ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 cc4c0fb0-75a6-11dc-8a92-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 32
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek 3. září 1909.
#3 alto_textblock #3
Číslo 243.
#4 alto_textblock #4
na piřek
#5 alto_textblock #5
Na rannt a odpol. Histy předlplácí sa v Praze v administraei a měsje . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s drejí donáškon na měsíe . .. na čtvit 1ata . . . . 7 K 50 h ve mieníchi aE 30 na měsíe . . . Pošton: ra nřsie. . . . . .. Ba čtvrt lsta . . . . P K 60 s dvojí zásilko art .. . Ke
#6 alto_textblock #6
Jl
#7 alto_textblock #7
—
#8 alto_textblock #8
V drobném prouejtt ranní čísle o sobě . . . za odpoladní . . . . . . . za 2b Ve flinlkách na venkově: ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4b Iuserátv platí se hotově sapřei Předplseení a insesty přijimá admlnl- strace v Marianské slici č. 3.
#9 alto_textblock #9
Tam naskáasjí se těk redskce Uiskárna a expedice „Várodnich Listi“ Rukoplsy se nivraesji.
#10 alto_textblock #10
Otázka bosenská na obzoru. Těchto dnů podnikne společný finančn ministr pan Burian inspekční cestu do Bosny a Hercegoviny. Činí tak jakožto »od- povědný ministr za Bosnu« každého roku avšak letošní cestě jeho přikládá se ve Vídni význam zcela neobyčejný: jde prýo to, aby se p. ministr na vlastní oči přesvěd- čil, jsou-li Bosňané pro jistou mír samosprávy, která se jim chce povolit. zralí čili nic. V kruzích diplomatických však se šeptá, že jde o mnohem, mnohem více, totiž o ko- nečné rozřešení otázky bosenské čili o státoprávní přivtělení Bosny a Herce- goviny k Rakousku. Již prý ve směru tom rakouský zahraničný úřad dů věrně pátral u velmocí zúčastnivších ser 1878 kongresu berlínského (vyjma ovšem Tu recko), co by tomu říkaly, kdyby Rakousko zakrvácevši se po třicet let tišením a zvele- bováním Bosny a Hercegoviny, kdyby Ra- kousko chtělo svému stařičkému mocnáři le tošního 2. prosince podati v jubilejní dar — suverenní právo nad přivtělenými těmi ze měmi jihoslovanskými? Nevíme, jakých zpráv se až dosud do- bral »náše ministr zahraničných věcí bar Aehrenthal se strany Italie, Francie, Anglie Ruska a Německa; zda učinily svůj souhla- závislým na souhlasu Turecka či na sou hlasu obyvatelstva bosensko- hercegov ského? Za to však víme, že jsou ve Vídn kruhové, kteří obojí souhlas ten už lehko krevně za jistý pokládají a proto na bar Aehrenthala i na bar. Buriana důtklivě har tusí, aby se zbyli rakouské netroufalosti směle i srdnatě rozťali bosenský ten uzel Tlumočníkem těchto nedočkavých rakouských »Alexandrův« učinil se včera vídeňský orgán konservativní »naší« šlechty »Vaterland« »Nyní anebo nikdy!« volá k státní kům habsburské říše: »Jest nejvy šš čas okupované země Bosnu a Her cegovinu ve vší formě zabrati (annektovati a k Rakousku-Lhersku přivtěliti.