#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY,
#3
alto_textblock
#3
13. června 1905. Číslo 160.
#4
alto_textblock
#4
učenec, takže mohl opustit lože. Přecházel po
pokoji a také se zahloubával do práce. Možn
říci, že až do posledních hodin svého života
pracoval. V neděli svatodušní jevil ještě znač-
nou čilost. V noci na ponděli však se mu při-
tižilo. Častěji dal se přenášet z lože na pohovku
a odtud opět na lože. V pondělí svatodušní bylo
ještě hůře. Chvílemi upadal kmet do bezvědomí.
nastalo častější zvracení a blouznění. Neprodlen
posláno pro lékaře, který shledal, že veškerá po-
moc lidská jest už marná. Poskytl kmetovi
osvěžujících prostředků, načež nemocný se uklid-
nil. Nikdo z ošetřujících jej osob netušil den
před tím, že konec života nastane tak záhy.
V poledne nastalo u něho bezvědomí a za ně-
kolik minut po 2 hodině odpolední V. V. T -
mek vydechl naposled. .. Zemřel ve svém pří-
bytku v Černé ulici, č. 1504 na hoř. Novém
#5
alto_textblock
#5
městě.
#6
alto_textblock
#6
Posl. dr. Kramář o politické situaci
Nově utvořený Politický klub v
Polné zahájil svoji činnost tím, že pozval na
včerejšek poslance p. dra. Karla Kramáře,
zastupujícího Polensko ve sborech zákonodár-
ných, aby pojednal o politické dnešn
situaci, čehož použili jeho voliči a na schůzi.
jež konala se v sále restaurace »U Slovana«
měla skvělý průběh, dostavili se i ze vzdále-
ných míst v tak hojném počtu, že jeho pro-
story naplnili. Jenom z Německého Brodu za-
vítalo na schůzi přes 60 účastníků, mezi nim
starosta města p. dr. Š ubrt se všemi členy
městské rady a četní členové Politického klubu
Přitomen byl také okresní starosta polenský p.
Pleva a starosta města p. Volenec.
Schůzi zahájil po 2. hodině odpolední před
seda Politického klubu pan Klusáček uvítáním
přítomných a sdělil, že zavítali do ní poslanee
dr. Karel Kramář (Hlučná pochvala a po-
tlesk.), aby podal zprávu o politické si-
tuaci, a vůdce jihlavských Čechů pan dr.
Wurm (Potlesk.), aby pojednal o význa mu
politických klubů.
Poslanec dr. Karel Kramář praví, že jest
opravdu rád, že mohl zavítati mezi své voliče
mezi zasedáním sněmu a říšské rady, by pro-
mluvil o politické situaci, která po jeho soudu
jest vážnější nežli kdykoli dříve.
Zasedání zemského sněmu skončeno bylo dojista
s jistým uspokojením, protože se českým poslan-
cům podařilo skoncovati velké dílo kanalisace
a regulace Vltavy a Labe (Výborně!), a sou-
hlasné telegramy, zejmena z Polabí, dokazují,
jak velkou váhu přikládají tomuto dílu právě
ti, kteří jsou na něm nejvíce zúčastněni. Později
všichni uvidí a uznají, jak velké stalo se dílo
a jaká provedena záslužná věc na prospěch ce-
lého českého království a budou se diviti, že
Němci mohli jí na nějakou chvíli činiti pře-
kážku.
Sněm nebyl bez obtíží a jest přirozeno, že
mezi námi ozývají se dosti mrzuté hlasy, že
vlastně takové sněmování za nic nestojí, když
napřed vyjednávati se musí s Němci, co přijde
na jednací pořad. V této věci nesmí se však
politické záležitosti bráti tak tragicky, jak se
zdají, neboť v příčině obstrukce musíme si říci,
že co máma na sněmu s Němci, mají Němei
s námi na říšské radě. To jsou však všechno
věci, které dojista zmůžeme, poněvadž — jak
řečník jest pevně přesvědčen — oba národové
budou tak rozumni, že poznají, že ani jeden
ani druhý druhého nezmůže, že oba jsou stejně
silni a že za jistých okolností jest přece nej-
rozumnějším, když se oba ustrojí tak — třeba
že se neměli rádi — by si neztrpčovali života
a neškodili svým zájmům.
Ovšem, dodává řečník, bude-li to brzy.
nechci předpovídati, poněvadž, bohužel, roz-
umné věci se na světě dělají nejpozději a lid-
skou povahu nelze lehce změnili.
