ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c6a93ba0-710f-11dc-bbb5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 26
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIV.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne II. března 1904.
#3 alto_textblock #3
Číslo 7.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předplácí eos v Praze v adminisiraci na maařeíe . . na čtrrt leta . . . . 6 K - s dvojí donáškou na něeí na divit leta . . . . 7 K 50 ve sliskách: 2 K soh na naěsic. Pošton: va něse, . . . . . . R e0 na čtvrt lola s drejí zlailko- na měst :::ke na čtvrt leta
#5 alto_textblock #5
I
#6 alto_textblock #6
(
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejí: renní číslo o sobě . . . zas nzi oddpolední Ve flialkéch aa venkově- 10 ranní čí.la, . . . . . . sdpolední. . . . . . . . 3k Iuseráty platí se hotevě zapřed Předplacení a lnserty přijímá ndmini- strnee v Marlasské slicí č. s. Tam uzeházejí se též rrdakee tiskárna a vapedite „Národních Lšvt“ Lukepisy zo nerracsjí.
#8 alto_textblock #8
Válka.
#9 alto_textblock #9
Z Londýna, 10. března. (C. -B. »Daily Telegraph« sděluje z Tjen- cinu ze včerejška: Oddil Japoneů dal se na pochod k řece Jalu. Ja- ponci dobyli prý Fonnančenua odrazili prý Rusy u průsmyku ta- kunlinského. Japonci jsou nyní asi 70 anglických mil od Niuněvanu. 35.000 Rusů jest v Liaoyanu a Haičonu silně opevněno a očekává se tam bitva. Několik malých bitek bylo již svedeno, při nichž Rusové se ztrátami prý ustoupili. — Témuž listu se sděluje (Jak již v odpoledníku bylo zaznamenáno s jiné strany. Pozn. red.), že Rusové zřídili v Inkau baterii čtyřpalcových děl ve staré pevnosti. Z Bělehradu, 10, března. (C. -B) Zdejší list »Politika« uveřejňuje provolání Ricciotta Garibalda k Slovanům balkánského poloostrova v němž tento vyzývá Slovany, aby svorně se opřeli germánské nena- sytnosti, jež následkem rusko-ja- ponské války nabyla volné ruky pro své výbojné choutky. Provo- lání vyzývá Slovany, aby zúčastnili se kongressu v Benátkách, kdež má se jednati o způsobu obrany proti germánskému nebez- pečí a aby s Garibaldem, jakožto předsedou velké národní federace »Pro Italia irredenta«, vešli ve styk! (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.) — Překvapující obrat udál se včera ve sněmu uherském: Mezi obstrukci a vládou Tiszovou propukl mír! Tak z nenadání jako blesk z čista jasna a zrovna když obzor jevil se být zachmüřenějším než kdy před tím. Ještě včera ráno nemohl nikdo říci, kdy asi bude sněmem uherským povolen odvod branců z a minuly rok, o letošním odvodu v Uhrách ani ne- mluvě, neboť frakce Ugronova byla při svobodo myslném jednacím řádu sněmovny uherské i přes svou nečetnost s to, aby mařila ob- strukcí svou dojednání rok staré předloby bra- necké bůh vi jak dlouho ještě Tisza odhodlal se tedy sáhnouti na jednae řád sněmovny, ovšem způsobem zákonným. Po- dal sněmu uherskému vládní předlohu zákona na změnu jednacího řádu. Jakkoliv mělo to býti provisorium platné toliko pro jeden rok, přece Madarům připadalo každé osekávání svobod sněmovny tak povážlivým a neblahým experi- mentem, že nejen Košutova strana neodvislosti, alébrž i frakce Apponyova byla odhodlána klásti podniku Tiszovu nejhouževnatější odpor! Otvírala se tedy vyhlídka na nové, prudké a dlouhé zápasy o jednací řád, když včera sněm uherský 238 hlasy proti 107 hlasům při-
