#1
alto_textblock
#1
Číslo 166
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 19. června 1900
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, adrninistrace
expedice
Praha, Pštronsova alíce,
čí310 200—II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevrace
Nezapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy o dvanácté
po
dině polední.
vednotlivé číslo za 8 h.
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
JLCK
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně. . . . .
2.80
8.40
čtvrtletně . ..
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . ..
3.—
čtvrtletně ... K 9.—
celoročně. ... K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně. . .. K 48.—
Predplatné do Ameriky,
Francie, Švýcarska, Ita-
lie, Belgie a Anglie:
čtvrtletně ... K 13.2
celoročně . .. K 52.80
Telef, administrace 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 3 hodiny 52 minuty ráno.
Slunce zapadá v 8 hodin 10 minut večer
#10
alto_textblock
#10
Úterý:
Sv. Gervasia a Protasia, mučenníků
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnosť
v chrámu P'áně
v Emausích na Nov. Městě od 18.—21. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Vytýkají nám panovačnost.
#13
alto_textblock
#13
Motto: „Vyvrzte břevno dříve
ze svých očí.
Dle písma sv.
Sotva jsme věřili svým očím, když jsme četli
v polských listech, zvláště ale v »Huchu ka-
tolickém« výtku tuto. Bratří Poláci, o jejichž
panovačnosti nad bratry Rusíny ode dávna, a to
při každém zasedání jak na sněmě lvovském tak
i říšském, ozývají se velmi oprávněné stesky, vy-
týkají nám panovačnost — nad kým? Nad kým
jiným než nad Němci a důsledně i nad celou říší.
Obžalobu svou odůvodňují některými výroky dra.
Herolda a pak i některými větami před několika
dny vydaného pamětního prohlášení klubu mlado-
českých poslanců. Dru. Heroldovi vyčítají, že prý
řekl, že v Rakousku všichni tak musejí skákati,
jak jim Češi zahrají. Nevíme již, učinil-li dr. He-
rold opravdu výroku toho ve smyslu mu podklá-
paném, víme ale, že dr. Herold je řečníkem nemálo
temperamentním, a že by mohl výrok takový vyjíti
mu z úst jen jako lapsus linguae. Ale rozhodně
musíme stavěti proti dedukcím, jež »Ruch katoli-
cki« z něho činí. My Češi prý bažíme po hegemo-
nii v Rakousku, tedy ne pouze nad Němci, ale nad
celou říší, zrovna jakoby prý národové rakouští jen
proto odmítali jařmo německé hegemonie, aby do-
stali se pod jho české Výrazy takové prý musejí
škodit věci české. Češi ve svém boji o rovnopráv-
nost musejí prý i s tím unikati, jakoby dychtili po
převaze nad jinými. Ostatně obstrukce česká a roz-
bití parlamentu byla prý »bardzo wy ražna
illustraci tej czeskej manii wle
košci.
Tu to máme: Česká obstrukce sama sebou je
důkazem naší panovačnosti. I v dalších ještě vě-
tách viní nás tentýž list — (viz jeho číslo z mi-
nulé soboty) z megalomanie — tolik co ve-
likášství a radí nám jen abychom přijali to, co
nám nabízí Körber, od něhož prý žádnou měrou
pro sebe získati nemůžeme — žádné fráze ani hru-
biánství se strany české — ujišťuje »Ruch ka-
tolicki« — pranic nezmění na jeho náhledu.
Víme tedy, proč nám bratří Poláci dali kvinde.
Nám to na vlas připadá, jako když má mezi dvěma
přáteli dojíti k nepřátelství, a když jeden, aby měl
příčinu, druhého schválně urazí. Avšak mluvme si
pravdu: Pánům Polákům podle všech praecedencí
#14
alto_textblock
#14
v naší společnosti bylo již nevolno, stýskalo se jim
po krásných očích levice a proto snaží se nás co
nejvíce urážeti, aby měli příčinu k rozchodu. Pra-
ktika tato je známa již z dob starých Římanů.
Známé listy polské již dávno žehraly na přátelství
Čechů a Poláků, žehrali vůbec na to, že Poláci se-
trvávají ve svazku pravice. A k listům těm do-
brovolně se přidal »Ruch katolicki«, který
ještě před novým rokem často byl od listů našich
uváděn, jakožto list nám přející, který ale od no-
vého roku uchýlil se kajicně do tábora levice.
