#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
Praze, v pátek 14. února 1913.
#3
alto_textblock
#3
Čísle 44.
#4
alto_textblock
#4
narenníavečerní list
přodplácí se
V Praze v administracii
no měsic. . . . . . 2 K —
ua čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvoji donáškoui
na měsic. . . . . . 2 K. 54.
a čtvrt leta . . . . 7 K 6lh
ve fliálkách
na měsíc . . . . . 2 K 90
Poštoui
za měsle. . . . .
čtvrt iota : . . . 9 K 60
s dvojí zásílkou
a něsíe
vrt ieta . . . 11 K ao
#5
alto_textblock
#5
oěmoncoešpenaciusoled, 95cn3 n ola o
oloocted datedteonacénnh sčne
#7
alto_textblock
#7
s0 ale v
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodejie
rariní čislo o sohě . . za sh
vederni
. . . zn 4 h
Ve miliálkách na venkově
ranni čislo . . . . . . . 10h
vsčerni
.. . . . . . 5 h
lnseráty
platí se hotové napřod.
Předplacení a inserty přijims
sdnonistrace v Marianské ul.,
Tam nacházejí se táž
redakce. tiskárna a expediee
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevrace
#9
alto_textblock
#9
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 1 stranách.
#10
alto_textblock
#10
Slovo má vláda.
Příštímu týdnu vyhražen jest velmi
rozhodující moment v dějinách dohody me-
zi národy v Čechách a je-li ve hvězdách
nad královstvím a v osúdu jeho národu
psán její zdar, není vyloučeno, že může
se dostaviti mimo všechno nadání dříve.
Což ovšem závisí od podmínek neochvějné
z nezměnítelné povahy, upiatých k
nastávajícím a na příští týden připa-
dajícím konferencím vlády s osmičlennými
komitéty obou smluvných stran, českéi
německé, jež dychtí seznati stanovisko
vlády v otázkách nejvíce je interesujících:
češi v otázce vnitřního úřadního jazyka
Němci i Češi v otázce úřadnické.
Jestliže na základě vládního výkladu
k těmto otázkám seznají obě národní stra-
ny, jedna i druhá, že se srovnává s jich
zásadami, že mohou pokračovati v jednání,
loňského července přerušeném, možno již
dnes říci, že jednání o dohodu v Čechách
bude konáno postupem poněkud rychlej-
ším než loni, poněvadž krásných i méně
krásných řečí o vyrovnání namluveno do
tásoby už nadbytek a poněvadž konečně
zbývá nejhlavnější, říci jasně k různým
otázkám „ano!“ či „ne!“. Další průtahv
jednání samém jest už vyloučen, poněvadž
průtah ve vyrovnacím jednání vede nejspo-
lehlivěji — mimo cíl.
Stanovisko českých stran ke všem
vyrovnacím otázkám jest známo a nezmě-
nitelno a všecky i nejnovější povídačky
odporného brněnského komedianta z mo-
ravského vyrovnání jsou jako obyčejně
prázdným tlachem. Čeští zástupci ve vy-
rovnání nemají o věcech vyrovnání se tý-
kajících žádných tajností i mluví zcela
otavřeně, poněvadž nechtějí nic novéhoa
nemají také proč by ustoupili od zásad
požadavků, projednaných ve věcech vy-
rovnání jakožto český jeho program.
Češi budou žádati, aby volební refor-
na zemská byla v prvním souboru vyříze-
na. Požadavek tento nemůže se setkati
pozor hodnými překážkami; zemské zří-
zení st vlastně hotovo, naskytuje se tudíž
časpvá možnost, projednání nového
zemského práva volebního. Při dobré vůl
nelze nahlédnouti nějaké nepřekonatelné
potížesnového volebního řádu.
Bude-li přijata reforma zemského zří-
zení, nebudou míti Němci spravedlivé pří-
čhy, aby si dále stěžovali do utlačování
ařkoliv my Češi nic jiného bychom si ne-
přáli, než abychom byli utlačováni jako
Němci až dosud. Nové zemské zřízení zba-
ví Němce všech vážných důvodů, aby se
obávali o svou nacionální posici na sněmu
českém před — německými sociálními
demokraty.
