#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek 3. září 1909.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 243.
#4
alto_textblock
#4
na piřek
#5
alto_textblock
#5
Na rannt a odpol. Histy
předlplácí sa
v Praze v administraei
a měsje . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s drejí donáškon
na měsíe
. ..
na čtvit 1ata . . . . 7 K 50 h
ve mieníchi aE 30
na měsíe . . .
Pošton:
ra nřsie. . . . . ..
Ba čtvrt lsta . . . . P K 60
s dvojí zásilko
art .. . Ke
#8
alto_textblock
#8
V drobném prouejtt
ranní čísle o sobě . . . za
odpoladní . . . . . . . za 2b
Ve flinlkách na venkově:
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4b
Iuserátv
platí se hotově sapřei
Předplseení a insesty přijimá admlnl-
strace v Marianské slici č. 3.
#9
alto_textblock
#9
Tam naskáasjí se těk redskce
Uiskárna a expedice „Várodnich Listi“
Rukoplsy se nivraesji.
#10
alto_textblock
#10
Otázka bosenská na obzoru.
Těchto dnů podnikne společný finančn
ministr pan Burian inspekční cestu do
Bosny a Hercegoviny. Činí tak jakožto »od-
povědný ministr za Bosnu« každého roku
avšak letošní cestě jeho přikládá se ve
Vídni význam zcela neobyčejný: jde prýo
to, aby se p. ministr na vlastní oči přesvěd-
čil, jsou-li Bosňané pro jistou mír
samosprávy, která se jim chce povolit.
zralí čili nic.
V kruzích diplomatických však se šeptá,
že jde o mnohem, mnohem více, totiž o ko-
nečné rozřešení otázky bosenské čili
o státoprávní přivtělení Bosny a Herce-
goviny k Rakousku. Již prý ve
směru tom rakouský zahraničný úřad dů
věrně pátral u velmocí zúčastnivších ser
1878 kongresu berlínského (vyjma ovšem Tu
recko), co by tomu říkaly, kdyby Rakousko
zakrvácevši se po třicet let tišením a zvele-
bováním Bosny a Hercegoviny, kdyby Ra-
kousko chtělo svému stařičkému mocnáři le
tošního 2. prosince podati v jubilejní dar —
suverenní právo nad přivtělenými těmi ze
měmi jihoslovanskými?
Nevíme, jakých zpráv se až dosud do-
bral »náše ministr zahraničných věcí bar
Aehrenthal se strany Italie, Francie, Anglie
Ruska a Německa; zda učinily svůj souhla-
závislým na souhlasu Turecka či na sou
hlasu obyvatelstva bosensko- hercegov
ského?
Za to však víme, že jsou ve Vídn
kruhové, kteří obojí souhlas ten už lehko
krevně za jistý pokládají a proto na bar
Aehrenthala i na bar. Buriana důtklivě har
tusí, aby se zbyli rakouské netroufalosti
směle i srdnatě rozťali bosenský ten uzel
Tlumočníkem těchto nedočkavých rakouských
»Alexandrův« učinil se včera vídeňský orgán
konservativní »naší« šlechty »Vaterland«
»Nyní anebo nikdy!« volá k státní
kům habsburské říše: »Jest nejvy šš
čas okupované země Bosnu a Her
cegovinu ve vší formě zabrati (annektovati
a k Rakousku-Lhersku přivtěliti.«
S plesáním a nadšením prý by dnes
ještě bosenský lid vítal tento troufalý krok
Rakousko Uherska. Ale zejtra již může
býti pozdě. Neboť velkosrbská propa
ganda ryje prý usilovně a získává
Mladoturky pro své protirakouské plány.