#10 alto_textblock #10
V Pošti smír
#11 alto_textblock #11
ve Vídni boj
#12 alto_textblock #12
pustil Tiszovu předlohu na jednací pořad nej- blíže příští schůze, následkem čehož — dle ustanovení zákona — všechny dosud po- dané vládní předlohy (i branecká) mu- sily býti vládou vzaty zpět. Avšak jedva že tak se stalo, vyvstal za všeobecné po- zornosti stařičký 70letý čestný předseda strany neodvislosti posl. Koloman Thaly a jal se tklivými slovy obě zápasící strany: vládu i ob- strukční frakci Ugronovu zapřísahat, aby se jim sželelo trpkého osudu ubohých vojínů reserv níků, zdržených přes tři leta ve službě i ná hradních záložníků, odňatých svým rodinám. Kéž prý obstrukce zastavením boje ochrání ústavu uherskou před škodou a vláda kéž od- volá svůj krutý zpátečnický návrh na změnu jednacího řádu i vrátí své zemi prospěšné před- lohy opět na stůl sněmovny. Slova váženého kmeta- vlastence neminula se s hlubokým dojmem na všech stranácha zraky celé sněmovny upjaly se na předsedu ministerstva hr. Ištvána Tiszu, jenž za hrobo- vého ticha prohlásil: Obdržím-li ode všech stran jistotu, že se předloze o odvodu branců za rok 1903 nepoloží již žádný odpor, jsem milerád ochoten odvolati svůj návrh na změnu jednacího řádu a uvésii vládní předlohy znovu na jednue. pořad. — Bouřlivé jásavé »Eljen« otřáslo sně- movnou, Thaly podal za obecného potlesku Tiszovi pravici a schůze odročena pro nesmírne pohnutí všech poslanců na 10 minut. Po této přestávce vyvstal vůdce obstrukčn frakce Ugron, aby jménem strany své oznámil Odvolá-li vláda svou předlohu o změně jedna- cího řádu, nehodláme my branecké před loze z r. 1903 žádných překážek klásti. — Podobně osvědčili se hr. Aladar Zichy za frakci lidovou a hr. Apponyi za svou sku- pinu, načež Tisza slavnostně prohlásil zpečetění smíru, bera svůj návrh na změnu jednacího řádu zpět a klade na stůl sněmovny opět pře- dešlé své předlohy. Dávno prý již nebylo v sněmovně uherské takové radosti vlastenecké všiekni Maďaři jakoby okřáli z dlouhé choroby vřele si ke šťastnému ukončení 14měsíčního tuhého a houževnatého zápasu blahopřáli. Nevy dobili si jím sice ještě maďarského velení, avšak vymohli si za to v náhradu velmi cenné úspěchy národní ve správě vojenské, jichž ovoce, až uzraje, půjde Maďarstvu znamenitě k duhu. — Uslyšíme na zejtří zajisté z Uher výklad a oce- nění sensační té události, z něhož bude zdejším rakousko vojenským kruhům asi úzko. — Zatím co tedy Magyar Ország náhle a vesele vyvázl z těžké a dlouhé krise ústav ni — Cislajtanism vězí v ni až p krk. Zatím co v Pešti dnes radost hýří — ve Vídni samá zlosť a vášnivá nevraživost německá proti národu našemu. Zatím co Uhry se ná- vratem míru vracejí k sobě, aby se rychle opět ve zdraví postavily na nohy, zatím za Lilavou nadchází éra konsolidace a nového sbírání sil proli Cislajtanii: zde vděk nezřízené panovač- nosti, arroganci a nespravedlivosti německých hegemonův a jim zcela oddané vlády německého byrokrata a planého lichomluvce dra. Arnošl Körbra, dostoupila politická mizerie a rozhára nosť všech poměrův veřejných svého vrchole. Jak skrovné, přímo beránčí povahy jsou spravedlivé požadavky našeho národa, jichž vy- plněním poetivým mohl by zde býti podobně vykoupen a sjednán mír jako dnes v Uhrách. Ale ne! Nežli aby se učinilo šestimilliono- vému vzdělanému národu našemu prost ým