Slyšeli jste také, že sněmu mají býti dle
prohlášení místodržitele v budoucím zasedání
podány dvě předlohy, oprava volebního řádu
předloba, která jest více pro Němce, totiž návrh
zákona, kterým by se jim zajistilo jisté zastou-
pení v zemském výboru, v zemských ústavech
a ve sněmovních komisích. Tato předloha ne-
znamená však žádné trhání země, ani kuriátní
veto, naopak jen tolik, že se má zákonem usta-
novati, co se dnes dělo dobrovelně. Nikomu by
zajisté nenapadlo, aby ze zemského výboru, ze
správy zemských ústavů, anebo ze sněmovních
komisí vylučoval Němce, kteří tvoří přece na
40 proc. obyvatel země a platí značné daně,
poněvadž by to odporovalo státoprávnímu pro-
gramu a programu rovného práva a spravedl-
nosti, na kterém všichni od počátku stojíme
doufám, vždyeky státi budeme. (Výborněl
Potlesk.)
Co se dostalo na veřejnost o chystaném
volebním řádu, neodpovidá ani naším ideálům,
ani tužbám. Není nejmenší pochybnosti, že by-
chom si přáli, aby základem voleb na sněm
bylo všeobecné hlasovací právo. To rozumi se
samo sebou a zároveň není také nejmenší po-
chybnosti, že my, kteří tvoříme převážnou vět-
šinu obyvatelstva tohoto království, mám
všechno právo činiti nárok na to, abychom
sami tvořili vétšinu na sněmu. O tom nemůže
býti mezi českým Ldem žádného sporu a všichni,
kdybychom mohli, udělali bychom vše, abys
tyto požadavky prosadily.
Ale ne vše se prosadl v politice, cos
ehce. Jsou překážky, které jsou nepřekona-
telny a velké politické umění záleží v tom, aby
človék dostal tolik, co se dostati dá a tím po-
sílil postavení svého národa.
Co se ve volebním právu projektuje, jes
sotva deflnitivaí. Jsem přesvědčen, že počet
poslanců všeubecné kurie bude rozmnožen.
Jednu stránku konečně tento projekt vlády má
a sice že možnost německé většiny na českém
sněmu pro vždy jest vůbec vyloučena a zároven
také možnost v zemském výboru.
Vlme velmi dobře, že dokud věci nejsou
hotovy, nevypadaji tak strašně a že se řiká
Kdyby byla na sněmu a v zemském výboru vět-
šina německá, neměli bychom se co lekati
povstala by taková bouře v českém národé, že
by to nebylo udržitelno. Možná, nechci rozumo-
vati, ale neklamte se: Němci při provádění poli-
tické moci jsou vždy mnohem lépe na tom,
nežli my: mohli jsme se usnésti bez Němeů
cokoli, ale vláda toho neschválila, avšak když
se Němci usnesli na nejhorších věcech pro nás
vláda to sankcionovala a nebála se odporuče
ského národa
#7
alto_textblock
#7
Jest tu třeba jednati velice opatrně. Kdyby
se jednalo jen o mne, dovedl bych najíti tak
radikálních slov, jako každý jiný; ale podle
mého soudu poslanec má jiný úkol, nežli dělati,
co by se libilo zejmena vrstvám radikálním,
poslanec nikdy nemá zapomenouti, že zastupuje
nikoli sebe, nýbrž národ a jeho budoucnosta
že smí hazardovati se svým, ale nikdy s tím,
co mu národ svěřil, s jeho budoucností. (Vý-
borně! Potlesk.)
V příčině volební opravy bychom si přáli,
aby věc měla se jinak nežli se navrhuje, by
oprava odpovídala právu a spravedlnosti, ale
v zemském zřízení, je že stačí vzdálení člvrliny
poslanců ke zmaru změny volebního řádua
čtvrtinu tu mají velkostatkáři i Němci. Proto
nezbývá, nežli počítati s danými okolnostmi a
snažiti se, aby nový volební řád byl takovým
zlepšením, že nám zabezpečuje pro budoucnost
spravedlivější zastoupení národa a že českému
národu zvětšeným počtem poslanců dodává zvét-
šenou váhu.
Říká se: »Ať se odstraní velkostatkářská
kurie«. Jsem přesvědčen, že kdybychom to
mohli provésti, ani Němci, ani my neměl
bychom nic proti tomu; ale čtvrtina — velko-
statkáři — by nepřišla a sněm byl by nekom-
petentnt.
Ano, kdybychom mohli nadehnouti velko-
statkáře, by se vzdali najednou všech privilejí
tleskali bychom jim a uspořádali ovace. Kde
však má moc, drží ji a ani velkostatkáři jí ne-
pustí; nanejvýše by se dalo změniti, že by po-
stoupili několik poslanců, ale potom by se jim
musila dáti proti změně zemského zřízení z-
vora, jakou maji nyní.