»směřující k vypuštění našeho okupačníbo
území z rakouské správy « »Necháme-li tuto
všesrbskou štvanici vzrůsti, jako jsme činili
po leta — pak,« straší »Vaterland«, »obá
váme se, že v dozírné době bude nám
Bosny a Hercegoviny znovu do-
bývati mečem... Ještě lež velkosrb-
ských spiklenců nepronikla dosti hluboko
aby zaslepila lid bosenský, by neviděl patr
ných těch dobrodiní, jaké mu panství ra
kouské přineslo. Nuže, vyjasněme odhodla
ným činem příteli nepříteli, že rakouský ore
sídlí na horách bosenských nikoli vděk ciz
shovívavosti, nýbrž vděk své vlastní síle. Č
by nás ohledy zahraničné politiky mohly
zdržovat od kroku rozhodného? Nevěříme
Žádná velmoc světa nemůže uvésti rozum
ných důvodů proti tomu, abychom sobě při-
vlastnili země, kterých jsme dobyli mečem
říše a krví synů svých. A Turecko? Přece
nebude takovým bloudem, aby se domnívalo
že může se mu trhnutím pera diplomatova
opět dostati ovoce naší třicetileté civilisační
#11
alto_textblock
#11
práce. Kdyby však skutečně jistí turečtí kru-
hové se kojili nadějí, že nám Bosnu a Herce-
govinu opět kdys tak neb onak vyrvou, tož
teprv učiníme dobře, přivstaneme-li si a po-
stavímeli celý svět před hoto-
vou událost. Neštěstím naším byla vždy
naše přílišná váhavost.«
Osvědčilo se to vůči Maďarům, jako
v Cislajtanii vůči otázkám národním. Proč
bychom tedy aspoň v jubilejním roce
našeho mocnáře neřídili se pravdou zkuše-
ností, že rázné uchvácení v pří
hodné chvíli jest nejlepší po-
litikou.«
Vida, vida té laxní morálky zbožných
pánův šlechticův, kteří na katolických svých
sjezdech (i na posledním svém pražském)
pořád ještě nemohou odpustit národu ital-
skému té »loupeže«, jíž prý se dopustil právě
před 38 lety, když v příhodné chv íli
rázně vychvátil papeži-králi Piu Ix
světské panství nad svým hlavním
městem Římem, zůstaviv a zaručiv mu ji
nak nejplnější svobodu a neodvislost ve
správě církve katolické, uznávaje jej na dále
za suveréna, jenž má právo obklopiti svůj
lesklý dvůr vyslanci všeho katolického a jed
nati volně s celým světem.
V Bosně žijou také katolíci, ale pochybu-
jeme, že odebírají vídeňský »Vaterland«,a
to je jeho štěsti. Sic by se ho mohli v úžasu
svém otázati: jak můžeš raditi Rakousku k ně-
čemu v Bosně, co jsi až dosud zatracoval
v Italii? Proč klneš dodnes Italům, když
nyní doznáváš, že rázné zachváceni v pří
hodné chvíli jest tou — nejlepší poli
tikou ? —
Šlechtický orgán, jenž hájíval až dosu
tak důsledně historické právo a legi
timitu, pojednou klaní se před Bismar-
kovou naukou: Moc jde nad právo ... Ra-
kousko svou smlouvou, již uzavřelo v Caři-
hradě dne 27. dubna 1879 s vládou tu
reckou, výslovně uznalo, že »s kutek
okupace Bosny a Hercegoviny
nepoškozuje suverenních práv
Jeho Maj. sultána na tyto provinci e.
V článku 2. téže smlouvy zaručovalo
»Jméno Jeho Mil. sultána bude ve veřej-
ných bohoslužbách jako posud vzýváno;
pokud by bylo zvykem vztýčiti prapo
osmanský na minaretech, budiž zvyku
toho šetřeno.« A v čl, 4. čteme: »Platné tu-
recké mince mějtež i nadále v Bosněa
Hercegovině volný oběh« — Vším tím do-
znávalo se býti Rakousko pouhým dočas-
ným správcem obou obsazených zemí,
ale naprosto neosobovalo si na ne svrcho-
vané vlastnictví, nýbrž vlastníkem, suve-
rénem uznaným zůstával turecký sultán.
Lze nyní, jak »Vaterland« radí a po-
nouká Rakousko, tuto smlouvu jen tak
prostě roztrhat a Bosnu s Hercegovinou
šmahem zabrat, aby »celý svět byl postaven
před hotovou událost«? Čehos takového lze
se odvážit leda na druhý den po veliké
vítězné bitvě, ale ztěží — třicet let po
ní, za hlubokého míru a vůči silnému
státu, jakým dnes svobodou omládlé Turecko
nepopíratelně jest.
