ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 d4525010-71f6-11dc-9d2c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 1. listopadu 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 302.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předpllácí set v Praze v sduinisiraei ns čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškou a něs na čtnt leta . . . . 7 K 60 h ve flislkách: 2 K Bo na. měsíe Poštou: pa měile ::kei za čtnrt leia s dvojí zásilkou ns nlsí na čtvrí leta . . . 11 K eoh
#5 alto_textblock #5
I
#6 alto_textblock #6
V drebném prodejir ranní číslo o sobě . . . za 8 odpole dui . . . na 2h Ve slialkách na venkově- ranní čáslo. . . . . . . . 10h cdpolediní . . . . . . . Sh Inserát plati se hotové zapřeš. Přečplncení a lnserty přijtná sěnisl- strace v Marianské ulici č. a. Tam nacházají se též rodakce tiskárna s ezpedice „Národnich Listš“ Rukopisy se novracsjí.
#7 alto_textblock #7
Dnešní číslo pra Prahu le o 12 stranách.
#8 alto_textblock #8
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde ve středu dne 2. listopadu t. r. v obvyklou hodinu ranní.
#9 alto_textblock #9
Válka. L. Z Petrohradu, 31. října. (Pův. tel zvl. dopis. »Nár. Listů«.) Včera začala na frontě mandžurské armády prudk dělostřelba, svědčící o počátku no- vých bojů. K 7. hod. došel bj největší prudkosti. Výsledky nejsou známy. Bar Kanlbars bude jmenován — dle bezpečných informací — vell- telem III. armády. Jedna bude pod náčelnictvím Gripenberga, druhá pod velením Lineviče. Náměstníka Alexějeva očeká- vají záhy v Petrohradě. Budou pro něj připraveny komnaty v Zimním paláci. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
#10 alto_textblock #10
Pravda zvítězi! Právě tomu 33 roky, co se podařilo spik- lému úsilí Beusta i korunního prince saského Alberta, Maďara Andrassya a Bismarka, dvor- ních kruhův, německých náčelníků byrokracie i vojenské hierarchie — rozkotati hotové a s korunou dopodrobna již smluvené rozřešení otázky české. Byla to, jak dějiny při následují- eích desítiletích dokazují, nejosudnější katastrof novodobá jak pro národ náš tak i pro celé Rakousko, které odtud jakoby vyšinuto z kolejí zdravého vývoje svého potácí se v neustálých ústavních, politických a státoprávních křečích, zápasech, sporech a zmatcích, tak že plně se na něm vyplnilo slovo básníkovo: »Toť kletb činu zlého, že dále plodě, stále rodí zlo«. Marně staročeští státníci se svým šlechti ckým vůdcem hrabětem Jindřichem Clam Marti nicem po 8leté trpné opposici překonali a za- přeli svou uraženou hrdost tou měrou, že roku 1879 překročili prah vídeňského parlamentu, ne aby jej chtěli rozkotať, nýbrž aby pokusil se na té ústavní půdě, »s výhradou svého státo- právního přesvědčení«, pro vlast a národ náš cestou dohodnuti a smíru s Němci vymoe aspoň o něco více autonomie zemské a rovno- právnosti národní. Mohli za to míti, že bude tato skromnost jejich na povolaných místech oceněna. A to tím více, když nedomahali se ni té trošky autonomie a rovného práva se zbraní opposiční, nýbrž s palmou míru v ruce, podporujíce vládu Taat- fovu až do sebezapření jako věrní její služeb- níei v řadách konservativní vládní většiny. Než jaké byly záhy jejich zkušenosti! Od roku 1885 již bylo ze směru a z činův vlády Taaffovy patrno, kterak ji mnohem více záleží na uchlá- cholení a udobření