#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek 30. dubna 1908.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 119.
#4
alto_textblock
#4
Na rannt a edp el. 1 l ee
přodplácí ze
v Praze v sdnni lnáal
: : . kn
s dlvojí dosánko
n K
p V sanách
resto
n : :
drejí rloi
nke
#6
alto_textblock
#6
ak o
#8
alto_textblock
#8
NARODNÍi
#10
alto_textblock
#10
Y.
#11
alto_textblock
#11
v drobném proaeji
sslčsl . . . s e
ve aliankách za venkov
čkle
l
#12
alto_textblock
#12
1nseratv
plati se hotově napřei.
Přodplaoeni letorty prijimá, dpini
—
Tan ntshávjí se tež reáskee
tlakárna a ozpsdicn . Národních Lista
Bakopivy so aevraesje
#13
alto_textblock
#13
v2e
#14
alto_textblock
#14
Tepe se Wahrmund a míní se
Beck.
Ministerský předseda baron Beck sic
dobře ví, že má od volební reformy u ko-
servativní šlechty zdejší hluboký vroubek
ale takového líbezného přivítání hned po
Velkonocích se snad od »našich« torvův
jejich přívrženců na pravici sněmovny panské
přece asi nenadál! — Šlechticko klerikální
tisk, zejména Thunův a Walterskirchenův
orgán, vídeňský »Vaterland«, krajně roz-
zuřen tím, že známý německo liberální pro-
fesor církevního práva, Ludvik Wahrmund.
při universitě inšprucké pro svou »rouha-
vou« brožurku o názoru katolickém a svo-
bodné vědě nebyl podnes vládou Beckovou
se stolice profesorské sesazen ani trestně
stíhán, hrozil sice již dávno vládě, že kato-
lický lid tyrolský takového pohoršení nesnese
a že pravice sněmovny panské
podnikne paťřičných krokův, aby
vládu a zejména ministra osvěty Marcheta
donutila k náležitému zkárání »smělého rou-
hače«. — leč ministerstvo Beckovo, nuceno
ohlížeti se stejně na opáčnou náladu živlů
svobodomyslných ve sněmovně poslanecké,
hájících svobodu vědy, přestalo zatím na tom,
že dalo pohoršlivou brožurku Wahrmundovu
zabavit a slíbilo klerikálům, že bude na in-
špruckou universitu, dosazen ještě jeden-
— katolicko-pravověrný profesor církevního
práva. Tímto věnováním po svíčičce »sv. Mi-
chalu i — ďáblu« doufal, že upokojí jakž
takž obě strany, církevníky i proticírkevníky,
a že za nedlouho bude zase všude dobře.
Leč zmýlil se Jíž v předvečer zasedání
panské sněmovny došlo na valné schůzi
klerikálního tiskového »spolku Piova« ve
Vídni k demonstraci šlechticův a šlechtičen,
prozrazující, že plamen není ještě nikterak
uhašen. Když tu předseda schůze hrabě
Walterskirchen tlumočil slovy vášni-
vými »zlost katoliků Rakouska proti onomu
universitnímu profesoru, jenž opovážil se
pravdy naší víry tak rouhavě potupit« —
tu shromáždění ulevilo si voláním »pfuj!«
a když pak se rozkřikl náruživě: »My ví-
deňští a my rakouští katolíci vůbe
sdílíme bolest a rozhořčení chrabrých Tyro-
láků a spojujeme svoje hlasy s jejich volá-
ním, žádajíce, aby onen profesor ani hodiny.
déle nezůstal na své stolici učitelské!« —
tu zahřměl sálem bouřný, dlouho neutucha-
jící potlesk,
Příštího dne pak — praskla puma
panské sněmovně.
»Náše nezapomenutelný pacifikator za
stavu výminečného, děčínský František hr.
