#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 18. dubna 1905.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 107.
#4
alto_textblock
#4
na níat
#5
alto_textblock
#5
Sa rauní n odpol. listy
přežplácí ne
v Praze v adnisístrai
sa něske . . . . . . 2 K —
ns čtrrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
s nle
aně ta . . . . 7 K 60 h
sa měsíe . . . . . . 2 K 90h
F'oštont
nra. . . . 9 K o0i
s drojí zásilkou
n slt lela . . . K
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejin
ranni číslo o sobě . . . z9 Sb
odpelo lní
za 2b
Ve nlialkách na venkovš:
rahní čísle. . . . . . . . 10h
vdpolodní
. . . . . . . 5b
Inserá ty
platí se hotové napřed.
Předplaceni a ineeriy přijímá sdmini-
etrace v Marlanské ulicí č, 3.
Tan szehásejí se téš rrdsko
tiskárna a eapedica „Národsich Listu-
Rakoplsy se novracajl.
#7
alto_textblock
#7
Onešní číslo pro Prahu Je n 10 stranách.
#8
alto_textblock
#8
L. Z Petrohradu, 17. dubna. (Původn
telegram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů«.)
Za gardovou divisi, poslanou do
Moskvy na směnu granátníků, již
ubírají se do Mandžurska, zřízeny
pro Petrohrad čtyři sotně kozáků.
Dvě z nich sem již přibyly.
Z Kolína n. R., 17. dubna. (Původní
zptáva.) »Köln. Ztg.« sděluje v dopise
z Tokia článek časopisu »Ničiniči«,
pojednávající o rozmnožení loďstva
francouzského; praví se v článku,
že toto rozmnožení má za hlavní
úkol posíliti Indočínu, ale zatím by
měla Evropa věděti, že první a po-
slední zásadou japonské politiky jest
čeliti každému násilnému porušení
rovnováhy a vlivu na dalekém Vý-
chodě. Franeie nemusí se chovati
k Japonsku zlomyslně, neboť toto
nemá prý naprosto žádných úmyslů,
aby dosavadní dobré vztahy byly
ohroženy. Článek končí: Zatím se
Franeie chystá zaujmouti stanovisko.
jež způsobuje podráždění a proti-
opatření a bude jednoho dne zodpo-
vědna za to, že ruší mír na dálném
Východě. Lze se prý nadíti, že vláda
a národ francouzský dvakráte si
rozmyslí východo- asijskou politiku
mvou, nežli učiní konečné usnesení.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 5.)
#9
alto_textblock
#9
Pštrosí politika.
#10
alto_textblock
#10
Rakouské officiosy slepotou porazit - není
už dávno žádným uměním pro bohy. Oni se
oslepují chutě sami. Tak na př. vidí již dnes
opět, kterak se veškeré strany v Cislajtanii mile
sbližují, kterak v nich roste pocit po-
spolitosti a vědomi, že všichni národové
télo poloviny říše mají vespolek zájmy to-
tožné! —
Ať jest nám tu činiti s báječným sebekla-
mem či s hodně přihlouplým obmyslem, nalíče-
ným buď na zastrašení Maďarův, anebo na
uspání nás — tato pštrosí politika rakouských
officiesův co do pošetilosti, nemá sobě rovně.
Nechť jen vystrčí hlavu z erárního svého po-
sejpátka a pohlednou do světa, jak ten o ny-
nějších poměrech a událostech v obou polovi-
nách soustáti habsburského soudí, a jaký horo-
skop mu staví. —
Jedni, jimž pro rovnováhu Evropy záleži
na dalším udržení Rakouska, pozvedají té doby
důtklivě hlasu svého k činitelům, zde rozhodu-
jicím, aby co možná nejdříve opustili dráhy po-
savadní německo-maďarské své politiky a hle-
dali spásu v rovné spravedlnosti k
všem národům.
Uvedli jsme včera jeden takový vážný hla
z ciziny, článek to Angličana sira Rowlanda
Blenerhasseta v čelném měsíčníku
anglickém „Fortnightly Review“, jenž pravíi
„Uherské vyrovnání není nejsložitějším pro-
blémem, který mají státníci habsburské mon-
archie rozřešit, nýbrž jest to otázka česká.
