#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 8. ze dne 8. ledna 1904.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
— Nouze mezi nezaměstnanými v Londýně ne-
byla ještě žádné zimy tak značná jako letos. V noci
na Nový rokrozdělila armáda spásy ve svých po-
lévkových kuchyních ne méně než 2000 porcí po-
lévky s chlebem. Takovéto podělování děje se za
náležitého dozoru úřadníků armády spásy a policistů
každé noci o druhé hodině. Tato doba byla zvolena
proto, poněvadž bylo zjištěno, že právě v ranních
hodinách mezi 2. a 4. děje se většina sebevražd ne-
majetných nezaměstnaných. Pro mnohé z těchto lidí
jest tento dar, udílený zdarma, jediným jídlem, jež
požijí během 24 hodin. Stav, v němž se tito polito-
vání hodní lidé nalézají, činí nezbytnou též přítom-
nost lékaře. Minulého týdne kleslo neméně než sedm-
náct lidí vysílením do mdlob, než jim mohl býti po-
dán pokrm. Zvláště smutný případ udál se v noci
novoroční. Slušně oděný muž klesl bez sebe a te-
prvé po dvouhodinném lékařském úsilí podařilo se
jej vzkřísiti. Vyšlo na jevo, že nešťastník jest muž
velmi nadaný, znající několik jazyků, jenž až do ne-
dávna byl korrespohdentem ve velkém závodě,
ale byl propuštěn následkem zmenšení personálu.
Po mnoho neděl snažil se marně na základě svých
vysvědčení nalézti nové místo, až konečně utratil po-
slední penny a polévka armády spásy byla jedinou
jeho stravou. Nebožák nalezá se nyní v nemocnicia
armáda spásy snaží se nalézti mu nějaké místo.
Mezi hosty, kteří v noci novoroční dostavili se do
polévkové kuchyně, byl nápadný velký počet těch,
kdož měli na sobě slušný černý oděv.
= S 18 tisíci franky byl by málem zemřel hlady.
Z Paříže se oznamuje: Šestnáctiletý výrostek Lucien
Lecocg ukradl onehdy u kasy filiálky národní banky
francouzské ve svém rodišti Lillu balíček s osmnácti
tisícovkami. Podařilo se mu uniknouti s kořistí z ban-
kovní budovy, načež se odebral do Douay, kdež se
ubytoval ve velkém hotelu nedaleko nádraží. Když
druhého dne ráno platil hotelierovi řád tisícovkou,
vzniklo v hotelierovi podezření a oznámil věc četni-
ctvu. Lecocg, jenž tušil pohromu, zanechal v hotelu
tisícovku a dal se na útěk. Z Douay putoval pře
Noyelles, Doeuges a Hennin Liétard do Billy Mon-
tigny, kdež se mu přihodila táž nehoda jako v Douny.
Pokusil se ukojit svůj hlad, chtěje zaplatit vybrané
potraviny tisícovkou. Poněvadž pak i zde tak značná
suma peněz u takového mladíka byla nápadna a po-
dezřelá, nechal Lecocg peníze ležet a znovu se dal
na útěk, než přišel policista. Všecek vysílen hladem
a únavou setkal se na cestě s cestujícím tovaryšem,
jenž se s ním rozdělil o svoji skrovnou stravu, na-
čež jej vzal s sebou do Brusselu, avšak záhy po pří-
chodu do města pustil nepohodlného průvodčíhoa
Lecocg ocítil se hladový v cizím velkém městě. P
zlých zkušenostech, jež byl učinil s kradenými pe-
nězi, neodvážil se již Lecocq k novému pokusu zu-
žitkovat svoji kořisť, nýbrž ve svém zoufalství ode-
bral se k nejbližšímu strážníku a vyznal se mu z
svého skutku.
= Žabí společnosti. Z Londýna se oznamuje
Malé zelené francouzské žabky, jakožto miláčkové
dam, jsou nejnovějším vrtochem zdejší společnosti.
Tito podivní miláčkové nejsou mnohem větší než
dvacetihaléř. Cena jejich jest 10 až 25 shillingů, při
čemž prodavač má ovšem značný zisk. Nevěřil
byste, že by žába mohla míti mnoho intelligence
#4
alto_textblock
#4
Ale dámy, jež žabky chovají, udávají, že to nejsou
zvířata nikterak hloupá, ba že při náležité trpěli-
vosti možno je naučiti mnohým pěkným kouskům.
Jest velmi veselá podívaná, kterak žabky skákají
řadou kruhů. Když dresura žab jest skončena, po-
sadí je na stůl. Před každou žábu postaven je krou-
žek a pak počnou žáby skákati bez nejmenší po-
bídky skrze řadu kroužků a nepřestanou dříve, dokud
neproskočily všemi kroužky. Žabí dostihy s osmi
kroužky jsou velmi veselou podívanou pro dětskou
společnost. Těmto malým obojživelníkům nedaří se
nikterak zle. Mají stravy hojnost a některé z nich
bydlí na místě v prostých láhvích v nádržkách
velmi elegantně upravených.