My Češi prý tedy jsme panovační, megalo-
manií posedlí! Na to bychom mohli odpověděti
slovy Hamleta: »Já jsem tak skromný, že bych
měl místa dost v ořechové skořápce«. — My se
doma i v cizině krčíme, kde jak můžeme. Při-
sedne-li si k našemu stolu Němec, bezděčně po-
posedneme si dál, jen aby Němec měl dost po-
hodlí a vyhrabáváme ze všech koutků paměti
zbytky němčiny, jen abychom se mu zavděčili. Je
sice pravda, že vydržujeme si Matici školskou,
abychom několik tisíc dítek našich dělníků v tak
zvaném německém území zachránili, jinak ale jsme
takoví dobráci, že pouštíme německý kapitál a ně-
mecký velkoprůmysl do země vždy hloub (asi tak
jako bratři Poláci zase židy). My megalomanií po-
sedlí Češi pustili jsme do rukou Němců a židů
skoro všecken náš obchod a všecky vydatnější živ-
nosti. Naše převaha v Čechách a na Moravě za-
kládá se pouze na několika mizerných číslicích,
poskytujících nám sice převahu číselnou, nikoliv
ale morální. Připouštíme, že jsme v posledních
levecu avspon
poli literatury a že dost se tužíme v obchodech
a živnostech, že však v ohledě poslednějším daleko
ještě stojíme za Němci. Že si při své chudobě
časem vzpomeneme na velikost a význam někdej-
šího českého království, a kdož by nám mohl za-
zlívati. Vždyť i nejmenší chuďas s povzdechem
připomíná si, že jeho děd anebo praděd býval ve-
likým statkářem, že ale nehospodářstvím přišel
o všecko, asi zrovna tak jako bratři Poláci vzpo-
mínají si na velikost svého království. I to mile-
rádi doznáváme, že máme trochu té staročeské
hrdosti a že se neradi Němcům vnucujeme, a že
se k nim vůbec nedotlačujeme, jako Poláci. Naše
postavení naproti Němcům rovná se skoro na vlas
postavení Rusínů naproti Polákům. Jsme-li pano-
#15
alto_textblock
#15
vačnými my, pak jsou jimi i Rusíni, a tu se
ovšem nedivíme, proč nám Poláci vytýkají magelo-
manií. Ubozí Poláci, co všecko musejí přetrpěti
od panovačných Rusínů! Pak se Polákům ovšem
nedivíme, že sympatisují s ubohými Němci u nás,
kteří vedou zoufalý boj proti naší panovačnosti.
Nyní poznáváme, že poslanci mladočeští chy-
byli, když vešli v politické sdružení s bratry Po-
láky na mnohý úkor Rusínů. My jsme tím sym-
patie Rusínů na mnoze potratili a Poláky jsme si
— jak figura právě ukazuje — přese všecky oběti
v přízni neudrželi. My bychom byli svou aliancí
s Poláky málem ztratili sympatie Slovinců.
Poláci v našem s nimi přátelství již dávno
hledali chlup, jejž i konečně nalezli. Nuže necht
si z něho uvinou provaz, jenž je hodně těsně při-
váže k Němcům, kterýmž mohou pomáhati Ra-
kousko tlačiti do Pruska, tam, kde hakatisti
všeněmeckou kulturu do Poláků vtloukají. Poláci
dle všeho začínají se smiřovati s novým plánem
Němců na rozdělení Rakouska, vedle něhož Halič
má býti ze svazku Cislajtanie uvolněna, abychom
tím spíše od Němců mohli býti majorisováni. Němci
teď horlivě mažou Polákům kolem úst med samo-
statnosti, jak prý pak budou brániti Rakousko
před Ruskem.
Blázni byli, kordy měli! Němcům běží o za-
šantročení Cislajtanie do Všeněmecka, proto rádi
se zříkají Haliče a budou se houby starati, co se
stane s rakouskými Poláky. Němci na Halič ne-
reflektují. Oni zatím mají co hrýzti na Poznaňsku.
Proto jen páni Poláci buntujte se chutě s Němci.
končtí Prušáíci
#16
alto_textblock
#16
jsou ještě chytřejší.
#17
alto_textblock
#17
Zprávy politické.
V Praze, 18. června.
Situace vnitřně-politická jest dopusud nevyjas-
něna. Oznamuje se pouze ze dvou stran souhlasně,
že vláda nepřikročí v nejbližší době k žádným opa-
třením, kteráž na poli vnitřní politiky znamenala by
nějaký větší dosah. Učiní prozatím jen to, čeho vy-
žaduje opatření prozatímního rozpočtu a kvoty. Z jiné
strany dodává se k tomu však, že vláda přece jenom
pomýšlí na oktroyování jazykových nových osnov,
nového jednacího řádu a po případě také na rozpu-
štění říšské rady. Každé z těchto tří opatření vedlo
by arciť k částečné ministerské krisi.
#18
alto_textblock
#18
Vzpomínky
z pobytu Jeho kníž. Milosti nejdůstojnějšího pána
Leona svob. pána Skrbenského
ve věčném městě a v jížní Italii o letošní
jubilejní pouti.
(Pokračování.)
Z Říma do St. Agnello u Sorrenta.
Doba k jubilejní pouti a k pobytu v Římě
vyměřená zatím „vypršela, a naší poutníci se roz-
létli. Jedni dále na jich, puzeni jsouce touhou viděti
krásy Neapole, Vesuvu, obdivovati širé moře a ko-
chati se pohledem a vůní hájů pomerančových kry-
jících břehy zálivu neapolského Druzí majíce
dosti na dojmech v Římě zažitých, vraceli se ke
krbům své milé vlasti.
