#1
alto_textblock
#1
1907
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARU
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v cobotu dne 30. listopadu.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 331.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
#9
alto_textblock
#9
Tam je též redakce
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#11
alto_textblock
#11
Vitězná zpráva císaři.
Z Vídně, 30. listopadu. Ministerský před-
seda sv. p. Beck mé! dnes u císaře
audienci, ve které referoval o politické si-
tuaci vůbec a stavu, ve kterém se nalézají
rakousko-uherské smlouvy vyrovnávací v parla-
mentě zvláště. Slyšení se konalo v době, ve
které měl již šéf vlády úpis némeckých
agrárníků, že hlaso vati budou pro
pilnost obou návrhů, kterými se za-
bezpečuje včasné projednání rakousko-uherských
smluv obchodních.
#12
alto_textblock
#12
Chorvatsko-slovinský klub a vyrovnání.
Z Vídně, 30. listopadu. Ministerský před-
seda sv. p. Beck měl včera odpoledne s mí-
stopředsedou chorvatsko-slovinského klubu dv.
radou Plojem delší poradu. Tento klub ro-
kuje již několik neděl a nemůže se dostatik
žádnému rozhodnutí v příčině svého stanoviska
k rakousko-uherskému vyrovnání a to zté
pouhé příčiny, protože Chorvaté z této poloviny
říše berou ohled na postup Chorvatů v polo-
vině uherské. Včera konal tento klub dvě schůze,
ale nedospěl přece k žádnému defini
tivnímu usnesení.Tři jeho členové od-
jeli ještě v noci do Pešti, aby tam seznati te-
rén. Došly totiž do Vídně zprávy z uherského
hlavního města, že Chorvaté chtějí zanechat
obstrukce na uherském sněmu proti rakousko-
uherskému vyrovnání, že proti němu dali se
zapsati toliko tři poslanci a veliký počet chor-
vatských poslanců pak že opustil Pešť a odjel
do Záhřeba.
Dlužno konstatovati, že smýšlení v chor
vatsko-slovinském klubu není jednotné. Mnozí
členové zrazují rozhodně od krajního odporu,
ukazujíce k zákonu o dalmatských drahách,
které by byly snad zmařeny, kdyby obstrukce
zákon pohřbila. Orgán chorvatské strany vládní
»Jedinstvo« vyzývá Chorvaty na říšské radě, by
obstrukce neprovozovali a dalmatské dráhy, po
kterých volala země dlouhá léta, nematili.
#13
alto_textblock
#13
Chorvaté vyslaní do Pešti vrátí se dne
v noci do Vídně a budou referovati o situnci
soudruhům, kteří potom postaví se konečně na
stanovisko určité.
z Vídně, 30. listopadu. Vyskytly se ná-
vrhy, aby oni chorvatští a slovinští poslanci.
kteří trvají na státoprávním stanovisku chorvat-
ském, vyšli ze sněmovny na celou dobu,
po kterou se bude projednávati rakousko-uher-
ské vyrovnání.
Z tábora strany křesťansko-sociální.
Z Vídně, 30. listopadu. Četná jsou znamení,
že ve straně křesťansko-sociální
není naprosté svornosti a jednoty,
jaká se na venek předstírá. Mezi rozkolníky,
kteří nejsou spokojení se vstupem drů. Eben-
hocha a Gessmanna do kabinetu, nyni
nalézá se taky vůdce antisemitů Kunschak,
jenž na sehůzi, konané ve čtvrti Bernardské
tvrdil, že bylo pobrozeno křesťan-
ským sociálům: 1. že bude rozpuště-
na říšská rsda, 2. že se budou konati nové
volby se sociálními demokraty proti kře-
sťanským sociálům a 3. činěny ještě
vyhrůžky jiné a jich důsledky. Kunschak
pravil: „Bylo nám dáno ministerstvo orbya
druhé ministerstvo bez portefeuillu. Nemáme
nic, než toliko slib bar. Becka a při nej-
lepší jeho vůli nejsou nám dány žádné zá-
ruky, že slibu svému dostojí. Měli jsme do-
stati ministerstvo obchodu, které vydáno bylo
Mladočechům. Nejsme tedy zastoupeni v kabi.
netě tak, jak bychom byli podle své vlastenecké
oběti zasluhovali.
