Číslo 255.

V Praze, dne 17. září 1902.

Ročník VI.

Redakce, administrace a en- pedice: Praha, Pštrozsova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vracejí. Nezapečeténé re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. — Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V pondělí a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860.790. Telefon redakce číslo 1126a).

NAl

UCKt

LlS

Předplatně pro Prahu a do- náškou měsíčně. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštou; měničně . . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . . K 9.— celoročně . . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší; čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročné .. . . K 48.— Předplatnédo Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně K 52.80 elefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b)

Slunce vychází v 5 hodin 38 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 10 minut večer.

Středa

Sv. Lamberta

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Matky Boží před Týnem od 14.-17. t. m.

Liga sv. Martina ve Francii.

Z nejpopulárnějších svatých ve Francii jest bl- skup tourský sv. Martin, kterého tak často na obra- zích viděti, jak, sedě na koni, mečem dělí plášť, aby polovicí podaroval nahého žebráka. Sv. Martin byl z prvních apoštolských kazatelů mezl gallskými po- hany a Francouzům, jak ssdí na koni s taseným me- čem, jest symbolem prvního křesťanského rytíře, je- hož úkolem bylo, víru neohroženě vyznávati a ji hájiti. Svatý Martin s obrazu ocitl se v současné sku- tečnosti. Svatého Martina s vytaseným mečem vzala sl za jméno a symbol nová liga, která právě nyní se utvořila ve Francii. V radlkální republice staví z proti Combesovi a spojeným s ním athelstům, zedná- řům a nepřátelům náboženství liga mužů a žen, v pravdě katolických, aby pod jménem sv. Martina čelila útokům a pronásledování nepřátel církvea vlasti. Právě těchto dnů sestoupili sa rozhodní katolíci francouzští v obrannou ligu, jež nese jméno: »Ligue de Salnt Martin«. »Liga sv. Martina na zachování víry a ochranu vyobsovaných«, zní plné její jméno. Ligu sv. Martina utvořili těchto dnů velmi rychle nositelé zvučných jmen v Paříži; jsou to dámya páni: paní de Bsgneaux, hraběnka de la Barre, ba- ronka Choletova, markýzka Lussacová, hraběnka Re- viersová, markýza Rochambeauová, komtessa S. Maxen- tovs, P. Dutillsul, kníže d'Harcourt, kníže de Plal- sance, pan Tudlre a mnozí jiní. L'gu sv. Martina pomohl založiti také miníster- ský předseda Combes. Liga byla následkem jeho de- kretů, kterými zavřel řádové školy, jež, znajíce svů osud, zbytečně se nepokořily, aby požádall o státní autorisaci. Combes za asslstence četníků a vojska a přes odpor a demonstrace obyvatelů v Normandil a někte- rých čtvrtích pařížských zavřel řádové školy i pří- bytky jeptišek a na dvéře dal svými komisary zavé- síti pečetě. Jeptiškám odcházejícím dělal lid nadšené ovace a provolával Combesové republíce ironicky: »A šije svoboda!« i branný odpor zvedlo pomořní obyva- telstvo bretaňské proti pochopům Combesovým, dva důstojníci odepřeli poslušnost, a soudy zakročily po- kutami a vězením proti demonstrantům — ale to všechno ani Combesa neobměkčilo, ani nepomohlo jeptiškám. Jeptišky, »bílé sestry«, jak francouzský lid je obyčejně jmenuje, musily odejíti do svých mateřských domů. A z těchto mateřských domů doléhá nyní do

