Číslo1.

ŽENSKÝ LIST.

Strana5.

cházejíť sem rodiče deuě vždy mezi 1. a 2. ho- dinou s poledne, aby se přesvědčili, je-li jejich dcera již provdána a tu objeví se vždy slav- nostně oděni, jak vyžaduje důležitost takového okamžiku.« »Rád bych sezval též několik svých nejlep- ších přátel.« »K čemu to? A zvláště, když tak příliš spě- cháte, pane.« »Pravda, zapomněl jsem, že mne očekává najatý povoz i děkuji vám za upozornění; svědčí to o vaší svědomitosti, pane řiditeli.« »Toť moje povinnost jednati ve prospěchu svěřenců. Nuže, abychom se konečně domluvili, souhlasiti s hostinou pro 25 osob?. »Úplně vám ponechám vše na vůli.« »Však nebudete ničeho litovati a nežli se skončí nutné přípravy, račte vejíti se mnou do vedlejšího kabinetu, abychom vyřídíli nezbytnou svatební smlouvu a jiné nutné formality.«

Úslužný pan řiditel otevřel dveře: notář i druzí úředníci byli již na místě. Úředník povstal a pronesl vážně a slavnost- ním hlasem: »Pánové, dle smlouvy právě uza- vřené zavazuje se tedy pan ženich podílnicí na majetku svém jmenovati svou manželku. V ja- kém ale poměru, pane ženichu ?« »Na stejnou výši.« »Nuže, tu nezbývá, nežli rovnou sumu vepsati A nyní račte býti tak laskav a opatřiti listinu svým podpisem.« Sotva to bylo vykonáno, oznamoval kostelník že duchovní již očekává nastávající manžely Tito i hosté odebrali se nyní do blízké domác kaple. »Přejete si obvyklé oslovení?« tázal se du- chovní »Nikoli, děkuji. Byl jsem již na mnoha svat- bách a umím podobné řeči takřka z paměti,- vece ženich. »Proto se tážu. Ostatně tím získáte dobré pů kodiny.«

»Což je mi skutečně milé, neboť na mne čeká najatý povoz, smluvený na určitou dobu.«

Společnost odebrala se nyní do jídelny slav- nostně ozdobené, kdež na tabulích stálo množství vybraných lahůdek Nežli zasedli ku stolu, otázal se galantní novomanžel své choti na křestní jméno. Odpověděla: »Říkají mi Amalie. »A mně Eduard.« — Amalie a Eduard vážně si podali ruce. Hostina měla veselý průběh, někteří hosté řečnili žertovně, jiní mluvili vážně i slavnostně. V soukromé rozmluvě při účtování zeptal se pak novomanžel opatrně řiditele: »A zaručuje ústav váš i budoucí štěstí rodinné?« »Ano.« »Váš ústav, pane, jest jediné a mistrné za- řízení svého druhu. Dovolte, bych vám za uznání stiskl pravici.« Novomanžel sečkal ještě, pokud byla podá- váva káva, zmrzlina, likéry a ovoce, načež se zvedl, řka: »Vážené panstvo, račte prominouti, že vás tak záhy opouštíme. Avšak již jest hnedle devět hodin a já mám nejen najatý vůz doté doby, nýbrž i zakoupený lístek ku večernímu vlaku, který odjíždí za půl hodiny a devět minut.« Hosté doprovodili novomanžely k povozu. Též kočí na kozlíku měl v knoflíkové dírce myrtovou větvičku — byla to něžná pozornost k novo- manželům se strany pana řiditele, Při vstupování do vozu objala mladého muže ctihodná jakási matrona a rozplývajíc se v slzách, pravila: »Ach, učiňte ji šťastnou, jak toho za- sluhuje!« »Koho?« »Moji dceru.« »A tak, madame, vy jste matkou mé ženy? Promiňte, nemám posud čest vás znáti; byl jsem dnes tak zaneprázdněn, že nezbylo mi času vě- novati se svému okolí a své nové rodině. Na- vštivte nás na Velikonoce, zde jest má adresa.- »0.-

Různé

zprávy.

Liga A 5. Misionáři mezi věřícími. Po deva- tenáct set let panujicí vládě přichází církev katolická až k tomu výsledku, že uznává za nutno vysílati misionáře ne už tak mezi pohany, jako mezi sa- motné věřící ovečky! Tak povoláni na dny od 4. do 12. ledna t. r. misionáři až k samotným bra- nám Prahy, do Podola, aby učiněna byla hráz pří- valu nevěry a zejména socialismu. A tu vtírá se nám

na rty všetečná otázka: nebylo by záhodnější, aby velební misionáři nechali chudý lid na pokoji a ra- ději obchůzkou navštívili ty klerikální »dobrodinečky,« kteří platí svým dělníkům »křesťanské« mzdy 5, 10 až 20 krejcarů (jako arcibiskup Kohn, neb klerikál Schwarzenberg) a uspořádali jim poučný cyklus ká- zání na slova Kristova: Hoden jest dělník své mzdy! . ..