« S plesáním a nadšením prý by dnes ještě bosenský lid vítal tento troufalý krok Rakousko Uherska. Ale zejtra již může býti pozdě. Neboť velkosrbská propa ganda ryje prý usilovně a získává Mladoturky pro své protirakouské plány. »směřující k vypuštění našeho okupačníbo území z rakouské správy « »Necháme-li tuto všesrbskou štvanici vzrůsti, jako jsme činili po leta — pak,« straší »Vaterland«, »obá váme se, že v dozírné době bude nám Bosny a Hercegoviny znovu do- bývati mečem... Ještě lež velkosrb- ských spiklenců nepronikla dosti hluboko aby zaslepila lid bosenský, by neviděl patr ných těch dobrodiní, jaké mu panství ra kouské přineslo. Nuže, vyjasněme odhodla ným činem příteli nepříteli, že rakouský ore sídlí na horách bosenských nikoli vděk ciz shovívavosti, nýbrž vděk své vlastní síle. Č by nás ohledy zahraničné politiky mohly zdržovat od kroku rozhodného? Nevěříme Žádná velmoc světa nemůže uvésti rozum ných důvodů proti tomu, abychom sobě při- vlastnili země, kterých jsme dobyli mečem říše a krví synů svých. A Turecko? Přece nebude takovým bloudem, aby se domnívalo že může se mu trhnutím pera diplomatova opět dostati ovoce naší třicetileté civilisační
#11 alto_textblock #11
práce. Kdyby však skutečně jistí turečtí kru- hové se kojili nadějí, že nám Bosnu a Herce- govinu opět kdys tak neb onak vyrvou, tož teprv učiníme dobře, přivstaneme-li si a po- stavímeli celý svět před hoto- vou událost. Neštěstím naším byla vždy naše přílišná váhavost.« Osvědčilo se to vůči Maďarům, jako v Cislajtanii vůči otázkám národním. Proč bychom tedy aspoň v jubilejním roce našeho mocnáře neřídili se pravdou zkuše- ností, že rázné uchvácení v pří hodné chvíli jest nejlepší po- litikou.« Vida, vida té laxní morálky zbožných pánův šlechticův, kteří na katolických svých sjezdech (i na posledním svém pražském) pořád ještě nemohou odpustit národu ital- skému té »loupeže«, jíž prý se dopustil právě před 38 lety, když v příhodné chv íli rázně vychvátil papeži-králi Piu Ix světské panství nad svým hlavním městem Římem, zůstaviv a zaručiv mu ji nak nejplnější svobodu a neodvislost ve správě církve katolické, uznávaje jej na dále za suveréna, jenž má právo obklopiti svůj lesklý dvůr vyslanci všeho katolického a jed nati volně s celým světem. V Bosně žijou také katolíci, ale pochybu- jeme, že odebírají vídeňský »Vaterland«,a to je jeho štěsti. Sic by se ho mohli v úžasu svém otázati: jak můžeš raditi Rakousku k ně- čemu v Bosně, co jsi až dosud zatracoval v Italii? Proč klneš dodnes Italům, když nyní doznáváš, že rázné zachváceni v pří hodné chvíli jest tou — nejlepší poli tikou ? — Šlechtický orgán, jenž hájíval až dosu tak důsledně historické právo a legi timitu, pojednou klaní se před Bismar- kovou naukou: Moc jde nad právo ... Ra- kousko svou smlouvou, již uzavřelo v Caři- hradě dne 27. dubna 1879 s vládou tu reckou, výslovně uznalo, že »s kutek okupace Bosny a Hercegoviny nepoškozuje suverenních práv Jeho Maj. sultána na tyto provinci e. V článku 2. téže smlouvy zaručovalo »Jméno Jeho Mil. sultána bude ve veřej- ných bohoslužbách jako posud vzýváno; pokud by bylo zvykem vztýčiti prapo osmanský na minaretech, budiž zvyku toho šetřeno.