uší zasvěcenců a přátel trpký nářek: mateřské domy jsou přeplněny, jeptišky, které náhle velikým počtem se vrátily, nemají v mateřských domech místa, není postelí pro ně, není místa ani ve skrovných jídelnách, ani v dormitářích, ani v člsté domácí kapll. Combes jeptlšky prostě vyhnal, a protože jeptišky zadarmo vyučovaly na svobodných školách, vrátily se do svých mateřských klášterů s prázdnýma rukama. V některých mateřských domech poslaly představené kláštera sestry do jejich domova k rodlčům, jinde zase musily jeptišky hledati pohostinství a útočiště u šle- chetných lidí, kteří odvděčují se jim nyní za vycho- vání a učení dětí místem u svého stolu a pokojíčkem pod svou střechou. Pro katolickou církev ve Francil, jak každý uzná, nastali nyní dnové pronásledování a na jepti- škách, učitelkách mládeže, vyplnilo se hořké prorociví: »Ven ze škol vyženou vás.« Ale dnové pronásledování byli od založení cír- kve vždycky dnové její síly. Francouzátí katolíci fadí se pod ligu sv. Martina. Zrovna nyní se liga zakládá. Se svolením bískupů chce liga po celé Francii založíti ústavy mlmoškolské, kde by jeptišky mohly pokračovati ve svém apoštolátu. Dle »Figara« má Liga sv. Martina tyto úmysly; v každé obci chce ustanoviti jeptišku, která by, jak může, ošetřovala a navštěvovala nemocné. A kdyby Combes i na jeptišku, nemocné ošetřující, chtěl svými dekrety sáhnouti, pak nezbude, nežli aby sestra uči- nila oběť a odložila na dobu pronásledování svůj klá- šterní oblek. I v šatě světském zůstane jeptíška je- ptlškou . .. Jeptiška bude mítl ještě jiné úkoly: v patro- nátech mládeže, které na venkově jsou ještě pramálo rozšířeny, bude jeptiška shromažďovati dívky a utvrzovati je ve víře a mravech křesťanských. Proti spisům nemravným, protináboženským bude mítl sestra svou knihovnu s četbou obrannou, do které budou též zařaděny nezávadné romány, splsy historlcké, brožury proti alkoholismu, o tuberkulosea o nemocech dětských. Výbor Ligy sv. Martlna doufá, že společnosti, které ve Francii proti alkoholismu a tuberkulose bojují, opatří samy sestrám vhodné splsy. A tak jako dříve ve školách, budou nyní jeptišky učiti mimo školu. Liga sv. Martina započne svou činnost na vý- chodě francouzském a míní v každé obcl míti své stanoviště a v každém departementu svůj výbor. Při- člněním ligy utvoří se mimo to zvláštní subkomitét, který na znovu otevřené školy, jež byly dosud kato- lickými a nesly název »svobodné školy«, bude dosa-

zovati zbožné laiky obojího pohlaví za učitele a učitelky. Liga sv. Martina doufá, že jako z každého zla jest dobrého něco, tak i z pronásledování Combesova vyroste ve Francii, co už se nyní slibně ukazuje: sympatie s pronásledovanými, oživení náboženského -ab- vědomí a probuzení ze lhostejnosti.

Zprávy politické.

V Praze, dne 16. září 1902. K situaci. Výhrůžka »Pest. L.«, že předseda ministerstva dr. šl. Körber přistoupí v případě usku- tečnění opovězené české obstrukce k rozpuštění po- slanecké sněmovny a že dá vypsati nové volby, vy- volala, jak se zdá, dojem jenom nevalný. V Čechách vyzněla úplně na plano a první, kdož na ni odpově- děli, byli voličové poslaneův Jaroše a V. Formánka. Vyslechnuvše totiž v Bohuslavicích (okr. Nové Město n. M.) zprávy těchto poslanců, přijali resoluci, v níž co nejrozhodněji vyzývají oba poslance, aby ani jediné vládní předlohy a zejména rakousko-uherské vyrovnání nepřipustilí k projednání, pokud nebude nám vráceno naše rovné právo v oboru jazykovém ve všech zemích koruny české. Dále slíbují voličové v přijaté resoluci, že v tomto bezohledném boji poslance své vší silou bu- dou podporovati, byť by se i užíti mělo zbraní nej- ostřejších. — Z vídeňských listů prohlašuje se proti rozpuštění poslanecké sněmovny »Reichspost«. Hlavně proto, že by ani dost málo neprospělo zájmům pana dra. Körbra. Myslíme totéž. Z ostatních politických v posledních dnech učivěných projevů dlužno zazna- menati tyto: Místopředseda poslanecké sněmovny uveřejnil o polítické situaci zvláštní list, ve kterémž praví docela bez ostychu, že Němci nalézají se potud ve výhodé, že státní správa tou dobou spočívá v ru- kou německých úřadníků a že Němci zase nabyll ve- doucího postavení a rozhodujícího vlivu. Posl. Kaiser opakoval tu jen starou písničku, kterou již dávno zpí- vají v Čechách všichni vrabci na střeše, neboť kdož by nevěděl, že Němci jsou miláčky pana dra. šlecht. Körbra? Ke konci svého listu doporučuje poslanec Kalser Němcům — jednotu a svornost. Dojde na ni asi stěží. Vznáší totiž veliký Jiří — Schönerer na německé strany poslanecké sněmovny současně obža- lobu, že žádná z nich, dosud nepokrytě a veřejně se nevyslovila proti zavedení vnitřní češtiny, že nezasa- zují se opravdově o zavedení státní němčlny, že po- škozují němectví a vydávají v šanc německé zájmy a že konečně tyto německé strany budou vinny, bude-li v Rakousku v národním ohledu sice Sadová, nebude-ll

FEUILLETON.

Lady Nithsdale. Vypravování z časů bojů pro Stuartovce. Od J. Spillmanna T. J.; zčeštil J. Tichovský.

(Pokračování.)