napořád zpupnější opposice německé menšiny, nežli na vyhovění spravedli- vým požadavkům našeho národa a slovanské většiny vůbecl Čím dále do casu, tím více zapíral Taaffe svými skutky politickými někdejší hrdě slovo Dunajewského, že troufá si vládnouti i bez Němců, čím dále, tím více couval před terrorem německých opposičníků, nalehaje na nás, aby- chom my povolili jejich požadav- kům, abychom obětovali tisícileto státoprávní jednotu Čech jejich trhacím, zemězrádným choutkám a rovné právo svého jazyka a národa dalive
#11 alto_textblock #11
psí v celé třetině vlasti naší, uznáním tak zv. uzavřeného německého území v Čechách, z něhož mělo býti »vše slovanské do stvolu vyhlazeno a jehož uzákoněním měla býti pro věky zastrčena závora českému státnímu právu. K tomu uvoli se hr. Taaffe posléze Plenerovi, to byl smysl jeho pověstných úmluv vídeňských, to byl konečný dík Vídně Staročechům a jejich šlechtickým vůdeům za to, že roku 1879 s takou resignac odhodlali se ke svinutí praporu státního práva českého a k obeslání rady říšské. Co by takový »mír« v Čechách byl pro budouenost a právo našeho národa znamenal vyzradili němečtí vůdcové na štěstí v čas svým vítězoslavným jásolem v německém kasině a na sjezdu teplickém, vykládajíce svým Němcům, že dosáhli úspěchu, jakéhož do nedávna sami s nenadáli, že vláda, Staročeši a šlechta svolil k vyplnění nejsmělejších jejich německo národ- ních tužeb a snův. Od roku 1749, kdy terezian skou německou centralisací pobořeny po slední pilíře dávné samostatnosti české neudálo prý se většího a pro Němce radostnějšího pře- vratu v zemském zřízení českém jako nyní tím vyhraným »Machtausgleichem«. Avšak tento německý jásot rázem vybur coval všechen český národ a naše národní strana svobodomyslná křepce a srdnatě podnikla prot tomu »Machtausgleichu« prvně prudký jako od- hodlaný a vytrvalý odboj, který po dvou lelech skončila vítězně. Nebezpečí punktac bylo od národa našeho odraženo, jednota vlasti i právo našeho národa v ní uhájeno. Němci nedosáhli toho, po čem tak práhli, nenašlo se Čechů, kteří byli by jim tu leoninskou smlouvu jejich s Taaffem pode psali. Národ český odřekl se vedení staročeského a šlechtického a imposantními volbami svým z r. 1891 svěřil nadále osudy své vůdcům ná- rodní strany svobodomyslné. Přihází se toliko v dobách velkých revolucí že opposiční menšině bývá národem tak náhle a tak jednomyslně přiděleno břímě zodpověd- nosti za vedení celé věci národní; však sotva kdy uvaleno na kteroukoli mladou opposiční stranu za poměrů tak mimořádně nevlídoých ba krutých jako tenkráte, na stranu naši. Na parlamentním kolbišti vídeňském, kde bylo ji na dále za právo a pravdu českou bojovat, ne- vítal jí téměť jediný přitel, ale za to skoro všickni bývali konservativní spojenci Staročechů, tedy celá téměř pravice, pohlíželi na mladočeské poslance jako na »ohavné publikány«, zadáva- jíce sotva nenávisti Němců, kteří doufali nás ubíti svým posměchem dle vydaného vládního slova o » prazvláštní společnosti«. Za zmar punktací měl býti národ náš ztre stán dlouhým a krutým výminečným stavem jímž chtělo se dosáhnouti jednoho z dvojího buď abychom poklesli na mysli a zoufales vzdali, aneb abychom ustavičným týráním pře drážděni dali se zavésti ke krokům nerozvážně prudkým a timto svým radikalismem odpudil od sebe všecky