Číslo 344.

V Praze, dne 16. prosince 1900.

Ročník IV.

Redakce, administraceu expedice Praha, Pětrossova ulice, číalo 200—I. Nefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí orapečetěné reklamace jsou porta prosty. lnserty účtujeme levně 1 při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo z Telefon redakce č. 1126

KAIUILKE LIS

Předplatné pro Praku s donáškou do domu: měsíčně. . . .. K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . . . K 3.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Do Ameriky, Franoie, Švýcarska. Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletně. . K 13.20 celoročně . .. K 52.8e Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 7 hodin 55 minut ráno. Slunce zapadá ve 3 hodiny 57 minut večer

Neděle: Sv. Albíny, panny a muč.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně v Emausích na Slovanech od 13.—17. t. m.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou »Nedělí« o 16 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.

Nejra rážka Angličanů.

V Praze, 15. prosince. Mezi tím, co Krüger u evropských vlád při všech sympatiích lidu marně se uchází ne tak o za- kročení, jako spíše o protest diplomatů proti ukrut- nému způsobu vedení války, došla ho již radostná zvěst o novém vítězství jeho rekových krajanů, jež v Anglicku vzbudí veliký úžas. Sotva že Roberts africkou půdu opustil, navrátilo se Boerům vrtkavé štěstí válečné, o němž čtenáři dočítají se na místě jiném. Nikoliv bez jizlivé příchuti podotkl kterýsi list se vzhledem k marnému Krügra po Evropě putování: Nešťastný stařec musí stále ještě v po- moc Boží doufati, protože diplomati pro jeho národ pomoci nemají. — Kterak se anglické listy nama- haly, do světa rozšířiti zprávu o úplném obkličení generála Deweta anglickým vojskem! Tentokráte nám již nevyvázne, — těšily se — co nevidět bude konec války a naši lidé vrátí se konečně domů. — A zatím již vydán rozkaz, aby uštvané pluky, z bojiště odcházející, opět vrátili se nazpět v boj takměř beznadějný s boerskou guerillou. Dovedou-li tentokráte Boerové vítězství svého využiti, mohli by snadno Angličanům připraviti katastrofu tím, že by jim přeťali všecko železniční spojení s Kap- skem a tím samým i překazili všecken dovoz po- travin a zbroje. Když Roberts po zajetí Cronjeho k Bloem- fontainu táhl, vzpomenul si chlubně na výročí po- rážky Angličanů u Majuby slovy: Kletba ma- jubská dnes byla odčiněna. I Boerové při svém nejnovějším vítězství mají radostnou upomínku, neboť právě před 20 lety dne 14. prosince Krüger, Joubert a Pretorius prohlásili neodvislost obou transvaalských republik od Anglie, načež následo- valy za sebou krvavé bitvy u Lings-Neku, Jugagy a na hoře Majubské, jež měly za následek uza- vření smlouvy pretorijské, načež královna Viktorie dne 3. srpna 1881 slavně prohlásila nezávislost Boerů. Dnes ovšem třeba ještě o výsledku tako- vém pochybovati, protože jihoafrická válka stála Angličany již skoro 2 a půl miliardy koruna okolo 70 000 mužů, což ale všecko ještě nedosta- čuje, protože lord pokladník požaduje na parla- mentu novou válečnou půjčku v obnosu 16 mil. liber šterl. na výzbroj nového vojska. Odkud je ale

