Strana 10.

NÁRODNÍ LISTY

17. listopadu 1907. Císlo 318

jsou.

Lékařská hlídka.

O nových směrech v ochraně prot tuberkulose jako nemoci lidové.

II.

Není pochybnosti o tom, že každý souehiotinát za jistých okolností infekci jiného sprostředko vati může; kolik souchotinářů, tolik možných zdrojů infekce, tedy v Čechách do roka 60—7 tisíc. Se zřetelem k dosinfekci a ochraně rodiny která souchotináře ve svém středu chová, bylo by žádoueno, o každém případě tuberkulosy zvěděti. Povinnosť, hlásiti každý případ tuber- kulosy, není novou, trvala v 18. století již ve Vídni, Florenci, Lissaboně, zvlášť krutě ale na léhála v Neapoli na lékaře, přednostu v domác nosti i majitele domu. Pozdější názory o podstatě tuberkulosy přivedly toto nucené hlášení opět v zapomenutí, dnes přirozeně se o něm opět vede spor. Nad veškerou pochybnost jest seznání ka- ždého případu tuberkulosy důležitou podmínkou tuberkulosní profylaxis, než nemůžeme zamlčeti že povinné hlášení má při ohromném rozšíření a dlouhém trvání tuberkulosy své obtiže; jest ta- ké jisto, že mnohý souchotinář z kontroly se vy- mkne, aspoň do té doby, dokud chřadnutí tělo nebylo u něho započalo. S právního a ethického stanoviska neni proti nucenému hlášení tuber kulosy námitek. Neb jestli stát ukládá povinnost hlásiti každý případ tyfu, cholery, diftherie, jest přirozeno, že táž povinnost se vztahovati má také k tuberkulose a to tím více, poňěvadž tu berkulosa naše zájmy daleko více poškozuje nežli všechny ostatní infekční choroby dohro- mady. Ostatně statistíka tuberkulosy má to do bré, že podle ní úspěch hygienických opatřen posouditi můžeme — odpůrcové povinného hlá- šení poukazovali k ethickým důvodům a ličili důsledky povinnosti hlášení nejčernějšími bar vami; pravili, že velký počet souchotinářů při- jde o přístřeší a o zaměstnání i že vyloučen bude ze styků společenských. Než -tyto projevy nelid- skosti znamenáme tou dobou, aniž by povinné hlášení zavedeno bylo; neodůvodněná tuberku- lofobie k tomu přispěla. Ale toť jsou jen ojedi- nělé případy; ve státech a obcích, kde hlášení po leta trvá, obavy ty se nesplnily. Povinně hlášení tuberkufosy, zahrnujíeí v sobě účelnou ochranu proti tuberkulose, vy- žadujeme proto, abychom chránili ty, kteří z ne- uvědomělosti neb pro nedostatečné prostředky ta opatření neprovádějí, která by v jejich pro- spěchu byla, a která by stát i obec v podobnýeh případech prověsti musíly. A právě tu se nám namítá otázka: jest to lidské, když hájíce zájmy jednotlivce trpíme, aby v celé řadě případů je- diným člověkem a vědomě četní jlenové rodiny a spolupracovníci na zdraví poškozeni a ke vleklé chorobě odsouzeni byli. Povinné hlášení tuberkulosy zavedl již rok 1897 stát new-yorský; dnes trvá v Norsku, B- densku, Sasku, v mnohých vládních okreseel pruských a v četných městech anglických i vě- meckých. V Rakousku a ve většině evropských stáíů povinné hlášení se vztahuje jen ku případůn tuberkulosy, které chorobě podlehly a nakazuje se tehdy, když těžký souchotinář svoje obydl mění. S hlášením tím souvisí desinfekce bytu ale jakkoli