Thun, neměl o velikonočních prázdninách
nic pilnějšího na práci, než sepsati ostrou
interpelaci ne snad k vůli revoltě ně-
meckých soudců proti rovnému právu jazyka
českého při c. k. soudech v celém českém
království, ale k vůli té tyrolské
aféře wahrmundovské. Ta hnula modrou
krví děčinského pána nade všecko ostatní,
ba tou měrou, že neváhal v dotazu svém
vrhnouti vládě Beckově obrněnou rukavici
své nevole a pohroziti jí ultimatem: neza-
kročí li proti rouhavému profesoru tak, jak
si toho uražení katoličtí pánové na pravici
#15
alto_textblock
#15
sněmovny panské žádají, pak že nepo-
volí vládě státní rozpočet
Pro paměť budoucí stůjž zde zajímavá
ta interpelace páně Thunova a spol. u věr
ném překladu z němčiny
»Dle nepopřených zpráv vyšlo již soudn
rozhodnuti o spisu dra. Ludvíka Wahrmunda
»Katolický názor o světě a svobodná věda.
V důvodech rozhodnuti poslední stolice zji-
štuje se, že brožura Wahrmundova »miří po
výtce proti katolické církvi«, »dotýká se bož-
ství Vykupitelova« i obsahuje projev opovržení
k tomu, co hodno úcty a uctívání; že v
větách jejich obsaženo »posmívání se nauce
katolické a snižování dogmatu katolické církve«,
že »jde tu o rouhavé potupení představy
o bohu dle nauky katolické církve«, »o zleh-
čení poměru církve k bohu«. Posléze zjisti
soudní nález nade všechnu pochybnost, že
zlehčování a snižování to bylo úmyslné « —
»Kromě toho dostala se do veřejnosti těž
sdělení o výrocích prof. Wahrmunda na schůzi,
o kterých ovšem pan ministr kultu
vyučování prohlásil ve schůzi rozpočto-
vého výboru sněmovny poslanecké ze dne
24. března t. r., »že by mohly býti zjištěny
jenom cestou úřadní.« Dle názoru podepsa-
ných jest soudní nález o brožuře Wahrmun-
dově ve spojení a jeho odůvodněním již sám
o sobě úplně postačitelným, aby se dospělo
ku přesvědčení, že zminěný jako p ro feson
elrkevního práva na universitě v In-
špruku se na své místo nehodl. »Podepsaní
neznají úmyslu vlády. Na veřejnest dostaly
se dva její projevy. Pan předseda mi-
nisterstva v nepopřené rozmluvě, dodané
denním listů ze dne 14. března, s lI bi
»eelou přísnost zákona«. Pan mi-
nistr kultu a vyučování vyslovil o 10 dní
později v rozpočtovém výboru sněmovny po-
slanecké úplný souhlas s prohlášením, »že
o nějakém stlhání proť. Wahr-
munda nemůže a nesmi býti řeči e
Podepsaní nechtějí se pouštěti do vysvěllo-
vání tohoto rozporu, považují se však již nyní
oprávněnými a povinnými, žáda ti ol
vlády opatření, která vyhovují
jejich přesvědčení a jejich svě-
domi. Kdyby tato opatření nebyla
učiněna v náležité lhůtě a kdyby
nebyla dána nejúplnější záruka za jejich
provedení, musili by podepsaní při hlasování
o státním rozpočtu, po případě o za-
zatímním rozpočtu odvoditi důsledky
z toho nutně plynouci. »Aby však vládě
poskytli příležitost, podati v této záležitost
určité a upřímné prohlášení, podávají pode-
psaní dotaz: 1. Dala vláda úřadně zjistiti,
zda-li a které výroky na veřejných sohůzích
se klásti musí za vinu profesoru církevního
práva na universitě v Inšpruku dru. Ludyiku
Wahrmundovi, a jestliže to učinila, jaký je
výsledek tohoto úřadního zjištění? 2. Jaká
opatření hodlá vláda učiniti v oboru své pů-
sobnosti, v důsledku soudního rozhodnutí vy-
neseného v poslední instanci o konfiskaci
tiskopisu zmíněného profesora, »Katolický ná-
zor o světě a svobodná věda ?
Interpelaci tu podepsali, jak jsme ji
včera zejména uvedli, veškeří přítomní čle-
nové pravice na říšské radě, totiž všichni
hierarchové a členové »historické« šlechty.
#16
alto_textblock
#16
dále polští šlechtici a z Čechů staročeský
vůdce p. dr. Karel Mattuš, jenž, tušíme.
r. 1870 uveřejnil svůj fulminantní protes
proti dogmatu o neomylnosti pa-
pežů římských a pak velkoobchodník
p. Josef Wohanka, jenž dal se ještě pře
rokem (3. března 1907) zvoliti do širšího
výkonného výboru národní strany svobodo-
myslné a tušíme podnes jest předsedou druž-
stva, vydávajícího officiální denník její. —
Za to prof. dr. Hlava a dr. Václ. Š kar da
podpisů svých p. hr. Thunovi odepřeli.
