#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 26. ze dne 26. ledna 1901.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Ve sklepé »neviňatek«. Z Paříže se ozna-
muje: Obchůzku po nočních krčmách pařížských, ja-
kou častěji již podnikli vznešené cizí osobnostiv
průvodu tajných policistů pařížských, provedli těchto
dnů na vlastní vrub čtyři vynikající Pařížané: aka-
demik a správce »Comédie Francaise« Jules Claretie,
malíř Detaille, advokát Henri Robert a kustos musea
Carnavalet Georges Caln. Badatelé byli již prošli
nejznámější a nejpověstnější místnosti na levém
břebu Seiny a přibyli ke 3. hodině ranní do Caveau
des Innocents, »sklepa neviňátek«, ve čtvrti ústřední
tržnice, jenž se nalezá ve hloubce tří pater pod
dlažbou a kdež nešťastníci a nenapravitelní pobu-
dové dostávají za 4 sous mísku zelné polévky,
sklenici kávy a místo ke spaní na stole neb na
schodech. Zde poznal pana Henriho Roberta, jenž
skorem ve všech sensačních procesech v posledních
letech byl obhájcem, jeden z jeho bývalých klientů
a této okolnosti děkovali neznámí hosté, že nebyli
vážně ohroženi. Jeden ze stálých hostí sklepa do-
konce se nabídl, že nakreslí podobiznu advokátovu,
ale zde probudil se umělecký duch Detaillův, jenž
»panu kollegovi« vzal papír a tužku z ruky a něko-
lika črty provedl podobiznu advokátovu. Umělec ze
sklepa byl všecek bez sebe obdivem a zvolal;
»Vždyť vy jste znamenitý umělec!« Henri Robert
udal jmeno umělcovo, což ovšem vzbudilo vše-
obecnou sensaci a obrázek pečlivě uschoval.
= Nepřijemná přihoda při slavnosti Bej-
ramu. Z Cařihradu se oznamuje: Při dnešním ob-
řadu líbání ruky v trůnní síni paláce Dolma Bagdže
u příležitosti slavnosti Bejramu udála se vzrušující
nehoda. Když defilovali generálové, stížen byl právě
před sultánem starý jakýs paša záchvatem mrtvice
a klesl před trůnem k zemi. Sultán a jeho okolí
patrně se domnívali, že tu obmýšlen nějaký attentát.
Nastal velký zmatek a obřad, když byl paša mrtvicí
raněný odnešen, byl značně zkrácen. V paláci sultán-
ském jsou vůbec velice nervosní. Mladoturci vydali
opět manifest, v němž obviňují panovníka i vládua
předpovídají brzký převrat. Také obyvatelstvo dá se
výhrůžkami nastávajících nepokojů zastrašovat. Do-
kazuje to případ, jenž se udál těchto dnů ve Stam-
bulu, kdež následkem krádeže u směnárníka, jejímž
pachatelem byl prý jakýs opilý důstojník a při za-
týkání zloděje povstala taková panika, že všechny
krámy pozavírány, poněvadž sběh lidu tím vzniklý
považován za počátek vzpoury aneb řeže. — Místo-
král egyptský zaslal sultánovi dopis, v němž jej žádá,
aby povolil Mahmudu pašovi, svému svaku, zná-
mému svým opposičním duchem, jenž nyní mešká
v Egyptě, beztrestný návrat ke dvoru, avšak sultán
odmítl veškeré vměšování se do této záležitosti se
strany místokrále, jenž proto, že se nedostavil do
Cařihradu k jubileu sultánovu, nepožívá zde valné
přízně.
= Čeká na svého pána. Poslední číslo lon-
dýnského časopisu »Graphic« přináší podobiznu
hnědě a bíle skvrnitého stavěcího psa nejčistšího
plemene. Právě před rokem zanechal tohoto psav
přístavu v Southamptonu anglický důstojník, ubírající
se na bojiště do jižní Afriky, poněvadž teprve
vstupuje na loď se dověděl, že na lodích určených
pro dopravu vojska do jižní Afriky není dovoleno
bráti s sebou psy. Od tě doby přichází pes na pří
#4
alto_textblock
#4
staviště pokaždé, když přibude loď s vojskem. Věrné
zvíře vzala si pod ochranu přístavní policie a pes
koná s policisty obchůzku, když mají hlídku. Pes je
znám v celém Southamptonu a několik přátel zvířat
se nabídlo, že mu opatří pohodlný útulek, ale poli-
cisté nechtějí psa vydat. Přispívají tudíž oni přátelé
zvířat na ošetřování psa a jeden z nich platí určitý
čtvrtletní příspěvek, jenž bude vyplácen tak dlouho,
dokud se majitel psa nevrátí z jižní Afriky. Jeho
hostitelé dali mu jmeno »Constable Jack«.
= Parník se potopil. Z Tacoma, Wash.: Opo-
zděná zpráva z Orientu oznamuje, že před čtyřmi
týdny potopil se parník na West River v Číně, při
čemž 150 lidí zahynulo. Parník vezl přes 500 cestu-
jících a množství nákladu a byl značně přetížen.