« A v čl, 4. čteme: »Platné tu- recké mince mějtež i nadále v Bosněa Hercegovině volný oběh« — Vším tím do- znávalo se býti Rakousko pouhým dočas- ným správcem obou obsazených zemí, ale naprosto neosobovalo si na ne svrcho- vané vlastnictví, nýbrž vlastníkem, suve- rénem uznaným zůstával turecký sultán. Lze nyní, jak »Vaterland« radí a po- nouká Rakousko, tuto smlouvu jen tak prostě roztrhat a Bosnu s Hercegovinou šmahem zabrat, aby »celý svět byl postaven před hotovou událost«? Čehos takového lze se odvážit leda na druhý den po veliké vítězné bitvě, ale ztěží — třicet let po ní, za hlubokého míru a vůči silnému státu, jakým dnes svobodou omládlé Turecko nepopíratelně jest. Pojala-li by politika rakouská zámysl do konce letošního roku přivtěliti si Bosnu a Hercegovinu, pak by se o to naprosto nesměla pokusit tou svrchovan riskantní, dobrodružnou metho- dou překvapení, rychlého činu a postavení celého světa před
#12 alto_textblock #12
hotovou událost, k jaké radí a svádí šlechtický orgán, nýbrž toliko cestou diplomatického vyjednávání po dobrém a to jednak s ústavní vládou tureckou o rozvázání smlouvy z roku 1879, jednak se sousedními státy Srbskem a Černou Horou, — především ale se samým národem boseňským, jenz přece není žádným mrtvým zbožím, ale má jako živoucí národ právo, aby byl tázán po své vůli a po svých tuz bách. — To jest jediné správná »cesta inspekčníe, k níž bychom radili ministru rakou skému: aby hleděl přezvěděti prav du o smýšlení, tužbách a vůli převážné vět- šiny obyvatelstva bosenského a podle toho. co shledá a sezná zrakem olevřeným nikoliv brejlemi oficiosův, nechť teprv uvažuje se v delegacích rakousko uherskýcl střízlivě a rozumně, co dále s Bosnoua Hercegovinou? Hlavní výbor srbské národní organisace v Bosně, zastupující přovážnou většinu oby- vatelstva, právě formuloval požadavky Srbů bosenských takto: 1. Žavedení ústavy je prvou a nejdůležitější potřebou národní, aniž je třeba, aby dříve rozřešena byla otázka o státoprávním položen naší vlasti. 2. Z předu se ohražujeme proti tomu aby ústava a volební řád byly oktrojovány bez předchozího dorozumění s národním organisacemi. 3 Co do základních zásad ústavy trvá me úplně na programu srbské národní or ganisace, pokládajíce plnou ústav nos za jediný způsob, kterým může být uspoko jen náš národ.« Nepřejí si tedy Srbové bosenští annex vlasti své k Rakousko-Uhersku, nýbrž touž především jen po brzkém skončení vo- jenské diktatury a po úplné, poctiv ústavní svobodě, kdežto otázka státoprávního postavení Bosny a Hercegoviny k Rakousku odka zují k pozdější dob. Kdežto ve Vídni tedy tvrdí, že prý Bosňané pro svobodu ústavní nejsou dosu zrali, Srbové bosenští oopovídají naopak Pro svobodu ústavní cítíme se býti dokonale zralými, ale nikoliv pro annexi.