Pojala-li by politika rakouská zámysl do
konce letošního roku přivtěliti si Bosnu a
Hercegovinu, pak by se o to naprosto
nesměla pokusit tou svrchovan
riskantní, dobrodružnou metho-
dou překvapení, rychlého činu
a postavení celého světa před
#12
alto_textblock
#12
hotovou událost, k jaké radí a svádí
šlechtický orgán, nýbrž toliko cestou
diplomatického vyjednávání po
dobrém a to jednak s ústavní vládou
tureckou o rozvázání smlouvy z roku
1879, jednak se sousedními státy Srbskem
a Černou Horou, — především ale se
samým národem boseňským, jenz
přece není žádným mrtvým zbožím, ale má
jako živoucí národ právo, aby byl
tázán po své vůli a po svých tuz
bách. —
To jest jediné správná »cesta inspekčníe,
k níž bychom radili ministru rakou
skému: aby hleděl přezvěděti prav du
o smýšlení, tužbách a vůli převážné vět-
šiny obyvatelstva bosenského a podle toho.
co shledá a sezná zrakem olevřeným
nikoliv brejlemi oficiosův, nechť teprv
uvažuje se v delegacích rakousko uherskýcl
střízlivě a rozumně, co dále s Bosnoua
Hercegovinou?
Hlavní výbor srbské národní organisace
v Bosně, zastupující přovážnou většinu oby-
vatelstva, právě formuloval požadavky Srbů
bosenských takto:
1. Žavedení ústavy je prvou a
nejdůležitější potřebou národní, aniž je
třeba, aby dříve rozřešena byla
otázka o státoprávním položen
naší vlasti.
2. Z předu se ohražujeme proti tomu
aby ústava a volební řád byly oktrojovány
bez předchozího dorozumění s národním
organisacemi.
3 Co do základních zásad ústavy trvá
me úplně na programu srbské národní or
ganisace, pokládajíce plnou ústav nos
za jediný způsob, kterým může být uspoko
jen náš národ.«
Nepřejí si tedy Srbové bosenští annex
vlasti své k Rakousko-Uhersku, nýbrž touž
především jen po brzkém skončení vo-
jenské diktatury a po úplné, poctiv
ústavní svobodě, kdežto otázka
státoprávního postavení Bosny
a Hercegoviny k Rakousku odka
zují k pozdější dob.
Kdežto ve Vídni tedy tvrdí, že prý
Bosňané pro svobodu ústavní nejsou dosu
zrali, Srbové bosenští oopovídají naopak
Pro svobodu ústavní cítíme se býti dokonale
zralými, ale nikoliv pro annexi.
#13
alto_textblock
#13
Politioké zprávy domávl.
Z Krakova, 1. záři. (Poláci a z ále-
žitost pražského potrubl.) »Czase
připominá, že česlný muž p. Kestranek nedávne
nabízel provise 4 miliony korun jistému prů-
myslníku, vymůže-li od jistých vládních kruhů
ve Vídni, aby přijaly ofertu železného kartelu.
List píše: Vídeňský tisk učinil z toho, že Praha
nezadala objednávku potrubí železnému kartelu
vítkovickému, celou protičeskou kampaň. Tomu
však se možno méně diviti než tomu, že tisk
videňský staví se na stanovisko uražené mrav-
nosti. Ale vídeňský tisk měl by více příčiny
truchliti nad ztrátami kartelu, než nad »ne-
mravnosti politiky«, jež u něho vždycky měla
bezpečné útočiště.
»Slowo Polskie« v dopise z Vídně píše
o znemravňujíeí činnosti železného kartelu.