Opravdová existence dynastie habsburské závisí
od intellektuálního a hmotného rozvoje Čech,
poněvadž Čechové představují v říši habs-
borské jedinou národní moc, která je sehopna,
soustředit 22 millionů Slovanů, většinu to oby-
velelstva rakouského, aby čelili rozvratným
snahám jiných národností. Je na čase, aby habs-
burská dynastie uskutečnila své pravé po-
slání: jež spočívá v takovém zřízení mocnářství,
sby jim problém různých kmenů a národů byl
rozluštěn jejich rovnoprávností a stejnou spra-
vedlností ke všem. První krok k tomu je
vyrovnání s Čechy. Rakousko mohlo by
se stát jedním z nejmocnějších států na pevnině
svropské, kdyby uspokojilo své slovanské ná-
rody.“1 —
Tak eizinci, přející Rakousku, napomínaj
slátníky jeho v hodině jedenácté.
#11
alto_textblock
#11
odpluly.
#12
alto_textblock
#12
Veškera pozornost čte-
nářslva a polilického světa
jest nyní obrácena na po-
stup ruského lod-
stva ve vodách vý.
chodo-asijských, n
nichž se očekává rozhod-
nutí celé války rusko-japon-
ské. Bude to největší dosa-
vadní námořní bitva naší
doby. Nepřátelé Ruska byli
nemálo překvapeni zdarem
admírála Rožestvenského.
jenž nepozorovaně proplul
Indickým oceánem a ob-
jevil se náhle u Sundských
ostrovů. Za těžkých okol-
ností přivedl eskadru do
jiho-čínského moře, arcit
těžší úkoly mu ještě nastá-
vají. Ale již dnes zapsal se
Rožestvenský mezi přední
plavce, překonal veškeré
obtíže při zásobování uhlím
na širém moři ve vzdále-
nosti 15.000 mil námořních
na cestě z Libavy do Sin-
gapuru bez jakékoli ztráty.
kdy po 177 dnech od
vyplutí z Libavy ob-
jevil se pojednou
v čínském moři..
Dne 8. dubna plulo
loďstvo admirála Rožestven-
ského ze Singapuru, odkudž
patrně zrychlilo jízdu, zdr-
želo se chvilku u Anam-
basských ostrovů a již 11.
dubna spatřeno u Sajgonu,
1000 km (na 500 námořních
mil) od Singapuru, dne 13.
dubna ráno bylo v čínském
moři asi u Manily — při
pochodu 9 námořních mil
— dne 14. dubna ráno
ostrovů Amfitritských 350
mil jižně od Honkonu, dne
15. dubna ráno poblíž Hon-
konu a ráno v neděli po-
blíž jižního konce ostrova
Formosy, aby odtud plulo
podél čínského pobřežía
Peskadorských ostrovů úži-
nou Formosskou nebo ka-
nálem Baši (mezi Formosou
a ostrovy Baši (Batanskými)
nebo kanálem Ballintanským
(mezi ostrovy Baší a fili-
pinským ostrovem Lucona
do východo-činského moře,
případně do Tichého oceánu.
V úterý dne 11. dubna
u Singapuru spatřeny rychl
japonské prý křížáky »Ka-
sagi« a »Chitose« za veli-
telství admirála Devy kři-
žující již po delší dobu
v jiho-činském moři, zvláště
poděl západního pobřeží
ostrova Bornen.
Ruská nemocniční lod
»Orel« dlela 36 hodin v Saj-
gonu dle zprávy ze dne 14.
t. m. a brala 900 tun uhlí a
různé léky. Čtyři dopravní
#13
alto_textblock
#13
Za to vizme, jak dobří přátelé naši na
Sprévě vůči jeho nesnázím vnitřním rozvazujíl
Berlínský týdenník „Die Gegenwart“ v po-
sledním svém čísle prozrazuje drasticky, jaká
lačná nedočkavost panuje již v ber-
linských všeněmeckých kruzích ná-
sledkem těžké nemoci Rakousko-Uherska. Jak
se mrzi na váhajícího říšského kaneléře Bülowa,
že nehledí již kořistit „po bismarkov-
sku“ z těchto zmatků v sousední podunajské
#14
alto_textblock
#14
dvojříši. „Pro Němce rakouské jest dnešní ten
stát podunajský nádobou — nedůstojnou. Nuže,
nedůstojné nádoby nutno rozbít, aby drahocenný
jich obsah zůstal neporušen...“ troufá si psáti
„spojenecký“ ten list Rakousku ve tvář . ..