#13 alto_textblock #13
Politioké zprávy domávl. Z Krakova, 1. záři. (Poláci a z ále- žitost pražského potrubl.) »Czase připominá, že česlný muž p. Kestranek nedávne nabízel provise 4 miliony korun jistému prů- myslníku, vymůže-li od jistých vládních kruhů ve Vídni, aby přijaly ofertu železného kartelu. List píše: Vídeňský tisk učinil z toho, že Praha nezadala objednávku potrubí železnému kartelu vítkovickému, celou protičeskou kampaň. Tomu však se možno méně diviti než tomu, že tisk videňský staví se na stanovisko uražené mrav- nosti. Ale vídeňský tisk měl by více příčiny truchliti nad ztrátami kartelu, než nad »ne- mravnosti politiky«, jež u něho vždycky měla bezpečné útočiště. »Slowo Polskie« v dopise z Vídně píše o znemravňujíeí činnosti železného kartelu. Praví: Každý snadno pochopí, že hospodářská organisace, která si obrala za úkol výkořisťovat obyvatelstvo celé říše, jest opřena o úmluvu v podstatě věci nemravnou a může trvati pouze
#14 alto_textblock #14
pomocí prostředků také nemravných. Třeba kupovati lidi: jedny, aby pomáhali činné, druhé aby neškodili, třetí, aby mlčeli. Třeba plati novinám, aby nepsaly před massami obyvatel- stva, jak je kartel vykořisťuje. Tam, kde nepo- může zlato, užije se terroru. Třeba lidi terrori- sovat, hrozit jim narážkami, že nadejdou od- halení velmi nepřijemná. Je to prostředek působící na nervy protivníka, jakého často uživají vyděrači. Ale vyděrači s pár korunam v kapse jdou do vězení a terrorista milionák chodí si po světě svobodně. Kestranek se specia- lisuje na takového terroristu. Kartel koupil ve Vídni čiýři denniky. Na sloupeích těch denník jsou napadáni poslanci a politikové podle po- třeby kartelu. Již v r. 1905 Kestranek pracoval podle metody, jaké úžil nyní v případé pražském. Nelibilo se mu, že želozný průmysl v Haliči se budí k životu. Udeřil tedy skrze » Fremdenblatte na posl. Rupaporta, jenž mu byl nejvíce nepo- hodlný, protože je nejbohatší a nejsilnější. Ale posl. Rapaport otevřeným listem v »Polnisehe Korrespondenz« odhalil partyky železného kar- telu i Kestrankovy. Šlo o haličskou továrnu na šrouby právě tak, jako nyní v případě Brdlikově. Od r. 1905 Kestranek mnohokrát se vrhal, vždycky pomocí »Fremdenblatlu«, na poslance, kteří se domáhali snížení ochranných cel na železo. Mezi jinými se vrhl i na posl. Glabin- ského. Železní lichváři se totiž obávají, že by železná lichva rázem musila přestat, kdyby clo na železo bylo sníženo a zahraničné železo mohlo konkurovati s železem kartelu. Kestranek provozuje tedy řemeslo, které automatičně šíří kolem dokola korupci politickou. Kartel železný jest instituce, která rozhodně musí býli zrušena, neboť dole vykořisťuje široké massy obyvatelstva a nahoře šíří hnilobu. Každý člověk v Rakousku jest jeho poplatníkem. Sodlák mu dává poplatek z kosy, sekyry, továrník za stroje, hospodyně za nože a železné nádobl stát za desky pancéřové, za zbraň sečnou i palnou. Členové kartelu získávají ohromné miliony, zřízenci karlelu chtějí diktovali mini- strům a kartel aji má bezčelnost, ústy Kestran- kovými hroziti každému, kdo vpaluje cejeh lichvě, kdo se prohlašuje proti uzákoněnému lupičství, jež provádějí milionáři kartelu že- lezného Z Lublaně, 1. záři. (Druhý spolek slovinských novinářů.) Dne 31. srpna měl v Lublani prvou řádnou valnou hromadu druhý spolek slovinských novinářů nazeaný stovhnsko casnikarsko društvo«. V něm se zorganisovali novináři konservativného tábora. Za předsedu zvolen dr. Ži tnik, za jeho náměstka dr. Lampe, za tajemníka Ivan Štefe, za poklad- níka Fran Terseglav. Spolek přistoupil za člena k »Ústřednímu svazu slovanských novinářůe v Praze.
#15 alto_textblock #15
Politické zprávy zahraničně.
#16 alto_textblock #16
V Praze, 2. září.
