ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 d0675e70-71ef-11dc-be93-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 12
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 9. ze dne 9. ledna 1904.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy. = Sensační pokus o vylákání dědictví. Z Paříže se oznamuje: Obrovský pokus o vylákání dědictví,v němž opět mají podíl řehole, vzbuzuje zde všeobec- nou pozornost. Seňora Marie de la Luz Cousinova, spolumajitelka velkých báňských podniků v jižním Chilsku a několikanásobná millionářka, uchýlila se před několika lety do kláštera Assumptionistek jako novicka, nestala se však řeholnicí a dne 13. října zemřela v jejich klášteře v Passy. Ve své závěti od- kázala veškeré svoje jmění bursov. agentu Rolandu G- sselinovi, jehož, jak sám Gosselin potvrzuje, ani neznala. Chilský konsul v Paříži, seňor Aldonate, jehož úko- lem bylo závěť pověřiti, odepřel to a žádal, aby věc byla soudně vyšetřena. Podíl seňory Cousinovy páčí se na 6 millionů dollarů čili 16 millionů frankůa jest podezření, že pod pláštíkem Rolanda Gosselina mělo se dostati toto jmění řeholi Assumptionistek, jež užívaly za doby pobytu seňory Cousinovy také značných důchodů z tohoto jmění. Věc může býti ovšem rozhodnuta toliko před chilskými soudy,u nichž rodina Cousinova podá svoje námitky proti zá- věti, jež patrně byla zhotovena za silného nátlaku řeholnic. Roland Gosselin jest osobností známouv klerikálních kruzích pařížských, kdež se těší značné vážnosti. Mladá jeho manželka zahynula při požáru dobročinného bazaru v ulici Jeana Goujona. = Velká krádež na poště. Z Říma se oznamuje: Onehdy v noci vloupali se neznámí zloději do zdej- šího hlavního poštovního úřadu. Expedice pro cenné zásilky nalezá se za hlavní budovou ve zvláštním stavení, jež bezprostředně s ní hraničí. Dvéře do expedice cenných zásilek jdou na úzkou via della Vite, jež v noci jest úplně opuštěna, ale jest stále střežena dvěma četníky. Nade dveřmi nalezá se po- lokruhový zamřížovaný světlík. Onehdy v noci, za- tím co byli oba četníci několik set kroků poodešli. vydrápali se dva zloději ku propilované před tím mříži, rozebrali ji a dostali se do úřadovny. Trvalo to patrně jen krátkou chvíli, neboť četníci neměli o tom ani potuchy. Zloději narychlo otevřeli spoustu cenných balíčků, nechali šperky, drahokamy, cenné papíry a podobné zásilky ležet, ale za to sebrali všechny hotové peníze. Jak velká jest jejich kořist, není dosud zjištěno, mluví se o 300.000 lir. Největší škodu utrpěla banka sicilská, které byl ukraden ba- líček se 60.000 lir, jenž byl pojištěn toliko na 1000 lir. Krátce před třetí hodinou otevřeli oba zloději dvéře z vnitřku a octli se před oběma četníky. Zlo- ději měli ovšem čapky poštovních zřízenců, ale čet- níkům přece bylo nápadno, že dvéře v noci povždy zamčené se otevřely. Avšak jeden ze zlodějů při- stoupil směle k nim, řka: »Je to psí zima dnesv noci! Musíme se jít napít kořalky. Dávejte pozor na ty dvéře, aby je vítr nepřirazil, sic bychom se ne- dostali dovnitř.