rozvážnější živly v národech zůstali osamoceni a jako rušitelé míru vespol ného vydáni veškeré mstivosti a zvůli policejně byrokratické za potlesku ohromné většiny obou sněmoven parlamentu vídeňského. Mohli a směli poslanci národní strany svo bodomyslné prokázati vládám vídeňským a něme ckým protivníkům našim tento vděk? Nikoliv oni nesměli upadnouti ani v jeden, ani v druhý extrém, ani v málomyslnou poddajnost, an v krajní radikalism, nýbrž věc národa rukoum jejich svěřená vymáhala toho, aby rozhod nou, ale vždy důstojnou opposie hleděli sobě i jí dobývati respektu u přátel i ne přátel, aby obsažnými i formou vytříbenými obranami práv a požadavků národa našeho svou obratností u věcech parlamentních svou schopností v prácech zákonodárných vyvrátili a zahanbili ty utrhačné hane své podávajíce důkaz, že mohou se i co do intelligence i co do raisony státnické i co do kvalifikace odborné měřiti s nejlepšími svými
#12 alto_textblock #12
národními a politickými protivníky, vynikajíece nad ně svou spravedlivostí jako svou stálost v přesvědčení a upřímnou svobodomyslností. Důkaz ten se jim zdařil přímo skvěle. Než minul rok s rokem, vrazi naši přestali se dele- gaci mladočeské posmivati a za to počali se k ní hlásit do včíra tak »ostýchavi« přátelé A poněvadž rovněž národ český nedal se perse- kucí ani oblomit, ani do zmatkův uvésti, nýbrž pevně stál v neprostupném šiku bojovném pod praporem mladočeským, nezbývalo Vídni než zanechat své mstivosti a naladít mírnější struny vůči opposicí české. Přišel Polák Badeni a vrátil našemu jazyku rovné právo v úřadech státních v Če- chách i na Moravě. Naše strana nestala se z to ještě stranou vládní, avšak rozumně zmírnila svou opposici, řídíc se rozumně heslem: Jak kdo k nám, tak my k němu: buďme přátel svých přátel a nepřáteli svých nepřátel. — Však tu opět zlitil se démon německé zášti jako r. 1871, jako po r. 1880. Opět zabouřil německý terror po vlastech našich jako v parlamentě vídeňském a opět rozhodující kruhové před ním se počali chvíti jako za Hohenwarta i za Taaffa, obětujíce mu jedno ministerstvo za druhým, Badenovo, Gaut sehovo i Thun-Kaizlovo, až došlo k osudné mu 14. říjnu 1899 k pádu jazykových nařízen a k nastolení panství německých ob strukčníků v Rakousku. Následkem toho přirozeně také rázem změnila delegace mlado česká své zbraně ve Vídni. Jako dříve, pokud mohla doufati v dobrou vůli měla ohledy nahoru. tak nyní seznavši, že všechna umírněnost ne- byla nic platnou, nastoupila politiku bezohledné přikrosti, taktiku obstrukční, v níž vytrvala po dnes, až dočkala se dne, kdy vláda Körbrovu propustila největšího fedrovatele Němců Böhm Bawerka z kabinetu svého a znovu obsadila krajanské ministerstvo české Čechem. Tážeme se všech lidí spravedlivých a soud ných, zasluhuje-li pro tuto dvanáctiletou obran nou taktiku svou delegace mladočeská odsou zení? Zasluhuje-li mladočeská strana té nenávist se stran stavovských nebo radikálních jakou byla a jest od nich pronásledována? Než s potěšením znamenáme, že všechno to bezpřikladné, tolikaleté osočování jí neublížilo. alebrž, jak dokazuje sedmero skve lých jej4-letošních sjezdů krajin- ských, že podržela svých kořenů v národě, že všichni spravedliv intelligentní a upřímní vlastene uznávají, že prospěla vlasti a národul
#13 alto_textblock #13
Politická nepoctivost.