toto k určitým případům se vztahu- jicí hlášeni svoji důležitost má, setrvá ilusorní. neb velký počet souchotinářů ohrožujíeích ro- dinu a spolupracující jest z tého ochranné péče státu vyloučeno. Za takých poměrů vybývají dvě cesty, kte- ré nás vedou k tomu, abychom co největší počet souchotinářů seznali a v ochranu vzali. Jednu z nich označil Calmette a Philip: velká města chudinské ústavy a dobrodinci zakládaji zvláštn výpomocné stanice, které dobrovolně se hlásíci tuberkulosní berou i s jich rodinami v ochranu o zlepšení jich životních poměrů, důkladnou desinfekci bylů a řádné poučování o dosahua ochraně před tuberkulosou se starají. Staniee ty pečují o děti souchotinářů, rekonvalesconty vyšlé ze sanatorii lidových a zjednávají posled- ním zaměstnám, při kterém šetření snadnější jest. Není o tom pochybnosti, že tyto výpo- mocné stanice v boji proti tuberkulose velmi důležitým faktorem jsou a že by sobě přáti bylo, aby nejen větší města, zvlášť průmyslová centra je zakládala, ale i města monší. Kdyby tato instituce v lidu našem tak se vžila jako ve Franeii a Belgii a nyní také v Německu, zajist bychom rázem zvěděli o každém tuberkulosnim člověku; a krok dále, snadno by bylo zjistiti, zdali členové rodiny souchotinářem infikováni A právě tato okolnost má svoji velkou dů- ležitost: v prvých stadiích tuberkulosy hygie- nicko-diaetetické léčení honosí se nadobyčejnýn úspěchem. Tou dobou lze pomýšleti na zřízení výpo- mocných stanie toliko ve městech, venkov který místy také značně tuberkulosou stibán jest. na této pěči výpomocných stanie podílu nema a proto Kayserling před krátkou dobou učini návrh tento: v městech a průmyslových stře- dech kontrola rodin souchotinářských odevzdá se výpomocným stanicím a spolkům, které po- tirání tuberkulosy sobě za účel obraly; na ven- kově zařidí se zvláštní kočující komise, které od obce k obci se ubírají, aby osoby tuberku- losní v rodinách neb určitých průmyslových odvětvích, jež tuberkulosou nejvíce stihána jsou, vyhledaly. Všude tam, kde zjištěn byl soucho- tinář, vyšetří se pečlivě jeho okolí, zvlášť členi rediny, zdali již také infikováni nejsou. Není pochybnosti, že by methoda ta, která doplňuje intence Calmette-ovy, námi z celéh srdce vítána byla, ale zajisté uplyne mnoho vody, než provedena bude: vyžaduje i mnoh dobré vůle se strany zamořených a té pro nede- statečné pochopení a snad i fatalistický náznr o tuberkulose v lidu pravě neni — ale i také se strany lékaře. Vyžaduje také velký náklad a prá- vem se naskytá otázka, kdo náklad nésti má. Povinné hlášení počítá s těmi, kteří jsouce tuberkulosou postiženi, svými výměty, v prvě řadě chrklem ty ohrožují, s nimiž v častéma dlouho trvajícím styku jsou. Kdybychom jen těmto lidem pěči věnovali a je v ochranu vzali. setrvali bychom jen na poloviční cestě; my se starati musíme také o ty, kteří jsou sice infiko- váni, u nichž ale tuberkulosa nevedla ještě k roz- padu tkání pliení. Lidé ti nekašlou a neohrožují své okolí, ale prodlením doby může, jestli o vyhojení procesu v plících se nestaráme nastati pozvolné rez

