#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 20. ze dne 20. ledna 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
— O rychlé dopravě poštovních zásilek pomocí
elektřiny. Zmínili jsme se již onehdy dosti obšírně
vynálezu italského inženýra Piscicella, jenž podal
italské vládě důkladně propracovaný návrh ve příčině
rychlé dopravy poštovních zásilek pomocí elektřiny
Návrh jeho blíží se uskutečnění, neboť v Londýně
ustavila se společnost s kapitálem 150.000 1. st. k vy
užitkování jeho vynálezu. Syndikátu náležejí finan-
čníci, požívající značného vlivu a četné vynikající
osobnosti nejen z Anglie a z Italie, nýbrž i z Francie,
jako vévodkyně d'Uzěs a pan de Morny. V nedávné
schůzi členů syndikátu bylo usneseno, aby projekt
inženýra Piscicella v nejbližší době byl prakticky vy-
zkoumán a aby tyto pokusy dály se v Italii, bezpo-
chyby mezi Římem a Neapolí. Pan Piscicelli, jenž
před nějakou dobou meškal v Londýně, hledí pln
důvěry do budoucnosti a podal spolupracovníku řím-
ské »Tribuny« důkladný popis svého vynálezu, jejž
jsme již onehdy přinesli a dodáváme k němu
jen tolik, že vynálezci podařilo se učiniti vše-
možná opatření bezpečnosti pro, jízdu vozíků,
jež mohou uraziti vzdálenost mezi Římem a Neapolí,
která činí 234 kil., za necelou hodinu. Trať s vodí-
cími dráty opatřena tak, že kdyby nějaký vozík ná-
hodou se zastavil, zastaví se vozíky na celé trati
Také nejpovážlivější námitku, kterak možno zabrá
nit, aby dráty na trati nebyly přetrženy, anebo
sloupy pokáceny, by se zločinci mohli zmocnit zá-
silek, dovedl již vynálezce vyvrátit. Budou-li trati pro
elektrickou dopravu poštovní založeny podél kolejí
železničných, budou stejně střeženy jako vlaky a ne-
bude snáze některý vozík obrati, než způsobiti vyši-
nutí vlaku. Ostatně a toť hlavní věc, bude elektrický
proud na trati tak silný, že každý zločinec, jenž by
se drátu nebo sloupu dotkl, ihned by byl usmrcen.
Aby se zabránilo neštěstím bude každý sloup obklo-
pen kruhovým plotem.
= Když člověk dostaňe řád. Novoroční udílen
řádů ve Francii způsobilo mnoho štěstí mezi četnými
smrtelníky, o jejichž zásluhách dosud nebylo ničeho
známo a to i mezi těmi, kdož neulovili červené stužky
čestné legie, nýbrž toliko fialovou stužku akademi-
ckých palem a mohou se hrdě zváti „důstojníky aka-
demie“, což vlastně neznamená praničeho, ale zní to
velmi pěkně. Že však mnohý z takto obdařených neví,
co si počít s tímto krásným titulem, dokazuje ná-
sledující historka, kterou vypravuje „Gaulois“. Jakýs
bednář z volebního okresu bordeauxského dostal pro-
střednictvím svého poslance titul „důstojník akade-
mie“, ačkoliv jedva dovedl číst a měl tudíž pranepatrné
zásluhy o pokrok veřejného vzdělání své vlasti, jež
se odměňují tímto titulem. Když četl svoje jméno
v nekonečném seznamu v úřadním listě, neměl nic
kvapnějšího na práci, než odebrati se ke svému po-
slanci a poděkovati mu za jeho snahy. Poslal mu na-
vštívenku se jménem „X. — člen akademie“. — Když
byl milý bednář vykoktal svůj dík, tázal se ho posla-
nec jen tak ledabyle, aby neurazil vlivuplného voliče:
„Povězte mi, milý příteli, proč pak se nazýváte čle-
nem akademie? Nenáležíte k akademii, nýbrž jste to-
liko důstojníkem akademie a v tom je přec jakýsi
rozdíl.“ — „Může být,“ odpověděl s naivním úsměvem
bednář, „ale vidíte, jsem jen prostý dělník a nikdo by
mi neuvěřil, že jsem se tak náhle stal důstojníkem.
Člen akademie zní už pravděpodobněji a proto si
dávám říkat „člen akademie-
#4
alto_textblock
#4
Vražda v kostele. Přítel našeho listu píše
nám z Pirea: Neslýchaná vražda spáchána byla mi-
nulého týdne ve vesnici Chesvaty. Syn jednoho taměj-
šího rolníka ucházel se o dceru krčmáře, pro tamější
poměry bohatou. Poněvadž však byl chudým, dostal
od dívky košem. Jak přátelé jeho tvrdí, dala mu
krásná Kaliopi výhost ne od srdce, ale po přání
svých rodičů, kteří pro ni vyhledli bohatšího že-
nicha a proti kterému necítila žádného odporu. Stává se
totiž v Řecku a zvláště v bohatých třídách, které se
považují za lepší druhých, že dívky tvoří obchodní
předmět a že se museji podrobiti vůli rodičů, byt
by se i jejich city tomu příčily. A následky takého
hnusného obchodu jeví se citelně v panující de-
moralisaci právě v těchto třídách, která každým
dnem nabývá větších rozměrů a ke které se druží
demoralisace, povstalá z chudoby a nesmírné ná-
klonnosti žen orientálských k luxusu a nádheře. Neméně
živí ji i předsudky a zcela převrácené vychování dívek,
jež jim vštěpuje mínění, že každá práce jest sprostá
a že ve společnosti nabývají ceny zevní okázalostí.