#13 alto_textblock #13
splněním příkazů zákona základ- ního zadost, nežli aby se mu po- ctivě vrátilo uloupené mu rovn právo s němčinou ve státních úřadeeh vlastí jeho, místo, aby se synům jeho morav- ským, vycházejícím ze středních škol, zřídila česká universita v hlavním městě Moravy, jako se zřídila hrstce Němeů v Bukovině a jako se povoluje právě hrstce Italů v jižním Tyrolsku — ne, raději se dále a stále roztrpčuje ten Rakousku tak věrný národ všemožnou týravost a nepokrytým podpíráním jeho národních od půrců, raději se mu činí přikoři za příkořim schvál na schvál podle vůle a komanda jeho nejzavilejších nepřátel. A když takto odbývaný, urážený, týrany národ náš se brání, když v odvetu a v sebe obraně nezbytné klade vládě a parlamentuví deňskému obstrukcí svou vytrvalý, přirozený odpor, ejhle, pak ti gentlemani vídeňští prol němu soptí a zuří, že prý on je původcem vinníkem těch rozháraných, zbědovaných pomě rův Cislajlánska, pak na něj svolávají bič pomstu vlády, policii a vojsko, stav výminečný a stanně právo, jako vždycky, kdykoliv se ráz něji bráníval své záhubě. — Výborně poslane moravský dr. Šílený odpověděl Körbrovi. kde je národní terrorism, proti němuž měla by státní autorita zakročit s veškerou opravdovostí. Před německým nacionálním terrorismem couvá od desítilet autorita státní v Rakousku n šikmé ploše hloub a hloub. Taaffe couvl před terrorem německo-nacionálním 14. prosince 1889 když Plener bouřil až se okna vídeňského hradu třásla, Badeni obětován terroru několika čet Wolfem vedených vídeňských buršáků, národ náš oloupen o rovné právo své k vůli terroru německých furibundů, kteři docilili na Körbrovi už i toho, že bez jich svolení nesmí se nám státi v ničem a nikdy po právu. Toto německé veto, povýšené na axiom vládní — není-liž ono tím nejhroznějším nastolením německo-nacionálního terrorismul Nuže, jsme-li před rozhodnutím — jak dr. Körber ohlašoval: pak po z o Austrie, ať rozhodnutí to nestanes pod diktátem německo-národního terrorismu! — Z toho by nevzešel žádný mír, nýbrž věčný hrozný boj až do — neznámal
#14 alto_textblock #14
Říšská rada.
#15 alto_textblock #15
Poslanecká sněmovna. Sehůze 238
#16 alto_textblock #16
Z Vídně, 10. března. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů«.) Byl šum a hluk dnes ve sněmovně. By tam ruch, bylo tam bouřlivo. Čeští poslane stupňovali totiž obstrukci svoji prostředky tech nickými. Přešli k obstrukci tak zv. chladné. Možno však konstatovati, že právě to přivedlo Němce, bývalé obstrukčníky, do největšího paro- xysmu. Do 1. hodiny četly se došlé spisy. Mez nimi byl také pilný návrh posl. dra. Ryby o prazvláštním chování se rektora vídeňské uni versity, dvorního rady Eschericha. Posudek, který se o něm pronáší v podání českém, jest věru zasloužený. P. Stojan ze zapisovatelů byi nejtrpélivějším. Zůstal na svém křesle sám sám a čell a čell.
