ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ce485ed0-738b-11dc-aa2a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII.
#2 alto_textblock #2
nlet
#3 alto_textblock #3
dlibo doděv ss ihno
#4 alto_textblock #4
V Praze, v pátek 10. ledna 1909.
#5 alto_textblock #5
nl or e ne
#6 alto_textblock #6
oj
#7 alto_textblock #7
ovšlo zbot
#8 alto_textblock #8
Číslo 9.
#9 alto_textblock #9
Na ranní a oMp al. Jist, před alaní sa- v Praze v adnislilrai srrt leta . . . . 6 R — s dvojí denálkes na čtvit lata . . . . 7 K co k ve misláchi »K 30 n na měste . . Poštont ns uřsíe drrt leis . . . . 9 K son s dvojí zisllkeu nbs trrtt . . . k
#10 alto_textblock #10
V drobném prodejí: ranní čísle o zobě . . . za Sh vdpolednl . . . . za 2k Ve flialkách za venkově: ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserát plali se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímí sdmlni- strace v Marianské ulici č. a. Tam naeházejí se téš redakee Uskárnz a expedica „Národnich Listů“ Bukopisy se novracejí-
#11 alto_textblock #11
Za společnou prací.
#12 alto_textblock #12
(Z kruhů mimoredakčnícho
#13 alto_textblock #13
Volby do sněmu král. českého vypsány a na všech stranách zahajují se přípravy vo- lební. Ještě nikdy nebyl český tábor tak roz tříštěn a ještě nikdy nebyla síla agitace tak značna, jako právě nyní. Jsme v době kvasu. v době přerodu a nových formací a střízlivá úvaha politická vede k tomu, že nutno po- jímati situaci tak, jakou právě jest a že by nebylo postupu nesprávnějšího, než hledati nápravy a východisko ve vzájemném osočo- vání a podezřívání. Při tom však jeden mo- ment hluboce padá na váhu: zásady a cíle českého programu, jak vytvořeny dějinami, potřebami našimi a naším postavením v této říši, uznávány veškerými stranamí, které až dotud snažily se pracovati ve spojeném táboře českém. Co dělí jednotlivé strany a směry jsou hlavně a po výtce otázky taktiky politi- cké, tedy otázky k tomu se nesoucí, jakými cestami český národ za dosažením svých cílů bráti se má. Momentu tohoto, pokud souvisí s naší politikou na radě říšské, dotýkati se zatím nechceme, o to nám jde, zda možno pro sněm král. českého vytvořiti takové se- skupení českých stran, aby byla alespoň zde za učena společná práce nejen ku zvýšení váhy sněmu našeho, ale i ku prospěchu celého národa, Nechť již činnost sněmu posledního po- suzuje se jakkoliv, tolik jest zřejmo zajisté každému člověku dobré vůle v Čechách, že úkoly, které připadnou sněmu novému, budou dalekosáhly a zasáhnou hluboce v další vývo věcí v království vůbec. Otázka opravy volebního řádu pro král české jest neodkladna. Nejen proto, žes příčí moderním zásadám a názorům na r- presentativní sbory, aby z nich vyloučeny byly široké vrstvy lidové, ale i proto, že zavedením všeobecného práva hlasovacího pro radu říšskou byly zájmy a naděje těchto vrstev zvýšenou měrou spjaty s ústředním parlamentem tohoto státu. Kdyby tento stav potrval delší dobu, byl by vládě vítanou příležitostí k dalšímu sesilování váhy vídeňské rady říšské. Soustava centralisační velmi do- vedně operovala i v jiných korporacích a zřízeních v tomto směru a bylo by neodpu- stitelnou chybou české politiky, kdyby ne- usilovala všemi silami k tomu, aby skutkem stávaly se zásady, na nichž spočívá resoluce Starzyňského, provázející přijetí volební re- formy pro radu říšskou. Jest tedy nutným předpokladem posilování našich snah sa- mostatnostních, aby reforma voleb- ního řádu pro sněm království če- ského provedena byla (rozumí se na základě všeobecného, přímého a tajného voleb- ního práva při rovnosti okresů volebních). aby konečně také sněm byl výrazem skuteč- ného složení našeho národa i obrazem sku tečných poměrů národnostních v naší vlasti Německé strany liberální ani v tomto směru nemají neobmezeného vlivu na své voličstvo. poněvadž i na německé straně jsou vrstvy vylučované z práva jim příslušejícího, vrstvy které oprávnění svého domáhati se budou také jsou odhodlány za ně se bíti. Provedení volební reformy do sněmu král. českého ovšem narazí na řadu pře