Svatba byla určena na minulou neděli a měla se
slaviti okázale. Každý myslil, že se zamítnutý mi-
lovník smířil se svým osudem, neboť nedal na sobě
znáti ani nejmenšího duševního vzrušení. V neděli
však dostavil se jeden z prvých do kostela a zaujal
místo hned u dveří. Mnohý, který ho tam zpozoro-
val, netušil nic zlého a myslil, že přišel, by ukázal
svou lhostejnost k dívce; proto mu i nevěno-
vána zvláštní pozornost. Sotva však dívka překro-
čila v čele svatebního průvodu práh kostela, zastou-
pil jí cestu a střelhbitě vrazil jí dlouhý nůž do
prsou, tak že na místě klesla a po krátkém čase sko-
nala. Vše se stalo tak hbitě a neočekávaně, že
kmotr neboli družba, provázející nevěstu a ostatní
svatební hosté nemohli se po několik okamžiků z
překvapení ani vzpamatovati. Vrah zahodil krví
zbrocený nůž a beze všeho odporu a mlčky dal se
odvésti na policii, kde byl uvězněn. Vražda zdrtila
všecky přítomné tak, že se ho ani nikdo nedotkl,
by ho potrestal, jak se to obyčejně stává.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 12. ledna 1904: Kohoutová Aloisie, vdova
po sluhovi ve spořitelně, 67 roků, 193—III. Pásková
Magdalena, manželka naddozorce potravní daně, 42 r.
67—IV. Hessova Marie, dcera továrního dělníka, 5 m.
222—V. Bohmann Leopold, nájemce lázní, 42 roky.
26—VI. Hošek Josef, syn dělnice, 7 měs., 71—VIII
Pokorných Antonie, dcera jircháře, 10 dní, 92—VIII.
— Ve všeobecné nemocnici: Knoblochová
Marie, dělnice, 45 roků. Černá Josefa, vdova po tru-
hláři, 72 roky. Kotek Vojtěch, lokaj v. v., 73 roky.
Hašek Jan, nádenník, 50 roků. Langova Rozalie, služ-
ka, 31 rok. Mrzenová Terezie, manželka dělníka, 22r.
Staffel František, lázeňský, 56 roků. — U Milosrd-
ných bratří: Lisko Josef, dráteník, 32 roky. —
U Milosrdných sester: Křenková Anna, vý-
měnkářka, 67 roků. Losenský Josef, kočí, 22 roky. Čen-
ková Anna, posluhovačka, 53 roky. — U Alžběti-
nek: Klárová Josefa, vdova po kováři, 62 roky.
Dne 13. ledna 1904: Spedlová Barbora, man-
želka býv. lampáře, 70 roků, 715—I. Mixová Anna,
choť horního inženýra a zemského poslance, 50 roků,
1934—II. Mulač Jan, syn fotografa, 21/2 roku, 681—II.
Schulz Václav, lesník v. v., 73 roky, 114—IV. Stejnská
Antonie, manželka účetního, 39 roků, 774—VII. Vě-
#7
alto_textblock
#7
trovský Karel, syn prodavačky, 4 měsíce, 436—Il.
Jermářová Anna, choť majitele domu, 45 r., 680—VII.
Piskáček Bohuslav, c. k. šikovatel vojenské hudby;
30 roků, 357—III. Huňáčková Marie, manželka obuv-
níka, 60 roků, 275—III. — Vevšeobecné nemoc-
nici: Wyschinová Kateřina, manželka zedníka, 63r.
Vondráčkova Milada, služka, 21 rok. — U Milosrd-
ných bratří: Hůrský Josef, výměnkář, 81 rok.
— V c. k. vojenské nemocnici č. 11: Czekiem-
da Tomáš, pěšák, 23 roky.
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
Ve středu, 20. ledna.
O 3. hod. odpol.
Čert a Káča.
Opera o třech dějstvích. Složil dr. Ant. Dvořák.
S textem od Adolfa Veniga.
Dirigent Moric Anger. Režisér Rohert Polák.
#10
alto_textblock
#10
Ve středu, 20. ledna.
#11
alto_textblock
#11
82. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
#12
alto_textblock
#12
Divoká kachna.
Hra o pěti dějstvích. Norsky napsal Henrik Ibsen.
Přeložil dr. Arnošt Kraus. Režisér Jaroslav Kvapil.
Po prvním dějství přestávka.
Konec po 10. hod.
Začátek o 7. hod.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu, 20. ledna.
Zač. o 3. hod. odp.
Zvláštní představení pro dítky (se svolením sl. c. k.
okr. školní rady).
