#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 27. února 1900.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 57.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpol. l4st
předplácí se
v Praze v adi ninisfrael
zs pěsi
sk =
n llros lieta
s dvolí donáškoe
ss niísoe
n čirit leta l
v slianšeh-
nně . . . . 2 K 80h
Požtent
n plee
ko
nant l
s drojí risilkoa
a nsiiek
. .
::::ikdi
n ans kela
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejit
sanní čísle o sobě . . . zu
odpolední
za 2b
Ve mllalkách na venkově
ranní číslo. . . . . . . .
odpolední . . . . . . . . B
Iuserat
plati se hotevě rapře
Předplncení u inserty pěijinis vdmainl.
srace v Mariasské ulici č.a.
Tam nacházejí se též rrdakce
siskárna u ezpečice , Národnish Lástě“
Bukopisy se nevzsrej
#8
alto_textblock
#8
Na kom vina?
#9
alto_textblock
#9
Od chvíle, kdy klub poslancův našeho
národa jednomyslně se rozhodl, že
proti vládě p. Körbrově, která neoděinil
v nejmenším křivdu nám Čechům v říjnu
min. roku učiněnou, postaví se do nej
rozhodnějšího odporu, ba dle da-
ních poměrů v parlamentě i do obstru kce.
—od chvíle té sápou se na nás nejen ofſiciosově,
ae i bývalí němečtí obstrukčníci od »Neue
Freie Presse« až do té Stürgkhovy »Mon-
tgspresse« jako sršáni.
Konečně postihli pravého škůdce a kazi-
níra všeho cislajtánského blaha. Rájem
síru by mohla býti Cislajtanie, kdyby jen
lch kletých Mladočechů v ní nebylo. My
uedáme ani Němcům ani říši pokoje. Všem
hlíme vodu a dobrý rozmar svými nezříze-
sími požadavky, svou panstvílačností, svou
trdošijnou nepovolností. Armádu ohrožu-
jeme svým velezrádným »zde«, stát ohrožu-
eme svým požadavkem české korunovace,
Némce svým domáháním se rovnoprávnosti
jzyka českého s německým ve správě zem
českých. —
Už před desíti léty mohlo být vyrovnání,
hásné plenerovské vyrovnání s námi »ho
bovo«. Ale my mladočeští paličáci svévolné
jme se mu opřeli až prasklo; a odtud zl
a zle; marně proti nám udělali již za Taaff
dobří Němci na říšské radě s Poláky
kartel, — nešlo to, marně nás sevřeli dlou-
bým výminečným stavem, — marně proti
nám sroubili německo-polsko-klerikální koalici
Windischgrätzovu, nešlo to. — Po desíti
letech jsme sice přišli na konference, ale
hned jsme na nich žádali míti také Slezsko
a přeli se s Němci o každý paragraf, možná-li
tedy s námi jakého pořízení? A nyní, jedva
jsme vkročili do svolaného cislajtánského
parlamentu, opět činíme obtíže, ohlašujíc
nejrozhodnější odpor, ba i obstrukci, dokud
nám nebude vrácena vnitřní úřadní čeština.
Tedy zase podmínka nemožná, nesplni-
telná, jako všecky předchozí od autonomie
až po státní právo české. Viděl-liž svět za-
rytějších, tvrdošíjnějších Němců? — Ano.
my jsme vším vinni! Že nemůže cislajtán-
ský parlamentarism od tří let z místa, že
stíhá krise krisi, že všechno vázne a chu-
raví, že nedošlo k obnovení obchodních
smluv s Uhrami, že se »smiřovací« konfe-
rence rozsmířily v dým, že nejchytřejší mi-
nistři nevědí kudy kam, že se již mluví
o rozpuštění parlamentu, ba i o absolutismu:
za to za všechno můžeme jenom my, Če-
chové, na nás padniž všechna zodpovědnost,
všechna vina za neštěstí minulé i budoucí.
— Proč pak se nedáme a nepodložíme?
Tak nás popelcuje jako zatvrzelé hříš-
níky, tak nás straší »mementem mori« již
dnes officiósní a německo-ůstavác ky
tisk, ač má sám ještě do červena na-
běhlé nevyspalé oči od těch orgií svéh
dvouletého obstrukčního ma so
pu stu . . .