Uskuteční-li se tudíž všechny tyto
předpoklady a dojde-li do opravdy k ob-
nově dohody, bylo by nemoudré, zakrývati
si ohromnou důležitost tohoto fakta.
Poměry dostoupili takové kritičnosti, že
nějakým způsobem řešeny býti musí. Ale
despěle-li se k uznáni této nezbytnosti,
není správno a zdrávo, nutí-li národové a
jich zástupci někoho třetího, aby se o po-
řádek postaral na místo nich samotných
Až dosud pokládáno za nejrozumnější, po-
starají-li se o to národy samotny.
#11
alto_textblock
#11
Panuje-li na určité straně domněnka.
že by pomohlo rozpuštění sněmu, je to
přelud naprosto neodůvodněný. Bylo by to
přímo hříšným zneuznáváním síly něme-
ckého nacionalismu. Němci by byli nucení
napnouti všechny síly, aby rozpuštěním
sněmu nebyla zlomena síla jejich ob-
strukce, a jestlíže tu a tam v německém
táboře ozývají se hlasy proti obstrukci, na
ráz byly by vystřídány naprosto jednotným
heslem „vytrvat“ a jeho ohlas by v celém
německém táboře se stal jednomyslným
Tolik psychologického porozumění něme-
cké duše měli by přece naši radikálové
míti, zejména jsou-li radikály do opravdy
Doufati, že by otázka učitelských pla-
tů přivedla zemský sněm český k dělnosti.
bylo by asi marno. Ovšem. že ústecká akce
selhala a že naděj, že by se k podmíněné-
mu usnesení líbereckému z minulé neděle
přidalo osmdesát procent německých okre-
sů v Čechách, také důkladně vybledla, ne-
hledě ani k tomu, že rostou v německém
učitelstvu po okresních jeho spolcích re-
soluce, odmítající jinak také velmi zdrá-
havou dobročinnost okresů německých co
nejrozhodnějí. Ale tento fakt byť sebe pří-
křejšího rozporu mezi německými poslanci
a německými učiteli neposune vyjmutí
úpravy učitelských platů ze souboru pal-
čivých otázek naléhavé sněmovní agendy
a projednání její mimo spor fakulta tiv-
ným přerušením obstrukce ani o píď k do-
hledu možností.
Z resolucí německého učitelstva,
posledních dnech v té příčině přija tých
s povděkem za jedině rozumnou prohlásil
dlužno resoluci kadaňskou, kterou naji-
ném místě in merito zevrubně přinášíme.
Opravdu, jen sněm k práci uschopně-
ný je s to, aby úpravu učitelských platu
řešil úspěšně a trvale se všemi finančními
a rozpočtovými důsledky a podmínkami,.
bez nichž jest splnění spravedlivých po-
žadavků učitelstva obou národností jenom
bájkou, hodnou nejvýše jen dobrodružné
demagogie. A kdyby i případné usnesení
sněmovní bez úhrady nebylo skutečně než
pouhým theoretickým těšínským jablkem
pro učitelstvo, nikdo nemůže očekávati.
že by čeští zástupci, ve vyrovnání stojí-
cí, byli tak naivní a vytrhli Němcům tento
trn z nohy, aby jim pomohli při posledním
kole v běhu o závod, jak se sportovně v-
jádřil posl. dr. Lehnert na divoké nedělní
poradě okresních a obecních starostův
Liberci, že by tak musili pod jinými pod-
mínkami, než jaké sděleny českými zástup-
ci ve známé společné konferenci s něme-
ckými. A praví-li se z německé strany, že
to znamená zřeknutí se obstrukce, není
toto poznání ničím jiným, než závěr, k ně-
muž dospěl učitelský okresní Verein v Ka-
dani — ut supra. Lze doufati, že k tomu
statečnému a jedině rozumnému, poněvadž
jedině uskutečnitelnému stanovisku dopra-
cuje se všechno učitelstvo v Čechách.
obou národností, zejména pak učitelstvo
české, od něhož tím spíše lze očekávati
porozumění pro rozhodnutí českých po-
slanců, jehož důstojné, čestné a důsledné
dochování jest v zájmu celonárodním, pře-
devším pak v praktickém zájmu učitelstva
samého.