Praví: Každý snadno pochopí, že hospodářská
organisace, která si obrala za úkol výkořisťovat
obyvatelstvo celé říše, jest opřena o úmluvu
v podstatě věci nemravnou a může trvati pouze
#14
alto_textblock
#14
pomocí prostředků také nemravných. Třeba
kupovati lidi: jedny, aby pomáhali činné, druhé
aby neškodili, třetí, aby mlčeli. Třeba plati
novinám, aby nepsaly před massami obyvatel-
stva, jak je kartel vykořisťuje. Tam, kde nepo-
může zlato, užije se terroru. Třeba lidi terrori-
sovat, hrozit jim narážkami, že nadejdou od-
halení velmi nepřijemná. Je to prostředek
působící na nervy protivníka, jakého často
uživají vyděrači. Ale vyděrači s pár korunam
v kapse jdou do vězení a terrorista milionák
chodí si po světě svobodně. Kestranek se specia-
lisuje na takového terroristu. Kartel koupil ve
Vídni čiýři denniky. Na sloupeích těch denník
jsou napadáni poslanci a politikové podle po-
třeby kartelu.
Již v r. 1905 Kestranek pracoval podle
metody, jaké úžil nyní v případé pražském.
Nelibilo se mu, že želozný průmysl v Haliči se
budí k životu. Udeřil tedy skrze » Fremdenblatte
na posl. Rupaporta, jenž mu byl nejvíce nepo-
hodlný, protože je nejbohatší a nejsilnější. Ale
posl. Rapaport otevřeným listem v »Polnisehe
Korrespondenz« odhalil partyky železného kar-
telu i Kestrankovy. Šlo o haličskou továrnu na
šrouby právě tak, jako nyní v případě Brdlikově.
Od r. 1905 Kestranek mnohokrát se vrhal,
vždycky pomocí »Fremdenblatlu«, na poslance,
kteří se domáhali snížení ochranných cel na
železo. Mezi jinými se vrhl i na posl. Glabin-
ského. Železní lichváři se totiž obávají, že by
železná lichva rázem musila přestat, kdyby clo
na železo bylo sníženo a zahraničné železo
mohlo konkurovati s železem kartelu.
Kestranek provozuje tedy řemeslo, které
automatičně šíří kolem dokola korupci politickou.
Kartel železný jest instituce, která rozhodně
musí býli zrušena, neboť dole vykořisťuje široké
massy obyvatelstva a nahoře šíří hnilobu. Každý
člověk v Rakousku jest jeho poplatníkem. Sodlák
mu dává poplatek z kosy, sekyry, továrník za
stroje, hospodyně za nože a železné nádobl
stát za desky pancéřové, za zbraň sečnou
i palnou. Členové kartelu získávají ohromné
miliony, zřízenci karlelu chtějí diktovali mini-
strům a kartel aji má bezčelnost, ústy Kestran-
kovými hroziti každému, kdo vpaluje cejeh
lichvě, kdo se prohlašuje proti uzákoněnému
lupičství, jež provádějí milionáři kartelu že-
lezného
Z Lublaně, 1. záři. (Druhý spolek
slovinských novinářů.) Dne 31. srpna
měl v Lublani prvou řádnou valnou hromadu
druhý spolek slovinských novinářů nazeaný
stovhnsko casnikarsko društvo«. V něm
se zorganisovali novináři konservativného tábora.
Za předsedu zvolen dr. Ži tnik, za jeho náměstka
dr. Lampe, za tajemníka Ivan Štefe, za poklad-
níka Fran Terseglav. Spolek přistoupil za člena
k »Ústřednímu svazu slovanských novinářůe
v Praze.
#15
alto_textblock
#15
Politické zprávy zahraničně.
#16
alto_textblock
#16
V Praze, 2. září.
#17
alto_textblock
#17
Dojem štrasburské řeči císaře Viléma v Londýni
a Pařiži.
O štrasburské řeči německého císaře plše
»Timese: »Řeč německého císaře ve Štras
burku bude přijata vážnými pozorovately mezi
národní politiky s uspokojením. Jak v obratu
tak v tóu byla nanejvýše střízlivá a státnická
Německý clsař je rázný řečník, jejž záliba pro
znění fráze a obrazotvornost často svedla k in
diskretnostem. Ale v jeho štrasburské řeči o evrop
ské situaci není nie, co by vyvolalo nelibost po-
#18
alto_textblock
#18
zorného čtenáře, nebo jen urazilo něčí jemnocit.