#17 alto_textblock #17
Dojem štrasburské řeči císaře Viléma v Londýni a Pařiži. O štrasburské řeči německého císaře plše »Timese: »Řeč německého císaře ve Štras burku bude přijata vážnými pozorovately mezi národní politiky s uspokojením. Jak v obratu tak v tóu byla nanejvýše střízlivá a státnická Německý clsař je rázný řečník, jejž záliba pro znění fráze a obrazotvornost často svedla k in diskretnostem. Ale v jeho štrasburské řeči o evrop ské situaci není nie, co by vyvolalo nelibost po-
#18 alto_textblock #18
zorného čtenáře, nebo jen urazilo něčí jemnocit. Císař mluvil s vážností a smyslem pro zodpo- vědnost, která přisluší vládci jednoho z nejmoc- nějších a nejmírnějších národů, který má k dispo- sici nejsilnější armádu a jedno z největších lod- stev. Nelze nie namitati proti řeči eísařově, jehož slova musí u nás otevříti oči, kteří zúmyslně ne- jsou slepými proti všem nadějím v možnost ně- jakého zblížení, jež spočívá na předpokladu, že se konečně dá Německo pohnout k zmlrnění zbrojeníe Francouzské listy též píší o řeči císařově velmi klidně. »Petit Parisien« prohlašuje, že řeč císařova neobsahuje nijakou hrozbu. Právem jsme tomu zvyklí viděti v mocném Německu roz- hodujícího činitele pro válku i mír. Proto tak blahodárně působí nejnovější ujištění císařovo o pevných základech míru, jakož i způ- sob, jímž toto prohlášení bylo učiněno. Je nutno být vděčným eísaři za tento projev, učiněný ve kritickém okamžiku mezinárodní politiky.
#19 alto_textblock #19
Událonli v Marokku. Nejdůležitějším faktem ve spleti marockých události je popud Německa, domáhající se u států zúčastněných na smlouvě algecirasské, aby rychlým uznáním Muleje Hafida urovnaly ko- nečně otázku marockou. Již na jaře vzkázalo Německo, že nepokládá Muleje Hafida, jenž v několika malých městech byl již prohlášen za sultána, za veličinu, s níž není třeba poči- tati a přijalo jeho posly na zahraničním úřadě berlínském, byť by i neúřadně. Nyní Mulej Hafid porazil svého bratra, nejdůležitější místa se prohlásila pro něj. Abdul Aziz, ztrativší veškerou moc a vliv, je na útěku. Mulej Hafid je pánem Marokka. Německo proto vyslovilo se pro něj a vykonalo tím důležitý politický čin. Zakro- čením Německa je nový sultán, jemuž Německo první projevilo důvěru, posilněn ve své posici. Německo, domáhající se, aby státy pospišilys s uznáním Muleje Hafida, dává na jevo, že ne- chce býti jen pasivním přihližitelem ku průběhu věcí v Marokku a že zejména chce bdíti nad svými hospodářskými zájmy v tomto státu. Lze očekávati, že s návrhy německými projeví ne- souhlas všecky státy, zejména Franele a Špa- nělsko. Mulej Hafid je dnes vládcem Marokka a je zájmem Evropy, aby panovník Marokka byl dosti silný, aby provedením algecira sské smlouvy zabezpečil obchod a hospodářský život v Marokku. odjezd německého konsula dra. Wassela ve Fezu vzbudil jisté překvapení, nemá vedlejších účelů a nesleduje politické cíle. Rovněž je ne- pravda, že Francie a Španělsko osobují si man- dát vyjednávati s Hafidem jménem mocností. Podle posledních telegrafických zpráv byl Mulej Hafidv Udždiprohlášen sul- tánem. Obyvatelstvo uspořádalo radostné pro- jevy a slavnosti. Francouzské úřady zachovaly se neutrálně.
#20 alto_textblock #20
Aféra Kestrankova.
#21 alto_textblock #21
Úřadní výklad ke Kestrankovu so- čení na ministerstvo obchodu. Nový výklad ministerstva obehodu potvrzuje úplně náš názor o episodě poslance Brdlika, Kestrankem tak vykořisťované a cel, m něme- ckým tiskem přijaté jako neslýchaně cenný ma- teriál ke štvaní proti českému poslanci i proti českému ministru, jimž zahraničný tisk ze studní veřejného mínění Kestrankem otrávených
#22 alto_textblock #22
FEUILLETON.