Věříme, že bylo překvapení z tohoto
dotazu ve sněmovně panské veliké — na
ministerských křeslech co nejmrzutější. Nebot
nikdo ani na okamžik nemohl býti v po-
chybnosti, jaký jest pravý dotazu toho vtip
a účel: 2e to výstřel rivalův prot
křeslu Beckovu. Ano, tak bledí dne
všechen politický svět na čin torva děčín-
ského. Tepe na pohled »rouhače« profesora
Wahrmunda, ale míří na Becka.
Nejedná se p. hr. F. Thunovi a šlechtě
konservativní pouze o to, aby odstranili » ka-
cíře« z tyrolské stolice profesorské — což
nejde dnes již tak snadno jako za Bachova
absolutismu r. 1852, kdy strýc páně Thn-
nův, tehdejší ministr vyučování a kultu br.
Lev Thun jediným trhnutím péra svrhnul
s profesury universitní našeho šlechetného
učence, filosofa Ignáta Hanuše, poněvadž
se panu hraběti zdál býti »podezřelým
z Hegelianismu« ... ale chtějí inter.
pelací svou podraziti nohy samému Be-
ckovi a jeho »parlamentní« vládě, aby se
sami dostali k veslu. Domnívají se, že již
nadešla jejich doba — regimu konserva-
tivně klerikálního. Leč bar. Beck
je v dnešním »Fremdenblattu« důtklivě va-
ruje před omylem, jenž by se jim mohl
státi osudným. Rozhodně zábavná, ba pi-
kantní to situace, na niž prý se již také —
podnikají sázky.
#17
alto_textblock
#17
Politické zprávy domáci.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 29. dubna. (Společlná m-
nisterská porada.) Ve čtvrtek sejdou se
ve Vídni kromě poslanecké sněmovny také
ministri obou polovin ríše na společnou konfe-
renci, v niž se vezme na přetřes olázka
příštich delegací a důslojnických platů. Dl
infrmaci, jež obdržel z Vídně Andrássyův
»Budap Tagbl.«, neočekává se, že by zejtřejsí
porada skončila definitivuým usnesením a bude
prý dosti, když se najde cesta, po které se
později dospěje k dohodě. Sporná otázka s
odročí až do doby, ve které už bude jasno,
jak oba parlamenty vyřídí rozpočty na letosní
rok. Čivrtek bude tedy věnován snahám, na-
lézti cestu k rozřešení. Při tom se musí vy-
hledati nějaký způsob, jak by se rakoušt
politikové získali pro sbližení se stanoviskem
uherským a toho lze dosíci jen tím, že se
dříve odstraní všeliké kombinace, spočivající na
pádu loho neb onoho kabinetu. Rozhodujíeí
kruhy nechtějí připustiti krisi ani v rakouské,
ani ve společné a tím měně prý v uherské
vládě. Ve Vídni se chystají nyní k 'oslavám
panovníkova jubiles a čeká se tam nebý valá dosud
hromadná návštěva cizích vladařů. Taková pří-
ležitost vyžaduje, aby na čas umlkly státo-
#19
alto_textblock
#19
právní i vnitropolitické spory. Ostatní najde s
prý potom samo. V politice platí více než kde
jinde latinské pořekadlo: qni habet tempus,
habet vitam. Tedy i při společných otázkách
přichází ke cti stará zásada hr. Tasffa, vy
hnouti se, pokud možno, obtížnějším otázkám
odročiti je a protloukati se zatím, jak se dá.
V Praze, 28. dubna. (Návštěva ra kou-
ských vysokých školtechnický ch.
Dle výkazů ministerstva osvěty všechny rakou-
ské vysoké školy technické navštěvovalo v le-
tošním zimním semestru 9736 posluchačů
z nichž 567 bylo mimořádných. Co do návštěvy
na prvém místě stojí techníka víde ňs ká
s 2901 posluchači, hned za ní jde p ra ž s ká
technika č eská s 2541 posluchačem, po ls ká
lvovská se 1494 posluchači. Česká tech-
nika brněnská měla 411, pražská německá
1030, brněnská německá 666 a štvrsko-hrade-
cká němečká 693 posluchače. Vysoká škola
zemědělská ve Vídni měla v tu dobu 747
poslnehačů.
