p

re

le

v

Oě

se

Ročník XXXXIX.

std ndav n

V Praze, ve čtvrtek 24. června. 1909.

o a tot en dal žabobtarod jeesnon

av stulnní

Číslo 172.

Na ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracii na něsic. . . . . . 2 K — Pa čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou měsle na čtvrt leta: . . . 7 K eeh ve filiálkách: na měslo. . . . . . 2 K 80h Poštou: měsie, . . . . na čtvrt ieta : . . . 9 K 80h s dvojí zásilkou na měsle na čtvrt ista : . . . 11 K 9

kd

lo ploe a j tvt nei

dceo no

niomne

e

P

ni

l

dání.

V drobném prodejis ranní číslo o sobě . . zal sh Večerni . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranuí čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . 5h

Inserátv plati se hotové napřed Předplaceni a inserty přijíma administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se těž redakca, tiskárna a sxpedice „Národnich Listů Rukopiny se novrasejí.

Telafonické a telegraf. zprávy „Národních Listů Panská sněmovna o uspořádání poměrů v Bosně a Hercegovině. Z Vídně, 24. června. V panské sněmovně podají dnes dr. Baernreither a soudr. tento návrh: »Panská sněmovna se usnesiž vyzvati vládu, aby uplatnila vliv, který jí přísluší podle zákonů na správu Bosny a Hercegoviny v ten rozum, že společně s ústavností v zemích těch zavede se náležitá organisace nejvyšší jejieh správy, při které by se šetřilo sebenrčovačích práv zemi těch ve vlastních jejich záležitostech a staly se záruky, že jak zájem celé monarchie, jak zákonný vliv obou polovin říše vykonáván bude způsobem úspěšným a plodným, rozvoj nově ziskaných zemí nebránícím, nýbrž podpo- rujícím. Zároveň panská sněmovna vyslovuje určité očekávání, že v zemích těch státním vy- vazením dávek, úpravou práva dědického zádruh, jakož i reformou práva exekučního, spořádáním úvěrních poměrů zemědělských, ze- mědělskými školami a potřebnými a rozsáhlýmí pracemi melioračními zajistí se oxistence sel- ského lidu na usedlostech těch chráněného zemědělsky pokračujícího.«

Co nabízí vláda agrárníkům za propuštění obchodně politických předloh- Z Vídně, 24. června. Dnes o 4. hodíně odpolední sejde se opět konference před- sedů klubovních k poradě o tom, budel možno projednati obchodní smlouvu ra kousko-rumunskou a zmocňova e zákon obchodně-politický v nynějším letním zasedání. »Národní Listy« již oznámily, co nabízí vláda spojeným agrární kům za to, že předlohy ty propustí. Dnes oznamuje »N. Wr Tgbt «, že mezi 1. zv. kompensacemi nulézají se také vý vo zn premie na dobytek, zejména vepřový Tyto premie by činily pro králo vst v české 1,880.000 K, pro Moravu 414 000 korun, pro Slezsko 106.00 K, pro Ha liě 1,400 000 K — dohromady as 6,000 000 korun.

Řišské ministerstvo vojenství děkuje. Z Vídně, 24. června. (K. k.) Říšské mini- sterstvo vojenství poděkovale dne 14. t. m. jmé- nem vlastním i jměnem obou ministerstev země- brany za obětavou a cílevědomou podporu všem rakouským a uheřským ministrům a zemské vládě v Chorvatsku a Slavonii, kteří při vojen- ských přípravách v minulém půlletí nutných byli dle svých resortů povoláni k součinnosti. Tím se vysvětluje, co je pravdy na poznámkách, které jednotlivé denníky přičinily k této nótě, zaslané také ministru obchodu Košutovi; na její oveřejněni v listech nemá, jak se konstatuje z povolané vojenské strany, říšské ministerstvo vojenství přirozeně žádné účasti.