#17 alto_textblock #17
O 1. hodině také jeho lektuře byl konee. Poslanci čeští vynutili pak několikeré hlasování dle jmen o protokolování petic. Ze středu, kde sedí Všeněmci a ze řad německé strany lidové ozval se odpor proti nim. Poslanci Her z o a Stein apostrofovali dokonce hojně obsazenou galerii, by Vídeňáci české poslance prostě zabili. Poslanci čeští nejsou ochotni takové výzvy, jež obsahují zároveň urážky a hany, snášeti klidně a žádali skrze poslance Aug. Sehnala dosazení kárného výboru, který zejtra pronese svůj orte ve věci té. Bylo o 3. hodině, když na tribunu zpravo- dajskou vstoupil dv. r. Ploj, aby jmenem zvláštního výboru referoval o žádosti poslance Dyka, by vyslovena byla nelibost posl. Irovi z to, že předevčírem křikl na poslance české »Bič na ně, samí zločinei!« Výbor důtku ne navrhl. Jednak proto, že druhou polovinu to- hoto výroku Iro vůbec popřel, jinak proto že první polovinu vykládal prý v ten rozum, že ji Iro minil jen obrazně, totiž v ten rozum aby prý vláda odňala beneficia (!) českému ná rodu a českým poslancům. V rokování o tomto návrhu odbyl si po slanec za venkovské obce královéhradecké svů, debut. Dopadl humoristicky. Sněmovna se mu bezpočtukráte důkladně vysmála. Není také divu Výklady jeho byly směsí všech barev Kdyby jiný byl pověděl, co řekl on, bylo by to udělalo vážný dojem. Z jeho úst snad znělo to komicky. Konáme svůj úkol vůči české ve- řejnosti, podávajíce »řeč« jeho tak, jak ji řekl. nezkráceně. Nemůžeme však potlačiti projev svého nejhlubšího politování, že hr. Vojtěch v. Sternberg prvého svého vystoupení na půdě vídeňské užil k nezřízeným útokům na český tisk a že tento útok učinil jazykem českým Myslíme, že čeština jest statkem tuze cenným než aby sloužilo urozenému hraběti jen k tomu. by ostuzoval české noviny před forem vi- deňským. Jest to prazvláštní logika, pravil li, že mluv německy proto, že jeho řeči česky promluvené českými novinami se překrueují. Dosud mluvil ve sněmovně čeští poslanci mateřským jazykem aby dokázali před forem ostatních stran a ná rodů, že ten jest úplně rovný a rovno- cenný de facto, dle zákona a dle jednaciho řádu s jazykem něme ckým. Hraběti Sternbergovi bylo zůstaven učinili po té stránce výjimku . .. Mistopředseda českého klubu dr. Stránský nebojí se říci Všeněmeům pravdu. Proto se také na něj rozehnali, ba poslanec Iro byl b se na něj vrhl, kdyby ho nebyl zadržel pos August Sehnal a pořadatel Walz. Politický dosah mělo rozpoznání morav ského poslance, že stát kapiluloval před touto stranou a pro ni na českém národě spáchal nej větší příkoří, před stranou, kteráž ukázala se velkou jenom v nadávkách a ve snižováníče ského národa. Posl. Herzog a Stein vyzývali Vídeňáky by povraždili Čechy pouhým appellem na galerie Jejich soudruh Vavřinec Hofer tak učini v řeči. Ba tento Všeněmec měl odvahu vy zývati Němce v říši, by provedli svůj úkol, své poslání a vrazili Čechům na hlavy piklhaubny Jsme tomu člověku za jeho upřímnost jen po vděčni. Sněmovna nedostala se dnes k pražádném jednáni. Ani jediný pilný návrh nebyl vyřízen natož popraven. Sněmovna jest tam, kde byla včera.
#18 alto_textblock #18
Z Víduě, 10. března. (C. - B.) Předseda hrabě Voltoz zahajuje schůzi o 11.20 hod. za skrovného účastenství. Když konstatoval, že sněmovna je schopna usná- šeti se, Čechové vcházejí korporativně do zasedaeí síně, vítáni ironickým voláním »Heil« se strany le- vice, nač Čechové odpovídají (Nepokoj.) Předčítají se došlé spisy doslovně. Pilné návrhy podali poslanci Ryba a spol. o vyhlášce rektora vídeňské university dra. Esche- richa. V odůvodnění se praví, že v této vyhlášce spočívá pohanění českého obyvatelstva v Praze. Rektor tím osvědčil, že není schopen říditi univer- situ, na níž jest zapsáno rovněž tolik posluchačů neněmeckých jako německých. Běží o událost, která nemá s vysokými školami nic společného. Úmysl je zřejmý. V Praze má býti národní zášť uměle ještě více podnicena. Rektor neučinil svým časem pranic, když ve Vídni příslušníky university napřed komili- toní slovanští, pak klerikální a posléze židovští byli napadeni brutálně holemi a klacky. Navrhuje se, aby obsah a tendence vyhlášky rektorovy byly vzaty v úvahu, pohaněné české obyvalelstvo v ochranu a proti rektorovi vídeňské university zakročilo se co nejdůrazněji. Pilné návrhy ve příčině zmírnění nouze podali poslanci Zázvorka a spol., Kubr, Prá- šek, Staněk, dr. Pacák a König. Kutsche a spol., aby vřadily se do rozpočtu na rok 1904 2 míll. K na podporu vodovodních staveb ve ven- kovských obcích. Dotazy podali poslanci Karbus a spol. o afléře pro porušení nedělního klidu v Chocni; — Brdlík a spol. po zasahování justiční správy do oboru působnosti soudních orgánů: — Pospíšil a spol. po přidělení mužstva k vojenským zásob- nám; —- Sylvester a spol. po ústavní kontrole ústředních aktiv; — Choc a spol. po trestním ří- zení zavedeném pro pražské události; — Kitti nger a spol. ku podpoře domácího chovu koní, skotua vepřového dobytka; — dr. Dyk a spol. po jednání dopravního ředitelství plzeňského; — dr. Šilený spol. po rozvržení výdělkové daně podníků povin- ných veřejnými účty a jeho účinku na obecní hospo- dářství a průmyslové závody: — S o kol a spol. po nesprávnostech při zadávání zásob iňisndance VIII. a IX. sboru. Doslovné člení doslých spisů trvalo do 1 hod. Potom předčitány peti ce.
