#1
alto_textblock
#1
Číslo 136
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 19. května 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
odekoe, semuwrvos
ozpečien:
Praha, Pštrossero nliee,
číslo 200—I1.
gofrankované dopisy se
nopřijímají, rukopisy se
nevracejí
Kexapečetěnéreklamace
jeou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a pří častější insercí po-
skytujeme výhody
Yycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vkdy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslo xa 8 h
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
LICK
#8
alto_textblock
#8
Přočplatné pro
Prebe
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
K 2.80
čtvrtletně .. . K 8.40
celoročně . . . . K 33.6e
Pro tuzemsko poštou:
měsíčně. .... K 3.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně.. .. K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně. . .. K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
o, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 18.20
celoročně . .. K 52.80.
Telefom rodskoe č. 112e.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 4 hodiny 11 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 42 minuty večer.
#10
alto_textblock
#10
Sobota:
S v. Petr Celestin.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně.
u Nejsv. Trojice v Podskalí od 17.—20. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Též výroční zpráva.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, dne 18. května.
= Nejlepší obranou církve jest činnost její
Zprávy o její činnosti dokazují na novo starou
pravdu, že »umění nemá závistníka než mezi ne-
vědomci«. S chloubou může katolík poukázati na
činnost kongregace Boskovy, která jest jen jednou
z mnohých. Nástupce Boskův P. Rua podal zprávu
za rok 1899, kterouž přinesly »Bulletiny Sale-
sianské«.
Poněvadž kongregace Salesianů se ujímá opu-
štěné mládeže a vychovává je v řádné řemeslníky
a živnostníky, jest působení její zajisté sociálním
zjevem a skutkem blahodárným. Projdeme zprávu
Salesianů jen letem a poukazujeme všechny, kdož
se o věc interesují ku »Bulletinům«, které dostává
každý zdarma, kdo se přihlásí za spolupracovníka
dle sil svých při díle Boskově.
V ústavě turinském odchovává se 400 učňův
a 400 studentů, z nichž mají býti missionáři dle
vzoru Boskova. Ústav turinský jest mateřským
domem, který však jest velikostí a počtem obyva-
telstva předstižen od mnohých jiných domů. Kon-
gregace má přes 200 ústavů pro mládež opuště-
nou. Domy zřízeny jsou v Italii, Francii, v po-
slední době velmi četně ve Španělsku, Jižní Ame-
rice, Asii, Australii, Severní Americe, Anglii, v Ra-
kousku (jeden ústav zřízen v Gorici), Švýcarskua
Belgii. Ústavy Boskovy vychovávaly v r. 1899
na 300 000 opuštěných hochů, což představuje
samo sebou veliké město, které vydržováno jest
láskou katolických spolupracovníků Boskových.
Na 30.000 ročně vychází vyučených chlapců
z ústavů a živí se způsobem vzorným. Sluší s dů-
razem opakovati fakt velice vzácný, že s policií
nepřišel žádný z chovanců Boskových do styku.
Jest tedy methoda Boskova všeho doporučení
hodna, neboť osvědčuje se. Do smrti Boskovy od-
chováno v jeho ústavech 6000 kněží a v missiích
Jižní Ameriky do konce r. 1899 pokřtěno na 50
tisíc pohanů a vycvičeno ve školách a díl-
nách jeho.
Výchova 300.000 otrhánků v různých konči-
nách jest zajisté faktem, s nímž třeba počítati.
Rozpočty mnohých kulturních malostátů ve svých
rubrikách vzdělavacích sotva mohou se vykázati
většími čísly a sotva většími výsledky.
Práce Boskova a jeho kongregace však není
jen jako vykouzlena šťastnými okolnostmi, nýbrž
jest výslednicí přemnohých námah, strádání a práce.
#14
alto_textblock
#14
Malou ukázku podáme ze zprávy P. Rua.
Patagonie byla sv. Stolicí vykázána mladé
kongregaci za působiště před 25 lety. Výsledky
jsou znamenité, ale jako ztráty a obtíže zároveň?
Ve středu Patagonie zdvihaly se ústavy ve Viedma,
Patagones, Pringles, Conesa, Roca, Rawson. Zdvi-
haly se jako bujné stromy osypané hojným ovocem.
Však přišel příval za přívalem roku 1899a
z ústavů nezůstaly ledva trosky. Kdežto požár di-
vadla telegrafem roznesen do širého světa, sesutí
se tolika domů dobročinných sotva se registruje
v listech katolických. Co pilné včely napracovaly,
vzal příval — ale naději a odvahu nemohl vzíti.
V Tierra de Fuego, kde bydlí nešťastná opě-
štěná raga Ona, kde působila kongregace na ostrově
Dowson v ústavě sv. Rafaela, požár zničil ústav
a zásoby. A jako by se všechny živly spikly proti
bohumilým ústavům, zima roku 1899, která
v červnu, v červenci a v srpnu má v jižní Ame-
rice svůj domov, byla tak krutá a dlouhá, že ob-
vyklé zásoby nestačily a ústavy utrpěly ztrátu do-
bytka a s ústavy utrpěli i domorodci. Avšak vše-
chny obrovské ztráty nemohou vzíti odvahu sy-
nům Boskovým, kteří otevírají ústav za ústavem
všude, kde jim možno.