#14 alto_textblock #14
kážek. Jednak budou velkostatkáři — opíra- jíce se v tomto směru o vládu — zápasiti o zachování dosavadního nadpráví svého jednak budou Němci jakoukoli reformu vo- lební (a reforma každá musí nám vzhledem ke křiklavým nespravedlnostem řádu dosa- vadního přinésti zlepšení) činiti závislou o splnění svých národnostních a politických podmínek. Není pochyby o tom, že vláda bar. Becka bude snažiti se o sprostředko vání mezi zástupci obou národů, a že tedy uvedení otázky opravy volebního řádu pro sněm království českého uvede na pořad sně- movního jednání i postuláty německé. To je fakt, se kterým počítati nutno. Ve znamení těchto otázek sejde se sněm království českého a ve znamení jich pro- vedeny budou i volby samy. Základní linie postupu českého jsou dány jasně. Nejsme ještě ve své vlasti národem v plném slova smyslu politicky rovnocenným ještě obdařena němčina řadou nadprávía ještě pevným šikem stojí proti našim snahám bureaukracie tohoto státu. V samé Praze jsou vůdčí úřady obsazeny vyslovenými stran- níky německých tradic centralistních a odpor německého úřadnictva proti našim právům nabývá forem, které tomu nasvědčují, že se přímo počítá s utvořením stavu přímo ne- gujícího vše to, čeho jsme v posledních de- setiletích krok za krokem pracně dobyli. Na sněmu království srazí se protivy a jest jisto, že jednání mezi oběma národy zahájí Němci přednesením požadavků nesplnitel- ných. Stojíme tedy před situací, kdy bude po- třeba napjetí všech našich sil, situací, ve které nemůže a ani nesmí převzíti některá strana sama při dnešní roztříštěnosti naší zodpovědnost. Jedná se o otázky celého ná- roda a tu nutno tak vše upraviti, aby sly- šeni mohli býti všichni, kdož stojí v popředí našeho života veřejného a aby mohli přímo a vlivně při všech krocích bráti účast. Má-li na sněmu království býti zahájeno jednání mezi oběma národy, musí český lid vyslati tam skutečně muže své plné důvěry a muže kteří jsou mu zárukou, že ani v nejmenším česká věc neutrpí. Mluvilo-li se před volbami do rady říšské o nutné součinnosti českých stran, nutno tím více o ní mluviti před volbami do sněmu království, kde nejedná se pouze o to, jaké zaujmeme postavení oproti vládě, nýbrz i o to, jak má český sněm, a tedy naše samospráva zemská vypadati vůbec. Své nároky samostatnostní zdůvodňujeme nejlépe tím, že samosprávy užíváme skutečně tak, že v každém směru stojí na výši doby i našich snah. Jsme ovšem hodně daleko ještě od tohoto ideálu a jest konečně jiz jednou čas, abychom alespoň u vůdčích korporací samosprávných provedli nápravu. Plná ústa protestů pomohou nám málo, když korporace, kde máme vliv, nebudou tak vy- baveny, jak toho doba žádá a když alespon nebudeme zde pracovati vědomě za po- krokem. V takových vážných chvílích jest národ náš přímo povinen hluboce zasáhnouti. Na základě českého programu společný postup českých stran na novém sněmu myslitelným jest. Na stanovisku nedílnosti království, na
#15 alto_textblock #15
