#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
nlet
#3
alto_textblock
#3
dlibo doděv ss ihno
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek 10. ledna 1909.
#5
alto_textblock
#5
nl or e ne
#7
alto_textblock
#7
ovšlo zbot
#8
alto_textblock
#8
Číslo 9.
#9
alto_textblock
#9
Na ranní a oMp al. Jist,
před alaní sa-
v Praze v adnislilrai
srrt leta . . . . 6 R —
s dvojí denálkes
na čtvit lata . . . . 7 K co k
ve misláchi »K 30 n
na měste . .
Poštont
ns uřsíe
drrt leis . . . . 9 K son
s dvojí zisllkeu
nbs
trrtt . . . k
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodejí:
ranní čísle o zobě . . . za Sh
vdpolednl
. . . . za 2k
Ve flialkách za venkově:
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plali se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímí sdmlni-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam naeházejí se téš redakee
Uskárnz a expedica „Národnich Listů“
Bukopisy se novracejí-
#11
alto_textblock
#11
Za společnou prací.
#12
alto_textblock
#12
(Z kruhů mimoredakčnícho
#13
alto_textblock
#13
Volby do sněmu král. českého vypsány
a na všech stranách zahajují se přípravy vo-
lební. Ještě nikdy nebyl český tábor tak roz
tříštěn a ještě nikdy nebyla síla agitace tak
značna, jako právě nyní. Jsme v době kvasu.
v době přerodu a nových formací a střízlivá
úvaha politická vede k tomu, že nutno po-
jímati situaci tak, jakou právě jest a že by
nebylo postupu nesprávnějšího, než hledati
nápravy a východisko ve vzájemném osočo-
vání a podezřívání. Při tom však jeden mo-
ment hluboce padá na váhu: zásady a cíle
českého programu, jak vytvořeny dějinami,
potřebami našimi a naším postavením v této
říši, uznávány veškerými stranamí, které až
dotud snažily se pracovati ve spojeném táboře
českém. Co dělí jednotlivé strany a směry
jsou hlavně a po výtce otázky taktiky politi-
cké, tedy otázky k tomu se nesoucí, jakými
cestami český národ za dosažením svých cílů
bráti se má. Momentu tohoto, pokud souvisí
s naší politikou na radě říšské, dotýkati se
zatím nechceme, o to nám jde, zda možno
pro sněm král. českého vytvořiti takové se-
skupení českých stran, aby byla alespoň zde
za učena společná práce nejen ku zvýšení
váhy sněmu našeho, ale i ku prospěchu celého
národa,
Nechť již činnost sněmu posledního po-
suzuje se jakkoliv, tolik jest zřejmo zajisté
každému člověku dobré vůle v Čechách, že
úkoly, které připadnou sněmu novému, budou
dalekosáhly a zasáhnou hluboce v další vývo
věcí v království vůbec.
Otázka opravy volebního řádu pro král
české jest neodkladna. Nejen proto, žes
příčí moderním zásadám a názorům na r-
presentativní sbory, aby z nich vyloučeny
byly široké vrstvy lidové, ale i proto, že
zavedením všeobecného práva hlasovacího
pro radu říšskou byly zájmy a naděje těchto
vrstev zvýšenou měrou spjaty s ústředním
parlamentem tohoto státu. Kdyby tento stav
potrval delší dobu, byl by vládě vítanou
příležitostí k dalšímu sesilování váhy vídeňské
rady říšské. Soustava centralisační velmi do-
vedně operovala i v jiných korporacích a
zřízeních v tomto směru a bylo by neodpu-
stitelnou chybou české politiky, kdyby ne-
usilovala všemi silami k tomu, aby skutkem
stávaly se zásady, na nichž spočívá resoluce
Starzyňského, provázející přijetí volební re-
formy pro radu říšskou. Jest tedy nutným
předpokladem posilování našich snah sa-
mostatnostních, aby reforma voleb-
ního řádu pro sněm království če-
ského provedena byla (rozumí se na
základě všeobecného, přímého a tajného voleb-
ního práva při rovnosti okresů volebních).
aby konečně také sněm byl výrazem skuteč-
ného složení našeho národa i obrazem sku
tečných poměrů národnostních v naší vlasti
Německé strany liberální ani v tomto směru
nemají neobmezeného vlivu na své voličstvo.
poněvadž i na německé straně jsou vrstvy
vylučované z práva jim příslušejícího, vrstvy
které oprávnění svého domáhati se budou
také jsou odhodlány za ně se bíti.