Z Pešti, 27. dubna. (Persekuce Slo-
váků.) V poslední době vyžádala si maďarská
spravedlnost opět dvě oběti z řad slovenských.
Jan Badula, korektor „Slovensk. Týžden-
níka“, odsouzen pešťskou porotou pro tři člán-
ky, v „Týžden.“ uveřejněné, na rok státní-
ho vězení a 1200 K pokuty. Táž porota
soudila dne 24. t. m. Pavla Ursini pro dva
články, uveřejněné v „Národn. Hlásníku“ a tý-
kající se krveprolití v Černové. Jeden článek mu
propustila, pro druhý však odsouzen na 6 ne-
děl státního vězení a 300 K pokuty.
Ze Záhřeba, 26. dubna. (Bar. Rauch za-
vádí pořádek.) Včera obdržel rektorát zdej-
ší university vládní rozhodnutí ze dne 13. t. m.
jímž se posl. Šurmin, profesor slavistikya
na ten čas děkan filosofické fakulty, dává na od-
počinek. Důvody se neuvádéjí, ale jsou známy.
neboť prof. Šurmin byl zvolen v Záhřebě jako
oposiční kandidát za poslance proti vládnímu
kandidátu Kršnjavému. Stolice po prof. Šurminu
nebude asi hned obsazena, neboť akademický
senát, jemuž náleží právo navrhnouti nástupce,
hodlá učiniti námitky proti odstranění profesora
Šurmina.
Současně suspendován druhý universitn
profesor dr. Ma najlovič, jenž jako poslanee
a člen srbské samostatné strany podepsal
známě prohlášení proti bánovi. Proti dru. Ma-
najloviči má se zavéstí disciplinární řizení, aby
mohl býti ze státní služby vůbec propuštěn. Také
Manajloviče ujímá se akademický senát a stu-
denti hrozi stávkou, budou-li vládou z university
vypuzováni nejoblíbenější profesoři.
Došlo také na soudee, kteří se hlást
k oposici a vláda je převádí z lepších míst do
zastrčených venkovských městeček. Orgánu
samostatné srbské strany „Srbobranu“ vláda
chce odniti poštovní doprav u. Bylo-li
třeba ještě důkazů, že bar. Rauch nemá politi-
ekých sehopností a na odpovědné místo bánské
vůbec se nehodí, tyto jeho projevy malicherne
mstivosti dokazují to nad slunce jasněji.
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
#21
alto_textblock
#21
V Praze, 29. dubna.
#22
alto_textblock
#22
Obecní volby v Sarajevě.
Minulý týden byly v Sarajevě provedeny
nové volby do městského zastupitelstva. Volby
#23
alto_textblock
#23
byly zajímavy tím, že oposice domorodců s
pokusila odstraniti z městského zastupitelstva
cizince a od nich odvislé domácí lidi. Cízinci
se tu rozumějí c. k. úřadníci a vůbec přistěho-
valci z Rakousko Uherska. Oposice domorodců
je pochopitelna, protože okůpačníci za třicet let -
ničeho neučinili, aby se s nimi zblížili a jím s
zavděčili obecně prospěšnými skulky. Čizin
jsou tito lidé v Bosně nejen mravně, nýbrž
fakticky, neboť nejsou státními příslušníky oku-
povaných zemí. Domorodci z platného zákona
o obecní samosprávě, vydaného ještě za doby
turecké, dovozovali, že cizincům vůbec ai
aktivné, ani passivné volební právo nenále ží.
V oposici spojili se Srbové, moslemové
domorodí Židé. Přes to kandidáti jejich propadli,
jak se dalo očekávati. Máť vláda po ruce tolik
prostředků, že ji není nesnadno dopomoci svým
kandidátům k vítězství. Zvoleno 8 moslemů,
Srbové (pravoslavní), 4 Chorvaté (katolíci) a2
Židé. V den voleb vojsko mělo hotovost a po-
licie činila seč byla. Na opevněných vrších ko-
lem města postavena děla naproti městu. Žan-
darmové s nabitými puškami stáli ukryti za ná-
rožími ulic. Kromě toho žandarmské hlídky pro-
cházely ulicemi.