Není prostě jiné cesty k sjednání děl-
nosti sněmovní, než poctivá celková doho-
da. Dr. Lehnert ovšem prohlásil v Liberci
že není jiného prostředku k dělnosti sně-
#12
alto_textblock
#12
movní, než dosíci účelu německé obstruk-
ce a tím katastrofy veškeré zemské sprá-
vy. Na to není jiné odpovědi, než že je
to více než krutý omyl, domnívají-li se
Němci, že by katastrofa zemského hospo-
dářství přívedla Čechy k tomu, aby povo-
lili i jen o čárku více, než jsou ochotní po-
voliti v mužném a poctivém vzájemném
dojednání. V tom případu dokážou, že zas
oni nemají ponětí o psychologii české du-
še. České plíce nedají se zahanbití něme-
ckými, máme-li zůstat při rčení dra. Leh-
nerta, jenž prohlásil, že vyhraje ten, kdo
osvědčí lepší dech
#13
alto_textblock
#13
Pohroma národního školství
vČecháca násiedkemobstrukce
a neděmnosti sněmu,
(Od znalce skolstyí v Čechách.)
Po řadu letjiž trvající nedělnost sněmu králov-
ství Českého přivodila ve všech oborech ve-
řejné správy nezměrné škody, které ne-
přímo zasahují bluboce i do soukromého života
onro
občanstva.
Na tomto místě budié poukázáno jen ku sta-
vu věci, jaký v oboru národního školstvi způsober
byž obstrakcí a tedíž nedělnosti sněmovní. o
Prýnt rána zasazena byla skolním obsim
náhlým zaslavenim vyplácení subvencí na stav by
škol v r. 1910 Tím způsobena byla škoda přede-
vším oněm obcím, které spoléhajice na slíbenou
zemskou subvenci pustily se do stavby nové bu-
dovy školní, aby dítkám umožnily vyučování v
místnostech zdravotním požadavkům odpovídají-
cích. Závazky váči staviteli musili obce dodržeti
avšak slíbená subvence ze zemských pro-
středků (poněvadž slíbona byla jen s podmnínkou,
že zemský rozpočet bude schválen), výplacen
nebý!a. Následkem toho nuceny jsou obee
sáhnouti větší měrou k prostředkům úvěrním za
nynější doby neobyčejně zdraženým, čímž stouplo
zadlužení obecního jmění na mnohých místech
míře nemslé. Obcím skolaím vzešly jen na sab-
veneích v dobé nedělností sněmovní škody př e
milion korun.
Otázka staveb nových budov skol
ních jest i jinak pro skolní dítky následkem ne-
činnosti sněmovní osudná.
Ponévadž řádný rozpočet na sněmu královstv
Českého se neprojednává, není prostře dke
na povolování sil učitelských pro nové školy, kte-
ré sice po zákonu nutnými se nejeví, jež však
lilediska hospodářského a kulhurního pro místn
činitele i školní dítky jeví se potřebou naléhavou.
Jde tu zejména o zřizování nových škol
místoch přiškolených ku vzdálenější škole, zvlášte
když se jedná o stavbu nové budovy školni. Ne-
jedna budova školní ze starších dob jest již vzhle-
dem k počtu dítek a vzhledem k předpisům no-
vých zákonů školských co do požadavků staveb-
ních i zdravotních nedostafečna a provedení nové
stavby jest již nalébavě nutno.
Trvají-li školské úřady na uplatnění předpiso
zákona a naléhají-li v zájmu školních ditek i jejich
zdraví na neodkladné provedení nové stavby, stá-
vá se tím vyškolení vzdálenějších obcí, přikéza-
ných k dosavadní škole, nemožným, poněvadž ná-
klad na nové síly učitelské a tudíž na druhou ško-
lu vůbec za dosavadního kritického sťavu zem-
ských financí při trvající nedělnosti sněmu povo-
liti nelze.