Hrabě ustrašen hleděl na svou choť; přišlo mu na mysl, že snad převeliká bolest zmátla jí rozum. Ale oko její bylo přece tak jasné, tahy její tak milé a klidné jako vždy. »Moje vysvobození?« ptal se nedůvěřivě hrabě. »Ovšem, máš pravdu; katova sekera vysvobodí mne zítra ode všeho pozemského bolu.« »Ne, milý muží, tak jsem nemyslila svoje slova. V hodině budeš na svobodě; vše jest připraveno; trochu zmužilosti a odvahy a musí se vše podařitl. Slyš náš plán! Musíš se nechat přestrojitl; v dam- ských šatech provedeme tě skrze stráže. Miss Morga- nova má pod svými šaty oblek, jenž bude zrovna pro tvou postavu, a hleď zde, jak krásnou paruku jsem ti dala zhotoviti. Jen mně nech; já tě vystrojím, že stráže tě budou míti tak jistě za jednu z dcer Evlných, jak jistě jsl hrabě Níthsdale.« Zajatec nemohl se zdržeti úsměvu nad nápadem své chotl, ač sítusce byla tak vážná. Pak vzal ji za ruku a pravil: »Děkují ti, Winifsldo, za tvou věrnou lásku; jen ta ti mohla vnuknouti tak dobrodružný nápad. Ale ty mně musíš odpustiti, že tvé nabídky nepoužiji.« »Ale, pro Bůh, proč ne?«

»Poněvadž provedení tvého plánu považuji za nemožné. Kdybys ml byla místo šatů damských meč přinesla, spíše bych byl si umožnil východ: strážemi se prosekatl.« »Ale chci tě přestrojiti, že by tě ani vlastní bratr nepoznal.« Hrabě na to vzpřímil se, jak byl veliký, a pra- vll: »Přece se na mne podívej! Stráže by musily býti beze smyslů, kdyby mne nerozeznaly od tebe, milá Winífrido, nebo od štíhlé postavy této vzne- šené paní.« »O to jest postaráno. Až budeš odhodlán a pře- strojen, chci ti přivésti onu paní, jejíž osobu budeš asi půl hodlny představovatl. Jest to Mrs. Mills, moje případná hostitelka, sotva o palec menší než ty, a tak silného vzezření, že by mohl na její postavu býti hrdým každý kyrysar. Konečně při dnešní husté mlze snad již ve čtvrt hodině začne se šeřiti.« »A potom přijdou se světly, a kdyby oberstovi D'Oylymu napadlo mezi oblékáním přijíti, jak se to stalo v posledních dnech často, anebo zadrží-li nás některá stráž, anebo — ne, nejde to! Děkuji tl, milá Winifrido; vždyť nechci přece tebe a naše přátel uváděti v nebezpečí. Nech mne s Pánem Bohem ze- mříti, jak se to sluší na muže a budou ctíti jednou moji zmužilost; ale nejprve v ženském oděvu o ha- nebný útěk se pokoušeti, a pak na posměch býtl po- lapen — ne, to jest proti mé ctl !« »Proti tvé ctl!« zvolala ubohá hraběnka, uchvá- cená bolem, že by se měla rozkotati o tvrdošíjnost jejího muže všechna její naděje, ovoce bezesných nocí,

všecky její týdny trvající přípravy teď v rozhodném okamžiku. »Proti tvé cti! Jest to možná, Willliame? Jsi tak sobeckým, že v okamžiku, kdy se jedná o to, by byl zachráněn ženě muž, dítkám otec, jen na svou čest můžeš mysliti? Vzpomeň na svou ubohou man- želku, která ti věrnost a lásku přísahala; vzpomeň na své nevinné dítky tam ve Skotsku, které své malé ručky denně spínají k nebi k modlltbám za tvé za- chránění a vzmuž se a pokus se o to, bys zachránil jím drahý život! Andělé tvých dítek budou při nás s pomocí svou.« Winífrida padla mu při těch slovech k nohám, a objímala jej, štkajíc. Hrabě pozvedl ji k svým prsoum, v nlchž bou- řila mocná bouře; po několika mlnutách se srdce ztišilo, a pravil odhodlaně: »Winifrido, poslechnu tě!« Hraběnka jásala. Největší překážka, jíž se obá- vala, byla překonána. »Rychle, rychle tedy, nesmíme ztratit ni okamžik,« dodala, »ve čtvrt hodině musíme již býti za železnou bránou Ryewardskou. Miss Mor- ganova, zčerstva sem šaty!« Mezi tím, co paní se zaměstnávají, aby zajatého proměnily v statnou hostinskou u hroznu, poohléd- neme se poněkud, co se dálo před celou vězně. Stojí tam nejblíže dva šedivcl se svými halapartnami, omšených tváří, kteří již bojovali na Rýnu a v Nlzo- zemí pod Merlboroughem a princem Eugenem. Byli právě zaměstnáni jídlem, které jim paní a dcery při- nesly v tu hodlnu. To věděla dobře hraběnka ze svých častých návštěv, které jí v posledním týdnu hustějl byly povoleny, a na té okolnosti stavěla ték