Tak se věci mají. Vím, že bylo sympa
tičtější říci, že všechno zmaříme, poněvadž nen
to, co vyhovuje do poslední písmeny našim po-
žadavkům. Jest to pravda: my jsme politiku
»ryc anebo nice dělali příliš často, ale nabyl
jsme s ní smutné zkušenosti.
Řečník přechází pak k říšské radě a praví
Jest mě pevně a hluboké přesvědčení, že zase-
dání, které začne na říšské radě, bude velmi
vážné pro všechen budoucí rozvoj politických
věcí u nás. Situace mocnářství rakouského jest
bez odporu kritická. Uherské věci se přiostřují
tak, jak nikomu se nezdálo ještě před krátkou
dobou a není vyloučen konflikt. Musíme říci, že
co se stalo v Norsku, jest »mene-tekel u nás.
Maďaři velmi hlasitě říkají, že zrovna norské
věci dokazují, že se Maďarům musí uějniti po
vůli, poněvadž žádná moc není tak silná, aby
na konec zmohla odpor celého národa. Věe dle
mého náhledu má se však jinak. V jedné věci
mají Maďaři pravdu, totiž v té, že když se
jednou dalo Uhersku takové postavení, jaké do-
stali r. 1868, když zřízen byl téměř samostatný
stát, který do kolébky dostal již začátek roz-
voje hospodářského, jenž musil postupovati proti
naší říši, není pochybnosti, ža spojení mezi
oběma polovinami říše jest problematické, že
musí vzíti za své a že se na dlouho nedá
udržeti. Naprostá hospodářská samostatnost musí
vésti k samostatnému zastoupení na veneka
otázka konsulátní musila by se dostaviti v Uher-
sku dříve nežli v Norsku, poněvadž mezi nor-
skými hospodářskými poměry a uherskými jest
rozdíl. Protože pak hospodářská stránka nedá
se odloučiti od politické, měli bychom za krátko
říše dvě a otázka personální unie byla by pak
jen otázkou času.
Ale Maďaři se mýlí v tom, že srovnávají
norský národ s maďarským. V Nersku jest národ
jednotný, který chce svobodu, ale jinak jest
tomu v Uhersku. Jak mohnu Madaři mluviti
jménem potlačovaných národů slovanského a
rumunského? Maďaři chtějí ve druhé polovině
říše násilnou madarisaci a proto analogie s Nor-
skem není úplně správna.
Ještě však jest jeden háček. Celá skoro
Evropa sympatisuje s Nory a také ve Švédsku
není takové bouře, jak se očekávalo, poněvadž
norský národ svou literaturou, historií a posta-
vením získal si vždy sympatil veškeré Evropy,
kdežto se sympatiemi, které měla Evropa pro
Madary, zdá se, že jest již dávno konec, pro-
tože dnes celá Evropa vi o utlačování nemaďar-
ských národnosti v Uhersku. V tom ať se Ma-
daři neklamou. Celá Evropa v zájmu zachování
rovnováhy evropské, zejmena proti expansi Ně-
mecka a v zájmu zachování silného Rakouska
vysloví se rozhodně proti snahám maďarským
a to může býti pokynem pro nás i pro politiku,
kterou máme dělati.
Proto není pochybnosti, že věci se vyvi-
nují takovým způsobem, že, jestli Vídeň po-
volí dále, budou se věci vyvinovati jako
Norsku. Jest jistá logika událostí, proti které
není zbraně. Co utvořilo se v r. 1867 za úče-
lem našeho utlačování — dva státy — se roz-
bíjí a spějí ke svému konci. A tu snad musíme
přece jen říci, že ačkoli často jsme o tom po-
chybovali a měli jsme příčiny pochybovati, přeee
někdy se ukazuje, že jest jistá spravedlnost
v dějinách a jest zajisté charakteristické, že
nyní ve Vídni zrovna na nás musí nejvíce po-
čítati, má-li se udržeti jistá celistvost mocnář-
ství a má-li se zabrániti tomu, co Maďaři chtěji
a co znamená konec této říše.
Kdybychom chtěli dělati politiku škod -
libosti, mohli bychom se postaviti na stanovi-
sko: »Jak oni nám, tak my jim« a říci
»Jakou kaši jste si zavařili, takovou si snězte«,
čímž by se poměry ještě přiostřily. Ale mně se
zdá, že polilika škodolibosti není rozumnoua
že naposledy může škoditi tomu, kdo dává se
vésti v politice jenom citovými afekty a ničím
jiným.