Císař mluvil s vážností a smyslem pro zodpo-
vědnost, která přisluší vládci jednoho z nejmoc-
nějších a nejmírnějších národů, který má k dispo-
sici nejsilnější armádu a jedno z největších lod-
stev. Nelze nie namitati proti řeči eísařově, jehož
slova musí u nás otevříti oči, kteří zúmyslně ne-
jsou slepými proti všem nadějím v možnost ně-
jakého zblížení, jež spočívá na předpokladu, že
se konečně dá Německo pohnout
k zmlrnění zbrojeníe
Francouzské listy též píší o řeči císařově
velmi klidně. »Petit Parisien« prohlašuje, že řeč
císařova neobsahuje nijakou hrozbu. Právem
jsme tomu zvyklí viděti v mocném Německu roz-
hodujícího činitele pro válku i mír. Proto tak
blahodárně působí nejnovější ujištění císařovo
o pevných základech míru, jakož i způ-
sob, jímž toto prohlášení bylo učiněno. Je nutno
být vděčným eísaři za tento projev, učiněný ve
kritickém okamžiku mezinárodní politiky.
#19
alto_textblock
#19
Událonli v Marokku.
Nejdůležitějším faktem ve spleti marockých
události je popud Německa, domáhající se u
států zúčastněných na smlouvě algecirasské, aby
rychlým uznáním Muleje Hafida urovnaly ko-
nečně otázku marockou. Již na jaře vzkázalo
Německo, že nepokládá Muleje Hafida, jenž
v několika malých městech byl již prohlášen
za sultána, za veličinu, s níž není třeba poči-
tati a přijalo jeho posly na zahraničním úřadě
berlínském, byť by i neúřadně. Nyní Mulej Hafid
porazil svého bratra, nejdůležitější místa se
prohlásila pro něj. Abdul Aziz, ztrativší veškerou
moc a vliv, je na útěku. Mulej Hafid je pánem
Marokka. Německo proto vyslovilo se pro něj
a vykonalo tím důležitý politický čin. Zakro-
čením Německa je nový sultán, jemuž Německo
první projevilo důvěru, posilněn ve své posici.
Německo, domáhající se, aby státy pospišilys
s uznáním Muleje Hafida, dává na jevo, že ne-
chce býti jen pasivním přihližitelem ku průběhu
věcí v Marokku a že zejména chce bdíti nad
svými hospodářskými zájmy v tomto státu. Lze
očekávati, že s návrhy německými projeví ne-
souhlas všecky státy, zejména Franele a Špa-
nělsko. Mulej Hafid je dnes vládcem Marokka
a je zájmem Evropy, aby panovník Marokka
byl dosti silný, aby provedením algecira sské
smlouvy zabezpečil obchod a hospodářský život
v Marokku.
odjezd německého konsula dra. Wassela ve
Fezu vzbudil jisté překvapení, nemá vedlejších
účelů a nesleduje politické cíle. Rovněž je ne-
pravda, že Francie a Španělsko osobují si man-
dát vyjednávati s Hafidem jménem mocností.
Podle posledních telegrafických zpráv byl
Mulej Hafidv Udždiprohlášen sul-
tánem. Obyvatelstvo uspořádalo radostné pro-
jevy a slavnosti. Francouzské úřady zachovaly
se neutrálně.
#20
alto_textblock
#20
Aféra Kestrankova.
#21
alto_textblock
#21
Úřadní výklad ke Kestrankovu so-
čení na ministerstvo obchodu.
Nový výklad ministerstva obehodu potvrzuje
úplně náš názor o episodě poslance Brdlika,
Kestrankem tak vykořisťované a cel, m něme-
ckým tiskem přijaté jako neslýchaně cenný ma-
teriál ke štvaní proti českému poslanci i proti
českému ministru, jimž zahraničný tisk ze
studní veřejného mínění Kestrankem otrávených
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
V turecké redakci.