Kdyby bylo možno takové odlehlejší obci nebo
obci s velikým počtem dítek zříditi si školur
místě samém a se tedy vyškoliti od školy matei-
ské, stala by se stavba školy mateřské se zřetelem
k úbytku dítek méně nákladnou, po případě neby-
#14
alto_textblock
#14
la by ani naléhavá, když by se následkem úbytku
školních dítek adaptací dosavadní budovy mohlo
nejnaléhavějším závadám odpomoci.
Týmž nákladem, kterým dnes musí přispivat
přiškolená obec vzdálenější ke stavbě školní bu-
dovy v cizí obci, ke které jsou její dítky přikázá-
ny, mohla by snadno s malým jen zvýšením ná
kladu opatřiti si školu pro své dítky v místě, kdy-
by ze zemských prostředků náklad na nové sílyu-
čitelské mohl býti hrazen.
Poněvadž to však za nynější finanční tisně
zemské nedělností sněmu možno není, z maří s
v případě, kde vyšší školské úřady za dnešní si-
taace naléhají na stavby nových školních budov
(třeba stavba taková byla již skutečně na nej-
výše nutná), možnost dítkám přiškolených obci bý-
ti účastnými školního vyučování ve vlastním do-
mově; a náklad, kterým nucena je přispěti k stav-
bě školní budovy přiškolená vzdálenější obec, ne-
má pro tuto obec praktické ceny, poněvadi
návštěva školy dítkám jejím i při tomto značněm
vydání nikterak se neulehčí.
S druhé strany tam, kde školské úřady z ohle-
dupna tyto hospodářské i humánní důvody nena-
léhají na provedení nových slaveb školnich. eít
následky toho stavu věcí dvojnásob školní dítky
které vyučovány býti musí v budovách a místno-
stech zdravotně i stavebně závadných; nehledě
k tomu, že ani v takovém případě nemůže býti řeči
o ctázce ulchčoní docházky školní zřízením druhé
školy ve vzdálenčjší přiškolené obci, ba ani zři-
zením expositury, poněvadž by tím vznikl větší
náklad na sily učitelské z prostředků zemských.
Ještě smutnější jsou případy takové, kde
bylo již povoleno za souhlasu zemského výboru vy-
školení před tím, než neblahý stav zemských
fnanci nastal, a kde obce v naději, že podařilo s
jim, školním dítkám umožniti dobrodiní školníh
vyučování ve vlastnim domě, s napětím veškerých
sil provedly stavbu nové školní budovy.
Budova ta stojí nyní prázdná, nepoužívána,
dítky musí docházeti do dřivější vzdálené, snad
hygiencky závadné a prostorem nedostatečné školn
budovy, musí tísniti se zvláště v zimě v malých
místnostech, ač doma již budova školní stojí při-
pravena.
Otevření školy nové povoliti nelze pro nedo-
statek zemských prostředků na nové síly učitelsk
a obec, která si postavila novou školní budovu
musí spláceti draze získaný úvěr na úrocích
amortisačních kvotách, aniž by ditky z obětavosti
občanstva měly prospěchu.
Následkem toho, že po delší dob
nepovolovaly se žádné zatímní třídy, ani
přespočetná místa učitelská, aní nové školy obecné
a měšťanské, vznikají nedozirnéškody i pre
stav učitelský,
Především stal se tím obtížným postup uči-
telů II. třídy na školách obecných na místa uči-
telská prvé třídy, postup učitelů škol obecných se
způsobilostí pro školy měšťanské na tyto školya
postup starších sil učitelských na místa řídící n
školách obecných, po případě na místa učitelů škol
měšťanských.
d
Při tomto stavu věci znemožňuje se zatím-
nim silám dosažení definitivy a silám
které jako sily výpomocné působí, dosažení aspoň
ustanovení zatímního.
Po řadu let množství abeplventů paedagogi
čeká na místa a je nuceno činiti nárok na výživu
z rukou svých nemajetných rodičů.
