ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d4b13d60-7632-11dc-b2a0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek 24. prosince 1908.
#3 alto_textblock #3
Číslo 354.
#4 alto_textblock #4
Maranní a večerní listy předplácl se V Praze v administracio za měsle. . . . na čtvrt lsta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou na měsle- na čtvrt leta ! . . . 7 R to ve filiálkáchi na měsic. . . . . . 2 K 80h Poštou na měslo. n čtvrt ieta : . : . 9 K 60 sdvojí zásilk u na měsic. na stvrte jeta kei
#5 alto_textblock #5
l
#6 alto_textblock #6
V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za Sh večerni za 4h Ve filiálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . 10 k večerní . . . . . . . . 5b
#7 alto_textblock #7
Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a insorty přijimá administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se tež redakce, tiskárna a ezpedice „Národních Listů“ Rukopisy se novracejl.
#8 alto_textblock #8
Dnes ve čtvrtek dne 24. pro- since nevyjde obvyklé večerni vy- dání »Národních Listů«. r p Inserty přijímají se dnes jen do 2 hodin odpol. Vánoční číslo »Národních Listů« vyjde v pátek ráno dne 25. prosince. V neděli dne 27. prosince ráno vydáno bude obvyklé nedělní číslo »Národních Listů-.
#9 alto_textblock #9
Nebude-li sněmu českého, ne- bude parlamentní vlády.
#10 alto_textblock #10
»Podle mých informací bude do polou ledna již také v Rakousku vláda parlamentní — pronesl se předevčírem předseda ministerstva uherského v bankovním výboru — a pak se naše vyjednávání s vládou rakouskou dostane do živějšího proudu !« Avšak dnes již snad zvěděl zatím ve Vídni, že to s tím lihnutím parlamentní vlády v Ra- kousku nepůjde asi tak spěšně, jelikož zde vládne temperatura, která mu zhola není pří- zniva. Samozřejmou první podmínkou každého zdravého spolčení se stran národních jako politických v trvalou parlamentní a vládní koalici přece jest vedle jasné dohody o určitý společný cíl, vzájemná rovnost spojencův a bezelstná šetrnost jednoho k právu druhého. Ale kdeže za dnešního zarytého nepřá- telství německých stran prot většiněSlovanů a zejmena prot národu našemu dobrati se těchto pod- mínek a předpokladův nezbytných? Dosti draze věru zaplatili jsme my Če- chové svou důvěřivou nezkušenost, v niž jsme se dali vlákat do Beckovy německo- česko polské koalice, v blahové naději, že Něme dopřejí nám patřičný podíl na správě státní, budou se s námi Slovany slušně dělit o moc a vliv, uznávajíce rovné právo národův ne- německých na výsluní, po němž sami baží. Při nejbližší příležitosti, jakmile šlo o rovné to právo naše ve vlastech našich, vpadli nám úkladně, chebsky v týl a neustali ve svém neloyálním brojení proti nám, až nejsvévol nější obstrukcí na sněmu českém a nejbrutál nějším pronásledováním našich českých men- šin koaliční systém i s parlamentní vládou Beckovou rozbili na padit Nicméně namahá prý se p bar. Bienerth, poslušen vyššího příkazu, o nový pokus, a ctitelé jeho ujišťují, že prý mu »nejde jen o pouhou koalici osob a portefeuillů, nýbrž o koalici, zbudovanou na solidním zá kladě, totiž: na zdravém uspořá- dání otázky národní.