Při všem tom vládní kandidáti dostali vět-
šinu pouze 160 hlasů, tak že »mravné« vl-
tězství je vlastně na straně poražené oposice,
jež při tak ohromném nátlaku přece soustředila
na své kandidáty tolik hlasů. Není ovšem po-
chyby, že by oposice byla vyhrála, kdyby vláda
nebyla užila všech povědomých prostředků proti
ní. Ale oposice musí býti přesvědčena, že téch
prostředků bude proti ní užívati vždy a při kaž-
dých volbách, i při volbách do zemského sněmu,
bude-li přece okupovaným zemím nějaký dán.
#24
alto_textblock
#24
Vážné zprávy z Marokka.
(Porážka Francouza. — Raisulio va
smrtr)
V bitvě, jež se strhla 24 t. m.
u Darbeu Hanimedu, utrpělí Fran-
couzové veliké ztráty. Musili co
nejrychlaji ustoupiti z ú zeme
M dakrů. Mohala Muleje Hafida se bitvy ne-
zúčastnila. Ačkoliv žně ještě nejsou skon čeny.
soustřeďuje se v území Mdakrů a v jeho okolí
veliký počet ozbrojených domorodeů. Chtějí vy-
čkati brzkého ukončení sklizně a pak učiniti
přítrž postupování Francouzů. Tím vysvětlují ae
úsllovné přípravy francouzské. Nápadník trůnu
marockého Mulej Hafid opustil Ašaš a. jest na
pochodu, do Fezu.
Zvěst o srirti Raisuliově se dnes s jedné
strany vyvrací a s druhé strany potvrzuje. Po-
ivrdí-li se definitivně, bude to jen důkazem ro-
stoucí nenávisti k ciz neům v Marokku, jelikož
ulemové hřäsali v poslední době boj proti Rai-
suliovi za to, že se ukázal dosti přistupným
vlivům cizím.
#28
alto_textblock
#28
Číňané vyzbrojují se nakvap proti Japoncům.
Zprávy z Londýna oznamojí veliké zo-
stření politických styků mezi Čínou
a Japonskem. Čínské massy poklá-
dají válku s Japonskem za nezbytnou,
ano za nutnou, poněvadž jen vzbuzením
konfliktu takového lze uhájiti neodvislost Činy.
Obyvatelstvo čínské se všude ozbrojuje, množství
moderních zbraní a munice dopravuje se po
—
#29
alto_textblock
#29
„O Muso dějin madanských,
vryj v kámen toto slavné ráno.
nechť pro svědectví potomků
je pro všechny tam věky psáno —.
zapěl A. Petöfi a báseň, z níž cituji sama nese
v čele právě totéž datum. Je nadepsána „Patná-
etý březen 1848
Šlo tedy do tuha. Petöfi sám s obnaženým
mečem v ruce vedl vzbouřený lid a sám o tom
praví, že krásné té vzpominky na jedinoutu
chvíli nevyměnil by ani za slávu Napoleonovu —
„Na Budín jame se vrhnuli,
jak orlové výš vyletěli,
pod naší tihou, věru, div
se neshroutil ten zámek cel,.“
Neshroutil se sice hrdý Budín, ale týž brdý
Budin prostě — kapituloval. A se své výše za
myšleně dnes pohlíží na prapory. ozdobenou
I u nás v Čechách, jakož známo, bylo te
doby živo a rušno. I u nás, jako v Pešti, byl
tehdy revoluce a na kvap stavěny barikády ——
včera jsmé vyjeli z Prahy a Praha nechystal
se k nijaké slavnosti. A zde ozdoben je trikol-
rou každý domeček, podél trati a všude, kan
oko dohlédne. Dnes jen Maďaři mají právo.
s pýchou a sebevědomím, jehož dnes již od rán
tolik jsme viděli, vzpomínati toho dne, kterýž
byl jim, Maďarům, dal — všecko ... A ž
všechno rozdal jedněm, pohořeli druzí. A těmi.
kdo, bohužel, jako obyčejně pohořeli —-
Vlak letí krajinou a ta hned za Peštíse
se šíří v nekonečnou, jednotvárnou rovinu.
