#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 22. ze
#3
alto_textblock
#3
dne 2. ledna 1904.
#4
alto_textblock
#4
Různé zprávy.
#5
alto_textblock
#5
= Zachránění italští námořníci. Do námořni
ckého útulku ve Whitechapelu v Londýně přijato
bylo dvanáct italských plavců, kteří anglickým par-
níkem »Evangeline« vyloveni byli z rozbouřeného
moře v Atlantském oceáně, když je byli před tím
některé jiné lodi bezcitně nechaly na lodičkách.
Plavci náleželi ku posádce italské lodi »Famiglia
Cavallo«, jež dne 29. prosince za prudké bouře opu-
stila Port Talbot. Prudkost bouře stále se vzmahala
a loď v boku proražena. Až do 5. ledna udržovala
malá posádka děravou loď čerpáním vody nad hla-
dinou. Když však loď již až po kraj byla potopena,
plul mimo vrak osobní parník, jenž však si ani ne-
povšiml poplašných signálů a plachetní loď zacho-
vala se právě tak. Tři dny a tři noci plynuli ne-
šťastníci v malém člunu na rozbouřeném moři. Je-
diná potrava, trocha puddingu byla mořskou vodou
tak zkažena, že jí nebylo lze požít. Když parník
»Evangeline« nalezl trosečníky, byly nešťastníci ne-
dostatkem potravy a nápoje tak vysíleni, že jen
největším namáháním bylo možno dostati je ze člunu.
V námořnickém útulku v Londýně byli opatřeni no-
vým oděvem a pak posláni do Janova.
= Frédéric Humbert malířem. »Figaro« ozna-
muje: Salon společnosti francouzských umělců, jehož
»zlatým hřebem« minulého roku byly znamenité
umělecké padělky pana Ruchomaského, vystaví le-
tos bezpochyby jako attrakci ještě větší obraz Fré-
dérica Humberta. Manžel »velké Terezy« používá
totiž prázdných chvil ve vězení, aby pracoval na
obraze, který dosud obklopuje velké tajemství. Obraz
musí býti vystaven v saloně, poněvadž medaille, jež
dostal v tomto Salonu r. 1890 a 1892, učinily jej
hors concours a jeho zásilky nejsou podrobeny po-
sudku přijímací poroty. Jméno jeho nalezá se dosud
v seznamu umělců poctěných cenou, jenž tvoří úvod
ke katalogu umělecké společnosti.
= Důstojník raněn od vojínů. Přítel našeho listu
píše nám z Athén: Poslední dny roku slaví křesťané
v Oriantě hazardními hrami v karty a tento zvyk
panuje ve všech třídách. Policisté, když nemohou
hráti sami, tedy nevyrušují jiné hráče a trpí veřejné
herny. Z té příčiny povstalo jich v Athénách více
než průmyslových závodů a všem se daří dobře.
Vynášejí podnikatelům průměrně 30 až 40 procent.
Rozumí se samo sebou, že ve svobodném státě ne-
smí nikdo zkracovati práva na takových zábavách
ani vojínům a proto hrají i ti veřejně. Na Sylvestra
večer sebralo se šest dělníků a čtyři vojínové v jakés
krčmě a když při víně a karbanictví se počali há-
dati, chtěl je mimojdoucí policista rozptýliti. Na
místo by ho uposlechli, vrhli se vojínové na něj.
načež on vytáhl revolver a střelil do větru. To roz-
čililo vojáky tak, že mu vyrazili z ruky revolver
nemilosrdně ho bili. Náhodou šel tudy jakýs podpo-
ručík a vida policistu v nebezpečí života, chtěl vo-
jíny zatknouti, ti se však obrátili proti němu a ztý-
rali ho, vyrazivše mu šavli a rozšlapavše mu čepici.
Jeden z nich střelil po něm i z revolveru, ale na
štěstí ho neporanil. Teprve když se sebralo mnoho
lidí, rozutekli se vojáci, kteří byli ještě v noci za-
tčeni a byly u nich nalezeny revolvery, jež
měli jako soukromé zbraně pro osobní potřebu.
Nemalé pohoršení vyvolali téhož dne dva důstojníci
v hlavní ulici, kde se procházelo tisíce lidí, házejí
#6
alto_textblock
#6
cích po sobě na drobné kousky rozstříhaný papír, jak
v Italii házejí v masopustě cukrovinkami nebo kvě-
tinami. Oba důstojníci pronásledovali dvě dívky ze
řádných rodin, znepokojujíce je drzým a nestydatým
způsobem, tak že se utekly do jakéhos obchodu. Ale
i tam je následovali kavalíři a tropili sprosté žerty.
Následkem toho majitel krámu ukázal jim dveře a
dal jim na srozuměnou, že je dá vyhoditi, neodej-
dou-li dobrovolně. Vidouce, že personál krámu jest
četný a že by se jim mohlo zle vésti, opustili ko-
nečně krám, ale majitel neuspokojil se tím a udal
je u ministeria. Poznamenati třeba, že důstojníci
nebyli opilí, nýbrž vyvedli sprostotu tuto z pouhé
drzosti.
