#1
alto_textblock
#1
1907
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h.
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
—
#3
alto_textblock
#3
NARUDN
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 3. července,
#6
alto_textblock
#6
K číslu 18l.
Číslo v Praze za 2h
a na, venkověs za. 4h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
netu.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
Z parlamentu.
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 3. července. Poslanecká sněmovna
rozhoupává se ku práci náramně pomalu. Na
třetí týden sedí již a ještě nevykonala ni prvn
práce. Cesta k jedinému úkonu, k schválení pro
visoria pětiměsíčního, založena jest četnými ná-
vrhy pilnými, z kterých dnes dostanou se n
přetřes ony, které týkají se voleb haličských. -
O sociálně-demokratické straně v nové sně-
movně lze říci, že, dokud byla 10mužová, byla
silnější, nežli nyni, kdy čítá členů skoro deva-
teronásobně.
Včera při hlasování o pilných návrzích
úřadnických bylo viděti, že také 87 sociálních
demokratů ve sněmovně lidové neznamen
mnoho, neznamená nic, zejména, když peruj
tak nešťastně jako sociálně-demokratická strana.
která popudila proti sobě všecko v parlamente
a všecko mimo parlament. Ni jedinkého úspěch
věcného, ale také ni jedinkého úspěchu morál-
ního těchto 87 mužů ještě nedosáhlo. Dr. Adle-
včera při svém dotazu na presidenta dra. Weis-
kirchnera vypadal velice malým. Mezi 10
muži v parlamentě posledním byl velikánem.
Dnese ztrácí mezi soudruhy, kteří jsou mno-
hem bojovnější, než jest on. Vždyť má již predi-
kát salonního demokrata stejně, jako dru. Pat-
taiovi dán predikát antisemity salonního.
Srážky, kteréž udály se včera při hlasován
o pilných návrzích úřadnických mezi křesťan-
skými sociály a německými stranami levice, na-
lezly dnes ohlas v listech, které konstatují, že
tím zkalen byl nejen poměr mezi stranami le-
vice navzájem, ale také zkalen mezi německým
stranami levice a mezi německými členy kabi-
Poslanec dr. Gessmann volal na něme-
cké nacionály: „S vámi člověk nemůže uzavříti
žádné aliance!“ Poslanec Axmann volal: „To
si zapamatujeme! My jsme vám vytrhli Wolfa
Gessmann: „Zapamatujeme si t pro volby
přišti!“ Poslanec Mayer: „Tři ministry máte
#12
alto_textblock
#12
ženo.“
#13
alto_textblock
#13
ve vládě a hlasujete proti nim! My vám je držet
nebudeme! Kdyby se byl návrh Ulöckil ův
přijal, byl by to projev nedůvěry proti vládě,a
vaši tři ministři by vyletěli!“
„N. W Tgbl.“ oznamuje: „Episoda, která
se udála při včerejším hlasování, učinila také
silný dojem na ministerské lavici. Přátelé vlády
oznamují, že, kdyby se takové hlasování opako-
valo, t. j. kdyby nebyli ministři podporováni svý-
mi vlastními skupinami, kabinet by provedl dů-
sledky a jeho složení dosavadní bylo by ohro-
Třeba ještě pověděti také, proč poslancové
čeští nemohli se nadchnouti a rozohniti pro pana
Wabera. Tento pán rozbíjel ve Vídni schů-
ze slovanské, tento pán se chlubil, že, kdyby
vrátil se do Vídně, bude baštou a podporou Ně-
mectvu proti roztahujícímu se tady Slovanstvu.
Ostatně při veškerém přátelství české delegace
k úřadnictvu poslancové čeští nezapomněli, že,
kdykoli politicky a strannicky stíhán a pronásle-
dován byl do krajnosti český úřadník, nikdos
ho v parlamentě neujal.
Z Vídně, 3. července. Poslanci, kteří jsou
žurnalisty — je jich skoro 50 — zamýšlejí za-
ložiti svaz k ochraně žurnalistických zájmů.
#14
alto_textblock
#14
Sněm království českého.
#15
alto_textblock
#15
Z Vídně, 3. července. Listy sdělují
»Včera dostavila se k poslanci hr. S tern-
bergovi deputace důvěrníků z Náchoda
nabídnouti mu mandát za okres Nácho-
Nové Město n. M. do přištího sněmu král.
