ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 d08f2f30-78e9-11dc-b93c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 12
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY,
#3 alto_textblock #3
13. června 1905. Číslo 160.
#4 alto_textblock #4
učenec, takže mohl opustit lože. Přecházel po pokoji a také se zahloubával do práce. Možn říci, že až do posledních hodin svého života pracoval. V neděli svatodušní jevil ještě znač- nou čilost. V noci na ponděli však se mu při- tižilo. Častěji dal se přenášet z lože na pohovku a odtud opět na lože. V pondělí svatodušní bylo ještě hůře. Chvílemi upadal kmet do bezvědomí. nastalo častější zvracení a blouznění. Neprodlen posláno pro lékaře, který shledal, že veškerá po- moc lidská jest už marná. Poskytl kmetovi osvěžujících prostředků, načež nemocný se uklid- nil. Nikdo z ošetřujících jej osob netušil den před tím, že konec života nastane tak záhy. V poledne nastalo u něho bezvědomí a za ně- kolik minut po 2 hodině odpolední V. V. T - mek vydechl naposled. .. Zemřel ve svém pří- bytku v Černé ulici, č. 1504 na hoř. Novém
#5 alto_textblock #5
městě.
#6 alto_textblock #6
Posl. dr. Kramář o politické situaci Nově utvořený Politický klub v Polné zahájil svoji činnost tím, že pozval na včerejšek poslance p. dra. Karla Kramáře, zastupujícího Polensko ve sborech zákonodár- ných, aby pojednal o politické dnešn situaci, čehož použili jeho voliči a na schůzi. jež konala se v sále restaurace »U Slovana« měla skvělý průběh, dostavili se i ze vzdále- ných míst v tak hojném počtu, že jeho pro- story naplnili. Jenom z Německého Brodu za- vítalo na schůzi přes 60 účastníků, mezi nim starosta města p. dr. Š ubrt se všemi členy městské rady a četní členové Politického klubu Přitomen byl také okresní starosta polenský p. Pleva a starosta města p. Volenec. Schůzi zahájil po 2. hodině odpolední před seda Politického klubu pan Klusáček uvítáním přítomných a sdělil, že zavítali do ní poslanee dr. Karel Kramář (Hlučná pochvala a po- tlesk.), aby podal zprávu o politické si- tuaci, a vůdce jihlavských Čechů pan dr. Wurm (Potlesk.), aby pojednal o význa mu politických klubů. Poslanec dr. Karel Kramář praví, že jest opravdu rád, že mohl zavítati mezi své voliče mezi zasedáním sněmu a říšské rady, by pro- mluvil o politické situaci, která po jeho soudu jest vážnější nežli kdykoli dříve. Zasedání zemského sněmu skončeno bylo dojista s jistým uspokojením, protože se českým poslan- cům podařilo skoncovati velké dílo kanalisace a regulace Vltavy a Labe (Výborně!), a sou- hlasné telegramy, zejmena z Polabí, dokazují, jak velkou váhu přikládají tomuto dílu právě ti, kteří jsou na něm nejvíce zúčastněni. Později všichni uvidí a uznají, jak velké stalo se dílo a jaká provedena záslužná věc na prospěch ce- lého českého království a budou se diviti, že Němci mohli jí na nějakou chvíli činiti pře- kážku. Sněm nebyl bez obtíží a jest přirozeno, že mezi námi ozývají se dosti mrzuté hlasy, že vlastně takové sněmování za nic nestojí, když napřed vyjednávati se musí s Němci, co přijde na jednací pořad. V této věci nesmí se však politické záležitosti bráti tak tragicky, jak se zdají, neboť v příčině obstrukce musíme si říci, že co máma na sněmu s Němci, mají Němei s námi na říšské radě. To jsou však všechno věci, které dojista zmůžeme, poněvadž — jak řečník jest pevně přesvědčen — oba národové budou tak rozumni, že poznají, že ani jeden ani druhý druhého nezmůže, že oba jsou stejně silni a že za jistých okolností jest přece nej- rozumnějším, když se oba ustrojí tak — třeba že se neměli rádi — by si neztrpčovali života a neškodili svým zájmům. Ovšem, dodává