#23 alto_textblock #23
V turecké redakci. Obrázek předůstavní, Ulice Šerefich (Boulovard de la Sublim Porte) jest z nejpříjemnějších a nejmodernějšíci ve Stambulu. Vzdálena omamujícího hluku života orien- tálského, ktorýž od rána do večera kypí kolem krásné Jeni Džami (mešily sultánovy Validy) a proudy svými zaplavuje třidu tramvajovou, skýti nejen klid unavené duši cizincově, než i chlad- ným stínem starých košalých stromův osvěžuje ztrmácené tělo a širokými, dobře dlážděným chodníky dopřává kýženého pohovu nohám zmučeným zle pověstným tureckým kaldyrym (diážděním). Zvolna vystupuje, boulevard mimovolně svádí k zastávkám, byť i k nim nevybízela atrakce tak zajímavá, jako jsou turecká knih- kupectví. Celá ulice jest jediný knihkupecký krám, prostranné výklady přeplněny tureckými spisy. A v eleganci, vkusném uspořádání knih- kupectví turecká po většině nezadají svým vzo- rům francouzským. Nejen krámy, leč i knihy mívají vedle názvu tureckého též označení fran- couzské- Francouzština zapustila hluboké kořeny do literární půdy turecké, nově písemnictví turecké stojí úplně pod vlivem francouzským. Leč misto labužnické rafinovanosti nacházíme hlubokou naivnost prvotních, neporušených, čistých citů, jejichž prostotu vyzrazuje také průhledná fabule. Otřelý, cynismem otupělý Západ nechápe ani nesmírného, elementárního vzrušení, kte- rým nový román turecký rozechvívá zvláště čisté srdce ženy turecké. Rozpory mezi demokrati- smem lásky a výlučivostí stavů, jež zvlášt úchvatně líčí ve svých spisech prvá spisovatelka turecká, Fathma Alie hanym (dcera Osmana paše), turecké dámy s hrdinkami proží- vají, list, kterým v jednom románě otrokyně vy- znává lásku bejovi, recituje se v haremech zpa měti, ačkoli zabírá několik stran! Vůbec jsou
#24 alto_textblock #24
haremy germinalem, z něhož vzejde jaro no- vého kulturního života, střediskem, v němž jed- noti se nitky obrození mladotureckého. Turecká žena přestala sniti, přemýšlí, uvažuje, jedná. Vedle krásného milostného románu „Udy“ (Oudi, hudebnice na loutnu) Fathma Alie hanym odvážila se v románě „L'uth“ řešiti problem tureckého manželství. (Francouzský překlad vy- dal Gabriel Seon.) A Nigiar hanym dnes již stará dáma) četnými sbírkami svých básn vydechla nejen tužby srdce ženského, než i po vzbudila k jejich vyplnění .. V ulici Šerefieh, a to právě naproti Vysoko Portě, je také redakce ilustrovaného týdenníku tureckého, zvaného „Servetifynun“ (Servetifu- noun). Je to jakási „Zlatá Praha“ turocká, při- náší však ve zvláštní příloze i rozhledy politické. vládou inspirované. Byly jestě jiné ilustrované časopisy turecké; nejlepší snad vydával Tahy bej, ale jeho pádem zanikly. Tahyr bej, talen tovaný žurnalista a spisovatel, odsouzen by (jak známo) pro taškářský obolod s tureckým řády na 10 let do žaláře. Nepoetivosti svou ve- lice uškodil literatuře turecké, literární kruhy, které byly s ním ve spojení, strhl do záhuby. Z časopisův obrázkových udržel se jenom vládní „Servetifynun“, založený již r. 1891, tody pře 17 lety. Týdenník má velmi pěknou úpravu; kromě zdařilých zinkotypií (práce zvláště frnn couzské) uveřejňuje i barvotisky, leckdy rozto- milé, na př. „Sladké vody evropské“ (Kiathaně). malebná zákoutí z ostrovů moře Marmarského atd. Mne zvláště zajímaly pěkné obrázky z al- bánského Skadru; ježto těsně přiléhaly k mým albanským črtám, rád bych byl získal jejich stočky. Proto jsem se odhodlal navštívit redak- V Cařihradě žije znamenitý orientalista če- ský, prof. Karel Jarkovský. Studovav vý- chední jazyky, zvláště arabštinu na universitě neapolské, odebral se do Cařihradu. Krušně bylo mladému učenci zápasiti, než se uchytil u Lloy- du, odkud propuštěn po tříleté namáhavé, bídně placené službě z přičin úsporných, přijal místo poštovského úřadníka. Mluvě a píše as o s m jazyky, český orientalista pracuje za 6 liber (as 60 zl.) měsíčníl.o platul
#25 alto_textblock #25
tera.