Provedení volební reformy do sněmu
král. českého ovšem narazí na řadu pře
#14
alto_textblock
#14
kážek. Jednak budou velkostatkáři — opíra-
jíce se v tomto směru o vládu — zápasiti
o zachování dosavadního nadpráví svého
jednak budou Němci jakoukoli reformu vo-
lební (a reforma každá musí nám vzhledem
ke křiklavým nespravedlnostem řádu dosa-
vadního přinésti zlepšení) činiti závislou o
splnění svých národnostních a politických
podmínek. Není pochyby o tom, že vláda
bar. Becka bude snažiti se o sprostředko
vání mezi zástupci obou národů, a že tedy
uvedení otázky opravy volebního řádu pro
sněm království českého uvede na pořad sně-
movního jednání i postuláty německé.
To je fakt, se kterým počítati nutno.
Ve znamení těchto otázek sejde se sněm
království českého a ve znamení jich pro-
vedeny budou i volby samy.
Základní linie postupu českého jsou dány
jasně. Nejsme ještě ve své vlasti národem
v plném slova smyslu politicky rovnocenným
ještě obdařena němčina řadou nadprávía
ještě pevným šikem stojí proti našim snahám
bureaukracie tohoto státu. V samé Praze
jsou vůdčí úřady obsazeny vyslovenými stran-
níky německých tradic centralistních a odpor
německého úřadnictva proti našim právům
nabývá forem, které tomu nasvědčují, že se
přímo počítá s utvořením stavu přímo ne-
gujícího vše to, čeho jsme v posledních de-
setiletích krok za krokem pracně dobyli. Na
sněmu království srazí se protivy a jest
jisto, že jednání mezi oběma národy zahájí
Němci přednesením požadavků nesplnitel-
ných.
Stojíme tedy před situací, kdy bude po-
třeba napjetí všech našich sil, situací, ve
které nemůže a ani nesmí převzíti některá
strana sama při dnešní roztříštěnosti naší
zodpovědnost. Jedná se o otázky celého ná-
roda a tu nutno tak vše upraviti, aby sly-
šeni mohli býti všichni, kdož stojí v popředí
našeho života veřejného a aby mohli přímo
a vlivně při všech krocích bráti účast. Má-li
na sněmu království býti zahájeno jednání
mezi oběma národy, musí český lid vyslati
tam skutečně muže své plné důvěry a muže
kteří jsou mu zárukou, že ani v nejmenším
česká věc neutrpí.
Mluvilo-li se před volbami do rady říšské
o nutné součinnosti českých stran, nutno tím
více o ní mluviti před volbami do sněmu
království, kde nejedná se pouze o to, jaké
zaujmeme postavení oproti vládě, nýbrz
i o to, jak má český sněm, a tedy naše
samospráva zemská vypadati vůbec. Své
nároky samostatnostní zdůvodňujeme nejlépe
tím, že samosprávy užíváme skutečně tak,
že v každém směru stojí na výši doby
i našich snah. Jsme ovšem hodně daleko
ještě od tohoto ideálu a jest konečně jiz
jednou čas, abychom alespoň u vůdčích
korporací samosprávných provedli nápravu.
Plná ústa protestů pomohou nám málo, když
korporace, kde máme vliv, nebudou tak vy-
baveny, jak toho doba žádá a když alespon
nebudeme zde pracovati vědomě za po-
krokem.
V takových vážných chvílích jest národ
náš přímo povinen hluboce zasáhnouti. Na
základě českého programu společný postup
českých stran na novém sněmu myslitelným
jest. Na stanovisku nedílnosti království, na
#15
alto_textblock
#15
stanovisku naprosté rovnocennosti obou ná
rodů ve všech směrech a v celé vlasti naší.
na stanovisku samostatnostních právních zá
kladů její stojíme zajisté všichni a zdrcujíc-
většina českého národa neopustila dosud ku
štěstí věci naší stanovisko pokroku.