[rušení tuberkulosního infiltrátu a tím okamži kem nemocný odehrluje chrkel, chovající bacily. Mysleme si obvyklou zkušenost, t. j. vícečlen- nou rodinu stěsnanou v úzkém, nehygienickém bytě a pak chápeme, jak snadno a brzko infekce po rodině roznáší. Výzkum pražské výpomocné stanice nám pověděl, jak častá tato infekce ze souchotináře na členy rodinné jest; ohroženy jsou zvlášt děti a v rodině souchotináře jest sotva dítka, u kterého bychom tuberkulosy v po- čáteích neshledali. Tuberkulosa dítka setrv dlouhá leta skrytou; v době, kdy navštěvují ško- lu, hoch i děvče poměrně zřídka stíženi jsou patrnou tuberkulosou a odehrlováním nebez- pečni. Když ale dítko vstoupí do věku, kdy počíná na ně naléhati prvá starosť o existenci, úmrtnest tuberkulosní znásobí se třikrát a vzrůstá ne- ustále do věku 25 let; bacil tuberkulosní, počíná jeviti svoji zhoubnost od toho okamžiku, kdy na výkonnost svalovou větší požadavky kladený bývají a závisí pak jednak na pevnosti organismu a ušetření rozmanitých škodlivých vlivů, jak dlouho tělo tuberkulosnímu bacilu odporovati může. Péče o osoby se skrývající se tuberkulosou snaží se zabrániti postupu a rozpadu tuberku- losního infiltrátu v plících; v příčině té má vý- chova dětí při hygienické životosprávě největší důležitost, a jest jisto, že dobrým úspěchom pro- vázena bývá. S výchovou tou sloučiti můžeme také přípravu k budoucímu povolání, které tak voleno býti musí, aby postup choroby nepodpo- rovalo. Na prvém místě klado se úkol, abychon děti zamořených rodin odstranili z bytů, strá- dajících vzduch a světlo a je na venkově za- opatřili; v městě krní a hynou, ve venkovském. svěžím vzduchu sílí a řádně se vyvíjejí. Netřeba zvlášť vykládati, že úspěch bude tím dokona- lejší, čím déle děti v této rozluce od souchotiná?- ských rodičů setrvají. Proto Grancher vřele do- poručil zaopatření dětí s tuberkulosou skrytou v rolnických rodinách, jež jinak v příznivých hygienických poměrech žijí, na celou celou řadu let. Při tom děti, navštěvující školu, nalézají se pod stálým lékařským dozorem; jelikož nákaz vyloučena jest, nehrozi venkovskému obyvatel- stvu nijaké nebezpečí. Ve Francii došlo k zaří- zení zvláštních kolonií pro děti (Trémilly, Noisy) které dětem rodičů zatížených tuberkulosou po celou řadu let poskytují přístřeší. V jaké miře venkovský pobyt dětí tuberkulosních rodičů s osvědčuje, toť nám poví na př. zpráva sirotčince Donetského. Ze sirotků pocházejících ze zamo- řených rodin a léčených v ústavu tom 97%% se- trvalo ve příznivém stavu, kdežto z jich sou- rozenců, kteří setrvali doma, zemřelo 50% tu- berkulosou. Bohužel není možno ohromný počet dětí, jež by podobné ochrany potřebovaly, na celou řadu let zaopatřiti, vyžaduje již umístění jich na dobu několika měsíců velké oběti; než konečně i tříměsíční pobyt ve ferialních kolo- niích, sanatoriích, nalézajících se v lesnaté pohorské krajině, v lázních solných, v hospicfeh na mořském břehu (Grado, Rovigno v Rakousku) má velký dosah. V péči o děti tuberkulosních rodin a dět skrofulosních přísluší Francii prvé místo a jsou mořské hospice pro děti starou francouzskou institucí. Čítáme jich v zemi té na 24, a ně které z nich jsou takých rozměrů, že 500—700 dětí do roka zaopatřiti mohou. Dětským sanatoriím a mořským hospiců jež nyní také v Německu, Dánsku a Švédsku pilně se zakládají, přísluší v boji proti tuber kulose velká důležilost: netoliko z profylakti ckého stanoviska (odluky dětí od nemocných ro- dičů), nýbrž i proto, že léčivý úspěch u děl dokonaleji se vyjímá, nežli u dospělých, ošetřo- vaných v sanatoriích. Zbožným přáním jest, aby dětských sanatorií byl tak velký počet, aby vše- chny děti nemajetných tuberkulosních rodin v nich zaopatřeny býti mohly, než podobnýeh odvážných nadějí nemáme. Ohromné překážky které dobrému úmyslu se slaví, nejnovější doba korigovala zakládáním lesních zotavovacích sla- nic. Německo nám jest příkladem, my bychom se měli učiti, bohužel nás charakterisující tuber- kuloíobie zabránila pořízení zotavovací stanive v okolí pražském, jako dlouho se vzpírala poří zení stanice výpomocné v Praze. Prvá zotavo vací stanice zařízena byla červeným křížem v sousedství Berlína pro dospělé i pro děti ast před 2 lety; dnes je naleznete téměř v každém koutu německém. Založeny poblíže větších měst v lesnaté kra jině, opatřeny Doeckorovým barákem k admini strativním účelům, s verandou k odpočinku otevřenou dvoranou slouží počínajícím soucho tinářům a i pokročilejším nemocným k dennímu pobytu. Nemocní vyjíždějí z rána po snídan za malý výdaj dělnického lístku do stanicea vrací se téprv na večer domů. Za 50 haléřů po skytuje se jim výživný oběd a svačina. Zolavo. vací stanice vyhovují požadavkům, které při lé- čení tuberkulosy klademe — nemocný opoušti stěsnaný, nezdravý byt, za dne zdržuje se ve svěžím, prachu prostém vzduchu, odpočívá a dostává přiměřenou a dostatečnou stravu; a zku- šenost toliko dvou let pověděla, že stanice do- brým úspěchem se honosí. A jelikož zakládání a vydržování těchto stanic velkých obětí ne- ukládá, možno již dnes souditi, že při zdokona- lené úpravě jim v budoucnosti velký dosah boji proti tuberkulose přislušeti bude.