Kdybychem dělali, co se nám namlouvá,
že máme za každou cenu také u nás obrátiti,
abychom to přivedli ke všeobecné katastrofě,
dopadlo by to, jak znám logiku a náladu víden-
ských kruhů, zcela jinak, nežli jak pánové,
kteří radí ke katastrofě, se domnívají: ve Vídni
by snad řekli: »Povolíme raději Maďarům
uděláme si pořádek doma« a vrhli by se s celou
silou na nás, čemuž hy Němci nepřekáželi.
Neboť není pochybnosti, že radikálnější Němei,
kteří počítají s rozbitím rakouské říše, něco
takového by vítali, poněvadž by tím byla při-
pravena půda tomu, co jest ideálem všech ra-
dikálních Němců. (Souhlas.)
Je-li naši povinností, abychom pracovali
do rukou našich největších nepřálel, jak Scha-
serer hlásal, aby se zde jen germanisovalo a
my musili padnouti v klín Germanie, nevím-
Taková politika, která hraje v »va bani ques
#8
alto_textblock
#8
sázela by ve hru existenci národa a snad i říše.
Kdo chce, ať to dělá, ale doufám, že český
národ nikdy neschváli takové politiky, která se
dává na cesty, na kterých nikdo neví, že do-
padne dobře, ale všichni vědí, že dopadne
špatně.
Máme všichní příčinu, abychom nepodnikali
ničeho, co by znamenalo konec silného posta-
vení tohoto mocnářství. Řikáme to vždveky, že
na zachování tohoto soustátí máme největší
zájem. Jsme přímo na cestě mezi Adriatickým
a Severním mořem a jsme v cestě německé
expansi a kdybychom se rozhodli přivoditi roz-
klad Rakouska, sotva bychom připadli jinam,
nežli tam, kde je velká atrakční síla, totiž na
sever a toho českému národu přáti nemohu.
(Potlesk.) Jsem přesvědčen, že nejlépe v tomt
soustátí zabezpečíme svou samostatnost. (Vý
borně !)
O tom, co přijde, těžko mluviti, ale my
politikové aktivní musíme s těmí možnostm
počítati a dle toho zaříditi svůj postup.
Ovšem jestli Rakou-ko nebude dbáti s
povinnosti vůči našemu národu, pak nebude
zodpovědnost na nás a my, řeknu to upřímně,
vnucovati se nebudeme nikomu.
(Výborně! Potlesk.)
Jediná možnost, aby se vyšlo z nynější si-
tuace, aby se zabránilo, co hrozí z krise ma-
darské jest, aby se tato polovina říše konsoli-
dovala. To jest jen tehdy možno, když konali
bude svou povinnost vůči národům, kteří ji
obývají. (Výborně.) O tom není pochybnosti, ž
když se to vykoná, bude tato polovina říše
mnohem silnější, nežli druhá. A ještě něco
smím říci: Pak tato polovice říše by mělaji-
stou atrakční sílu k nemaďarským národům
druhé poloviny, které nyní nemá, když se vídí,
že se v ní německým národům vede tak špatně.
Chce-li Vídeň státi se atrakční, musí změniti
svou stoletou politiku a musí se postaviti na
starý princip naší české politiky, kterou háji
už Palacký, že tato říše, bude-li spravedliva k
všem národům, bude záštitou všem před veške-
rým nebezpečím. (Výborně.)
To musí viděti vláda, která chce míti ve
dení a musí míti také sílu a energii, by to pro-
vedla, neboť není nejmenší pochybnosti, jestl
se vláda ukáže slabou ve vnitř udělati pořádek,
pak i na venek bude slabou.
A tu ve Vídni ať nezapomenou, že v ře-
šení uherské otázky jsme my a jihoslované tak
závažným faktorem, že by to bylo přímo politi-
ckou sebevraždou, kdyby se pokračovalo v po
litice, která se dosud proti nám vedla.
Ale příznivější takovou politiku vésti ve
velkém stylu, kterému dosud Vídeň neuvykla.
není lehko. Dosud snažili so tam vésti politiku
jenom flikovaček od jednoho zasedání říšské
rady do druhého, v čemž se musí přestati. My-
slím, že v souhlase všech a celého českého ná-
roda mohu říci, že politice spravedlnosti a rov-
nosti vždy podáme ruku. (Výborně. Potlesk.)
Situsce evropská jest velmi těžká a všichni
ti, kteří chtějí a musí pro své položení chtit
tuto říši, mezi něž patříme i my, všechno musl
činiti, aby nebyla seslabena a otevřeně řeknu,
že to, co my pro ni uděláme, nebude dojista
z lásky k centralistické Vídni a k rakouskému
centralismu, jaké jsme dosud viděli. K tukové
lásce a to opakuji veřejně, nemáme nikdy přl-
činy a nikdo by nás k ní nepřiměl, ale my
máme zájem na zachování říše a proto chceme,
aby byla silná. Zájem na říši, když vidím,že
v ní mohu žíti a se rozvíjeti, jest mnohem sil-
nější, nežli láska, která se mění, ale zájem
zůstává.