#14 alto_textblock #14
Dr. Körber citil potřebu kabinet svůj trochu osvěžiti. Zbavil se především finančního ministra jenž jednak kompromitoval »ministerstvo nad stranami« svým zarytým němectvím a zjevným nepřátelstvím oproti národu našemu, jinak pode- pisoval milliardové předlohy a při jejich legisla- tivném provedení spolupůsobil, pevně jsa od- hodlán je neprovésti, vyměnil agrárníky nenávi děného ministra orby za muže jim náramně při jemného, při tom ovšem že mnohem rozhodněj- šího Němce, než jakým byl baron Giovanelli jmenoval konečně dra. Randu, právnickou cele- britu prvého řádu, českým ministrem krajanem. Všechno to stalo se z vlastního rozhodnut ministerského chefa, z českých poslanců v tétc akci nebyl angažován nikdo, ani slovem ani dechem — abychom užili výroku Bismarka a přece strká publicistíka ne pouze německá, ale i jistá čásť novinářstva českého politické repre- sentanty národa českého vší mocí mezi aktéry, již odehráli těchto dnů ve Vídni prvý akt poli- tického dramatu, o němž dnes ještě nikdo s urči- tostí říci nemůže jak skonči, zdali veseleč smutně. Nikdo také nemůže a nesmí vytýkati po slancům národní strany svobodomyslné, že by
#15 alto_textblock #15
na to, co se stalo, nepohlíželi s naprostou stří zlivostí, klidně a chladně, nikdo nesmí obviňo- vati též mladočeský tisk, že by byl slovems odchýlil od stanoviska, jež byl v aktuálním boj s vídeňskou vládou zaujal naproti události, jež se stala bez naprosté součinnosti politieké repre- sentace české — však čeho jsme dnes navzdor všemu tomu svědky? Co čteme ne pouze v projevech nepřátelských nám Němců, nýbrž i v onom tisku, jehož jediným »vlasteneckýme úkolem zdá se býti snižovati, tupiti a podezří vati stranu, jež prozatím naprosto nemá chuti učiniti místo oněm nedočkavcům, kteří po dnes jsou dlužni důkaz, že skutečně jsou způsobil říditi za okolnosti neskonale obtižných osudy národa našeho? Všichni tito němečtí i češti od- půrci počínají si tak, jakoby všechno, co ve Vídni se stalo, bylo s Mladočechy smluveno, jakoby za jmenování prof. Randy krajanským ministrem byli čeští poslanci vrhli hlavní i ve- dlejší požadavky své přes palubu a dru. Kö brovi proklestili dráhu k dalšímu postupu. Je to ku podivu a dáváme všem čestným a při tom také soudným lidem na uváženou velice poučné faktum pro seriosnost a politickou i společenskou slušnost odpůrců strany svobodo- myslné, že jedním takřka dechem, co tisk staročeský s velikým potěšením konstatoval, že ministerstvo obnoveno a zejmena český ministr krajan, že jmenován byl bez jakékoli intervence mladočeské, ba že Mladočeši o tom ani nevě- děli — tisk německý a radikální všech odstinů líčí věc tak, jakoby se bylo všechno stalo ve srozumění s českými poslanci a jakoby tito jmenováním ministra krajana byli obráceni po jednou na körbrovskou politickou víru! »Bohemia« rozepsala se o »obratu« a tý- denník německého kasina s neslýchanou drzosti odvážil se napsati, že rekonstrukce kabinetu ne- mohla se státi jinak než za spolupůsoben mladočeské strany, která prý slaví pád Böhm- Bawerkův jako vítězství a jež až do ochraptění jásá nad triumfem své politiky. Jásot ten prý není však ničím jiným, než cyniekým doznáním, že mladočeská obstrukee nebyla ničím jiným, než politíkou vyděračskou. Jen nestoudný lhář smí něco podobného tvrditi, jen podvodník může