Z úřadního věstniku. Z Vídně, 24. června (K. k) »Wr. Zlg « sdě- luje: Císať jmenoval Nejvyšším rozhodnutím ze 4. června t. r. stavební rady Matyáše Krcha, Josefa Nedvěda, Jana Leitzera, Viléma Rittera z Rittershainu, Františka M acha Ladislava Heksche, Viléma Weingärt nera a Jindřicha Richtera vrchními sta- vebními rady ad personam pro státní službu stavební v Čechách. Z Vidně, 24. června. (K. k.) »Wr. Ztge sděluje: Ve stavu lékařů v tabákových továr- nách byli jmenováni: lékař tabákové továrny první kategorie dr. Frant. Weig ner v Sedlei. lékař tábákové továrny druhé kalegorie dr. Ma- touš Viturka v Táboře, dr. Frant. Bl a h v Písku, drJosef Pfannerer v Tachově, lékaři tabákové továrny třetí kategorie dr. Václ. Rychetník v Táboře a dr. Otokar Havli ček v Sedlci. Z Vídně, 24. června. (K. k.) »Wr. Zlge sděluje. Ministr kultu a vyučování propůjčil první, čivrté a páté třídě divčího lycea v Jičíně právo veřejnosti na školní rok 1908/9.

Proticarská výtržnost v ilalské sněmovuš. Z Říma, 24. června. Před řečí ministr zabraničních záležitostí Tittona udály se bo ur- livé scény a prudké útoky na cara. Posl. Morgari pravil: »Naše strana nebude se rozpakovati, uvitati despotu, jehož ruce jsou potřisněny krví jeho lidu a pozdravi ti z a- slouženým pískotem, kdyby při- šel do Italie!« Ministr Titto ni vyskočil křičel: »Nemohu trpěti, aby Morgar zde urážel panovníka národa prá- telského!« Morgari na to protestoval Hlasy na krajní levici: »Morgari má právo mlu- viti, máme snad zde ješté svobodu slova l« Do- šlo pakk velikým srážkám. Na socía- listického místopředsedu Costu bylo voláno »Nyní nesmite předsedat! Vy jste podepsal návrh Morgaria (viz o tom zprávu K. k.). Tittoni pro- testoval opětně proti urážení panovníka spřátele- ného národa. Socialista Treves volal naj »Nemluvte zde žádné blbosti! V anglické dolní shěmovně nazván byl'car prostým vrahem.« Tit- toní: »Ale vláda tam proti tomu protestovala. Já protestuji ze všech sil a za námi stoji většina parlamentu a celé země.« Tre- ves: »Ať jen car sem přijde, však uvidí !« Posl. Tursti: »Bylo nám běda, kdyby Angli byla provedla prakticky svoje theorie v době, kdy v Lombardsku byli Rakušané a v Neapoli Bourgonové!« Posl. Marangonli volá: »Gladston smýšlel jinak než vy!« Mistopředseda Costa zvoní, krajní levice křičí stále: »V s ak již uvidltel« Pravice protestuje a volá: »My jej uvítáme důstojněl« Potom ujal se slova ministr Tittoní za všeobecného

hluku.

Císař Vílém v Kielu. Z Kielu, 23. června. (K. k.) Odpoledn navštivii císař Vilém anglickou cvičnou lan »Cornwall« a pak navštívil knižete Monackého jenž brzy po připluu »Hohenzollernu« sem při byl svou yachtou »Alice«. Odpor proti finančním předlohám v Anglii. Z Londýna, 23. června. (K. k.) Dnes ko nala se zde za předsednictví lorda Rothscbild schůze, navštivená velmi četně bankéři a ob- chodniky, jež byla namiřena proti finančním předlohám slátního kaneléře Lloyda Georga. Byla jednomyslně příjata resoluce, ve kterés uznává nutnost zvýšiti zdanění, avšak návrhy ministrovy se odsuzují, prolože by jejich usku- tečněním byla podnikavost a blahobyt tlumeny a obchod poškozován.

Hnutí francouzských námořníků. Z Marseillu, 23. června. (K. k.) Námořn íci v seznamech zapsaní vyslovili v zásadě, že se podrobují rozhodčímu výroku ministra námo nictva.