A proto jest povinnosti politiků, aby tento
zájem k říši budili a sesilovali, k čemuž po-
dáme ochotně ruku. Přispějeme ke konsolido-
vání řiše, ale první naší podmínkou jest, že
musí býti učiněno zadost našim požadavkům.
Jest to naprosto nemyslitelno, abychom se dali
na cestu positivní politiky a pracovali na sesí-
lení státu dříve, nežli splněn bude aspoň
fundamentální požadavek rovnoprávnosti v úřadě
a ve škole. (Výborně!) Pak nebude možno mlu-
viti o »luogo di trafico«; chceme, aby vláda
otevřeně a loyalně prováděla politiku spravedli-
vou ke všem národům, politiku ochotnou všecko
udělati, pokud její síly stačí, by stát byl pevný
a silný a byl nám záštitou proti nebezpečí
vnějšímu i oporou v hospodářském boji, ve
kterém se nacházíme.
S pocilem, že se mně děje křívda, že s
na mne mluví česky, ale jak se za mnou dvéře
zavrou, že píše se již německy, s pocitem, že
se v tomto státě na mne pohlíží jako na člo-
věka druhého řádu, ač platím více daní nežli
jiný, s pocitem, že většina na Moravě nemá
university, ač Němci mají jich 5 a Poláci 2.
že jsem považován za příslušníka národa, který
nemá práva jako jiné národy, není možno, aby
se dělala positivní politika. (Výborně!)
To jest politická abeceda, která platí v ce-
lém světě, jen u nás ne a sice proto, že stále
a stále ještě žije ve starém snu, že se ji podař
utvořiti poměry tak, aby vše na venek mělo
oliciální německý ráz.
Co chceme, jest nejmenší míra, co mů-
žeme chtíti a mohu zcela upřímně přiznati, že
se nedivím, že hledě k tomu, jak se nám po
staletí křivdilo, tak jako celá politika vídeňská
byla namířena proti nám, že zvláště v tomto
okamžiku u nás zvítězila politika citová a že
jsme se neobmezovali na minimum toho, co žá
dati musíme.
Není nejmenší pochybnosti: víme, že Víden
nás musí míti, chce-li konsolidovati poměry
v říši. Nikdo se zajisté neklame, jakmile na-
dejde řešení uherské věci, že přijde i chvile,
že se budou musit řešiti asi také poměry v nas
říši, by se utvářily jinak, nežli dosud.
A tu naskytá se olázka politické taktiky-
Co bylo by lepší? Snad abychom stáli v nej
prudší opposici a čekali, aby druzí se smluvil
a pak nám vše oktrojovali, jak se to dělo dříve.
aneho zdali by nebylo rozumnější, aby takový
národ, který jest tak početným faktorem, při
tom byl, když se budou řešiti budoucí věcí této
říše a abychom položili svého hlasu na vážky
ve prospěch této říše, ve prospěch národa, ve
prospěch politiky, jež odpovidá přirozenému
utváření télo říše? Mně zdá se, že tato druhá
cesta jest o mnoho výhodnějsí. Tak často jsme
zkusili, že se rozhodovalo o nás hez nása
často proti nám a jest proto na čase, abychom
se přičinili, by se o nás rozhodovato za nae
přítomnosti.
#9
alto_textblock
#9
Proto jest zasedání říšské rady, které za-
číná, velmi vážné. Vláda musí konečně dokázati
má-li vůli a to řeknu docela upřímně a ote-
vřeně, vláda barona Gautsche ji má, ale jest
otázka, jestli má také sílu, aby provedla, co
jest povinností každé vlády vídeňské, která jest
na výši situace, dosti síly, aby učinila našemu
národu po právu a spravedlnosti, aby mohla
učiniti z našeho národa positivního faktora ra-
kouské politiky. Můžeme říci, že si zasloužíme.
aby se s námi jinak dělo, neboť my to byli, kteř
jsme v roce 1526 svobodnou volbou založil
tento stát.