Na tomto základě možno nejen dohod
nouti se na společném programu pro příšti
uvedené práce sněmovní, nýbrž možno vy-
budovati pracovní program pro sněm krá
lovství vůbec. Taktika českých stran na
sněmu vlasti naší může konec konců býti
jen jedna: působiti všemi silami co nejin-
tensivnější prací k povznesení významu sněmu
ve prospěch našeho snažení národního, poli
tického i hospodářského. A není pochyby
tom, že semknutí českých řad pro prácí
doma, bude zároveň východiskem k lepšímu
utváření se našich poměrů vůbec. Buďme si
upřímnými: politická agitace tak často u
nás převažovala nad politickou úvahou. Snad
nebylo ani možno jinak v poměrech daných.
snad byla nutnou tato doba tříštění myslí
sil — pro národ budující si pevně postavení
však stav tento nemůže býti ničím jiným
než přechodem ku poměrům nově upraveným
a lepším. Což nemožno volby do sněmu
král. českého podříditi této ideji spojení se
ku práci, což nemožno vytknouti zásady spo
lečného postupu na našem domácím parla
mentě?
Myšlenka koncentrace ovšem padla před
říšskými volbami. Ale právě těmito volbami
vyjasnily se mocenské poměry stran, které
asi sotva podstatně se přesunuly. Tímto
faktem současně dána i možnost k rozvrhu
podílu jednotlivých stran v zastoupení če
ského národa na sněmu vlasti jeho. Jest
arci trochu nevděčným konáním volati ke
smíru, kdy zbraně jsou napřaženy k zá-
pasu, — ale což není česká věc pevným
soustřeďovacím bodem, což nemůže vážnost
chvíle připravovati alespoň možnost postupu
proti útoku německému? Ku poradám o po-
žadavcích českých pro budoucí jednání
sněmu podnět již dán — snad bude lze
rozšířiti porady tyto i ve směru právě vy-
tčeném. Pro muže dobré vůle chystá doba
úkoly veliké; kéž prospěch národa jest vůd-
čím činitelem všudy a vždy. Pak také semknou
se zajisté české páže ku práce společné !
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy domácí.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 9. ledna. (Nový bán bar o
Rauch) služil dnes v ruce panovníkovy přede-
psanou přísahu a v nejbližších dnech se uváže
ve svůj úřad. V Chorvatsku bude uvítán chladně,
neboť kromě osobních přátel baronových, kteří
jsou jeho povýšením ovšem potěšeni, nikdo za-
tím nemá příčiny, aby ho vítal s nadšením nebo
nepřátelsky. Neutrálný „Agr. Tagbl.“ píše o něm
že vyrostl sice v rodinných tradicích a jest
v politice synem svého otce, bývalého bána bar.
Levína Raucha, jenž se s národem chorvatským
nejednou utkal ve sporu, doufá však, že čtyři
desetiletí, jež uplynula od doby otcova úřad -
vání, nepřenesla se nad hlavou synovou bez
účinku, a proto asi se rozumně omezí tím, co
je za našich dnů možno a nebude národu uklá-
dati nemožností. Orgán pokrokové strany „Po-
kret“ klade důraz na olázku, jak se bar. Raucl
zachová k železniční pragmatice. Pro koalie
#18
alto_textblock
#18
bude rozhodujícím, uznává-li platnost zákona
o pragmatice, neb dostal-li záruku, že křivda
Chorvatům tímto zákonem způsobená, bude od-
činěna. Nejnepříznivější hlas o novém bánov
otiskuje Supilův „Novi list“. Srovnávaje dosa-
vadní politickou činnost Rauchovu, nenacházi
v ní nic jiného, než snahu, státi se bánem. V tom
prý spočívá celý jeho program. „Novi list“ před-
pokládá, že bar. Rauch se zavázal dru. Weker-
lovi provésti platnost zákona o pragmatice a tedy
uznání maďarštiny i v Chorvatsku a zároven
pracovati ve prospěch státní jednoty ubersko
chorvatské. Tyto dva úkoly, uložené mu uher-
skou vládou, musí prý provésti, však v Chorvat