= Požáry v Tokiu. Z Tokia se oznamuje: Na-
stala zima a s ní doba požárů. »Kadživa Jedo ga
hana«, požár jest květem Tokia, praví staré žapon-
ské přísloví. Není to již ovšem tak zlé od té doby,
co opatřeny moderní stříkačky a řebříky a ředitel
tokijských hasičů vycvičil se v Evropě. Přece však
lze slyšeti takřka každé noci požární poplach. Při
lehké stavbě žaponských bytů nebývají úrazya
ztráty lidských životů vzácností. Tak uhořeli as před
14 dny tři studenti v jednom zdejším pensionátě.
Jakýs nemocný horečkou oběsil se při požáru před
očima zděšených diváků v hořícím domě. Číňané
zde usedlí, kteří zvlášť obratně dovedou »napomáhat
štěstí«, dovedou využitkovati ohně, potřebují-li honem
peněz neb jdou-li obchody špatně. V Yokohamě v li-
stopadu vyhořel jakýs Číňan; bylo to po páté, co
dům jeho s veškerým inventářem lehl popelem. Roz-
umí se, že byl pokaždé pojištěn na značné sumy.
Poznámky časopisů možno si domyslit, ale usvědčit
někoho ze žhářství, jest, jak známo, velmi těžko.
= Že s ním nechtěla tančit. Greensboro, Sev.
Kar., 3. ledna. Během taneční zábavy blíže Mayoden
zastřelena byla slečna M. Martinova jistým Johnem
Gansem pouze z té příčiny, že s ním nechtěla tančit.
Gans byl opilým a proto Martinova obrátila se k
němu zády, když ji o tanec žádal. Beze slova vy-
ňal na to Gans revolver a vystřeliv na dívku.
smrtelně ji poranil. — Kule projela jí prsoma a ne-
bohá za hodinu skonala. Gans dopraven byl do vě-
zení ve Wenthwort, avšak odtamtud dopraven byl
zase sem, ježto panovaly oprávněné obavy, že bude
lynčován.
= Kterak Ize dostat muže. Pěkný výsledek měla
slavnost, jež uspořádána byla v obci Ecaussines,
jižně od Brusselu. V obci bylo velmi málo sňatkůa
děvčata, jež by nerada byla zůstala svobodna, po-
čala se radit, co podniknout. Uznáno jednohlasně, že
nejlepší cestou k srdci venkovských mladíků jest
cesta žaludkem. Děvčata uspořádala tudíž snídani,k
níž pozváni všichni svobodní mužští v obci. Myšlenka
měla rozhodný úspěch, mužští dostavili se ve znač-
ném počtu. Tak velké slavnosti v Ecaussines nikdo
nepamatoval a hoši dali se s velkou chutí častovat.
Po snídani odebrali se hoši s děvčaty na loukua
rozumí se, že se také tančilo. Mladíci záhy jevili
zvláštní oblibu v určitých děvčatech. Avšak tato
jednodenní zábava byla pouhý počátek. Teď teprve
počalo dvoření, došlo k zasnubování a šťastný konec
jest, že 14 z děvčat, jež uspořádala snídani, bude
míti o svatodušní pondělí svatbu. Ostatní děvčata
pak, jichž snahy, ulovit muže, zůstaly prozatím bez
úspěchu, nepozbyla nikterak mysli. Jsou odhodlána
uspořádati novou snídani.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
#8
alto_textblock
#8
Dne 15. ledna 1904: Karnetová Tekla; vdova
po obuvníku, 55 roků, 504—I. Freundová Karla, pro-
davačka, 36 roků, 589—I. Tůmová Alžběta, chovanka
v chorobinci, 80 roků, 453—II. Knopová Kateřina,
žebračka, 92 roky, 1180—II. Telschová Karolina, po-
sluhovačka, 68 roků, 248—V. Růžička Jan, bandažista,
57 roků, 128—VI. Rockenbauer Josef, 1 hod., 218—VII.
Dědina Josef, syn pekaře, 8 roků, 714—VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Hořický Václav, dělník,
17 roků. Matějka Antonín, obuvník, 43 roky. Mikš
Alois, krejčí, 65 roků. Pihrtova Josefa, služka, 24 roky.
Tvrdková Anna, manželka krejčího, 36 roků. —u
Milosrdných sester: Vlček Josef, pekařský po-
mocník, 30 roků.
Dne 16. ledna 1904: Pospíšilova Antonie, dcer
řezníka, 9 měsíců, 110—I. Kožíšková Kateřina, sou-
kromnice, 85 roků, 529—II. Bergmannova Anna, dcera
majitele obchodní školy, 11/2 roku, 743—I. Arnstein
Emil, kupec, 34 roky, 1638—II. Komárek Jan, syn do-
zorce v donucovací pracovně, 22 dní, 156—IV. — Ve
všeobecné nemocnici: Dacko Pavel, c. k.
poštovní expedient v. v., 66 roků. Panenková Marie,
manželka hlídače, 56 roků. Tomášek Jan, kupec, 56
roků. Kozáková Marie, služka, 28 roků.