Prof. dr. Maixner.

*

„Časopis lékařův čaských“. Dnešní 46. číslo při nášl tento zajímavý obssh: I. Práce původní: 1. Dn V. Vítek: Neuratgie sympathiku. — 2. Dr. F. Žahrad nický: O nádorech měchýře močového. (iPokrač. ) - 3. Dr. Ant. Wiesner: Účinná látka nadledvinková (Dokončení.) — II. Rozhledy: Tuberkulosa. — Far makologie a therapie. — Bakteorologie. — III. Lékaž ské spolky a sjezdy: British medical association Maeting 1907. — IV. Spolek českých lékařů. — v Zprávy. — VI. Feuilletan: Česká lékařská fakulta v rozpočtu stálním na r. 1908. V krátkém článku tom sneseny jsou úžasné čislice. Jeden posluchač na př. stojí stát do roka 1533 K, kdežlo jeden posluchač lěkařské fakulty německé 2774 K! Ač pražská něme- cká universita slouží účelům jen jedné pětiny rakou- ských Němců, přece o slatisíce více jest dolována, naž jediná universita česká, klerá slouží vědeckým účelům celého českého národa! Takové hrozné po- měry nemohou zástínit řádné stalistické výpočly Baclimennů, Hauchbergů a Wieserů. — VII. Redakci zaslané tiskopisy. K číslu přiloženo jest 43. čislo „Věslníku“, sta- vovského orgánu českých. lékařů v zemích koruny české i v cizině. Ve zprávách dovídáme se, že ko- nečně došlo i k organisací pražských nemocničních lékafů, kteří, jakmile vejde v platnost novela, při- jatá v posledním zasedání sněmu pro král. české, bu- dou hůže placení než lékaři v nemocnicich venkov-

ských. Zajímavé jest pojednání „O poplatnosti lé kařů v Rakousku a článek „Svépomoc“, jenž signa- isuje bouři v řadách pokladenských lékařův

Z odborných kruhů.

