#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v úterý dne 21. února.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 52
čislo v Prazel za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Po attentátu na Sergěje.
Zprávy o zavraždění velkoknížete
do Varšavy.
—ch. Z Varšavy, 21. února. Zprávy o za-
vraždění velkoknížete Sergěje přibyly sem přede-
včírem o 5. hod. odpolední, avšak do včerejška
ještě byly censurou zadrženy. Prodavačům novin
na ulici bylo přísně zakázáno, vyvolávat attentát
na velkoknížete Sergěje. Divadla byla zavřena.
Zdravotní stav carevny.
Z Berlína, 21. února. »Localanzeiger« při-
náší tuto zprávu z Petrohradu: Carevna
není nemocna, ale strašlivá katastrofa moskev
ská velmi ji rozechvěla. Professor Korvi
přijel do Carského Sela, ale případ není vážný
Znění ortelu smrti nad velkokní-
žetem Sergějem.
Z Krakova, 21. února. »Naprzód« uve-
řejňuje autentické znění rozsudku smrti, vzne-
seného proti knížeti Sergějovi. Zní:
»Moskevský komitét sociálně revoluční strany
považuje za nutné: Budou-li se při demonstra-
cích politických, ohlašovaných na den 18. a 19
ledna, četníci a policistě chovati právě tak zví-
řecky, jako v těchto dnech v Petrohradě
všechna zodpovědnost za toto
barbarství padne na hlavu gene-
rálního guvernéra velkoknížete
Sergěja a policejního presidenta
Trepova. Komitét se nebude roz-
pakovat vykonat na obou ortel
smrti.e
#10
alto_textblock
#10
Hnutí na Rusi.
#11
alto_textblock
#11
dosavadní nedostavení se do školy nebude tre-
#12
alto_textblock
#12
stáno.
#13
alto_textblock
#13
Výzva ke zbrojení.
—ch. Z Krakova, 21. února. »Na pr-
zód« uveřejňuje provolání polské sociálně-
demokratické strany, které po celém Polsku se
rozšiřuje. Centrální komitét strany
vyzývá přívržence, aby se posta-
rali o peníze a zbraně, poněvadž
z dosavadního boje jest patrno,
že boje příští budou se musit
vésti se zbraní v ruko u.
#14
alto_textblock
#14
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#15
alto_textblock
#15
Z vídeňské sněmovny.
#16
alto_textblock
#16
Z Vídně, 21. února. V poslanecké sně-
movně bude se o 10. hodině dopolední konati
konference předsedů klubů, aby se
dohodla o volbě předsedy. Možno pova-
žovati za jisté, že všechny strany vysloví se ve
prospěch opětné volby hrab. Vettra.
Nestane se tak dokonce se zřetelem na po-
slance venkovských obcí královéhradeckých,
nýbrž z úvah věcných. Jednak, že krise presi-
diální při nynější situaci byla by velkou svízelí,
jednak proto, že také těžko by bylo najíti ji
ného vhodného kandidáta.
Ve sněmovně samé začne dnes rozprava
o rekrutech 1905. Délku její nelze před-
povídat.
#17
alto_textblock
#17
Krise v Uhrách.
Z Pešti, 21. února. V poslanecké sněmovně
vykoná se dnes volba předsedy. Bude
při tom tuhý boj, do kterého se chystají obě
strany všemi silami. V táboře dosavadní většiny
(liberální) jeví se velká chabost a počítá se
s eventualitou, že příslušníci nedostaví se počtem
plným. Proto jsou čáky této strany velmi malé.
Myslí se také, že ze 40 chorvatských poslanců
přijde k volbě sotva polovice. Hrabě Khuen
Hédervary dostavil se včera do liberálního
klubu, kde jeho příchod překvapil. Prohlásil, že
přijel jen, aby udělil svůj hlas při volbě kandi-
dáta liberálního. Na dotaz v příčině osob, které
budou povolány do Vídně k panovníkovi, od-
větil, že neví nic a že doba, kdy se tak stane,
není ještě stanovena.
Z Pešti, 21. února. Není ještě rozhodnuto,
kdy poslanec Darányi, o kterém se praví,
že pojede do Vídně, se tam odebere. Včera je-
ště byl v Pešti a měl rozmluvu s hr. Andrássem.
