\ yeluxi kaWy rtm min« po ořH^n * svorku. Pŕetffliei m v aéMniistraoi Oemrovna »Ile* Ai*. •■»«•»-U. »rrawi »p*«»«! тшш - «J.tOkr. I Iti ili kr. «mieta« .... t . TO , 3 . TU , oatoročné IO , Ю , lb . — , Jednotlivá dilla po 4 kr. Хл dooiáeol do dom« métlòné 10 kr.

CiiBlo 241.

CECH.

DOF»Ifef> fi »ukovaně a podrývané pHjímt r edalcc • ▼ Oitrovm allei «.1608-0. RukopitAv nevrtrimc a uepodeptaaých nedbám«. RBKLAMACE o«Kapeéetŕiie potýlány budteinOlran- kovány. luoráty poéitimt eo n«Jl«vnéJL

V Pnaze, v neděli dne 30. ŕijna ISSI.

Ročník XIII.

* •Щ

Pn7VÓní b nfaHnlaPOTlí I Prozatím t**dy dopřáno jen Hberálníum lUZíVctlIl n. pi vlUpIoavOlll ! časopisectvu vídeňskému oslavovali návštevu ná méeic listopad I krále italského a činí tak opravdu okázale. bl о 1 i t i o U. ho ti o n n í U n agii atorùm přisel král Humbert poiiiioiteno aenniк u do Ví(loé jako na zavolání nyilí Vyki4. dají své rozumy v tom smyslu, že .,en libé-

„CECH“

Poštou předplácí se : na čtvrt lota I sL 76 kr.f na p61 lata 7 tl. 60 kr., na celý ok 16 zl. — V Praze bez donášky : na tfc 00 kr., na čtvrt léta 2 zl. 70 kr.. na

r á 1 n í Rakousko pojistili 8>>bé může trvalé přátelství takových státA, jako je — Italie. Novinářští šraokavé, kteří takto rozumují, netuší­ ani, jaká ironie spočívá v podobných jC' jich úvahách. ,, i 0 zabezpečování nějakého italského přá- " a Ai aì Ce,ý ľ. 10,1,-«0kr; ‘ telství nemůže býti té doby ani řeči. Král Hum- Za donášku do domu, kterouí výhradně ^ег1. nepf.jjei (|0 Vídně, aby zde něco nabízel,

dministrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštov limi poukázkami adminiatrari „Čecha“ r Praze, ostrovní ulice číslo 1508-11.

К pobytu italského krále ve Vídni. Berlínští liberálové se závistí pohlížejí tu svým vídeňským přátelům, jimž dopřáno est tyto dny oslavovali příchod krále Hum- rerta do sídelního města císařského. Aby puk «jednali si berlínští aspoň nějakou „pochoutku", rozšířili ve svých orgánech zprávu, že usur- jator Říma uchýlí se z Vídně také do Rer ina. Z počátku nadělala tato zpráva dosti iluku v kruzích politických, přešla skoro do ršecb časopisů a zavdala podnět k nejrozma šitějším kombinacím v oboru vysoké politiky, následkem čehož přikládán cestě Humbertové dalekosáhlý politický význam, o němž ale ve ikutečnosti ani řeči býti nemůže. Právě včera vyvrátily orgány vlády německé všeliké po lobné zprávy a prohlásily zcela určké. že rna podobnou návštěvu v Berlíně za okolností nynějších hned od očátku nebylo ani pomýšleli o", 'oto prohlášení vlády německé přichází právě hod, něhot z jiné strany potvrzuje se sou- asně zpráva, že král italský skutečně měl v myslu, „poslechne ti hlasu veřejného mínění" á navštívili také berlínský dvůr. Sklaplo mu tedy! Včerejší prohlášení vlády německé zní pkoro jako prosté odbytí, jako nelichotivé frrzvání: „Nechoď k пдт — byl bys hostem neočekávaným a tedy také nevítaným." Zdá se. že toto prohlášení vlády německé ztálo se teprvé následkem přímého dotazu se fitrany italské o čemž, ale prozatím zde roz- lodovati nechceme. Židovsko liberální časo- pisectvo berlínské patrné jest zarmouceno, že nebude moci pozdravili svého „spolubojovníka“ proti Církvi a papeži v hlavním městě říše, kde do nedávna kulturní boj v nejlepším byl proudu a kde právě nyní byla by velevítanou každá příležitost k nářkům nád „zpátečni- ckýrn" obratem vládní politiky. V tomto zármutku svém ulevuií si berlínští šmokové prozatím úvahami o tom, jaké důležitosti by mělo pro Německo důvěrné přátelství Italie, jejíž přízeň není prý tak docela k zahození. Ovšem, Německo získalo roku 186« u Hradce Králové pro Itálii Benátky a mlčky »volilo v násilné zabrání Říma roku 1870 — — za Ю- vše pomáhali roku 1872 italští dobrovolníci­ v legii Garibaldově Francouzům stříleli lo pruských vojáků, čímž ale Francii hrozně málo prospěli, spíše ale zbytečné rozmnožili rálečné výdaje země bez toho nešťastné.