takto klamati politován hodnou společnost, jež tento list pokládá za svů orgán. Co by si počal lístek ten, jenž ovšem nám za to nestojí, kdybychom jej donutili dokázati. kdo že »oslavuje« v mladočeském táboře vítězství A o vyděračství smí mluvit list strany, jež má za sebou smutnou třiletou periodu německo- liberálního a německo nacionálního skotáctví, jez na konec vyznělo v jásavý ryk nad vítězstvím německé surovosti, která zakroutivši krk zá- konu a právu, povalila marastickou správu tohoto státu, jenž nestyděl se žebroniti o milost ně mecké a sociálně demokratické uličníky. Se strany kompelentní bylo již vyloženo že není pravda o vzniku rekonstrukce a coj předeházelo ani to, co tvrdí o tom, pokud jde o stranu mladočeskou, tisk staročeský, tím měně pak, co vylhali si spojení Němci s jistým druhem tisku českého. Charakteristickou známkou pro tisk ten je, co jeden z listů této kategorie zejmena »Národním Listům« vytýká. Opovážili jsme se totiž napsati, že budeme svého ministra krajana podporovati ve všemc konati bude v zájmu a na prospěch svého ná- roda. To prý stačí. Tážeme se, zdali jsme měli vítati prof. Randu jako ministra prohlášením, že všechno budeme mařiti a kaziti, cokoli zájmu svého národa snažiti se bude pro vésti? Nemůže býti přece pochybnosti o tom, že kdyby se nás byl prof. Randa in camer caritatis zeptal co činiti má, byli bychom mu zrazovali přijati nabízené ministerstvo a vstou- piti do kabinetu »obhájee německonárodní državy« bez plných záruk pokud jde o naše požadavky. To se nestalo a my dnes neznáme jiného stanoviska naproti jmenování prof. Randy
#16 alto_textblock #16
ministrem než ono, jež zaujímáme vůbec při posuzování událostí politických. My tedy také ministerstvo Randovo nebudeme posuzovati jinak, než se stanoviska prospěchu národního. To nám stačí.
#17 alto_textblock #17
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 31. října.
#18 alto_textblock #18
Volba presidenta Spojených států severo- amerických. Zejtra v úterý rozpoutá se ve všech stá- tech severoamerické Unie nejtužší boj o její křeslo presidentské na další čtyři roky, boj, ke kterému konají se přípravy již po dlouhé měsíce a jenž zejtra v podstatě bude rozhodnut, ač výsledek závěrečné volby presidenta zjistí se teprve druhou středu v měsíci únoru příšuho Ústava Spojených států totiž stanoví, ž president republiky volí se prostřednictvím vo- litelů, jejichž volba provádí se ve všech státech Unie vždy prvého úterka v listopadu, při letošní volbě tudiž zejtra 1. listopadu. Každý jednotlivý stát tvoří při volbách volitelů jediný volební okres a po zejtřejší volbě bude tedy zřejmo, zda připadající na něj volitelé při vlastní volb presidenta dají své hlasy Rooseveltovi nebo Parkerovi. Z obou protivných stran zvítěziti může při volbě volitelů v každém státě jen jedna všemi svými kandidáty, kteři jsou pak při volbě presidenta vázáni, voliti kandidáta své strany. Proto, sečte li každá z nich počet svých volitelů, kteří zejtra v jednotlivých státech Unie nad svými protivníky zvítězí, sezná hned, kolik dostane hlasů její kandidát presidentství při zá- věrečné volbě a zda tedy zvítězi, neb podlehne svému soku. Telegram, který nás dojde patrně ve středu, sdělí již, v čí prospéch letošní volby volitelů dopadnou, zda v Rooseveltůvči v Parkerův.
#19 alto_textblock #19
roku.