„Maďaři“ — pokračuje — „hotují se ve svém
nezřízeném velikášství veškeré obyvatelstvo
Uher pomaďařit; a to bezohledným, hrubým ná-
silím. Však prostý pohled na mapu, poučí nás,
že my Němci nemůžeme Uher ve Všeněme-
cku budouenosti naprosto nikdy postrádat. Byt
i rakouští Němci té doby z důvodů prospěšnosti
#15
alto_textblock
#15
Dne 15. dubna bylo ze Singapuru do Petrohradu telegrafováno, že ruské lod-
stvo pluje celé do Honkonu. Loďstvo asi naloží uhlí nyní při pobřeží u Honkonu
u některého ostrova. Ovšem těžko říci něco určitého o příštím směru plavby ru-
#16
alto_textblock
#16
lodi pak zakotvily u mysu Saint Jaques, večer
#17
alto_textblock
#17
volali: „Pryč od Uher!“ aby mohli hospodář
sky volněji si oddechnouti, však cíle vědo-
mé všeněmecké umění státnické
musí tím určitěji zvolat: „Skolit Uhry!“ Ně-
mečtí poslanci v Rakousku jsou sice dnes opráv-
něni usilovat o prozatímnou rozluku,
aby se tím germánský vliv v Cislaj-
tanii povznesl. Ale všeněmecký stát-
ník nemůže se zřtci Rěky jako
Terstu...“ „Německý nár od musí sobě
#18
alto_textblock
#18
postupu ruského
#19
alto_textblock
#19
Ko
#20
alto_textblock
#20
PErlnn
#21
alto_textblock
#21
o 9vepn
#22
alto_textblock
#22
No n áin
#23
alto_textblock
#23
oě
#24
alto_textblock
#24
Sabe
#25
alto_textblock
#25
tůz
#26
alto_textblock
#26
ln
#27
alto_textblock
#27
pili - Parste
#28
alto_textblock
#28
npe
ro
s
#29
alto_textblock
#29
Pontiane
#30
alto_textblock
#30
Madu
#31
alto_textblock
#31
O ST
#32
alto_textblock
#32
SKÉ
#33
alto_textblock
#33
buď tak neb onak vydobýti prostory pro s ve
příští milliony, a nemají-li naši vnukové
býti dle pěkného císařského slova „guanem“
(hnojivem) pro cizí národy, tož nezbývá nám nic
rozumnějšího na práci, než abychom z avč as
sousední pohraničné země, kter
hodláme zaplavit, praeparo val
pro germanisaci a pro německé při-
stěhovalce — jak již Trelschke ra-
dil...“ Článek berlínského „Gegenwartu“ pal
končí: „Dnošní německá říše jest útva-
rem nedokončeným. My toužíme po tom, aby-
#34
alto_textblock
#34
riioa
e
#35
alto_textblock
#35
Wevoe
#36
alto_textblock
#36
lodstva.
#37
alto_textblock
#37
ské a podobně o zásobo
vání, neboť něco podobného
se z příčin pochopitélných
nesdělí do veřejnosti. Lze
tudíž jen na základě již ho-
tové události nebo pravdě-
podobných kombinací sou-
diti. Tak na př. »Standard-
napsal se zřetelem k vyslán
amerického loďstva váleč-
ného k hájení neutrality
Fil ipinských ostrovů a zvlá-
ště ostrova Palav ana
že již před několika měsíci
vláda ruská objednala a po-
slala lodi s velikými záso-
bami na ostrov Pala
vani myslí se, že zde na
některém z četných ostrovo,
nejspíše na východní straně
Filipin, ujednal Rožeslven-
ský se svými kapitány zá-
sobovací stanici, kde by se
naložilo uhlí a odkud by s
Rusové pustili přímo pře
Tichý oceán v délee
2500 anglických mi
do Vladivostoku. Byí
by na cestě té jist př
útokem japonským a moh
by se asi 500 mil od Vladi-
vostoku pustiti do velk
bitvy. Kdyby se mu však
nepodařilo proplouti prů-
livem La Pérouse, může s
vždycky ještě do Petro-
pavlovska na Kam-
čatce zachrániti.
Kde leží j aponsk
loďstvo, neznámo, rovněž
není bližších zpráv, aspon
nejnovějších o třetí ru-
ské eskadře, jen se
v minulých dnech soudilo,
že za 14 dní může doraziti
k Anambaským ostro-
vům, ležicím asi 250 kn
severovýchodně od Singa-
puru. Opustila 7. dubna
Džibuti a plula 11. dubna
mimo ostrov Sokotra.