spíše ale aby ve spojení s Rakouskem vyhledával­ ochrany pro svůj trůn, icnž revolucí nu všech stranách jest podkopán. — Pro státníky rakouské nemají přátelská a laho dná slova krále Humberta a jeho ministrů žádné trvalé ce*y potud, pokud vláda italská nejeví nejen dosti vůle. ale i síly na potia čení revolučních snah irredentistů a pokud nemůže poskytuouti určitých záruk, že na vždy přestane soustavné štvaní pohraničného obyvatelstva rakouského. Než král Humbert cestu do Vídně nastoupil,­ rozšiřovány byly zprávy, že liga irredentistů­ sama se rozešla a že vzdala se do- brovo'né (!) svých záměrů Medem tak laciným­ nedají se asi státníci naši navnadili !

Italské vládě patrně jednalo se jen o oka- jistých podmínek, poněvadž řeč jejich k úřed-

FEUILLETON.

nižitě uchlácholení jistých kruhů rakouských a proto rozpustila ligu irredentistů — na pa píru. Pokud trvali bude onen tajný, vládou italskou tvrdošíjné popíraný protirakouský ruch na pohraničí obou států, dotud není možná žádná, byť i jakžkoli zvaná aliance mezi Rakouskem a Itálií. Přijetí dostalo se hostu italskému ve Vídni velice laskavého. — — vznešený náš mocnář jemným svým taktem usnadnil králi Humbertovi onen první skličující dojem, jaký zmocnili se musí každého, kdo s prosbami přichází k tomu, proti němuž druhdy sám se byl pozvedal — Poslední udalosti v Římě, jakož i vědomí skut čně viny tíží zajisté krále a jeho ministry při každém kroku konaném ve společnosti vlídného, vznešeného­ hostitele, jenž nad to jest panovníkem státu katolického Snad podaří se vážnému slovu císaře Františka Josefa pohnouti hosta svého ku slibu, že nadále svědomitěji šetřili bude práv sv. Otce, než tomu bylo doposud; avšak zdá se nám, že i kdyby král Humbert dostáli chtěl slibu takovému, nebude moci více zadrželi revoluční proudy revoluce, kteréž neušetří ani jeho trůnu. % Vídně, 27. řijna. Rakouská delegace překvapila nás letos volbou hraběte Hohenwarta za místopředsedu. Avšak dopustili bychom se veliké chyby, kdybychom­ spatřovali v tom nějaký ústupek majoritě se strany ústavácké oposice učiněný. Tato volba jest prvním krokem v onom soustavném­ počínauí nejvyšéíeh vůdců strany ústavověrné. jímž tito opět vlády chtějí se domoci. Došli ku přesvědčení, že nejde to ani Herbstovskymi frásemi, ani neústupnou tvr došijností ; přesvědčili se, že všechno mluvení­ v kraji, na schůzích voličských, ničeho