Mohli bychom se celé té nechutné maso
pustní frašce, při níž jde ctihodným ofíi-
ciósům jen o rychlé promrskání zákona
o rekrutýrce, voleb delegačních a uherského
vyrovnání, německým ústavákům
ale zase jen o důkladné očernění
nás nahoře, — věru vysmáti, kdyby nás
nezatrudil v tom skřek slabých du š
v našem českém táboře, které polekané a
poděšené tou hrozebnou vřavou nepřátel,
dostávají strach z věcí příštích a za jedno
s vídeňskými officiósy naše poslance zapří
sahají, aby se chránilí přiostřiti opposici
svou až do obstrukce, poněvadž by tím od-
pudili od nás Poláky i Tyroláky, rozbil
pravici a naší věc v parlamentě vídeňském
osamotili, čímž dovedli prý by konečně to.
po čem od časů Taaffových touží a dycht
němečtí levičáci: rozklad a pád autonomi-
stické většiny na radě říšské.
Jsou to orgány staročeský c
punktátorů a orgány klerikálů mo-
ravských, jež zakřikují naše poslance, aby
se neodvažovali nejrozhodnějšího odporu
proti panujícímu systému, volajíce na ně
»Hlasem« brněnským: »Odpovědnost
za případný rozklad pravice a všecko,
co následovat potom bude, po
nesou mladočeští poslanci.« —
»Budivoj«, list blízký princi dr. Bedřichu
Schwarzenbergovi, zrazuje před obstrukcí
jež v zápětí by mohla míti povolání mini
sterstva protičeského na velikou škodu měst
smíšených a Čechů v uzavřeném území.«
»Hlas Národa« pak dokonce běduje
»Chováním Mladočechů jest ohro-
ženo nejen další trvání pravice, nýbrž
iparlament. Bystřejší hlasy na pravici
poukazují k tomu, že by měli Míladočešt
nyní ponechati obstrukci socialistům a ně-
meckým souručencům a nebrati na
sebe zodpovědnost za rozehnání
parlamentu. Vůdcové pravice pozasta-
vují se nad tím, že Mladočeši ne-
chápou, kam věci dospívají. Celá
pravice a celé ministerstvo včera
žasly, když Schönererián Türk proje-
voval mladočeské obstrukci své sympatiea
když jí sliboval podporu. Sympatisuje-li
s obstrukcí strana, která otevřeně hlásá vy-
hlazení českého národa a připojení Čech
k Prusku, pak přece by měli po-
slanci čeští uznati, čí zájmy ob-
strukce obstarává a pro koho
pracuje.«
Nuže, abychom odbyli hned tu historii
Türkovu. Pravda, tento schönererovec nabízel
nám chvástavě svou pomoc, kterou však
již dnes naši patřičně s díky odmítli, aby
#10
alto_textblock
#10
pravice a páni ministři nepotřebovali příliš
dlouho užásati. A však že tentýž schö-
nererovec Türk ve své řeči dne 24.
t. m. hájil naprostou jednotu ra-
kouské armády na základě pří
sně německém, že nesmírně z veli čo-
val afféru »zde« a hleděl štvát
dynastické kruhy proti nám Čechům a Slo-
vanům — nad tím se pravice a páni mi-
nistři nezamyslili, nad tímto vysoce
významným a výmluvným skutkem ne
žasli? ..
A nyní k té »odpovědnosti« naší za
rozklad a rozbití pravice.
K čemu byla roku 1879 za Taaffa pra-
vice zorganisována? Aby národům to-
hoto soustátí vydobývala své
právnolst a svézákonnost jejich
vlastí, tedy federační zřízen
Rakouska a zároveň v ohledu národním
a jazykovém úplnou poctivou
rovnoprávnost.
Po 21 let nevydobyla však
svou posavadní umírněnou methodou ná-
rodům slovanským ani autonomie, ani rovno-
právnosti; naopak dopustila, aby národu
našemu ještě bylo vzato dobré jeho právo,
jež si sám byl vydobyl. Když tedy nyní
národ český domáhá se uskuteč-
nění rovného práva i autonomie
vlastí svých, tedy uskutečnění programu
pravice rozhodně, opravdově, zbra-
němi, které má za nejúčinnější: sluší se tu
naň křičet: ustaň, ať nerozbiješ pra-
vici, poněvadž tato nemíní to s auto-
nomií a rovným právem národů
slovanských tak upíímně, tak
věrně a opravdově jako ty!?
Kdo že rozbíjí pravici: ten, kdo po
ctivě usiluje po 20letém trpělivém, ale mar-
ném čekání o konečné provedení jej
vlastního pospolitého programu
či ten, kdo chce sloužit dále vládě centra-
listické, nejevící vůle ni odhodlanosti
dopomoci nám k našemu rovnému právu.
nadtož k autonomii našich vlastí. Zřejmo
zajisté, na koho tu před soudem dějin padá
odpovědnost za rozbití pravicel
#11
alto_textblock
#11
Říšská rada.