Ve prospěch českého sirotčince učitelského.
Poprvé: U jesliček.
Dětská vánoční zpěvohra o 2 odděleních od Josefa
Košťálka a A. Svojšíka.
Hru provedou chlapci a dívky ze škol v Praze— VII.
na Letné.
Ve středu, 20. ledna.
Začátek o 7. hod.
Po třetí: Překvapení z rozvodu.
Komedie o 3 dějstvích. Napsali Bisson a Antony Mars.
Přeložil K. Veselý. Režisér B. Kovář.
#14
alto_textblock
#14
Švandovo divadlo na Smichově.
Ve středu, 20. ledna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch Jana Lva Bucka.
Volná láska.
Malba od J. L. Bucka.
Debut slečny Elsy Rosamovy:
Zasněžení.
Veselohra o 1 jedn. Napsal E. Schakt. Přel. J. Kubík.
Pohostinská hra slečny Katušky Kaclové:
Jiskra.
Veselohra o 1 dějství. Napsa! Eduard Pailleron.
Pohostinská hra pana Josefa Švába
Z lásky k umění aneb Kdejsou ty koláčky.
Fraška o 1 jedn. Die G. Mosra zpracova! J. Šváb.
#15
alto_textblock
#15
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo viaohracech.
Začátek o 7. hod
Ve středu, 20. ledna.
Lidové představení za poloviční ceny.
Jan Roháč z Dubé.
Historické drama o 5 jedn. Napsal dr. Mirosl. Krajník.
#16
alto_textblock
#16
— 92 —
#17
alto_textblock
#17
89
#18
alto_textblock
#18
V místnosti této postaven byl veliký stůl psací,
uzavřený na klíč, pohovka, tři křesla, tabule na kreslení
na podstavci a pokladna.
U zdi umístěny byly přihrádky z bílého dřeva,
v nichž položeny byly knihy, svazky listin a papíry.
Pan Cochebois ozval se, když agenti byli i tu okno
síňky otevřeli :
»Zdá se, že zde jsme blízci toho, co hledáme !«
Komandant Tardin ohlédl se zběžně kolem síně.
Zrak jeho nabyl odlesku šedivého a blesk vyšlehl
z něho.
Důstojník zamířil k podstavci kresličskému a po-
zvedl papíry, na něm připevněné.
Sotva že je shlédl, vykřikl již
»Hleďte, pane náčelníku, hleďte jen! Vizte zde ná-
rys, podrobnosti a poznámky všeliké o pušce a karabině
Prolonově.«
»Jaká jest to zbraň ?«
»Toť nová puška, ve veřejnosti dosud úplně ne-
známá, již vynálezce postoupil Francii a jež má ve vhod-
ném okamžiku nahraditi pušku Lebelovu . . .«
Prohlížeje dále plány komandant Tardin pokračoval
»A vizte, zde podrobnosti i náboje . . .«
Zkoumaje nákresy ty pozorněji Tardin dodal ale
»Nemají ale vše . . . Jsou špatně zpraveni . ..
Schází jim podrobnost hlavní.«
Cochebois odtušil
»Tím lépe !«
»Ano, ale i to, co mají, jest již více než dost !«
Mluvě pak sám k sobě doložil:
#19
alto_textblock
#19
potom
#20
alto_textblock
#20
Ujav se znovu slova, děl:
»Tím není ale pro nás vše odbyto ! Dal jste, pane
komisaři, přivésti s sebou hned i zámečníka, není-liž
pravda ?«
Komisař přisvědčil.
Pan Cochebois nařídil tudíž
»Dejte otevříti branku !«
I vrátil se s policejním komisařem courbevoiským
i s komandantem Tardinem opět před vchod usedlosti.
Tajemník policejního komisaře byl rozestavil kol
zahradní zdi usedlosti deset agentů.
Druzí dva měli vniknout do vnitř s náčelníkem
služby bezpečnostní, nahražujíce tak nešťastné dva
inspektory, kteří jediní byli věděli, že jiná ještě osoba
nalezá se uvnitř letohrádku, kteří ale, stavše se sami
obětmi dramatu, jež bylo se odehrálo v několika mi-
nutách, nemohli již zpraviti představené své o tom, že
viděli osobu jakous vstoupiti do letohrádku a z něho již
nevyjíti.
Avšak v domě, stojícím v nevelké vzdálenosti od
usedlosti, byli již zaslechli opětně výstřely.
Obyvatelé jeho vyhrnuli se ven, aby shlédli, co
se děje.
Jeden z nich byl se pak rozběhl, aby podal zprávu
svému sousedu a tento opět jiné občany přivolal.
Tak za krátko rozšířila se zvěst o dramatických
událostech v okolí a občané přicházeli nesměle plání až
k usedlosti.
Náčelník služby bezpečnostní dal rozkaz agentům,
aby drželi zvědavce co možno daleko od letohrádku.
Potom rozkázal zámečníku po druhé:
»Otevřete! A pospěšte si !«
#21
alto_textblock
#21
Zaprodáni nopříteli.
#22
alto_textblock
#22
23