Vídeň jest v kritickém položení. Porážkami
ruskými, kterých musíme zejmena my Slované
co nejvíce litovali, seslabena sice moc Ruska.
ale na druhé straně tím samým vzrostla moe
Německa a nikdo za celou dobu války neopero-
val tak dovedně a obratně, jako Německo
není pochybnosti, že váha jeho následkem ru-
ských porážek vzrostla tak, že se o tom ni-
komu ani nesnilo, když děly se pokusy Německo
v zahraniční politice posilovati. Dnes jest Ně-
mecko zase na vrchu a co jest to pro Rakousko,
to eftíme všichni a neklamte se, to eítí také ve
Vídni. Proto situace není tak lehkou a když
přicházejí v tomto okamžiku snahy uherské
které musí vésti k tomu, že říše má se roz-
dvojiti a když se tomu nečiní přítrž, ač ví se,
že jest to konec velmocenského jejího posta-
vení, pak nevíme, jak dlouho Rakousko udrži
dosavadní své postavení, které aby mělo, musíme
si přáti i my.
A v této chvili nezbývá Vídni nie jiného,
než hledati oporu ve všech svých národecha
učiniti to, co za staleti Vídeň nedovedla, totiž
spoléhati na něco jiného, nežli na ducha centra-
lisačního a germanisačního, s nímž došla tam,
kde je dnes: hledati příšté sílu, kde jest, ve
spokojenosti národů. (Výborně! Po-
tlesk.) Tam dřímají síly, kterých nebylo dosud
využitkováno a ten, kdo je dovede probuditi.
bude tím velkým synem, na kterého Rakousku
dlouho čeká a jehož dosud nemělo. V zájmu
našeho národa dej bůh, aby ho našlo a jestl
ho najde, jsem pevně přesvědčen, že český
národ takovou politiku bude dojista upřímn
podporovati.
A jest třeba říci také druhou stránku
zrovna tak, jak jsme ochotni pracovati, posta-
víme se s veškerou energií proti každé politice
polovičatosti, slibů a zbytečných experimentu
(Výborně!)
Nedáme se uspokojiti sliby, kterých máme
dosti, ale chceme skulky. A tu se mně zdá, že
rozhodnutí se musí státi brzy, poněvadž doba
jest vážná a přímo hrozivá. My jen dobré věc
posloužlme, budeme-li chtíti brzké rozhodnuti
A nezapomeneme, že neštěstím národů ve
chvíli kritické je bázlivá sláhoduchost zrovna
tak jako upřilišněná sebedůvěra a vědomé sebe-
klamání o vlastních silách. Už dost jsme ztra-
tili sebepřeceňováním, furiantstvím, domýšlivosti
a zase zírátou veškeré sebedůvěry a malátností.
Přeji národu našemu, aby konečně jednou ve
chvíli rozhodně vedla jej pevná rozhodnost spo-
jená s chladnou, cílů svých dobře si vědomou
rozvshou. Pak konečně snad budeme moci ra-
dostněji dívati se budoucnosti vstříe a věřiti,
že lepší doba nastane našemu národu, jak toho
po právu a spravedlnosti zasluhuje. (Všeobecn
pochvala a potlesk )
#10
alto_textblock
#10
Dokončení.)
#11
alto_textblock
#11
Slavnost otevření Smetanova
domu v Litomyšli,
(Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«).
.. Starobylá Litomyšl, tolik a tk
krásně oslavená mistrným perem Aloisa Jiráska,
proživala o svátcích svadodušních pro histori
kulturní památné dni. Od kolika věků byla pro-
slulou mezi městy českými; v jejím klině Česti
bratří založili svoji cirkev, školami se stala na
dobu půltřetího sloleti kolébkou a ohniskem
vzdělání — a posléz, snad hrou náhody, byla
rodištěm neb působištěm právě nejzářivějších
duchů českého národa. V slovníku jich jmen,
v seznamu vynikajících rodáků litomyšlských,
zvlášť slavnostním písmem napadá jméno genia
hudebního umění, Bedřicha Smeta n y, teprve
po smrti doceněného tvůrce české opery. Ač-
koliv přemnoho let uplynulo od jeho úmrtí,
kromě desky na rodném domě nebyla nijak vi-
ditelným a důstojným způsobem v rodném jeho
městě trvale uctěna jeho památka. Teprve v po-
sledních letech vznikla myšlénka zříditi mu
pomník v Litomyšli a to zvláštního rázu. Jakýsi
Smetanův Slavín, v němž by jméno mistrovo
opět a opět zaznívalo, v němž by nesmrtelná dila
jeho byla oživována . .. Tak vyrostl z piety lidu
dnešní nádherný a originalní pomník Smetanův
v Litomyšli — Smetanův dům, budova
posvěcená Musám a umění. V dnech svatoduš-
ních odevzdána veřejnosti a současně vykonán
akt piety k Manům velikého mzestra zdařilým
provedením jeho »Dalibora«, slavnostní řečí.
památce jeho platící a celou třídenní, důstojnou
slavnostl.