« Oba bodří četníci neměli již nija- kého podezření, postavili se ke dveřím a zloději šli »na kořalku«. Když minulo čtvrt hodiny, zdála se věc strážcům pořádku podezřelá. Jeden z nich ode- bral se do hlavního poštovního úřadu, kdež jsou ve dne v noci přítomni úřadníci. Poštovní inspektor přikvapil do expedice a shledal, že tu spáchána krá- dež. Stát musí nahradit škodu a co se týče obou četníků, budou musit snášet důkladný výsměch. = Hrozný výbuch parního kotle továrny. Přítel našeho listu píše nám z Pirea: Právě jsem chtěl
#3 alto_textblock #3
vstoupiti do vagonu železnice, bych se vrátil do Athén, když jsem zaslechl na ulici volati roznášeče novin a děti, že stalo se v továrně na bavlněnéa soukenné látky, náležející poslanci Lyginovi a nej- větší v Řecku, velké neštěstí. Nemaje naspěchs návratem, odebral jsem se do továrny. Čím více jsem se jí přibližoval, tím více lidí jsem potkával. Jedni utíkali od továrny, druzí pak běželi k ní a zvláště ženy a dívky pozbyly takřka rozumu, volajíce a pla- číce ze strachu, že se jejich příbuzným stalo nějaké neštěstí, nebo že dokonce zahynuli. Zaměstnáváť to- várna ta několik set dělníků, z nichž většina jsou ženy a dívky. Co se vlastně stalo, nemohl jsem se hned dověděti, neboť nikdo neměl tolik času, by mi jen na mou otázku odpověděl. Teprve v továrně poznal jsem katastrofu, která vyvolala tento poplach. Velký kotel parního stroje praskl a pára jeho vy- buchla s celou svou ohromnou silou v jeho prů- čelí, odhodivši před ním právě stojícího topiče na zeď, tak že žárem k nepoznání opařen a o zed rozbit nebyl k poznání a zůstal na místě mrtev. Chlapec, který mu při topení vypomáhal a stál v okamžiku výbuchu na straně kotle, byl taktéž opařen tak, že hned skonal. Několik jiných dělníků, kteří se nalezali právě v sousední otevřené místnosti, bylo tak zraněno, že jsou tři z nich v nebezpečí ži- vota a pozdraví-li se, zůstanou mrzáky, neboť jsou na některých částech těla do kosti opařeni. Jesti několik raněných, kteří ze strachu na útěku se zra- nili, jelikož povstal výbuchem mezi ženskými zmatek jako mezi šílenými a mnozí utikali tak daleko, až unavením klesli, aniž se dali od někoho zadržeti. Mrtvoly byly sebrány do pytlů a odneseny na hřbi- tov. Vinu na neštěstí přikládá majitel továrny arci topiči, ale zdá se mi, že nespravedlivě, neboť kotel byl starý a mimo to špatně opatřený. Několik set chudých dělníků zůstane následkem toho asi čtrnácte dnů bez práce. = Podivná sebevražda spáchána byla onehdyv kodaňské oboře. Nedaleko »Pramene Králova« zpo- zorovali dozorci onehdy ráno hustý dým, vystupující z kupy sena a nasypané tu ke krmení zvěře. Když přišli k ohni, spatřili k nemalému svému zděšení uprostřed kupy sena, skorem vyhořelé, mrtvolu jaké- hos mladíka, jenž se byl usmrtil ranou z revolveru do spánku. Revolver ohněm začazený ležel vedle něho. Kupu sena byl patrně v kruhu rozházel ko- lem sebe, seno zapálil a pak se zastřelil. Mrtvola byla tak silně popálena, že se nepodařilo zjistit osobu