#14
alto_textblock
#14
Telegraflcké zprávy.
#15
alto_textblock
#15
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 30. listopadu. (K. k) »Wiener Zeitung
oznamuje: Ministr kultu a vyučování jmenoval na
školní léta 1907—1908, 1908—1909, 1909—10 členem
c. k. zkušební komise pro učitelský úřad na dvou-
třídních obchodních školách ve Vídni pro účetnictví.
korespondenci a komptoirní práce Theodora Rieda.
c. k. vládního radu, ředitele pražské obchodní aka-
demie, docenta na c. k. německé vysoké škole tech-
nické v Praze.
#16
alto_textblock
#16
Z francouzské sněmovny poslanců.
1
Z Paříže, 29. listopadu. (K. k.) (Posl. sněmovna,
Závěrek.) Posl. Varenne praví, že příčina událostí
u 17. věšího pluku v Agde nespočívá v tom, že se
zařažují nováčkové do pluků, ležících posádkou v je-
jich domovině. Tyto události byly daleko spíše pro-
testem proti používání vojska při vnitřních nepoko-
jích. Zásadou mederní armády na celém světě jest,
aby voják nebyl četníkem. Varenne a jiní řečníci hájí
uvedený odvodní systém. Ministr vojenství Pic-
quart potírá tento systém a praví, že vojácí zů-
stávající u svých rodin, jsou vydáni v nebezpečen-
ství, že zapomenou nejvyšších povinností vůči vlašti
a budou mysliti jen na své osobní zájmy. Ministr
přeje si systém, který by umožňoval vojákům čas od
času zdržovati se u svých rodin. Vyslovuje se pro
rogionální odvodní systém a praví, že mu leží na
srdci pouze hájení vlasti.
Varenne navrhuje jednací pořad, sněiť ov-
na schvaluje však přes to vládou žá-
daný prostý jednací pořad 345 proti 131
hlasům.
Schůze se pak končí.
Události v Marokku.
Z Lally Marnie, 29. listopadu. (K. k.) Mar o cké
tlupy, náležející kmenům Úlad Manzů a Homnasů.
přešly u Adžeru na řece Kissu alžírské
hranice, pleníce a loupíce.
Z Paříže, 29. listopadu. (K. k.) Ministerský před-
seda Clemenceau, ministr zahraničních záleži-
tostí Pichon a ministr vojenství Picguart ra-
dili se dnes dopoledne o událostech na alžír-
sko-marockých hranicích. Picquart sdělil,
že telegrafoval dopoledne veliteli 9. armádního sboru,
že mu ponechává úplnou volnost, aniž by musíl po-
dávati do Paříže zprávy o nutných pohybech vojska
a že nařídil, aby se v Oranu opět utv ořii la
silná záloha, která by byla s to čeliti všem
možným případům. Clemenceau a Pichon schválili
tato opatření.
#17
alto_textblock
#17
Osadní kopference belgická.
Z Brusselu, 29. listopadu. (K. k.) O sadn
konference skončila dnes rokování o osad-
ním zákoně schválením dvoudodatiků,
z nichž první, podaný socialistou Wande rwe l
tem, žádá za dosazení šestičlenné komise, jíž bylo
by zabývati se ochranou a zlepšením mravního i
hmotného postavení domorodeů. Druhý návro,
Scholaertův, upravuje postavení Belgičanů,
domorodců a cizinců v belgickém Kongu. Dle tohoto
druhého návrhu požívá Belgičan a cizozemec práv,
přiznaných belgickou ústavou a osadními zákony,
domorodci pak práv, která jsou zaručena osadními
zákony anebo ustálena zvyky, jež se nepříčí veřej-
nému řádu. Až do podání zákonné osnovy o při-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Královská rodina portugalská.
#20
alto_textblock
#20
Zprávy z Portugalska znějí tak znepokojivě, ž
se mluví již o revoluci a možném zakročení cizích
mocností. Takto vystupuje královská rodina portu-
galská v popředí obecného zájmu.