V Petrohradě míní, ž
Japonci mají několik
bodů také v jiho čínském
moři pro své operace, ze-
jmena asi ostrov Labua
na západním pobřeží sever-
ního Bornea (území an-
glického) a hollandské ostro-
vy Natunské, východně
od Anambasských.
Ovšem mají zde Japonei
všude výhodu při blízkosti
svého ostrova Formosya
Peskadorských ostrovů, jež,
byť i neměly přístavy pro
velké lodi, mohou jako ja-
ponské přece jen býti vhod-
ným útulkem poškozeným lo-
dím, kdežto poškozené lodi ru-
ské vplouti by musily do ně-
kteréhoneutrálního
přístavu atam nevy
hnntelně odzbrojit
jako stalo se po nešťastném výpadu z Port Arturu. Těžko říci, kudy pojede
eskadra Rožestvenského: buď Korejským průlivem anebo mezi Filipinami a For
mosou do Tichého oceánu, odtud do Japonského moře Sangarským čili Lap
rusovým průlivem, v prvém případě by loďstvo ruské jen jednou musilo bráti
uhlí, ve druhém případě prodloužila by se cesta ještě o tisíc mil. Od Sajgona
do jižního cípu Formosy jest tisíc mil, asi sto hodin jízdy.
#38
alto_textblock
#38
Sanboh
#39
alto_textblock
#39
io oo
#40
alto_textblock
#40
TICH
#41
alto_textblock
#41
OCEAN
#42
alto_textblock
#42
MINOANÁ
#43
alto_textblock
#43
SKH
#44
alto_textblock
#44
chom mohli všecky Germány mezi Baltem
Adrií při jich posvátně němiecké národnosti
zachovat a proto žádáme na říšské něme-
cké vládě, aby všemi silami zasazovala se
středoevropský hospodářský sva-
zek: Hollandsko, Belgie, Švýcarsko, Rakou-
sko-Uhersko a německá říše, spojtež se
pro věčné časy v celní jednotu. Toho
lze při pevné vůli snadno dosíci největší branné
moci na pevnině! V tomto celním sv az-
#45
alto_textblock
#45
ku by pak v nemnoha desítiletíck
duch německý tak úrodně působil
že by trpasličí národové pro věky
byli — vyřízeni! Hospodářská pře-
sila Germánův rozmetla by velikáš-
stvíČechů a Maďarů do všech úhlů svěla.
Nový zákon musil by pak ve všech ze-
mích tohoto celního spolku panovat: Svo-
bodné stěhování a přesidlení rol-
níků na východ i západ, aby přebyte čne
zemědělské síle, zvláště severního Něme-
ek a byly otevřeny nové kolonie.“ —
#46
alto_textblock
#46
Takhle brousí si již na Sprévě zuby na
podunajskou „kořist“! Bez ostychu
již troufaji si pruští Všeněmci přirovnávat Ra-
kousko k „nedůstojné“, t. j. ztrouchnivělé ná-
době, jíž dlužno r ozbit, aby se v ní drahé ně-
mecké víno nepokazilo! Zcela nepokrytě již vy-
zrazují, k čemu by jim měla sloužit ta ně-
mecko - středoevropská celní jed-
nota, po níž i zdojší němečtí pokrokáři
ve svém pověstném svatodušním programu
hlasitě toužili. K udolání a zničení nás Čechův
a ostatních Slovanův až po Terst a
Rěku, kterýchžto přístavů se Německo — ne-
může odřícil
„Připravit pro germanisaci a
pro německé přistěhovalcie ty za-
plavitelné pohraničné země!' — jak
již Bismarkův pruský dějepisec Treitschke radil,
toť doznaným, prohlášeným dnes cílem vše-
německé propagandy, mající své obniště pod
okny dvora berlinského. —
Ale toho všeho ve Vídni nevidí, před tím
vším officiosové rakouští přivírají oči a zaepá-
vají si uši — majíce tím časem pouze jednu sta-
rost, aby uhájili šťastně další samopanství něm-
činy v armádě rakouské. Jiné starosti má za to
prine Alois Liechtenstein. Rád by vedl rakou-
skou armádu u vítězném pochodu na Balkán.