Všecko šlo dobře až se parník dostal k Yunki, mezi
San Cau a Cantonem, kde se řeka ostře zatáčía
uprostřed řečiště skaliska překážejí plavbě. Právěv
tomto místě kormidlo vypovědělo službu a parník
byl prudkým proudem mršťěn na skály. Následovala
hrozná panika a parník se v osmi minutách potopil.
Většina cestujících byla na palubě a ti byli všichni
blízkými lodmi zachráněni. Ti, kteří se nalézali
uvnitř lodi, většinou ženy a dítky, neměli žádné pří-
ležitosti k zachránění se.
= Loupežné přepadení. V Soluni odehrálo
se tyto dni krvavé drama. Řecký kupec ze Soluně,
avšak narozený v Jaffě, Chariton Panagotis, přibyl
těchto dnů s manželkou a dítětem na návštěvu svého
rodiště. Ubírali se večer úzkou uličkou blíže veli-
kého Tumbahanu, když pět ozbrojených mužů vrhlo
se na Panagotisa a žádalo na něm peníze. Panagotis
vydal jim veškerou svoji hotovost, skládající sez
několika bankovek. Přes to však zavraždili lupiči
jeho, jeho manželku a dítko a mrtvoly hrozně zoha-
vili. Několik minut potom šla tudy policejní hlídka.
Díky obezřelosti komisaře Osmana effendia, byli ještě
téže noci zatčeni dva z vrahů, Hadži Stoesko a jeho
bratr Bakiče, nájemci karavansaraje. Při domovní
prohlídce upozorněni byli policisté pronikavým zápa-
chem na díru jen ledabyle zakrytou. Když odhra-
bali zem, nalezli devět mrtvol, nalezajících se v po-
kročilém stavu hniloby.
= Londýnští prodavači stravy pro kočky
»Catsmeatman« jest známou figurkou na ulicích
londýnských. Rozváží na malém ručním vozíku pe-
čené maso koňské, jež sám anebo se svým pomoc-
níkem krájí na tenké kotouče. Maso jeví uvnitř
vždycky růžovou barvu anglického roastbeafu, takže
vypadá vskutku chutně. Kotouče nabodávají se na
dřevěné tyčinky, aby kupec, jenž koupí maso pro
svou kočku, nemusil je vzíti do ruky ! Jiní prodavači
mají koňské maso již rozkrájené a nabodané na
dřevěných roubíkách v koši a obcházejí s nimi po
domech volajíce: »catsmeat!« Ještě jiní prodavači
stravy pro kočky mají dokonce krámy, kdež mimo
koňské maso takto upravené prodávají též pečené
skopové hlavy, ovčí srdce a podobné levné maso,
určené pro lidí. Nikdy se nestává, že by člověk sebe
chudší koupil pro sebe maso, určené pro kočky, ač-
koli toto pečené koňské maso lahodí oku mnohem
lépe, než kusy brzlíku a osrdí, určené pro lidi. Po-
něvadž kočky těší se v Londýně značné oblibě, jest
živnost cats-meatsmana dosti výnosná. Lidé tito
chodí si v neděli elegantně oblečení a některýz
nich má i dvě neb tři filiálky.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 20. ledna 1901: Wetzler Emanuel, ob-
chodník, 61 rok, 32—II. Žejdlík František, čalouník,
74 roky, 215—II. Červenka Josef, sluha, 60 roků,
1171—II. John Jan, slévač, 53 roky, 494—VII. Dvo-
řákova Pavlína, dcera dělníka, 71/2 měsíce, 653—VII.
Lagnerová Anna, vdova, 84 roky, 541—VII. Cinibulk
František, obuvník, 62 roky, 310—I. Nováková Anna,
vdova po hudebníku, 41 rok, 856—I. — Ve vše-
obecné nemocnici: Mašitová Marie, man-
želka dělníka, 70 roků. Voříšek Jan, dělník, 63 roky.
Hašek Karel, bývalý rolník, 53 roky. — U milo-
srdných sester: Šlechta Matěj, nádenník.
70 roků.
Dne 21. ledna 1901: Kaufmann Karel, po-
nocný, 56 roků, 829—I. Jelínek Jan, syn obchodního
sluhy, 8 měsíců, 76—IV. Kleinová Lucie, vdova po
obchodníku, 70 roků, 438—VII. Beránek Edvard,
ředitel, 77 roků, 381—III. König Josef, obuvník,
64 roky, 606—III. Amman Josef, c. k. hejtman na
odpočinku, 78 roků, 50—II. — Ve všeobecné
nemocnici: Fricová Marie, manželka sedláře,
31 rok. Pešáková Veronika, vdova po bednaři,
73 roky. Boubínova Anna, 16 roků. — V josefov-
ské nemocnici: Smetanova Marie, dcera děl-
níka, 6 roků.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
Odpoledne o 3. hod.
V sobotu 26. ledna.