= Dům smrti. Z Chicaga se oznamuje: Neoby-
čejná krása divadla Iroquois, jež se stalo jevištěm
tak hrozné katastrofy, byla při jeho otevření zdejší-
mi časopisy slavena nejnadšenějšími slovy. Tak na
př. psala »Chicago Daily Tribune«: Dne 25. listo-
padu, teprve před šesti nedělmi: »Úžas a neobme-
zený obdiv byly ochotným tributem, jejž elegantní
obecenstvo vzdávalo rádo při slavném otevření
nového divadla Iroquois.« Pak praveno ve zprávě
dále: »Divadlo v každém ohledu nádherné. Tak
krásné ve všech částech, tak obdivuhodné a přece
tak pohodlného Chicago dosud nemělo. Již vchod se
svými bílými mramorovými poli, širokými dveřmi ze
skla a mahagonu a frýzem elektrických lampiček
činí znamenitý dojem, ale když navštěvovatel vstoupí
do foyeru, jest skorem omámen jeho prostran-
ností a nádherou. Velké široké schody vedou
s obou stran do foyeru a ústí na široká odpočívadla,
odkud jiné schody vedou ke galeriím, tak že všichni
diváci mají přímý přístup k foyeru. Bílý mramor,
temná indická červeň v poli na stěnách, sedadla
opatřená polštáři na každém odstavci schodů a mdlé
zlato klenutého stropu spojují se v dokonalou harmo-
nii a připravují na dokonalou krásu hlediště. V di-
vadle není jediného sedadla, odkud by nebylo lze
přehlednouti celé jeviště. Každé sedadlo jest pohodlné,
prostor mezi řadami široký a příjemně nakloněnýa
hlediště samo není hluboké. Tribuny a galerie jsou
dost blízko jeviště, ale nedostatek pilířů a příjemné
křivky tribun a galerií nedopouštějí dojem stísněno-
sti a přeplněnosti. Výzdoba jest v tlumené červenia
něžně zeleni. Osvětlení jest upraveno tak, že vesměs
mírně osvětluje, ale neoslňuje. Hlavní opona jestz
temně rudého sametu. Podzimní krajina ve skvoucích
barvách zdobí aktovou oponu a na ohnivzdorné
oponě namalována lesní scenerie. Zkrátka jest to
divadlo nebývalé krásy, pohodlí a bohaté úpravy.«
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze
#6
alto_textblock
#6
Dne 1. ledna 1904: Burghart Jan, soukromý
úřadník, 21 rok, 270—II. Löwitová Emma, manželka
prokuristy, 40 roků, 1027—I. Princova Marie, 11/2 měs.,
661—II. Vojtíšek Eduard, syn sedláře, 1 rok 3 měs.
5—III. Chaloupecká Anna, manželka dělníka, 66 roků,
52—VIII. Kuchař Bohumil, soukromník, 74 roky,
428—VIII. Ženíškova Růžena, dcera městského roz-
svěcovače, 1 rok, 403—I. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Čadková Kateřina, manželka zřízence
dráhy, 27 roků. Nezbedová Anna, vdova po dělníku,
57 roků. Ranwolf Jan, truhlář, 37 roků. Zárubová
Marie, dělnice, 15 roků. — U Milosrdných bra-
tří: Čermák Jan, dělník, 36 roků. — U Milo srd-
#7
alto_textblock
#7
ných sester: Schmidová Sidonie, soukromnice,
76 roků.
#8
alto_textblock
#8
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#9
alto_textblock
#9
V pátek, 8. ledna.
#10
alto_textblock
#10
70. hra v předpl-
(2. čtvrtka.)
#11
alto_textblock
#11
Tvrdohlavá žena.
Báchorka se zpěvy o třech dějstvích. Napsal Josef
Kajetán Tyl. Hudba složil Moric Anger. Režisér Karel
Mušek. Dirigent Moric Anger.
OSOBY: Zlatohlav, někdy nazván Rýbrcoul, kníže
duchů krkonošských, H. Benoniová. Černobejí, Mati-
noha, skalní duchové, J. Havelský, J. Karásek. Joha-
nes Pěnkava, mladší učitel, E. Viesner. Jahelková,
zámožná mlynářka, M. Pštrosová. Terezka, její dcera,
A. Červená. Madlenka, Ančička, děvečky ve mlýně.
M. Hübnerová, V. Hasmanova. Kuba, pacholek, R.
Kafka. Hrdopyška, majetník statku, F. Steinsberg.
Vydřiduška, jeho správce, K. Mušek. Loukota, staro-
sta obce, P. Řada. Kohoutek, Nožička, sousedé, K.
Váňa, K. Pulc. Ezechiel, starý žid, R. Inneman. No-
žejček, brusič, J. Mošna. Vašek, vesnický pacholík,
M. Matějíčkova. Stárek, A. Hlaváček. Mládek, V.
Zintl. Škřítkové, skalní duchové, chasa ve mlýně,
venkované.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Po prvním dějství přestávka.