nepomáhá. Také nejnověji učiněný pokus s agitaci něinecko-iiárodní nezalekl nikoho ; ba naopak, právě tento, pokus ukazal nám ústavácké vůdce v pravém světle a přesvěd- éil nás o jejich neschopnosti ku vládě vůbec. Když tedy vše dosavadní se neosvědčilo, chá- pují se ústaváci prostředků jiných. Vzdali se prozatím liberálního radikalismu, jakož i přestali­ posi hávati do Berlína a tvářejí se iako nejlepší Rakušané, jimž není rovných co do věrnosti a smířlivosti. Sluší zde připomenouti, že nedávný ohlas „bolesti" rakouských Němců v berlínské „Nat Ztg." podobal se přímému pohrožení válečnou výpravou proti Cechům : Tento projev v liberálním listu berlínském učinil velice trapný dojem v kruzích i najvyšších.­ Jak řečeno, toho všeho nyní ústaváci­ zaifechají a budou dokazovat! na místech rozhodujících, kterak živlové neněmečtí v každém­ ohledu byli a jsou uspokojeni, kterak jejich práva nejsou v ničem zkracována a kterak­ všude & ve všem jim posud bylo vyho véno a sice jak v oboru kultu a vyučování, v oboru spravedlnosti i správy politické ; ano budou dokazovali, že pro národy neněmecké učiněno bylo více než třeba. Budou pak sli- bova i pro další budoucnost tutéž ochotu tutéž­ spravedlnost a zejména tytéž „ústupky," s nimiž posud jen proto bylo «krbeno. poněvadž­ dotyčným „nárůdkům" nedostávalo se

uíiuu a soudnímu jednání dostatečné prý ne- bvla vyvinuta atd. V takovém asi tonu započnou­ ústaváci nyní a budou hleděli, aby ^to jejich „ochota“ a „smířlivost" pronikla i kruhy nej vyšší Vzhledem pak k tomu, že v nejvyššfch kruzích veliká, ano p ř í 1 i š ve liká panuje náklonnost k takovéto „dobro- myslnosti. *■ možno očekávali, že nejnovéjší obrat ústavaků nemine se účinkem. Tato li- couiěrnost. tato šelmovsky lířená obětovnost a vlasteneckost ústayověrných agitátorů vy počítána я nastražena jest velice důmyslné ! Proti úkladům těmto, tak obratné nastraženým,­ jest jediný prostředek a sice rozhodné­ vystoupení a bezohledné potírání oněch pokryteckých vla-tenců. kteří vždy jedním okem hledí ku křeslu ministerskému a dru hým „ku bratřím" do německé říše. Třeba si nejen hráti na majoritu ve sněmovně po- s!anecké, ale třeba také zaujmouti ve skutečnosti stanovisko strany vládnoucí a sice strany, která do uej- menších podrobností jest si vědoma svého úkolu a která pro zásady sté odhodlána jest k boji- až do krajnosti. Musíme se postavit! se vší rozhodností v čelo oné státní akce, kter-i dnes má nejlepší v\hlídky, že za poměrů­ dosavadních — jakž Bismark to říkává — „v bahně zabředne.“ Dvě leta pracovali jsme negativné; rvali jsme se s oposicí a chránili jsme státní těleso, aby nesřítilo se d<> propasti, na jejíž pokraj bylo přivedeno snahami liberalismu ; nyní pak třeba odhodlali se k činnosti p o- s i t i v u í, třeba prováděli povinnosti státu ve smyslu našem a tu v přední řadě třeba si pojistiti budoucnost hradbami vhodných zákonů. Ve směru tomto třeba započíti brzy a pokud možná již v delegacích Zvláště

„Hle! mame pastýře a již k nám spěje, nuž spěšte vstříc již svému knížeti 1" a chvátá vše, až hlava vedle hlavy a z bran až k dómu husté lidu davy. Co to ? Ve souzvuk k chvalozpěvu tóny

Dr. Antonín Lndvlk Frind. (Napsal bohoslovec O. V. Pitra.) Zemřel! Jak strašně dotkla se nás tato i se pojí andělů? či jaký zpěv? svést. Ráno, sotva že jsme od snídané odešli, ' Tot zvony ! — Aj ! což kovové ty zvony Jbétovavše dříve nejsv. mši svaté oběť za ne- j dnes žijí. či jim v srdcích prondi krev ? mocného svého biskupa, strašnou tuto novinu A davu nad hlavou jich zvuky vřelé isme zvěděli. Posel, z residence do semináře ' > jásotem lidu v jedno hlaholí, adesianý, sotva dechu popadaje hrozné slovo I „Již máme přec dobrého učitele, i úst vypustil: „Biskup skonal". Jak truchlo již smutná siroba nás nebolí.“ nám, jak smutno v srdcích našich. Kdo zřel Tu hlahol společný vždy vie se mnoii iy tváře bohoslovců, jak žel uchvátil je, a dik čině vroucí za dobrotu Boží. černou svou rouškou obestřel, kdo viděl za- Jásot ztieb. Hle 1 vchází pastýř stáda rosené oči, v nichž slzy bolesti se leskly, ve bránu města Rukou zdvi onou kdo dovedl čisti v tazích všech obličejů — všem žehná Slza radosti se vkrádá ten poznal tu nesmírnou lásku, jaké zvěčnělý v tisisů oko, nebol kýženou pastýř a otec náš u nás všech požíval. tu dobu přece, přece dočekali, Když pak zvony na dómé a po městě se že z i^ejtajnějšfch srdce mohli cel rozzvučely, zvěstujíce veškerému lidu dé-nou vstříc volat: „Vítej muži dokonalý, tuto novinu, tu zachvělo se srdce moje v nej- tys pravý, dobrý lidu učitel." blubší útrobě, vzpomenuvši sobě, že před A věru jeho nejvíce oám třeba ivéma lety za hlaholu zvonů plno jsouc jasu vždyt mřeli bychom beze duse chleba i radosti a opírajíc se o jásot všeobecný Nuž, vítej nám nástupce Apoštolů téhož muže, jenž nyní bez vlády zde leží, ví Ty v těšké době církvi určené tslo, ve druhém dílu řeči své takto k němu dostojí! scela těžkému úkolu

