drahokam spadnouti do úst
#25
alto_textblock
#25
a později, předstíraje nával kašle, skryl jej do ka-
#26
alto_textblock
#26
pesníku.
Kameny, jichž se takto zmocnil, prodával Mano-
lescu předním firmám v Německu a také dvorním
klenotníkům, kterým asi původ drahokamů nebyi
vždy neznámý. Tak se zjistilo, že jistý dvorní klenot-
ník skvosty od Manolesca koupené úplně přepracova
a kameny vyměnil. Charakteristickým jest také ná-
sledující případ, jejž Manolescu vyprávěl. V obchodě
velké německé firmy byl zhurta odbyt, když nabíze
klenoty na prodej, sotva však vyšel z domu, dohoni
jej majitel firmy a pravil mu důvěrně: „Tak se po-
dobné obchody nedělají, mladý příteli, v přítomnosti
personálu.“ V tiché kavárně byl pak obchod uzavřen
ke vzájemné spokojenosti.
Tak odvážně a rafinovaně jednají však jen nej-
větší výtečníci, obyčejně však pracují zloději klenotů
s pomocníky, kteří mají za úkol odvrátiti pozornost
obchodníkovu. Bývá to buď domnělý zákazník,s
nímž se zloděj dostane do hádky, nebo dáma, které
ustoupí, aby byla napřed obsloužena, začasté i při
vedený sluha, nebo vstoupivší žebrák, kteří ve vhod-
ném okamžiku dovedou obchodnika tak zaměstnati
aby krádež nezpozoroval.
#27
alto_textblock
#27
= Upomínka na české bratry v Berlíně. »Ber-
liner Börsen-Courier« píše: »České Valašsko, jak lid
posud jmenuje jižní čásť Wilhelmstrasse, pozbylo
skoro úplně svého starého charakteristického rázu a
jen několik domů připomíná ještě dobu, když před
175 lety se zde usídlilo asi 2000 z Čech vypuzených
protestantů. Bedřich Vilém I., vojenský král, daroval
těmto lidem, ponejvíce tkalcům a soukenníkům, nejen
stavební místa, ale i stavební materiál, z něhož si
zbudovali domy velmi jednoduchého slohu, které
dříve této části jinak tak vznešené a světoznámé
Wilhelmstrasse dodávaly zvláštního rázu. Jeden z
těchto domů, jenž má číslo 37, byl nedávno zbořen,
aby učinil místo novostavbě hotelu. Určitě se za-
chovaly z oné doby ještě domy č. 103/4, 107, 113,
#28
alto_textblock
#28
115, 136 a 142, jakož i na protější straně dům č. 4,
v němž se nalezá ústav slepců a jenž má prastarý,
travou zarostlý dvůr. Z těchto budov zůstane asi
ještě na dlouhou dobu zachován na pozemku č. 136
stojící »společný dům evangelicko-české bratrské
církve«, jejíž kostel, zvaný betlemský, se nalezá na
Maurerstrasse a jenž více než vše ostatní upomíná
na onu dobu. Také dům č. 103/4, jenž náleží k pa-
láci prince Albrechta, nezmizí tak brzy, poněvadž
se nyní důkladně opravuje. Některé z těchto domů
nalezaly se skoro celé století v majetku českých při-
stěhovalců, neboť problížíme-li berlinské seznamy
bytů z prvních desetiletí 19. stolelí, nalezáme stále
ještě česká rodová jména, jako Chmelík, Potoček,
Kropáček, jejichž nositelé byli majiteli onéch domů.
= Hudba a láska. V Paříži se nedávno rozšířila
zpráva, že známý dramatický spisovatel se rozešel
se svou přítelkyní a dáma ze msty zničila cenný
rukopis, poslední dílo spisovatelovo. Případ nebyl
by ničím novým. Podobná nehoda stala se skladateli
„Fausta“. Charles Gounod zapředl kdysi důvěrný
poměr s jistou Angličankou, a opustiv práci i přátele,
žil u milenky v Londýně v sladké nečinnosti po ně-
kolik měsíců. Jednoho dne však se s damou svého
srdce nepohodl a vrátil se náhle do Paříže. Ve chvatu,
s jakým odejel, zapomněl v Londýně rukopis parti-
tury opery „Polyeucte“. Bylo to nepříjemné, nebot
opera měla se za krátko v Paříži provozovati, čekali
na ni a byly již ustanoveny zkoušky. Gounod psal
a telegrafoval opuštěné milence, ta však ho neuznala
ani hodným odpovědi. V zoufalství poslal k dámě
svého libretistu Julesa Barbiera, Barbier nebyl příliš
dobře přijat. „Vím,“ pravila Angličanka, „že se
Charles ke mně již nevrátí, proto jsem partituru
spálila. To jest má pomsta!“ Jules Barbier div ne-
padl do mdlob a Gounod rovněž, když o tom zvěděl.
Musil celou operu komponovati znova. „Polyeucte“
dostala úplně novou hudbu a byla pak s opozděním
několika měsíců v Opeře provedena. Den před pre-
mierou došla z Londýna zásilka — první partitura,
Nebyla totiž spálena,. s.