českého. Hr. Sternberg nabídku přijal.«
Podotýkáme ostatně, že osud nynějšího
sněmu českého není rozhodnut. Vláda se ještě
neusnesla, zdali rozpustí český sněm dříve.
nežli povoli volební opravu. Chce vyslechnouti
v době nejblíže příští o věci té zástupce jedno-
tlivých stran na sněmu království českého za-
stoupených a dle vota jejich bude potom bud
volební reforma ještě starým sněmem vyřízena,
nebo bude sněm král. českého rozpuštěn.
#17
alto_textblock
#17
novami.
#18
alto_textblock
#18
Telegrafické zprávy.
#19
alto_textblock
#19
Z úradníhio věstníku.
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 3. července. (K. k.) „Wr. Ztg.“ sděluje:
Císař udělil zemskému školnímu inspektoru dru. Vik-
toru Langhansovi v Praze bez poplatků řád že-
lezné koruny III. tř. a potvrdil zvolení presidenta
české akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slo-
vesnost a umění v Praze vrchního stavebního, rady
dra. Josefa Hlávky předsedou národohospodář-
ského ústavu, založeného při této akademii, jakoži
zvolení řádného profesora politické ekonomie na
české universitě v Praze, dvor. rady dra. Albí na
Bráfa místopředsedou, a řádného profesora právní
a státní vědy na české vysoké škole technické v Praz
dra. Josefa Grubera hlavním tajemníkem uvede-
ného ústavu na funkční dobu 3 let určenou sta-
#21
alto_textblock
#21
Demonstrace v Záhřebě.
Ze Záhřeba, 3. července. Včera večer došlo
k velikým pouličním demonstracím,
které trvaly skoro do půlnoci. Demonstrováno před
bytem bána, před budovou uherských
státních drah a před arcibiskupským
palácem, ve kterýchžto budovách okna r oz-
třískána. Rozbita též okna maďarské školy pro
zaměstnance uherských státních drah. Při srážkách
mezi demonstranty a policií raněno bylo ně-
kolik strážníků. Jeden komisař raněn těžee
do hlavy. Když několik mladíků počalo bombar-
devati budovu bánskou voláno: „Zachovejte důstoj-
nost, neházejte žádnými kameny!“
Bán odjel v noci do Pešti. Demonstranti s ha-
sili všechny svítilny va náměstí Jela-
čičském a na Ilici a potmě někteří demonstranti
dopustili sc výtržností. Teprve po půlnoci nastal klid.
Schůze zakouského císaře s králem Eduardem.
Z Vídně, 3. července. (K. k.) „Frmdb.“ píše: Jak
jsme se informovali, není dosud naprosto jisto, zda
anglický král Eduard přijede letos léčit se do Ma-
rianských Lázní. Tím odpadají tudíž také všechny
kombinace, které se zosnovaly o schůzce císaře s krá-
lem Eduardem. Dá se však očekávati, že panov-
ník navštíví krále Eduarda, přijede-li do Marianských
#22
alto_textblock
#22
Lázní.
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Upomínky na válečný rok 186
Píše K. J. Maýr.
#25
alto_textblock
#25
Bylo to léta Páně 1865, když přiměřeně
vyzbrojen odbornými technickými vědomostmi
vysvědčeními k tomu patřicími a kufrem, jejž
pečlivá ruka drahé matky mi naplnila, provázen
moudrými radami dobrého otce, učinil jsem
první krok z domu otcovského do širého světa,
abych věnoval se praktickému svému povolání.
Posud velkoměšťák, zvyklý pohybovati se
v předních kruzích pražských, kde jsem při po-
řádání koncertů, plesů a jiných podobných zá-
bav zřídka chyběl, putoval jsem jednoho krás-
ného srpnového rána r. 1865 jako bezplatný
technický praktikant do cukrovaru u Sadové.
To je pramen, z něhož čerpám své zku-
šenosti, toť vysvětlení, jak já — bez vojenského
kabátu — zažil jsem všechny hrůzy válečného
roku 1866 a zvláště bitvu u Sadové, která
vlastně byla rozhodující. Líčí-li páni odborníci
hrůzy války ze samého středu válečného víru,
bylo mně dopřáno býti svědkem hroznějších
ještě přímých následků války, ba v jistém smyslu
i stát se jich účastným.
Vracím se tedy znova k svému nastoupení
do cukrovaru v Sadové. Ředitelem závodu, ma-
jetku tenkrát hraběte Františka Harracha a pana
Ferdinanda Urbánka, byl pan Josef Pfleger,
znamenitý odborník, jemuž děkují mnozí tech-
ničtí úřadníci za své praktické zdokonalení.