řečník, bude-li to brzy. nechci předpovídati, poněvadž, bohužel, roz- umné věci se na světě dělají nejpozději a lid- skou povahu nelze lehce změnili. Slyšeli jste také, že sněmu mají býti dle prohlášení místodržitele v budoucím zasedání podány dvě předlohy, oprava volebního řádu předloba, která jest více pro Němce, totiž návrh zákona, kterým by se jim zajistilo jisté zastou- pení v zemském výboru, v zemských ústavech a ve sněmovních komisích. Tato předloha ne- znamená však žádné trhání země, ani kuriátní veto, naopak jen tolik, že se má zákonem usta- novati, co se dnes dělo dobrovelně. Nikomu by zajisté nenapadlo, aby ze zemského výboru, ze správy zemských ústavů, anebo ze sněmovních komisí vylučoval Němce, kteří tvoří přece na 40 proc. obyvatel země a platí značné daně, poněvadž by to odporovalo státoprávnímu pro- gramu a programu rovného práva a spravedl- nosti, na kterém všichni od počátku stojíme doufám, vždyeky státi budeme. (Výborněl Potlesk.) Co se dostalo na veřejnost o chystaném volebním řádu, neodpovidá ani naším ideálům, ani tužbám. Není nejmenší pochybnosti, že by- chom si přáli, aby základem voleb na sněm bylo všeobecné hlasovací právo. To rozumi se samo sebou a zároveň není také nejmenší po- chybnosti, že my, kteří tvoříme převážnou vět- šinu obyvatelstva tohoto království, mám všechno právo činiti nárok na to, abychom sami tvořili vétšinu na sněmu. O tom nemůže býti mezi českým Ldem žádného sporu a všichni, kdybychom mohli, udělali bychom vše, abys tyto požadavky prosadily. Ale ne vše se prosadl v politice, cos ehce. Jsou překážky, které jsou nepřekona- telny a velké politické umění záleží v tom, aby človék dostal tolik, co se dostati dá a tím po- sílil postavení svého národa. Co se ve volebním právu projektuje, jes sotva deflnitivaí. Jsem přesvědčen, že počet poslanců všeubecné kurie bude rozmnožen. Jednu stránku konečně tento projekt vlády má a sice že možnost německé většiny na českém sněmu pro vždy jest vůbec vyloučena a zároven také možnost v zemském výboru. Vlme velmi dobře, že dokud věci nejsou hotovy, nevypadaji tak strašně a že se řiká Kdyby byla na sněmu a v zemském výboru vět- šina německá, neměli bychom se co lekati povstala by taková bouře v českém národé, že by to nebylo udržitelno. Možná, nechci rozumo- vati, ale neklamte se: Němci při provádění poli- tické moci jsou vždy mnohem lépe na tom, nežli my: mohli jsme se usnésti bez Němeů cokoli, ale vláda toho neschválila, avšak když se Němci usnesli na nejhorších věcech pro nás vláda to sankcionovala a nebála se odporuče ského národa
#7 alto_textblock #7
Jest tu třeba jednati velice opatrně. Kdyby se jednalo jen o mne, dovedl bych najíti tak radikálních slov, jako každý jiný; ale podle mého soudu poslanec má jiný úkol, nežli dělati, co by se libilo zejmena vrstvám radikálním, poslanec nikdy nemá zapomenouti, že zastupuje nikoli sebe, nýbrž národ a jeho budoucnosta že smí hazardovati se svým, ale nikdy s tím, co mu národ svěřil, s jeho budoucností. (Vý- borně! Potlesk.) V příčině volební opravy bychom si přáli, aby věc měla se jinak nežli se navrhuje, by oprava odpovídala právu a spravedlnosti, ale v zemském zřízení, je že stačí vzdálení člvrliny poslanců ke zmaru změny volebního řádua čtvrtinu tu mají velkostatkáři i Němci. Proto nezbývá, nežli počítati s danými okolnostmi a snažiti se, aby nový volební řád byl takovým zlepšením, že nám zabezpečuje pro budoucnost spravedlivější zastoupení národa a že českému národu zvětšeným počtem poslanců dodává zvét- šenou váhu. Říká se: »Ať se odstraní velkostatkářská kurie«. Jsem přesvědčen, že kdybychom to mohli provésti, ani Němci, ani my neměl