sku nemá za sebou nijaké strany, kromě svých
příbuzných a několika starých maďaronů, kteri
spolu s ním kdysi odpadli od hr. Khuena-IIeder-
vára. Experiment Rakodezayův byl prý kome
die, která skončila ostudou; experiment Rau-
chův změní se v tragikomedii, která skonč
ostudou pro samého bána. Od svorného postup
Chorvatů se Srby bude záviseti, nadejde-li tato
ostuda dříve nebo později,
V Praze, 9. ledna. (Pokusy o sbl
žení polských lidovců s konserva-
tivei.) Již v listopadu m. r. dály se ve Vídní
pokusy, přivábiti polské lidovce do společného
polského kola, v němž dle plánů bývalé panujíe
strany polské měli se státi přívažkem na misce
konservativců a udržeti jejich nadvládu proti
demokratům. Plán tento zmařili, jak známo, de-
mokraté tím, že dříve, než vyjednávání s lidovei
zakončeno, způsobili v polském kole revoluei
svrhli býv. předsedu Abrahamowicze a zvolili
za předsedu prof. Glabiňského, jehož vedení se
lidovci nechtějí podrobiti. Nyní před sněmovními
volbami dějí se v Haliči podobné pokusy, jež
mají sedláky svěsti do společného tábora s velko-
statkáři pod záminkou, že obě skupiny jsou
agrární a mají tedy společné zájmy, jichž
nutno hájiti proti demokratům, jako zástupcům
živlu městského, obchodního a průmyslového.
Na tuto notu zpívají už některé venkovské lidové
listy polské, ale na vedení lidové strany dosuo
vlivu neměly. O sblížení s lidovci pokoušejí se
ostatně také demokraté, jak dokázal sobotní kra-
kovský sjezd.
V Praze, 9. ledna. (O uznání velko
ruštiny v Haliči.) „Galičanin“ otiskuje
podrobnou zprávu posl. Markova o konferen-
ci, konané 20. prosince za přítomnosti ministra
vnitra bar. Bienertha, předsedy sněmovny dra
Weiskirchnera a zástupců obou ruských klub
za tím účelem, aby se zjistilo, jsou-li některé
potice, došlé do sněmovny z Haliče, sepsány
jazykem velkoruským, tedy dle názoru
rakouské vlády v zemi neobvyklým, anebo ru-
ténským, v zemi obvyklým. Předseda Weis
kirchner nedevolil totiž některé petice otisknouti
v zápisníku, poněvadž byly psány pravopisem
elymologickým a nikoli fonetickým, jehož uží
vají haličtí Ukrajinci. Dr. Markov za porady
uváděl, že v témž jazyku, v němž sepsány pe-
tice, vydávají se v Haliči četné časopisy a knihy
že ho užívají ve svých dopisech i rolníci a ženy
a jest tedy jazykem v zemi obvyklým. Mimo t
všechny konsistoře rusko-sjednocené užívají ve
svých spisech výhradně pravopisu etymologi-
ckého. Předseda klubu ukrajinského, Roman
čuk, tvrdil naproti tomu, že jazykem v zemá
obvyklým možno uznati jen nářečí maloruské.
psané pravopisem fonetickým. Min. bar. Bie-
nerth poukázal na stará úřadní nařízení z le
1861 a 1867, v nichž se mluví jen o ruten-
#19
alto_textblock
#19
štině jako jazyku v Haliči obvyklém. Před-
seda Weiskirehner vyžádal si dobré zdání
prof. Jagiče; tento mu napsal, že petice, o něž
jde, jsou sepsány v jazyku velkoruském;
lid v Haliči a Bukovině neužívá ve všedním ži-
votě jazyka velkoruského, nýbrž maloruského.
Čásť inteligence snaží se vytvořiti zvláštní spi-
sovný jazyk maloruský, kdežto jiná čásť se drží
spisovného jazyka velkoruského. Na konec roz-
hodnuto, že si vláda vyžádá v té věci ještě
dobré zdání místodržitelstva haličského a po
vánočních prázdninách bude svolána nová kon-
ference. „Galič.“ poznamenává k této zprávě,
že vláda vídeňská jest ochotna uznati i jazyk
velkoruský za jazyk v zemi obvyklý a tedy
v parlamentě přípustný.
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
#21
alto_textblock
#21
V Praze, 9. ledna.