Obrázek předůstavní,
Ulice Šerefich (Boulovard de la Sublim
Porte) jest z nejpříjemnějších a nejmodernějšíci
ve Stambulu.
Vzdálena omamujícího hluku života orien-
tálského, ktorýž od rána do večera kypí kolem
krásné Jeni Džami (mešily sultánovy Validy) a
proudy svými zaplavuje třidu tramvajovou, skýti
nejen klid unavené duši cizincově, než i chlad-
ným stínem starých košalých stromův osvěžuje
ztrmácené tělo a širokými, dobře dlážděným
chodníky dopřává kýženého pohovu nohám
zmučeným zle pověstným tureckým kaldyrym
(diážděním).
Zvolna vystupuje, boulevard mimovolně
svádí k zastávkám, byť i k nim nevybízela
atrakce tak zajímavá, jako jsou turecká knih-
kupectví. Celá ulice jest jediný knihkupecký
krám, prostranné výklady přeplněny tureckými
spisy. A v eleganci, vkusném uspořádání knih-
kupectví turecká po většině nezadají svým vzo-
rům francouzským. Nejen krámy, leč i knihy
mívají vedle názvu tureckého též označení fran-
couzské-
Francouzština zapustila hluboké kořeny do
literární půdy turecké, nově písemnictví turecké
stojí úplně pod vlivem francouzským. Leč misto
labužnické rafinovanosti nacházíme hlubokou
naivnost prvotních, neporušených, čistých citů,
jejichž prostotu vyzrazuje také průhledná fabule.
Otřelý, cynismem otupělý Západ nechápe
ani nesmírného, elementárního vzrušení, kte-
rým nový román turecký rozechvívá zvláště čisté
srdce ženy turecké. Rozpory mezi demokrati-
smem lásky a výlučivostí stavů, jež zvlášt
úchvatně líčí ve svých spisech prvá spisovatelka
turecká, Fathma Alie hanym (dcera
Osmana paše), turecké dámy s hrdinkami proží-
vají, list, kterým v jednom románě otrokyně vy-
znává lásku bejovi, recituje se v haremech zpa
měti, ačkoli zabírá několik stran! Vůbec jsou
#24
alto_textblock
#24
haremy germinalem, z něhož vzejde jaro no-
vého kulturního života, střediskem, v němž jed-
noti se nitky obrození mladotureckého. Turecká
žena přestala sniti, přemýšlí, uvažuje, jedná.
Vedle krásného milostného románu „Udy“
(Oudi, hudebnice na loutnu) Fathma Alie hanym
odvážila se v románě „L'uth“ řešiti problem
tureckého manželství. (Francouzský překlad vy-
dal Gabriel Seon.) A Nigiar hanym dnes
již stará dáma) četnými sbírkami svých básn
vydechla nejen tužby srdce ženského, než i po
vzbudila k jejich vyplnění ..
V ulici Šerefieh, a to právě naproti Vysoko
Portě, je také redakce ilustrovaného týdenníku
tureckého, zvaného „Servetifynun“ (Servetifu-
noun). Je to jakási „Zlatá Praha“ turocká, při-
náší však ve zvláštní příloze i rozhledy politické.
vládou inspirované. Byly jestě jiné ilustrované
časopisy turecké; nejlepší snad vydával Tahy
bej, ale jeho pádem zanikly. Tahyr bej, talen
tovaný žurnalista a spisovatel, odsouzen by
(jak známo) pro taškářský obolod s tureckým
řády na 10 let do žaláře. Nepoetivosti svou ve-
lice uškodil literatuře turecké, literární kruhy,
které byly s ním ve spojení, strhl do záhuby.