Jakž ani jinak nemohlo býti, oděla se u
přiležitosti té Litomyšl a zvláště okoli monumen-
tální budovy v slavnostní háv jásavých barev
národních a oživla znamenitě přilivem okoli
vzáených hostů vzdálenějších. V sobotu, v před-
večer otevření, přibyli z Prahy první bosté —
Alois Jirásek, F. A. Šubert, Jaroslav
Kvapil s choti Hanou Kvapilovlou, Jose
Kořenský a přibuzenstvo Smelanovo, bratr
Karel, sestra Božena a zeť Jos. Schwa rz.
K nedělnímu slavnostnímu otevření dostavili se
pak poslancové dr. Pippich, dr. Ulrich,
dr. Boleslav ryt. Plaček, dr. Jos. Fořt,
posl. Dostál, rektor báňské akademie pří-
bramské dr. Theurer, za Ústřední Jednotu
zpěváckých spolků českoslovanských dr. Mo-
tejl a dr. Roman Nejedlý, statostové měst
sousedních zejmena dr. Frant. Vieena z Úst
n. Orlicí, A. Tůma z Vys. Mýta, František
Trávníček z Poličky, J. Lichtenberg
z Choeně a j. v. Dále mezi přítomnými byli
prof. Voborník, rada z. soudu Schna-
bel, fed. zemské řem, skoly inž. Hlaváček,
projektanti Smetanova domu dr. Velflík,
Šulc a Šula, inž. Hampejs, professorský
sbor gymnasia, depulace obcí sousedních atd.
Slavnost otevření domu Smetanova zahájena
v neděli o 10. hodině dop. průvodem místních
spolků přes náměstí k budově, zdvihající se
malebně v okolí sadů, zvaných dříve Karlo-
#12
alto_textblock
#12
vem. Před schodištěm zřízena řečnická tribuna,
se které promluvil uvítací a pozdravnou řě
starosta litomyšlský, lékárník p. Jan L auh,
načež slova se ujal slavnostní řečník, spisovatel
F. A. Šubert.
Řeč jeho byla akademická, stylieticky krásná.
V úvodu ocenil Litomysl jako klassické místo
na půdě české, dávné ohnisko osvěty českého
východu, rodiště slavných mužů. Jedním z nej-
zářivějších duchů zde vzniklých byl Bedřich
Smetana, jehož velikost vyjádřiti možno
slovy lapidárně prostými: tvůrce národ ni
hudby české.
Bylť nejen veliký hudebník, nýbrž spolu
duch veliké intelligence a zvláště bystrý analytik
ve věcech hudby i všeho, co s ní souviselo. Jsa
do podrobna obeznámen s rozvojem hudby vů-
bec a zvláště hudby moderní, jasně viděl, čím
založen jest národní ráz hudby německé, fra-
couzské, ruské, italské. A poněvadž mohl býti
sobě vědom svého povolání hudebního, předse-
vzal a vytkl sobě za určitý cíl, vytvořiti své-
ráznou národní hudbu českou. Obrátiv svoji po-
zornost ke slovu českému, studoval jeho tvar,
jeho znění, střídání délek a krátkostí jeho hlá-
sek, jeho zdvih a pád, jeho přízvuk i vůbee
celý v jazyku našem zvláště podivuhodný hu-
dební rhytmus slova.
Tím otevřel se Bedřichu Smelanovi přím
nejbohatší couk k pokladům skutečné hudby ná-
rodní. Neboť nemůže býli hudby národnější nad
tu, která samo slovo hudbou činí, která se slo-
vem snoubí se v nový umělecký útvar, v nový
výraz, jehož obsahem jest současně i slovo, tate
hlavní složka národnosti, i hudba.
Postupuje pak svoji božskou tvůrčí silou
z prvotního šera ke dni stále jasnějšímu, od ci-
zích krajů Richarda III. a Hakona Jarla k Če-
ským luhům a hájům, k Vyšehradu, Vltavě,
Šárce, Táboru a Blaníku, od symfonie z E dur ke
kvartettu Z mého života, od Braniborů v Če-
chách ku Prodané nevěstě, Daliboru, Čertově
stěně, Dvěma vdovám, Hubičce, zvláště alek
Tajemství a Libuši, v pravdě stal se Bedřich
Smetana velikým tvůrcem české hudby národní.
Promluviv způsobem účinně tklivým o tra-
gedii živola Smelanova, přešel řečník k uznání
a poetám jeho po smrli. Uvedl, že staří kulturní
národové stavívali svým heroům chrámy, aby
lid, veházeje do nich, duši svou v nich po-
vznášel vzpomínkami na význam a etností jich.