V Belgii ve Verviers, proslulém místě z dob
stávek a hnutí socialistického, otevřeli Salesiani
nedělní školu a sirotčinec.
Ve Švýcarsku, kde právě se pracuje na nej-
větším tunelu světa (simplonském), kde zaměstnáno
jest ponejvíce dělnictvo italské, zahájili synové
Boskovi práci mezi vlašskými vystěhovalci, aby
jich zachránili před sociální demokracií.
V Anglii konečně rozehřává se led před-
sudků: kongregaci Salesianů svěřena duchovní
správa žaláře ve Wandsworth a duchovní správa
ve dvou státních ústavech.
Myšlénka Boskova záleží v záchraně opuštěné
mládeže, ne v napravování zkažené. Proto zajisté
dodělal se Bosko takových výsledků, že raději hle-
děl zkáze předejíti, než ji pozdě napravovati.
Máme u nás polepšovny, v nichž jeden ob-
jekt polepsení stojí správu zemskou až 500 zlat,
ale nemáme ústavů v dostatečném počtu pro opu-
štěnou mládež.
Švýcary mají ve všech svých kantonech ústavy
pro své opuštěné a jaký výsledek této péče? Děl-
nictvo jeho stojí na výši zručnosti.
Švýcary nemají ani železných dolů, ani uhel-
ných a výrobky jejich soutěží se zeměmi železem
a uhlím bohatými.
#15
alto_textblock
#15
Bylo by zajímavo srovnati obnov, jaké vě-
nují jednotlivé země na záchranu opuštěné mládeže
své s daty, jimiž se může pochlubiti jediná kon-
gregace Salesianů.
Bosko v 50 letech přijal do svých
ústavů 10 milionů opuštěných chudých
dítek a vychoval je v řádné dělníky. Jeho ru-
kama prošlo 100 milionů lír sebraných zbož-
nými katolíky na záchranu opuštěné mládeže.
Který zemský a státní rozpočet chce soutěžit s je-
dnoduchým katolickým knězem?
#16
alto_textblock
#16
Z říšské rady.
Z Vídně, 18. května. (Tel.)
#17
alto_textblock
#17
Dnešní schůze opět věnována byla obstrukci,
k jejímuž zdaru ostatně i sami ministři přispěli
dlouhými odpověďmi na interpelace v příčině štva-
nic na vídeňské universitě a volebního řádu pro
Vídeň. Prvnější odpověď silně se líšila od »ráz-
nosti«, jakou svého času vyvíjel místodržitel hrabě
Coudenhove ve sněmu českém. Ministr velebil
»barevné« buršáky za to, že »s těžkým srdcem«
se podrobili zápovědi nošení barev. Pro katolické
studentstvo a jeho rovnoprávnost, která byla od
německo-židovských buršáků tak surovým způso-
bem porušena, neměl ministr vyučování ani slova,
ačkoliv buršáci veřejně prohlásili, že je zase bu-
dou přepadati, odváží-li se vystupovati s odznaky
německých buršáckých spolků.
Druhá odpověď, kterou přednesl předseda mi-
nisterstva v příčině volebního řádu vídeňského,
znamené konečné odbytí německých liberálů v této
příčině. Ačkoliv schválení tohoto volebního řádu
znamená těžkou ránu pro vídeňské židy a jejich
německé spojence, kteří snad z obecního zastupi-
telstva úplně budou vytlačeni, přece neodvažují se
tito k výhrůžkám s obstrukcí nebo i jen oposicí,
nýbrž obmezují se na návrhy a žaloby. To zajisté
nenasvědčuje tomu, že by případné rozhodnutí
vlády, kterým by na př. užívání českého jazyka ve
vnitřní službě zase bylo povoleno, vedlo k rozpou-
tání německé obstrukce. Spíše se podobá, že vláda
toto domnělé nebezpečí jen předstírá, aby zakryla
svůj zásadní odpor.
Pan posl. Wrabetz, vrchní prokurátor vídeň-
ských židů, vzmohl se ku plačtivé žalobě na zlobu
vlády, která koruně zákon ku schválení doporu-
čila Odůvodňoval svůj návrh, aby se o odpovědi
vlády zahájila debata, ačkoliv to jednací řád vylu-
čuje. Vídeňští křesťanští sociálové shrnuli se ko-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Výlet Čechů do Capri a Sorrenta.
Už jsme zase skoro všichni doma! Krásná je ta
Italie! Ale naše Čechy jsou přece jen zlatým naším
domovem! Spěchali jsme ze slunné Italie — každý,
a byli jsme veselí, když stále blíž a blíže unášel nás
vlak ku hranicím českým.