« — Dej bůh štěstí. Jen že počátek dle toho věru nevypadá. Či snad v tom máme zna menati »zdravé pořádání« otázky národn v Čechách, když začíná J. Exc. své dílc spásy zrovna s tím, čeho si přejou na úkor náš Němci? Svůj jazykový zákon pro Čechy předloží prý par- lamentu vídeňskému, jak oni velí; — na zřízení pověstného německéh soudu krajského v Trutnově vsouvá jim 70.000 K do rozpočtu státního, aniž by čekal na dobrozdaní sněmu českého, dále slibuje Němcům předlohu o krajském zřízení, jak si ho jejich Plenerovéa Ulbrichové k rozpoltění vlasti naší a ke zni- čení sněmu českého kdy jen přáli. A jak- koliv chce dbáti o uhájení státní a právní autority, nechává ve zněmčených městech
#11 alto_textblock #11
Čech nezkáraně kácet a bořit autoritu zá- konů zemských i říšských napořád dál. To vše je zajisté roztomilá příprava ke zdravému uklizení a uspořádání otázky ná- rodní v Čechách! Pomalu neobstojí ve zněm- čených městech země naší již ani jeden český úřadník, budou německými teroristy odtamtud vytrýzněni do posledního, leč nikde ani slechu, ani vidu o nějakém zastání, o ně- jakém zakročení k obhajobě těžce uražené autority státní. Možno nám v tom všem vi děti ruku mistra, povolaného k řešení otázky české, možno národu našemu chovati k němu důvěru jako ke státníku, šlechetně nestran- nému a schopnému, aby způsobil spravedlivé rozřešení našeho sporu s německými vlasti škůdci? . .. Namítne se nám snad, že přece také již něco pro nás pan Bienerth podnikl. Že právě včera přemlouval německé obstrukčníky, aby dali již tomu ubohému sněmu království českého pardon a dopřáli mu aspoň týden klidného života, jen co by vykonal volbu nového výboru zemského a schválil zatímní rozpočet zemský. Nuž — ano! Když byí před tím ve svůj kabinet usadil — Schrei- nera jako německého ministra krajana, jal se nyní pp. Pachry a Pergelty, Urbanya Eppingry v jeho přítomnosti přemlouvat k mírnosti a tázat se jich po ceně, za ja- kou by se mu zaručili, že nebudou již ve sněmu českém rozbíjet půlpity a hulákat »Wacht am Rhein« ? — Nabídl prý jim toho německého aktuara, k vůli němuž strhli obstrukci. Než — po- chodil! Uraženi pohrdli tou »babkou« a žá- dali výpalné zcela jiné: Ke dvěma přísedí- cím v zemském výboru ještě třetího, a jed- nou tak velké zastoupení ve správě zemské banky i bypoteční banky než posud poží- vají, dále dvě pětiny míst v statusu úřadni- ctva zemského a least not least rozpoltění jednotně zeměsprávy, aby tu měli svoji samosprávnou německou zemi v Čechách. zvanou Provinz Deutschböhmen- Jinak že nedají žádných záruk, co bu- dou na sněmu českém ještě vyvádět za allotria. Za těchto okolností ovšem pan baron Bienerth nenamáhal se dále, přerušil kon- ference a oficiosové jeho ani nemuknou když listy německého kasina á la »Tagblatte svádí vinu z toho, že nebude moci sném český býti tak brzo svolán jedině n v zdor Čechův, proč prý se tak tvrdu šijně opírají spravedlivým požadavkům ně meckých mírumilovcův. Špíše vše tedy ublídá o dnešním Ště drém večeru J. Exc. baron Bienerth v ta jemné tůni zejtřka, nežli zákmit národníel smiřovaček v Čechách »po vzoru morav ském« — což jest asi tak jeho celý ideál — s garniturou příštích krajských hejtmanův, kteréž byl před 45 lety Schmerling tak »ne- prozřetelně« odklidil, ačkoliv sloužívali ve spolku s Kempenovou žandarmerií tak vy borně absolutismu, jak je náš Havliček ve svých »Tyrolských elegiích« trefně by zvěčnil . . . Bez »moravských smiřovaček« v Če- chách však není nová česko-německá koalice ve Vídni naprosto možná Není ale také možná zádná vlády schopná koalice proti nám Čechům, poněvadž by do takové koalice ani Poláci ani Jihoslované se nedali Němcům za přípřež. Zbývá tedy jediná možnost ustálené vlády úřadnické Avšak stačí tato, aby čelila příštím velikým zápasům s Maďarstvem v otázkách vo jenské a bankovní jed no t y, jakoz