#22
alto_textblock
#22
Život V. V. Komarova.
Visarion Visarionovič Komarov narodil se
14. října roku 1838 na statku svého olce Visa-
riona Saviče ve veližském újezdě vitebské gu-
bernie. Otec byl veteránem z válek napoleonov-
ských. Sloužil v Alexandrijském husarském plu-
ku a byl pobočníkem gen. Kleista. Malý Visarion
byl r. 1849 dán do kadetní školy, již dokončil
r. 1857 jako granátnický poručík. Roku 1859
vstoupil do akademie gen. štábu, již dokončil
r. 1861. Byl komandován k M. N. Muravjevu do
Varšavy a ke K. P. Kaufmanovi do Vilna, při
nichž byl svědkem polského povstání r. 1863.
V letech 1865—67 na carský rozkaz pracoval
o sborníku zpráv o polském povstání r. 1863
přípravách k němu. V 1. 1867—69 sloužil při
štábu moskevského vojenského okruhu a v le-
tech 1869—70 byl náčelníkem štábu 37. pěši
divise v Petrohradě.
Po všechen čas své služby byl spolupracov-
níkem „Ruského Invalida“, „Golosu“, „Vojen-
ného Sborníku“ a zvláště „Moskevských Vědo-
mosti“. R. 1870 spolu s hr. Voroncovým-Daško-
vým domahal se, aby pro ruskou armádu stavěny
byly kasárny; do té doby ruské vojsko skoro
výhradně leželo posádkami po vsech. R. 1871
vystoupil z vojska v hodnosti plukovníka a zalo-
žil v Petrohradě velký denní list „Ruský Mir“.
R. 1875 redakci tohoto listu převzal gen. M. C.
Čerňajev, jenž byl spolu s gen. R. A. Fadéjevým
jeho stálým spolupracovníkem.
Odtud tito tři mužové a přátelé; Čerňajev,
Fadějev a Komarov věnovali se horlivě publici-
stické propagandé slovanské myšlenky. Pozor-
nost jejich ovšem byla tehdy obrácena hlavně
na Balkán, kde r. 1875 vypuklo hercegovské
povstání, měvší tak velké a namnoze osudně
následky.
Když r. 1876 vypukla válka s Tureckem,
V. V. Komarov se vypravil s gen. M. G. Čerňa-
jevým do Srbska a zastával v bojující armádě
srbské místo náčelníka štábu tímocko-moravské
armády, v níž bylo pod zbraní 73.000 m. ! Za
bitvu na Šumatovci, kde Turci byli rozhodně
poraženi 11. srpna 1876 a Srby pronásledováni.
V. V. Komarov byl povýšen na generála srbské
armády. Za války Srbska s Tureckem nebožtik
se zúčastnil 23 bitek. Týden před poslední
bitvou, u Džunisu, vystoupil ze srbské armády
a vrátil se do Petrohradu, aby publicistiky pře-
svědčoval, že Rusko musí do války zasáhnouti.
aby se mali národové slovanští na Balkáně ne-
vykrváceli. Když pak r. 1877 Rusko Turecku
válku vypovědělo, V. V. Komarov se odebral
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Literatura.
#25
alto_textblock
#25
Vzpominky na Stanislawa Wyspiaňského.
Napsal Frant. Vondráček.
Krátká zpráva z Krakova: »Stasiek W,
spianski umarl.«? Jako blosk udeřila tato zvěst.
ale jako blesk s nebe temnými mraky zachmu-
reného, kdy člověk čeká, brzy-li se zablýskne
a udeří. Čekal jsem také tuto zprávu, čeka
jsem ji a jakýmsi strachem a přece s jistotou.