#20 alto_textblock #20
Obstrukoe ve španělské sněmovně. Ve španělské sněmovně došlo v poslední době mezi vládní stranou a opposicí k prudkým výstupům, které, jak již telegraficky sděleno, dosáhly nejprudši míry v noci ze soboty na ne- děli, kdy proměnily s: v pravé rvačky. Příčinu k nim zavdal požadavek vlády, by sněmovna vydala několik poslanců k soudnímu stíhání, čemuž se opposice rázně opřela, prohla- šujíe, že ministerský předseda Maura chce zkrátiti immunitní práva poslanců. Žádost vlády projednávala se od 23. října již v několika schů- zích, ale obstrukce dovedla vyřízení její pro- tahovati, až konečně v sobotu ministerský před- seda navrhl, by se ve schůzi nepřetržitě po- kračovalo, až se předloha vyřídí. Opposice se návrhu tomuto prudce opřela a ve sněmovně povstala velká vřava, ve které vládní poslanci pronášeli vůči ní různé urážky. Posl. Navarro nazval opposiční poslance „zbabělci“, načez celá opposice s osmdesátiletým markýzem Re- gou Armijem vyskočila se sedadel a jalas zjednávati satisfakci holemi. Nejkritičtější chvile ve sněmovně nastala, když vládní poslance signor Ramiro zvolal na opposiční poslance: „Držte hubu, holomci!“ Na Ramira vrhl se neprodleně republikán Az- harte a srazil jej jednou rano k zemi. Po výstupu tomto nastala ve sněmovně všeobecná rvačka. Vydavatel časopisu „Imparcial“ vystoupi na řečnickou tribunu a napadl minister- ského předsedu holí, jejž bránili ta jemníci. Křesla ministerská a pres- dium byla útokem dobyta a vše n nich zpustošeno. Stříbrný kříž, na který poslanci skládají slib, byl holí sražen a rozbit. Na předsednictvo házeny kala- máře a jeden udeřil místopřed- sedu do hlavy. Po zemi ležely roztrhane rukavice, nákrčníky, psací potřeby, hole atd. Když rvačka poněkud ochabla, chodili poslanci
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
Zimní. Z podhorských nál ad. Podivná, zvláštní je zima! Padne na kraj drží jej dlouho v objetí, vtiskne mu svůj ráz, nedává se odehnati, jen když přijde jaro, slunce se vznese vysoko. Ale vábné je v pod- horském kraji, jiná než ve městě, jiná než v ro- vmně. Neskonale půvabné je probuzení přírody na jaře, rozkošná je vášeň léta, rozčilující je zápas přírody v jeseni, ale velebná je zima pod horámi. V blizkosti hor je zima jiná, než jak zykli jsme jí ve velkém městě. Jak rád bych zažil ještě zimy, jaké jsem trávil v podhorském měslečku východních Čech, které mi bylo déle domovem. Tam bylo mále rozmarů zimních; jak zin příšia, obyčejně zůstala a teprve na jaře zmizela. Tam u hor neřeže zima tak ostře, neboí panuje stále; každý to cilí, každý to ví, a proto zimu třeba krutou, snáší jinak, lehčeji, i když je velká. Pod horami nejsou mlhy tak časté, jako ve velkém městě, kde slunce neprodere se třeba po týdny; i v nížině na venkově mlhy je více. Ale pod horami! Co dnů je jasných, ba mnohdy co dnů, tolik slunečních. Hory se třeba škaredí, nebo nevidíš jich ani, ale pod nimi je jas. Kdo nebojí se sněhu, prožívá rozkošné hodiny v lese a když k večeru se vrací a kdy šero rozprostře se po dolině a s přibývající tmou zazáří hvězdy. nebo když dokonce měsíčné světlo činí z večera den, má ticho i jas v přírodě a klid i jas v srdci. Př rychlém pohybu zima jakoby hřála i když zvoní sníh pod nohou, i když zima jeví se v plné síle a hroutí přírodu velkou mocí zvou. Bývá klidná, ale láme v ní vše, a to je pravá
#23 alto_textblock #23
