#1
alto_textblock
#1
Ročnik XXXXIV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pondělí dne 24. října 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 294.
#4
alto_textblock
#4
Ka ranní a odpol. IIse
#5
alto_textblock
#5
předplání ner
v Praze v adninis
nrořseo
na čtvrtii lota.
a něslo rojí čonáško
r lata :
n niskv slke
n nrkk lch
drojí sánni
#7
alto_textblock
#7
xa
e
#10
alto_textblock
#10
NILIS
#11
alto_textblock
#11
1.
#12
alto_textblock
#12
V drobném prodejii
l.. . . . . le
Vo sllalkáeh na venkově-
rna ní čes lo .
sdpolední
: . . . . : s
Inseraty
platí se hotově rapře
Předplacení nterty přijíná , dgninl-
—
Tam nacházejí se, tež reds kee
tiskárna a ezpedice „Národnich Listů-
Rakopivy so novraeet
#13
alto_textblock
#13
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
K situaci.
Z Vídně, 24. října. Officiosně se dne
ohlašuje, že říšská rada sejde se
teprve v druhé polovině listopa-
d o vé.
»Neueste Nachrichten«, do kterýc
dr. Körber ukládá své názory, uveřejňují tut
zótu: »Mluví se teď o tom, že situace se zlep-
šila a že čeští poslanci vstoupí do poslanecké
sněmovny se smýšlením konciliantnějším. Nuže
dejtež nebesa, aby se takové vlastenecké smý
šlení opět nerozptýlilo. Přijdou-li Čechové do
Vídně jenom trochu ochotni k transakci, bude
přímo svatou poviností vlády a také
německých stran, vyjíti jim lovalně
v ústrety. Na to mají Čechové právo a to káže
také povinnost vůči státu«.
#14
alto_textblock
#14
Sociál. demokraté proti dru. Luegrovi.
Z Vídně, 23. října. Večer. Dnešní hro-
madná procházka sociálních demokratů, kteráž
uspořádána jako demonstrace proti dru. K.
Luegrovi, byla sice neobyčejně velikou, nej-
větší, kterou dosud dělnictvo vídeňské mělo.
byla také lomoznou a hlučnou, ale byla ne-
krvavou. Obavy, které v té příčině chovány, uká-
zaly se bezpodstatnými a rozsáhlá opatření, jak
vojskem, tak policií učiněná, zbytečnými.
Oddíl jízdy stál pohotově za radnicí. Po-
licie bylo více nežli třeba, jízdné i pěší, ale
dlužno jí doznati, že chovala se jinak, t. j. líp
nežli pražská. Netlačila se do lidu, nerozháněla
ho, nehnala naň útokem a počínala si — jedno-
tlivé případy vyjímaje — ke chodcům se zdvoři-
lestí, která byla snad nakázána, snad dobro-
volná. Zůstala ke všem projevům naprosto pas-
sivní. Viděli jsme jen jednou, že chtěla vzít
rudý praporec. To způsobilo shon takový, že
nechala úplnou volnost. A s dobrou se po-
tázala.
Prostranství pro manifestaci sociálně-demo-
kratickou bylo neveliké. Mezi parlamentem a
universitou. Vlastně jen mezi dvorní činohrou
radnicí. Tady tísnilo se od 3. hodiny odpolední
do 6. hod. več. mnoho tisíc lidí. Bylo jich za-
jisté 40.000. Snad ještě víc. Bezděky vzpomněli
jsme na poslední dni listopadové r. 1897. Ten-
kráte také mobilisovány bataillony sociálně-
demokratické na totéž místo. Jen že to bylo
tehdy v cizích službách. V interessu německém,
protičeském. To nikdy nepřestaneme vytýkati
jako taktickou chybu. Nikdy nesmí se propůjčiti
demokracie, natož sooiální demokracie za ná-
stroj proti rovnosti. Před sedmi léty na dějišti.
kde dělo se dnes osvědčení výlučně sociálně-
demokratické, byly pohyb a ruch. Dnes skoro
tři hodiny massy stály nehnutě.