Náš arcipastýř byl by se vrátil zajisté s těmito
do své arcidiecése, kdyby se mu nebylo bývalo po-
drobiti vyšší vůli, totiž výslovnému přání sv. Otce,
aby pobyt svůj v teplém podnebí italském prodloužil
a z chřipky nedávno přestálé se zotavil. Za tím
účelem volil pobyt v tichém, samými háji pomeran-
čovými obklopeném městečku St. Agnelo, ležícím na
břehu zálivu neapolského 20 minut od Sorrenta a
ubytoval se v útulném hotelu zvaném Cocumella,
kamž bylo jeti z Castellamare, poslední to stanice
dráhy, povozem pět čtvrtí hodiny. Cesta jest roz-
košná. Z Castellamare silnice ustavičně stoupá. Nej-
prvé nás vede olivovými, ořechovými háji a vinicemi,
uprostřed nichž před vesnicí Vico Equense hrdě se
zdvihá nad mořem letohrádek purkmistra neapol-
ského, pak jako by chtěla nám ukázati s výše krásy
moře a zálivu, opustí stinné háje a jako had vine se
dále po svisle do moře spadajících stěnách. Úchvatný
#19
alto_textblock
#19
pohled na rozčeřenou hladinu, mořskou nás přímo
okouzlí. Zdá se nám, že něco živého před námi se
hemží, se houpá, poskakuje. Máme před sebou jen
vodu, vodu neživou, a přece tolik života všude, na-
hoře v těch vlnách a dole v hlubinách. Života a
krásy dodávají nesčetné bárky, lodičky a lodice pla-
chetní, jež hemží se tu jako broučkové, tam zase
pyšně se nesou po hladině jako sněhobílé labutě.
Na nejzazším obzoru jeví se nám obrysy protějšího
břehu, zahaleného v lehkou modravou mlhu. Zatím
co se tímto pohledem kocháme, cesta jakoby naschvál
rozmarně najednou se uhne, moře se nám ztratía
my objíždíme celé údolí, jež náhle bylo přerušilo
souvislost vysokých břehů hlubokým korytem. Tuto
hru svou opětuje silnice několikráte, dříve nežli do-
spějeme do St. Agnella.
St. Agnello, jakož i Sorrento, leží na přeúrodné
a jediné to rovině na hornatém polostrovu sorrent-
ském. Čítá 5000 obyvatel. Uvykli jsme v Říměa
v jiných větších městech nazírati na lid italský jako
drzý, dotěrný a k cizinci úskočný; zde však bychom
Italům podobným úsudkem křivdili. Ano, my se
přesvědčíme o pravém opaku. Lid jest zdvořilý, po-
zdravuje kněze na potkání, k cizinci chová se vlídně
a uctivě, odpovídá ochotně, ano s jakousí vrozenou
elegancí na dotazy a v mezích slušnosti nabízí svých
služeb. Očekává ovšem od cizince vždy laskavé
zacbázení, a je-li od cizince odbyt slušně, poděkuje
se i za to.
»Sempre a suo servizio«, »padronissimo« (vždy
k službám, nejoddanější služebník) »buon passegio,
divertimento« (dohrou zábavu, procházku) jsou fráse
zdvořilosti vlastní i tomu nejprostšímu námořníku.
Uctivý pozdrav aneb projev díků naznačují vše-
#20
alto_textblock
#20
obecně graciosním posuňkem ruky, jaký my dě-
láme, posíláme-li polibek. Před biskupem mimo to
pokleknou.
Předností lidu tohoto jest, že vzdor zevnějšímu
mocnému vlivu cizinců zachoval svoji individua-
litu, prostotu a dobrosrdečnost neporušenou. Nena-
lézáme jinou příčinu toho, nežli jeho hluboké a živé
přesvědčení náboženské.
#21
alto_textblock
#21
Cocumella. Naši přátelé a příznivci.
#22
alto_textblock
#22
Hotel Cocumella leží osamocen na obvodu mě-
stečka a podobá se spíše nějaké ville. Zahrada tu
kvetoucích, tam ještě ušlechtilým ovocem obtěžkaných
pomerančů a citronů spojuje jej s příkrým asi 80
metrů srázně k moři spadajícím břehem. Přístup
k moři umožňují schody vtesané do skály a opatřené
ochrannou zdí místo zábradlí. V dolejší pak části
vedou přirozeným, místy uměle přizpůsobeným tune-
lem, který na několika místech se otevírá, jakoby
v přirozené, ohromné okno, jež upraveno jsouc za
balkon a ozdobeno visutými květinami skýtá na oka-
mžik odpočinku a zábavy pohledem na moře a na
vlny bijící a se rozrážející o skálu pod nohama na-
šima. Asi v polovici rozdvojují se schody. Jedny
ústí do malého hlubokého přístavu, jenž proti vlnám
otevřeného moře jest chráněn srpovitě zahnutým ná-
spem (mole). Uprostřed kolébá se několik lodiček
uvázaných na plochém útesu skalním, jenž slouží zá-
roveň ke vstupování na lodičku, maje několik vte-
saných schůdků se zábradlím. Druhá větev schodů
vede nás na písčitý břeh mírného svahu v délce asi
200 metrů (spiaggia), jelikož skály tu ponechaly ja-
kýsi prostor k moři. V letní době, počínaje polovicí
června, byvají tu postaveny lázně.