stanovisku naprosté rovnocennosti obou ná rodů ve všech směrech a v celé vlasti naší. na stanovisku samostatnostních právních zá kladů její stojíme zajisté všichni a zdrcujíc- většina českého národa neopustila dosud ku štěstí věci naší stanovisko pokroku. Na tomto základě možno nejen dohod nouti se na společném programu pro příšti uvedené práce sněmovní, nýbrž možno vy- budovati pracovní program pro sněm krá lovství vůbec. Taktika českých stran na sněmu vlasti naší může konec konců býti jen jedna: působiti všemi silami co nejin- tensivnější prací k povznesení významu sněmu ve prospěch našeho snažení národního, poli tického i hospodářského. A není pochyby tom, že semknutí českých řad pro prácí doma, bude zároveň východiskem k lepšímu utváření se našich poměrů vůbec. Buďme si upřímnými: politická agitace tak často u nás převažovala nad politickou úvahou. Snad nebylo ani možno jinak v poměrech daných. snad byla nutnou tato doba tříštění myslí sil — pro národ budující si pevně postavení však stav tento nemůže býti ničím jiným než přechodem ku poměrům nově upraveným a lepším. Což nemožno volby do sněmu král. českého podříditi této ideji spojení se ku práci, což nemožno vytknouti zásady spo lečného postupu na našem domácím parla mentě? Myšlenka koncentrace ovšem padla před říšskými volbami. Ale právě těmito volbami vyjasnily se mocenské poměry stran, které asi sotva podstatně se přesunuly. Tímto faktem současně dána i možnost k rozvrhu podílu jednotlivých stran v zastoupení če ského národa na sněmu vlasti jeho. Jest arci trochu nevděčným konáním volati ke smíru, kdy zbraně jsou napřaženy k zá- pasu, — ale což není česká věc pevným soustřeďovacím bodem, což nemůže vážnost chvíle připravovati alespoň možnost postupu proti útoku německému? Ku poradám o po- žadavcích českých pro budoucí jednání sněmu podnět již dán — snad bude lze rozšířiti porady tyto i ve směru právě vy- tčeném. Pro muže dobré vůle chystá doba úkoly veliké; kéž prospěch národa jest vůd- čím činitelem všudy a vždy. Pak také semknou se zajisté české páže ku práce společné !
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy domácí.
#17 alto_textblock #17
V Praze, 9. ledna. (Nový bán bar o Rauch) služil dnes v ruce panovníkovy přede- psanou přísahu a v nejbližších dnech se uváže ve svůj úřad. V Chorvatsku bude uvítán chladně, neboť kromě osobních přátel baronových, kteří jsou jeho povýšením ovšem potěšeni, nikdo za- tím nemá příčiny, aby ho vítal s nadšením nebo nepřátelsky. Neutrálný „Agr. Tagbl.“ píše o něm že vyrostl sice v rodinných tradicích a jest v politice synem svého otce, bývalého bána bar. Levína Raucha, jenž se s národem chorvatským nejednou utkal ve sporu, doufá však, že čtyři desetiletí, jež uplynula od doby otcova úřad - vání, nepřenesla se nad hlavou synovou bez účinku, a proto asi se rozumně omezí tím, co je za našich dnů možno a nebude národu uklá- dati nemožností. Orgán pokrokové strany „Po- kret“ klade důraz na olázku, jak se bar. Raucl zachová k železniční pragmatice. Pro koalie
#18 alto_textblock #18
bude rozhodujícím, uznává-li platnost zákona o pragmatice, neb dostal-li záruku, že křivda Chorvatům tímto zákonem způsobená, bude od- činěna. Nejnepříznivější hlas o novém bánov otiskuje Supilův „Novi list“. Srovnávaje dosa- vadní politickou činnost Rauchovu, nenacházi v ní nic jiného, než snahu, státi se bánem. V tom prý spočívá celý jeho program. „Novi list“ před- pokládá, že bar. Rauch se zavázal dru. Weker- lovi provésti platnost zákona o pragmatice a tedy uznání maďarštiny i v Chorvatsku a zároven pracovati ve prospěch státní