klajíc : fen jásot lidu, jak když bouře divá ,e snese nad městam, tak vzduchem trás 1 pořád zni a nikdy nenmdlfvá, * * jeden radosti se pojí bias. Ze mnoha hrdel — až se město chvěje klas jediný ten vzdnebem proletí:

, a nčit hudei stádo svěřené. Kde býlí pýchy kořen sapnstilo, kde pýcha Bohn již se protiv! ' ble ! krátký čas — a slovo ndnsilo Tvé bnjný býl — jed dnii škodlivý. A pýcha kde se v slance sáti stkvěla, i Um pokora a skromnost tdomácnéla

Nnž vítej nám ! a vroucí láska Tvoje kéž ledy srdcí mnohýcli roztaví, a svár a rozbroj kde své staví voje, ať láska Tebou stan si postaví. Již zřime, kterak slovo Tebcu rčené jak blesku svit ve bludů temnosti zazáří — srdce bludy uchvácené ve plamen víry vzplane v rychlosti. Kde šero viry malé se prostírá, Tvé slovo br&nn světla otevírá. Nnž vitej nám 1 Ve svátém s ďáblem boji jak ostrý meč Tvé slovo probadá, a přetne okov, lid jenž s hříchem poji a z otroctví se rodí svoboda. Zavrhši meč se slovo chápe dítka a v plénky viry, lásky, naděje Ije vinouc, jemu pobožnosti kvítka fa důvěry v kolébku naseje. !je odchová — a ze Svobody atvoři , vládkyni, jíž pekla sbor se koří. j Nuž vítej nám i ve zdích těchto starých, ! kde láska k Boba vždy se pěstila : a žehnej snahám srdci naiich jarých, jež ruka Páně v slnby změnila. A nám též. jižto kněžmi chceme býti ; své požehnání biskupské rač dát, i by bohulibě bylo naše žiti a mohli kněžmi dobrými se sUt, ! abychom v boji svorně k Tobě stáli 1 a draka křichn mečem viry skláli > My v hold Ti nesetn srdce svoje celá . a přání tvoje v modlitbu pojíme... ó. jak vroucné, jak s celou myslí vysí- , láli tehda se mnon všichni modlitba ka trůnu