Obsadily celou plochu a schodiště před
dvorním divadlem. Hlava tu byla na hlavě. Vše
se černalo. Dobrých 20.000 mužů tu bylo. To
bylo centrum. Levé křidlo sáhalo nahoru k pa-
láci parlamentnímu, pravé dolů k paláci univer-
sitnímu. Přední voj středu toho jako letavý voj
podnikal co chvíli výpravy přes koleje městské
dráhy naproti k radnici. Před tou stála v něko-
lika hustých řadách jízdní policie, v její čele
důstojníci. Měla rozkaz, nikoho nepropustiti.
Nestal se žádný experiment, prolomiti tento ko
don. Byl by také selhal. Vůdcové vydali povel
demonstrovati proti dru. Luegrovi a jeho lidem
nikoli proti policii.
Demonstrovalo se hlasitě, hojně, různými
variacemi a prostředky, žerty a vtipy. Vůbec
humor převládal. Také ve zlobě a hněvu. Ne-
mohli jsme se ubrániti smíchu, když postavil se
starý dělník před velitele jízdní policie a křičel
„Šedesátkrát fuj Lueger! Ať prasknel“
Dav před divadlem byl učiněný tábor řva-
vých. Z tisíců hrdel ozývaly se hlasy: Fuj
Lueger! Sláva lumpům! Na šibenici s Luegrem
Pryč s arcipadouchem Luegrem! Pryč s podvod-
níkem na lidu! Z tisíců hrdel ozval se ohlušujíe
piskot na píšťalky všeho druhu. A každý okamžik
pozdviženo tisíce rukou a v nich hole a dešt-
níky hrozivě proti radnici a voláno: Však my
naň již vyzrajeme! Jako rozkacené moře byl ten
nepřehledný tlum. A mezi všeobecnými projevy,
plnými síly a vášně, byly drobné episody. Ně-
kolik set pohlednic s karikaturou Luegrovou na-
píchnuto na hole. Nespočetnými rudými prapory
máváno — u bran císařské budovy. Pak ukazo-
vána šibenice a na ní Lueger. Rudé balony v-
puštěny — náhodou vál vítr k radnici — a na
nich visel Lueger. Řečníci vyzdvihováni na ra-
mena, kteří na dlouhých žerděch měli tištěný
plakát s nápisem: „Fuj Lueger!“ Jednoho tako-
vého praporečníka donesli až k řadám policie,
před radnicí stojícím
V její loggii objevilo se několik lidí. Pr
městských radních a též úřadníků. Byl-li mezí
nimi také dr. Lueger, nevíme. Tvrdilo se to, ale
nevěříme. Ale tito diváci záhy zmizeli. Nevylíči-
telný řev zabouřil, když byli shlednuti, již již
podobalo se, že všechno množství v bezmezné
podrážděnosti vrhne se na policejní kordon, aby
se dostalo k radnici. V tom ukázal se poslane
Schulimeier a napomenul ke klidu.
Vypravovalo se, že dr. Körber je na ulici.
by podíval se na celé divadlo, ale zjištěna jeho
přítomnost nebyla. Posl. Seitz jel v tramwavi.
která byla natřiskána, jako již dávno nebyla.
Jela tak pomalu, že mohli napsati na ni křidou:
Fuj Lueger! Fuj Bielohlawek! Stejně napsáno
na zad drožek a fiakrů. Málo se zpívalo. Žen-
ských bylo poskrovnu. Řečnili: Schuhmeier,
Ellenbogen, Adler. Co mluvili, nebylo slyšet.
Vůhec byla to kočičina v rozměrech největších.
O 1/46. dán povel: Odchod! Pomalu odcházeli
demonstranti do předměstí. O 6. hodině hnulo
se zentrum před divadlem, dvorská stráž počaln
ctvirati jeho dvéře. Bylo po demonstraci.
Dr. Lueger mezi svými.
Z Vídně, 24. října. Jest zjištěno, že dr.