jednoty ubersko chorvatské. Tyto dva úkoly, uložené mu uher- skou vládou, musí prý provésti, však v Chorvat sku nemá za sebou nijaké strany, kromě svých příbuzných a několika starých maďaronů, kteri spolu s ním kdysi odpadli od hr. Khuena-IIeder- vára. Experiment Rakodezayův byl prý kome die, která skončila ostudou; experiment Rau- chův změní se v tragikomedii, která skonč ostudou pro samého bána. Od svorného postup Chorvatů se Srby bude záviseti, nadejde-li tato ostuda dříve nebo později, V Praze, 9. ledna. (Pokusy o sbl žení polských lidovců s konserva- tivei.) Již v listopadu m. r. dály se ve Vídní pokusy, přivábiti polské lidovce do společného polského kola, v němž dle plánů bývalé panujíe strany polské měli se státi přívažkem na misce konservativců a udržeti jejich nadvládu proti demokratům. Plán tento zmařili, jak známo, de- mokraté tím, že dříve, než vyjednávání s lidovei zakončeno, způsobili v polském kole revoluei svrhli býv. předsedu Abrahamowicze a zvolili za předsedu prof. Glabiňského, jehož vedení se lidovci nechtějí podrobiti. Nyní před sněmovními volbami dějí se v Haliči podobné pokusy, jež mají sedláky svěsti do společného tábora s velko- statkáři pod záminkou, že obě skupiny jsou agrární a mají tedy společné zájmy, jichž nutno hájiti proti demokratům, jako zástupcům živlu městského, obchodního a průmyslového. Na tuto notu zpívají už některé venkovské lidové listy polské, ale na vedení lidové strany dosuo vlivu neměly. O sblížení s lidovci pokoušejí se ostatně také demokraté, jak dokázal sobotní kra- kovský sjezd. V Praze, 9. ledna. (O uznání velko ruštiny v Haliči.) „Galičanin“ otiskuje podrobnou zprávu posl. Markova o konferen- ci, konané 20. prosince za přítomnosti ministra vnitra bar. Bienertha, předsedy sněmovny dra Weiskirchnera a zástupců obou ruských klub za tím účelem, aby se zjistilo, jsou-li některé potice, došlé do sněmovny z Haliče, sepsány jazykem velkoruským, tedy dle názoru rakouské vlády v zemi neobvyklým, anebo ru- ténským, v zemi obvyklým. Předseda Weis kirchner nedevolil totiž některé petice otisknouti v zápisníku, poněvadž byly psány pravopisem elymologickým a nikoli fonetickým, jehož uží vají haličtí Ukrajinci. Dr. Markov za porady uváděl, že v témž jazyku, v němž sepsány pe- tice, vydávají se v Haliči četné časopisy a knihy že ho užívají ve svých dopisech i rolníci a ženy a jest tedy jazykem v zemi obvyklým. Mimo t všechny konsistoře rusko-sjednocené užívají ve svých spisech výhradně pravopisu etymologi- ckého. Předseda klubu ukrajinského, Roman čuk, tvrdil naproti tomu, že jazykem v zemá obvyklým možno uznati jen nářečí maloruské. psané pravopisem fonetickým. Min. bar. Bie- nerth poukázal na stará úřadní nařízení z le 1861 a 1867, v nichž se mluví jen o ruten-
#19 alto_textblock #19
štině jako jazyku v Haliči obvyklém. Před- seda Weiskirehner vyžádal si dobré zdání prof. Jagiče; tento mu napsal, že petice, o něž jde, jsou sepsány v jazyku velkoruském; lid v Haliči a Bukovině neužívá ve všedním ži- votě jazyka velkoruského, nýbrž maloruského. Čásť inteligence snaží se vytvořiti zvláštní spi- sovný jazyk maloruský, kdežto jiná čásť se drží spisovného jazyka velkoruského. Na konec roz- hodnuto, že si vláda vyžádá v té věci ještě dobré zdání místodržitelstva haličského a po vánočních prázdninách bude svolána nová kon- ference. „Galič.“ poznamenává k této zprávě, že vláda vídeňská jest ochotna uznati i jazyk velkoruský za jazyk v zemi obvyklý a tedy v parlamentě přípustný.
#20 alto_textblock #20
Politické zprávy zahraničné.