vzíti, když ho již nikde není a když australští do- brovolníci za žádnou cenu nechtějí déle snášeti vražedné podnebí africké a důrazně žádají, aby směli navrátiti se domů? Není ovšem pochybnosti, že Angličané na rychlo ještě někde nějaký tisíc vojáků seženou, avšak tážeme se, co pořídí voje nevycvičené proti boerským rekům, vyhýbajícím se každé bitvě v otevřeném poli? Způsob válčení Boerů je pro Angličany svrchovaně unavující. Ho- niti brzy toho, brzy jiného boerského generála, dě- lati pochody brzy v před, brzy v zad, klásti se na odpočinek v širém poli, v tísnivém vědomí, že snad za chvíli bude jim zase vstávati a chápati se zbraně, a ke všemu ještě býti často bez spo- jení se zásobovacími stanicemi: válka taková ničí i železné ústrojí vojínů a ještě více mravně dep- rimuje. Snad se tentokráte pozvedne mnohem více hlasů v Anglii pro slušné dohodnutí, anebo angli- cká sveřepost ani teď nenakloní se ku smíru? Při této příležitosti třeba důrazně se ohraditi proti stálému tvrzení Angličanů, že prý oni všude v osa- dách sledují cíle civilisační. Právě při díle tom jeví se sveřepost a bezcitnost Angličanů ve světle co nejhorším. Nejlepší znatelé činnosti Angličanů v osadách souhlasí v tom, že tito tuzemce přímo do stavu zvířecího uvádějí hromadným dovozem opia a lihovin. Výsledkem civilisační činnosti mělo by býti. aby tuzemce naučili řemeslům, zemědělství a prů- myslu, tak aby poznenáhla stávali se produktiv- ními. Ale tomu právě staví se Angličané na odpor. Jejich zásadou je, aby tuzemec suroviny sám ne- zpracovával, nýbrž aby je nakládal na anglické lodi pro anglické továrny. Již Macauley označil tuto činnost Angličanů, když pravil, že pod okny polonahého Inda roste bavlník, z něhož on nedo- vede těžiti. Bavlna z Indie dováží se 4000 mil do anglických továren, odkud v podobě látek dováží se nazpět do Indie. Angličané nechtějí, aby ubohý Ind stal se řemeslníkem, kupcem, umělcem, továr- níkem, protože by pak dovozu z Anglicka nepo- třeboval. Afričtí divoši by si ve 2.—3. generaci sami své potřeby vyráběli a dělali by svým pá- nům konkurrenci. Aby se to nestalo, udržují je schválně v nevědomosti a trpí je blízko přístavů pouze jako nosiče. Dějiny Anglie jsou plny nej- pohoršlivějších příkladů zúmyslného potlačování domácí produkce v koloniích. Tak se do dneška chová Anglie naproti Irčanům, jimž upírá vlastní universitu, tak se chová k Indům a černochům. Jaký div, že Boerové před takovou kulturou moře-

vládné Anglie mají veliký respekt a že volí raději se zbraněmi v rukou zemříti, nežli snášeti angli- ckou porobu.

Zprávy polltické. V Praze, 15. prosince. Konsulární poplatky. Finanční výbo uherské poslanecké sněmovny rokoval včera o předloze zákona o konsulárních poplatcích. Předseda ministerstva Koloman SzélI vyvracel ze- vrubně námitky, činěné proti osnově zákona. Když byl ministr spravedlnosti Plosz podal ještě některé vysvětlivky, schválil finanční výbor předlohu ve znění, o němž usnesl se výbor justiční. »Polské nebezpečí« v Poznaňsku dohání berlínskou vládu k novým a novým úkladům, jejichž účelem jest dokonalé podlomení a rozvrácení polského živlu. Vedle kolonisační činnosti osazovací komise, usilující o zachování a posilnění německého selského stavu pomýšlí vláda také na soustavné kupování sel- ských statků vrchnostenských a na jejich osazování německými nájemníky. Městskému střednímu stavu má býti pomoženo podporováním řemeslnických spo- lečenstev, hlavně také ve městě Poznani, čímž něme- cké měšťanstvo mohlo by prý v hospodářském, mu vnuceném (!) boji snadněji prospívati a vítěziti. Dále mají soustavně zlepšovány býti dopravní poměrya dopravní zřízení dvojjazyčných částí země. Opatření, učiněné za účelem zřízení kulturního střediska a ná- sledkem toho zřízení hlavní opory němectví východ- ních krajů v provinčním městě Poznani, docházejí dalšího doplnění v novostavbě německého divadla, co zatím na druhé straně sbořením pevnosti, a s nímž souvisí zbudování velikých veřejných budov, přispěje prý velmi značně k hospodářskému posilnění poznaň- ské, pro němectví tak důležité obce. Má tedy bery línská vláda pohotově již celý plán, na základě jehož hodlá umořiti a umrtviti srdce celého Poznaňska. Slouží li té na výsost vynášené německé kultuře ku cti, jest ovšem otázkou, kterouž kladně zodpověděti před svým svědomím nemohl by snad ani profesor Mommsen. A to věru něco již znamená. Říšský německý kancléř hr. Bülow, prohlásil, jak známo, v říšském německém sněmě, mluvě o záležitosti, týkající se transvaalského rozhodčího soudu, že němechá vláda spo- lečně s vládou hollandskou navrhla v červnu 1899 presidentu Krügrovi, aby dovolával se onoho soudu. Ale dr. Leyds zamítl prý tento návrh, maje za to, že okamžik k zakročení není vhodný. Amstero- damský »Handelsblad« dokazuje nyní, že se to ne-