Poslední výběžky Pešti zůstaly za námi, z-
kmitly se poslední, opodál trati postavené ná-
věštní tabule, poslední tovární komín, poslední.
ještě městsky vyhlížející domek, nyní i poslední
strom — dokola jen širošíré, nahnědlé, rovné
pláně, jež nevědí o jaru, jednotvárná linie d
lekého, nízko při zemi s oblohou splý vajícíh
obzoru —: hle, puszta.
Oko záhy se unaví hleděním v tu nepohnu-
tou, dlouho, dlouho ani obrysem jediného stro-
mu nepřerušenou přímku té daleko rozlo žené.
prázdné, nekonečné stepí. Zůstala mi ve vzpo-
minkách, jak jsem tudy jel před lety dávnými.
ve žhoucím srpnovém dni, v jehoz úpalu žhavém
budila dojem zoufalé tesknoty — dojem, jenž
od těch dob ve vzpomínce vždy mi splynuí
s představou té jihrouherské pláně. Nie dokola,
na čem br si pohlod odpočinul. A jak je tu aei
#30
alto_textblock
#30
FEUILLETON
#31
alto_textblock
#31
V Praze, dne 27. dubna.
#32
alto_textblock
#32
(Krajem Petöfia.) Z listů, jež jsm
si ráno na vídeňském nádraži státní dráhy byli
s sebou vzali do kupé, dočítáme se o tom, že
v Pešti včera, v sobotu, byly jakési dlouh
do noci trvající nepořádky a nějaká nedoroz-
umění mezi policif a lidem, při nichž tekla krev.
stříleno prý na strážníky, stríleno do lidu, roz-
bita okna několika restaurací a kaváren a po-
raněno a zatčeno množství demonstrujících —
v blaženém Rakousku vycházejí takové zpráv
v pokračováních. V Pešti samé, kam rychlík do
razí po poledni, viděli jsme již jen pouhé do-
zvuky, jakousi „dočesnou“ včerejších nepo-
kojů: průvod, před nímž jelo několik jízdních
a kráčelo několik pěších policistů — obraz, ně-
jak mi z Prahy povědomý — a v průvodě tabulky
s různými hosly a občasné, trochu selhávající
a řídké vyvolávání snad právě oněch či bůhví
jakých sentencí a hesel do ulice, jak se podo-
balo, již celkem jaksi lhostejně vůči těm proje-
#33
alto_textblock
#33
Pešt.
#34
alto_textblock
#34
vům.
#35
alto_textblock
#35
Demonstrace nijak nesouvisela s ostatn
slavnostní náladou, jaká se nám jevila cestou
již od rána, jakmile vlak přejel hranice pře
litavské. Všude samá trikolora. Nejmenší stan
čka, jíž vlak bez zastávky přeletěl, větší i mens
nádraží, osamělý domek hlídače trati, lodní mlý-
ny po Dunaji, lodi i lodice, brázdící zelenavé
jeho vlny i téžké nákladní lodi, za nedělníh
klidu dnes odpočívající v přístavištích, města
vesničky, dvorce i jednotlivá stavení, jak mihal
se kolem trati i ta, jež rýsovala se na dalekém.
nízkém obzoru, všude vztýčeny byly tříbarevno
uherské prapory. A všude, na všech nádražích
lidé svátečně odění, všude živý, veselý ruch, ze
všech tváří bylo lze vypočísti náladu povzneše-
nou, sváteční a v každém oku tolik sebevědo-
mí — — Cesty k nádražím, vesnicím i městům
se sbíhající plny hloučků a skupin venkovského
lidu, mezi nímž kmitaly se lehké vozíky bystře
se ženoucí ku předu.
Je krásné, vyjasněné ráno, je neděle 15.
března — významné a červeně zatržené datum
v na »dobých dějinách uherských. Právě téhož
Hne před šedesáti lety, psalo se roku 1848 —
#36
alto_textblock
#36
v zímě, když dokola jen sníh ... Za to, zdá se
mi, chtěl bych jednou za jasné, ohvězděné letní
noci zde, v těch široširých, s oblohou splývají-
eích rovinách zahledět se výš nad sebe, zadívnt
se v tu nekonečnou oblohu, neohraničenou li-
niemi městských domů a střech — tak chtěl
bych jednou do syta se vynadívati v ty nespo-
čtěné myriady hvězd.