Z časopisův obrázkových udržel se jenom vládní
„Servetifynun“, založený již r. 1891, tody pře
17 lety. Týdenník má velmi pěknou úpravu;
kromě zdařilých zinkotypií (práce zvláště frnn
couzské) uveřejňuje i barvotisky, leckdy rozto-
milé, na př. „Sladké vody evropské“ (Kiathaně).
malebná zákoutí z ostrovů moře Marmarského
atd. Mne zvláště zajímaly pěkné obrázky z al-
bánského Skadru; ježto těsně přiléhaly k mým
albanským črtám, rád bych byl získal jejich
stočky. Proto jsem se odhodlal navštívit redak-
V Cařihradě žije znamenitý orientalista če-
ský, prof. Karel Jarkovský. Studovav vý-
chední jazyky, zvláště arabštinu na universitě
neapolské, odebral se do Cařihradu. Krušně bylo
mladému učenci zápasiti, než se uchytil u Lloy-
du, odkud propuštěn po tříleté namáhavé, bídně
placené službě z přičin úsporných, přijal místo
poštovského úřadníka. Mluvě a píše as o s m
jazyky, český orientalista pracuje za 6 liber (as
60 zl.) měsíčníl.o platul
#25
alto_textblock
#25
tera.
#26
alto_textblock
#26
Pan Jarkovský jest odborník v literatuře tu
recké. V knihovně jeho najdeme kde který ture
cký spis, má i slušnou sbírku knih konfiskova
ných, jež mu dodává mlčelivý, cizincům nepří
stupný antikvář Peršan. Vzácné přednosti jeho
povahy, pravdivost, upřímnost, osobní občtavost
zjednaly mu přátel i mezi Turky, a turecké přá
telství — krevní pobratimstvo.
V cizině mladý náš orientalista nezapomín
vlasti a hledí seznámiti vzdělaný náš svět s pí
semnictvím tureckým. Proto překládá z turečtiny
do češtiny, ač by mohl právě tak dobře pře
kládati do vlaštiny nebo francouzštiny, ovládát
jazyky ty jako mateřštinu. Pro „Světovou kniho
vna“ vybral zajímavý lidový román Šal
Ismail (Kör oghlu) a radě se s tureckými přá-
teli pořídil překlad vzorný, vzácný, k němuž
k vybídce dra. Nikolaúa) napsal i úvod. Přede
dvěma roky zaslal Šaha Ismaile redakci „Svě-
tové knihovny“, ale překlad dosud nevyšel. To
profesora přírozeně rozladilo, leč neodvrátilo o
další práce, překladu „Theriaki“, allegorie to
opojných prostředků, již napsal Čebeli paša
Feizi effendi; zajímavost spisku zvyšuji
původní obrázky. Přirozeně pak jsem se vyptá-
val, které turecké spisy cenil by nejvýše.
Choulostivá otázka! Uvede namátkou tři
které jemu nejvíce by se zamlouvaly; neví však
najde-li jeho výběr souhlas kritiky turecké
Mimo to jsou to věci proskribované
Ali Kema! „Tokölde bir sergjüzešť“,
Fathma Alie hanym „Udy
Safvet Zia bej „Menekche“ (Fialky)
Díky! Zeptám se redaktora „Servetifynunu“
Ahmeda lhsana, známého tureckého literáta, ce
on soudí o uvedených knihách ..
Vešel jsem do rodakce „Servetifynunu“
V předpokoji stohy starých čísel, plno makula-
tury; několik stupňů vede do druhé místnosti
kde tichounce se radí o čemsi dva lidé, redaktor
Ahmed Ihsan a ředitel „Osmanie“ (knih-
tiskárny).
Nevídaný host!. Překvapené zraky na mně
ulpivají a k tureckému mému pozdravu: „Sa-
bachlar Schajr olsun efondiler, kejfiniz nidže
dir“ (Dobrý den, pánové, jak se vám vede) místo
obvyklého „tešekkyr ederim pek sivzel“ (dě
#27
alto_textblock
#27
kuji vám, velmi dobře) zavznělo z úst redakto
rových: „Guten Tag, mein Herrl
Zevnějšek můj je tak mizerný, že mne
v Turecku (a bohužel i v Srbsku!) nejednou
měli za Nömce. Vysvětloval jsem, co mane do
redakce přivedlo.
„Vy tedy nejste Němec?“ ptal se francouz
sky redaktor, upřeně pohližeje na můj knir, ja
koby to byl dokument.
„Čech jsem z Prahy!
