#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 59. ze dne 28. února 1905.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Visitky z ryziho zlata. Známá francouzská
heračka stala se zvláštním způsobem dědičkou znač-
ného jmění. Před několika měsíci odevzdala jednomu
ze svých přátel, bohatému příslušníku brazilského
světa větší množství skvostů v uschování. Šperky
deponovány byly v bance, kdež měl brasilský občan
uloženou všechnu hotovost. Avšak před týdnem roz-
loučil se Američan náhle se životem, právě když
podnikal větší cestu světem. Herečka zvěděvši o jeho
úmrtí, jala se pátrati po osudu svých démantů a sa-
fírů. Po splnění nekonečné řady různých formalit
otevřena byla přihrada skříně dotyčné banky, kde
šperky byly uschovány a při každém skvostu nale-
zena visitka z ryzího zlata, na níž vyryto bylo —
jméno herečky. Každá visitka opatřena byla hedváb-
nou šňůrkou, zavěšenou v drobném otvoru zahnu-
tého rohu a na hedvábí pak visel drahocenný,
skvostný drahokam, dar to gentlemanského Brasiliána
Celkem měly visitky i s drahokamy cenu 180.000 K
zdejší měny, jichž se spanilá herečka stala maji-
telkou.
= Továrna na bankovky v Americe. Pětatřiceti-
letý Antonín Tome, poslední dobou v Pennsylvanii
usedlý, odsouzen byl před třemi dny porotním sou-
dem v Celji pro zločinnou účasť na padělání úvěr-
ních papírů do těžkého žaláře na tři roky. Tome,
jenž se zanášel úmyslem odcestovati z Ameriky do
Evropy k návštěvě příbuzenstva v Celji, seznámil se
za oceánem s agentem Janem Nemaněm, jenž mu
sdělil, že od jakéhosi Jana Kakoviče, celjským sou-
dem rovněž pro padělání bankovek odsouzeného,
obdržel značný počet dokonale padělaných rakou-
ských dvacetikorun, jež prý jsou od pravých napro-
sto nerozeznatelny. Když se Tome přesvědčil, že
skutečně tomu tak, zakoupil od Nemáně 50 falešných
dvacetikorun za sto dollarů a vydal se na cestu do-
mů. Zde však uváděl nepravé peníze do oběhu je-
nom kratičký čas, neboť brzy byl postižen a v akci
přerušen tím, že vzat do vazby a konečně odsouzen.
Při líčení uváděl, že prý se v Americe zabývají pa-
děláním cizích peněz celé kolonie a že s výrobky
obchodují prý — po továrnicku
= Banket na paměť rozloučení svého manželství
pořádal minulého pátku pan Roumaine Pierson, je-
den z chicagských boháčů. Bylo tomu 25. t. m. právě
deset roků, kdy sňatek jeho byl rozloučen, kterýžto
den asi utkvěl Piersonovi navždy v paměti. K tabuli
sezval hostitel celou řadu dam chicagské společnosti,
ve kteréž před desíti roky hrála jeho bývalá chot
přední úlohu. Zábava při banketu byla prý — dle
londýnských časopisů — nemálo animovaná. Každá z
pozvaných dam obdařena byla zlatým přívěskem,
znázorňujícím zlomené lidské srdce.
= Chicagský vrah žen Jan Hoch, jenž, jak známo,
téměř ve všech dílech Ameriky uzavíral sňatkya
ženy své po svatbě vraždil a olupoval, načež beze
stopy zmizel, žalován jest, dle londýnských zpráv,z
několika zločinů bigamie a vraždy. Dle dobrozdání
soudních lékařů zemřela poslední jeho žena otravou
otrušíkem. Chicagské úřady zastavily další pá-
trání po drobnostech z dřívějšího života Hochova,
neboť k odsouzení jeho úplně stačí dosavadní prů-
vodní materiál. Hoch popírá, že by byl vrahema
tvrdí, že se dávka otrušíku do těla jeho ženy dostala
při balsamování její mrtvoly.