Lueger za demonstrace sociálních demokrat
#15
alto_textblock
#15
na loggii nové radnice nemeškal. Byl tam jeho
druhý náměstek dr. Neumayer; první ná-
městek dr. Strobach je těžce nemocena
stav jeho beznadějný. Dr. Lueger meškal ve
svém bytě na radnici. Objevil se pozdě večer
ve fraku, převlečníku a cylindru ve slavnostním
sále, který byl osvětlen a poslouchal, co se
děje před radnicí. Prosil své přátele, meškající
na loggii, aby odešli a podotkl: »Ti, kdož stojí
na Okružní třídě, nesměji se domnívati, že
jsem na loggii. Tomu chtěl jsem se vyhnouli
jak k vůli přátelům, tak vzhledem na nepřátele.
Ostatně prosím, abych byl zpraven, kdybys
něco šustlo. «
Po 6. hodině podařilo se asi dvěma tis
cům antisemitů dostati se kordonem, který byl
postaven před radnicí, až k této: Provolávali
»Hoch Lueger!« Pak začli zpívat Luegrův po
chod a císařskou hymnu. Dr. Lueger objevils
nyní teprve na loggii. Bylo tam tma tak, ž
nebylo vídět z něho nic než bílou vestu. Obje-
vil se Bielohlawek a volal dolů: »Jsem
purkmistrem zmocněn, bych vás jeho jménem
co nejsrdečněji pozdravil.« Dr. Lueger zamáví
cylindrem a zvolal: »Ano, ať žije naše domovsk
obec Vídeň !« To však nestačilo lidu dole stojícímu.
Zpíval zase císařskou hymnu a volal: »Karel
ať přijde, purkmistr ať přijde, Karel ať přijdel-
Dr. Karel Lueger objevil se opět a zvolal
»Kresťanskému lidu vídeňskému: Sláva!« Ope
voláno: »Hoch Lueger!« Opět zpíván Luegrů
pochod a pak hymna císařská. Dr. Lueger s
na novo objevil a provolal slávu císaři. Zpíván
zase císařská hymna a dr. Lueger volal: »Děkuj
vám všem. Podali jste důkaz, že ve Vídni žij
ještě lidé, kteří uznávají, co jsem . . .«
Další jeho slova provázena byla bouřlivým
ovacemi a nebyla slyšitelná. O 37. hod. přiše
dr. Lueger ještě jednou na loggii a volal dolů
»Vše má konec. Děkuji, že jste takovým způ-
sobem bájili čest města Vídně. Dnes podán
důkaz, že Vídeň je dosud křesťanskou a ne
socínskou. S bohem !e
Z Vídně, 24. října. Za včerejších demon-
strací bylo zatčeno 24 osob, většinou pro ne-
uposlechnutí stráže, byly však všechny pro-
puštěny.
#16
alto_textblock
#16
Telegramy „Národních Listů.
Nový tajný rada uherský.
Z Pešti, 23. října. (C B.) »Uherská teleg
a korresp. kancelář« oznamuje: Ministr zahra-
ničných záležitostí hrabě Goluchow sk
přijede sem zejtra s dvorním radou Jettelem,
aby intervenoval při skládání přisahy nového
tajného rady Rolanda barona Eötvösa. —
Rakousko-uherský velevyslanec v Berlíně šl.
S zögyeny-Marich také sem zejtra při jede.
Pro trojspolek.
Z Tivoli, 23. října. (C. B.) Bývalý podt-
jemník úřadu zahraničních záležitostí poslanec
Alfredo Bacelli promluvil dnes na hostině
uspořádané jeho voliči řeč, v níž vyslovil svou
radost nad obnovením trojspolku a prohlásil, ž
nedůvěra proti Rakousko-Uhersku musí konečně
#17
alto_textblock
#17
zmizeti
#18
alto_textblock
#18
Ze španělské sněmovny.
Z Madridu, 23. října. (C.-B.) Ve sněmovní
schůzi, konané za účelem vydání jednoho po
slance, prohlásil předseda ministerstva Maura
že jednání vlády odpovídá právu, spravedlnosti
a ústavě. Před zákonem jsou si všichni rovni.
Uherští kupci v Bělehradě.
Z Bělehradu, 23. října. (C.-B.) Uheršt
kupci byli přijati dnes dopoledne ministry
financí a národohospodářství. Večer koná se
hostina uspořádaná na jich počest kupectvem
bělehradským
#19
alto_textblock
#19
Válka rusko-japonská.