„Ach, Prag!“ pravil s úsměvem pochopen
p. Ihsan. „A stočky chcete pro český časo
„Ovšem. A vytisknu, že mi byly půjčen
tureckým časopisem. Proč bychom my, Češi,
s vámi, Turky, přátelských styků nenavazovali.
naskytá-li se příležitost! Nemyslete, že nemáme
věcí společných. Vy na příklad nejvíce nenávi
#28
alto_textblock
#28
pis?.
#29
alto_textblock
#29
dite —
#30
alto_textblock
#30
„Němce!“
„Právě jako my. Žádný div, že bychom
vás tudíž rádi blíže poznali, seznámili se s vašt
literaturou. A máme lidi, kteří výborně turecky
umějí, ba z turečtiny překládají!“
„Kdo
„Zije zde v Cařihradě dobrý znalec vaš
literatury, prof. Jarkovský.
„Kde se učil turecky?
„Zde, u vás!“
„Aj! A co přeložil?“
„Saha Ismailel
Redaktor se hlučně zasmál. „Stará věc
dnes z mody, ale dobrá, dobrá. Pobaví!
„A co vy byste doporučoval z moderní lite-
ratury?“
Ihsan se ošil, jako by ho někdo šídlem
bodl. „Téžko raditi, neznám vašeho čtenářstva
českého vkusul
Jmenoval jsem mu spisy doporučované.
Okno do ulice bylo otevřené. Redaktor kvap
ně je zavřel, přistoupil ke mně blízko a pro-
bodávaje mne černýma očima, šeptal: „Vý-
borně, vše jest výborné! Ale jděte mi s tím a
ke všem čertůml
A přiskočiv k řediteli, počal s ním tiše v
jednávati.
#31
alto_textblock
#31
Ahmed Ihsan jest prostřední postavy.
úzkých ramen, přižloutlé výrazně tváře, chytrých,
inteligentních, brýlemi krylých očí, černého vl-
su, černého hustého kníru. Čtyřicílku má za
sebou. Zná cizí literatury. Jeho němčina není
horší mé, francouzsky pak a anglicky mluví
lépe než já. V obcování je velmi milý, rázem
získává cizí náklonnosti: ku přirozené orientál-
ské zdvořilosti druží se jemný takt člověka sku-
tečně vzdělaného, světa znalého, který dasto
z tváře, hlasu vystihuje nejskrytější myšlenku.
Zovně v žoldu vládním, v nitru svobodný, po-
krokový, nespoutaný.
Ukončiv hovery s ředitelem, redaktor
pravil:
„Štočky vám ochotně půjčíme. Zaplatíte za
každý, ať velký ať malý, medžidiji (asi 4 K)
Srozuměn?
Nabídka byla výbodnější podání (5 h za
1 em), přijal jsem vděčně. lhsan prakticky na-
vazoval styky s Čechy.
„Čísla, kde obrázky otisknete, nám po-
šlete?
#32
alto_textblock
#32
„Velice rád!“
„Které jsou vaše přední časopisy?“
Lekce má byla pozorně vyslechnuta. Sem
tam letmo dotaz, potom nečekaná pointa:
„A s Němci vedete stálý boj?“
Rozloučili jsme se jako dva přátelé . ..
Literární aliance česko turecká smluvena.
Kuli jsme s Jarkovským smělé plány. Odjížděje
na Rylskou planinu, slíbil jsem, že jeho Šahu
Ismailovi pomohu na světlo. Nemeškaje, psal
jsem tedy vezdy laskavému a ochotnému panu
Ottoví a již v Sofiji obdržel list:
„Rukopis ležel u p. redaktora H.“, psalp
rada. „Nehodí prý se pro „Svět. kn.“ Velice
lituji —. — —
Jaká to svědomitost redakční! Plná dvě léts
p. H. stuďoval Šaha lsmaile a nebýti měho za-
kročenf byl by studoval snad tři.
A tak naše turecké plány rozbity jako Zepe-
linův balon. Zbyla jen chatrná troska — tento
fouilleton.
Karel Drož
V Praze, v měsíci záři 1908.