Byl jsem přijat na začátku kampaně roku
1865 a nastoupil jsem místo v srpnu téhož
roku. Přechod z velkoměstského života do osa-
mělé továrny, stojící uprostřed širých polí, ne-
#26
alto_textblock
#26
byl pro mne nijak potěšitelným a zajisté by byl
naprosto nepřispíval k povznesení mysli a ná-
lady, kdyby se nebyl ředitel Pfleger v otcovské
péči o nás zelené praktikanty (byli jsme tři) o
to staral, aby nám důkladným zaměstnánímv
laboratoři i v továrně vyplnil čas a rozplašil
vzpomínky na zapadlý velkoměstský život.
Kampaň r. 1865 trvala k nemalé radosti
technického personálu jenom do března r. 1866,
ale hned na to začala nám rafinace cukrua
sotva tato v červnu dokončena, započato se
zpracováním různých zadních produktů, v kte-
réžto práci se přes stálé pochody rakouského
vojska přes Sadovou pokračovalo. Teprve na-
stalé válečné události způsobily 3. července
1866 zastavení práce.
Následkem pověsti, že všichni práce schopn
lidé budou nuceni Prušáky ke kopání přikopůa
podobným pracím, uteklo všechno, co jen nohy
mělo, starce a ženy nevyjímaje, tak že zbyl
jsme v továrně pouze ředitel, já, vážný a stroj
ník, jejich ženy a děti, očekávajíce průběh udá-
lostí. Ředitel sice, nechťěje vzíti na sebe zod-
povědnost za mne oproti mým rodičům, nařídi
mi také, abych odjel, avšak příčilo se mému
citu pro povinnost opustiti v této nebezpečné
situaci svého představeného, zvláště když všichni
ostatní úřadníci byli pryč. Tato okolnost umož-
nila mi státi se svědkem událostí nezapomenu-
telných, hrůz válečných nejděsnějších.
S půdy ředitelova bytu spatřili jsme dne
3. července před 4. hod. ranní při silné mlze
směrem k vesnici Mžanům z dálky tmavou
hmotu vyvstávati, v níž za nastalého světla den-
ního rozpoznali jsme pruskou kavalerii. Ředitel
poslal mne ihned do vsi Dohatic k rakouskému
generálovi, který večer před tím u něho byl
hostem, se zprávou, že jsme spatřili Prušáky
postupující směrem k Mžanům.
#27
alto_textblock
#27
Tato vlastenecká služba málem byla by se
mi stalo osudnou, neboť naši vojáci považujíce
mne za vyzvědače, chtěli mne již naložiti na
vůz, když tu jeden z důstojníků, s nímž jsem
se byl u ředitele seznámil, mne poznal a z ne-
dobrovolné cesty snad do vězení mne vysvobo-
dil, načež mne sám k generálovi dovedl, kdež
jsem konečně svoje poselství vyřídil. Zkušeno-
stí touto poučen, vracel jsem se do továrny,
abych vyřídil dík generálův řediteli a zároveň
vyprávěl o nebezpečí, jež mi hrozilo.
Když pak k 7. hod. ranní příšerný rachot
pušek a dunění děl stále silněji se ozývalo,
vtáhl již také 28. prapor myslivců, pěší pluk
císaře Františka Josefa do továrny. Obsadili
nejen dům, v němž ředitel bydlel, nýbrži
všechny místnosti tovární. Zároveň přibyloi
půl baterie, která hřmotně vjela do dvora.
Zároveň jako na dané znamení narazily
pruské kule na zdi tovární. Nyní jednalo seo
nalezení místa, kde bychom se my pozůstalí
mohli bezpečně ukrýti.
Radil jsem k úkrytu v klenutém konden-
sačním kanále, který ústil do rybníka, ředitel
však rozhodl se z opatrnosti pro sklepy svého
bytu, kam jsme se také odebrali, očekávajíce
další osud. Dunění děl, řinčení skla ve velkých
továrních oknech následkem tlaku vzduchu,
způsobeného letem vržených granátů, zvyšovalo
naše rozčilení. Ženy a děti naříkaly, muži se
modlili, byl to zkrátka okamžik, jako bychom
se všichni měli k smrti připraviti. V této na-
prosto ne závidění hodné situaci běžel jsem na-
horu a ptal se setníka, jehož jsem potkal, co
máme učiniti, zda setrvati nebo prchnouti. Ten
mi odpověděl: »Go vám napadá, jen ihned ven
ze sklepa, neboť může se státi, že v krátké
době bude celá tato budova se zemí srovnána.«
#28
alto_textblock
#28
CPokračování,