A hle, dny naše přinesly nám ve vlast
naší zjev podobný. Heroovi českého umění hu-
debního zřízen v jeho rodném městě ve stejném
smyslu krov a chrám. Obec jeho rodiště šťastným
vnuknutím oslavuje památku Smetanovu způso-
bem i svrchovaně důstojným, i sobě a celému
svému okolí kulturně nejprospěšnějším. Zřidilat
spanilou budovu, která má do všech věků hu-
debních, svými kameny hlásati jméno toho, jenž
hudební umění české pošinul o celé věky ku
předu, a při tom býti stanem umění hudebního
a slovesného, i vůbec shromaždištěm obyvatel-
stva k vážným společným úvahám a poradám,
i k zábavě mysl po práci osvěžující.
To je stopou ducha velikého a vznešeného,
že po letech a věeích i z pouhých jeho ste
vyrůstají květy krásy a dobra,
Dvacet a jeden tomu rok, co ustlali jsm
Bedřichu Smetanovi k věčnému odpočinku na
tom Vyšehradě, jejž on za života svého obetkal
kouzelnými tóny své hudby. A za tu dobu z jeho
pouhých stop a z horoucí i účinné na něj pa-
mátky mimo vše jiné vyrostl i nový krb osvě-
tového života města, k němuž dnes poprvé při-
stupujeme.
»Nuže — »jeho brány do kořán se ote-
vřete!« Nechť roste v něm, daři se a kvete
vše, co pod zářivým štítem a srdce i mysli po-
vznášející záštitou jména Smetanova sloužili má
stálému duchovému rozkvětu tohoto měsťa staro-
bylého a staroslavného. Nechať vstoupí do pro-
stor tohoto domu umění slova a zpěvu českého,
přede vším dramatického, potom i jiného.
Nechať zní v něm hudba, nechať zní slovo bás-
nického umění a vedle něho slovo poučení,
neho slovo vážných porad a shromáždění!
Nechať společně s námi shromáždí sen
něm dnes i duchové těch, kteří v tomto měsíí
kdy byli apoštoly osvěly a tím stali se jeho dn-
chovými staviteli a šířiteli. S nimi věky minulé
hleďtež na tento nový květ osvětových snak
města Litomyšle a slavnosti dnešní neste v sobě
pozdrav i jim i těm věkům budoucím, ve kte-
rých bohdá hojné a dobré ovoce ponese to, co
dneškem jeví se tu založeno.
Cokoliv pak kdy v tomto velebném domě
Smetanové bude pořádáno, při všem zůstávej
na paměti, že se tak děje pod jménem Bedři-
cha Smetany. Zůstávej to na paměti, aby v
vážné »naze i v zábavé jen krásné, dobréa
ušlechtilé se tu podnikalo a dařilo, aby budova,
zřízená na počest jednoho z našich prvaích
heroů národních, byla vždy jen hradem osvěly,
chrámem tohoto heroa, jehož svaté a nehynoucí
paměti zazni i nyní i přečasto v budoucnost
z hloubi srdcí sláva !«
Hřímavé, burácející a trojnásobné »Sláva!«
zavznělo shromážděnými zástupy. Když byl ještš
zeť Smetanův, nadlesní p. Schwarz podě-
koval jménem rodiny, odebrali se hosté k pro-
hlídce Smetanova domu. Nádhera a rozsáhlos
budovy všeobecně překvapuje. Střediskem jejím
jest hlavní, divadelní sál v prvním patře, veli-
kosti a vzdušnosti asi pražské Sokolovny, s ga-
leriemi a ložemi, foyerem, orchestrem, prosce-
niem, garderobami, provazištěm a propadfištém.
Výzdoba hlavního sálu držena jest celkem
v moderní renaissanci. Mohutná lunetová voůla
stropová a zreadlo obohaceny jsou římsovim,
dělícími pásy s festony a kartušemi plastickými
i malovanými; rovněž stěny sálu a poprsník
galeric jsou dosti bohatě zdobeny. Veškerá okna
zastřena jsou průsvilnými storami, nahoře lam-
berquiny bohatě prošitými a po stranách rov-
nými záclonami z těžkých hedvábných látek.
Největší péče věnována byla otvoru proscenic-
vému, kdež neschází ani na figurálních ozdo-
bách, z nichž jmenovitě zasluhují zmínky me-
dailony s portréty Bedřicha Smetany a Jos. Kaj.
Tyla po stranách proscenia.
Za slavnostního osvětlení, kdy zazáří luste
a všechna osvětlovací tělesa elektrickým světlem,
poskytuje hlavní sál utěšený pohled, jejž mile
doplňuje Urbanova hlavní opona.
Po prohlídce následoval promenádní koncer
v sadech kolem Smetanova domu a banket, př
němž přípitky pronesli dramaturg Nár. divadla