Král Carlos I. jest v celé Evropě znám jako nej-
tělnatější panovník, méně známo asi jest, že se svým
strýcem, knížetem monackým, sdíli zálibu pro ocea-
nografii a sepsal v tomto oboru dvě objemná díla.
Ovládá 7 jazyků a jeví také pozoruhodnou činnost
v hudbě a v malířství. Přes svou tělnatost jest zdat-
ným sportsmanem a miluje především lov. Pátráme-li
poněkud v jeho genealogii, shledáme, že jest příbuz-
ným krále Eduarda, s nimž má tolik společných zá-
ib, neboť jeho děd Ferdinand byl strýcem královny
Viktorie a byl rovněž spříbuzněn s jejím manželem
Albertem. Po své matce, královně Marii Pii jest vnu-
kem zemřelého krále Viktora Emanuela. Král Carlo
jest admirálem britského loďstva, rytířem podvazko-
vého řádu a velitelem anglického pěšího pluku.
Královna Amelie, manželka krále Carrlosa I.,
rozená princezna Orleanská, sdilí se svým manželem
zájem o umění a vědu. Věnuje se také horlivě malíř-
ství, v němž dosáhla značných úspěchů a může se
honositi, že jest jediným ženským doktorem medi-
ciny, promovaným na universitě lissabonské. Jest
zajímavo, jakým způsobem král Carlos svoji chot
poznal. Král Carlos odolával totiž statečně všem
pokusům, oženiti jej ze státnických důvodů s ně-
kterou rakouskou arcivévodkyní, a když jednou dlel
na návštěvě u jisté francouzské hraběnky a spatřil
tam obraz mladé princezny Amelie, zvolil ji za svou
manželku. V panovnických rodinách evropských jest
zajisté málo případů, aby manželé po 21letém
spolužití spolu tak harmonovali jako v královské
rodině portugalské. Náhodou připadají také naro-
zeniny obou na týž den 28. září. Z manželství toho
vzešli dva synové.
Korunní princ portugalský Luis Philippe, jenž
má titul vévody z Braganzy, jest nyní dvacetiletý.
Kromě tohoto titulu má ještě 15 jiných, z nichž 10
přísluší také jeho otci.
Královská rodina ráda obývá proslulý palác
v Cintře, někdejší Alhambru maurských králů v Lis-
#21
alto_textblock
#21
saboně. Později byl králem Janem I. přestaven a jest
od té doby oblíbeným letním sídlem portugalských
#22
alto_textblock
#22
králů.
#23
alto_textblock
#23
= Snahy švédských žen. V poslední době jev
se u švédských žen vyšších kruhů charakteristická
snaha vejíti, pokud možno, v bezprostřední styk
s ženami selskými. Snaha tato vznikla především
z národních důvodů. Vlastenečtí muži upozornili na
to, že staré lidové kroje, staré selské umění a lidové
tance rychle mizí. Vzdělané ženy švědské zahájily
neobyčejně horlivou činnost. Byly založeny školy
v nichz se vyučuje technice starého selského tkal-
covství a používá se výhradně pravých rostlinných
barev a kdežto tato technika po staletí byla provo-
zována sedláky, přesunul se nyní poměr zvláštním
způsobem tak, že nyní vzdělané ženy snaží se starou
techniku tkaní vštípiti opět selkám. Stalo se přímo
dobrým tonem, aby dámy ze společnosti samy tkaly
ukazují s chloubou záclony, které samy zhotovily
nebo části oděvu, které utkaly buď samy nebo daly
zhotoviti za vlastního dohledu. Také v cizině staly se
známými švédské školy, jež možno nazvati školami
ručních prací rozhodně národního rázu, pokud se
na nich vyučuje především takovým pracím, které
se zakládají na staré švédské tradici. Velkou zásluhu
zíslaly si švédské ženy také o uchování mizících
národních tanců. Tance i nápěvy k nim byly sebrány
a mladé dámy a páni, zvláště v hlavním městě, tyto
lidové tance v pravidelných schůzích cvičí. Většinou
jsou tyto tance prosté, často mívají roztomilý humo-
ristický ráz. Při těchto tancích nosí ženy i muži ná-
dherné staré lidové kroje. Kdežto sedláci také ve
Svédsku je ponenáhlu odkládají, snaží se vzdělané
třídy rozhodně je udržeti. Při takových tanečních
hodinách jest alkohol zásadně vyloučen a styk obou
pohlaví, jenž ve Švédsku vůbec jest nenucený a při-
rozený, bývá následkem vážné společné snahy zvlá-
ště nevinný a povznášející.