#4
alto_textblock
#4
= Zoufalý čin krásné zpěvačky. Operní pěvkyně
Jadviga Lewingova z Berlína skončila před několika
dny ve Rěce sebevraždou. Po dobu několika týdnů
byla angažována na rěckém »Variété«, načež odjela
do Záhřeba, kdež vystupovala pohostinsku v měst
ském divadle. Přede dvěma dny vrátila se do Rěky
a usídlila se v hotelu »Hungaria«. Ještě téhož dne
požila roztoku kyseliny karbolové a pak v krutých
bolestech vrhla se s okna na ulici. Pádem rozbila
si lebku a s přetlučenými údy zůstala ležeti na dláž-
dění. Polomrtvá dopravena byla do nemocnice, kdež
prohlásili lékaři její stav za beznadějný. V dopisech,
jež před zoufalým činem napsala, prohlašovala, že
ji život omrzel a že k sebevraždě donucena byla
z nešťastné lásky. Zahořela celým srdcem k mla-
dému muži, s nímž se ve Rěce seznámila a jenž
vroucích citů jí nesplácel. Slečna Lewingova byla
známou divadelní kráskou.
= Půjčka za oplátku. V Antwerpách zemřel
známý flámský spisovatel a ředitel zástavního ústavu
Julius de Geyter. Jeden z flámských listů vypra-
vuje o něm tuto veselou episodku: Ferina, jenž byl
s Geyterem dobře znám, volal ho jednou telefonem
v pokročilé době, kdy ředitel již spal. Sluha ústavu
byl nucen pana Geytera vzbuditi. Ředitel objeviv se
při apparátu, jal se volati na desku: »Zde jsem.
Čeho si přejete?« »Rád bych věděl, kolik jest ho-
din« . . . zněla odpověď. »U všech všudy, kdybyste,
pane, vytáhl z kapsy své hodinky, nemusil jste — —
»Dovolte, pane«, přerušoval hovor opět prvý mluvčí,
»jest to čirou nemožností, mé hodinky jsou u vás
zastaveny.« — Geyter nehlesl více a trpělivě vy-
slechl pokračování a zbytek rozhovoru. Druhého
dne časně z rána dal si Geyter telefonní centrálou
zazvoniti na adresu známého, jenž si den před tím
z něho udělal tak dobrý den. A když se jej ko-
nečně dovolal ohlušujícím cinkotem, oznamoval mu
chladně: »Přál jste si včera věděti, kolik jest hodin.
Právě sedm z rána.« — Geyter se totiž náhodou do-
věděl, že dobíravý přítel ztrávil noc ve veselé spo-
lečnosti do samého kuropění a že si před chvílí šel
na hodinu schrupnout.
= Největší bible na světě jest majetkem pape-
žovým a tvoří příslušenství římské knihovny. Se-
psána hebrejštinou, jest bible tato neobyčejně ob-
jemnou knihou, vážíc 320 liber, tak že sotva tři lidé
by ji unesli. V roce 1572 nabídl papeži Juliu II. syn-
dikát benátských israelitů za neobyčejně cennou
knihu tu stejnou váhu zlata, nicméně však papež za-
mítl tuto nabídku, prohlásiv, že se s historickou pa-
mátkou onou nikdy rozloučiti nemíní. Dle dnešní
měny měla by kniha, kdyby za ni nabízena byla
stejná váha zlata, ceny 2 millionů korun. Jest tudíž
hebrejská bible římská nejdražší a nejcennější knihou
světa vůbec.
#5
alto_textblock
#5
Král. české zem. divadlo v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Národní divadlo.
V úterý dne 28. února.
128. hra v předpl
(4. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Marie Drozenova.
Postillon z Lonjumeau.
Komická opera o třech dějstvích. Složil Adolf Adam
Text od Louvena Brunsvicka přeložil Em. Züngel.
Dirigent Moric Anger. Režisér Adolf Krössing.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod
#7
alto_textblock
#7
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Praby.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
Začátek o 3/48. hod.
V úterý 28. února.
12. hra organisace národ.sociální v Praze-VIII.
Po 5.: Veliká nula.
Veselohra o 3 jednáních. Napsal G. Schafranek, Pře-
ložil K. L. Macháč. Režisér Fr. Hlavatý.
#8
alto_textblock
#8
Švandovo divadlo na Smíchově.
V úterý 28. února.
Začátek o 7. hod.
58. hra v předplacení (úterní).
Novinka: Modrovous.
Velká komická operetta o 4 jednáních. Slova napsali
A. Mailhac a L. Halévy. Přeložil E. Züngel. Hudbu
složil J. Offenbach. Režisér Josef Kubík
(blíže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý dne 28. února.
Začátek o půl 8. hod.