že v nejkratší době jistě přijde. A s touto
hroznou zvěstí jako by tam ode břehů Wisly
doletěl ke mně výkřik bolesti. Ucitil jsem
v duši onu bolest Polsky, jež ve Wyspiaúském
ztratila jednoho z největších svých geniů,
v němž zdálo se, že znova viělil se duch
nesmrtelného Slowackého i duch velikého
umělce — Matejky. Ve Wyspianském zemřel
Polákům obrovitý básnik a malíř. A zemřel
právě v době, kdy duch jeho byl v mohutném
rozmachu, právě kdy křídla jeho dotýkalas
nejvyaších šiitů umění. A při tom jaká tragika
osudu! Každý, kdo Wyspianského osobně
znal, viděl, že tento ohromný duch přijat jest
k tělesu chorému, propadajícímu rychlé, ne
odvratné zkáze. — — —
Poznal jsem se s Wyspiaňským před desel
roky. Bylo to v zaniklé nyní kavárně Turlinského
Seděli jsme s přitelem L. Rydlem v malém po
kojíku, jehož stěny pokryty byly skizzami uměl
cův a okamžitými nápady Jliterátů silně tehdy
k životu se hlásící polské moderny. Přítel mů
vysvětloval mi některé z těch náčrtů, připojuje
k tomu jména autorův i jejich charakteristiku
Tehdy uslyšel jsem poprvé jméno Stanisťav
Wyspisúski. A Rydel tehdy při jméně jeho vy-
slovil krátkou, ale trefnou a obsažnou charakte-
ristiku:
»Artysta i poeta olbrzym — król Duch«.
Za malou chvíli měl jsem příležitost poznat
Wyspiaúského osobně.
Do našeho pokojíka vkročil tiše, skoro jako
stín, muž mladý, asi devětadvacetiletý.
Poněkud pobledlá lic ušlechtilých, jemných
rysů byla vroubena vlnivým, plavým vousem,
kolem rtů chvěl se jakýs bolestný, tlumený
#26
alto_textblock
#26
úsměv a modré oči jako by byly upjaty někam
do daleka. Rydel představoval mi přichozlho, jenz
k nám zamířil:
»Stanislaw Wyspia ňski.«
V malé chvili byli jsme v proudu rozho-
voru. Viděl jsem tu před sebou dva kontrasty
Rydel živý, temperamentní, mluvící vášnivě
Wyspiaňski mírný, klidný, řekl bych skoro báz-
livý. Hlas jeho jako by se neustále chvěl a př
tom bylo v něm tolik vábivého, harmonického
zvuku. Při živějším rozhovoru zářily modré oč
jeho oduševněním, klidnou září čistého nitra
Nikdo by byl v tomto muži nehledal duch
tak mohutného, smělého vzletu a širokéh
rozpětí.
Pozval mne na druhý den k sobě:
»Mieszkam w ulicy šw. Barbary, numer 9«
informoval mne při rozehodu ..
Druhého dne ku poledni vystupoval jsem
po tmavých schodech starého domu k bytu
Wyspisúského. Zaklepu. Ze vnitř ozval se m
známý, melodický hlas Wyspiaú ského
»Proszo !«
Vstoupil jsem. Ale překvapen ustoupil jsem
krok vzad. Proti mně stála žena s mečem na-
přaženým, kryjící obnažená ňadra velkým štítem.
Teprve když Wyspiaňski a upřímným úsměvem
ke mně přistoupil a srdečně mne vilal, jsemse
trochu vzpamatoval a plný rozpaků vykokta
jsem omluvu, že přicházím v nepravý čas
Umělec byl v práci; ona žena v hrozivé poe
byla modelka.
Wyspiaňski odmital moje omluvy a dodal
»Wlašnie koúcze robole«. Při tom pokynuí
modelce, jež se s chvatem oblékla a s lebikou
úklonou a jakýmsi šelmovským úsměvem se
poroučela. Tak se mi zdálo, jako by se m
trochu v té pokloně vysmívala, že tak poplašil
nezkušeného zajíce. Inu, přiznám se, že jsem
se tehdy důkladně ulekl,
Wyspiaúski potom usedl vedle mne na niz
kou pohovku. Hovor náš samozřejmě brzy zu-
bočil na pole literatury a umění.
Wyspiaňski ukazoval mi svoje práce. Na
jedné stěně visel dokončený nádherný obraz
»Skarby Sezamu«. Wyspisňski vysvělloval. Ale
nebylo toho třeba. Z obrazu vanul dech genia.