#20
alto_textblock
#20
Rozhodnuti petrohradského kořist-
ního seudu.
Z Petrohradu, 23. října. Včera dne 2
října projednávala se před nejvyšší instancí ko
řistního soudu v Petrohradě záležitost zadržení
a. skonfiskování anglického parníku »A ll an-
town« vladivostockým loďstvem. Tribunál
soudní složen byl z admirálů, jimž předsedal
admirál Avellan, dále z professora M ar-
tensa a několika soudních úřadníků. Rozsu-
dek zněl takto: Parník a jeho náklad nep o-
léhají konfiskaci a mají býti majiteli
bez průtahu vráceny. Nicméně k za-
držení parníku byla příčina dostatečná. Roz-
sudek kořistního soudu ve Vladivostoku má se
v dotyčných bodech na základě tohoto rozsudku
petrohradského změniti.
Pohyby ruského loďstva.
Z Doveru, 23. října. Baltické lodstvo mi
nulo dnes o 1 hod. odpol. Dover.
Z Cherburgu, 23. října. (C.-B.) Rusk
dopravní loď »Korea« a torpédové lodice »Ble-
sťaščij«, »Bezuprešnyj« a »Branyj«, jež k ru-
skému tichomořskému loďstvu náležejí, připluly
sem a odplujou, jakmile uhlí naloží, dále.
Z Londýna, 23. října. (C.-B.) Telegram
Hullu oznamuje, že ruské baltické loďstvo n
dvě rybářské lodi z Hullu narazilo a je polo-
pilo. Osmnáct rybářů při tom utonulo. Pr
slýchá se, že ruské loďstvo na rybářské loďstvo
střílelo a že při tom anglický kapitán byl za
#21
alto_textblock
#21
střelen.
#22
alto_textblock
#22
Ruské ztráty dle japonského vý-
počtu.
Z Tokia, 22. října. (C.-B.) Úřadní zpráva
Maršálek Ojama oznamuje, že bylo pátráním po
ztrátách, jež Rusové v bitvě na
řece Ša utrpěli, toto zjištěno: Zaja to
bylo asi 500 mužů, mrtvol ruských vo-
jinů bylo nalezeno 10.500; ukořistěno byl
#23
alto_textblock
#23
asi 45 děl, 6920 granátů, 5474 pušek a velké
množství prachu. Ruské mrtvoly byly s vojen-
skými poctami pohřbeny. Ztráty Rus
páčí se celkem na 60.000 mužů. V pá-
trání se pokračuje.
#24
alto_textblock
#24
K situaci na bojišti.
Z Petrohradu, 23. října. (C.-B.) [Úřadní
zpráva] Telegram generállieutenanta Sacha-
rova, zaslaný včera generálnímu štábu, praví
Dnes neudály se u první mandžurské armády
žádné srážky s nepřítelem. Prodle-
ním dne bylo s obou stran jenom málo ran
vypáleno. Naše batterie střílely na čásť vesnice
Linšinpu, kterou Japonci obsadili, na stanici
Šaho a na ves Lamatuz. Nepřitel zase střílel na
tu čásť vesnice Linšinpu, kterouž my jsme ob-
sadili a na vesnici Šahopu.
Z Londýna, 23. října. »Reuterově kance-
láři« oznamuje se z Tokia ze dne včerejšího,
že se Rusové soustřeďují proti ar-
mádě Kurokiově. Oddíl ruské jízdy pře-
kročil na východní straně od Pensiku řeku Tajci.
Z Petrohradu, 23. října. (C.-B.) »Ruské
telegr. agentuře« oznamují z Charbina z
dne včerejšího, že bylo od 6. října na seven
dopraveno asi 26.000 raněných Rusů.
Z Londýna, 23. října. (C. B.) Dopisovat l
»Reuterovy kanceláře« u východní ruske
armády oznamuje ze Šenkinu ze dne včerej-
šího: Pozorují se známky, že boje
brzy opět budou zahájeny, ježto
Rusové očivídně na útočný po-
stup se chystají. Povětrnost jest
chladná. Dle přibližných odhadů o bná š eji
celkové ztráty Rusů v posledn
bitvě 10 000 mrtvých.
