#1
alto_textblock
#1
1901.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 24. září.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 264.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARUDNÍ
#6
alto_textblock
#6
LSII
#7
alto_textblock
#7
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
#10
alto_textblock
#10
Dr. Körber na odchodu?
Z Vídně, 24. září. »Volkszei-
tung« uveřejňuje stať, nadepsanou »Zamý-
šlená demisse výroky ministr-presidenta.«
Praví se tam, že ministerský předseda měl
v poslední době porady s četnými členy par-
lamentu o podzimní kampani, podobá se
však prý, že nenabyl příznivého
úsudku z rozprav těch o příští činnosti
říšské rady. Jindy byl při posuzování politi-
cké situace nadějným, nyní najednou mluví
tónem velmi pessimistickým. Na
dotaz, zdali po letních prázdninách posilněn
ujímá se práce, odvětil: »Neměl jsem žád-
ných prázdnin. Pracoval jsem ustavičně dnem
i nocí a právě v poslední době bylo mnoho
díla. Od 5. srpna neminulo dne,
aby nebyla konference. Dne 5. srpna
konala se první v příčině kompromisu
v konservativním velkostatku
Ovšem ti páni trvali na stanovisku za-
mítavém.
#11
alto_textblock
#11
Nemohl jsem dosíci ani nejmenších kon-
cesí a často jsem pozbýval veškeré naděje,
že vymohu v této věci nějaký výsledek. Po-
mocí několika pánů mohlo býti dílo kom-
promissu korunováno, došlo ke kompromissu.
Tato věc byla by tedy šťastně odbyta, ale
nemáličlověkanidenodpočinku,
unaví to. Lhal bych, kdybych zapíral, že
nejsem zmožen. Tu se namanuje člověku
bezděky myšlénka, zda-li tu není ná-
stupce, který by převzal můj
úkol? Dostojím své povinnosti, jsem úřad-
ník a vím, že služba musí se konati svědo-
mitě. Horlivosti nebude se mi nedostá-
vati, ale více než povinnost konati nemusím.
Jsem si dobře vědom, že vy skytnou se
v říšské radě opět nesnáze. Půjdu
dosavadní cestou. Učiním, seč budn, abych
protivy umírnil, abych vyhověl oprávněným
přáním a strany sblížil.
Doufám, že bude úsilí mé provázeno
zdarem. Nepodaří-li se mi to a nakupí-li se
těžkosti, ustoupím někomu jinému,
vůči kterému budou pánové snad ochotnější.
Nyní by lidé, kteří se mnou obcovali v par
lamentě, mohli znáti zámysly mé a věděti,
že chci zříditi režim slm íru. Na
říšské radě budou velké práce: rozpočet,
vyrovnání s Uhry, obchodní smlouvy a jiné.
To jsou věci, jichž skoncování jsem převzal
nastupuje svůj úřad. Poštěstí-li se mi práce
ty vykonati, budu pokládati své
poslání za skončeno a odejdu.
Do té doby dostojím své povinnosti.«
#12
alto_textblock
#12
K provolání německých lidovců.
Z Vídně, 24. září. Nemůže býti směš-
nějšího, ale zároveň troufalejšího a drzejšího
projevu, nežli volební provolání ně-
mecké strany lidové k volbám v krá-
lovství českém. Člověk se nemůže ubrániti
smíchu. Německá strana lidová prohlašuje,
že bude odrážeti veškeré útoky na svobodu
náboženskou. Ale zatím staví antisemitism
v čelo svého programu. Německá strana li-
dová prohlašuje, že jest pro přesné zacho-
vávání ústavy, která přece ve svém čl. 19.
obsahuje rovnost všech jazyků a národů. Ale
proto, že německá strana lidová proklamuje
státní němčinu a prvenství německého kmene
a na druhé straně ponížení všech ostatních
— taková směšnost zabijí — mohli bychom
proklamaci tu odbýti pouhým poukazem na
tyto protivy.
Avšak to nutí k vážné úvaze, že právě
druhá stránka provolání toho, politická, jeho
troufalost, úplně se rovná troufalosti Vše-
němců, ba ještě ji předstihuje. Nejsme to
my, kteří to jedině konstatujeme. Sama »N.