O zvěři a zvěřincích. Píše prol. Jiří Janda. IV. Zoologická zahrada. Třem požadavkům — nehledě ku prak tické stránce podnikové — musí vyhovovat zoologická zahrada dnešního dne. Předem must obsahem svým poučovati, v druhé řadě ba- viti a za třetí konečně má i souborným svým zjevem i detaily býti ozdobou svého okoli Podmínka prvá žádá řádný výběr zvířat Znologická zahrada má podati jakousi encyklo- pedii zoologickou. Ježto jest určena předem pre nejširší vrstvy, nutno, aby se omezila na druhy co nejdůležitější a zároveň co nejnápadnější méně důležité darmo přetěžuje, nenápadné ne zajme dost mohutně mysl nepřipraveného po- zorovatele. Všeobecným, u nás běžným vzdělá- ním přírodopisným, jež čerpáno bývá z učebnie o výběru málo kritickém — bohužel do dnes jsou to, zvlášť na nižším stupni, samé remini scence na výrobce učebnic patriarchu Pokorného — ustálila se u nás znalost forem živočišnýcl ve vrstvách širších na několika stále omílaných individuích. Odečteme-li malou řádku nižšího živočišstva, jemuž rozhodující kruhy dovolily přístup do učebnie a jež se do rámce všeobecně vzdělavacího podniku hodí až teprve později. po průpravě makavějšími vzory, zbývá nám řadn ssavců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb, jiehž popis ve školách od let bez ohledu na místnt poměry stále znova se otřepává. Tyto formy jsou to, jež často až do sklonku života utkvívají v mysli laika a podle schopností jeho učitele v mládí a podle mohutnosti vlastní fantasie víc méně správně staly se částí jeho t. zv. všeobee ného vzdělání. Tyto formy, jako zástupce vý značných domácích a cizokrajných zvířat žádí průměrný navštěvovatel viděti. Na nich opravuje si své porouchané představy z vyučování škol ního a často si uleví: ne, takhle jsem si to č ono zvíře jakživ nepředstavoval! A měl je přece v učebnici „skvostně“ vycbrazené a ve rsolr sbírce „vhodně a správně“ vyepané. To je prvá úloha výstavky v zoologické za- hradě. K ní teprve připojí se vhodným rozčíře- ním materialu postupně řada nových poznatků Ale nejen formální poznatky jsou to, e přináší si průměrný navštěvovatel ze zoologieké zahrady. Výjevy fysiologické od jednoduchýeh pohybů, až ke složitým úkonům životním podává vhodně upravená taková sbírka. Čím správněj je zvíře ošctřováno, čím zdravější a statněji exempláře byly vybrány, tím přirocenější obra životní poskylují. Vhodné skupení příbuzných druhů ve vhodně upraveném ústředi může po- dati celé poučné pohledy do tajů přírody. Proti mrtvým interierům musejním, ljež mohou na- nejvýše zobraziti klid, je nejjednodušší tekový koutek, živými bytostmi obydlený, pravou oasou Jsou arci individua, jichž nelze umísti v přirozeném prostředí, ale obyčejně takov oxempláře již samy o sobě mají dostatek při- tažlivosti. Leč nejen prostřodky, pouze ze seonerio přírodní vzatými, možno působiti na diváka, architektonická úprava mnoho zmůže. To už arci jsou prostředky dražší, jimiž pochlubiti se může jen zahrada prvého řádu (na př. pštros dům v Berlíně!). Právě však v tomto směru ne- lze dost opstrně voliti a není ubožšího dojmu. než kterým působí právě v tomte podniku ne místná neb zkarikovaná architektura. Nejpůsobivěji arci osvědčil by se as způ- sob, jehož užívá ve své výstavě Hagenbeck, arei jen tehdy, kdyby očistěn byl ode všech přímě sků barnumské reklamy. Pro účely však pro středně velkého města, jako v našich skromnýeh poměrech bude as dlužno té nejlepší vůli dů- kladně křídla přistřihnouti a jen s povzdechem vzpomínati na milionová zařízení zahrudy na př novoyorské. I prosté, vkusné seřadění klecí, trochu za hradnického a architektonickélio umění přizdo- bených, má dostatek půvabu a eo více, přehle lak netrpí. Srovnávání forem jest usnadněno úzce vyměřeným prostorem každé individuun více pozorování vystaveno než je-li exposice po rozlehlém parku roztroušena. A proto mů- žeme se těšiti — dojde-li i u nás konečně k roz hodnému kroku — že nová příkrasa Prahy v úzkém rámci podá hojnost poučení těm, kteř s opravdovou láskou přijdou, aby se výsledkem našeho snažení potěšili. A s nimi přijdou i ti, kteří nemají dosu přímého zájmu na zvířeti, dají se unésti har monií forem, barev i zvuků selého souboru výstavky a brzo z povrchních diváků stanou se obdivovateli a láskyplnými příznivci. Každý podnik musí si své obecenstvo vychovatia velmi dobře daří se výchova tám, kde je tolik přítažlivosti jako u podniku našeho. Příjemný pobyt v upraveném ústředí, slušné do rámee zool. zahrady spadající atrakce, pečlivé opatře- ní i tělesných potřeb návštěvníků pomohou pak k dalšímu získávání náklonnosti širších mass a jistě brzo ustáli se mohutný kmen vytrvalýel návštěvníků. Vzrůstem počtu návštěvníků vzro- stou prostředky, stoupne úprava i obsah ex- posice a naše budoucí zoologická zahrada na- plní ne poslední účel svůj: stane se přední ozdobou našeho veleměsla a novým pojítkem s naším venkovem i cizinou! Ode tří let pronikají již určitější zprávy do veřejnosti, že chystá se u nás podnik, jímž opatrena jsou za hranicemi i mnohem menší méně centrovaná města než naše královská Praba. A můžeme říci, že skoro už po dvacet let neusnula v nadšených pro věc kruzích my- šlenka, aby se u nás zřídila důstojná výstavk živých zvířat. Mnoho se pracovalo, mnoho při- pravovalo, ale starost o jiné, pro tu chvíli dů- ležitější podniky, nepochopení ve kruzíeh k nimž volalo se o pomoc a celá řada naho- dilých překážek mařila šťastný výsledek. 1 pe- níze jakés se sešly a ochotně dnes nabízejí s- mladému podniku. Nad jiné významná, povo laná a mocná korporace příznivě dnes pohlízi na přípravy, zájem v obecenstvu vzrostl a po pečlivé úvaze odborníky vyhledáno i místo pro nový podnik nad jiné výhodně. Není zde místa znovu podrobně a odborně vyložiti prospěchy, jež poskytuje jižní část ostrova Štvanice zoologické zahradě; budiž jen stručně rekapitulováno, že za dnešních po-