#12 alto_textblock #12
i v otázce státoprávní příslušnosti Bosny ke koruně uherské nebo k Cislajtanii? Tak táže se úzkostně sám jeden z nej úpornějších nám denníků vídeňských, centra- listický »Zeit« a odpovídá si: »Netřeba o tom ani slova dalšího tratit, že na takovou úlohu stačí jedině vláda parlamentní. Kabinet úřadnický bude při jednáních mezi Uhry a korunou buď skromně stranou stát. anebo bude zkrátka stranou odsunut .. Nejnaléhavější životní zájmy Rakouska žá- dají, aby dráha ke stvoření parlamentní vlády byla co nejdříve uvolněna !« Budou tedy potřebovati pá- nové vídeňští co nejdříve nás nikoliv my jich. Nuže, podle toho učiňme si rozumný závěr, jakou poli- tiku máme nyní pro blaho ná- roda svého a pro právo vlasti své je- dině vůči Vídni i Němcům sledovat. Učme se z chyb minulosti své a vystři hejme se jich konečně již pro všechnu bu- doucnost! — Nedejme se obloudit více těmi kdož pro nás nikdy neměli citu šlechetného ale stůjme odhodlaně za své dobré právo dobývajíce si je neomrzele, zmužilou vytrva lostí a svornou silou vzdělaného, zachova lého národa. Nekolísejme, nedělme a ne dejme se — děj se co děj!
#13 alto_textblock #13
Rusko neuznává annexl Bosny a Hercegoviny.
#14 alto_textblock #14
Z Petrohradu, 23. prosince (Sp. t. ag.) Zejtra uveřejní »Rossia« okružn telegram, zaslaný ministrem zahraničních věcí signatárním moenostem berlínské smlouvy V notě té se praví: Evropa ocila se v obou případech před jednostranným aktem, jímž skutečně se změňuje pořá dek, zavedený berlínskou smlou vou. Evropské mocností, jež zúčast nily se v roca 1871 londýnské konference, uznaly naproti tomu slavnostně za podstatný základ mezinárod- ního práva, že žádná mocnost ne- může se zbaviti závazků, smlouvou jí uložených, a že ustanovení smlouvy té ne- může změníti jinak než za sou- hlasu signatárníeh mocností. Rusko dbalo těto zásady též pokud jd o smiouvu berlínskou, ne ve smlouvě této byla pro Rusko a pro státy balkánské zavedena ob- zvláště příkrá ustanovení. Přes to nepokusilo s Rusko nikdy o porušení berlinské smlouvy. Kaž- dá úchylka od této zásady jest zajisté s to, aby otřásla značně základy politické rovnováhy ohrozila tudíž světový mír. Jednání Rakousko-Uherska a Bulharska vedlo skutečně neprodleně ke zcstření si- tuace na poloostrově bakánském znepokojilo Evropu. Turecko neopo- menulo jako mocnost bezprostředně po škozená, proteslovati formálně proti dvojímu porušení berlínské smlouvy. Tenlo protest zasluhoval tím větší pozor- nosti moeností, poněvadž Turecko, jež za- bráno jest starostí o vnitiní re formu, zasluhuje zvláštního zřetele a mravní podpory. Proto bylo ruskému zástupei v Cari hradě nařizeno prohlásiti Portě, že dle pře- svědčení carské vlády nemůže být berlnská smlouva změněna bez sou- hlasu smluvnich mocností. Podobní prohlášení podali Portě též zástupci některýcl jiných mocností.