Freie Presse«, která v poslední době chytala
se šosů německých nacionálů, musí doznati,
že tito ve svých pretensích jdou ještě
dále nežli Schönerer a Wolf.
Doznáváme, že »N. Fr. Presse« má
dnes odvahu vystoupiti proti německé straně
lidové a jí říci, že bez vnitřní češtiny nepo-
řídí se svým postulátem jazykovým pranic.
»Prakticky všechny dosavadní pokusy, dosíci
dvojdílnosti království českého — praví
jmenovaný list — ukázaly, že bez českého
jazykového území, bez vnitřní češtiny, aspoň
v nižších instancích, ani rozdělení Čech, ani
stanovení státní němčiny není možné.«
Zásadně konstatuje »N. Fr. Presse«
»Tento ústupek byl již učiněn německou li-
dovou stranou a nevíme, který národníj nebo
státní zájem mají Němci na tom, aby vnu-
covali Čechům němčinu tam, kde žádných
Němců není. Německé věci prokazuje se
velmi špatná služba, klamou-li se vo-
ličové o to m.
Ještě před několika lety bylo heslem
nejradikálnějších německých nacionálů, ned-
bati státních potřeb a dbáti jenom národních
přání německých v ten rozum, aby německé
jazykové území bylo ušetřeno veškeré cizo-
jazyčnosti. O to, co se děje v neněmeckém
území, němečtí radikálové se dříve nestarali.«
Svoji kritiku zakončuje jmenovaný žur-
nál takto: »Bude-li míti provolání něme-
ckých nacionálů vůbec nějaký účinek, tož
může to býti jen ten, že rozkol mezi Němci
prohloubí se ještě více, kdežto Čechové se
#13
alto_textblock
#13
chystají zříditi organické sloučení, jehož
hrot by byl namířen proti Němcům.
Německá menšina na českém sněmu
bude rozeklána na všechny strany. Na spo-
lečnou organisaci všech Němců pomýšleti
vůbec nelze. Voličové, kteří vysílají takové
zastoupení, opíjí se myšlénkou germanisace!
Člověk by se tomu zasmál, kdyby to nebylo
k pláči.«
#14
alto_textblock
#14
Velmi správně a velmi mužně píšeo
provolání německo-nacionálním »Reichs-
wehr«: »Co důvěrníci německé strany li-
dové povídají svým voličům, — vykládá
»Reichswehr« — jest tolikéž nepokrytým
poznáním, že německá strana lidová není
ochotna dáti se předstihnouti v národním
radikalismu Všeněmci, nýbrž ruče a hbitě
s nadutými plicemi chce závoditi o palmu
nejradikálnějšího volebníh o pro-
V tomto provolání není žádného rozdílu
mezi tak zv. umírněnou německou stranou
lidovou a mezi Schönererovci.
Že by bylo možno český lid zdolatia
zbaviti práv, nedovede přece tvrditi
ani největší ani nejsmělejší
útočník mezi německými radi-
kály. Jak lze dosíci, aby obyvatelé čeští
v Čechách dobrovolně se podrobili po-
němčující politice útočné? Na to dnes není
odpovědi žádné, nýbrž jen úsměv.
České strany domáhají se s velkým
sebezapřením dorozumění. Na české straně
vyrůstá souručenství, německé rozbijí se na
střepy. A takového národního odpůrce, který
v rozhodné chvíli osvědčuje tolik politické
rozmyslnosti a kázně, že jeho řady ve vo-
lebním zápase se uzavírají, místo aby se
uvolňovaly, takového odpůrce německá strana
lidová chce zdolati břinkavým radikalismem?
Tomuto odpůrci má imponovati, tohoto od-
půrce má zaleknouti, tohoto odpůrce má
zahnati na útěk, když německé strany po-
zbývají svého rozumu a své chladné
rozvahy?«
#15
alto_textblock
#15
gramu.