Jednou, trochu již dávno, když jsem byl
vlastně v nejhezčích mužských letech, t. j., když
jsem začal chodit do školy a kdy mě tedy netrá-
pila ještě ani láska, ani činže, ani jiné sta-
rosti, znenadání vkradla se jakási závist do ne
vinného mého srdce. Velmi jsem záviděl pol-
ním blídačům, že mohou přespávati venku, po
širým nebem. Zdálo se mi to vreholem roman-
tiky a já, ach, tak jsem romantiku milovall
A proto jsem záviděl polním hlídačům. Dekonce
se mi zdálo, že bych se vůbec měl věnovati
té kariéře. A jednou jsem si umínil, že to zku-
sím, a že v naší zahrádce budu hlídat švestky.
Ale potom jsem utekl dávne před tím, než se
začalo stmívat — však se čtenáři pamatují na
čarokrásnou báseň, kterou jsem o tom složi.
„Na švestkách“ se jmenuje ta báseň čarovná.
Tuze se mi povedla. Vyplnila chvalně známou
mezeru našeho písemnictvi a neměla by schá-
zeti v žádné české knihovné, v žádné české do
mácnosti. (Prosím vás, podivejte se přiležitostně
sem a tam u známých, nechybí-li snad náhodou
přece někde.)
A hle, maně kmitne mí hlavou, jak
mladý Petöfi, jenž narodil se i vyrůstal v té své
širé, jím později tolikrát opěvované pusztě, do-
jista asi často vyspal se pod širým nebem a jiste
dosyta užil nádhery a veleby toho závratného
pohledu na ohvězděná nebesa . ..
Já druhy své mladosti musil jsem, ach,
mrzce pedpláceti krejcarem či rohlikem, abych,
když oni vyhnali na pastvu, směl na chvíli ve
svých rukou podržet konec provázku, na němž
měli uvázánu pasoucí se krávu, nebo kozu.
Jmění bych v tom byl ukratil. Hoch Petöfi ne-
musil za tu rozkoš platit ani krejcary, ani rohll-
kem — byl pasákem, byl pánem, směl od jara
do zimy pásti stádo otce svého, se svěřeným úín
stádem sám, hoch maličký, směl volně pobíha
od rána do nocí svou rodnou, širou, volnou
pusztou ... A, bože, jaká to rozkoš, míti škol
tak daleko, že tam ani chodit nemusíš! . ..
A žádné úlohy, a žádné hloupé počty, nic.
Jen to nebe nad sebou, to volné, siré nebe..
#37
alto_textblock
#37
A když podzim ulehne k pastvinám, ohní-
ček rozděláš, kamarádi přijdou, usednou všichní
kolem ohníčku a ty moudře a vážné, jak sluša
tvým sedmi, osmi letům, zapředeš s nimi učený
rozhovor o tom, jak, až budeš velký, provedeš
něco slavného, nějaký velký skutek. Na př. ob-
jevís nejspíše ještě jednu Ameriku. A potom
hned si koupíš vysoké, nejradějí rytířské boty.
a opravdického, živého koně a staneš se náčel
níkem nějakého indianského kmene, kde náho-
dou bude místo pohlavára uprázdněno. Anebe
si vymyslíš něco, kterak státi se neviditelným.
abys mohl chodit na lusky bez obavy, že t
snad hlídač chytí a vezme ti čepici . . Anebo
vůbec. Ledacos velkého lze ještě ve světě ve
#38
alto_textblock
#38
konat
#39
alto_textblock
#39
Však i mlad, Petöfi jistě rozdělával si t
ohníčky, zavýskl, zatesknil, s kamarády moudre
řeči vedl o tom, co a jak bude jednou . . . Vlal
brzdí, na okamžik se zastavuje — nádraží, pra-
pory, lidé, skupina domů, věž, město i stromy
opět, lány bezlisíých dosud vinic, větrný mlýn —
poznovu vše je za námi
A hle, obraz, jejž kdysi, tak dávno již, vl
dávaly oči příštího básníka, zrozeného zde, upro-
střed pusty, ten obraz je právě týž, ja k vidím je
dnes a jakým byl od věků. Nízká a daleká, rovn
linie nekonečné stepi táhne se dokola, tam v d -
leku někde czárda osamělá, dnes i ta zdobena
trikolorou, nedaleko ní šikmo do výše trět
váha studny — a dost.
