#1
alto_textblock
#1
1900.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80m
#3
alto_textblock
#3
V Praze, ve čtvrtek dne 12. dubna.
#4
alto_textblock
#4
NARUDNI LRSIY
#5
alto_textblock
#5
ple.
#6
alto_textblock
#6
K číslu I0l.
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3u
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Noví rytíři řádu zlatého rouna.
Z Vídně, 12. dubna. »Neue Freie
Presse«, doznáváme právem, vykládá, že
jmenování nových rytířů zla-
tého rouna je důkazem směru, kterým
se béře vnitřní politika rakouská. Připomíná,
že jmenováni byli tři členové ú stavácké
šlechty v panské sněmovně, Fürsten-
berg, Auersperg a Osvald Thun,
kteří všichni za poslední doby vynikli, ze-
jmena A uersperg, který v debatě o vlád-
ním programu Körbrově kladl důraz na ne-
zbytnost německého jazyka prostředkovacího.
»V politických kruzích« — pokračuje list —
»ukazuje se na okázalou činnost,
kterou osvědčili všichni jmeno-
vaní tito kavalíři za posledn
doby ve vnitřní politice a vysoké
vyznamenání jejich uvádí se v souvislost
to důvodně, s politickými úvahami.
Tím více, ježto z konservativců jmeno-
ván rytířem zlatého rouna toliko hr. Deym.
který, co je velevyslancem v Londýně, poli-
tiky se úplně straní.«
Dodáváme, že návrh na jmenování ry
tířů zlatého rouna podává hr. Goluchow
ski jako ministr císařského domu. Jaké
tento chová smýšlení k německé levici v obou
sněmovnách, netřeba zvláště připomínati
ukázal to při každé příležitosti.
#9
alto_textblock
#9
znán minimální roční plat 1400K
pro lékaře a 600 K pro praktikanty. Kdyby
se požadavkům jejich do 1. května nevyho-
vělo, chtějí od 1. května zasta viti
práci
Opět zásilka koní do jižní Afriky,
Ze Rjeky, 12. dubna. »Neue Frei
Presse«.) Včera odplul sedmý par-
ník s koňmi, zakoupenými angli-
ckou vládo u, do jižní Afriky. Celkem
bylo jich tam ze Rjeky odesláno 4545.
Schönererovci ve vídeňském Leo-
poldově.
Z Vídně, 12. dubna. V nejzažší část
II. vídeňského okresu, zvaného Leopoldov.
o kterém kdysi bylo řečeno, že jeho vy-
chodní část je židovská, západní pak vy-
lučně česká, zahájil včera německo-radikáln
spolek svou činnost slavností Bismarkovou.
o které bychom se vůbec nezmiňovali, jak-
koli byla jedinou řadou velkoněmeckých pro-
jevů, kdyby se tam nebyl četl telegram posl.
Bareuthera tohoto znění:
Rakouský jeden ministr řekl: my ne
máme sice žádného Bismarka, máme však
§ 14. Ba ještě více. Máme § 493. a máme
dokonce Němce, pachtící se po vyrovnánís
Čechy, kteří se chystali snášeti se s pape-
ženci, feudály a Slovany. Co tu může ještě
jíti šourem? Chvála bohu, věci jdou šou-
rem, musejí jíti šourem, tak jako dvakrát
dvě jsou čtyři.
#10
alto_textblock
#10
Císař povolil, aby dvorní rada a presi-
dent krajského soudu v Plzni Jan Šinde-
lář byl po své žádosti přeložen na místo
presidenta obchodního soudu v Praze a jme-
noval radu vrchního zemského soudu v Praze,
dra. Václava Bočka, dvorním radou a pre-
sidentem krajského soudu v Plzni.
Císař propůjčil radovi vrchního zem-
ského soudu Richardu Nechaaskému
titul a charakter dvorního rady.
Praesidium dolnorakouského finančního
zemského ředitelství jmenovalo adjunkta
technické finanční kontroly v Čechách, Adolfa
Makase, adjunktem technické finanční
kontroly v Dolních Rakousích.
#11
alto_textblock
#11
Ze sněmu bukovinského.