Kulturní Listy-

V Praze, 15. prosince. K. — Již jsou v Praze. — Kdo? — Vánoční stromky. Zrovna jako by lesíky vyrůstaly ze země na náměstích a na širších ulicích. Vrabci kolem nich zvědavě poskakují a především podezřívavě si je pro- hlížejí, není-li v nich nějaká na ně lest, ale jakmile se přesvědčili, že jsou to malé nevinné stromečky, poletují vesele na větvičkách smrčků. — Komu ty se dostaneš? — Komu ty —a komu tam ty? — bezděčně tane pozorovateli na mysli. — Koho obveselíte — oblažíte? — Děti, samé děti. — Děti ovšem těší se na vánoční hody, ale je mnoho lidí, kteří vítají Vánoce s povzdechem: Kdyby raději nebyly! Kdyby již byly pryč! — Těch vánočních radostí jakeby vždy bylo méně. A. kdo vlastně ty nejkrásnější svátky v roce kazí? — Móda, móda, móda! — jež vždy více trhá kapsy. Kdo má čest slouti otcem několika dětí, anebo jen manželem, kdo má několik duchů služebných, rozpočítává, mnoho-li ho budou státi vánoční dárky, mnoho-li ryby, vánočky, atd., atd. Slovem: se stanoviska finan- čního jsou vánoce svátky — sit venia verbo — nej- mrzutějšími. A kdyby jen bylo těch darů a dárků na štědrý večer konec; — ale hned po Vánocích přicházejí celé zástupy gratulantů, od nichž se s úžasem dovídáš, že ti po celý rok prokazovali služby, o nichž nemáš ani zdání — avšak abys na sebe neuvalil výtku ne-

zdvořáctví, snažíš se uspokojiti nějak každého —i kdyby kapsa tvá sebe více — krvácela. Poněkud smělé to přirovnání, avšak čtenář ví ze své skušenosti, že obraz ten není hyperbolický. Jaké attentáty na kapsy papínků a manželů před Vánocemi se dějí, lze poznati právě v těch dnech v Praze, kdež se to hosty z venkova jen hemží — zrovna jakoby v Praze byla výstava. A věru, ž výstava je. Projděte se jen hlavními ulicemi takhle pod ve- čer a uvidíte krásných věcí více, nežli o jubilejní vý- stavě. Každý krám je hotovou výstavou — až na tu fontánu. Avšak odmyslíš-li si z fontány vodotrysky, máš fontánu skoro již v každém krámě. Ve výkladní skříni Efraima Löbla na Václavském náměstí září přes sto různobarevných elektrických světel, v nichž vábí k sobě obecenstvo ženské figuriny. — Takhle kdyby tahle, — slyšel jsem nedávn kohosi za sebou, — byla živa ! — Tak by tě kopla! Potřebuješ ty se na ta- kové hlouposti dívat! Ohlédnu se a vidím za sebou muže a ženu z lidu. Šli právě z práce, ona s děckem v náručí. — Žárlivost! — pomyslím si. Je vidět, že přicházíme do věku elektřiny. Na pařížské výstavě elektřina ohlásila své panování ve příštím věku. Loni ještě světlo elektrické na Příkopě a na Václavském náměstí bylo jen po různu, ale letos již razí si cestu do všech krámů. Každý ob- chodník nutí se jak může a přemýšlí, kterak by po-

zornost na svůj krám obrátil. Hned na začátku Fer- dinandovy třídy je obuvnický krám. Co by tomu řekli ti staří počestní mistři obuvníci, kdyby z hrobů vstali a uzřeli boty, boty, pravím, v elektrickém osvě- tlení. V tom krámě je elektrických žárovek přes pa- desát, skoro z každého škrpálu září jedna. — Ty střevíčky jsou opravdu k zulíbání — vyjádřil se kdosi při pohledu na tu ševcovskou krásu. Šaty dělají prý člověka, ale aby bota byla botou k zulíbání, k tomu je zapotřebí elektrického světla. Proto milý čtenáři, nedívej se s jakousi pohrdou ani na sprosté kopyto. Kdyby Apelles dnes žil, nebyl by vůči mistru Kopejtkovi užil známého výroku: Ševče, drž se svého kopyta! A nyní představ si čtenáři ty kusy lidského oděvu, jež následují od boty, čili od botky nahoru až ku hlavě. Postav se ku př. ve Vodičkově ulici před velkoobchodem p. Nováka. Je zde několik dlouhých síní, ozářených elektrickým světlem,a v každé je vystaven jistý druh ženského oděvu ve sterých exemplářích. V neděli jsou sice krámy zavřeny, avšak skrze vý- kladní skříně je vidět dovnitř, kdež co nejvkusněji jsou vyrovnány balíky prádla, pak i ručníky, ka- pesníky, dále nejnovější pařížské látky. A obejdeš-li si Příkopy, Ferdinandovou třídu a Svatováclavské náměstí, nabýváš dojmu, že vlastně svět se točí kolem ženy. Všecka nádhera platí jen ženě. Jen sem a tam