Vlak letí a letí a obraz je stále týž. Jedno
tvárná, prázdná, nízká rovina. A přoce . . . tam
opět střecha, skupina bezlistých stromů, několik
střech, dvorec, a ovšem dnes i prapor na něm —
a zase větrný mlýn, vyvrácený a pobořený.
s mohutným hřídelem, shrouceným k. zemi.
A nové lány vinic, vyjeté koleje, stádo koní
pasák ovcí. Je zima ovčákovi i v kožiše, dých
si do rukou. A tam ... jakoby tam hory začí
naly... Ne, jsou to mraky, a rostou, a hioust-
nou, brzy již slunce zakryjí.
Odpolední slunce odrazem zalesknes
v rozlehlém močále, na jehož březích odbý
se velký čapí sněm. A opodál u filiálky velké.
z části rákosím zarostlé bažiny čáp osamělý.
Kdož ví, snad přimý potomek oněch, jiehž P
töti vzpomíná ve svých básních... A poku
vidět aknem vlaku, čáp na jedné noze stojí be
pohnutí a čoká trpělivě, že trpělivějí čekati umí
snad jen politik našeho domácího chovu, potiti
bystrozrakt, jenž sice má snad jakési neurcu
#40
alto_textblock
#40
tušení o tom, že takhle sice na vládě málo toho
vydupe, ale proto přece jen trpělivě čeks
#41
alto_textblock
#41
dál
#42
alto_textblock
#42
Slunce se zahalilo, bílé sněhové vločky za-
čínají se trousit a poletovat vzduchem. A houst-
nou, vítr jimi v chunačích točí do tance. A v té
meluzině na březích močálů rokují čapí sněmy
— netěžko uhádnout, o jakou ide resoluci. Vlak
zatím projede sněhovou bouří a znovu jen vidět
prázdnou, smutnou rovinu. A zase ohrada plná
koni, stádo černých ovcí... Z daleka již vidět,
jak pes rozehnal se za vlakem. Nudí se patrně,
umínil si, že nepovoli a že musí dohonit rychlík.
Kdyby hnod v první minutě nebyl zůstal tak
příliš pozadu, byl bych mu domluvil slovem la-
skavým a prostě mu vysvětlil marnost počínání
#43
alto_textblock
#43
jeho.
#44
alto_textblock
#44
A jedeme, jedeme — puszta konce nemá .
Zde na těch nekonečných rovinách, v těch
širých stepích jihouhenských zjevuje prý se
Fata Morgana, Maďaři zovou ji delibáb.
Unaven tou nekonečnou jednotvárností, dí-
vám se před sebe, ale nevidím již krujiny, vi-
dím v duchu Pešť, ověšenou prapory a nemohu.
nemyslit na to zvláštní, hrdé sepovědomí, s nimt
dnes od rána potkávali jsme se při prvním tom
vstupu na území, jehož pány jsou Maďaři. M-
lemi toho území vlak od rána přeletě! — po celé
to cestě nebylo jediného strážního domku, ani
zde, uprostřed puszty, na němž dnes novlála by
uherská trikolora.
A přemýšlel jsem o ledačem. I o tom, kte-
rak to možno, aby vlaky jezdily po trati a vjíždě-
ly do nádraží, když přece všude a na všem jsou
nápisy pouze jednojazyčné... U nás jistě stal
by se neštěstí, kdyby na nádraží vedle nápisu,
řekněme Čelakovicě, nebylo taky rovnoprávně
psáno světovým jazykem. „Czelakowitz“. Anebo
vedle českého „Smíchov“ německy: „Smi-
chow“. A zase přemýšlel jsem o čápu, kterak
ten moudrý čáp tam stál vytrvale na jedné noze
a čekal, trpělivě čekal. A zase v duchu viděl
jsem bohatýrské postavy politikův našich mou-
drých a osvícených, nadšených a zanícených pro
práci ve službách národa, jichž společnému,
svornému úsilí zajisté jednou, když ne hned.
aspcň během příštích šedesáti let se podaří, pře-
svědčiti vládu, že —
Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že zde, na tě
uherské pusztě, zjevuje se — Fata Morgana
B. K.