#26 alto_textblock #26
Pan Jarkovský jest odborník v literatuře tu recké. V knihovně jeho najdeme kde který ture cký spis, má i slušnou sbírku knih konfiskova ných, jež mu dodává mlčelivý, cizincům nepří stupný antikvář Peršan. Vzácné přednosti jeho povahy, pravdivost, upřímnost, osobní občtavost zjednaly mu přátel i mezi Turky, a turecké přá telství — krevní pobratimstvo. V cizině mladý náš orientalista nezapomín vlasti a hledí seznámiti vzdělaný náš svět s pí semnictvím tureckým. Proto překládá z turečtiny do češtiny, ač by mohl právě tak dobře pře kládati do vlaštiny nebo francouzštiny, ovládát jazyky ty jako mateřštinu. Pro „Světovou kniho vna“ vybral zajímavý lidový román Šal Ismail (Kör oghlu) a radě se s tureckými přá- teli pořídil překlad vzorný, vzácný, k němuž k vybídce dra. Nikolaúa) napsal i úvod. Přede dvěma roky zaslal Šaha Ismaile redakci „Svě- tové knihovny“, ale překlad dosud nevyšel. To profesora přírozeně rozladilo, leč neodvrátilo o další práce, překladu „Theriaki“, allegorie to opojných prostředků, již napsal Čebeli paša Feizi effendi; zajímavost spisku zvyšuji původní obrázky. Přirozeně pak jsem se vyptá- val, které turecké spisy cenil by nejvýše. Choulostivá otázka! Uvede namátkou tři které jemu nejvíce by se zamlouvaly; neví však najde-li jeho výběr souhlas kritiky turecké Mimo to jsou to věci proskribované Ali Kema! „Tokölde bir sergjüzešť“, Fathma Alie hanym „Udy Safvet Zia bej „Menekche“ (Fialky) Díky! Zeptám se redaktora „Servetifynunu“ Ahmeda lhsana, známého tureckého literáta, ce on soudí o uvedených knihách .. Vešel jsem do rodakce „Servetifynunu“ V předpokoji stohy starých čísel, plno makula- tury; několik stupňů vede do druhé místnosti kde tichounce se radí o čemsi dva lidé, redaktor Ahmed Ihsan a ředitel „Osmanie“ (knih- tiskárny). Nevídaný host!. Překvapené zraky na mně ulpivají a k tureckému mému pozdravu: „Sa- bachlar Schajr olsun efondiler, kejfiniz nidže dir“ (Dobrý den, pánové, jak se vám vede) místo obvyklého „tešekkyr ederim pek sivzel“ (dě
#27 alto_textblock #27
kuji vám, velmi dobře) zavznělo z úst redakto rových: „Guten Tag, mein Herrl Zevnějšek můj je tak mizerný, že mne v Turecku (a bohužel i v Srbsku!) nejednou měli za Nömce. Vysvětloval jsem, co mane do redakce přivedlo. „Vy tedy nejste Němec?“ ptal se francouz sky redaktor, upřeně pohližeje na můj knir, ja koby to byl dokument. „Čech jsem z Prahy! „Ach, Prag!“ pravil s úsměvem pochopen p. Ihsan. „A stočky chcete pro český časo „Ovšem. A vytisknu, že mi byly půjčen tureckým časopisem. Proč bychom my, Češi, s vámi, Turky, přátelských styků nenavazovali. naskytá-li se příležitost! Nemyslete, že nemáme věcí společných. Vy na příklad nejvíce nenávi
#28 alto_textblock #28
pis?.