Z Černovců, 11. dubna. (C.-B.) Na
sněmu bukovinském byl jednohlasně přijat
následující návrh posl. Stephanowicze,
Calinescu a soudr.: Sněm vévodství
bukovinského schvaluje v plném obsahu pře-
bohatý program, který rozvinul ministr-presi-
dent dr. šl. Körber ve 34. schůzi sně-
movny poslanecké ze dne 22. února 1900a
vyslovuje naději, že se úsilí vlády konečně
podaří opětným zjednáním národnostního
míru způsobiti dělnost sněmovny poslanecké
a uskutečniti hospodářské úkoly programu
vládního, jež jsou pro všechny národy mon-
archie stejně důležité.
Z belgické sněmovny.
Z Brusselu, 11. dubna. (C.-B.) Sně-
movně bude předložena zvláštní osnova zá-
kona, týkající se přijetí daru, který učinil
král státu.
#12
alto_textblock
#12
Novi členové archaeologického
ústavu.
Z Vídně, 12. dubna. Dopisujícími
členy archaeologického ústavu ve Vídni byli
jmenováni universitní professoři v Praze dr.
Jung, dr. Keller a dr. Jindřich Svo-
boda, dr. Artur Mahler v Praze a pro-
fessor gymnasia v Moravské Ostravě dr
Edvard Novotný.
#13
alto_textblock
#13
Osobní.
Z Vídně, 12. dubna. Rada vrchního
zemského soudu moravsko-slezského, dr. Th.
Hnátek, jmenován byl dvorním radou nej-
vyššího soudního a kassačního dvoru.
#14
alto_textblock
#14
Lékaři, kteří hrozí stávkou.
Z Krakova, 12. dubna. Pomocn
lékaři zdejší nemocnice zemské podali
zemskému výboru žádost, aby jim byl při-
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
Katastrofa v Klapém.
Z Klapého, 12. dubna. (Zvl. telegr.
»N. L.«) Katastrofa, která sesouváním půdy
vesnici Klapé postihla, neúprosně pokračuje.
Za dušeného podzemního rachotu sjíždí půda
obrovskou silou dále a stavení za stavením
se řítí do ssutin. Pohled na spustošenou
vesnici je příšerně děsný: 52 staveni
jest už sbořeno (Klapé má celkem asi
153 čísel. Red.) a situace nepozbývá dosud
svojí hrozivosti.
#16
alto_textblock
#16
Osobní.
Z Vídně, 12. dubna. (C.-B.) Císai
propůjčil hofmistryni arcivévodkyně Marie
Teresie Alžbětě hr. Schönfeldové
Alzbétin řád I. třídy.
#17
alto_textblock
#17
Válka jiho-africká.
Z Londýna, 12. dubna. Cecil R ho-
des vyslovil se tady, že Anglie bude moci
mluvit o štěstí, bude-li africká válka skončena
za půl roku. Na nejvyšších místech zdejších
zahostilo se mínění, že válka se ještě
protáhne hodně dlouho. Ve kruzích
těch je velká rozmrzelost a úplné
vystřízlivění. Doufají sice, že bloemfon-
teinské vodovody budou Robertsem nazpět
dobyty, jsou však přesvědčeni o velikých obtí-
žích nynější výpravy do té míry, že se
vzdali veškeré naděje na brzké
ukončení války.
Z Londýna, 11. dubna. (C.B.) Dnešní
zpráva lorda Robertsa sděluje: Generál
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Úryvky z denníku.
Václav Krofta.
#20
alto_textblock
#20
Tvůj bílý profil s tím vyčítavým nádechom
smutku vřezává se zase hluboko do mojí duše,
aby v ní rozvířil usnulé vlny upomínek. Tvé
pohledy, tvé hřejivé pohledy a tvá útěšná slova,
to všecko, co patří dnes minulost a nad čím
roztáhly klamy rubáš roztesknění — — to
všecko jakoby naráželo znovu v zdlouhavých
rytmech na dávno odložený nástroj, jenž vydy-
chuje bolestné, toulavé echo, zapadající až sem
— v pustinu mého života! Daleko vzdálen o
tebe trávím své dny, nekonečné, bezcílé, pro-
vanuté dechem tupé apathie. Není nikoho,s
kým bych tesknil po radostech, pohřbených ve
hrobech snů, kde vyrostly zádumčivé květy
upomínek, vydychujících mrtvou vůni mládí.