Z Londýna, 23. října. (C.-B.) »Reuterově
kanceláři« oznamuje se od armády generál
Okua ze dne 19. října: Rusové jsou do-
sud v offensivě. Avšak jejich drobné
útoky byly dosud s velkými ztrátami odraženy.
Ztrály generála Okua páčí se na 5100 mužů
většinou raněných. Celikové ztráty, j ež
Rusové v bojích proti Okuovi utr
pěli, rovnají se skoro armádní mu
sboru.
Z Londýna, 23. řijna. (C.-B.) Dopisovate
»Reuterovy kanceláře« a východní ruské armády
oznamuje ze Šenkinu ze dne včerejšího: O b
armády jsou poměrně nečinny. R
sové obsadili znovu Tanupudzu. Japonci zaují
mují postavení na vysočině, jež k řece Ša zvolna
se sklání. Na předních strážích dějí se stále
šarvátky. Čas po čase je slyšeti střelbu z pušek
a časem také houkání děl. Generál Mi š čen-
ko svedl dne 20. t. m. na západě ostrou seč
Rusové tím směrem postupují a praví se,z
tam ukořistili japonská děla.
Z Tokia, 23. října. (C.-B.) Armá dy
Kuropatkinova a Ojamova stoj
dosud proti sobě, nepřechá zejíe
žádná k útoku. Zpráva z japonského hlav-
ního stanu v Mandžursku, která sem včera došla,
oznamuje, že Rusové dle doslech
velké síly vojska proti pravé ja-
ponské armádě soustřeďují. Dr
prapory ruské pěchoty stojí u Kaokvanšeje. Pro-
slýchá se, že se u Kaokajtinu shromáždilo 20
tisíe Rusů. Nepřítel stří!! — dle této
zprávy — občas na japonskou střední
a levou armádu z 15centimetrových himo-
ždírů. U Šufantaje stojíci nepřítel začal dne 20
října odpoledne stříleti na stanici Še ho. Japonei
ukořistili v noci dne 20. října u Šanlianiann
120 pušek.
#25
alto_textblock
#25
Dr. Bedř. Pacák ve schůzi voliči
V Čáslavi, 23. října.
(Pův. zpráva »Nár. Listů«.)
Do řady svých schůzí voličských přičin
předseda klubu svobodomyslných poslanců če-
ských dr. B. Pacák včera v neděli schůzi další.
Tentokrát v Čáslavi. Schůzi četně navštívenou,
v každém ohledu zdařilou. Schůzi, která osvě-
žila naše řady, která hřála srdečností přátel-
ského styku mezi voličstvem a oblíbeným po-
slancem. Vedle dra. Pacáka promluvil na schůz
poslanec za městskou skupinu čáslavskou d
J. Zimmer. Vývody obou poslanců měly velice
pozorné a vděčné posluchačstvo a docházely
stálého souhlasu a potlesku. Zvláště vývodům
dra. Pacáka, když soudil provolání poslanců
agrárních a když vroucně volal po nápravě na-
šich poměrů domácích, tleskáno bylo přímo de-
monstrativně.
Schůzi zahájil vřelým proslovem předseda
klubu náropní strany svobodomyslné v Čáslavi
pan. MUDr. J. Věšín, který zvelen byl také
předsedou schůze. Zapisovatelem zvolen byi
p. J. Kalvas.
První ujal se slova p. dr. J. Zimmer, aby
promluvil o své činnosti na sněmu a o politiek
situaci. O sněmu toho mnoho ovšem říci ne-
mohl. Politickou sítuaci označil jako těžkou,
spletitou, proti nám obrácenou. Rakousko hlu-
boko zabředlo a nemá státníka, který by státn
káru z bláta vytáhl, ač východ ze spletités
tuace byl by velice snadný: dáti národům, oo
jim patrí. Toho Körher ze mstivosti učiniti ne-
chce. Vládě Körbrově věnoval na to pan posla-
nec obšírnou, zdreující kritiku. To není žádná
vláda, to je kurátor Rakouska, pracující pro
Německo, kterého národové již by měli důrazně
zakřiknouti; Quo usque tandem ! (Bouře sou-
hlasu.)