#19 alto_textblock #19
Technická obstrukcc Čechá.
#20 alto_textblock #20
Posl. Formánek žádá, aby 3 petice ze zemí koruny české také dány byly do stenografického protokolu. O protokolování navrhuje hlasování tajné. O tom pak, zdali má být hlasování tajné, navrhuje hlasování dle jmen, pro případ, že tajné hlasováni by bylo zamit- nuto navrhuje o protokolování zase hlasování dle jmen. (Velký hluk v levo.) Posl. Stein: Strychnin nasypat Čechům, aby t raca pochcipala. Posl. Schreitter: Zavřete tu boudu a jděte domů. (Souhlas Čechů a volání: To už přijde samo.) Návrh na tajné blasování je doslatečně podporován. Proň hlasovali: Čechové, Slovinci, Chor- vali, Potáci, neodvislí Rusové a tolikéž Vlachově. Posl. Herzog obrací se na plné galerie a volá, ukazuje na Čechy: Řežle ty lumpy, Kradou nám naše peníze z kapes! Vídeňáci! Měli bysle je zabit, pů- jdou-li na ulici. (Obrácen k Čechům): Vy zlodějovél (Hluk u Čechů a volání: Vy bezcharakterní chlape, vy usvědčený denunciante, vy nepatříte sem, nýbrž do kriminálu!) Posl. Herzog: Moulu držte! Nebo venl Posl. Choc (na místopředsedu): Pane místopřed- sedo! Konstatujte, co zde Herzog řekl! Posl. Herzog: Půjdete-li na ulici zabít vás. Kra- dele svým voličům peníze z kapes. (Opětná nevole u Čechů.) Mistopředseda Kaiser: Uděluji posl. Herzogovi důlku. Posl. Herzog: Chci, aby vás (ukazuje na Čechy) zabíli (Hllasy českých poslanců: Denunciante, denun- ciante!) Posl. Stein: Zabit vás všechny na ulici. (Trvalý nepokoj.) Koná se hlasování dle jmen o tajném hlasování. Návrh na tajně hlasování zamítnut 97 hlasy proti 57 hlasům. Koná se pak hlasování dle jmen o návrhu na protokolování dotazů. Tento návrh zamílnut 104 proti 7 hlasům. Petice vdov c. k. úřadníků a professorů a sirotko v Praze v příčině postavení na roveň vdov a sirotků těch vdovám starým po návrhu poslance dra. Pantů- čka bude dosrovně protokolována.