#12
alto_textblock
#12
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#13
alto_textblock
#13
V zahradě I. pražského měšť. pívovaru.
#14
alto_textblock
#14
V pátek, 8. ledna.
#15
alto_textblock
#15
Začátek o 7. hod,
#16
alto_textblock
#16
20. hra v předplacení
Poprvé: Schovanec a schovanka.
Obraz ze života o 5 jednáních od Fr. Havlíka. Režisér
Fr. Šípek.
#17
alto_textblock
#17
Švandovo divadlo na Smíchově.
V pátek, 8. ledna.
Začátek o 7. hod.
34. hra v předplacení (páteční)
Jako hosté vystoupí pí. Božena Jeřábková-Kaclovaa
sl. Anička Archlebova.
Honba na vlka. (La chasse au loup.)
Drama o 1 jednání. Napsal Guisseppe Verga. Přeložil
O. Doktor.
Nebroušený diamant.
Veselohra o 1 jednání. Napsal M. Bergen. Přeložil
a scénoval Josef Kubík.
Mlčení.
Veselohra o 1 jednání. Napsal A. Bilibin. Přeložil
J. Brábek.
Maroušek.
Veselohra o 1 jednání. Napsal L. Archleb. Režisé
Josef Kubík.
#18
alto_textblock
#18
na Krat
Pištěkovo lidové divadlo vhekeenk
V pátek, 8. ledna.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Romeo a Julie.
Tragedie o 5 jednáních od W. Shakespeara.
#19
alto_textblock
#19
794
#21
alto_textblock
#21
60 —
#23
alto_textblock
#23
57
#24
alto_textblock
#24
A mluvíc sama k sobě znovu dodala:
»Odvahu jen! odvahu! A nyní vzhůru z lože!«
Odhodivši pokrývky, hraběnka Boccinellová svezla se
na kůži bílého medvěda, jež jako koberec byla před lo-
žem rozestřena, i vsunula drobné nožky své v střevíčky
z tmavého satinu, zcela malinké a zlatými arabeskami zdo-
bené, načež usedla k ohni, jenž vesele plápolal v krbu.
Byla to skutečně žena vzhledu oslňujícího.
Jemným tkanivem košile prozíralo obdivuhodné tělo
její, vystupující tím zářivěji v růžovém svitu ohně, kterýž
obléval odstínem zvláštním pleť její, pleť krásných Italek.
Pohybem půvabným nadzvedla Juana nad šíjí svou
hustý vlas, v němž slunce zlatem zatřpytilo a uprostřed
aureoly té usmíval se obličej, jevě zuby skvostné a oči,
dvé to smíšků, které zářily jak dva démanty černé.
Obličej s ústy smyslnými, rty růžové jak granát
otevřeny, nos jemných a chvějících se rysů, vše v ženě
této dýchalo rozkoší planoucí, vše jevilo pováhu, v níž
ovládají smysly, i přes ten výraz silné vůle a autority,
který zračil se rysy čela jejího.
Sotva které ženě jiné vtělen byl více taký absolutní
typ krásy, ve smyslu estetickém i vyzývavém zároveň.
Bylať to v pravdě Italka, jejíž pohled jediný připo-
míná duším všechny prostopášnosti Říma Césarův, všechny
ty orgie lásky, o nichž lze sníti jen pod nebem, ozáře-
ným hvězdami krásných, teplých nocí benátských, kde
unášejí nás písně vábné i ševel sladký, laguny, brázděné
gondolami, kolébajícími se na vlnách — kde sen sám šíří
se ještě více a více ve stínu velikých palácův, dřímajících
nad vodami.
#25
alto_textblock
#25
Jitro hraběnky Boccinellové.
#26
alto_textblock
#26
V týž den ráno, když právě jedenáct hodin odbíjelo
na stojánku hodinovém, zrobeném ve slohu z dob Ludvíka
XV. a v ložnici její postaveném, hraběnka Juana Boccinel-
lová probudila se účinkem světla, jež vnikalo vysokými
okny komnaty, zlacenými a zdobenými po způsobu by-
zantském.
Komorná její, hezounká mulatka brazilská, otevřela
záclony.
Veselé paprsky slunce zazářily ihned na živých bar-
vách látek zdobných, na nábytku a titěrkách ozdobných,
oblévajíce je vábivě zlatem svým.
Obraz ten byl by snad svedl malíře, aby uchopil se
štětce, a to jak rozkošnou hrou barev a světel, tak i úpl-
ným souladem odstínův a rysův, kterýž jevil se v komnatě
celé a kterýž doplňovaly znamenitě i obě ženy, jež sev
ní nalézaly.
Hraběnka s víčkama přivřenýma, hroužíc se ve své
polštáře a krajky nočního oděvu svého, hleděla přivyknouti
zvolna záplavě světla.
#27
alto_textblock
#27
Zaprodáni nepšitek.
#28
alto_textblock
#28
15