Představení pro studentstvo.
Zvíkovský rarášek.
Veselohra o 1 dějství. Napsal Lad. Stroupežnický.
Režisér Josef Šmaha.
V panském čeledníku.
Obrázek ze staročeské domácnosti o 1 dějství.
Napsal Ladislav Stroupežnický.
Večer v předplacení
117. hra v předpl.
Začátek o 7. hod.
1. čtvrtka.
CIZINKA.
Drama o 5 dějstvích. Francouzsky napsal A. Dumaa
syn. Přeložil Jan Ladecký. Režisér Jakub Seifert.
#7
alto_textblock
#7
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 3. hod.
V sobotu dne 26. ledna.
U jesliček.
Dětská hra od F. Košťálka.
1987
Začátek o 1/48. hod.
Zlý duch Lumpaci vagabundus.
Fraška o 5 jednáních od Nestrove.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
Kapra a Kotka na Smíchově.
#8
alto_textblock
#8
Pp. majetníkům domů
#9
alto_textblock
#9
v Praze a v předměstích.
#10
alto_textblock
#10
Větší pivovar najme vhodné místnosti při nájmu
od 500 do 1200 zl. Nabídky do administrace toh. listu
184.
pod šifrou „K.
#11
alto_textblock
#11
76
#12
alto_textblock
#12
73
#13
alto_textblock
#13
— Zdá se mi to býti roztomilý hoch! řekla ma-
tinka, když jsem si sedl naproti ní a náš kočár se hnul.
A jak jest hezký! pravila dívajíc se se zálibou na Vasu.
On stál na schodech, štíhlý a pěkně urostlý jako
mladá vrha. Vítr lehce čechral jeho kadeřavé vlasy.
Dívaje se za námi usmíval se. Vyjeli jsme za ohrádu.
— Zdá se mi, Borisi, že jsi se s ním velice
spřátelil? začala matinka, když nebylo Vasu více viděti.
— ano, matinko! Kdybyste věděla, jak jest
milý! Seznámil jsem se též s jeho otcem. Každý musí
uznati, že to jest nešťastný člověk, matinko!
— Ano, viděla jsem ho; byly jsme u něho s Annou
Vasiljevnou. Jest strašně nešťasten: v jeho letech,
v takovém stavu! Nepoznala bych ho. Ale velice mne
překvapilo, že mne ihned poznal.
— Vyrozuměla jste to zajisté z jeho očí, ma-
tinko? ... Má podivuhodné oči. Znala jste ho
již dříve?
— Pamatuji se naň jako na zcela mladého člověka,
než se oženil, odpověděla matinka s povzdechem.
— Jak on svou ženu miluje! zvolal jsem bezděčně
připomínaje si živě scénu v zahradě.
— Jak to můžeš věděti? ptala se matinka rychle.
Začervenal jsem se až po uši a začal jsem pře-
rývaně vypravovat o události s kyticí. O Felsenovi jsem
se nezmínil ani slovem.
A přece jsem tak velice toužil vypravovati matince
vše; bylo mně nevolno, že poprvé ve svém životě před
ní něco zatajuji. Ale nemohl jsem, opravdu nemohl!
Vždyť jako třetí zde seděla vysměvačná Nasťa; ne, raději
bych zemřel, než abych všechno vypravoval.
#14
alto_textblock
#14
zamlaskal, zadupal. He! he! začal, ukazuje prstem na
Žabína a zazpival, dávaje si nohama takt, na známy
nápěv v té době mazurky od Chlopického jakási bez-
smyslná, poloruská, polopolská slova, něco podobného jakoi
#15
alto_textblock
#15
A dnes ráno na vojně
bil se Žabín v hrud
pěstí, pěstí,
a řval jako tur,
že šavlí všechno dobude,
a paša řekl mu
souchotinami nezemřeš,
lžeš ty, Žábo, všechno lžešh
#16
alto_textblock
#16
Děvčata se hlasitě rozesmála.
— Co to? co to má býti? ptala se, co zatím miss
Pink se na všechny ustrašeně dívala a dávala rukama
znamení, aby Opický přestal.
— Pohrdání — jest jediná moje odpověď na drzá
slova! deklamoval Žabín mávaje majestátně pravou ru-
kou. (Měl připraveny verše z Ozerova pro všechny pří-
pady života.)
Rozumí se samo sebou, že Opický tomu nerozuměl
a vyplázl jazyk.
Nasťa dupla netrpělivě nohou.
— Ale pojďme, pojďme rychle, mé dámy! vždyt
musíme hned jeti domůl
— S bohem, Bogdanovsko! ozval se hned po ní
smutně a tiše Lev. Od onoho okamžiku, kdy se mu při-
hodila nehoda s kalhotami, bylo to snad první slovo, které
promluvil. Jeho mravnost byla až dojemná.
Matinka s Annou Vasiljevnou nás očekávaly na
#17
alto_textblock
#17
tarasu.
#18
alto_textblock
#18
Zapomenutá otázka.
#19
alto_textblock
#19
19