zima, ta vábná. Není v ní falše; člověk stojí v ní, ale zdolá ji. Slunce svítivalo, když vycházeli jsme od- poledne do lesa. Blízko před ním otevřel se po- hled na Orlické hory, na předhoří jejich,ty stupně k nim, a v celé krajině na několik hodin cesty viděl jsi každé okénko chaloupek obrá- cené k západu, jak odráželo se v něm sluneční světlo; viděl jsi pláně sněhové, mnoho lesů; zdálo se mi tehdy, že je to jeden z nejhezčíeh rozhledů v Čechách, a dnes je to pro mě jisto. A často k tomu obrázku viděli jsme pásmo Krkonoš, kde Sněžka bývala do růžova zbar- vena. Rychlý krok působil teplo v těle, ale zevně citil's chlad, který v lese se zmírnil; avšak jak schýlilo se slunce k západu, zimy přibylo; i tam v lese táhla skrze tisíce smrků a jedlí. Ale př návratu z lesa, jaký to byl rozdíl. Chlad byl tichý, bez větru, ale sunul se do nás, krok stával se rychlejší, aniž jsme o tom věděli. Zatím z vábného pohledu k horám nezbylo mnoho; vše splývalo dohromady až k silhouettě orlických vrcholů. Šli jsme a zima šla s námi; zahalili jsme se těsněji, přitiskli čepici hluboko do týla, ale zima táhla s námi; stála nad krajem a přece táhla s námi, za námi, a s přibývajícím temnem přibývalo jí. Stromy trčely beze hnutí, křoví ani nezašustilo, vše bylo ticho, jen na potoku někdy lámal se led, zvuku jiného nebylo slyšeti, v tichu tom cítili jsme panství zimy, ne zuřící, ale klidné, majestátní. , ta moc klidné, velké zimy! Ovane smysly, tápáme v ní, nechceme mysliti na ni, ale myslíme stále na ni. Jsmev temnu v poli a má nás v moci; je pánema vládne v noci ještě více. Tisíce hvězd vyhrne se, : měsíc svití, ale ona je paní. Zdá se tedy velkou, tak větší než teplo, než slunce, a jej klid imponuje. A když jsme v ní sami, tu zdá se býti ještě větší. Co proti dojmu tomu je šum bystřin, hu
#24 alto_textblock #24
čení povodně, meřská bouře, kde vidíme mo přírody; tu divíme se, lekáme se — ale klid zimy nás ohromí. Nevidíme, neslyšime nic, ale cítime. Tam o hor to táhne, myslíme si, ale tam je ticho, klidno; nevíme, kde se něco děje, ale zima je zde. Pak chodila noc, dlouhá jako letní den, no často jasná, a v ní, tak jako ve dne do dáli, zř ten, kdo všímá si vzdušné klenby světa, i ve výši více, nežli v létě. Ty zimní noci i tehdy nejsou temny, když mraky se ženou; často dole nevelký vítr, vysoko však mraky lítnou, jakoby do počátku dne měly dospěti k nejzazšímu kone světa. Strašná však je vánice noční. Běda tomu kdo je venku a nezná cesty, hrůzně i tomu, kdo ji zná jindy. Nevidíš; slyšíš jen hukot větru. vzdychání stromů, lámání větví, supot sněhu, který jako drobný písek zadírá se do očí, za krk, pod plášť i kožich, tápáš pojednou v zá- vějích, obrátiš se, abys ubránil se vichru, který se točí, obrátiš se znovu, zapadneš a ztratíš směr. A vichr píská, vžene znovu do tebe sypký sníh, zavěje cestu, válí se, choulí se, a když myslíš, že ustal, rozsype závěj kolem tebe, roz- hodí ji i do dáli a spousta malých, umrzlých tělísek sněhových letí kol tebe rychlostí ptáka. vyplní stopy, zakreje mez — a nyní hledej cestu. Najdeš si směr; po několika okamžicích zuří vá- nice zas, mžikem přinutí tě, abys se skroutil sedl, klekl; jsi hračkou bezmocnou. Vzepneš se a jdeš, jdeš; štěstí tvé, přijdeš-li ke známému bodu, který je blízko dědiny, kde třeba vše již dlouho spi. Sem tam tlumeně zaslechneš dusivý kašel staříka, a věrný strážce domu i nejchud- šího zvětří tvou přítomnost, ale jinak je vše ticho, vše klidno v chaloupkách, jen venku zuř vichr, kterému konečně unikneš-
#25 alto_textblock #25