Nevtíral se v duši jiskřivými tony koloritu, splše
prolínal duši harmonií, linií a ztlumenými tony
barev. Na protéjší sténě zaujala mne nádherná
#27
alto_textblock
#27
fantasie umělcova »Duchy bohaterów«. Nac
temnou hladinou podzemní řeky Styksu letí v di
voké spleti nahé, koplmi proklané stíny pad-
lých bohatýrů. V temně hladině Styksu matně
rýsují se odrazy letlcích těl. Nikdy nevidě
jsem nádhernější illustrace k prvému zpěvu
Illiady. — —
Tam zase kartony pro vitráž do chrámu
františkánů. Uzřel jsem později toto nádherné
dílo Wyspiaúského v chrámě františkánském
v Krakově. Práce tato odměněna byla na kon-
kurse první cenou. Vitraž představujel exlasi sv.
Františka ve chvíli, kdy se světci dle legendy
ukazuje Seraf ve kři trnovém ... Umělec potom
s velikým zájmem dotazoval se po uměleckých
a literárních poměrech v Čechách. Při rozho
voru cítil jsem, jaký duch ohromné kultury jes
Wyspisňski. Byl to duševní obr a při tom prostý
jako děcko. Bylo patrno, že umění není mu ani
hříčkou, ani prostředkem k sobeckým cílům
nýbrž nutností života a jeho podstatou. Tehdy
poznal jsem Wyspianského jako velkého umělce-
#28
alto_textblock
#28
malíře.
#30
alto_textblock
#30
Jsem však jist, že význam jeho více ještě
podepřen jest jeho činnosti literární. Celým svým
založením duševním, celou svou bytostí jes
Wyspisňski dramatikem. Všecko jeho lilerární
dilo jest dramatické. A jaká to mohutná řad
prací dramatických vytryskla z velké jeho duše
Pročtěte nebo lépe ještě shlédněte na scéně
jeho »Warszawianku«, v níž velikými ryšy pouze
v jednom aktu nakreslil onu bolestnou dobu po
vstání z r. 1830. Veškera tragika onoho zoufa-
lého boje Polsky chvěje se ve verších tohoto
dramatu.0 tten
Veliká, nesmrtelné slávy, polská tragédk
Modržejewska v roli Marie uchvaeovala diváky
Jak lituji, že naše Hanna Kvapitová neměla pří
ležilost poslavu tuto na naší sgéně vytvořiii.
Vím, že ji v mém překladě »Warsza wiankye
studovala. A zvěčnělý Wyspiaňski někohikráte
v dopisech svých vyslovil touhu, jak by by
šťasten, kdyby na naší scéně objevila se »Warsza-
wianka«. V jednom dopise mi píše: Uznána-li
moje dramatická práce za tak cennou, že byse
mohla odvážiti na Vaší volkou scénu, potom bych
byl nejraději, kdyby byla vybrána ku provozo-
vání »Warszawianka«. Pro výpravu nakresli
bych Vám důkladné skizzy .. .«
#31
alto_textblock
#31
Výsledkem studií dramatu řeckého byly
znamenité práce Wyspiaňského: »Meleager«
»Protesilaos a Laodamia«. K dramatům, jichž
podkladem jest historie polská, náležejí: »Le-
genda« (v níž nádherně nakreslena pověst o Kra-
kovi a Wandě), »Bolestaw Šmialy«, »Skalka«
»Lelewel«.
Největši však význam pro moderní drama
liekou tvorbu polskou má jeho drama »Wesele«
Kritik vídeňské »Zeit« porovnává význam tohot
dramatu s významem Schillerových »Loupež
níků« v literatuře německé.
Ve »Weselu« stojí Wyspiaúski nejvýše ne
jen jako dramatik, tu též ukázal, jak hluboce
vnikl i v nynější život polský.
Přehlédneme-li celou tu obsáhlou dramati-
ekou činnost Wyspisňského, žasneme nad veli
kostí jeho ducha, jenž stejně ovládí život řecký
legendární i historickou minulost polskou i ny
nější vnitřní i zevní boje svého národa . . .