měrů jest to jediné místo, na němž v době dohledné by tento podnik mohl býti usku- tečněn. Jmenovány rozmanité končiny na perileri městské, ale při bližším šetření ukázaly se ve skrze takové překážky, že zbylo po třiletých pečlivých úvahách jen jediné místo a to právě jest část ostrova Štvanice. Kdyby dnes povstal mecenáš- kapitalista řekl: nehleďme k finanění stránce, nezáleži nám na četnosti návštěvy — založme zoologi ckou zahradu třeba někde v Troji, či kdekol na přihodném místě za Prahou, tam rozvinese v ústav prvého řádu — co bych mu odpověděl? Možno, že vaše peníze skutečně vykouzlí za- hradu zoologiekou vědecky dokonalou, zevně skvostnou — ale bude to podnik jed no strannlý, z něhož nebude míti prospěchu širší veřejnost. Chceme, aby naše za hrada byla pramenem poučení a ušlechtilé zá- bavy pro všechny vrstvy občanst va a tu je první podmínkou, aby byla snadno na- vštívitelná. Ne každý vládne každou chvili ce- lým odpůldnem, ne každý chce a může věno- vati nedělní prázdeň, jež obyvateli velkého mě- sta je jedinou chvilí, kdy opustiti může těsné ulice a ponořiti se do nefalšované přírody vzdá- lenějšího venkova. A to právě jest jednou z největších pře ností zvoleného místa na Štvanici, že jest čím dále tím více bude vnitř města. Pěšky. či laciným dopravním prostředkom ve chvilee dosažitelné místo má už svůj kmen navště- vovatolů předem zajištěný. A při tom postrádá toto místo vad, jež právě tlačívají takový pod- nik za periferii města. Vzdušná poloha na ostrově jest ideálem pro zoologickou za- hradu. I při nejpečlivější čistotě není zool. za- hrada právě reservoirem na voňavky, neni místem, jež by velebným tichem uklidňovalo nervy okolních obyvatelů. Na vzdušném ostrově obě tyto vady nadobro zmi zí. Slyšeli jsme námitku, že právě tato pří- lišná vzdušnost a vlhkost bude chovancům na újmu. Ani tato námitka není správná. Obyva- telstvo naší zocl. zahrady neskládá se přece pouze z choulostivců dalekého jihu, nýbrž převážně z individuí mírného a chladného pásma. Exem- pláře tropické přicházejí pak do obchodu a kli- matovány a nejsou-li ještě dokonale uvykly. dají se rozumným ošetřením co nejdříve uvyk- nouti. A tu osvědčil se vlhký vzduch mnohem snesitelnějším než suchý. Jen nepatrné pro- cento zvířat — stepní formy — vyžaduje su- chého vzduchu a tu mnohem snáze navykneme ojedinělé zdravé zvíře toho rázu vlhkému vzduchu, než velkou většinu vlhkému vzduchu zvyklých individuí vzduchu suchému, který ne- zbytně se vyskytá na slunečných polohách míst od vody vzdálených.*) A slunečná poloha je t podmínkou každé zahrady zoologické. Di- ference tepelná pak dá se velmi snadno regu- lovati a to prostředky velmi jednoduchými. O tak zvaném „průvanu“, strašáku to hypo- chondrů a lidí méně inteligentních, myslím, že netřeba se zmiňovati. Jiné strachy nahánějí — a doufejme, ž rozhodně jen ze skutečné lásky k věci — lec- komu rozměry naší budoucí zoologické zahrady. Že prý na ploše tří hektarů, které pro náš pod- nik jsou vměřeny, nelze žádnou exposici po- staviti. Prázdný byt zdá se býti malými a přede vhodným spořádáním umístime v něm úplně vyhovující nábok. Pečlivým rozvrhem budov a rozěleněním rostlinné výzdoby a vodních traktů dá se na projektovaném pruhu při již- ním břohu ostrova (směrem ke Karlínu) velmi vhodně umistiti jednak centrálně, jednak na periferii tolik obor, že pojmou pohodlně více než 30 velkých, více než 50 prostředních ssavců, drobné nečítaje, přes 500 kusů ptáků a slušnou kolekci plazů a ryb. Při tom v úvalu vzaty letní výběhy i zimní obydlí, rybníky struhy. Rozpočet tento není snad od oka neb na rychlo zkompilován, je výsledkem několika- leté úvahy a praktické applikace dle exposie nejlepších podniků evropských toho druhu. Po léta, jako odborného ornithologa, zajímala mne otázka zoologické zahrady, po léta na mých ce- stách po Evropě i mimo ni prvé kroky mne vždy vedly do zoologických zahrad. A ježto pak vzpomínka snadno se rozplývá v neurčité tvary, ještě letos o prázdninách navštívil jsem všechny důležitější zahrady zoologické ve střední E ropě a přezkoušel prakticky pojaté plány Exposice svrchu zmíněná byla by zajisté zcela důstojnou našich poměrů. Žádná z evro- ských zahrad zoologických nezačala ani tako- vým materialem. Další starosti nahánějí laikům přehna né zprávy o cenách materihlu. Pravím otovřeně, že zaopatření živého fundu je jednou z nejmenších překážek. Celá svrchu zmíněná exposice dá se dnes v nejlepší jakosti pořiditi za 40 až 50 tisíc korun! Při tom bu- deme míti párek lvů, párek tygrů, jednoho neb dva slony, pardala, pumu, velblouda, bůvola, antilopy, klokany, šimpanze s celou družinou opic, nejvýznačnější velké dravé ptáky, pštrosa voliéry a ohrady drobnějšího ptactva, hroznýše. krokodily, želvy a velká akvaria. Ošetřován celé této suity obstará 8 až 10 sluhů se služ- ným 6 až 8 tisíc korun ročně. Stravování, vy- tápění a udržování budov nebude ročně stát více než 15 až 20 tisíc korun. Veškerá tato čísla jsou úmyslně vysoká, detaílní rozpočly jich nedosahují. Při tom nelze pominouti, že jistě plná třetina zvířeny sejde se na darech Už dnes, kdy ještě věc není bezpečně stano- vena, hrnou se nabídky. Zbývá vyčkati ještě, co nám poví staveb kancelář, jež horlivě pracuje na plánech a roz počtech staveb odborně již navržených. Dnes je rozhodná chvíle. Blížící se regulace Vltavy rázem donutil příslušné kruhy k definitivnímu rozhodnuti, ee se má státi s ostrovem Štvanicí. Z různých plánů jeden dal nový život staré snaze o zoolo- gickou zahradu v Praze. Dle něho má se část inundační proměniti v park se zábavnými míst- nostmi, nasypaný oddíl má hostiti zoologickou zahradu. Doufejme, že tentokráte zvítěz ušlechtilá snaha o podnik užitečný a přijemný že zvítězí houšť stromová a květný záhon nad hrabivým využitkováním či zcela nemístným zabráním klenotu vltavského k účelům, jež