Dosavadní strana opposiční učinila nejrozsáhlejší
opatření, aby při dnešní volbě předsedy všechny
koalované strany postupovaly jednotně.
#18
alto_textblock
#18
Telegrafické zprávy.
#19
alto_textblock
#19
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 21. února. (C.-B.) Císař propůjčil
inspektorovi pražské bezpečnostní stráže Ferd.
Weidermannovi za příčinou jeho odchodu
na vyžádaný trvalý odpočinek stříbrný záslužný
kříž s korunou.
Ministr obchodu potvrdil opětnou volbu
knihkupce Ant. Řivnáče předsedou a zlatníka
a stříbrníka Václava Němce místopředsedou
obchodní a živnostenské komory pražské pro
rok 1905.
#20
alto_textblock
#20
Polština jazykem vyučovacím
v ruském Polsku.
Z Krakova, 21. února. »Czasu« ozna
mují z Varšavy: Správa školského okresu var-
šavského se usnesla zavést polské vyučován
na elementárních školách, jak městských, tak
venkovských. Kromě toho stane se opatření,
jímž má býti působeno na uklidnění rozechvěných
mysli. K těmto opatřením náležejí záruky, že
#21
alto_textblock
#21
Úprava pense státních konceptních úřadníků.
Z Vídně, 21. února. »Zeit« oznamuje:V
ministerstvu pracuje se teď o předloze, kterou
poskytuje se úřadníkům konceptním, tolikéž pak
úřadníkům, kteří si odbyli akademická studia,
plná pense po 35 letech služebních.
Osnova podána bude sněmovně hned po Veliko-
nocích. Proslýchá se, že jest přáním panovní-
kovým, aby zákon tento byl vyhlášen u příle-
žitosti jeho 75letých narozenin. Přiznáním práva
na plnou pensi po 35 letech služby splní se
dávná tužba úřadnictva rakouského — dodává
»Zeit«.
#22
alto_textblock
#22
Situace v Uhrách.
Z Pešti, 21. února. (C.-B.) Sdružená
opposice konala včera poradu se skupinou
chorvatských poslanců ve sněmovně po-
slanecké v záležitosti kandidatur do výborů.
Učiněna dohoda, že sdružená opposice vyhradí
Chorvatům dvě místa a to jedno ve výboru im-
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON.
#24
alto_textblock
#24
Slečna Petrnouškova nevěstou.
Humoreska. Napsal Viktor Janota.
Slečně Petrnouškové bylo třicet let. Te
však ji docela nevadilo, aby nechodila po celý
den v červené empirové zástěrce jako nějaká
patnáctiletá žabka a aby se nečervenala při
každém, poněkud neomaleném slově. Styděti se
znala znamenitě. „Jé, jé, to je hrozné, já se
stydím,“ a při těch slovech si zakryla vždy
cudně obličej oběma rukama a obyčejně utekla.
Slečna Petrnouškova vynikala zvláštním
půvabem. Místo vzletného popisu její krásy,
možno uvésti několik authentických výroků slu-
žek z domu, v němž slečna bydlela. Tak služka
z prvého poschodí se vyjádřila jednou, že slečna
Petrnouškova má překrásné rtíky, že jsou po-
dobny bříšku salamandra. Služka z druhého
poschodí zase si povšimla poněkud vysedlé lo-
patky a šišaté slečniny hlavy. Mlékařka, jež do-
dávala do domu mléko, zmínila se kdysi o odu-
lých tvářích a vypoulených očích slečniných,
jež prý se podobají... Konečně to zvířátko z od-
rudy dvoukopytníků je každému asi známo.
Ovšem je možno, že mluvila z těch služek jenom
mrzká závist.
Avšak slečna Petrnouškova sotva se někdy
doslechla o těch pochvalných řečích, nebot
často při všech možných příležitostech činila
zmínku o své kráse.