#15 alto_textblock #15
Zároveň dala myšlenka svolání konference, pocházející od Turecka, podoětk důvěrne výměně názorů mezi vládami, kleré nemohly než uznati, že nejno vější mi událostmi byla situace na polo- ostrově balkánském podstatne změněna, a že keníerenci bude tudit třeba rokovati též o jiných otáz- kách, jež zasluhují pozornosti mocností, tak na př. o revisi ustanovení berlínské smlouvy. jež pozbyla svého původního významu a o pro- středcích, jimiž vyhovělo by se řadě oprávně- ných zájmů Turecka a poloostrova balkánského. Osnova konferenčního programu skládá se z 9 bodů a jest již před 2 měsíci předmětem spletitých parciálních jednání mezi jednotlivými kabinety, dosud nedooililo se však definitivni dohody. Hlavní obtíží byla dosud růz- nost názorů Rakousko-Uherska a Ruska o kom- petenci konference. Rakousko-uherská vláda souhlasila sice, aby otázka Bosny a Nového Pazaru byla pojata do programu konference, prohlásila však že obě tyto otázky nesmějí býti již projedná- vány. Rakousko-Uhersko vyjednávalo zá roveň s Tureckem o přímou dohodu trvalo na tom, aby koníerence vzal tuto dohodu pouze na vědomí zrušila § 25. berlinské smlouvy. Petrohradská vláda považovala se své strany za nemožné s tímto názorem souhlasiti. Rakousko Uhersko neobdrželo práva na obsazení Bosny a Hercegoviny nemůže mu býti přiznáno prá v na tyto země bez souhlasu všech s ig- natárních mocností. Dále prohlašuje okružní tolegram ve př- čině přímé dohody mezi Rakousko- Uherskem s Portou, že tako vá ůmluva může sicevěci prospěti že však nemůže předem nikterak rozhodnouti otázku o sankci moe nosti, ani zabrániti svobodnému projednání předmětu v plném rozsahu. Konečně prohlásila petrohradská vláda, že konference nem ůž nikterak omeziti se na pouhé zru sení § 25. berlinské smlouvy. V komuniké, došlém právě ruskéh kabinetu, netrvá již rakousko uher ská vláda na požadavku, aby otáz ka Bosny a Hercegoviny vyňata blyl vůbec z diskuse mocností a na- vrhuje nový způsob, jímž projednáni otázek na konferenei má býti nahra ženo (?) předchozím jednáním mezi ka binety . .. Ruská vláda nemíni, chtějíc projeviti též svě osobní city, ničeho proti uvedenému způ sobu namitati. Ruský kabinet na vrh nyni kabinetu vídeňskému, a b kabinet vídeňský sděli! sv ů návrh jiným mocnostem. Budou-l mocnosti ty s tímto způsobem souhlasiti, ne- opomene petrohradská vláda projeviti v potom- ním jednání svůj názor o oněch bodecl konferenčního programu, jež mají pro Rusko zvláštní význam Z Vídně, 23. prosince. (K. k.) »Pol. Kor.e dovídá se o okružním telegramu Izvol ského. zaslaném signatárním mocnostem berlinské smlouvy, že zároveň i vídeňská vlád zašle jiným mocnostem zprávu o otázce kon- ferenční; v té příčině bude prý kabinetům sdělen především obsah celé korespon- dence, vedené v posledních týdnech mezi Vídní a Petrohradem, e polom blu d
#16 alto_textblock #16
podstatný obsah této korespo- dence dán těž na veřejno st
#17 alto_textblock #17
Osud Andreje Hlinky.