sebevrahovu. Jen tolik je patrno, že tu jdeo příslušníka tak zvaných lepších stavů, neboť ruce jeho, jež zůstaly ohněm ušetřeny, jsou neobyčejně jemné. Popis osob, jež jsou pohřešovány, se na sebevraha nehodí. = Neštěstí při vánočním ohňostroji. Z Říma se oznamuje: Kdo zná sváteční zvyky či vlastně zlo- zvyky v dolní Italii, zejmena kdo byl svědkem plýt vání střelného prachu, jímž se oslavují v každé ves- nici na jihu, zejmena pak v Neapolsku a v Neapoli samé, svátky vánoční a Nový rok, nepodiví se zprávě. že policie v posledním týdnu před svátky zabavila v Neapoli a předměstích 46.000 petard, zhotovených většinou s přísadou dynamitu. Přes to nebyly tře- skot, sykot a bouchání prskavek, raket, žabek atd.o Štědrém večeru menší než jindy a také obvyklá ne- štěstí nechyběla. Neobyčejně velké neštěstí událo se v Resině u Portici. Kde se obě obce, rozkošně polo-
#4 alto_textblock #4
žené na břehu zátoky mezi Neapolí a Vesuvem, stý- kají, nalezá se tak zv. Madonella, nemovitost polou selská, polou městská, sestávající z několika jedno- patrových budov, polí, vinic atd. Majitelem usedlosti jest jakýs Giuseppe Ascione, jenž provádí lov ptáků sítěmi ve velkém, jest znám jako zámožný a pro své pohostinství a dobrý rozmar má četné přátele. Den před Štědrým večerem sešlo se u něho as dvacet přátel, aby popíjeli a mimo to hotovili zakázané dy- namitové petardy. Při tom udál se výbuch a všichni přítomní pohřbeni byli v ssutinách domu. Jen lehké stavbě tamějších budov dlužno děkovat, že polovice přítomných vyvázla živa. Ovšem byli mnozí z nich vytaženi s těžkými popáleninami a pohmožděninami. Jedenáct nebo dvanáct osob zahynulo a někteří jsou tak hrozně zohaveni, že nebylo možno zjistit jejich osoby. Třesk výbuchu bylo slyšeti do velké dálkya záhy shromáždily se na místě neštěstí velké davy zděšeného lidu. = Loupežný útok na banku. Z Capetownu se oznamuje: Filiálka banky Robinsonovy v Randfon- teinu byla onehdy přepadena způsobem nanejvýš smělým. Krátce před devátou hodinou večerní vnikli čtyři zakuklení běloši do budovy banky a vyloupili z jedné z pokladen přes 3000 1. šterl. ve zlatěa stříbře. Budova banky má polohu poněkud osamot- nělou a noc byla tmavá a deštivá. Tři bankovní úřadníci seděli v nejpřednější místnosti, když lupiči s revolvery vnikli dovnitř a zvolali na ně: »Ruce vzhůru !«. Úřadníci, překvapením ustrnutí, byli pře- moženi a spoutáni. Obsah nedobytné pokladny za- chránil správce banky tím, že prohlásil, že klíče má při sobě nepřítomný pokladník. Na to vypáčili lupiči příruční pokladnu a vzali z ní všechnu hotovost. Asi za hodinu po přepadení podařilo se jednomu z úřad- níků sprostit se pout a osvobodit svoje kollegy. Na telegrafickou zprávu dostavilo se ihned deset jízd- ných policistů, aniž se jim však podařilo nalézti po lupičích stopy. Možnost takovéhoto přepadení vy- světluje se tím, že obec Randfontein, ačkoliv má dvě banky, nemá policie a toliko občas navštíví ji hlídka jízdných policistů z Kruegersdorpu, vzdáleného sedm anglických mil.