bychom nic proti tomu; ale čtvrtina — velko- statkáři — by nepřišla a sněm byl by nekom- petentnt. Ano, kdybychom mohli nadehnouti velko- statkáře, by se vzdali najednou všech privilejí tleskali bychom jim a uspořádali ovace. Kde však má moc, drží ji a ani velkostatkáři jí ne- pustí; nanejvýše by se dalo změniti, že by po- stoupili několik poslanců, ale potom by se jim musila dáti proti změně zemského zřízení z- vora, jakou maji nyní. Tak se věci mají. Vím, že bylo sympa tičtější říci, že všechno zmaříme, poněvadž nen to, co vyhovuje do poslední písmeny našim po- žadavkům. Jest to pravda: my jsme politiku »ryc anebo nice dělali příliš často, ale nabyl jsme s ní smutné zkušenosti. Řečník přechází pak k říšské radě a praví Jest mě pevně a hluboké přesvědčení, že zase- dání, které začne na říšské radě, bude velmi vážné pro všechen budoucí rozvoj politických věcí u nás. Situace mocnářství rakouského jest bez odporu kritická. Uherské věci se přiostřují tak, jak nikomu se nezdálo ještě před krátkou dobou a není vyloučen konflikt. Musíme říci, že co se stalo v Norsku, jest »mene-tekel u nás. Maďaři velmi hlasitě říkají, že zrovna norské věci dokazují, že se Maďarům musí uějniti po vůli, poněvadž žádná moc není tak silná, aby na konec zmohla odpor celého národa. Věe dle mého náhledu má se však jinak. V jedné věci mají Maďaři pravdu, totiž v té, že když se jednou dalo Uhersku takové postavení, jaké do- stali r. 1868, když zřízen byl téměř samostatný stát, který do kolébky dostal již začátek roz- voje hospodářského, jenž musil postupovati proti naší říši, není pochybnosti, ža spojení mezi oběma polovinami říše jest problematické, že musí vzíti za své a že se na dlouho nedá udržeti. Naprostá hospodářská samostatnost musí vésti k samostatnému zastoupení na veneka otázka konsulátní musila by se dostaviti v Uher- sku dříve nežli v Norsku, poněvadž mezi nor- skými hospodářskými poměry a uherskými jest rozdíl. Protože pak hospodářská stránka nedá se odloučiti od politické, měli bychom za krátko říše dvě a otázka personální unie byla by pak jen otázkou času. Ale Maďaři se mýlí v tom, že srovnávají norský národ s maďarským. V Nersku jest národ jednotný, který chce svobodu, ale jinak jest tomu v Uhersku. Jak mohnu Madaři mluviti jménem potlačovaných národů slovanského a rumunského? Maďaři chtějí ve druhé polovině říše násilnou madarisaci a proto analogie s Nor- skem není úplně správna. Ještě však jest jeden háček. Celá skoro Evropa sympatisuje s Nory a také ve Švédsku není takové bouře, jak se očekávalo, poněvadž norský národ svou literaturou, historií a posta- vením získal si vždy sympatil veškeré Evropy, kdežto se sympatiemi, které měla Evropa pro Madary, zdá se, že jest již dávno konec, pro- tože dnes celá Evropa vi o utlačování nemaďar- ských národnosti v Uhersku. V tom ať se Ma- daři neklamou. Celá Evropa v zájmu zachování rovnováhy evropské, zejmena proti expansi Ně- mecka a v zájmu zachování silného Rakouska vysloví se rozhodně proti snahám maďarským a to může býti pokynem pro nás i pro politiku, kterou máme dělati. Proto není pochybnosti, že věci se vyvi- nují takovým způsobem, že, jestli Vídeň po- volí dále, budou se věci vyvinovati jako Norsku. Jest jistá logika událostí, proti které není zbraně. Co utvořilo se v r. 1867 za úče- lem našeho utlačování — dva státy — se roz- bíjí a spějí ke svému konci. A tu snad musíme přece jen říci, že ačkoli často jsme o tom po- chybovali a měli jsme příčiny pochybovati, přeee někdy se ukazuje, že jest jistá spravedlnost v dějinách a jest zajisté charakteristické, že nyní ve Vídni zrovna na nás musí nejvíce po- čítati, má-li se udržeti