Za účinkování klubu přátel dělnictva v Praze. Jako
hosté vystoupí sl. M. Sturzova a p. J. Vedral.
Se svolením sl. správy Nár. divadla.
Maryša.
Drama o 5 jednáních. Napsali A. V. Mrštíkové. Re-
žisér Boh. Vilím.
#9
alto_textblock
#9
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinohradech
V úterý 28. února.
Začátek o 7. hod.
Dělnické představení při malých cenách.
Pro blaho národa.
Komedie o 4 jednáních. Napsal Ivan Cankar.
#10
alto_textblock
#10
Právě vyšlo! Nejlevnější škola.
#11
alto_textblock
#11
Základové
#12
alto_textblock
#12
hry klavírní.
#13
alto_textblock
#13
Dílu II. sešit 1. a2.
#14
alto_textblock
#14
CenaK1.50 za sešit.
#15
alto_textblock
#15
Sešity 3—5 dílu II. vyjdou ve 14 dnech.
#16
alto_textblock
#16
Nakladatei
#17
alto_textblock
#17
Mojmír Urhánek v Praze,
#19
alto_textblock
#19
Hlávkův paláe.
#20
alto_textblock
#20
Dříve vyšly: I. dílu seš. 1—4 po
K 1.50.
#21
alto_textblock
#21
Celý I. díl v jednom svazku za K 4.50.
#22
alto_textblock
#22
se
#23
alto_textblock
#23
104
#24
alto_textblock
#24
101 —
#25
alto_textblock
#25
pozo
#26
alto_textblock
#26
Flack
#27
alto_textblock
#27
stanul.
#28
alto_textblock
#28
»Kde jest Flack ?«
»Padl.«
»Co praví?« tázal se udýchán Bensington, jenž ne-
ován byl se přiblížil.
»Flack padl?«
»Shroutil se k zemi.«
»Vyrazily ven, jedna po druhé.«
»Jak ?«
»Provedly výpad! Vystřelil jsem nejprv obě hlavně.
»Vy jste opustil Flacka?«
»Hnaly se k nám.«
»Pojďte!« děl Cossar. »Půjdete s námi! Kde jest
? Veďte nás.«
Celá společnost vyrazila v před.
Další podrobnosti o utkání soukaly se úryvkovitě
z retů muže, kterýž byl odběhl.
Ostatní kupili se kol něho, jen Cossar kráčel v čele.
»Kde jsou ?«
»Snad se vrátily do svých děr. Hnaly se k otvorům!«
»Co míníte? Vy za nimi . . .«
»Kráčeli jsme dolů podle jich děr. Viděli jsme,
víte, že vycházely a pokusili jsme se zameziti jim návrat.
Vykukovaly jako králíci. Seběhli jsme a vystřelili. Po
prvém výstřelu běhaly divoce sem tam a vrhly se náhle
proti nám. Na nás.«
»Kolik ?«
»Šest nebo sedm.«
Cossar odvedl společnost na kraj lesa smrkovéhoa
»Míníte, že dostaly Flacka?« tázal se jeden ze
společnosti.
#29
alto_textblock
#29
VI
#30
alto_textblock
#30
V krysím doupětí.
#31
alto_textblock
#31
Mezitím, když společnost se byla posílila, nastala
úplná noc.
Hvězdy zazářily jasně a bělavé světlo, směrem
k Hankeyi stále se sesilující, ohlašovalo měsíc.
Stráž u děr krysích byla udržována na dále, ale
strážcové byli se uchýlili na svah nad otvory, neboť zde
cítili se k výstřelu bezpečnými.
Seděli tam na hromadě lanoví, až nadbytečně hoj-
ného a posilovali se pálenkou whisky.
Ostatní odpočívali v domě a tři vůdcové rozmlouvali
s lidmi svými o díle, jež kyne v noci.
Měsíc vznesl se k půlnoci nad obzor a jakmile
stanul zářivý nad náspy písečnými, vyrazili všichni kromě
stráže u děr krysích a za vedení Cossara po jednom
v řadě k hnízdu vosímu.
Pokud o vosí hnízdo běželo, shledali práci svou vý-
minečně snadnou, úžasně snadnou.
Nehledě k tomu, že trvala poměrně dosti dlouho,
nebyl to vlastně ani vážnější úkol, než jakým by byl
býval u každého obyčejného hnízda vosího.
„Zápas a obry“.
26