Rusko prý je na dlouhou dobu utkáno nešťast-
nou válkou s Japonskem, nechť prý tedy Ra-
kousko místo něho počne dělat pořádek mezl
národy balkánskými. To by tak Rakouska
ke všemu štěstí scházelo. Což pak si Slované
pobalkánští přejí a žádají naší pomoci a našeho
pořadatelství? Zdá se nám, že má Rakousko
na dlouhou, velmi dlouheu dobu doma
co dělat, aby zde osvebozovalo své národy
a přivádělo pořádek do té spousty, již na-
činil zde stoletý němčící centralism v práv ech
království a zemí. A má-li kde konat
stráž, až ji koná dnem nocí ostražitě na Krko-
noších a na Šumavě, ale ne na Balkáně, kdese
ho o tu službu nikdo neprosí!
#47
alto_textblock
#47
Boj proti korrupci.
#48
alto_textblock
#48
Ve Vídni, 17. dubna.
Přelíčení, jež konáno bylo těchto dnů před
vídeňským porotním soudem a jež tak podivu-
hodně skončilo, rozčeřilo opět jednou kalně vody
vídeňské, v nichž prohání se na povrchu nepo-
zorovaně žralok korrupce. Nejednou již zata-
ženy sítě na polapení obludy, však žralok roze-
žral dosud pokaždé pletivo a těm, kteří mu
zničením hrozili, na konec se vysmál.
Před několika léty velikou uslyšelo p.t.
publikum zvěsť o z brusu nových, velikých,
všemi moderními pomůckami opatřených novi-
nách, jichž hlavním úkotem bude hájit a bránit
nepokáleným, čistým štitem poctivost a potirati
a ubijeti bezohlédně všude porušenost a nemrav-
nost. A skutečně našlo se dosti bohatých lidí,
kteří snesli v pravdě milliony na takový
list i zdálo se z počátku skutečně, že ve sloup-
cích jeho nalezne útulek štvaná pravda. Však
záhy již se ukázalo, že všechen ten velkýa
složitý apparát, s jakým vstoupila »Zeit« v život,
nestačí na vyklizení Augiova chléva, jakým je
Vídeň a sice ona »vznešená, velká Vídeň«, v níž
nejnižším je aspoň dvorní rada a kterou koman-
duje de faeto několik millionových parvenue,
kteří svými penězi vykonávají vliv nejen v me-
zích své vlastní »blahodárné« činnosti, nýbrž
i v oborech, jež by měly býti lidem těmto na
dva zámky uzavřené a do nichž nečisté ruce
nikdy by za zdravých poměrů nesměly zasáh-
nouti.
Ukázalo se záhy, že nestačí na velký úkol
provésti mravní očistu ve společnosti vídeňské,
velké slovo po reklamě páchnoucí, ani normální
dovednost žurnalistická, ba ani ne hromady
peněz — ku poslání tomu, aby se zdarem s
setkalo, je zapotřebí především skulečných ry-
tířů bez hany a bázně, lidi nejen dovedných
a odvážných, ale především čistých, pevných
povah, prodehnutých vědomím, že především
sami musí býti jako křištál, aby vzbudili víru,
že s tím, co hlásají, skutečně poctivě smýšlejí.
Však ukázalo se záhy, že »boj proti korrupei«
byl »Zeitu« jen vývěsní tabuli, že to mělo býti
lákadlo na lidi naivní, již přes vši moderní pro-
hnanost pořád jsou v ohromné většině a že
nešlo listu tomu o zdrcení znemravnělé koterie,
jež otravuje všechen život vídeňíský a ulmi, zel,
#49
alto_textblock
#49
FEUILLETON.
#50
alto_textblock
#50
Z dávnověku slovanského.
Procházkou okolím pražským n).
Sledujeme Vltavu dále od Vyšehradu. Za-
bíhala dříve asi poněkud hlouběji v místa dneš-
ního Nového města. Praha sama, dnes ovšem
již i s Vyšehradem splynulá, nese jméno o
„prahů“ (nerovnosti mělkého řečiště), v řece
Vltavě. Caput regni původně bývala as nevelikou
tsadou kol dvora kupeckého v nejbližším okolí
dnešního Staroměstského náměstí. Nynější ob-
ved města zaujímal tehda různě rozptýlené ves-
nice. Jména zachovala se namnoze dosud v ná-
zvech částí městských a ulic. Tak na př. Slupí
(bezpochyby od „slapů“, totéž jako „praha? )
pod Vyšehradem, Výtoň, ves Rybník (nyní „na
Bybníčku“), ves Oujezd a Nebovidy (odtud
„Nebozízek“ = Nebovizek) pod Petřínem, ves
Obora v místech Malé strany, ves Poříčí (nyni
„na Pořičí“), dále Tešnov aj.