Také v jiném směru poškozováno jest uči-
telstvo v ohledu kulturním i hmotném.
Tak na př. nevyplácí se dotace ze zemských
prostředků, určená k placení zástupců za učitele.
kteří za účelem vzdělání se pro úřad učitelský
na školách průmyslových navštěvují kursy při
školách těchto zřízené. Pouze ten, kdo zástupee
může hraditi ze svých prostředků, může dnes zu-
#15
alto_textblock
#15
častniti se kursů těch, které mu umožní udíleti vy-
učování na pokračovacích školách průmyslovýcha
tím rozmnožiti služební příjmy důstojným vedlej-
ším zaměstnáním.
Stejné škody trpí učitelé, kvalifiko-
vaní pro vyučování nepovinným předmětům, ze-
jména češtině, němčině a frančině. Vy-
učování nepovinným předmětům na školách,
na kterých dosud zavedeno nebylo, se pro nedo-
statek zemských prostředků nezavádí, rovněž tak
se nerozšiřuje počet oddělení na školách, kde vy-
učování to již jest zavedeno, třeba by počet dítek,
jež na vyučování tom podíl berou, byl značně
stoupl a rozšíření vyučování dle stávající praxe
odůvodňoval.
Otázka úpravy vyučování nepo-
vinným předmětům, o sobě zdánlivě nepa-
trná, má veliký význam v zájmu sblížení se obou
národnosti. Zavedením vyučování druhému zem-
skému jazyku jako nepovinnému předmětu na ško-
lách národních, zvláště v krajích národnostně smí-
šených, čelí se jednak návštěvě škol druhé národ-
nosti se strany dítek s jiným jazykem mateřským,
jednak přiapívá se ke sblížení obou kmenů národ-
nostních zvláště na hranici jazykové, když přísluš-
níci jedné i druhé národnosti ovládají oba zemské
jazyky a tím možnost vzájemného dorozumění jest
usnadněna.
Neblahý tento stav v království Českém, který
znemožňuje prováděti nové stavby školní a ktery
učitelstvo připravuje o výhody, jichž za normál-
ních poměrů se mu dostává, tísní také ostatní
vrstvy společenské. Nedostatkem provádění no-
vých staveb školních omezují se v celé zemi zdroje
výdělku živnostníků, kteří svoji existenci mají zaji-
štěnou v živnostech stavebních. Tím ubývá jim na
poplatní síle a schopnosti úvěrové.
Učitelstvo jest nuceno omeziti svoje výdaje
na nejmenší míru, čímž trpí živnostnictvo, které
z odbytu předmětů spotřebních má svoji výživu.
Tak ubývá ponenáhlu poplatní síly v našem
království. Mohlo by se sice zdáti, že omezením
výdajů na školství národní ubývá zemi výdajůa
tím že se menší břemeno poplatnictva.
Avšak jest tomu právě naopak. Zastavením
pivní dávky ztráci zemský fond roční důchod nej-
méně 12 milionů korun, kterýžto důchod za všech
okolností sehnati se musí, poněvadž nejnutnější.
po zákonu samém zemi tižicí náklad na škol-
ství národní z prostředků zemských
a tedy z prostředků poplatnictva musí býti
uhražen.
Náklad tento nelze za vyličených poměrů uhra-
diti jinak, než půjčkou, která za nynější situace na
trhu peněžním zúročuje a umořuje se za velm
těžkých podmínek, takže touto finanční operae
vznikající náklad na opatření zemského úvěru jae
do milionů a jeví se jako nové, nákladem na škol-
ství národní samo nijak neodůvodněné břemeno na
bedrách poplatnictva, které i po spořádání zem-
ských finančních poměrů veškeré poplatní síly
bude tížiti.
To jsou jen v hrubých rysech a pouze v obor
národního školství vylíčené důsledky, vyplývající
z nedělnosti sněmu, přivoděné obstrukcí na sněmu
království Českého.
#16
alto_textblock
#16
Z parlamentních výborů.
Z finančního výboru.
Z Vídně, 13. února.
(Zvl. tel. »Nár. Listů«.)