#12
alto_textblock
#12
Poslanecká sněmovna.
(Schůze třicátá šestá.)
Ve Vídni, 26. února.
(Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Starý účastník polského povstání říkal
»Revoluce se neohlašují, revoluce se dělají!e
Stejně mohlo by se říci sociálním demokratům:
»Revolty v parlamentě se neopovídají, nýbrž
dělají.« Hlučně bylo voláno do všech konců
světa, že počátek schůze dnešní bude takový
jako onen listopadový den roku 1897, kdy pan
Daszyňski se 13 svými soudruhy opanoval tri-
bunu praesidiální a na ní usedl. Nebude-li prý
jim učiněno praesidiem po vůli dobrovolně
nevezmou-li se předem na přetřes pilně návrhy
ve příčině stávky uhlokopů podané, že par
Verkauf a jeho kollegové všeliké jiné roko-
vání násilně zmaří.
Vnější scenerie nasvědčovala předpovědi
hrozbě té. Nával do zasedací sině a napjel
v ní bylo takové, jaké bývá za největších sen-
sací. Lože byly plny. Také diplomatická. Mezi
členy panské sněmovny seděl dr. Rieger. Gal-
lerie jen se černaly. Několik set lidí se do
budovy nedostalo. Shlukli se u vehodu, kdeje
rozháněla policie, jež byla palác sněmovní ob-
kličila hustým řetězem. Nad hlavními vraty
visela cedule s nápisem: »Všecka sedadla roze-
brána.« Jako nad pokladnou divadla, je-li na
repertoiru nějaká attrakce.
Svaz sociálně-demokratických poslanců ko-
nal sice poradu, nebyl však schopný k usnášení
Patrně dlí někteři členové ještě mezi stávkují-
cími uhlokopy. V červeném sále, který byl dříve
hovornou, sešli se vůdcové strany sociálně-demo
kratické, pokud nejsou poslanci
Ministři vkročili do sálu, nežli jednání byl
zahájeno, všichni. Dr. Körber měl napřed roz
hovor s drem. Grossem, pak s drem. Pacákem.
Obecenstvo bylo zklamáno. Přišlo být
svědkem bouřlivé attaky, provázené obligátní
palbou. Nedošlo však ani k šarvátce. Solva
president dr. Fuchs udělil generální důtku všem.
kdož minule provinili se proti »přísnému pokoj
a pořádku parlamentnímu« a speciální posl
Leop. Steinerovi za to, že nazval účastníky ně
mecké obstrukce »zločinci, hodnými, by je vzal
das«, navrhl posl. Zeller prioritu rozpravy
o návrzích, čelících ke zkrácení pracovní doby
v uhelných dolech.
Byla zamitnuta. Jen 197 poslanců se zúčast
nilo hlasování. 228 bylo nepřitomno, 124 jieh
bylo proti ní, 73 pro ni. Veškeré občanské
strany levice byly rozbity, nevyjímaje ani ant-
semity. V menšině zůstali: vši ch n
Čechové, Polák Stapiúski, Srb Kvěkvič,
Chorvaté Spinčič a Bianchini, Slovinec Krek
němečtí nacionálové Kaiser, Riegler, Heoger,
Drexel a Wolfhardt, antisemitě Bielohlawek,
Schlesinger, Loser, Axmann, Schneider, Leop.
Steiner a Wedral, pokrokovci Roser, Bohaty,
Fr. Steiner, Bendel a Röhling, liberálové Karreis,
Rosehmann a Straucher a Schönererovci Iroa
Hofer. Konservativní velkostatkáři vyšli,
Klidně a mlčky snesli socia-
listé, že přešlo se k pokračování
v debatě o letošním odvodu. — —
Lože počaly se prázdniti, na galleriích však obe-
censtvo setrvalo.
Jeden úspěch, zajisté cenný, mají žaloby
českého poselstva na vojenskou správu proná-
šené ve sborech zákonodárných: docházejí po
slechu a pozornosti všech stran a také na kře-
#13
alto_textblock
#13
slech vládních. Pociťuje se zajisté, že nejde
o věc nepatrnou neho maroliu, nýbrž o vážnou
důležitost, která dolýká se nejcitlivější stránky
národního cítění.
Velký byl věnec poslanců, kteří sledovali
dvouhodinný výklad posl. Hořice. Dovedl
promluviti zajímavým a poutavým způsobema
tenorem nejrozhodnějším. Provedl široké srov-
nání mezi postupem, jakým se nakládá v armádě
s našinci, a jakým s Němci. Netvrdil pouze, že
se s Čechy jinak jedná, nýbrž dotvrdil také vý
roky své frappaniními doklady, které budily hlu
boký rozruch. Řekl vše, co tou dobou má český
lid na srdci, a řekl také, co by mohlo a mělo
býti. Byl to výkon netoliko kritický, nýbrž také
positivní, tak že nikdo nemůže říci, že česká
strana ve sněmovně poslanecké je čirou negací.