Na Malé straně pamětihoden je vršek
„Svatojanský“. Zřetelno je v Praze i v okolí, ž
ta svalojanský kult ode dávna býval rozšířen.
Pozdější kult Jana křesťanškého, jako pouhý dě-
dic kultu Jana pohanského, Jánoše, příbuzného
s římským božstvem Janus. Tak nacházíme sv.
Jana v Svatojanských proudech, sv. Jan pod
tkálou, kostel sv. Jana v Chuchli, jenž dědil a
) Viz ranní feuilleton »N. L. « ze dne 7. březne
t r. čís. 66,
#51
alto_textblock
#51
jméno po svém pohanském předchůdci, v Praze
sv. Jana na Skalce a zmíněný vršek svato-
janský.
Nad Prahou vévodící Petřín, též hlásí se
o zmínku. Podle svědectví zachovalých, býval
všecek lesem porostlý. Jméno jeho v pohanské
minulosti, zdá se, znělo, Peřtýn. Pro správ-
nost domněnky mluví nejedna okolnost.
Petřín býval zasvěcen bohu Perunovi. Na-
heře stával posvátný, veliký dub.*) O pobož-
nostech, zde konaných, vypravuje Hájek násle-
devně: „Na Petříně dělali si zimního času ně-
kteří Češi u velikého dubu oheň, v kterémžto
divní způsobové tvářností lidských se jim oka-
zovaly. Náchylnější, kteří byli k pohanství, tomu
ohni činili velkou poctivost a jemu se klaněli.
běhávali k němu nočního času, přikládali dřív
a vidúce takové lidi v tom ohni a k sobě po-
dobné, pravili, že by tu otců a předků jich duše
od hříchů se čistily, někteří pak chleby a jin
peníze na ten oheň metali.“9)
V tom jsou přečetné zprávy shodny, duh
byl prastarým idolem Slovanů a zasvěcen byl
#52
alto_textblock
#52
7) Dub byl Slovanům posvátný a zvláště Peru-
novi zasvěcen. Věčný oheň ke cti Perunově živen
dřívím dubovým. V Romové stála modla Perunov
pod dubem. Helmold (I. 83.) zmiňuje se o posvátnos
dubů následovně: Na cestě ze Stargardu do Lubeka,
nedaleko ústí Labe, stály mezi nejstaršími stromy
posvátné duby, obklíčené prostorou širokou a plotem
dřevěným se dvěma branami. Bylo to nejposvátnější
místo v celé zemi, konány zde rozmanité svátky
obřady. Do ohrazeného háje nikdo nesměl vstoupiti.
leda kněz a lidé, jimž hrozilo nebezpečí smrti.
#53
alto_textblock
#53
bohu Perunovi. Ke cti Perunově věčný ohen
z dříví dubového se udržoval, v proslulé božnic
v Romové, v Parchimu, Novgorodě a j. Cudovný
dub v Romové (Narbutt, Mythologie litevská
189) byl příbytkem svatosti. Byl tak veliký, že
déšť ani sníh korunu jeho nepronikal.
Dole pod Petřínem dodnes je místo (ulice)
zvané „Perštýn“. Odvozovali je od německého
prý „bergstein“, ač doklady původu toho žádné
nejsou. Pravděpodobnější je souvislost dolejšího
„peřtýna“ s protějším vrchem téhož jména,
k němuž staří Slované putovali a bezpochyby
přívoz u řeky podle vrehu zvali. Původ slova
dlužno tedy spíše vykládati po slovansku, z kme-
ne jména Perunova. Týn znamená nejčastěji
místo posvátné, poutnické. Perun sám má jméno
že „pere“ svou střelou hromovou. Doposud nám
slunce „pere“ svými paprsky při velkém vedru.