#18 alto_textblock #18
V Římě, 21. prosince
#19 alto_textblock #19
(Zvl. dopis »Nár. Listů «.) Aby bylo lze pochopiti situaci Hlinkovu nyní po projednávání jeho církevní záleži- tosti u kurie římské, nutno aspoň co nejstruč- něji celý jeho proces načrtnouti. Pro účastenství na volební akci ve pro- spěch kandidáta slovenské lidové strany dra Srobara byl Andrej Hlinka nejprve dvěma te legramy od biskupa z Karlových Varů ostře na- pomenut a vyzván, aby politických agitací úplně zanechal, potom 5. května 1906 byl z úřadu farářského suspendován. Proti tomu způ- sobem zcela korektním rekuroval Hlinka v Římě a ohradil se u biskupa. Na to 18. června byl suspendován ab ordine et officio — od oltáře i úřadu „ex informata conscientia“ (na základě informovaného svědomi biskupova). Proti tomu podal Hlinka stížnost u kongregace koncilu v Rí- mě. Mezitím zahájen proti němu proces o s- monii na udání několika Ružomberčanů, kteř po celoročním jeho farářování obvinili jej, ja- koby svatokupecky byl dostal faru ružomber- skou, na niž faráře volí městské zastupitelstve. Kongregace římská vyzvala biskupa, ab řádně zdůvodnil suspensi nad Hlinkou vyřčenou. Biskup podal „důvody“, které byly přehroznou obžalobou na Ilinku a žádal o okamžité potvrzení onoho trestu. Kengregaci byl ten kva podezřelý a odpověděla, že nutno vyčkati roz- sudek eivilní obžaloby, na kterou se Parvy o volává jako na pádný dokument. Proces a potvrzení rozsudku u poslední i stance trvalo však půldruhého roku. Zatím na- hromadil Parvy na Hlinku plno jiných žalob ještě horších a stále naléhal, aby kongregaee jeho disposice schválila a faráře ještě dále po- e trestala. Tu kongregace dala akta referentům a vče měla býti projednána již v srpnu t. r. Na zá- kladě soukromých zpráv dověděl se dr. Kolísek, že IIlinkoví hrozí nebezpečí, poněvadž jeho vě- není dobře pro kongregaci zpracována. Byl de- legován od Hlinky, aby potřebné kroky v Řtímě podnikl. Pojednávání odložano Když všecky refe- ráty (prcces děje se písemně t. j. tiskopisy) byly hotovy, stanoveno pojednávání na 12. pro- since. Výsledek bylo možno dověděti se až po zději a zněl: „Dilata“ t. j. delinitivní sen- tence jest odročena. Proč? Důvody nebyly udány, ale na zá kladě informaci soukromých lze důvodně za to míti, že byla konstatována nějaká buď formáln nobo věená chyba, jejíž nápravu kongregace ci- tila povinnost požadovati. Pravděpodobně týká se to procesu o simo- nii, kterýž kongregace neuznala za ukončení (proti IIlinkovi), poněvadž biskup sám prohlásil, že nyní (t. j. na jaře, kdy byl psán dotyčný re- ferát) nelze procesu toho zkoncovati, protože mysli jsou rozjitřené a je nebezpečí křivé pří- snhy svědků. Pokud však tak závažná součástka celé zá- ležitesti není uzavřena, Řím nemůže definitivn sentenci v tak vážné věci pronésti. Ze všeho lze právem souditi, že bude nařízeno zkoncování procesu o simonii a sice jiným biskupem, kte- rý není „suspectus“ (podezřelý t. j. ze stra- nietví) Jaký má význam ono „Dilata“kongregace řím ské pro situací Hlinkovu? Můžeme dle dotvrzení odborníků prohlásiti: V této první bitve utrpěl Parvy porážku a tím situsce
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON
#21 alto_textblock #21