Ani tam, kde by — jako ve věcech vojenskýeh
— mohla přestati na roli žalobkyně.
Era hr. Clara byla mimořádná také tím
že nikdo nechtě! — nikdo v levo, nikdo v pravo
— navrhovati konec debaty. To se nyní změ
nilo. Měly pravdu »Národní Listy«, když v ne
děli napsaly, že kolo polské preten
duje na vedení vládních stran.
Klotura spuštěna dnes poprvé za vlády
Körbrovy na podnět p. Jaworského
Pan předseda kola polského nesvolá v
výkonný výbor pravice, a je již
v čele většiny kombinované, ve
které jsou strany bývalé německé
obstrukcel Nová koalice se tedy
již vyklubává na světlo dennl.
Jak osud s lidmi hrá! Není tomu dávno,
co p. Vladimír Gniewosz, major ve výslužbě,
bil se s K. H. Wolfem. Dnes tomuto členu
polské delegace — němečtí nacioná-
lové dvakráte provolali » heil !« V odměnu za
to, že vzdal chválu němčině a uzna
obecné její právo. Tento Polák je »stará vojna«
Není tedy divno, že velebil armádu a její důle-
žitost. Někdy tak činil; ovšem tak, že odezvou
byla Ilučná veselost. Na př., když mluvi
o službě důstojníků a jejich těžkých manévrech
— v noci . . . Sněmovna se při tom bavila
výtečně a prominula mu, co by jinému byl
zazlila.
Za každě vlády opakuje posl. Biankin
stesk, že chorvatský živel je v marině poni
žován naproli vlašskému a maďarskému. Dne
opět. Ale co platny ustavíčné ty nářky a výtky
Pranic. V nepřízni proti nejvěrnějším strážcům
monarchie na jihu je setrvačnost a důslednost,
které v zájmu státním dlužno jen litovati,
která se jednou těžce vymstl.
Ve věcné opravě odpověděl posl. Dole-
žal ministru hr. Welsershei mbovi
jmenem všech poslanců českých odbyl Schöne-
rerovce Türka, který v pátek jim nabí z e
svou a svých přátel pomoc. Věru
jenom z naivnosti nebo ze zlomyslnosti mohlo
se zroditi nařčení, že poslanci čeští. jsou ve
spolku nebo dokonce v nevolnictvu Schöne
rerove.
Zákon o letošním kontingentu je nyní ve
výboru. Tak záhy, jak sobě přeje pan Welsers-
heim, z něho se asi nevráti.
Pilné návrhy stran stávky uhlokopů podane
nebyly dojednány a nepřikázány — jak sociální
demokraté veleli — ještě výboru, jakkoli jin
věnováno čtyři a půl hodiny.
Mluvčí českého klubu, dr. Sláma, nalez
vřelá, sympatická slova pro hladovící české děl
níky v jejich nerovném boji za lepší existenei
Bičoval řiznou satyrou byrokratický apparát
který léta prozahálev, nyní teprve, v osmém
týdnu stávky, slibuje —— studovat otázku haví
skou, a jehož veškeré umění záleží jen v opi
sování zákonů z Německa.
Pádnými ranami bil do tradicionálního sy
stému, reformy odkládati do nekonečna. Ukáza
na dlouholeté chyby vlád rakouských, páchan
nejen na lidu dělném, nýbrž i na řemeslnickém
na průmyslu a zemědělství, a ukázal k tomu
že vláda, jsouc donucena parlamenlem, podala
zákon upravující platy státním sluhům, neposta-
rala se však současně, by královstvím a zemím
věnována byla státní subvence pro nutné zvýšení
platův učitelských, čímž byl opět způsoben so
ciální nepoměr. Čeká snad vláda, až učitelstvo
bude stávkovat, nebo až přijdou prodlužená krá
lovství a země do veřejné exekuční liciface?
Vzpomínaje slibů, které vláda činí dělní-
kům, zvolal dr. Sláma: »Jak mají dělníci vě
řiti přípověděm vládním, vědili, že sliby, dan
celému národu nebyly dodrženy, zvědili,ze
také vyplněné sliby zase byly odvolány? Věru.
nyní v Čechách každému jen se vysmějí, kde
by chtěl i jen slůvku některé vlády rakousk
věřiti a dojde snad k tomu, že vládní sliby
budou se gruntovně vtělovat na budovu řišské
rady nebo na jiné budovy státhír
Vyličiv drasticky, eo vše vlády zavinily
v uhelné pánvi ostravsko-karvínské, demáhialse
spozemštění dolův uhelných neb aspoň rýchléh
zákona, by vláda mohla stanoviti ceny uhli
chrániti obecenstvo před vyděračstvím. Naléhai
na brzké postátnění dráh v zemích českých, by
se mohly jednotně upraviti sazby.