Složení nové sněmovny hollandské. Z Amsterodamu, 23. června. (K. k.) Při dnešních užších volbách bylo zvoleno: 13 libe- rálů, 5 demukratů, 6 socislistů, 20 protestantů a 9 ze strany historických křesťanů. Dle toho je složení nové sněmovny následující: 25 libe- rálů, 8 demokratů, 7 socialistů, 25 katolíků, 23 protestantů a 12 ze strany historických křesťanů. V nové sněmovně činí tudíž počet poslanců stran pravice 60, stran levice 40, proti 49, po případě 51 v staré sněmovně. Kritická sitnace v Marokku. Z Tangeru, 23 června. (K k) Ag. Hav. sděluje s Fezu, že Mulej Kebir ze Zemury ob- sadil osadu Tulal. Misto to leží 2 hodiny od Mekines. Situace jest prý kritická. Mulaj Hafi utvořil prý ve Fezu mehalu z 2000 domorodců, jejichž věrnost jest pochybnou. Mysli se, že přejdou k Roghiovi. Evropané se chystají opu- stiti město, které se připravuje k obléhání. Všecky kmeny připojují se k Roghiovi. ssimo Krětská otázka, 14do Z Caříhradu, 23. června. (K. k.) „Sabah“ předvidá, že otázka krétská bude rozřešena dle přání tureckého, což se usnadňuje též zdrželi- vy- vým stanoviskem Řecka. „Jeni Gazetta“

vrací zprávy, že v nejbližší době bude uveřej něna červená kniha o Krétě. O

ntst a

Uherská krise.

olennní

leij o ine (Demise státních tajemníků.! »loee Z Pešti, 23. června. (K. k.) Uh. tel. kor kanc. oznamuje: Státní tajemník v ministerstvu kultu Jan Toth a státní tajemník v ministerstvu financl Zolian 5l. Desy podali demisi.

Z uherské strany nepdvislosti. Z Pešti, 23. června. (K. k.) Uh. tel. kor kanc. oznamuje: Bývalý člen strany neod vislosti posl. Gaston Gaal, jenž kdysi vystoupi následkem svého stanoviska v záležitosti banky z klubu neodvislosti, oznámil včera, že opět do strany vstupuje.

Cizojazyčné telegramy v Uhrách. Z Pešti, 23. června. (K. k.) Uh. tel. ko. kanc. sděluje: Ministr obchodu Košut změnio k žádosti průmyslových a obchodních korporací nařízení, že telegramy v cizích jazycích nemohou býti telefonicky dodávány telegrafním stanicím, v tom smyslu, že nařízení to týkati se bude jenom menších osad, aby se zamezilo přetížen dopravy telefonní. Ve větších místech však mohou i na dále telegrafním stanicím býti tele gramy telefonicky v cizím jazyce podávány.

Jubileum bar. Féjervára. Z Vídně, 24. června. (K. k.) Kapitánu uherské osobní gardy trabantů generálu pěchoty baronu Fějervárovi dostalo se včera a dnes četných blahopřání ku padesátému výroči bitvy u Solferina, v níž si ziskal řád Marie Terezie. Ve 12 hodin byl baron Fějerváry přijat císařem ve zvláštním slyšení. O půl 1. hodině dostavii se k baronu Fějervárovi blahopřát nejvyšš hofmistr knlže Montenuovo jako plukovník všech osobních gard s gardovými kapitány hr. Beckem hr. Uexküllem, princem Esterliazým a hrab Auerspergem; dále blahopráli generalita, předno- stové vojenských úřadů a jiní. Z Vídně, 24. června. (K. k.) (Armádní věst ník.) Císař vydal následující nejvyšší vlastno ruční list:

Milý generále pěchoty, sv. pane Fejérváry! V den zvlášť památný v dějinách Mého v i ska slavíte padesátileté jubileum jakožto ryti vojenského řádu Marie Terezie, kterého jste na byl v mladých letech skvělými výkony na bo jišti u San Martina. Jak čestně byla Vaše vo jenská dráha zahájena, tak zásluhyplnou zů- stala po půlstoletí. Jsa hodným řádu, jeniž po vznáší jen nejvybranější za své členy, pociťujete zajisté hrdou radost ze vzpomínky na svou vojenskou minulost. Je Mně tudíž jakožto vel- mistru řádu a ve smyslu jeho slavné vznešené zakladatelky milou povinností dáti Vám opětný důkaz nejvděčnějšího uznání tím, že Vám pro- půjčuji brilianty k rytířskému kříži řádu Marie Terezie. Nechť tímto vzáeným klenotem ještě dlouhá léta v plné síle se zdobíte a nechť je Vám dů- kazem Mé stálé přízně a zároveň znamením nej uetivějších pocitů Mé branné moci, které Vaše rytířská statečnost zůstane vzorem. sll Ve Vídni, dne 23. června 1909. František Josef v. r. Z Vídně, 24. června. Na počest jubilára hrab. Fejérvara, který byl o polednách přijat císařem ve zvláštní audienci, pořádá se večer na dvorním hradě hostina, které se zúčastní císat a 74 generálů. Cisař pronese na počest jubilára připitek.

Noví baroni.

Z Pešti, 24. června. (K. k.) Úřadní list uveř j ňuje propůjčení uherské baronie velkostatkářůma velkoprůmyslníkům Alexandru, Josefu, Karlu a Be lovi šl. Hatvany-Deutschům, jež jim byla udělenav uznání zásluh v oboru národního hospodářství a ve- řejné dobročinnosti. s šn sn d

Politický proces v Záhřebě. V Záhřebě, 19. června 1909. (Od zvláštaího zpravodaje »Národních Listů«.) V Chorvatsku pomalu bude nedostatek vě zení. Nedostalek škol dávno už je charakleri stikou bánoviny. K čemu dvou soupeřů ? Nej lépe školy uzavřít a proměnit je na žaláře ! Po tom už by »slávě« barona Raucha nic neschá zelo. My jenom jeho houževnatosti se divíme Drží se báňského křesla zuby nehty. Ale jed- nou přece přijde pád. A bude hrozný ! Běda smělcům, kteří hledí zastavit proudy n ži vola, jež jsou neomylny ! Utonou v nich.A zbude jen smutná památka! Smutnou vzpo mínku zanechá i baron Rauch, který dobře vi, že většina národa je proti němu. Jeho oporou v zemi je jen dr. Frank. Ale i ten by skokem přeběhl, hned jak by se víte obrátil. Dnes ješte pomáhá s »legionářskou« tlupou svých klackářů. V Záhřebě zákeřnými výpady hájl »u ra ž nou čest« chorvatského národa. Na venku nyní ji »restauruje« baron Rauch. Všude se se tkává s opovržením lidu. V Daruvaru ani katolíci před ním je ne utajili. Když tam bán si chtěl prohlédnout ka- tolický kostal, u vrat ho očekával farár Eitinger který řekl: »To je kostel.« Takové uví tání Rauchovi se nelíbilo. Nedovedl zakrýti svů hněv a řekl: »Proč jste neby! pr uvítání?« »Protože jsem byl domae zněla odpověď farářova. Ještě hůře to dopadlo v pravoslavném ko- stele Tu parocha Markovič povýšeným hlasem řekl: »To je srbský kostel, posta- vený srbským lidem, který nyn tolik je štván a pronásledován. Řekněte J. V., že Srbové nejsou žádnými velezrádei, ale loysl- nimi poddanými«. Bána jakoby vatl vodou polil. V rozpacích odvětil: »D o b ře, řeknu tov. V Brodu již bylo zahájeno vyšetřován s paními, které proti bánovi demonstrovaly. Sedm přednějších žen bylo policejnt cestou k 14 dennímu vězení odsouzeno, jiných sed bylo předáno státnímu návlad niclví v Požegě. V Záhřebě zase redaktor Vilder je do vě- zení uvržen pro »nouposlechnutí stráže p shluknutl.« Tim všlm zájem pro »velezrádný« proce ochabuje. Vzpruží se až příchodem Nastiče Dnes svědek Jakov Drača, vzdor ná mitkám dra. Belobrka, byí vzat do přísuhy. Drača kdysi obžalovanému Vukdragovičovi vy- hrožoval zabitím. Ale což to je u zá hřebského soudu? Svědek, jak ústa otevřel, hned zlobou na Vukdragoviče soptil. Ten prý půdu srbskému králi v bánovině připravoval Cyrilici všude zaváděl. Jen Vukdragovič nese vinu, že Drača nemohl koupili pole, které srbská spořilelna prodávala. Hle, jak svědek do »velké politiky« své hamižné zájmy veplitá ! Bídák tenhle Vukdragovič: Dračovi nepřál pole a Ra- kousku Bosnu! A nejen on, všickni Srbi dy- chtili po připojení k Srbsku. Má na to svědek pádný důvod. Hned Tarrabochio po tom důvo chtivě lape. Konečně svět slyší tu zdreujieí pravdu. Diť Drača: »To im je u krvi. slavni sude.« A přece je i Drača pra- voslavným Srbem! Každý jím nyn opovrhuje. I strýcův syn mu spílá denunciantů Však hořce bude vzpomínati na těžkou chvili v níž se stal nástrojem násilníků. Dost hloup sám to potvrzuje: »Mně řekl dr. Košutič, když jsem k němu přišel, že j se obžalován z velezrády, ale já jse tehda dokázal, že jiní jsou vele- zrádei.« Fuj! Jak hanebných prostředků po užival dr. Košubič! Accurti svědkovi dělal napovědu. Ukázal na to dr. Belobek: »Jen mu radši celou odpověd řekněte.« Na konec vyšlo na jevo, jak se svědek kdysi zaklinal, že se Vukdragovičoví pomstí. Už jednou násilím otevřel dvéře ho- spodské světnice, v n!ž spal Vuk-