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
Jermak, objevitel Sibiře. Slovo k dílu sochaře Antokolského. Napsal dr. Ant. Šnajd a uf. Chcete pocítit na chvíli sílu bohatýrskou. sílu, pod níž „matka země se chvěje?“ Vizte majestát síly takové, ideál bohatýra geniální vtělení mužné odvahy a podnikavosti — vizte sochu „Jermaka“, dílo bohatýra dlá tem, Rusa Antokolského. Když bronzový ten kolos r. 1892 na vý- stavě mnichovské v rohu zvláštní síně výstavn se týčil, zdálo se, že slavný ataman, „conqui- stador“ Sibíře právě z šera byl vystoupíl a přímo k nám míři mocně vykročenou nohou .. . Slupaj že ty! Z cestyí Až zamrazující illuse pohybu mrtvé massy Maně jste couvli před zjeveným obrem a před skloněnou pádnou sekerou v ruce jeho, která také jakoby se tetelila lačným životem.. . A bylo vám, že země duní vůkol do dálky a chvěje se blízko s vámi. Jermak Timofejič — Vůdce kozácké chasy, který s několika sty mužů podnikl troufalý pochod do nezbádaných krajů za Urálem, o nichž šla zvěsť, že tan „země nejkrásnější a že zemi té konce není“ Plavil se proti proudu řek, slézal lesné hory, pro- díral se e prosekával se nekonečnými, liduprázd- nými „tajgami“ širé pánve tobolské, zimoval v pustinách, při tom stále potýkaje se s malo- myslnosti a zoufalstvím soudruhů kozáků. A po- sléze střetnuv se s bojovnými poddanými chána tatarského, o němž mu oznamováno, žeto „první ear na světě a v jeho městě Sibíři že lidí a zvěře jako hvězd na nebi“, pokořil důvtipně hlavní sídlo chánovo Sibíř-Isker, a připojil pak „korunu sibířskou“ k ostatním novým korunán Ivana Vasiljeviče Hrozného, prvního „eara“ svaté Rusi. Sám zaplatil „výboj“ smrtí ve vlnách prý Irtyše. Antokolského Jermak! Postava titánská o mohutné hrudi. Jakoby s tělem srostlý je tuhý ten prostý ústroj, jimž se vůdce opatřil proti nepohodám cesty, proti *) Práce, zaslaná k soutěži feuilletonů, se zřením však k výslovným podmínkám konkursu (českost Red. átky), postavená »hors concour«.
#23 alto_textblock #23
zimě a bouřím, proti dravým šelmám i proti lsti střel nepřátelských: obuv těžká, kyrys účelně prostý a na hlavě šišatý kalpak s pokrývkam uší... Tak vystupuje jako uprostřed roz- lehlých, sněhem krytých, neprůchodných lesů drsných skal, uprostřed obrovské, člověkem ne- dotýkané přírody, jejíž mohutný dech stejně nás zaráží jako postava Jermaka Timofejíče sama. Ten pružný krok! A soběstačnost — lva. Da zvláštní fysiognomii krále pustin obráží ná- padně Jermakova tvář — tím trochu šikmým obočím, ponüře přimhouřenýma očima, silným tupým nosem i ústy širšími, jež nepoddajně jsou stisklá mezi chumáčovitým vousem — „Stupaj, že ty!“ —. Couvajíce, v sebe se krčíme na chvíli — — Tak kráčí v bylinách ruských Svjatogor, jehož „země sotva unáší“, tak Samson, tak oráč Mikula, tak bohatýr Volga Svjatoslavič se svoji družinou .. Jede bohatýr vyšší lesa stojatého hlavou zaráží v říši mraku běhutého —l Slyšíte jasně ty rhytmy, jež vyzpěvuje „skazitěl“ z lidu ruského — ze sochy mistrovy A začínáte chápat fantasii lidových pěveů ruských, kteří v proudu starobylého vypravovaní nezarážejí se ani před kyjem, těžkým šestnáct set liber, jejž nosil silák Ilja, ani před počtem 40.000 zbojníků, jež najednou skolil týž rek z Muroma .. Jste již strhováni v geniální tvůrčí sen Antokolského, poeiťujete jeho tíhu i krásu, jste zajatci jeho — více nemůže žádné umělecké dílo vám podat. Poeta může pak odstoupiti: vy sami přemýšlíte o Jermakovi, představujetes jej, dovytvařujete si jej, prohříváni jeho cítěním, vzlýčeni jeho myšlením! Jaké tvrdé, okoralé tělo to na nás! Ale jak teplé, horoucí zároveň! Větry jej ošlehávají, mrazy roztrhávají, lítice z kořen chtějí jej vy- mknouti, ale stojí pevně, majestátně, široko v zemi rodné, hleďte — věru, oživlý peň obrov- ský sibířských tajg! Nohy — sloupy, paže — blesky, Perunem zdržovaně! Jaký jiný pocit životal Takovým trupem a takovými údy neprolév se jen — krev, proud a žár slunce pociťujeme. Pociťujeme divnou, kypicí mízu životní i přes kovový kyrys, drátěný a plátovaný, zakrývajíeí hrubý kožich Jermakův na hrudníku, plecích bedrech...