#29 alto_textblock #29
dite —
#30 alto_textblock #30
„Němce!“ „Právě jako my. Žádný div, že bychom vás tudíž rádi blíže poznali, seznámili se s vašt literaturou. A máme lidi, kteří výborně turecky umějí, ba z turečtiny překládají!“ „Kdo „Zije zde v Cařihradě dobrý znalec vaš literatury, prof. Jarkovský. „Kde se učil turecky? „Zde, u vás!“ „Aj! A co přeložil?“ „Saha Ismailel Redaktor se hlučně zasmál. „Stará věc dnes z mody, ale dobrá, dobrá. Pobaví! „A co vy byste doporučoval z moderní lite- ratury?“ Ihsan se ošil, jako by ho někdo šídlem bodl. „Téžko raditi, neznám vašeho čtenářstva českého vkusul Jmenoval jsem mu spisy doporučované. Okno do ulice bylo otevřené. Redaktor kvap ně je zavřel, přistoupil ke mně blízko a pro- bodávaje mne černýma očima, šeptal: „Vý- borně, vše jest výborné! Ale jděte mi s tím a ke všem čertůml A přiskočiv k řediteli, počal s ním tiše v jednávati.
#31 alto_textblock #31
Ahmed Ihsan jest prostřední postavy. úzkých ramen, přižloutlé výrazně tváře, chytrých, inteligentních, brýlemi krylých očí, černého vl- su, černého hustého kníru. Čtyřicílku má za sebou. Zná cizí literatury. Jeho němčina není horší mé, francouzsky pak a anglicky mluví lépe než já. V obcování je velmi milý, rázem získává cizí náklonnosti: ku přirozené orientál- ské zdvořilosti druží se jemný takt člověka sku- tečně vzdělaného, světa znalého, který dasto z tváře, hlasu vystihuje nejskrytější myšlenku. Zovně v žoldu vládním, v nitru svobodný, po- krokový, nespoutaný. Ukončiv hovery s ředitelem, redaktor pravil: „Štočky vám ochotně půjčíme. Zaplatíte za každý, ať velký ať malý, medžidiji (asi 4 K) Srozuměn? Nabídka byla výbodnější podání (5 h za 1 em), přijal jsem vděčně. lhsan prakticky na- vazoval styky s Čechy. „Čísla, kde obrázky otisknete, nám po- šlete?
#32 alto_textblock #32
„Velice rád!“ „Které jsou vaše přední časopisy?“ Lekce má byla pozorně vyslechnuta. Sem tam letmo dotaz, potom nečekaná pointa: „A s Němci vedete stálý boj?“ Rozloučili jsme se jako dva přátelé . .. Literární aliance česko turecká smluvena. Kuli jsme s Jarkovským smělé plány. Odjížděje na Rylskou planinu, slíbil jsem, že jeho Šahu Ismailovi pomohu na světlo. Nemeškaje, psal jsem tedy vezdy laskavému a ochotnému panu Ottoví a již v Sofiji obdržel list: „Rukopis ležel u p. redaktora H.“, psalp rada. „Nehodí prý se pro „Svět. kn.“ Velice lituji —. — — Jaká to svědomitost redakční! Plná dvě léts p. H. stuďoval Šaha lsmaile a nebýti měho za- kročenf byl by studoval snad tři. A tak naše turecké plány rozbity jako Zepe- linův balon. Zbyla jen chatrná troska — tento fouilleton. Karel Drož V Praze, v měsíci záři 1908.