dragovič a pokoušel se nožem h zabítil Němec JosefSajter chorvatštinu hrozně drmolI. Doznává, že dcerka jeho chorvatským písním, jež zpívala, ve škole se přiučila ; učitelem byl Vukdragovič, který mimo velezrádu i z ne- návisti k Chorvatům je obžalován Anton Šagovac odmitá slova, která mu připisuje pretokol. Nikdy neřekl, ž Vukdragovič je velkým srbským propagátorem. Josef Aleksič je mlynářem. V mlýné vše se mele, obili i klepy. A těch Aleksič nasbíral! O králi Petrovi, o Srbech, o Bosně — vše se ve mlýně přemýlalo ! Zajímavo je, že velká část mlečů na dohodu srbsko-chorvatskou toužila. To ovšem není vodou na mlýn Accurta. Proto hned řeč jinam obrátil. Na pokřiky »Živjela Srbija !« Ty ale mlynář neslyšel! A přece většina jeho zákazníků je z řad Srbů! Antun Lifka je z Vodegraje; to mě- stečko prý Srbové nazývají malým Bělehradem. Je to až podezřelé, jak každému městečku v procesu se dává toto pojmenování. Vše na jedno kopyto! Už ta komedie ani nepůsobí. Je těch »malých Bělehradů« v Chorvatsku jako hvězd na nebl. Jiného svědek neví. Hned Aceurti se domnívá, že kdos Lifkovi vyhrožoval. Ten však domněnku odmílá. Čech Franjo Dočkal r. 1894 do Chorvatska se přestěhoval. O srbských »rejdech« neví ničeho. Jen to slyšel, že Bosna by měla připadnout k Srbsku, ale nikdy nikdo před ním nemluvil, že by i Slavonie se měla státi dílem srbského královstvl. Ten zábor Slavonie králem Petrem se vylihnul jen v hlavě Aceurta. A stále »velezrádci« úpí ve vězení

22. června 1909.