Po dru. Zimmrovi ujal se slova, potleskem
uvítán, dr. B. Pacák: Než přikročím ke svým
vývodům — pravil — pokládám za nutné uči-
niti zde veřejně vůči různým zprávám novin
vídeňských, polských a štyrských prohlášení,
že v této chvíli o nějaké změně
situace vůči nám nevíme a že j s me
tam, jak jsme odcházeli z rady
říšské. Šířené zprávy a to s pro-
#26
alto_textblock
#26
hlednou tendencí jsou tudíž úpln
bezpodstatny.
Po obšírném referátu o událostech na
říšské radě pravil:
Dovolte, abych na konec promluvil ješte
o třech věcech: o minulém sněmovním zase-
dání, o vzájemných poměrech českých stran
o některých politických frázích, u nás zavlád-
nuvších.
Nouze, stihnuvší následkem sucha mnoh
okresy naší vlasti, byla záminkou mnohým na-
šim odpůrcům, že se jim podaří působit na
naše politické postavení. K tomu chtěli použi
nouzových předloh, o nichž mělo se na zem-
ském sněmu jednati.
Byli jsme odhodlání učiniti vše možné, aby
sněm mohl pracovat a aby nouzové předlohy
byly projednány. Ale rovněž odhodlání jsm
byli neprodat za nějaké nouzové subvence sve
politické postavení a postup. Nevim, jakéh
rozsahu jsou škody v tomto okresu, ale tolik
vím, že byste rozhodně protestovali, kdybychom
chtěli za nějaké sďbvence prodávati své politieké
přesvědčení. Rovněž víte, že v dobách nejvě-
šího boje proti vládě jsme pro vás nutné sub-
vence bez zadání politického postupu vydobý-
vali. Kdyby subvence jakéhokoliv druhu byly
způsobilé nyní působit na naše politické po-
stavení, pak boj našich předků za naše politick
i národní ideály byl bojem zbytečným.
Bylo-li kdy zapotřebí, aby všecky česk
strany vůči spojenému německému nepřítel
jednotně postupovaly, bylo to na letošním sněmu
zemském.
Proto jsme také hned, jakmile sněm byl
svolán, přistoupili ke všem stranám, abychom
o společném postupu se poradili a byli jsme
potěšeni, že strany mimo naši stranu stojíe
stejnou potřebu cítily.
Ve společné poradě bylo konstatováno,ž
dle sněmovního jednacího řádu není to tak
obtížné, učiniti sněmovní obstrukci nemožnou
kdyby celá většina sněmovní všecky strany i
předsedou sněmu byly zplna odhodlány obstrukci
čeliti. Proto usnesli se zástupci všech stran
odebrati se k nejvyššímu maršálkovi, aby zjistil,
zdali takováto součinnost jest možna. V tétc
konferenci zastoupeny byly: strana naše, staro-
česká p. drem. Steidlem, agrární posl. Kubrem
volné sdružení neodvislých poslanců posl. Baxou
kteréžto osoby v zastoupení svých stran všech
konferencí se zúčastnily a na základě společně
dohodnutého programu také jednaly.
Poněvadž tito zástupcové z porady u mar-
šálka nenabyli přesvědčení, že jest možno po-
stupovati, jak svrchu uvedeno, rozhodli se za-
chovati se proti německé obstrukci tak, jako
v minulých obdobích. Čeští poslancové byli si
dobře vědomi, že obstrukce na sněmu a na
radě říšské nemohou se mísit v jedno, poněvadž
na radě říšské obstrukce čelí proti vládě a n
sněmu zemském obstrukce zamezuje rozvoj obou
národů. Čeští poslanci mimo to dobře věděli,
že nejen agrárníci němečtí, ale i místa a měst
německá mají celou řadu potřeb na sněmu
zemském, a že jest to tudíž otázka času a slly
poměrů, která donuti německé poslance k opu-
štění obstrukce.
Poněvadž poslancové čeští věděli, že nej
vyšší maršálek povolá konferenci všech předsedo
k úmluvě o dělnosti sněmu, usnesli se konfe-
renci tu obeslat a všecko učinit ve prospěc
práce sněmu českého, aniž by dovolili, by
konferenci té obstrukce česká na radě říšské
směšována byla s obstrukcí německou na
sněmu.