V Praze, dne 23. prosince. (Vánoční.) Trošinku jsme se, bohužel zklamali ve svých neohrožených zástupcích na říšské radě. Nevymohli nám ani té koncese nej- menší, která se druhdy rozuměla sama sebou nevymohli nám ani špetky sněhu na Vánoce — pěkní, čistí poslanci! msbold Bláhový a důvěřivý, jakým jsem, pevně na slovo věřil jsem všemu, co nám slibovali ve svých procítěných kandidátních řečech, naivně, jako kotě, uvěřil jsom nadšenému jich ujišťování, že s veškerou svou chvalně známou a přislovečnou onergii a vehemencí všichni jako jeden muž zasadí se „na příslušných míslech o to, aby všem našim oprávněným přáním a tuž bám bylo vyhověno — — a což snad nen oprávněným přáním nás všech, aby Vánoce sku- tečně byly bílé, pod sněhem, jak se na ravé Vánoce sluší a patří? Což za všecky své daně nemáme práva, ani tolik žádati? Vánoce a sníh, bílé Vánoce, dva pojmy tak úzce sloučené, jako sama představa štědrého večera s vůní smaženého kapra a ryby na černe taková zvyklost od pradávna vžítá a opravdu starobylá — ale ovšem, což je komu po na šich starobylých zvyklostech? Letos, prý, an sladkého piva nebude na omáčku k rybě na černo — pěkně jsme to dopracovali! A slyšel někdo o tom, že by naši poslanci byli v čhle záležitosti někde jen prstem hnuli? Čistě je po- staráno o naše zájmy nejživotnější, o naše staro- bylé zvyklosti! A, zrovna jako naschvál, právě teď, před štědrým večerem, byly z pražských ulic odvo- lány i četnické bajonety, právě když jsme již byli na ně tak zvykli, že nám pojednou ty ulice bez nich připadají tak nějak smutně a opuštěně a zcela nie velkoměstsky. Což nebyl to hezký. opravdu velkoměstský obrázek, když padesát, šedesát, sto četníků s nasazenými bajonety, zvalna a velebně, ve sražených řadách po dvou, okřaslovalo v hodinách podvečerních nejživějsí
#22 alto_textblock #22
naše ulice? A na každém nároží jednotlivé sym- patické zjevy domácích strážců pokoje a po- řádku, t. zv. policajtů a při každém přespolní četník v plně výzbroji — jako párky zamilo- vuných, tichounce, tíše, v blouznivém mlčení chodili spolu co noha nohu mine, postálí, znovu popošli a opět, hodinu třeba na témž místě stojíce, blouznivě se spolu zapovídali, a pout jich konce neměla. Vytrvali spolu za dne, blou- dili spolu podvečerem, za tiché, snivé záře mě- síce, pod ohvězděným nebem i za ranního úsvitu — o čem asi za těch dlouhých, dlouhých procházek blouznila nadšená jich srdce? Je známo, že v dobách takuvého blouzněni i nejmenší kvítek mluví k srdci člověka řečí vý- znamnou — stalo se, že takový snivý párek pstkal kdesi v pražské ulici člověka, pána tvor- stva, a ten člověk, k obrazu božímu stvořený, měl v knoflikové dirce svého kabátu zatknulou květinku. (Ba právě, byla ta květinka skutečně zatimuta.) I utkvěly blouznivé oči snivého, ulieo zvolna bloudícího párku na něžné květince, mi lém ditku přírody, a oba, strážník i četník rukou společnou a nerozdílnou požádali člověka aby květinku, zalkoutou do knoflíkové dirky vyjmul z řečené dirky. I učinil tak muž onen bez odmluvy, neboť moudrostí byl naplni! IIo- spodin srdce jeho a kromě toho bylo v Praze stanné právo, a nebylo dovoleno, zjevně nosit níjakých odznaků a tudiž ani květinka jakákoliv nebyla trpěna v knoflíkové dírce Byli vůbec dnové, kdy člověk mohl se do stati do konfliktu s paragrafy, ani