zde jsou dvě věci, jichž vyřízení naším vlivem­ velice jest žádoucí Obé tykají se politiky­ okupační, kteráž ústaváky nej výš jest nenáviděna.­ Kdybychom provedení železničního spojení přes Sarajevo do .Mitrovice učinili té doby na delegacích nejhlavnčjší otázkou a posunutí rakouské moci až do Mitrovice prohlásili­ za neodkladné, pak bychom nejen rakouskému­ průmyslu a obchodu velikých prokázali­ služeb, ale i vyhověli bychom vřelému přání kruhů nejvysšich. Ohlásil jsem vám již telegratickou cestou obrat, k jakému se zde věci chýlí. Strana uherská žene takřka útokem na hraběte An- drássyho. aby zaujal opět místo na „Míčovém­ plácku", a čím víc on se tomu vzpouzí, tím více oni ho tlačí. Ješitnost maďarská chce. aby zase jednou Maďar řídil zahraniční politiku a jelikož Karolyi nemůže, Ořezy a Szlavy n e c h t í k tomu úřadu, nezbývá než Andrássy. К Uhrům přidružili se za posledních­ dnů také cislajtánští „liberálové". Někteří moravští velkostatkáři zavedli tyto dni hotovou houbu proti Kalnokymu a osobní jeho přesvědčení vykřičeno najednou za fe- deralistické. Víte, že je federalismns v našich nejvyššícli kruzích učiněným strašidlem­ Vždyť vědělo se to již dříve, že hr. - Kalnoky vzdor svému maďarskému jménu není Maďar, ale že je moravský velkostatkář, jenž kromě toho na Moravě blížil se více straně Beicrediho, než J. Exc. hr. R. Vrb novi. Proč tedy ještě před 14 dny byl jmín spůsob­ i 1 ý m pro mioisterstvo zahraniční a proč se nyní najednou vší silou proti němu brání? Kiíč k h dance té poslal jsem vám před čtyřmi duy Jest to kounická krev, před níž ještě podnes tato svátá hrů/.a. A proto to vystřihání se všeho, čím by se někde mohu zavadit. Pomyslete si to neštěstí, kdyby zasedl na „Míčovém plácku" ministr, který by stejnou notu pískal'/ s „fcderalistou* (?) Belcred m 1 Kam by Г přišly Uhry? a kam central'sté? Jeden zdejší list udělal si před několika ' dny nepěkný žert, že se chce starý rytíř Schmerling ještě jednou pustit do proudu a oženit se s mladou SOletou slečnou Na mou pravdu, snad by se naposled ještě také odvážil při svých 76 letech hůl říšského kan- - cléře nosit? Zavedl arci již jednou císaře se vší slávou (? ? !) do starobylého Romeni (ve Frankfurtě), odkud pak ovšem vedla cesta ku Hradci Králové. Co se dotýče kandidatury Andrássyovi, zůstávám při svém dřívějším tvrzení, že týž opustí Trebišov teprvé Widá, až ho císař výslovně a „důtklivě" o to požádá. Běží tady o to, aby se to u mocnáře provedlo a k tomu cíli pracuje se na všech stranách. Již před smrtí hraběte Haymerleho, získán byl s jisté strany jeden arcivévoda, aby císaři vyložil potřebu rychlejšího ch o d u v říšské kanceláři, jakož aby poukázal k tomu, že by byl Andrássy nejspůsobilejší, ba ten jedinký muž, jenž dovedl by naši východní otázku ukončit. I bylo již tehda v Trebišově zaklepáno a hraběnka K a t h i n k a přišla na tři dui do Vídně — ale odpověď její zněla velmi vyhýbavé. Předstírány tu všelijaké hospodářské překážky a konečně i vysloveno,

Nejvyššího, co dík za tu milost, že máme opět pastýře. A sám nejvyšší pastýř náš, naslouchaje­ horoucím výlevům srdcí našich, zaslzel­ — vždyť věděl, že to vše jde ze srdce upřímného. Tak bylo 21. června 1879 Komu z nás bylo by přišlo na mysl, že tento milý, vlídný, zdravím kypící pán nás nebude světit? Ba ani letos, když nižší svěcení nám uděloval,­ když spolubratry naše světě, jako v předtuše.­ že poslední jest toto posvátné dílo, zaplakal,­ že slzy kanuly mu po líci, když tázal se „promittis mihi et successoribus meis reverentiam­ et obedientiam* - že tento Pán nevloží rukou na hlavu naši. že nesložíme slib poslušnosti v ruce jeho? Kdo byl by toho se nadál ? Komu bylo by na mysl přišlo, že neuplyne­ ani dva a čtvrt roku a že první díl své vítací řeči, jejž jsem vzpomínce zesnulého­ biskupa litoměřického a předchůdce dra. A L. Frinda věnoval, tomuto statnému muži co náhrobní nápis vrýti budu moci nechali? Kdo byl by se nadál, že i čas, čas po noci následující, kdy ještě šero zavládá, že i čas se úplné shodne? Snad zatruchlila duše má nad blízkou budoucností, když zapěla: Šla ji! spat ta nebes hvězda slutá. Slední paprsk od hor k horám chvátá, „Sladce spěte," dt a dále spěje. Poletuje, temena hor vroubi nachem, kde se s modři nebes snoubí, v krásný ist je bájně obtáčeje. Zalit’ ptk ve řlii temně moei,