jistá celistvost mocnář- ství a má-li se zabrániti tomu, co Maďaři chtěji a co znamená konec této říše. Kdybychom chtěli dělati politiku škod - libosti, mohli bychom se postaviti na stanovi- sko: »Jak oni nám, tak my jim« a říci »Jakou kaši jste si zavařili, takovou si snězte«, čímž by se poměry ještě přiostřily. Ale mně se zdá, že polilika škodolibosti není rozumnoua že naposledy může škoditi tomu, kdo dává se vésti v politice jenom citovými afekty a ničím jiným. Kdybychem dělali, co se nám namlouvá, že máme za každou cenu také u nás obrátiti, abychom to přivedli ke všeobecné katastrofě, dopadlo by to, jak znám logiku a náladu víden- ských kruhů, zcela jinak, nežli jak pánové, kteří radí ke katastrofě, se domnívají: ve Vídni by snad řekli: »Povolíme raději Maďarům uděláme si pořádek doma« a vrhli by se s celou silou na nás, čemuž hy Němci nepřekáželi. Neboť není pochybnosti, že radikálnější Němei, kteří počítají s rozbitím rakouské říše, něco takového by vítali, poněvadž by tím byla při- pravena půda tomu, co jest ideálem všech ra- dikálních Němců. (Souhlas.) Je-li naši povinností, abychom pracovali do rukou našich největších nepřálel, jak Scha- serer hlásal, aby se zde jen germanisovalo a my musili padnouti v klín Germanie, nevím- Taková politika, která hraje v »va bani ques
#8 alto_textblock #8
sázela by ve hru existenci národa a snad i říše. Kdo chce, ať to dělá, ale doufám, že český národ nikdy neschváli takové politiky, která se dává na cesty, na kterých nikdo neví, že do- padne dobře, ale všichni vědí, že dopadne špatně. Máme všichní příčinu, abychom nepodnikali ničeho, co by znamenalo konec silného posta- vení tohoto mocnářství. Řikáme to vždveky, že na zachování tohoto soustátí máme největší zájem. Jsme přímo na cestě mezi Adriatickým a Severním mořem a jsme v cestě německé expansi a kdybychom se rozhodli přivoditi roz- klad Rakouska, sotva bychom připadli jinam, nežli tam, kde je velká atrakční síla, totiž na sever a toho českému národu přáti nemohu. (Potlesk.) Jsem přesvědčen, že nejlépe v tomt soustátí zabezpečíme svou samostatnost. (Vý borně !) O tom, co přijde, těžko mluviti, ale my politikové aktivní musíme s těmí možnostm počítati a dle toho zaříditi svůj postup. Ovšem jestli Rakou-ko nebude dbáti s povinnosti vůči našemu národu, pak nebude zodpovědnost na nás a my, řeknu to upřímně, vnucovati se nebudeme nikomu. (Výborně! Potlesk.) Jediná možnost, aby se vyšlo z nynější si- tuace, aby se zabránilo, co hrozí z krise ma- darské jest, aby se tato polovina říše konsoli- dovala. To jest jen tehdy možno, když konali bude svou povinnost vůči národům, kteří ji obývají. (Výborně.) O tom není pochybnosti, ž když se to vykoná, bude tato polovina říše mnohem silnější, nežli druhá. A ještě něco smím říci: Pak tato polovice říše by mělaji- stou atrakční sílu k nemaďarským národům druhé poloviny, které nyní nemá, když se vídí, že se v ní německým národům vede tak špatně. Chce-li Vídeň státi se atrakční, musí změniti svou stoletou politiku a musí se postaviti na starý princip naší české politiky, kterou háji už Palacký, že tato říše, bude-li spravedliva k všem národům, bude záštitou všem před veške- rým nebezpečím. (Výborně.) To musí viděti vláda, která chce míti ve dení a musí míti také sílu a energii, by to pro- vedla, neboť není nejmenší pochybnosti, jestl se vláda ukáže slabou ve vnitř udělati pořádek, pak i na venek bude slabou. A tu ve Vídni ať nezapomenou, že v ře- šení uherské otázky jsme my a jihoslované tak závažným faktorem, že by to bylo přímo politi- ckou sebevraždou, kdyby se pokračovalo v po litice, která se dosud proti nám vedla. Ale příznivější