nevěděl, jak. Nablas pochváliti uzenářský výrobek, t. zv. ta- liany, mohlo snadno býti vykládáno jakožio jednání, jež se příčí velmocenské zahraniční akci, a velké opletání měl prý občan, jenž ná- hodou se dostal do shluku lidí a u něhož prý byl nalezen a policejním lékařem zjištěn — žlučový kámen. Vánoce — sice beze sněhu a bez čelníků ale přece jen poetické! Ostatně, alespoň poku sněhu se týče, netřeba hartusit. Ujistil mne zná- mý politik, pracovník osvědčený, že třeba miti ljen strpení. Zástupci naši na říšské radě sami
#23 alto_textblock #23
prý uznávají, že naše přání, aby Vánoce byly dekorovány sněhem, nijak nevybočuje z mezt zákonných a aby přání tomu, když ne letos. alespoň, bohdá, někdy jindy, ale najisto v době dohledné a ovšem i v mezích možnosti bylo vy hověno, bude prý svornou a úsilovnou snahou všech povolaných činitelů. Za tím účelem již dnes, na celý rok před Vánocemi příštími, se- stoupila prý se parlamentní komise, jež, prý. energicky již se podjala vykonání všech příprav- ných kroků. A co je skutečně úkazem svrcho- vaně potěšitelným a radostným: sama vláda po této stránce dala prý našim zástupcům blaho- volné ujištění, že této akci nijak nehodlá pře- kážel. Naopak, že prý tuto akci vítá jakožto záruku, že skutečně, při trošce dobré vůle na obou stranách, možna jest svorná součinnest obou, tuto krásnou a požehnanou zemi obývají- cích národních kmenů... A kromě toho, jistá vlivuplná osobnost z kruhů diplomatických, již ale známý politik blíže neoznačil, prý vyslovila se v ten rozum, že sama vláda — pokud ona zmíněná osobnost jest informována — zhola nic prý by proti tomu neměla, kdyby nejenom na vánoční svátky, ale vůbec byla Praha sně- hem zasypána tak, že by z ní vykukovala jen špička svatoviiské věže a obě kamenná sousoši. umístěná nad vrehní římsou v průčeli „české“ spořitelny — O těch sousoších, to znáte. Na prvotní budově byla skupina, kde jakési málo oblečené dítky vinou a tulí se ke své metce Čechii, čili po latinsku Bohemši. (Je po- zoruhodným úkazem, že sami Němci nikterak nemohou Čechii podnes trefit na jméno.) Bu- dova spořitelny se během doby rozšířila o celou délku domu sousedního, někdejší kavárny „Staré Slavie“ a na přistavěné části zbylo místo pro pendant skupiny původní, jež na staré části zůstala podnes. A tak tedy bylo tam sousnší umístěno. Nějaká allegorie. Co je to, nikdu neví. Ale je přirozeno, že zve-li se jedno sousoší „Bohemii“, pendant ani nemůže být ničím ji- ným, nežli — „Tagblattem“. Vánoce — a při tom kožešníci vyvěšují
#24 alto_textblock #24
svých výkladních skříní oznámení, že „zde se přijímají kožešiny přes zimu k uschování. .. Kožešiny — při tom podsstatném slově vždy mne u srdce bodne, stará, nezacelená jízva poznovu zabolí. Kožešiny... kde asi ve všehomíru bloudí můj nebožtík kožich? A zdali si na mne, bývalého svého pána a otcovského přitele, ještě někdy vzpomene? On, jenž tak nevděčněa zrádně a znenadání opustil mne kdysi, již tomu hezká řada let. Opustil mne, opustil tichý muj příbytek, panickou ložnici moji, opustil skřiň, v níž pohodlně a bezstarostně, netisněn jinými kabáty, a neobtěžován nijakým naftalinem, tráviti mohl nejkrásnější svá léta... příbytek básnický nevděčně a mizerně vyměnil snad nž- kde za tmavý sklad