A nyní vzpomínáme — vypravujeme! Smějeme
se, jak tatík Vesuv se zlobil — chtěje z českých
synů udělati mumie — vidíme v duchu rozbité brejle,
prasklé kalhoty, uděšené tváře! V tom myšlénky
naše letí dál! Vzpomínáme na neděli, kdy sedali jsme
v zálivu neapolském na parník a jeli modravým mo-
řem za zpěvu písně »Kde domov můj?« k ostrovu
Capri. Moře bylo tiché jak spící děcko! A přece ta
loď naše se kolíbala! Marně vábily mnohé krásy Ne-
apole, marně zvučně zněla mandolina s kytarou;
naše Češky seděly tiše. Smích byl ten tam! Pro-
žluklé moře! Chtělo oběti a našlo si je! Moje čte-
nářky mi nebudou míti za zlé, když vše dle pravdy
líčím! Mohl bych užíti slov básníkových: jaké bylo
lkání, jaké porubání —! Ale už mlčím! Útěchou
účastnic nechť jest, že i skálopevní mužové důstojným
počtem přestáli mořskou nemoc.
Po dvouhodinné jízdě zvedaly se před námi
skály caprijské. A jedva že stanula loď, již obklíčena
byla hejnem lodic, dík pečlivosti našeho pobratima
šlechtice Wierzbického, který za dra. Russela
všechny naše výlety řídil !
#20
alto_textblock
#20
V mžiku nasedali jsme po dvou do loděk a již
toužebně letěli jsme k modré jeskyni caprijské! Vi-
děli jste ji? Krásná! Modravý odlesk vody na skal-
ném stropě, stříbrný bok lomu, u lodic a vesel stří-
brný potápěč! To devede italské nebe! Jezdili jsme
po nejkrásnější modré hladině. Nic se nedivte, že ta
krása každého vábí !
Ještě několik okamžiků a schýleni na dně lo-
dice, vyjíždíme skalním otvorem z jeskyně ven, vstu-
pujeme na loď a v několika minutách jsme na pev-
nině. Ach, už je těm našim účastníkům lehčeji !
Odpoledne prohlédli jsme si Capri. Všude bujná
jižní zeleň! Pomeranče, citrony; všude prodavačky
korálů a na konec tarantéla, nefalšovaná (plnokrevná),
v malém domku, který přilepen na skále hledí na
dálné moře! Viděli jsme tancovati tarantélu s celým
žárem jižní povahy! Bylo v tom kus uměleckého po-
žitku! Nic frivolního, nic smyslného! Tancoval tu
muž se ženou!
A zpět zase v parnu! Ký div, že jala nás touha
po mořské koupeli! A zas tu byla ochota pána Wierz-
bického. Zavedl nás na místo tiché a — historické;
do starých lázní císařských! Nedivte se, že jsme na
to pyšni. Kdy se nám zase něco takového podaří!
Mořské vlny nás kolébaly, lákaly, ale píšťala
lodní byla neúprosná. Musili jsme zpět!
A pluli jsme lehce, za podvečerního ticha do
Sorrenta. Rozkošný to kousek země. Břeh skalnatý,
a na těch skalních útesech dům vedle domu, zahrada
vedle zahrady a samý pomeranč, samý citron. Uby-
#21
alto_textblock
#21
továni jsme byli po knížecku. Teď už každý zapo-
mínal na minulé strasti. A zapomněl docela, když po
večeři zazvučela na útulném nádvoří hotelu Tramon-
tana naše česká hymna, opravdu, žádný sen, »Kde
domov můj!« A hráli ti páni muzikanti dobře. Po-
vznešeni — zpívali jsme Česká píseň burácela
tichým večerem italským, snad letěla v dáli — až
do té naši vlasti, aby zvěstovala našim doma,
že český katolík je Čechem, vždy, všude, i na
smavém jihu.
A zase jsme viděli tarantelu — nádhernější co
do kostýmů — ale ta na Capri byla opravdovější,
umělečtější, živá. Zde — ta už byla divadelní. Ale
proto přece bavili jsme se dobře.
A když jsme se pak vraceli do svých pokojů,
pozdravoval nás soptící Vesuv dělovými výbuchya
krvavou září nám svítil na cestu. Zvláštní osvět-
lení. Velebné, poučné, ku přemýšlení povzbuzující.
A pod námi šumné moře — šplíchá, povídá a za
umlká — — A my s ním!
Ráno, brzy ráno, bylo nás plno na balkonech
hotelů. Kdy bude nám přáno — probouzeti se za
šumu moře?
Dopoledne vyšli jsme na procházku. Ale již
znáte vůni pomerančových zahrad, znáte šum oliv,
znáte dotěrnost prodavačů, cítíte úpal jižních paprsků.
Jen jedno bylo ještě zvláštní. Pohřeb, italský pohřeb,
a to pohřeb kněze. Pohřební bratrstva, zahalena
v černé nebo bílé kapuce, jejichž otvory v obličeji
blíská se oko. Pro nás takový kostým, zvláštní
pohled. Jen něco chybí — lidé za rakví. Bylo jich