Řeč, kterou napjatě poslouchali a hlučným
souhlasem provázeli četní poslanci všech stran
politiekých — také ministří, mezi nimi pan
Körber, byli mezi posluchači — doznala vel-
kého úspěchu. Dru. Slámovi bylo hojně gratu-
lováno.
Dr. K örber, který do debaty zasáhl ně
kolikařádkovou řečí, nemluvil již o žádné úpravě
normální pracovní doby v dolech, o žádné lhot
do podzimka, o legislativní akci v té příčině
o žádných ohledech na soutěž ciziny při řešení
osmihodinné šichty. Prohlásil jen a toliko, že
co bar. d'Elvert na smírčím soudě v Těšíně
slíbil, vláda také splní a že bude práce výbo-
rové podporovati ze všech sil.
Podivno: socíalistě, kteří v pátek byli by
#14
alto_textblock
#14
málem bar. Giovanelliho umlčeli, jeho kollegovi
z ministerstva vnitra tleskali nadšeně.
V parlamentě byly rozšiřovány po celý
večer pověsti, že sociální demokraté uspořádají
hromadnou procházku kol sněmovního paláce.
Tento byl celý obstoupen policii. Pověsti však
ukázaly se bezpodstatnými.
O 111. hod. noční schůze pro neschop
nost sněmovny k usnášení byla skončena.
a
Předseda dr. Fuchs zahájil schůzi ve 3.10 hod
odpol. a hned na samém počátku oslovil shromážděné
poslance:
»Ciění pánové! Byli jsme všichni v této sně
movně svědky událostí, jichž musíme hluboce žele
a které dle mého skulečného přesvědčení byly velice
zahanbující. Bohuželí nejsem s to, abych jednollivé
pány, již spolupůsobili, volal k pořádku, neboť steno-
grafický zápisník poslední schůze nemá o tom vý-
slovné poznámky. Ale proto přece musím vysloviti
hluboké politování a požádali všecky pány bez roz-
dílu důtklivě, by chovali se příště v télo sněmovně
tak, abych nebyl nucen volati je k pořádku. Kdyby
se takové výstupy ve sněmovně opakovaly, obával
bych se skutečně, že veta je po parlamentarismu
v Rakousku.
Avšak, pánové, o jedné věci musím se zminit
zvláší. Posl. L. Steiner vyjádřil se ve své řeč-
»Prohlašuji bez obalu, že po léla se zde nic nepra
covalo, tak notoričtí zástupci lidu, již překážejí
suěmovní práci, měli by se poslati k čertu!« Pänové
takovou řeč jsme ve sněmovně jaště neslyšeli. Žel
že musím volati posl. L. Steinera k pořádku a t
všim právem
Ministr financi podal dodatek k rozpočt
na r. 1900 a zaslal přípis, jímž odvolává se před-
loha finančního zákona pro r. 1899 s příslušnými před-
běžnými rozpočty a preliminářem investičním.
Komise přo kontrolu státního dluhu předložila
závěrečnou zprávu o použiti zlatých mincí ko
runní měny, jež spolucpatrovala.
Zemský trestní soud vídeňský dopsal v immu
nitní záležitosti posl. Mittermavera.
Posl. dr. Dyk podává pilný návrh na udě
lení státní podpory rolnicivu, živelními pohromam
alíženému v obcích Bezděkově a Dubové Lhote
v okresu klatovském, v obci Kokořově v okresu ne-
pomuckém a v Mitově v okresu blovickém.
Návrh jako pilný bez debaty příkázán rozpočto-
vému výboru.
Jiné návrhy podali poslanci: Gessma n
a sp. na vydání zákona, jimž zapovídá se židůn
obchod s náboženskými předměty křesťanskými: —
Lorher a sp. na zlepšení hodnoslních poměrů kan-
celářských úřadniků při politických úřadech.