A není nikoho, s nímž bych mohl sděliti zou-
falou píseň svých žalů v naději, že se mi
uleví! A tak žiji nevěda proč a procházím ce-
stami, jež ve tmu se ztrácejí, z níž nevyšlehává
jediný paprsek, který by rozvířil ještě v duši
mě touhu po znovuzrození a jenž by rozhodil
ve zmalátnělou krev mých nervů novou chuo
k práci. — —
#21
alto_textblock
#21
Čemu jinému od doby našeho rozchodu
podobá se můj život, nežli dlouhému, bezna-
dějnému umírání? —
#22
alto_textblock
#22
Zas přišlo jaro! Z topolové aleje rozléhá
se k mým oknům hvízdání špačí havěti az
mízou prosáklých větví vyrážejí první pupence
jimiž se signalisuje probouzející se příroda. Na
lukách, jež se táhnou daleko pod školou, proté-
kají bílé potůčky, v jejichž stříbřité hladině lámou
se paprsky sluneční a v odrazu padají oknem
až ke mně, v to mlčelivé mrtvo opuštěného po-
koje. Je sváteční odpoledne! Davy lidu přichá-
zejí z tmavé atmosféry Plzně právě tou topolo-
vou alejí, odkud sem zapadá sentimentální me-
lodie kolovrátků.
Všichni sem přicházejí, aby tu okřáli z
denních starostí a všem tu září ze tváří uspo-
kojení a touha po zapomenutí na vše, co by
jim rušiti mohlo vnitřní smír. Pohled na ty
pestré zástupy vybavuje mi bezstarostný smích,
smích milenců, kteří všude vůkol spatřiti dove-
dou některý z těch darů a proměn, jimiž jaro
dovede zapuditi nudný smutek zimy, té vrásčité
stařeny, před jejíž mrzutými pohledy ulétli
ptáci a přestaly šuměti horské potoky — —
Ale v měm pokoji je dosud tak smutno!
Ve vzduchu visí stará vůně bolesti a pa-
prsky sluneční nebyly posud s to, rozplašiti
bázlivé přítmí, jež se chvěje v koutech, za
#23
alto_textblock
#23
skříní, pohovkou — — a za stolem, v němž
bledne písmo tvých zoufalých dopisů! A na
stěně visí nepohnutě zaprášené housle s přetr-
hanými strunami! I ten nástroj už přestal býti
mým těšitelem — — on, svědek mého štěstí,
jenž tak přiléhavě dovedl tlumočiti nuancova-
nou hru mých citů, jenž chápal velikost mého
blaha, když neměl jsem ve světě přátel! A nyní
zanedbán musí vzhlížeti mlčky do tmy mých
bezbarvých dnů a musí čísti z tváře mé smutek
ubitých snů a beznadějnost mé budoucnosti. —
Proč nemám síly znovu napjati struny a roz-
hovořiti se s dávným přítelem tóny Griegových
písní, jež jsem tolik miloval, když první signály
Jara zmámily mou duši nevýslovnou radostí?
— — Ach — ne — nikoli! — Jak by to bylo
směšné, dnes hráti Griegovy písně?! Melan-
cholie Chopinových nálad rozryla by ticho mého
pokoje stejně jako mou duši a drastický vý-
směch přítomnosti zaškrtil by všecky ty vlídné
tony, po kterých duše má marně dnes již
prahne — —
Nechám tedy klidně viseti své housle, opře-
dené pavučinami, v tom nerušeném klidu — —
snad sní o symfoniích, jimiž obetkávaly mou
krásnou minulost a illustrovaly scény mého za-
padlého štěstí — Nechám v klidu toho diskret-
ního svědka mých nejlepších dnů a sám půjdu
trnitými cestami klamu a beznadějí — — —
Škvrňany, dne 5. dubna 1899.
—