takovou politiku vésti ve velkém stylu, kterému dosud Vídeň neuvykla. není lehko. Dosud snažili so tam vésti politiku jenom flikovaček od jednoho zasedání říšské rady do druhého, v čemž se musí přestati. My- slím, že v souhlase všech a celého českého ná- roda mohu říci, že politice spravedlnosti a rov- nosti vždy podáme ruku. (Výborně. Potlesk.) Situsce evropská jest velmi těžká a všichni ti, kteří chtějí a musí pro své položení chtit tuto říši, mezi něž patříme i my, všechno musl činiti, aby nebyla seslabena a otevřeně řeknu, že to, co my pro ni uděláme, nebude dojista z lásky k centralistické Vídni a k rakouskému centralismu, jaké jsme dosud viděli. K tukové lásce a to opakuji veřejně, nemáme nikdy přl- činy a nikdo by nás k ní nepřiměl, ale my máme zájem na zachování říše a proto chceme, aby byla silná. Zájem na říši, když vidím,že v ní mohu žíti a se rozvíjeti, jest mnohem sil- nější, nežli láska, která se mění, ale zájem zůstává. A proto jest povinnosti politiků, aby tento zájem k říši budili a sesilovali, k čemuž po- dáme ochotně ruku. Přispějeme ke konsolido- vání řiše, ale první naší podmínkou jest, že musí býti učiněno zadost našim požadavkům. Jest to naprosto nemyslitelno, abychom se dali na cestu positivní politiky a pracovali na sesí- lení státu dříve, nežli splněn bude aspoň fundamentální požadavek rovnoprávnosti v úřadě a ve škole. (Výborně!) Pak nebude možno mlu- viti o »luogo di trafico«; chceme, aby vláda otevřeně a loyalně prováděla politiku spravedli- vou ke všem národům, politiku ochotnou všecko udělati, pokud její síly stačí, by stát byl pevný a silný a byl nám záštitou proti nebezpečí vnějšímu i oporou v hospodářském boji, ve kterém se nacházíme. S pocilem, že se mně děje křívda, že s na mne mluví česky, ale jak se za mnou dvéře zavrou, že píše se již německy, s pocitem, že se v tomto státě na mne pohlíží jako na člo- věka druhého řádu, ač platím více daní nežli jiný, s pocitem, že většina na Moravě nemá university, ač Němci mají jich 5 a Poláci 2. že jsem považován za příslušníka národa, který nemá práva jako jiné národy, není možno, aby se dělala positivní politika. (Výborně!) To jest politická abeceda, která platí v ce- lém světě, jen u nás ne a sice proto, že stále a stále ještě žije ve starém snu, že se ji podař utvořiti poměry tak, aby vše na venek mělo oliciální německý ráz. Co chceme, jest nejmenší míra, co mů- žeme chtíti a mohu zcela upřímně přiznati, že se nedivím, že hledě k tomu, jak se nám po staletí křivdilo, tak jako celá politika vídeňská byla namířena proti nám, že zvláště v tomto okamžiku u nás zvítězila politika citová a že jsme se neobmezovali na minimum toho, co žá dati musíme. Není nejmenší pochybnosti: víme, že Víden nás musí míti, chce-li konsolidovati poměry v říši. Nikdo se zajisté neklame, jakmile na- dejde řešení uherské věci, že přijde i chvile, že se budou musit řešiti asi také poměry v nas říši, by se utvářily jinak, nežli dosud. A tu naskytá se olázka politické taktiky- Co bylo by lepší? Snad abychom stáli v nej prudší opposici a čekali, aby druzí se smluvil a pak nám vše oktrojovali, jak se to dělo dříve. aneho zdali by nebylo rozumnější, aby takový národ, který jest tak početným faktorem, při tom byl, když se budou řešiti budoucí věcí této říše a abychom položili svého hlasu na vážky ve prospěch této říše, ve prospěch národa, ve prospěch politiky, jež odpovidá přirozenému utváření télo říše? Mně zdá se, že tato druhá cesta jest o mnoho výhodnějsí. Tak často jsme zkusili, že se rozhodovalo o nás hez nása často proti nám a jest proto na čase, abychom se přičinili, by se o nás rozhodovato za nae přítomnosti.