#21 alto_textblock #21
V Praze, 9. ledna.
#22 alto_textblock #22
Život V. V. Komarova. Visarion Visarionovič Komarov narodil se 14. října roku 1838 na statku svého olce Visa- riona Saviče ve veližském újezdě vitebské gu- bernie. Otec byl veteránem z válek napoleonov- ských. Sloužil v Alexandrijském husarském plu- ku a byl pobočníkem gen. Kleista. Malý Visarion byl r. 1849 dán do kadetní školy, již dokončil r. 1857 jako granátnický poručík. Roku 1859 vstoupil do akademie gen. štábu, již dokončil r. 1861. Byl komandován k M. N. Muravjevu do Varšavy a ke K. P. Kaufmanovi do Vilna, při nichž byl svědkem polského povstání r. 1863. V letech 1865—67 na carský rozkaz pracoval o sborníku zpráv o polském povstání r. 1863 přípravách k němu. V 1. 1867—69 sloužil při štábu moskevského vojenského okruhu a v le- tech 1869—70 byl náčelníkem štábu 37. pěši divise v Petrohradě. Po všechen čas své služby byl spolupracov- níkem „Ruského Invalida“, „Golosu“, „Vojen- ného Sborníku“ a zvláště „Moskevských Vědo- mosti“. R. 1870 spolu s hr. Voroncovým-Daško- vým domahal se, aby pro ruskou armádu stavěny byly kasárny; do té doby ruské vojsko skoro výhradně leželo posádkami po vsech. R. 1871 vystoupil z vojska v hodnosti plukovníka a zalo- žil v Petrohradě velký denní list „Ruský Mir“. R. 1875 redakci tohoto listu převzal gen. M. C. Čerňajev, jenž byl spolu s gen. R. A. Fadéjevým jeho stálým spolupracovníkem. Odtud tito tři mužové a přátelé; Čerňajev, Fadějev a Komarov věnovali se horlivě publici- stické propagandé slovanské myšlenky. Pozor- nost jejich ovšem byla tehdy obrácena hlavně na Balkán, kde r. 1875 vypuklo hercegovské povstání, měvší tak velké a namnoze osudně následky. Když r. 1876 vypukla válka s Tureckem, V. V. Komarov se vypravil s gen. M. G. Čerňa- jevým do Srbska a zastával v bojující armádě srbské místo náčelníka štábu tímocko-moravské armády, v níž bylo pod zbraní 73.000 m. ! Za bitvu na Šumatovci, kde Turci byli rozhodně poraženi 11. srpna 1876 a Srby pronásledováni. V. V. Komarov byl povýšen na generála srbské armády. Za války Srbska s Tureckem nebožtik se zúčastnil 23 bitek. Týden před poslední bitvou, u Džunisu, vystoupil ze srbské armády a vrátil se do Petrohradu, aby publicistiky pře- svědčoval, že Rusko musí do války zasáhnouti. aby se mali národové slovanští na Balkáně ne- vykrváceli. Když pak r. 1877 Rusko Turecku válku vypovědělo, V. V. Komarov se odebral
#23 alto_textblock #23
FEUILLETON.
#24 alto_textblock #24
Literatura.