votešnický, plný hadrů a špíny — však asi těžce želel své mladické ne- rozvážnosti! Odešel s někým, jehož sám ani ne- znal, o němž ani bdělé bezpečnostní úřady ne vypátraly jiného, nežli že byl to, bez pochyby člověk cizímu majotku nebezpečný, zkrátke zloděj. A k tomu zloděj zcela nezajímavý, tuetový- všední. Člověk beze všeho vzletu, bez jakékoliv svéráznosti — neměl ani tolik ctižádosti, aby se jeho jméno dostalo do novin. A tento naprostý jeho nedostatek veškery etižádosti je tim, eo ještě dnes mne de paluje. Mám litost. Právě v těchto dnech dočetl jsem se o chlapíku zcela jiném. O muži, bohužel sice rovněž nebozpoč- ném a snad ještě nebezpečnějším cizímu na- jetku, ale při tom brdém, pyšném a ctižádosti- vém. Nechtěl býti jen obyčejným, tuctovým lu- pičem — chtěl býti náčelníkem lupičské bandyá dbal na čest, měl charakter. A protože se v zá- pase o předsednické křeslo utkal ještě s jedním soupeřem, neméně etižádostivým, jenž neméně chtěl se státi náčelníkom, šel a ze zlosti udal sebe i ostatní. A, uražen ve své hrdosti, do- konal dílo pomsty: sám dovedl policii do lotrov- ské, prý s neobyčejným komfortem zařízené peleše v prosockých lomoch, kdež bdělým stráž- cům bezpečnosti představil shromážděné tam pány lupiče a nadšené čtenáře detektivních ro- mánů. Tak jednal on, charakter, muž lirdý a cli-
#25 alto_textblock #25
žádostivý, rozený hejíman — škoda, přeškoda, že ten „můj“ někdejší zloděj, muž tuetový, byl tak naprosto beze všeho vzletu, bez nejmenší ctižádosti, beze všech vyšších aspirací! Vánoce — zimní, poetické svátky. Byly by ještě poetičtějšími, kdyby kolem bylo zasněženo a kdyby na těch vánočních stromcích, jichž ted v každé ulici plno, ležela bílá okrasa sněhová, a kdyby mrazem na nich leskly se zářivé dé- manty sněhových vloček, chvalně známých z každé slušnější vánoční povídky. Ale jakáz pomoc! Prozatím v ulicích rozkládá se jen pravá londýnská miha, hustá, že by ji mohl krájet, kdo by v tento pilný čas neměl jiného na práci... V Londýně, její pravlasti, objeril prý nějaký vynálezce, že bylo by lze rozehnati ji silným elektrickým proudom. Jenže, takový experiment je snad příliš a zbytečně náklad- ným — škoda peněz! Což, snad by se to dalo zařidit způsobem lacinějším? Snad prostě jen nějakou vyhláškou, nalepenou na všechna ná- roží, a přisným napomenutím, že z ohledů n veřejnou komunikaci a pořádek vůbec nebude na ulicích jakékoliv shromažďování mlhy trpěno —? „Nesem vám noviny“ — vída, za dveřmi první koledníček. Přichází právě v čas, když málem byl bych se -pletl do londýnské mlhy, Deni tudíž de záležitostí cizího státu. „Nesem vám noviny“ — jsou tedy sku- tečně již Vánoce. Teď již k večeru se chýlía zítra tou dobou za okny porůznu již budou roz- žehati světla na vánočních stromcích. Jdu v du- chu za malým koledníčkem, přemýšlím o tom. kam jde, kam vejde a jaký bude jeho štědrý večer — Bída je zlá, je krutá a v žádné sebe hezči a dojemnější vánoční povídce nebolí tak, jako žhavě dovede bolet ve skutečnosti. Nezapomeňte, je mnoho děti chudých a nejchudších — potká- te-li se s některým z nich, i na to si vzpomeňte, že Vánoce, svátky vašich dětí i vaše, jsou krás- nou a hezkou památkou na zrození dítěle nej- chudšího, Onoho, jenž přišel, aby učil — Sou- citu a Lásce . B. K