Vednešní schůzi finančního výboru při-
jaty byly beze změny a jedno-
myslně veškeré návrhy, jež na-
šimi poslanci drem. Funkema
drem. Rašínem na novou úpravu
ukládacího řízení byly podány.
#17
alto_textblock
#17
sj
l
oo
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Havlíčkova satira moskevská.
Je povědomo, kterak na mladého Karla
Havlička působila necelá dvě léta, strávená
na Rusi. Z původních mlhavých ideálů svých
vystřízlivěl, duševně prohlédi, povahou zmu-
žněl. Vzdělával se na českého spisovatele,
domů do Čech se vrátil s životním cílem tak
jasným a sebevědomím tak pevným, jako
málokterý z jeho vrstevníků.
Ještě než v létě 1844 opustil Moskvu, n-
psal příteli Zapovi slova často uváděná: „Až
jí jen tam“, to jest v Praze, „budu, uvidíte,
ie zavedu docela nový stil v našich vla-
síeneckých spisech a záležitostech.“ K če-
nuž, jsa již na cestě, ve Varšavě dodává:
Mám obzvláštní zalíbení v polemice,
bude ze mne časem dobrá metla boží.
Proroctví to se vyplnilo v celém rozsahu.
Co v Moskvě rozšířilo a prohloubilo Ha-
vlíčkův názor, byly vedle studia života a ve-
dle přímých zkušeností osobních hlavně stu-
de nové ruské poesie a belletrie, zejména
Puškina, Lermontova a nade všecko Gogola
sudie ruské poesie lidové, zejména ukrajin-
skě, měkké, zádumčivě, vtipné, bohatého fon-
du citového; studie slovanských jazyků, lite-
ratur a dějin: a studie cizích epigramatiků.
především Lessinga a Logaua.
Literatuře naší prospělo nejvíce, že Ha-
viíček teprve v Rusku uvědomil si svou schop-
nost belletristickou, své nadání satírické a
svou sílu kritickou. To jej tehdy postavilov
popředí mladé generace spisovatelské u nás
a učinilo jej přímým předchůdcem Neru-
dovým.
Přiteli Klejzarovi, bohoslovci v Hradci
Králové a později evangelickému faráři v Pru-
ském Slezsku, Havlíček píše z Moskvy hned
1. 1843: „Ještě se vám musím s něčím pochlu-
biti.. totiž: že se u mne provalila bás-
nická žíla. Vždy to bylo mé jediné starání,
#20
alto_textblock
#20
státi se básníkem, a nyní po cestě a ještě více
po přibytí do Moskvy hrnuly se mi básnické
myšlenky do hlavy jako draví ptáci, a pře-
svědčil jsem se, že dosti dobré.“ Své pokusy
prý Havlíček předkládal Bodjanskému na po-
souzení jako výtvory cizí (Vocelovy, Jablon-
ského a jiných), censurou domácí nepropu-
štěné, a ten s verši prý byl nadmíru spoko-
jen. Nyní jde prý už jen o vítězství nad for-
mou, a k zápasu tomu si Havlíček klade lhůtu
pětiletou.
V Moskvě tedy především oživliti
„draví ptáci“ — oživla Havlíčkova s atira.
Z prosince r. 1843 máme od něho paro-
dii známé společenské písně Čelakovského
„Tys bratr náš“ („Za dnů mladosti kdo ra-
dostné“). Posilaje verše ty Zapovi, nazývá je
„telátkem své nekřesané musy“ a radí je čístí
jen s Čelakovského originálem v ruce, tak
jako prý se jídá okurkový salát s pečení
Z druhé a třetí strofy básně Havlíčkovy zřej-
mě vysvítá, kam posměváček mířil.
#21
alto_textblock
#21
Kdo na hrobech praotců slavných
kalamajku tancuješ
a ve čtyřech slovanských hlavních
nářečích brebencuješ,
kdo piješ kvas a slivovici
a chodíš v kozácké čepici
sk
ltys bratr nášl.)
věří nadělí ti Mikuláš.
lrttvnt
#22
alto_textblock
#22
Kdo věren Bohu, církvi, králi,
co pravý Čech a vlastenee,
Schuhmachermeistra v peci spáln
la nad krám píše: »Já jsem švece
kdo každý pátek, každou středu
m novou vymejalš abecedu
Istys bratr náší:]
de
tys vlastenecký Goliás!