V první konferenci u nejvyššího maršálk
problásila proto naše strana, že jest ochiotna
dáti lidu, co lid od sněmu žádá a když zástup e
agrární k vyzvání Němců, aby udal, co strany
agrární žádají, řekl, že akci nouzovou, praeci-
soval jsem tuto akci nouzovou nejen jako
akci subvenční, ale i nutnost vyřízení melioraci
regulací, kanalisace Labe a Vltavy a příslušných
rozpočtů.
Na otázku poslance Prada, jak myse
v radě říšské zachováme k nouzovým před-
lohám, odpověděl jsem, že žádáme, aby poměry
na radě říšské nebyly sem vtahovány, poněvadž
to do rámce této porady o dělnosti sněmu ne
patří, řekl jsem ale dále, že my na r a dě
řlšské vždycky nouzové předlohy
z obstrukce vylučovali a že t
může býti poslanci Pradovi do-
statečnou o dpově dí.
Zástupce agrární strany pa
poslanecKubr souhlasil a nic víc
nepřidal. Agrární provolání vin
nás nyní, že jsme nic neučinii
ve prospěch dělnosti sněmu. Kon-
statuji, že ve příčině této dělno st
všecky strany ve společných ko-
ferencích jednaly a společná usne-
sení učinily, tedy také zástup ee
agrárníků.
Agrární provolání praví dále.
že prý naše vyhýbavá odpově
byla příčinou, že Němci odmítl
upuštění od obstrukce při no u zo
vých předlohách.
Poslaneové agrární tvrdí dále,
že zástupce jejich strany vyslovi
v této první konferenci ochotu
s jich strany tyto předlohy na radě
říšské propustiti. Já zde konsta-
tuji před celou českou veřejno stí
že tato slova p. poslanec Kubr nepronesl a
dovolávám se na to svédectví po-
slanců dra. Steidla a dra. Baxy,
kteří v konferenci vedle mne se-
děli, a dovolal bych se také všech
německých poslanců přítomných
v oné konferenci, kdybych nestyděl se, vésti je
za svědky ve sporu mezi námi. Konstatuji také,
že v žádné zprávě o první konferenci také o po-
#27
alto_textblock
#27
dobném výroku poslance Kubra není zmínky
také býti nemůže. Ostatně kdyby výtka agrár-
níky nám pro první konferenci učiněná pravdivá
byla, pánové se strany agrární by nebyli sli do
dalších konferencl.
Ale hned po této první konferenci u mar-
šálka, některý den před druhou konferencí sešly
se zase všecky strany a tu se usnesly o spo-
lečném postupu. Dr. Steidl navrhoval, aby pro-
hlášení Němeů vzato bylo prostě ad referendum,
což se schválilo a k nalehání agrárníků
usneseno, dodati jistý odstavec,
jak jej byl navrhl dr. Engel. V této
konferenci bylo současně usne-
seno, sepsati prohlášení proti pro-
jevu německému a přijmouti do
něho passus, jak byl navržen drem.
Englem a všemi stranami i poslanci
agrárními schválen.
Na tom základě stylisováno
bylo naše prohlášení. Když ale ve
schůzi před konferenci toto pro-
hlášení bylo předloženo, prohlá-
sili poslanci agrární, že je nepod-
píšou, k maršálkovi že už nepůj dou
a když byli tázáni po důvodech,
řekli, že je udají ve svém provo-
lánl.
As tak se celá věc udála, j ak
zde líčím, že jsme v pěti s poleč-
ných konferencích souhlasně a
jednomyslně se usnášeli a poslancové
agrární dělali pak opak toho, co se
usneslo. Opakovalo se tedy, co se
již událo při postupu o volbách
delegačních i při jednání o cukr u.
Pan poslanec Prášek v jedné
společné schůzi vykládal své po-
litické názory, o nichž zde mluviti
nebudu a doloži!: »My vám do z ad
nevpadneme.« Ale ne až kohou
třikrát zakokrhal, nýbrž než z a č al
vůbec kokrhati, už nám agrárn
prohlášení vpadlo do z a d.