Perun „pral“ svými blesky. Také sta.ý způsob
prádla u Jihoslovanů a namnoze u Poláků je do-
sud zachovalý, k tomu ukazuje. Prádlem
s lávky o vodu nebo plácačkou o prádlo se mlátí
tody „pere“. A perlik kovářský jménem i vý-
znamem rovněž sem zařaditi dlužno. Perštýn —
Peřtýn, mohlo se snadno přesmyknouti ve snáze
výslovnější Petřín. (Křesťanství, aby zahladile
stopu Perunovu, snad i ochotně pomáhalo, aby
vrch byl překřtěn jménem prvního apoštola.)
Od Petřína ke hradu pražskému. Založen
#54
alto_textblock
#54
) Obřad vztahuje se na staroslovanský zvyl
očišťovati duše zemřelých ohněm Perunovým (Hro
mice).
#55
alto_textblock
#55
kněžnou Libuší, dědil slávu po Vyšehradě.“) Na
hoře, se strany půlnoční, chráněné hlubokým
příkopem potoka Brusnice, kázala kněžna v hu-
stém pralese vystavěti hrad, jemuž dáno jméno
Praha. Má oblíbenou polohu hradů staroslovan-
ských. Stojí na podlouhlém, nepříliš vysokém
vrchu, na západ není přirozené ohrady, v těchto
místech nora přervána příkopem. Přes něj ved
padací most. Východní, úzký a podlouhlý, dolo
skloněný výběžek hory nazýval se opyš neh
ópuš.
Původní hrad byl dřevěný. Zde, jako n
Vyšehradě, stával památný stolec, na němž kni-
žata nastolována. Blízko něho bylo vyvýšené
místo, zvané „žiži“,3) kde žreci udržovali věčný
oheň posvátný. Hrad měl dvě brány. Veliká
vrata vedla přes příkop na straně západní, malé
pak vrátce u nynější Černé věže, kudy se pěšky
přicházelo. Kolkolem obklopen byl hrad lesem-
jak posud název Obora na Malé straně na-
Mistu, jmenovanému „opyš“ neb „opuš“
dlužno přičísti velkou váhu. Dodnes viděti malé
prostranství mezi Černou věží a starými schody
zámeckými. Vně dvora věžního na straně vý-
chodní jako jinde na podobných místech, stávaly
zde pohanské modly.
svědčuje.
#56
alto_textblock
#56
4) Život poznenáhlu stěhuje se neodvralně pe
proudu řeky. Čím výše proti proudu, tím starožitnějš
nálezy. Mohlo by někde proti proudu ležeti i Maro
budum. A skutečně dr. Píč kladl je do Stradonicu
Berouna.
*) Žížnivý = rozžhavený
#57
alto_textblock
#57
Stromovka, doposud zvána Královskou Obo-
rou, což nasvědčuje někdejšímu zalesněnému
okolí. Na západ Přední Ovenec (= ovčín), svědčí
o někdejším značném chovu ovcí v těch místech
na východní straně Obory Bubeneč, není než
Buvenoc (= kravín), na druhém pak břehu
Vltavy Ovenec zadní a nad ním Kobylisy, místo
pro chov koní.
Ještě jedno místo tu nápadne svým ná-
zvem! Bohnice naproti Selci na výšině s hájem
bohnickým. Jméno samo svědčí o původu místa.
věnovaného kdys službě „bohů“.. A blízký
bohnický háj svou polohou silně podpírá do-
mněnku. Jihovýchodní cíp háje viděti na obzoru
s Petřína, díváme-li se směrem přes Troju s od-
chylkou na pravo. Lesík prostírá se na výšině,
odkud na Prahu, Hradčany a okolí rozkošný
pohled. Nejvyšší téměř místo okoli nasvědčuje,
že tu v dávnověku konány bohoslužby pohanské.
Doposud cesty sem vedou se všech stran, ač mi-
sto dávno pozbylo důležitosti. Uprostřed háje
stálo zde asi několik velikánů lesních a pod nimi
medly staroslovanské, „kamo otčík dávůše krmě
bohóm, kamo k něm hlásat chodíváše i jim
obiecati oběť a kde posvátní krahujci se zdržo-
Z bohnického háje vidět hrad pražskýi
Vyšehrad, jež tehda vynikaly z obkličující je ze-
leně, jako zasazené v obrubu drahokamy.
Modravý kouř z obětí zápalných vznášel se nad
nimi, spěje s hlaholem zbožných písní k výši-
nám blankytným, kde bylo sídlo nejvyššího
z božstev, Gospodi nebeského.
Jos. P.
#58
alto_textblock
#58
vali.