Posl. dr. Dyk podává dotaz na ministra vni-
tra ve příčině nevyplácení státních podpor obcím St-
poklasům, Zborovu, Rohozné a Žinkovu, ke kterým
vláda dle usnesení sněmovny z r. 1899 byla vyzvána
a dotazuje se po příčině průtahu, po případě vyzývá
vládu k rychlému vyplacení podpor
Jiné dotazy podali poslanci: Weisskir ch ne
a sp. po vydání materiálu, jejž sebrali živnostenšt
inspektoři o domácím prámyslu v Rakousku; —
Gregorec a sp. ve svém dotazu žádali většt
zřetel na Slovince při obsazovění soudcovských
míst v obvodu vrchního zemského soudu štyrsko-
hradeckého: — Peschka a sp. po kartelu továr-
níků superfesfalův a usnadnění koupě strojeného
hnojiva v cizině: — Hybeš a sp. po poměrech
posunovačů vagonů u rak.-uher. společnosti státní
železnice: — Berner a sp. po jednání vítkovických
železáren, aby dostaly dodávky pro státní železnice.
K návrhu posl. Drexela některé návrhy
na zlepšení poměrů učitelstva na školách národních
a měšťanských přikazuje se rozpočtovému výboru
bez 1. čtení.
Posl. Zeller navrhuje, aby se přešlo hned
k rokování o pilných navrzích stran hornické stávky
a žádá, by se zjistil poměr hlasů, avšak jeh
návrh propadl 124 proti 73 hlasům.
Přechäzí se k dennímu pořádku, na němžje
1. člení
#15
alto_textblock
#15
branecké předlohy.
Poslanec Hořica: My budeme hlasovati pro
předloze nikoliv proto, že jsme nepřáteli armády
nýbrž proto, že máme důvodné příčiny, býti ne
spokojenými s poměry varmádě. (Sou
hlas u Čechů.)
Ministr zeměbrany mluvil s takovým přesvěd
čením a tak vroucím a srdečným hlasem k nám, že
by jeho řeč zasluhovala, by v první řadě slyšána
byla armádou samou. Nechceme brániti zdatnost
naší armády, avšak kdo chce řádné funkci její v do-
bách válečných, nesmí zabíjetí v míru jejího ducha
a otravovati srdce národů. (Hlučná pochvala u Čechů.
Technická schopnost sama nedostačuje v době ne-
hezpečí. Pravil-li hrabě Welsersheim, že armádaj
daleka politických, národních a sociálních zápasů.
nelze totéž řící o jednotlivých příslušnících armády
a také nikoliv o vysoce postavených funk-
cionářích, kteří za posledních 30 let, od té doby
co máme všeobecnou brannou povin-
nost, osvědčují smýšlení a prováděj
skutky, proti kterým musí národ ná
co nejrozhodněji protestovaři a které
lze vysloviti v ten rozum, že posádky v če-
ských městech jsou takřka posádkami ne-
přátelskými, ježto na důstojnický sbor shor
působí se tou měrou, že chová se tak
jakoby byl v zemi nepřátelské. (Souhlas
u Čechů.) Důstojníci pruští u nás roku 1866 ne-
způsobili v srdcích obyvatelstva takové trpkosti
jakou působí dnes chování rakouskýci
důstojníků vůči českému lidu. (Pochvala
Čechů.) Po většině mladí panáčkov
osvědčují takové nenávistné opovrho-
vání českým lidem, že je to krajní měrou po-
litování hodno.
Přede dvěma lely — bylo to v době německ
obstrukce — důslojnický sbor byl zván do měšťnn-
ského pivovaru v Plzni. Když byli odešli velcí páni
zůstal jeden kadet a ten pronesl zdravici
kterou ukončil slovy: »Ať žije obstrukeel
A příslušníci armády připlli kadetovi
volajíce: »Pryč s Čeehy!« (Hlučné hlasy
Slyštel u Čechů.) Noviny, kde tato zprává byla uve-
řejněna, byly vojenským úřadům zaslány, ale zpráv
la nebyla jimi vyvrácena, naopak dva mě-
síce potom při postupu listopadovém onen kadet
stal se poručíkem. (Bouřlivé hlasy: Slyšte
u Čecho.
My přejeme důstojníkům zlepšení jich platův.
ale chováme přesvědčení, že jsou jiné stavy, kter
po stránce výchovné státu konají leps
služby, na příklad učitelé, a ti že jso
zanedbáváni.
Ministr tu řekl, že armáda nepodala žádných
petic, neagitovala a nepřijímala žádných resoluci
Tážu se: Což pak důstojnický sbor vůbec může pe-
lice podávati? Co se však týče agitací, pravím, že
armáda skutečně agiluje. Mám na to svědka.
ministra vojenství pana Krieghammra, který v
svém výnosu ze dne 28. ledna mimo jiné pravil
»Za příčinou shromáždění aktivních důstojníků jsou
velileové povínni jim dětklivě vytknouti, že nepopí
ratelně ochabnuti v dosavadním korrektním postupu
důstojníků je hlubokého politování hodno.