#9 alto_textblock #9
Proto jest zasedání říšské rady, které za- číná, velmi vážné. Vláda musí konečně dokázati má-li vůli a to řeknu docela upřímně a ote- vřeně, vláda barona Gautsche ji má, ale jest otázka, jestli má také sílu, aby provedla, co jest povinností každé vlády vídeňské, která jest na výši situace, dosti síly, aby učinila našemu národu po právu a spravedlnosti, aby mohla učiniti z našeho národa positivního faktora ra- kouské politiky. Můžeme říci, že si zasloužíme. aby se s námi jinak dělo, neboť my to byli, kteř jsme v roce 1526 svobodnou volbou založil tento stát. Vídeň jest v kritickém položení. Porážkami ruskými, kterých musíme zejmena my Slované co nejvíce litovali, seslabena sice moc Ruska. ale na druhé straně tím samým vzrostla moe Německa a nikdo za celou dobu války neopero- val tak dovedně a obratně, jako Německo není pochybnosti, že váha jeho následkem ru- ských porážek vzrostla tak, že se o tom ni- komu ani nesnilo, když děly se pokusy Německo v zahraniční politice posilovati. Dnes jest Ně- mecko zase na vrchu a co jest to pro Rakousko, to eftíme všichni a neklamte se, to eítí také ve Vídni. Proto situace není tak lehkou a když přicházejí v tomto okamžiku snahy uherské které musí vésti k tomu, že říše má se roz- dvojiti a když se tomu nečiní přítrž, ač ví se, že jest to konec velmocenského jejího posta- vení, pak nevíme, jak dlouho Rakousko udrži dosavadní své postavení, které aby mělo, musíme si přáti i my. A v této chvili nezbývá Vídni nie jiného, než hledati oporu ve všech svých národecha učiniti to, co za staleti Vídeň nedovedla, totiž spoléhati na něco jiného, nežli na ducha centra- lisačního a germanisačního, s nímž došla tam, kde je dnes: hledati příšté sílu, kde jest, ve spokojenosti národů. (Výborně! Po- tlesk.) Tam dřímají síly, kterých nebylo dosud využitkováno a ten, kdo je dovede probuditi. bude tím velkým synem, na kterého Rakousku dlouho čeká a jehož dosud nemělo. V zájmu našeho národa dej bůh, aby ho našlo a jestl ho najde, jsem pevně přesvědčen, že český národ takovou politiku bude dojista upřímn podporovati. A jest třeba říci také druhou stránku zrovna tak, jak jsme ochotni pracovati, posta- víme se s veškerou energií proti každé politice polovičatosti, slibů a zbytečných experimentu (Výborně!) Nedáme se uspokojiti sliby, kterých máme dosti, ale chceme skulky. A tu se mně zdá, že rozhodnutí se musí státi brzy, poněvadž doba jest vážná a přímo hrozivá. My jen dobré věc posloužlme, budeme-li chtíti brzké rozhodnuti A nezapomeneme, že neštěstím národů ve chvíli kritické je bázlivá sláhoduchost zrovna tak jako upřilišněná sebedůvěra a vědomé sebe- klamání o vlastních silách. Už dost jsme ztra- tili sebepřeceňováním, furiantstvím, domýšlivosti a zase zírátou veškeré sebedůvěry a malátností. Přeji národu našemu, aby konečně jednou ve chvíli rozhodně vedla jej pevná rozhodnost spo- jená s chladnou, cílů svých dobře si vědomou rozvshou. Pak konečně snad budeme moci ra- dostněji dívati se budoucnosti vstříe a věřiti, že lepší doba nastane našemu národu, jak toho po právu a spravedlnosti zasluhuje. (Všeobecn pochvala a potlesk )
#10 alto_textblock #10
Dokončení.)
#11 alto_textblock #11
Slavnost otevření Smetanova domu v Litomyšli, (Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«). .. Starobylá Litomyšl, tolik a tk krásně oslavená mistrným perem Aloisa Jiráska, proživala o svátcích svadodušních pro histori kulturní památné dni. Od kolika věků byla pro- slulou mezi městy českými; v jejím klině Česti bratří založili svoji cirkev, školami se stala na dobu půltřetího sloleti kolébkou a ohniskem vzdělání — a posléz, snad hrou náhody, byla rodištěm neb působištěm právě nejzářivějších duchů českého národa. V slovníku jich jmen, v seznamu vynikajících rodáků litomyšlských, zvlášť slavnostním písmem napadá jméno genia hudebního umění, Bedřicha Smeta n y, teprve po smrti doceněného tvůrce české opery. Ač- koliv přemnoho let uplynulo od jeho úmrtí, kromě desky na rodném