#25 alto_textblock #25
Vzpominky na Stanislawa Wyspiaňského. Napsal Frant. Vondráček. Krátká zpráva z Krakova: »Stasiek W, spianski umarl.«? Jako blosk udeřila tato zvěst. ale jako blesk s nebe temnými mraky zachmu- reného, kdy člověk čeká, brzy-li se zablýskne a udeří. Čekal jsem také tuto zprávu, čeka jsem ji a jakýmsi strachem a přece s jistotou. že v nejkratší době jistě přijde. A s touto hroznou zvěstí jako by tam ode břehů Wisly doletěl ke mně výkřik bolesti. Ucitil jsem v duši onu bolest Polsky, jež ve Wyspiaúském ztratila jednoho z největších svých geniů, v němž zdálo se, že znova viělil se duch nesmrtelného Slowackého i duch velikého umělce — Matejky. Ve Wyspianském zemřel Polákům obrovitý básnik a malíř. A zemřel právě v době, kdy duch jeho byl v mohutném rozmachu, právě kdy křídla jeho dotýkalas nejvyaších šiitů umění. A při tom jaká tragika osudu! Každý, kdo Wyspianského osobně znal, viděl, že tento ohromný duch přijat jest k tělesu chorému, propadajícímu rychlé, ne odvratné zkáze. — — — Poznal jsem se s Wyspiaňským před desel roky. Bylo to v zaniklé nyní kavárně Turlinského Seděli jsme s přitelem L. Rydlem v malém po kojíku, jehož stěny pokryty byly skizzami uměl cův a okamžitými nápady Jliterátů silně tehdy k životu se hlásící polské moderny. Přítel mů vysvětloval mi některé z těch náčrtů, připojuje k tomu jména autorův i jejich charakteristiku Tehdy uslyšel jsem poprvé jméno Stanisťav Wyspisúski. A Rydel tehdy při jméně jeho vy- slovil krátkou, ale trefnou a obsažnou charakte- ristiku: »Artysta i poeta olbrzym — król Duch«. Za malou chvíli měl jsem příležitost poznat Wyspiaúského osobně. Do našeho pokojíka vkročil tiše, skoro jako stín, muž mladý, asi devětadvacetiletý. Poněkud pobledlá lic ušlechtilých, jemných rysů byla vroubena vlnivým, plavým vousem, kolem rtů chvěl se jakýs bolestný, tlumený
#26 alto_textblock #26
úsměv a modré oči jako by byly upjaty někam do daleka. Rydel představoval mi přichozlho, jenz k nám zamířil: »Stanislaw Wyspia ňski.« V malé chvili byli jsme v proudu rozho- voru. Viděl jsem tu před sebou dva kontrasty Rydel živý, temperamentní, mluvící vášnivě Wyspiaňski mírný, klidný, řekl bych skoro báz- livý. Hlas jeho jako by se neustále chvěl a př tom bylo v něm tolik vábivého, harmonického zvuku. Při živějším rozhovoru zářily modré oč jeho oduševněním, klidnou září čistého nitra Nikdo by byl v tomto muži nehledal duch tak mohutného, smělého vzletu a širokéh rozpětí. Pozval mne na druhý den k sobě: »Mieszkam w ulicy šw. Barbary, numer 9« informoval mne při rozehodu .. Druhého dne ku poledni vystupoval jsem po tmavých schodech starého domu k bytu Wyspisúského. Zaklepu. Ze vnitř ozval se m známý, melodický hlas Wyspiaú ského »Proszo !« Vstoupil jsem. Ale překvapen ustoupil jsem krok vzad. Proti mně stála žena s mečem na- přaženým, kryjící obnažená ňadra velkým štítem. Teprve když Wyspiaňski a upřímným úsměvem ke mně přistoupil a srdečně mne vilal, jsemse trochu vzpamatoval a plný rozpaků vykokta jsem omluvu, že přicházím v nepravý čas Umělec byl v práci; ona žena v hrozivé poe byla modelka. Wyspiaňski odmital moje omluvy a dodal »Wlašnie koúcze robole«. Při tom pokynuí modelce, jež se s chvatem oblékla a s lebikou úklonou a jakýmsi šelmovským úsměvem se poroučela. Tak se mi zdálo, jako by se m trochu v té pokloně vysmívala, že tak poplašil nezkušeného zajíce. Inu, přiznám se, že jsem se tehdy důkladně ulekl, Wyspiaúski potom usedl vedle mne na niz kou pohovku. Hovor náš samozřejmě brzy zu- bočil na pole literatury a umění. Wyspiaňski ukazoval mi svoje práce. Na jedné stěně visel dokončený nádherný obraz »Skarby Sezamu«. Wyspisňski vysvělloval. Ale nebylo toho třeba. Z obrazu vanul dech genia. Nevtíral se v duši jiskřivými tony koloritu, splše prolínal duši harmonií, linií a ztlumenými tony barev. Na protéjší sténě zaujala mne nádherná