Odbočil jsem předchozími řádky poněkud
od prostých svých vzpomínek na styk svů.
s Wyspiaúským. Letmo jen a úryvkovitě načrt
jsem, co vykonal Wyspianski v malířství
v Hiteratuře. V kritické literatuře polské jsou
celé obsáhlé studie o díle Wyspisúského. Třeb
že se v různých názorech rozeházejí, přece
v tom všickni autoři oněch studií se shodují
že Wyspinúski jest jednou z nejsilnějších, nej-
pronikavějších uměleckých individualit v cel
polské literatuře. Jen čtěte přísného a bez
ohledného literárního kritika Piotra Chmielow
ského, Brücknera, Feldmanna a jiné a přiznáte
pravdu měmu tvrzení. — — —
A nyní opět hrstka vzpomínek na zemře-
lého velikána. Sešel jsem se s nim na svých
potulkách Polskem ještě několikráte. Posledné
asi před třemi roky. Věděl jsem již dřive, že
lak již dosli útlý jeho organismus sžírá zhoubná
nemoc, nemoc, jejíž neodvratným koncem jest
blizká smrt. Jak rád bych se byl ještě jednou
s Wyspiaú ským sešel!
Bavili jsme se tehdy s přitelem drem. Pippi
chem a vzáenou jeho chotí pozorováním života
na »Plantách« v Krakově. Seděli jsme blízk
hlavní promenády před »eukierniou« Schmid-
tovou. Tu náhle kdosi z davu na mne kývá
Byl to Wyspiaňski. Sešlý, jako by předčasně
sestárlý, ač byl teprve šestatřicetilelý. Modr
oči jeho hořely zvlástním ohněm. Čítil jsem
#32
alto_textblock
#32
jak se namáhá, aby přemohl duchem choré tělo
Mluvili jsme spolu chvili, hned o tom, brzy
o onom. Když odeházel dlouhým stromořadím
»Plant«, jaksi teskně díval jsem se za nlm.
jako bych tušil, že se vidíme posledně
Poslední rok vůbec již z domu nevycházel.
Jen z pokoje svého dival se na svůj drahý
Krakov, maloval pohled nas staroslavné to město
královské v různých dobách ročních a psal.
A když přišel loni pozdní podzim, šerý, za-
smušilý, opustila veliká duše Wyspiaúíského
chabé, neduživé tělo. Je mi teskno pří této
vzpomince.
Ave anima pia! Ave anima magna !
#33
alto_textblock
#33
Maše novinky-
* »Zdraví lidu«. Pod záhlavím tímto po-
čal právě vycházeti měsíčník, který po chval-
ném zvyku starých spisů hned na titulní straně
dí vše, co zamýšlI. Bude to měsíčník, pouču-
jící širší kruhy o pokrocích v lékařství, zvláště
zdravolnictví; dále v otázkách boje proti alko-
holismu, tuberkulose, pohlavním chorobám, fu-
šerství atd., se zřetelem k heslu »škola a lékaře,
sledujícím cíle zdravé výchovy a boj proti cho-
robám mládeže. Dodáme-li heslo, jež zdobl prů-
čelí nového zdravotnického měsíčníku »Lékař
má býti vychovatelem člověčenstva«, řečeno
vlastně vše, čím chce býti nová publikace
v české veřejnosti. Dodati sluší, že za cil takto
vyložený ruči následující jména redakční dru-
žiny: dr. K. Bulíř, ckr. lékař, dr. Vratislav
Kučera, láz. lékař v Pišťanech a odb. lékat
v Praze, dr. D. Panýrek, lektor české tech-
niky, operatér a měst. šk. lékař (zároveň re-
daktor zodpovědný) a konečně dr. J. Š i mi sa.
odborný lékař chorob nervových. Pokud již
první číslo vyhovělo předeslanému programu,
lze posouditi z jeho obsahu a jmen, stojicích
za jednotlivými tituly: Úvod čtenářstvu ad
redakce. — Osudy souchotinářů. Napsal
prof. dr. Josef Thomayer. O silících pří-
pravkách. Napsal prof. dr. K. Chodounský.
Ochrana dítěte na kongresu vídeňském. Napsal
MUDr. Dvořák, řed. zem. porodnice. Iusertní
pavouci. Píše dr. Šimsa. Město v zahradách.
Napsal dr. K. Bulíř. O pohlaví ve škole ná-
rodní. Uvažují F. L. Sál, učitel a MUDr. D
Panýrek. Boj proti alkoholismu a škola.
Napsal Jan Nepokoj, učitel. Smrtit či zi-