Nastič. Přijel po způsobu velkých světa. V nejpřísnějšín inkoznitu. Střežen jako oko v hlavě. Má skvělou družinu: půl tuctu ostražitých detektivůl Dlel ve světnici předsedově. A ve dvoraně byli: předseda Tarrabochio, vo- tant Pavešič, zapisovatel Puk, Accurti, znalci písmna Poič i Muller a pozvaní obhájcové. Na galerii byli náměstkové prokurora Kaurič a Stožir. Zjevilo se několik zpravodajů. Dlouho ve dvoraně neprodleii. Předseda jim ukázal dvéře, protože 1íčení je taj- nél Jak hy nebylo! Jméno Nastič už to s sebou

nesel

Scenerie je připravena. Vyškolení aktérí čekají na vstupní slovo. Komedie počíná! Povíme, co o ní diváci vyprávěli. Předseda za- číná s listem Accurta ze dne 7. března 1909 (P'roces byl zahájen 3. března 1909), jenž je průvodcem ori- ginálů, fascimilovaných v pamíletu „Finale““ (čte- nal vl, že sutorem je Nastič!). Celá ta skvostná lite- rautra je v obálce, zapečetěné pečetí soudní stolice. Obhájeové jsou udiveni, K jaké komedii jsou vlastně pozváni? Pečeť na obálce je, ale kde je dů- kaz, kdy obálka byla zapečetěna? Tou komodií s pravda nezastře: originály u soudu nebyly tehda, když k líčení byly nevyhnntelny! Tehda celý senát. Snad se čtenář na tehdejší naše zprávy pamatuje Tehda Nastič chtěl vyllouci pár tisic korun .. . A ob- hájcové se nyní táží, jaký je cíl tohoto líčení (či se- zení, či jak tu tajemnou tragikomedii nazvati má- me r). Tarrabochio ten cíl vykládá! Přijde Nastič! Opravdový Nastič. U soudus ukáže, jako nejnovější „pojava“, o které mnoho v dvoraně se mluvilo, jíž však oko zvědavců dosu nespatřilo. A ještě jiné věci povídá p. Tarrabochic. Nasli má vypověděti, že opravdu předložil originály. A soudní znalci mají říci, mohou-li o těch originá- lech hned vysloviti svůj úsudek, či třeba-li jim času. A znolcům na vážnost přísahy předseda ukazoje! Tarrabochio! Tarrabochi l Znalcům připomínáš přísahul A sám? .. . A pak „duchaplně“ odůvodňuješ pohnutku, jež vedla ku prohlášení „schůzky“ za tajnou. Prý by se proces zbytečně přodlužovall

Z kulturní ciziny.

hon v mal se

a

sarzsě .

Polské drama. ninsts e Ve Varšavě těši se velkému úspěchu nové historické drama »Eva Frankov a«. čerpané z historie polských židů v XVIII. sto- letí. Na scénu postavena tu poprvé markantní historická postava znamenitého židovského my stika a proroka Franka, samozvaného me siáše, zakladatele náboženské sekty »Frankistů«, která se však dlouho neudržela, přibrala v sebe elementy slabého a porušeného křesťanství a při klonila se pak ke katolicismu. Ústřední osobou dramatu jest dcera tohoto pseudomesiáše E v Frankova, prorokyně, která hrála roli pa- tronky mezi Frankisty a stala se posléz milen kou neofity Luky Wolowského, jednoho z nejhorli vějších přivrženců svého otce. Historický sujet sám dává látku silně ro mantickou a dramatickou zároveň, dává i příle- žitost k velikým davovým scénám a k zajímavé kresbě vnitřního života sekty z vysoce zajímavé doby přechodu — ze začarovaného středověkého ghetta židovského do širšího světa, s volnou perspektivou na přišti rozptýlení židů a smísení jieh s národy křesťanskými. Nejmenovaný polský sutor, ačkoli patrně dramalický začálečník použil vděčné historické látky velmi obratně odtud úspěch hry-

o Vynikajíeí herečka ruská L. B. J a v or- ská, choť knížete Barjatinského, bývalá maji-