#24 alto_textblock #24
Dotčení a prohřáti silou obra bobatýra, tu šíme, proč Jermak Timofejič, „tento sok Pizza- rův a Kortezův — sveřepých conquistadorů Ameriky — zůstal héroem pravoslavné církve a ruskému lidu.“ A nedivíme se také, že ná- rodní píseň ruská přenesla tuto historickou osobnost, „nad jejíž hrobem zázraky se dály ze 16. století až i do báječných dob slunečk Vladimíra... Vždyť i sibiřšti Tataři, kteři z blízka poznali nezhroženého atamana kozáků mocného bílého cáře, obetkali bytost jeho mythy! Uctívání hrdin jest odvěkou mravní potře bou lidstva; ba v něm bývá i základ každého nového náboženství Člověk tvoři si hrdiny ovšem podle svých ideálů. Ale z ideálů poznáváme nejniternější by tost člověka, nejvlastnější jeho cenu, totiž jeho mravní povědomí. Nuže, jaký je ruský lid, který uctívá Jer maka Timofejiče — jaký je v jádře svém? A ja- kým je ruský umělec, který přiblížil se ke skrý- vanému jádru tomu, poněvadž ví — jako posvě- cený básník národa, tlumočník jeho citů — „kde národ srdce má? Po tluku vlastní hrudi, která nám dílem Antokolského podivůhodně jest rozzářena i osví- cena, to poznáváme .. Vždyť jako vnuknutím nějakým uvědomu- jeme sobě před elektrisující tou sochou, co že může býti v tělesné síle, hrdinské odvaze, v mo- hutném sebevědomí — tklivé krásy. Ano, milo- vati můžeme toho tvrdého muže, který dovede zahlaholit po tuřímu, ba třeba i zasípat po ha- dímu —! Neníť to síla brutálná, co na nás ze sochy Antokolského dýše, síla, nevážící cizího utrpení, jdoue za vlastním sobeckým eílem . .. Ani pušky Antokolský Jermakovi nedal, jen — sekeru. Ne vojáka, ale hrdinu zobrazil. A t hrdinu výbojce nové země, kde příroda sama nejtěžší mu překůžky házela, kde v pravém smyslu slova musil prosekávati si cestu v před. Cestu dlouhou a nebezpečnou. A prosekal ji. Dal národu svému novou zemi a cestu k Velikému oceánu. Zbraň střelnou, tento historický atribut. socha Antokolského tedy nemá. Změkčilosti tu také neznamenáme, ale ovšem sebevědomí athlety. S gracií spočívá le- vice na hrubém opasku, co pravice v půli ruko- jeti obezřele třímá dotčený rubací nástroj .. Vůči tomuto majestátu síly, která přodevšín
#25 alto_textblock #25
— sebe přemáhá, sebou vládne, jak ubohými rozmařilými, ba pitvornými jsou všichni ti pro slavení athletové antičtí, pouze pískem paléstry tužení nebo k veřejnému zápasnictví zvlášť ži vení, již výtvory Polyklétovými začínaje a Gilyko- novým Herkulem konče! Neniť jediné nápovědi v díle ruského mistra že by Jermak po dokonaném díle, po dosaženém velkém cíli chtěl snad — jako vítěz ve hrách — žíti sobě, chtěl užívat... K takové metěty vážné oči nejsou tak ponuře sevřeny a pevně upřeny! Spíše napovídá nehorázný zjev tvrdými, dol ními partiemi obličeje, které mohutnosti vůle vyrážívají, pak chladnýma, ač bystrýma očima, že to — stranník určitého názoru, jak svět mě by býti spořádán, zanicenec morální, jemuž všední radosti životní jsou buď lhostejny nebo nesrozumitelny a jemuž právě překonávání roz- košnického sebecitu největší jest rozkoší životní Ano, vladař zejtřejší hlásí se z pyšné postavy ale vladař-sluha ovládaných, organisátor. — Nápovědi výtvarníkovy mohou ovšem být jen — výtvarné. Sochař nemá — mimo pojme- nování díla — slov, nemůže býti „literárním“ má jen všeliká držení a hnutí těla, výrazy tváře oděv a různá příslušenství k němu, „atributy“ samé — viditelné věci. Ale těmito prostředky vnitřní formy umělec buď vládne nebo si jen hraje, a podle toho rozeznáváme mistry a — hračkáře. Ovšem i vážný umělec může — podřim- nouti. Zesnulý náš Václav Kavka, autor „Opu- štěné“, „Žižky“, „Prokopa Velkého“, který žil na Rusi, pokusil se také o Jermaka (není m známo, zda po Antokolském). „Světozor“ svého času přinesl obraz jeho sochy. Kavkův „Jermak“ — sedí, skoro zavalen těžkým oděvem, me mezi koleny, jakoby odpočíval nebo vypravova o přestálém utrpení. — Vzpomeneme bezděky starého generála (až na hluboký, procítěný výraz tváře !) Antokolského Jermak vskutku — dobývá Sibíře. A dobývá jí ke cti ruského národa, zápasí s přírodou. — Nebere nikomu ty osamělé hvozdy a pusté cesty, které ještě — nikomu ne- patří. A sám s sebou zápasí. — Vizme, jak prsa jsou vzedmuta, hlava jak vztýčena a oči úsilně v před, k cíli upírány! Neníť velkého vítězství bez velkého — sebepřekonání. Ale statečný ata
#26 alto_textblock #26
man nepovoluje chabým pocitům nedůvěryv křehkou tělesnost. Jako bychom jej slyšeli po- učovat „rebjata“, váhající soudruhy: „Čím dříve strachu se zbavíme, tím bude lépe. A jde první v před, do nejtužšího, snad v ústrety výbojné šelmě. — Ta prsa jsou na- sazena jako za terč a štít! Opravdový vůdce, smělý iniciátor, který řídí — příkladem. Jeho „rebjata“ jsou někde daleko za ním, snad ani netuší celou tihu nebezpečí... Vždyť knok Jermakův je tak pevný, tak skoro — veselýl Ovšem, rty tvrdě jsou stisklé, až hranatá dolní čelist i mezi chumáčovitým vousem markantně se rýsuje. Smrt snad číhá ne ze dvou očí, ale ze sta skulin... Kdeže všude mohou býti zaple- tena osidla smrti?! Ty oči Jermakovy se dívaji v nejvážnější záhadu, tajemství života, ale — netrnou před ním. Ať kdekoli muž ten padne — třeba stržen ve zhoubu prostě velkou rukou té přírody, jejíž klíd vyrušil — zemře jako rek! To cítíme —a hruď naše se rozhořuje i zachvívá božským ta- jemstvím — síly. „Jermak stoupá v před, pře- svědčen o něotvratimosti svojej sudby —“, jak poznamenal k soše Antokolského vydavatel foto- typických snímek jeho děl, Bulgakov. Tak má dilo ruského mistra, hrdinská ta epopej jedinou postavou podivuhodně vyzpívaná, svůj vzrušující úvod, svůj velkolepý průběh i úchvatný konec tragický. Na všecky olázky, jež vzbudila a mohla vzbuditi, také — odpovídá. A jiného, než právě těchto otázek, vlastního úkolu svého, se nedotýká. Hle, umělecké dílo, na němž lze demon- strovati — celou esthetiku! A při němž lze i ethiku vykládati. Sestředění všech prostředků formy ku pevnému sevření velké idey, aby zá- roveň široké obzory na vše strany se otvíraly, jakého jsou schopni jen umělci prvého řádu, bohatýři duchem i citem, objevci nových světů — morálních! Ano, čím by nám byl „Jermak“, socha sebe živější, sebe vyrovnanější postavou a sebe pů- vabnějších „linii“ či „ploch“, kdybychom neod- nášeli si z ní — osvícení mysli a povznešení srdce? „Odmyslete si vznešenou myšlenku Michal-Angelovu a sláva Sixtiny ztratí se v po- pisu ramen a kolen!“ — Ale — jiná otázka: Byl Jermak Timofejič vskutku takovým, že si zasluhoval mnohaletého studijního úsilí a vášnivé práce velkého uměleer