#23
alto_textblock
#23
l
el
d
p
vde
lne
vp
Tedy: ve verších těch ozývá se stará ne-
chuť Havličkova k t. ř. Českým bálům, jež
provozují potomci husitští; k theoretickému
panslavismu Kollárovu, který přestává na
#24
alto_textblock
#24
znalosti čtyř hlavních jazykův slovanských
knih v nich sepsaných, nepronikaje k poznání
slovanského života z vlastní přímé zkušeno-
sti; nechuť ke slovanství čepice, kokardy
nápisu, tudíž pouhého vnějšku; a posléze ve
verších těch hlásí se Havlíčkova nechuť ke
konservativním heslům mechanicky, bez du-
cha opakovaným, a vedle nich nechuť ku pře-
vratnému pravopisnému hračkářství, které,
jak povědomo, v první polovině XIX. věku
zejména zásluhou Hankovou rozbujelo u nás
více, než literatuře naší bylo zdrávo. Tedy
vše to, co Havlíček shrnoval v pojmu planého
„vlastenčení“ a proti čemu tak pronikavě vy-
stoupil prósou v pozdějším posudku Tylova
„Posledního Čecha“.
Je na snadě, že Havlíček Čelakovskéh
báseň za předlohu nezvolil si z opposice proti
autoru (byliť si navzájem velmi sympatičtí).
nýbrž jen pro typičnost a obecnou oblibu
těch veršů. (Tiskem vyšla parodie Havlíčkova
až v satirickém „Sotku“ 1849, do té doby
mladá generace šířila ji pouze rukopisně, tak
jako většinu Havlíčkových veršů, které z ja-
kýchkoliv příčin tehdy vytištěny býti ne-
mohly.)
Touže asi dobou Havlíček napsal i známé
štiplavé verše: Špaček, básník a osel pod
lipú. V poli totiž stojí lípa, v jejím kmeni
hnízdí žvatlavý špaček a listí její okusuje
spokojený osel. Jakmile však dostaví se bás-
ník a chopí se lyry, špaček se vyklídí, ose
uteče od šťavnatého listí
#25
alto_textblock
#25
n
»a lípa se hořem rmiútí,
tocre
že se nesmí z místa hnúti.«
ssv
#26
alto_textblock
#26
Havlíček adresáta, jemuž věnoval toto
poslání, nejmenuje — ale bezpochyby jen
proto, poněvadž takoví kandidáti nesmrtelno-
sti za doby jeho u nás bývali již zjevy velmi
obvyklými.
Týž rok 1843 a zejména 1844 je rokem
Havlíčkových nejhojnějších epigramů.
Prostudovav theorií i praxí Lessingovu
příklady Logauovy a Puškinovy, Havlíček jd
#27
alto_textblock
#27
za jejich vzorem, ale v pojímání svém záhy
uzrává. Přátelům Zapovi do Lvova a Klejza-
rovi do Hradce Králové posílá občas tyt
básničky po skupinách, jak je právě dodělal.
průběhem těch dvou let dostoupily plného sta.
S počátku netroufá si posílati je v dopi-
sech; „nedají se,“ píše o nich Klejzarovi r.
1843, „jsou tuze něžné, zvadly by na hra-
nici.“ Ale již v dubnu 1844 přídává jich, jak
praví, „několik tuctů“ k listu poslanému Za-
povi, nepřeje si však, aby byly otištěny, ježto
by vady národní povahy české, které tam jsou
mrskány, před renegáty nebo protivníky ná-
rodnost českou mohly zlehčiti vůbec. Také
z epigramů, zasílaných pozdějí, některé Ha-
vličkovi se zdály „trochu nezdvořilé“, aby
mohly býti otištěny. Nieméně vrátiv se domů.