telka Nového divadla potrohradského, en- gažována byla k Suvorinovu diva dlu s právem hlasu v repertoirní radě. Ke zprávě o tom některé listy připojily zlomyslnou po známku, že je to poprvé, co se vůbec veřejně mluví o — repertoirní radě v Suvorinském divadle. V Paříži vyšla kniha francouzského autora »Les poětes du terroir«, uvažující o vlivu zeměpisných podmínek na tvůrčí talent, na schopnosti lidské a jejich rozvoj. Autor měl na mysli především domácí, francouzské spiso vatele, učence a vyníkající lidi. Francii pova- žuje také za zemi nejspiše příhodnou pro apli- kaci svého pozorování, neboť ona má kraje tak různého charakteru krajinného a různých země- pisných podminek, které se — což není arei nic nového — ostře odrážejí v povahách svého obyvatelstva. Tak Bretoň dala po jeho mi- nění spisovatelům a filosofům v ni zrozeným silnou obrazotvornosl, široký vzlet ducha a pessimismus. Dala literatuře Victora Huga Villiersa de I'Isle Adam, Leconta de Lisle, Pierra Lotiho, z filosofů zrodili se tu Abelard Descartes, Lamennais, Renan. Poetové rodili z Normandie naproti tomu vyznamenávají se střizlivostí a klidem, duševní vyrovnanosti: tak Corneille, Flaubert, Barbey d'Aurevilly, Mau- passant, astronom Laplace. Flandrie dávala pouhé básníky: vyšli odtud Racine, Coppé, Ver- laine, a j., z Burgundska zase velcí učenci, Ampěre, Cl. Bernard, Pastern. Geniové vojenští a státníci rodili se nejvíc na jihu Francie. Zesnulému nedávno řediteli novovorského

Metropolitan-House H. Con rie dovi byla na scéně divadla, na němž působi a jemuž bez odporu získal světové uznání. uspořádána or ginelní pohřební sluvnost, rozhodně trochu »amerikánsky« výstřední. Na scéně po- staven smuteční katafalk, na nějž se vší pompou špalír nosičů s hlavami zahalenými (celý obřa konán dle židovského ritu) přinesl nádhernou rakev, arci prázdnou, a před ní celý orkestr sehrál Smuteční pochod Beethovenův, potom Händelovo Largo, deklamována vhodná báseň Tennysonova, pronesena po- hřehní řeč rabinem, atd. Když pak rakev byla zase ze scény vynášena, doprovodil jí orkeste Smutečním pochodem Chopinovým. S Napoleonskými dramaty se roztrhl pylel V posledních dnech ohlašují německé listy nové, s titulem »Die hundert Tages. Autorem jeho jest známý člen mnichovské Moderny literární Otto Julius Bierbau m. Německý překlad Areybaševova po věstného románu »Sanin« byl loni na nátlak klerikální konfiskován a zakázán v celém Německu. Po dlouhém řízení soudním byla nyní teprve konfiskace na celé čáře zrušena. Družina berlinského Lessingova di- vadla (ředitelstvím Brahmovým) absolvovala v těchto dnech ve Vídni velikou serii poho- stinských her s úspěchem kolosálním. Družina Lessingova divadla vyniká svým moderním re- pertoirem uměleckým, jehož specialitou jest Ibsen a má také nejlepší tou dobou světové představitele ibsenovských postav. Celkem dá váno ve Vídni 30 představení, jichž výtěžek či- nil 150.000 K, úspéch to činoherního ensemblu

ve Vidní dosud nedocilený. Při všech předsta- veních bylo rozsáhlé hled ště Straussova divadla vyprodáno a kdyby nebylo pokročilé saisony letní a četných dovolených herců, byly by mu- sily býti pohostinské hry ješté prodlouženy. Je viděti z toho, že i nejvyšší umění i Ibsen se — vy plácí na divadle!

Různé zprávy.