domě nebyla nijak vi- ditelným a důstojným způsobem v rodném jeho městě trvale uctěna jeho památka. Teprve v po- sledních letech vznikla myšlénka zříditi mu pomník v Litomyšli a to zvláštního rázu. Jakýsi Smetanův Slavín, v němž by jméno mistrovo opět a opět zaznívalo, v němž by nesmrtelná dila jeho byla oživována . .. Tak vyrostl z piety lidu dnešní nádherný a originalní pomník Smetanův v Litomyšli — Smetanův dům, budova posvěcená Musám a umění. V dnech svatoduš- ních odevzdána veřejnosti a současně vykonán akt piety k Manům velikého mzestra zdařilým provedením jeho »Dalibora«, slavnostní řečí. památce jeho platící a celou třídenní, důstojnou slavnostl. Jakž ani jinak nemohlo býti, oděla se u přiležitosti té Litomyšl a zvláště okoli monumen- tální budovy v slavnostní háv jásavých barev národních a oživla znamenitě přilivem okoli vzáených hostů vzdálenějších. V sobotu, v před- večer otevření, přibyli z Prahy první bosté — Alois Jirásek, F. A. Šubert, Jaroslav Kvapil s choti Hanou Kvapilovlou, Jose Kořenský a přibuzenstvo Smelanovo, bratr Karel, sestra Božena a zeť Jos. Schwa rz. K nedělnímu slavnostnímu otevření dostavili se pak poslancové dr. Pippich, dr. Ulrich, dr. Boleslav ryt. Plaček, dr. Jos. Fořt, posl. Dostál, rektor báňské akademie pří- bramské dr. Theurer, za Ústřední Jednotu zpěváckých spolků českoslovanských dr. Mo- tejl a dr. Roman Nejedlý, statostové měst sousedních zejmena dr. Frant. Vieena z Úst n. Orlicí, A. Tůma z Vys. Mýta, František Trávníček z Poličky, J. Lichtenberg z Choeně a j. v. Dále mezi přítomnými byli prof. Voborník, rada z. soudu Schna- bel, fed. zemské řem, skoly inž. Hlaváček, projektanti Smetanova domu dr. Velflík, Šulc a Šula, inž. Hampejs, professorský sbor gymnasia, depulace obcí sousedních atd. Slavnost otevření domu Smetanova zahájena v neděli o 10. hodině dop. průvodem místních spolků přes náměstí k budově, zdvihající se malebně v okolí sadů, zvaných dříve Karlo-
#12 alto_textblock #12
vem. Před schodištěm zřízena řečnická tribuna, se které promluvil uvítací a pozdravnou řě starosta litomyšlský, lékárník p. Jan L auh, načež slova se ujal slavnostní řečník, spisovatel F. A. Šubert. Řeč jeho byla akademická, stylieticky krásná. V úvodu ocenil Litomysl jako klassické místo na půdě české, dávné ohnisko osvěty českého východu, rodiště slavných mužů. Jedním z nej- zářivějších duchů zde vzniklých byl Bedřich Smetana, jehož velikost vyjádřiti možno slovy lapidárně prostými: tvůrce národ ni hudby české. Bylť nejen veliký hudebník, nýbrž spolu duch veliké intelligence a zvláště bystrý analytik ve věcech hudby i všeho, co s ní souviselo. Jsa do podrobna obeznámen s rozvojem hudby vů- bec a zvláště hudby moderní, jasně viděl, čím založen jest národní ráz hudby německé, fra- couzské, ruské, italské. A poněvadž mohl býti sobě vědom svého povolání hudebního, předse- vzal a vytkl sobě za určitý cíl, vytvořiti své- ráznou národní hudbu českou. Obrátiv svoji po- zornost ke slovu českému, studoval jeho tvar, jeho znění, střídání délek a krátkostí jeho hlá- sek, jeho zdvih a pád, jeho přízvuk i vůbee celý v jazyku našem zvláště podivuhodný hu- dební rhytmus slova. Tím otevřel se Bedřichu Smelanovi přím nejbohatší couk k pokladům skutečné hudby ná- rodní. Neboť nemůže býli hudby národnější nad tu, která samo slovo hudbou činí, která se slo- vem snoubí se v nový umělecký útvar, v nový výraz, jehož obsahem jest současně i slovo, tate hlavní složka národnosti, i hudba. Postupuje pak svoji božskou tvůrčí silou z prvotního šera ke dni stále jasnějšímu, od ci- zích krajů Richarda III. a Hakona Jarla k Če- ským luhům a hájům, k Vyšehradu, Vltavě, Šárce, Táboru a Blaníku, od symfonie z E dur ke kvartettu Z mého života, od Braniborů v Če- chách ku Prodané nevěstě, Daliboru, Čertově stěně, Dvěma vdovám, Hubičce, zvláště alek Tajemství a Libuši, v pravdě stal se Bedřich Smetana velikým tvůrcem české hudby národní. Promluviv způsobem účinně tklivým o tra- gedii živola Smelanova, přešel