#16
alto_textblock
#16
»Ostdeutsche Rundschau«s
největším povděkem a zadostučiněním zazna-
menává, že stateční hrdinové gardy Pra-
dovv dali se hrdinně na útěk, že zbaběle
opustili svůj vlastní program a že se pod-
řídili úplně diktátu Všeněm ců.
List vypočítává, kolikráte Prade změnil již
svůj názor a své mínění o vnitřní češtině. —
Bylo to již čtyřikráte v době
dvou let. Z toho »Ostdeutsche Rundschau«
odvozuje appell na voliče, aby nevolili cha-
bých Funkovcůani hrdých Pradovců,
nýbrž všude jedině všeněmeckou stranu.
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Umřel básník.
#19
alto_textblock
#19
Nedivte se — noviny o tom nepsaly, ne-
byl slavnostní průvod a nezřídilo se žádné druž-
stvo pro postavení pomníku. Ne — nebylo
možno, neboť v obecném smyslu toho slova —
on je posud živ. Ale uvažoval: za trvajících
okolností nemohu být pouze umělcem, neboť by
mne to neuživilo ... Nemáme žádného listu pro
čisté pravé umění. Všude kamarádství, koterie.
Tam staří páni, zde mladí páni. A zde nej-
mladší. Každá strana zvedá prapor — a žádný
není čistým ideálem. Osobní spory, surové vý-
pady a insulty ..
Opustil tedy svaté háje poesie a šel všední
cestou praktického člověka. Ach, jaká škoda
jeho nadání! — říkali jedni. Aspoň se uživía
bude se moci oženit — pravili druzí. A když
delší dobu pracoval na své existenci, jako to-
vární úřadník, našel ženu, kterou chtěl milo-
vat... Ale poněvadž seznal, že ona miluje
pouze tu jeho existenci, opustil ji a stal se —
špatným úřadníkem. Dali mu to na jevo.
#20
alto_textblock
#20
Žádný básník prý do kanceláře nepatří.
Byl rozrušen. »Dokáži vám, že dovedu žít bez
vás.« Ale brzy poznal, jak zatím seslábla jeho
křídla. Bývalí jeho přátelé — někteří seděliu
plných mis a tučněli v pohodlných místech, jiní
práchnivěli v kancelářích a třeli bídu.
S hrůzou poznával, že v kaleidoskopu ži-
vota je nový obraz, který nezná ... Stál na
rozcestí a nikdo si ho nevšímal, nikdo se ne-
ptal, co ví, jaké nové myšlenky chová v duši a
nikdo mu neřekl vlídné slovo a nepodal mu
ruky pomocně. Stojí na rozcestí ještě ... Ubohý
příteli, zemřete ještě jednou!
#21
alto_textblock
#21
Píseň léta.
#22
alto_textblock
#22
Šli spolu do daleka, kde slunce v krvi za
padalo.
Oba mladí, svěží a krásní.
Povídali si o svém jaru — o květech, které
planou jim v duši, o paprseích, jež rozžhavují
jejich zraky a písních vzrušujících . .. Zašli do
ztichlé aleje, kam sotva vnikaly oči hvězd, kde
#23
alto_textblock
#23
navlhlé vůně opojovaly a kde ohromné ticho
spalo v korunách stromů ...
Širokým proudem vlekla se kolem noc,
nádherná paní temně oděná, se stříbrnou lunou
na hlavě a posetá hvězdami. Její Majestát svým
pohledem všecko stišoval a jenom květy při její
příchodu silněji vydechly a milenci ji vítali s ti-
chým jásotem... Došli ke konci aleje sami a
v mlčení.
Ale když pohlédli na tichou nádheru seše-
řeného kraje, tu rozveselily se jejich dušea
rozpoutaly se jejich touhy ...
Tichá alej slyšela píseň písní, božský ak-
kord radosti života a když nazpět kráčeli, še-
ptala jim o svém žalu... A oni se smáli mladí
a krásní a veliké štěstí nesli ve svých duších
k domovu . ..
#24
alto_textblock
#24
Bohužel, není to pravda! Neboť my mladí
nejsme mladými a nedovedeme poznati štěstí.
Moderní mládež o něm pouze — mluví.
J. Lukavský.