*) Právě ta nejchouloslivější zvířata jsou oby vatelé pralesů tropických a to, co jim u nás chyb jest právě vlhký vzduch zavřeného pralesa. Snížen temperatuře pak uvyklé tropické zvíře mnohem spíš snese náš chladnější, ale vihký než suchý vzduch.

tolik jiných míst mají E volnému použití. Bylo by hanbou pro celou naši inteligenci, kdyby ještě ani tentokráte neměl se vyplniti dávný sen malé hrstky nás nadšenců od let už tiše v ústraní pracujících pro tak mohutnou vzpruhu všeobecného vzdělání přírodopisného jako jest zoologická zahrada.

a

X Boj mezi zvířaty. Originální boj mezi zvífaty pozoroval přírodozpytec Waldeck, který prošel střed- ni Ameriku v lelech 1834—1836. V jeho spise „Ce- sta po Jukatanu“ nachůzíme velmi zajímavý popis. Jedenkrát přibyl učenec do blátivé krajiny a na jejim břehu spatřil ohromného kajmana, který vztekle se- bou házel se strany na stranu, jako by se s někým potýkal. „Proč ten netvor sebou tak hází, jako by byi uštknut?“ tázal se učenec svého průvodce. „Vede boj s druhým zvířetem, jemuž nemůže odolati“, od- větil průvodce. Učenec se zahleděl s údivem na zvíře, ale žádného jiného zvířete tam nespatřil. „Ale vždyt tam žádného jiného zvířete není“, poznamenal Wal- deck. „Teď nepřílele není ještě viděti, ale brzy se ukáže“, odpověděl tázaný. „Kde pak je teď, v tu chvili?“ „V žaludku kajmanově“, zněla odpověd. Waldeck vyslovil pochybnost o tom a průvodce se snažil přesvědčiti učence o pravdivosti svých slov. „Ubezpečuji vás, že mluvím pravdu: Indiáni a jiní divoši již dávno ten zjev pozorovali, o čem zatím vzdělanci do dnešního dne vyslovují pochybnosti.“ „Které pak zvíře nalézá se v žaludku kajmanověr“ „Neveliká zelva, kterou kajman pohiuil i s krunýřem. Želva, jsouc v nebezpečí, vláhla pod štít nohy i hla- vu a kajman, nemohla ji dostati ze štitu, pohltil ji celou. V žaludku kajmanově se želva mstí svému ne- příteli a konec konců ocine se zase na svobotlě. tom neobyčejném prostředí vytáhlá svou hlavu a jala se požírati žaludeční slěny kajmanovy; až je s těmi hotova, jde dále, požírá slřeva atd. Takovým spůso- bem udolává svého nepřílele, až sama se vysvobodí. Pozorujte, vzácný pane, a brzy se přesvědčíte, že mluvím čirou pravdu.“ Nelřeba doličovati, že Wal- deck pozoroval kajmana velice pozorně. Minulo je- ště několik minut divokého boje a zvíře, ochabnuvší bolestí, padlo na znak a počalo se svijeli v smrtel- ných bolestech, načež stichlo úplně, stavši se obělt své žravosti. Brzy na a vylezla ze života kajmanova neveliká želva, která lezla k vadě, jako by se nebylo nic stalo. Waldeck píše dále, že našel ještě jednoho mrtvého kajmana, v jehož vnitřnostech našel živou želvu, která ještě se nedostala na svobodu. Toto za- jímavé pozorování potvrdili i jiní přírodozpytci, kteří navštivili tyto kraje.