Účasť důstojníků při tomto trapném vyličování
hmolného jich stavu v novinách, skrovná zdrželivost
důstojníků při výkladu jejich vlastních tužeb a zále
žitostí v místnostech veřejných všeho druhu, převa-
hou bezměrné a bezforemné kritiky: vše to jsou
zjevy, že ton agitační a tendenční bez
#16
alto_textblock
#16
ohlednosti, který proniká veškerým naším ve
řejným životem, nyní počíná vnikati do kruhů na
šeho důstojnického sboru, který byl jindy přistupen
jenom mravům nejlepším.
Ministr tudiž napomenul důstojníky, by nezapo
mípali, že pravý genileman musí sobě sice osvojii
velké vymoženosti nově doby, že však se musí vy-
varovati jejich kalu
Pochybená výchova vojenského mužstva mnoho-
násobena je pochybenou taklikou naší armády, jež
přiděluje k vojsku důstojníky neschopn
dorozuměti se s mužstvem. (Pochvalau
Čechů). Mluvi-hi český důstojník v če-
ském městě s českým lidem česky, po-
šlou ho do Kološváru, Tarnopole ne bo
ještě dále. Důstojnická tabule zavedena za tím
účelem, by aráda nemusila se tuze stýkati s »ošun-
tělým fitistrem«, aby zůstal zachován duch, jaký za
starých dob býval, za oněch starých dob, kdy stal
se důstojníkem ten, kdo se choval zvláště slušně
důstojně. Důstojníci měli tehda ušlechtilost ve smý-
šlení, byli to lidé, kterým tuze záleželo na jejich po-
stavení a kteří potom skutečně stali se nástrojemv
rukou svých představených. Před r. 1848 nemohlo
ovšem býti řeči o politických proudech mezi muž
stvem, ale v oné době nebylo také politických proudů
v občanstvu. Nyní však poměry se změnily. Máme
všeobecnou brannou povinnost, máme všeobecnou
školní povinnost, mužstvo má národní cit a
s timlo národním citem vojenská správa
musí počítati. Tlakem a donucováním nikdy
nedosahlo se ničeho. Tlakem český národ jen
tvrdl a roztál jen tenkrát, vyšlo-li se mu
vstříc: ale vycházelo se mu v ústrety jen málo
kdy a proto český národ stal se tak tvrdým
Řečník uvádí potom četné případy na doklad, že
českému národu v armádě proti německému děje se
újma. V Praze je dovoleno důstojníkům cho-
diti do německého kasina, kde sbíhají se
všecky niti německé politiky, ale navště vov at
české místnosti je jim zakázáno. (Slyšte
Slvšte! u Čechů). Když však jeden nadporučík při
císařské slavnosti, která se konala v německém ka-
sině na rozkaz plukovníkův, se nedosta-
vil, byl přesazen do Uher (Hlučné »Slyštele
u Čechů) a tak týrán, že se potom zastře-
lil. (Opětné projovy nevole u Čechů).
Posl. dr. Šílený (k ministru zeměhrany)
Dejte to vyšelřit, Excellence ! Nejsem generálem
také si jím nepřeju býti (Veselost na českých lavi-
cích), ale tak na mne volala Jeho Excellence!
Místopředseda Lupul: Upokojte se, nemáte
nyní slovol
Posl. Hořica (k Šílenému): Tak tedy nejsi
generálem 1 (Hlučná veselost na lavicích českých.)
Posl. dr. Šílený: Nikoli, ten nebude míti ode
mne pokoj. dokud to neodvolá! Ať je to kdykoli, to
je mně jedno ! káždý se má zde chovati slušně, tak
Jeho Excellencel
Posl. Hořica (pokračuje): Z otázky »zde« byl
konstruován z lo čin (Souhlas na lavicích če-
ských), politická afféra (Opětná pochvalau
Čechů), nejen proti českému národu,
nýbrž také politická afféra, kterou
chtěli zníčiti nynější české poslan ce.
(Hlučný souhlas u Čechů.) Z vojenského služebního
řádu je patrno, že mužstvo má býti o něm poučo-
váno důstojníky způsobem vhodným. Jak se to al
může státí, jestliže důstojník řeči mužstva ne-
rozumí?