Havlíček 1845 sám pořádá epigramatickou
sbírku, rozvrhuje ji v patero oddilů podle lát-
ky, chystaje se illustrovanou vydati ji tiskem.
k čemuž však za života jeho nedošlo. Jen asi
čtvrtina, jak povědomo (něco přes 50 —
všech pozůstalých epigramů Havlíčkových je
něco přes 200) vyšla v „České Včele“ a v
„Šotku“ 1844—49.
Do této Havlíčkem chystané sbírky epl
gramů nebyl však přijat hned jeden z prvnicl
cyklů jeho moskevských plodů.
Havlíček v Moskvě stopoval také pří-
stupné tam nové publikace české.
Mezi jinými se mu dostala do rukou na
př. i něžná, ozdobná knížečka, nadepsaná
Pomněnky na rok 1843', památka na
třetí pražský společenský bál český, jehož
Havlíček, jak víme, nebyl přílišným ctitelem.
Hlavní novinka pak při této drobné knížce
byla ta, že kdežto předchozí dvě verší napl-
nili básníci, tuto třetí vesměs vyplnily české
básnířky. „Osmnáctero paní i panen,“ jásá ga-
lantní kritik „Pomněnek“ v příloze ke „Kvě-
tům“ r. 1843, č. 4., str. 15., Karel Štorch, „po-
dává zde dary své na oltář vlasti, a Musa, ctí
spanilost i vlastenectví jejich, neměla k nim
věru ruku skoupou... Celek opravdu mus
na našince mocí divotvornou a překvapujíc
působiti, jako bohyně olympické, zjevivší se
#28
alto_textblock
#28
pojednou před užaslým Paridem, nad něhož
nám nesnadněji jest určiti, kteréž se zlaté ja-
blko krásy aneb ratolest vítězství přiřknouti
má“ . .
Havlička však básničky tyto, třeba i
prof. Ševyrev jimi byl nadšen, přivedly, jak
praví, „do satirického ducha“; „měl jsem pak
celý večer chuť některú z nich travestovat,
ale přemohl jsem se,“ dokládá.
Když však „Květy“ nepřestávaly také
veršem oslavovati mladé básnířky české,
a zejména když v č. 58. téhož roku 1843 obje-
víla se „Kytka“ od veršovce Ivana Čecha,
která v deviti dvojverších opěvala jednotlivé
poetky „Pomněnek“, jmenujíc je křestníni
jmény — Havlíček dále již se nepřemáhal.
Zcela touže formou složil odpověď s názvem:
„Jehelníček Ludmily Češky. Dárek
za Kytku Ivana Čecha“, a poslal příteli do
Prahy, aby epigramy ty, zdánlivě sepsané dá-
mou, vpašoval do „Květů“. Havlíčkova od-
veta ovšem byla nepřímá: oslavované paní a
panny české zůstavil na pokoji, za to však
se pustil do našich spisovatelských předáků
mužských. „Nevím,“ píše příteli v dubnu
1844, „jak to půjde těm pánům pod nos, ale
jest potřebí, aby je časem někdo zbodnui, aby
si již tak brzy na vavřínové věnce nesedali.
Pospíšil, vydavatel „Květů“, „Jeheiniček
ovšem otisknouti si netroufal. A tak tento
první cyklus Havlíčkových epigramů jenv
přepisech byl znám až téměř do vydání Qui-
sova z r. 1898.
Ačkoliv pak nový vydavatel řadí „Jehel-
níček“ k Havlíčkovým veršům slabším, přece
plod ten není bez charakteristické pro autora
žíravosti, s jakou vždy se mu dařilo odhaliti
slabou nebo směšnou stránku svého protiv-
níka.
Amerlinga, filologického dilettanta školy
šírovy, velebí jménem české kuchyně, že nám
vyložil jméno slanečka ve všech jazycích; Ka-
liny se ptá, proč od doby, kdy vydal „Kšaft“
(jak povědomo, balladu ve vkusu lidovém, r.
1842 vytištěnou švabachem jako leták, jehož
davy pražské šmahem rozebraly přes 10,000