řečník k uznání a poetám jeho po smrli. Uvedl, že staří kulturní národové stavívali svým heroům chrámy, aby lid, veházeje do nich, duši svou v nich po- vznášel vzpomínkami na význam a etností jich. A hle, dny naše přinesly nám ve vlast naší zjev podobný. Heroovi českého umění hu- debního zřízen v jeho rodném městě ve stejném smyslu krov a chrám. Obec jeho rodiště šťastným vnuknutím oslavuje památku Smetanovu způso- bem i svrchovaně důstojným, i sobě a celému svému okolí kulturně nejprospěšnějším. Zřidilat spanilou budovu, která má do všech věků hu- debních, svými kameny hlásati jméno toho, jenž hudební umění české pošinul o celé věky ku předu, a při tom býti stanem umění hudebního a slovesného, i vůbec shromaždištěm obyvatel- stva k vážným společným úvahám a poradám, i k zábavě mysl po práci osvěžující. To je stopou ducha velikého a vznešeného, že po letech a věeích i z pouhých jeho ste vyrůstají květy krásy a dobra, Dvacet a jeden tomu rok, co ustlali jsm Bedřichu Smetanovi k věčnému odpočinku na tom Vyšehradě, jejž on za života svého obetkal kouzelnými tóny své hudby. A za tu dobu z jeho pouhých stop a z horoucí i účinné na něj pa- mátky mimo vše jiné vyrostl i nový krb osvě- tového života města, k němuž dnes poprvé při- stupujeme. »Nuže — »jeho brány do kořán se ote- vřete!« Nechť roste v něm, daři se a kvete vše, co pod zářivým štítem a srdce i mysli po- vznášející záštitou jména Smetanova sloužili má stálému duchovému rozkvětu tohoto měsťa staro- bylého a staroslavného. Nechať vstoupí do pro- stor tohoto domu umění slova a zpěvu českého, přede vším dramatického, potom i jiného. Nechať zní v něm hudba, nechať zní slovo bás- nického umění a vedle něho slovo poučení, neho slovo vážných porad a shromáždění! Nechať společně s námi shromáždí sen něm dnes i duchové těch, kteří v tomto měsíí kdy byli apoštoly osvěly a tím stali se jeho dn- chovými staviteli a šířiteli. S nimi věky minulé hleďtež na tento nový květ osvětových snak města Litomyšle a slavnosti dnešní neste v sobě pozdrav i jim i těm věkům budoucím, ve kte- rých bohdá hojné a dobré ovoce ponese to, co dneškem jeví se tu založeno. Cokoliv pak kdy v tomto velebném domě Smetanové bude pořádáno, při všem zůstávej na paměti, že se tak děje pod jménem Bedři- cha Smetany. Zůstávej to na paměti, aby v vážné »naze i v zábavé jen krásné, dobréa ušlechtilé se tu podnikalo a dařilo, aby budova, zřízená na počest jednoho z našich prvaích heroů národních, byla vždy jen hradem osvěly, chrámem tohoto heroa, jehož svaté a nehynoucí paměti zazni i nyní i přečasto v budoucnost z hloubi srdcí sláva !« Hřímavé, burácející a trojnásobné »Sláva!« zavznělo shromážděnými zástupy. Když byl ještš zeť Smetanův, nadlesní p. Schwarz podě- koval jménem rodiny, odebrali se hosté k pro- hlídce Smetanova domu. Nádhera a rozsáhlos budovy všeobecně překvapuje. Střediskem jejím jest hlavní, divadelní sál v prvním patře, veli- kosti a vzdušnosti asi pražské Sokolovny, s ga- leriemi a ložemi, foyerem, orchestrem, prosce- niem, garderobami, provazištěm a propadfištém. Výzdoba hlavního sálu držena jest celkem v moderní renaissanci. Mohutná lunetová voůla stropová a zreadlo obohaceny jsou římsovim, dělícími pásy s festony a kartušemi plastickými i malovanými; rovněž stěny sálu a poprsník galeric jsou dosti bohatě zdobeny. Veškerá okna zastřena jsou průsvilnými storami, nahoře lam- berquiny bohatě prošitými a po stranách rov- nými záclonami z těžkých hedvábných látek. Největší péče věnována byla otvoru proscenic- vému, kdež neschází ani na figurálních ozdo- bách, z nichž jmenovitě zasluhují zmínky me- dailony s portréty Bedřicha Smetany a Jos. Kaj. Tyla po stranách proscenia. Za slavnostního osvětlení, kdy zazáří luste a všechna osvětlovací tělesa elektrickým světlem, poskytuje hlavní sál utěšený pohled, jejž mile doplňuje Urbanova hlavní opona. Po prohlídce následoval promenádní koncer v sadech kolem Smetanova domu a banket, př němž přípitky pronesli dramaturg Nár. divadla