Služební řád vojenský žádá, by s podřízenými
důstojníci jednali blahovolně a spravedlivě. Ze slov
»zde« však byla učiněna afféra. Jaký význam má
znalost mateřského jazyka mužstva pro důstojníky,
je z toho patrno, že v rozhodujících bit-
vách je mužstvo povzbuzováno jen
mateřským jazykem. Řečník uvádí případy,
kde vojíni byli vedení do bitvy slovy: »Vojácí ! Ne-
zapomeňte, že jste Čechové a potomci ne-
přemožitelných Husitůl« V jiném případ
zvolal na ně generál: »Hanáci, držte sel-
Hlasy na českých lavicích: To je napsáno na
stuze praporul
Posl. Doležal: To bylo už sňato
Posl. dr. Šílený: O to by se měli páni gene-
rálové staraty
Posl. Hořica (pokračuje): Nemohu věřit, že
tato stuha s 24. praporu hanáckého byla sňata. T
by znamenalo vyrvati si vlastní vnitřno-
sti, kdyby se dakověto věci v armádě děly.
Posl. dr. Šílený: Proti vojákům se štve nej-
horším způsobem
Posl. Hořica (pokračuje): Ve služebním řádu
se předpisuje, že tresty nemají býti nikdy povahy
osobní a nikdy vycházeti z nenávisti. Těmto předpi-
sům příčí se rozsudky kyjovské, ke vzpouře je třeba
ozbrojení. Záložníci však, kteří se hlásili »zde«, byl
ozbrojeni jenom
Posí. Holanský; Deštníky! (Hlučná vese-
#17
alto_textblock
#17
lost.
#18
alto_textblock
#18
Posl. Hořica: ... kontrolními knížkami
Jak možno zodpovědět před bohem, kon
struovnti z alféry »zde« vzpouru a pak
lidi pokutovati takovýmito tresty? Působ
se tak na mysli lidí, aby všech do-
brých svých sil užili v zájmu služby
(Pochvala u Čechů.) Jaké svědomí mohou míti ti,
kteří dokonce na místech nejvyšších zcela
zbytečným způsobem afféru »zde« vylíčili v do bě
tak nebezpečné jako vzpouru a že ji
nafoukli na afféru státní? Český lid ve
své převážné většině smýšlí rovalisticky již proto,
že založii svojí existenci na státním právu. Panov-
ník nemůže přijíti do kontrolních schůzí, by se po-
díval, co se tam děje, ale žádati lze, aby mu každý
poctivě a s náležitou šlechetností podával o nás
zprávy. (Hlučná pochvala u Čechů.) Jak máme věřit
slovům ministrovým o »lásce nás všech k českému
národur, k »lidem povidlovýme!? (Veselost.) Armáda
nechí je poslušna ministra a vzdá se veškeré nená-
visti proti českému národu, která skutečně je ve
všech jejích kruzích pěstována.
Rečník stěžuje si potom na způsob, jak nakládá
se nyní se slarými vysloužilými důstojníky při pře-
měně některých institucí armádních a polemisuje
pak s poslední fečí posl. Türka. Praví: »Nemohu
posl. Türkovi prominouti, že sám nabízel svou po-
moc v obstrukci. (Hlučná veselost.) Naše obstrukc
má jiné eíle a vyžaduje také jiných prostředsů.
Tento poslanec účel své obstrukce projevil vždy
zvláštní přímostí. Mluvíl-li posl. Türk o Burech
jako malém a zdatném národě, klerý nečhice býti
vypleněn lüpičským národem, ať si vzpomene, jak
Rakousko r. 1864 spojilo se s Pruskem, aby po-
mohlo vypleniti hodný a pracovitý národ dánský
My jsme se v letech 1864—1866 ničemu nenaučili
a vešli jsme opět ve trojspolek, který skutečně, jak
posl. Türk se domnívá, jednou může být uvolněn
jenom zbraněmi. Český národ o tom ví a mý při-
pravujeme se k tomuto boji. To je společný zájem
čoského národa s armádou a se státem. Tento boj
o existenci monarchie provedeme až do poslední
kapky své krve. Doufali jsme, že Rusko dvojspolkem
s Francií prokáže Rakousku stejnou službu proti
Prusku, jakou prokázalo r. 1849 Rakousku proti
Maďarům, ale tato naděje posunuta hodně daleko.
Řeč, kterou měl veledušný president franeouzské
sněmovny při svém vstupu do akademie, je svě-
dectvím, že ve Francii roste vědomí diplematické
této situace. President francouzské sněmovny po-
jednal zevrubně o existenci Rakouska, kteroužto
otázku chce míti rozřešenu v našem smyslu. Jsme
mu povinni díkem a trváme na tomto rozřešení,
protože jsme svojí existenci připoutání k Rakousku
Bojujeme za svoji sílu, která je zároveň podmínkou
existence říše. Druhý však činitel dvojspolku
Rusko, pohříchu v Evropě promluvilo jinak. Svoji