Předkládám celou tuto věe
veřejno s ti.
Jsem přesvědčen, že ji poso u di
a rozsoudí, jak zasluhu je.
Já ale podotýkám, kdyby ne-
vím kolikráte bylo o podobných
věcech jednáno, že zástupcové
čeští za nějakou subvenci na škody
neobětují svůj politický program.
A v tom, doufám, že jsou za jedno
se svými voliči.
Vzájemný poměr politických
stran v Čechách je velice neutěšený.
Nevím věru ani kolik je stran v Čechách, ale
vím na jisto, že je jich dost, tak že méně bylo
by lépe.
Dr. Rieger ve své závěti pověděl, že závist
a nepřejíčnost jest velká naše národní necnost.
Jest to pravda. Vidíme závisť i nepřejičnost
v životě soukromém, ale vídíme ji také v životě
veřejném. Kdežto ale v životě soukromém škodí
jen jednotlivcům, v politickém životě podkopá-
vají tyto necnosti sám základ našeho národního
bytí a postupu.
A podiváme-li se do poměru našich polit-
ckých stran, vidíme, že tyto necnosti otravují
náš život.
Co by na tom záleželo, kdyby bylo stra
nevím kolik, kdyby všecky pracovaly na prospěch
národa.
Ale čtěme a slyšme, co se píše a mluví,
co se povídá o poslancích vedoucích. Život
soukromý i rodinný se prohledává, i manželky
tahají se do kalu denního boje. Všude čteme
jen hanobení a hyzdění — a proč to všecko
Jen k vůli mandátům, kterých nedočkaví man-
dátolovci si přejí. Toho by věru nebylo zapo-
třebí. Je li způsobilá mládež, ta se dostane bz
nadávání nahoru — nezpůsobilcům nepomohou
ani nadávky.
Tato závisť a nepřejíčnost jest rakovinou
na našem veřejném životě.
Ne důvody věcné, ale nadávky a překruco-
vání jsou stranniekých bojů našich údělem. Sl-
doval jsem takový list strany nám nepřející,
abych víděl, jak konsekventně píše. Dělali-li
jsme obstrukci od případu k případu, napsal, že
máme dělati obstrukci rozhodnou, dělali-li jsme
obstrukci rozhodnou, napsal, že to chyba, že
máme dělati politiku positivní, dělali-li jsme poli-
tiku positivní, napsal, že máme dělati politiku
obstrukční. Zkrátka, dělali-li jsme bílé, chtěl,
abychom dělali černé, dělali-li jsme černé, chtěl
abychom dělali bílé. To není kritika, to je zlo-
vůle Řekli-li jsme, pojďte s námi pracovat, řeklo
se odstupte, abychom si sedli na vaše místa.
V tom by zjednána býti měla náprava, aby se
mezi stranami — když už se musí bojovat —
bojovalo důvody věenými. Ale mělo by se spolu
uvažovat, zdaž proti Vídni a ve Vídni neměli
bychom odložit své různosti. Což neviděli jste
radost našich nepřátel, když se souručenství české
rozbilo na sněmu i v radě říšské?! Nevím,
mohu-li mluvit, volat po kooperaci vzhledem k po-
měrům, poslední doby se vyskytnuvším.
Já bych měl jen jedno vřelé přání, aby
konečně u nás zájem českého národa nabyl vrchu
nad zájmy strannickými a aby stalo se heslem:
»Zájem národa, heslo nejvyšší !«
Politické fráze natropily u nás
mnoho zla. Politické fráze, jež pod pláštíkem
politického vzdělání dostaly se do našeho lidu
a mnoho v něm otrávily. Nesdilím ten náhle
u nás běžný a hlásaný o našem velkém poli-
tickém vzdělání. Naopak, jsem skálopevně pře-
svědčen, že politický rozhled v lidu našem
teprve musí býti šířen a prohlubován — má-li
se mluvit o politickém rozhledu a vzdělání.
Co nazývalo se kdysi v životě veřejném
politickým vzděláním, to dnes dávno nestačí.
A já jsem pevně přesvědčen, že kdyby politické