Ukradené smaragdy vévody brunšvického. Z Londýna, 22. června. V majetku jistého Sterekia z Brusselu nalézaly se dvě velké ze smaragdů řezané náušnice hroznového tvaru z pokladu v Ženevě zem- řelého vévody brunávického Karla. Jistý Ševille z Pa- říže, jenž o tom zvěděl, nabídl se prodati šperk v Londýně za 60.000 K. Dvakráte jeli proto Sterekt a Seville do Anglie, ale pokaždé marně. Také jinde byl učiněn pokus smaragdy prodati, ale bez výsledku až konečně v Brusselu dlící hrabě Festetič z Pešti projevil ocholu, náušnice koupiti. Poněvadž však ne mohl hned složiti kupní cenu, byl šperk, jak jestu klenotníků zvykem, vložen do skřínky a ta zapeče- těna. Takto měla zůstati v rukou Sterekia, až byji hrabě vyplatil. Za dva dni na to zdála se skřínka Sterekiovi poněkud lehkou a šel k Ševillovi, aby s ním o tom promluvil, ale po Sevillovi nebylo nikde stopy a také hrabě Festelič odcestoval. Když Stereki skřínku otevřel, nalezl v ní čtyri kousky cukru. Z li- stu, který Seville zanechal, dalo se souditi, že uprehl do Londýna. Stereki odjel tam také a ubytoval se v hotelu »Craven«. Policie zjistila včera, že Seville i hrabě Festetič se ubylovali v hotelu »de l'Europe«, ale do pozdního večera čekali detektivové marně na jejich návrat. Dnes dopoledne o 11. hodině slyšel ře- ditel hotelu »Craven«, jemuž Stereki svůj příběh vy- pravoval, že jeden host nařídil, aby jej zavolali k te- lefonu, kdyby se hlásil brabě Festetič. Stereki nebyl právě přítomen, aby mohl potvrditi podezření, jež

v řediteli hned vzniklo, že tento host, jenž se zval Sorres, je totožný se zlodějem šperku, ale přes to dal ředitel hosta, když odešel z hotelo, sledovati vrátným. Když Sorres chtěl z Charing Cross odejeti, přistoupil k němu vrálný a pravil, že hrabě Festeli přeje si s nim telefonicky mluviti. Sorres vrátil se váhavě do hotelu. Zatím byla zpravena policie, která jej hned zatkla a zjistilo se, že je to skutečně Se- ville. Netroufal si vrátiti se do hotelu »de 1'Europee a vyhledal si právě botel »Craven«, v němž bydlel jím okradený Sterekí. Také hrabě Festetič byl policií vypátrán, ale nebyl zatčen, poněvadž tvrdí, že o krá- deží nevěděl a rakouské vyslanectví se za něj zaru- čílo, že se nepokusí o útěk. Smaragdy byly zastaveny na jméno hraběte za 200 liber šterlinků. Irabě Festetič je asi 30letý syn hraběte Feste- tiče, bydlícího ve Visbadenu, jenž vynaložil již velké obnosy, aby svého syna vyprostil z hráčských dluhů a nerozvážných finančních transakcí. Mladý hrabě tvrdí, že Sevilla přijal za soukromého tajemníkaa o krádeži prý nevěděl. Naproti tomu uvádí okradený klenotník Stereki, že k němu minulý týden Seville přišel a pravil: „Tentokráte šperk prodáme. Pojdte se mnou do hotelu k hraběti Festetičovi!“ V hotelu pravil však Seville, že bude lépe, počká-li klenot- ník dole, že ukáž hraběti šperk sám. Stereki ode- vzdal mu náušnice a Seville zmizel v pokoji hraběte. Za deset minut vrátil se, záře radostí a zvolal: „Pro- dáno za 55.000 franků!“ Zároveň odevzdal klenot- níkovi balíček, zapečetěný znakem hraběte, v němž se měly nalezati náušnice, dodav, ce hrabě za několik dní umluvenou cenu složí. Hrabě prohlásil na dotaz policie, že balíček zapečetil jeho tajemník a nevěděl prý, že místo náušnic do něho vložil cukr. Hrabě nemohl však popříti, že sám v Londýně u jistého klenotníka šperk zastavil, předloživ své papíry. Pra- vil, že jej tajemník o to žádal a udal mu pravdě po- dohný děvod. Telegrafoval také svému otci do Vis- badenu, aby mu poukázal 5000 marek na vyplacení šperku.