#27 alto_textblock #27
fantasie umělcova »Duchy bohaterów«. Nac temnou hladinou podzemní řeky Styksu letí v di voké spleti nahé, koplmi proklané stíny pad- lých bohatýrů. V temně hladině Styksu matně rýsují se odrazy letlcích těl. Nikdy nevidě jsem nádhernější illustrace k prvému zpěvu Illiady. — — Tam zase kartony pro vitráž do chrámu františkánů. Uzřel jsem později toto nádherné dílo Wyspiaúského v chrámě františkánském v Krakově. Práce tato odměněna byla na kon- kurse první cenou. Vitraž představujel exlasi sv. Františka ve chvíli, kdy se světci dle legendy ukazuje Seraf ve kři trnovém ... Umělec potom s velikým zájmem dotazoval se po uměleckých a literárních poměrech v Čechách. Při rozho voru cítil jsem, jaký duch ohromné kultury jes Wyspisňski. Byl to duševní obr a při tom prostý jako děcko. Bylo patrno, že umění není mu ani hříčkou, ani prostředkem k sobeckým cílům nýbrž nutností života a jeho podstatou. Tehdy poznal jsem Wyspianského jako velkého umělce-
#28 alto_textblock #28
malíře.
#29 alto_textblock #29
—
#30 alto_textblock #30
Jsem však jist, že význam jeho více ještě podepřen jest jeho činnosti literární. Celým svým založením duševním, celou svou bytostí jes Wyspisňski dramatikem. Všecko jeho lilerární dilo jest dramatické. A jaká to mohutná řad prací dramatických vytryskla z velké jeho duše Pročtěte nebo lépe ještě shlédněte na scéně jeho »Warszawianku«, v níž velikými ryšy pouze v jednom aktu nakreslil onu bolestnou dobu po vstání z r. 1830. Veškera tragika onoho zoufa- lého boje Polsky chvěje se ve verších tohoto dramatu.0 tten Veliká, nesmrtelné slávy, polská tragédk Modržejewska v roli Marie uchvaeovala diváky Jak lituji, že naše Hanna Kvapitová neměla pří ležilost poslavu tuto na naší sgéně vytvořiii. Vím, že ji v mém překladě »Warsza wiankye studovala. A zvěčnělý Wyspiaňski někohikráte v dopisech svých vyslovil touhu, jak by by šťasten, kdyby na naší scéně objevila se »Warsza- wianka«. V jednom dopise mi píše: Uznána-li moje dramatická práce za tak cennou, že byse mohla odvážiti na Vaší volkou scénu, potom bych byl nejraději, kdyby byla vybrána ku provozo- vání »Warszawianka«. Pro výpravu nakresli bych Vám důkladné skizzy .. .«
#31 alto_textblock #31
Výsledkem studií dramatu řeckého byly znamenité práce Wyspiaňského: »Meleager« »Protesilaos a Laodamia«. K dramatům, jichž podkladem jest historie polská, náležejí: »Le- genda« (v níž nádherně nakreslena pověst o Kra- kovi a Wandě), »Bolestaw Šmialy«, »Skalka« »Lelewel«. Největši však význam pro moderní drama liekou tvorbu polskou má jeho drama »Wesele« Kritik vídeňské »Zeit« porovnává význam tohot dramatu s významem Schillerových »Loupež níků« v literatuře německé. Ve »Weselu« stojí Wyspiaúski nejvýše ne jen jako dramatik, tu též ukázal, jak hluboce vnikl i v nynější život polský. Přehlédneme-li celou tu obsáhlou dramati- ekou činnost Wyspisňského, žasneme nad veli kostí jeho ducha, jenž stejně ovládí život řecký legendární i historickou minulost polskou i ny nější vnitřní i zevní boje svého národa . . . Odbočil jsem předchozími řádky poněkud od prostých svých vzpomínek na styk svů. s Wyspiaúským. Letmo jen a úryvkovitě načrt jsem, co vykonal Wyspianski v malířství v Hiteratuře. V kritické literatuře polské jsou celé obsáhlé studie o díle Wyspisúského. Třeb že se v různých názorech rozeházejí, přece v tom všickni autoři oněch studií se shodují že Wyspinúski jest jednou z nejsilnějších, nej- pronikavějších uměleckých individualit v cel polské literatuře. Jen čtěte přísného a bez ohledného literárního kritika Piotra Chmielow ského, Brücknera, Feldmanna a jiné a přiznáte pravdu měmu tvrzení. — — — A nyní opět hrstka vzpomínek na zemře- lého velikána. Sešel jsem se s nim na svých potulkách Polskem ještě několikráte. Posledné asi před třemi roky. Věděl jsem již dřive, že lak již dosli útlý jeho organismus sžírá zhoubná nemoc, nemoc, jejíž neodvratným koncem jest blizká smrt. Jak rád bych se byl ještě jednou s Wyspiaú ským sešel! Bavili jsme se tehdy s přitelem drem. Pippi chem a vzáenou jeho chotí pozorováním života na »Plantách« v Krakově. Seděli jsme blízk hlavní promenády před »eukierniou« Schmid- tovou. Tu náhle kdosi z davu na mne kývá Byl to Wyspiaňski. Sešlý, jako by předčasně sestárlý, ač byl teprve šestatřicetilelý. Modr oči jeho hořely zvlástním ohněm. Čítil jsem
#32 alto_textblock #32
jak se namáhá, aby přemohl duchem choré tělo Mluvili jsme spolu chvili, hned o tom, brzy o onom. Když odeházel dlouhým stromořadím »Plant«, jaksi teskně díval jsem se za nlm. jako bych tušil, že se vidíme posledně Poslední rok vůbec již z domu nevycházel. Jen z pokoje svého dival se na svůj drahý Krakov, maloval pohled nas staroslavné to město královské v různých dobách ročních a psal. A když přišel loni pozdní podzim, šerý, za- smušilý, opustila veliká duše Wyspiaúíského chabé, neduživé tělo. Je mi teskno pří této vzpomince. Ave anima pia! Ave anima magna !
#33 alto_textblock #33
Maše novinky- * »Zdraví lidu«. Pod záhlavím tímto po- čal právě vycházeti měsíčník, který po chval- ném zvyku starých spisů hned na titulní straně dí vše, co zamýšlI. Bude to měsíčník, pouču- jící širší kruhy o pokrocích v lékařství, zvláště zdravolnictví; dále v otázkách boje proti alko- holismu, tuberkulose, pohlavním chorobám, fu- šerství atd., se zřetelem k heslu »škola a lékaře, sledujícím cíle zdravé výchovy a boj proti cho- robám mládeže. Dodáme-li heslo, jež zdobl prů- čelí nového zdravotnického měsíčníku »Lékař má býti vychovatelem člověčenstva«, řečeno vlastně vše, čím chce býti nová publikace v české veřejnosti. Dodati sluší, že za cil takto vyložený ruči následující jména redakční dru- žiny: dr. K. Bulíř, ckr. lékař, dr. Vratislav Kučera, láz. lékař v Pišťanech a odb. lékat v Praze, dr. D. Panýrek, lektor české tech- niky, operatér a měst. šk. lékař (zároveň re- daktor zodpovědný) a konečně dr. J. Š i mi sa. odborný lékař chorob nervových. Pokud již první číslo vyhovělo předeslanému programu, lze posouditi z jeho obsahu a jmen, stojicích za jednotlivými tituly: Úvod čtenářstvu ad redakce. — Osudy souchotinářů. Napsal prof. dr. Josef Thomayer. O silících pří- pravkách. Napsal prof. dr. K. Chodounský. Ochrana dítěte na kongresu vídeňském. Napsal MUDr. Dvořák, řed. zem. porodnice. Iusertní pavouci. Píše dr. Šimsa. Město v zahradách. Napsal dr. K. Bulíř. O pohlaví ve škole ná- rodní. Uvažují F. L. Sál, učitel a MUDr. D Panýrek. Boj proti alkoholismu a škola. Napsal Jan Nepokoj, učitel. Smrtit či zi-