= Poslední buvol. Doby ideálního loveckého
života amerického, kdy se širé roviny Kansasu he-
mžily buvoly a jedině stádo těchto zvířat čítalo ne-
méně než čtvři miliony hlav, jsou dávno ty tam;
bezohledné pobíjení indiánskými a bílými lovci zpu-
stošilo prerii a nesčíslné množství buvolů scvrklo
se na několik malých stád. Ale není daleká doba,
kdy i poslední z těchto kdysi hrdých vládců lovišt
vyhynou přes přísná opatření, jež americká vláda
na ochranu těchto zvířat učínila. Tak zní aspoh
#24
alto_textblock
#24
zprávy, jež dva známí učenci Ernest Thompson-
Seton a major A. M. Parvis přinesli z výzkumné
cesty do odlehlého údolí řeky Mackenzie, ležícího
několik set mil severně od obydlených krajin Ka-
nady. I v nejnepřístupnějších pustinách, v nichž se
posud zdržovali, byli buvoli vyslíděni a vyhubeni.
Nejdéle do pěti let podlehne divoký buvol prerie
úplně v dlouhém a houževnatém boji s člověkem.
Oba cestovatelé měli štěstí, že nalezli jihozápadně od
Manitoby v krajině, jež si posud zachovala půvaby
a zvláštnosti prerie a kde se ještě zdržuje los, med-
věd i karibu, stádo třinácti buvolů, kteří patrně ještě
nevěděli o nebezpečí, jaké hrozí jejich bratříma
dali se dosti z blízka fotografovati, než pojali pode-
zření a uprchli. Nalezli také celou řadu jiných zvířat.
jež se stala vzácnými a dle jejich mínění jest jediná
možnost zachovati je, kdyby byla zahnána dále na
jih a tam pečlivě chráněna před hrozící záhubou,
Stádo buvolů z prerie, jediné větší z posud uchova-
ných, bylo nedávno od amerického lovce zakoupeno
kanadskou vládou a usazeno v Elk-River-Parku, ide-
álním lese, v rozloze 3000 akrů, jenž skýtá nejlepší
možnost k zachováni těchto nyní vzácných zvířat.
Triumf koketerie. „Cil Blas“ sděluje: Jistý
pán, jenž se právě vrátil z Číny, vypravoval ve spo-
lečnosti o výnosu čínské vlády, jenž zapovídá všem
Číňanům pod vysokým trestem požívání opia. Jen
Číňany, kteří překročili 60. rok věku, nestihá přísnost
zákcna, pokládají se za nevyléčitelné a ponechává
s jim pro krátký večer života jejich pochybné ště-
stí. Ale tato klausule měla účinek, kterého se čínská
vláda sotva nadála. Náhle byli v říši středu skoro
samí starci, přes noc bylo všem kuřákům opia více
než 60 let. Statní padesátníci a čtyřicátníci vydávali
se za šedesátníky, a kde je příroda nápadně des-
avouovala, vypomohli si uměle, aby si dodali vze-
zření ctihodného stáří. Vláda přišla tomuto pod-
vodu ovšem brzy na kloub a došlo k velkým tre-
stům a sesazení mnohých vysokých úřadníků, kteří
si tímto způsobem opatřili povolení ke kouření
opia. Při tom jest pozoruhodno, že ve všech odha-
lených případech podvodu nebylo ani jediného, kde
by byla žena uznána vinnou, ačkoli požívání opia
jest v Číně stejně rozšířeno u žen, jako u mužů.
Ani jediná dcera nebeské říše se neodhodlala učiniti
se k vůli zamilovanému požitku starší. A k nema-
lému pobouření svých krásných posluchaček skončil
vyprávějící: „To jest důkazem, že koketerie jest nej-
mocnější ze všech neřestí, stává se skoro cností, jež-
to jiné neřesti odstraňiuje.