„Já nesmím mnoho pracovat, maminka.
když byla mladá, taky mnoho nedělala a vidite,
zachovala si krásu podnes!“ To bývala posléz
její obvyklá slova. A nejen že mluvila, nýbrž
i jednala dle toho. Vydržela mnohdy celé půl-
dne sedět s rukama složenýma v klíně. Možná,
#25
alto_textblock
#25
že při tom o něčem přemýšlela, nebo snad stá-
pěla se v nějakých mlhavých touhách, možná
také, že ani neuměla přemýšlet. Lépe pak, než
rukama, vládla jazykem.
Slečna Petrnouškova měla též svůj milostný
románek. V prvém patře byl totiž na bytě starý
mládenec Hájek. Takový nějaký mrzout. Ten
obyčejně, jako všechny v domě, pozdravoval též
slečnu Petrnouškovu. Jinak s nikým se nedával
do hovoru.
Jednoho dne však ji oslovil: „Jak se račte,
slečno, jest vám zajisté smutno v tom nevlídném
počasíl?“
Slečna zakryla si cudně oči rukama a beze
slova odběhla. Tak se nějak zalekla nepředvída-
ného oslovení.
A dva dni potom se Hájek zastřelil. Lidé
říkali, že z nezhojitelné choroby, ale slečna
Petrnouškova tvrdila, že z nešťastné lásky k ní.
Prý jí vyznal lásku a ona jej odmítla. Lidé sice
viděli, že Hájek se slečnou Petrnouškovou něco
mluvil, ale zdali věřili slovům jejím, je jmá
otázka.
Ona však tomu posléze sama uvěřila.
„Ten a ten se k vůli mně zastřelil!“, nová
věta, kterou opakovala svým známým až do
omrzení. „Ten a ten se k vůli ní zastřelil,“ říkali
po nějaké době i jiní lidé.
Slečna Petrnouškova chodila od té události
pyšně a vzpřímena, pokud tomu ovšem dovolo-
vala její vysedlá lopatka.
A tehdy ji poznal pan Beníček. Pan Be-
níček, majetník krejčovského závodu, byl muž
zásad. „První sklenice zahání žízeň, druhá je
pro chuť, třetí a čtvrtá pro spaní, pátá sklenice
už škodí.“ A pan Beníček žil dle této zásady
a nepil nikdy více než čtyři sklenice piva.
„Já se neožením,“ říkal též, „každá žen-
ská má s jinými a nasazuje muži parohy.“
#26
alto_textblock
#26
Při tom si vždycky odplivl. „A když se ožením,
dodal, „vezmu si takovou, kterou mi nikdo ne-
svede. Třebas opici!“
Pan Beníček, muž zásad, spatřil jednoho
dne na ulici slečnu Petrnouškovu. Zjev její ho
přímo oslnil. Šel za ní, zvěděl, kde bydlí a za-
psal si číslo domu. Tři dni potom objevil se
před panem Petrnouškem v slavnostním černém
úboru. Představil se.
„Pane Petrnoušku, viděl jsem vaši slečnu
dceru a musím vám vyjevit, že se ma nad míru
líbí. Žádám vás ve vší poctivosti o její ruku.“
Pan Petrnoušek vyvalil obě oči, slečna
Petrnouškova stála se sklopenou stydlivě hlavou
a její ruka rozpačitě si pohrávala s empirovou
zástěrkou.
„Tak, co pak tomu říkáš, Karolin?“ obrátil
se potom otec k dceři.
„Já, já..., tatínku, já se stydím !“
A slečna Petrnouškova objala prudce svého
otce kolem krku a skryla svou hlavu na. jeho-
prsou.
„No, no, vidím, že se jako máte rádi, tak si
dejte po hubičce, děti!“ S těmi slovy hodil svoji
dcerušku panu Beníčkovi do náručí.
Pan Beníček vtiskl jí na rty jemné políbení,
slečna Petrnouškova však vyrvala se mu z ná-
ruče a hlasitě pištíc a červenajíe se, utekla
z pokoje.
Teprve po chvíli dala si říci, a oba snou-
benci poklekli před panem Petrnouškem, který
se slzami v očích dal jim své otcovské po-
žehnání.
A pak brzy byla svatba.
Pan Beníček pije teď každý večer až pat-
náct sklenic piva. Škoda toho muže zásad! Ženu
mu sice nikdo nesvádí, ale... Těžko říci, co
všecko obsahuje v sobě slůvko „ale“.