1v11/no7.

Číslo 211.

Šachy- Pořádá J. Rašovský Veškeré dopisy adresovány buďtež: J. Rašovský Uh. Ostrob, Morava. Úloha číslo 363. (Čas. čes. šachisti) Ladislav Vetešník v Osykách

io

Mat ve 3 tazích.

Úloha čís. 364. (Zlatá Praha.) Dr. A. W. Galitz ki, Saraton.

b

n- tčnmn ne t z

n

ži

Mat ve 3 tazích Obě úloby vykazují stejné prostředky, podobné posice, ale zcela rozdílný obsah.

Partie č. 299. Hrána v mistrovském turnaji v Berlíně 21. října 1907. Odmítnutý gambit dámy Černý: W. Cobn Bílý: D. Przepiórka. 1. d2—dt d7—d5 115. d4Xče5 Se8 —f5 Dd8—g5 16. Sc4—d3 e7—c6 2. c2—c4 St5xe4 17. Sd3xe4b) 3. Jb1—c3 c7— 65 Va8—es 4. c4Xd5 e6xKd5 18. Je1—d3e) Ve8—ce 19. Víl —dí 5. Jg1—f3 Jb8—n6 Vc6—he 20. De2 — de. 6. Sc1—f Jg8— fe 21. f2—f4 g4XK f 65—04 7. e2—63 Setxkcds 8. Sf1—e2 Sf8—bt 22. g2—g3 9. 0—0 Dg5ce5 23. Dd2xk« ds- Sb4 xKcs- o—o 24. Va1—bld) Ví8—e 10. b2xc 25. Vb1—b3 Vh6x«h2l 11. Ddt—c Jí6—ed 26. Kg1h2 Ves—ce 12. Se2xc4 87—g5 a bilý se vzdal, nebot 13. Sf4—e5 jeoxe 14. Jf3 — ei mat nelze chrániti.

w

a) Přehlédnutí; černý však získá silný útok b) Výměně této nemůže se bílý vyhnouti, neboť černý hrozí Va8—cs s útokem na cs a s úmyslem Ves- c6—h6. c) Lepší bylo Dc2—e2; černý podrží však v každém případě lepší hru. d) Na 24. Dd3—d4 následoválo by Do5 —o4. (D. Woch.)

Partie čís. 300. První partie matche hrána v Berlíně 4. listopadu 1907. Hra střelcova. Černý: C. v. Bardeleben Dílý: R. Spielmann. 67—65 113. Ke1—d2 Jh1 —g3 1. e2—e4 14. Dd1—e1 Jg3xce4- 2. Sfl—c4 Jg8—fe 0-0-0- Si8—c5 15. d3xKce4 3. d2—d3 16. Kd2—ct De7xe4 d7—ds 4. Jb1—cs Vh8—f 17. Se4 xkf? Sc8—gi 5. f2—f4 De4—e5 18. Jf3—g5 Jb8—ee 6. Jg1—f h7—h6. 19. a2—24 e5xkc ki 7. Jc3—at De5xcei 20. Jg5—f d6xcc5 8. Ja5)cc5 Vds—e 21. 8ř7— p9 Jf6—h5 9. Se1xfi 22. Se3—d2 Ví8 xfsl Dd8— evl Jh5— g a bílý se vzdal. 11. h2—h Jg3xkhi 12. h3xgt

10. Sf4—es

Hlasy z obecenstva.

Hygien.výst. Videň, 1906.Státcena a čest dipl. k zl.medailli. chinové vino se žele- zem. Ke koupi v lék. v lahy. 1/2litr. po K 2.60 a 1lit. po K 4.80. 1971

SERRAVALLOK