#5 alto_textblock #5
Zemřelí v Praze. Dne 2. ledna 1904: Pechová Aloisie, švadlena, 35 roků, 67—IV. Spillerova Anna, dcera domovníka, 8 měs., 1924—II. Vaňková Julie, manželka strojníka, 41 rok, 283—VII. Appeltauerova Alžběta, švadlena, 17 roků, 702—VII. Kreibichová Matylda, maj. kavárny, 46 roků, 42—I. Tauš František, veřejný posluha, 68 r., 778—I. Kafka Jaroslav, faktor, 34 roky, 196—II. Jauris František, 1/4 hod., 1040—II. Vítovský Rudolf, knihař, 20 roků, 1928—II. Macháčkova Božena, dcera pra- dleny, 15 roků, 172—V. — Ve všeobecné ne- mocnici: Fischer Rudolf, soukromý úřadník, 23 r. Jírová Marie, vdova po dělníku, 50 roků. — U M ilo- srdných sester: Baštářová Anna, vdova po maj. knihtiskárny, 60 roků. Isera Josef, žebrák, 84 roky. Dne 3. ledna 1904: Hauserová Berta, manželka knihkupce, 32 roky, 1771—II. Mašková Anna, vdova po mlynářském pomocníku, 79 roků, 76—II. Dubský Petr, soustružník, 49 roků, 78—III. Hušák Ladislav, syn dělníka, 11/2 roku, 165—V. Lipoldova Marie, dcera slévače, 3 roky, 426—VII. Růžička Antonín, kočí, 42 roky, 795—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Čáp Rudolí, čišník, 21 rok. Ristoriusová Barbora, man-
#6 alto_textblock #6
—
#7 alto_textblock #7
64 —
#8 alto_textblock #8
— 61 —
#9 alto_textblock #9
Zachvácen chtivosti šílenou, jež zdála se mu na- vraceti síly aspoň na okamžik, zvedl se i chopil se oběma rukama hraběnky kol pásu, hledě ji polibiti. Jediným švihem bičík jemný zasáhl ho ve tvář i zanechal na ní malý fialový pruh Současně Carlona chytla hraběte za ramena a Juana odstrkovala jej oběma rukama svýma. Zbavena konečně manžela, jala se ho hraběnka šle- hati bičíkem celou silou, kdežto stařec jal se žadoniti plačtivě o prominutí Mezitím ale Carlona již vystrčila jej z komnaty. Sotva se dvéře za starcem zavřely, komorná spu- stila závoru. Hraběnka vzkřikla jen ještě za chotěm: »Ach, toť jsou prazvláštní způsoby ! . . . A ty, Carlono, slyš! Měj pozor, aby dnes nevnikl sem jižl Stává se až odporným již !« »Budu na stráži, velitelko má.« Zahalivši se v pláštík, hraběnka Juana Boccinellová prošla toaletní síňkou a vstoupila do koupelny, kdež če- kala ji vlahá a vonná lázeň, přichystaná Carlonou.
#10 alto_textblock #10
Juana Morenova, dnes hraběnka Boccinellová, nebyla vždycky ženou té elegance raffinované, jak viděli jsme ji dnes. Otec její býval dělníkem v jednom z předměstí římských. Později vystěhoval se do Brazilie a sice netoliko, by tam hledal štěstí a jmění, jež mu odpírala matka vlasť, nýbrž také aby vyhnul se karabinníkům, kteří
#11 alto_textblock #11
Komorná, velmi krásná též, přes pleť svou snědejší, jala se připravovati roucho pro velitelku svou do koupele, když tu kdosi zaklepal nesměle na dvéře. Carlona odhodila oděv i rozběhla se ke dveřím pootevřeným. Zároveň zvolala polohlasem: »Ne! ne! pane! Nesmí se vstoupiti! Paní se obléká Nechce, nesvolí, abyste vešel k ní.« Hraběnka Boccinellová přerušila sama ale již družku svou »Ach, toť starý! Řekni mu jen, ať nás nechá na pokoji.« Rámě ale jakés prostrčilo se pootevřenými dveřmi a tyto otevřely se ještě více pod nárazem. Ve dveřích zjevil se stařec, odstrkuje mulatku. Hraběnka, neuvedena nijak v rozpaky, obrátila se zvolna pohybem zdlouhavým. »Vy jste opravdu hodně smělý, že vstupujete ke mně tak bez ohlášení a bez dovolení! Odejděte ihned l Slyš, Carlono, vyveď pana hraběte Boccinella ven Rychle ven !« Byl to skutečně manžel hraběnčin, hrabě Maffo Boccinelli. Carlona pojala bez okolků hraběte za rameno, aby ho vyvedla ven, ale on vyvinul se jí a zatím co zrak jeho bojácně se chvěl, děl hlasem pokorným »Juano, zapřísahám vás, nechte mne aspoň hledět na vás! . . . Nežádám nic víc . . . Vás viděti, jen viděti vás a budu zcela šťasten.« Hrabě byl velice sestárlý. Na pohled byl by jej každý zařadil mezi starce vysokého věku, ačkoliv nedosáhl ještě šedesátého roku stáří Zap rodáni nepřítel.
#12 alto_textblock #12
16