Slunce vstává pozdě. V létě rozseje na dlouho světlo své, schová se na krátko za obzor a ráno objevi se daleko na severovýchodu, opi- suje velký kruh a vznese se vysoko. V zimě je skromné; vstává daleko k jihu, povznese se málo, přinese jen na několik hodin život a světlo a noří se zase blízko jihu. Bezpočtukráte pozoro- vali jsme jako hoši místo, kde v zimě vycházelo. jak před tím na podzim úžil se jeho okruh; na jaře a v létě vystupovalo za Orlickými horami. o Vánocích daleko k jihu za vrškem, který nám byl tehdy daleký; okroužilo jej a spadlo za lesík ozářený v červnu ještě s naší strany při zá- padu. Jak těšili jsme se, když čtvrtkruh se šířil a čím více rostl, tím více zima ustupovala. Slunce vznášelo se výš, za dne cítil's jeho teplo už, rozehřálo někdy sníh až na ornici, strhalo na staveních docela rampouchy, které zase je- nom noc vytvořila. Napadl sice nový sníh často- kráte, zase celý kraj byl bílý, jen z lesů znát bylo zeleň, ale slunce razilo si cestu, a když napadlo sněhu brzo před jarem třeba více, než za celou zimu, smetlo jej slunce za několik dní. V lesích stromy setřásaly sníh, přiletěl skřivan brzo pěnkava, červenka a jiní, stavěli hnízda i když v boru ještě bylo ustláno na zemi sněhu oživili les, na řekách i potocích zlomil se sníh, viděli jsme, že vše se chystá k jaru. Tak bylo a bude každý rok v přírodě. U národů však zima trvá dlouho, někdy i staletí, a dlouhého času je třeba ku probuzení. Jedněm je údělem skoro stálá zima, jiní mají teplo, slunce skoro napořád. My patříme k prv- ním. Tesknost ovane mysl; proč připraven nám byl osud takový? Proč u nás, jakoby zima stále vládla? Je tomu dlouho, co teplo jakoby od- vrátilo se od nás, co nastala dlouhá zima, která trvá ještě. Mnoho zavinili jsme snad sami; sta- rali jsme se i ve své slabosti o jiné, zapomněli
#26 alto_textblock #26
na sebe a nerozuměli tomu, jak máme setřásati nepřízeň zimy se sebe. Rozohňovali jsme se stále pro jiné, vyplýtvali jsme mnoho sil, kte- rých jsme potřebovali pro sebe, pro syé snažení. Bylo to ideální, souviselo to stále ješlě s dobou našeho probuzení, horování, ale je třeba mysliti také na sebe. Zatím šel jiný svou cestou, ne- staral se o druhého a došel cíle. Šlapal při tom na druhého, ale šel a přišel k eíli, nás tiskl ven. do mrazu. A tak jako zavál sníh podhorský kraj, a jak dlouhá zima vtiskla mu ráz svůj, tal. druhý, větší ovál, obemkl nás, a objetí jeho je tak bezcítné, jake sněhu; jen chlad od něho vane, jen ledový dech. A vtisknouti nám snaží se po staletí svůj ráz, nám cízí, čmní tak s hou- ževnatostí, silou, jako zima, která zařezává s do údů; ne ta vábná zima, ale ta drsná, příšerná. Vnikne každou skulinou a nedá se odehnati, les pevností; podlehli jí mnozí, kteří nebyli pevni, až litost a hanba vzmahá se v nás. Jen resignace ať nezavládne! Vždyť v zimě naší zažilí jsme tolik svého tepla, tolik vroue- nosti, tolik viděli jsme síly a vzdoru svého; če- kejme pevně, že lítost a hanba probudí sílu, pevnost, že v plném jaru projeví se síly netu- šeně více. A zima se zlomí. Jen že k tomu jaru, k to- mu plnému probuzení všech sil ještě dosti da- leko. Ale jaro přijde; vše nasvědčuje tomu, že přijíti musí. Pravda: musíme býti připraveni stále na rozmar zimy, že vrátí se ledový dech její častěji ještě na krátko, na déle — a dech ten cítíme často! Ale nedbejme rozmarů silné zimy; proti rozmaru pevnost, nepoddajnost, dů- věra v sebe. Vždyť je to běh světa, že přijde jaro, léto. Však slunce vstane zas, jaro přijde, —rt.— léto přijde, a bude trvati dlouho.