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
84. hra v předpl.
V pátek 22. ledna.
(4. čtvrtka.)
Pohádka o Honzovi.
Začátek o 7. hod.
#10
alto_textblock
#10
Konec po 1/210. hod.
#11
alto_textblock
#11
Lidové divadlo,, Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek, 22. ledna.
Začátek o 7. hod.
24. hra v předplacení.
Pohostinská hra slč. M. Jandovy, žákyně operní školy
páně Walersteinovy
Po čtvrté: Krásná Galathea.
Komická opereta o 1 jednání. Napsal Poly Henrion.
Hudbu složil F. šl. ze Suppé. Režisér F. Šípek.
Dirigent E. Starý.
Na to po šesté: »Přástky.«
Hanácký prostonárodní zvyk lidový od F. S. Pro-
cházky. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý
#12
alto_textblock
#12
Švandovo divadlo na Smíchově.
V pátek, 22. ledna.
Začátek o 7. hod
39. hra v předplacení (páteční).
Příšery.
Drama o 3 jednáních. Napsal I. Ibsen. Režisér Ant.
Jiřikovský.
#13
alto_textblock
#13
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vaehradeo
V pátek, 22. ledna.
Začátek o 7. hod-
Lidové představení za poloviční ceny.
V srdci Chicaga.
Činohra o 4 jedn. s předehrou. Napsal R. Alvín.
#14
alto_textblock
#14
100 —
#15
alto_textblock
#15
97
#16
alto_textblock
#16
Budeme míti v rukou i vašeho kočího, jenž umí tak
znamenitě zacházeti s revolverem, i vašeho přítele Heř-
mana z mileauxských dílen. Jest snad denuncovaný po-
lapen, zvíme to v každém případě . . . A polapíme brzy
ještě i celou řadu jiných.
Poněvadž však nechcete zapřísti hovor se mnou
dnes, vrátíme se k věci ještě později. Nyní ale prohléd-
neme si malý onen vak, kterýž vám sloužil za polštář.«
Při slovech těch vězeň pohledl na vak zmíněný,
jenž byl zůstal ležeti v zásuvce.
Pan Cochebois, jenž zrakem svým sledoval zrak
vězňův, prohodil:
»Zajisté jest as zajímavé vše to, co vak ten obsa-
#17
alto_textblock
#17
huje.«
#18
alto_textblock
#18
Tardin otevřel vak.
Nalezli v něm různé plány pevností, korrespondenei
dosti objemnou a fotografické snímky, uzavřené ve zvláštní
schránce.
Přiblíživ se k plameni jednoho ze světel, koman-
dant Tardin vzkřikl radostně.
Se srdce jakoby mu byl kámen spadl.
»Ejhle zde ty plány! Ejhle zde akta číslo 96
Máme je opět — konečně !«
Náčelník služby bezpečnostní přerušil jej:
»Vidíte tedy, komandante! Neměl-liž jsem pravdu,
když jsem vám říkal: Jen trpělivost! Nyní tedy můžete
býti spokojen!«
»Ano, ano, jsem spokojen! Doufám totiž, že ne-
měli ještě času, poříditi si snímky další.«
Čacký komandant Tardin slzel radostí.
Otřev si rukou zrak, pokračoval
#19
alto_textblock
#19
Prohlídka sklepa způsobila ale důstojníku rovněž
úplné zklamání.
Tardin, úřadníci a policisté vystoupili tudíž opět do
přízemí a potom do prvního poschodí, ve kterémž nale-
zaly se tři komnaty.
První dvě byly prázdny
V třetí nalezalo se lože bez peřin a slamníku, skřín
zasklená, malý stůl psací, křeslo i stolice.
Z komnaty této vcházelo se do malé toaletní síňky,
kdež zavěšeno bylo několik šatů, aniž ale tyto měly ozna-
čení firmy krejčovy.
Policisté prohledali dále nábytek; nenalezli v něm
než několik kusů prádla, neoznačených však začátečními
písmeny nositele jich.
Náčelník služby bezpečnostní chystal se sestoupiti
opět již do přízemí, když tu připadl na jakousi myšlenku.
Velel agentům:
»Odtáhněte lože do prostředka pokoje a rozdělejte
je — prohlédneme si je dobře !«
Agent jeden nachýlil se a chytil za spodní čásť lože.
K velikému překvapení všech přítomných otevřel se
spodek ten!
Spodní čásť lože obsahovala prostornou skrýš na
způsob tajné zásůvkyl
Uvnitř její objevil se člověk, držící v ruce revolver
Pod hlavou měl položený malý vak.
Skokem vrhl se pan Cochebois na něj a chytil ho
za ruce.
Mezi tím chopili se ho také již agenti a komisař za
hlavu a nohy a docílili tak, že přes zoufalé a prudké
25
Zaprodáni nopřiteli.
#20
alto_textblock
#20
nabitý